Od roku 1957 spojil svůj život s Pivovarem Svijany František Horák. Nyní odchází z místa ředitele. Za jeho působení se podařilo podnik na poslední chvíli zachránit a pivovar navýšil svoji výrobu téměř desetkrát.

Jedna z největších osobností českého pivovarnictví - František Horák, v pondělí odchází z místa ředitele Pivovaru Svijany. Se svým životním posláním, pivovarem, se však zcela rozloučit nedokáže a se Svijany, kterým věnoval 50 let svého života, bude dál spolupracovat jako obchodní sládek. „Kdybych měl skončit úplně, to by pro mě nebylo dobré,“ říká Horák.

* Co nebo kdo vás přivedl před více než půl stoletím do pivovarnictví?

Byl to můj otec. Jednou v roce 1957 takhle přišel a říká: ve Svijanech shání do učení sladovníka. Měli jsme v té době malé hospodářství, a tak pivovarské mláto bylo jedním z dalších argumentů. Já jsem neměl vyhraněné zájmy jako některé dnešní děti, a tak jsem do toho šel. To pivovarství se mi stalo prakticky koníčkem, takže jsem se do toho zahloubal a měl jsem to rád. Za celý ten život jsem tu prošel všemi funkcemi, znám tu každý centimetr.

* Jak to tu tehdy vypadalo, jako v Hrabalových Postřižinách?

Vzpomínám na ty časy, kdy jsme ještě neměli pásové dopravníky ani sklápěčky, takže se všechno házelo ručně lopatama z vagonů. Měli jsme tu bednáře. Pamatuji dřevěné transportní sudy, to byly čtvrtky, půlky a stovky. V těch sklepích, co dnes máme nerezové tanky, tak tam byly velké ležácké sudy, které se koncem každé zimy, řekněme tak v únoru, vyndávaly ven. Stará smola se z nich horkým vzduchem sundávala a dávala se nová. Parta lidí pak sudy různě koulela po dvoře. Lahve se přivážely volně ložené ve vagonech, akorát chráněné skelnou vatou, a sami jsme je rovnali do dřevěných bedýnek. Dneska by tomu nikdo nevěřil. Byla to zkrátka úplně jiná práce. A hlavně dřina.

* Co všechno jste tedy v pivovaře dělal?

Dělal jsem ve sklepě, ve varně, vařil jsem pivo, chladil, filtroval, prostě úplně všechno. Pak jsem se stal podsládkem, to bylo tak kolem roku 1974, asi od roku 1980 jsem byl sládkem. No a od roku 1989 ředitelem.

* Svijany nepatřily vždy mezi dobrá piva. Proč?

Celou dobu jsem byli jen provoz, pod někoho jsme patřili a neměli o nás zájem. Takže jsme nebyli ani technologicky dobře zařízeni. Vodu na kvasnicích jsme měli nechlazenou přímo z vrtu, což je špatně. Měli jsme také teplé sklepy. Mimo to za minulého režimu byl v pivovarnictví kvůli nízkým platům nedostatek pracovních sil. Bylo tu zaměstnáno takových šest až deset nemakačenků a ochmelků, na které nebylo spolehnutí. Pivo jsme pak měli třikrát dobré, dvakrát špatné, kvalita se pohybovala.

* Během své éry jste pivovar dvakrát zachraňoval. Jak se vám to povedlo?

V roce 1985, kdy jsme patřili pod podnik Louny, se měl pivovar zavřít. Já už ho ale měl tak rád, že jsem se obklopil lidmi a kamarády, kteří byli ve funkcích různých ředitelů a měli dlouhé prsty na ministerstvu. Pivovar jsme zachránili. To bylo poprvé. Pak ho chtěli v roce 1998 zavřít Pražáci. Ono to tedy vlastně patřilo Angličanům. Chtěli to zavřít nejdříve tady a pak ve Vratislavicích. Začal jsem s nimi jednat, že to koupím. Říkal jsem jim, prodejte nám to, vždyť tady se dělá třicet pět tisíc hektolitrů, vždyť vás nemůžeme ohrozit. Protože pivovar Svijany byl založen již v roce 1564, tak jsem apeloval i na jejich vztah k tradicím. Nakonec se rozhodli, že mi to prodají. Tak jsem si vyjednával peníze, čas utíkal a peníze pořád nebyly. To bylo tak dva tři měsíce až najednou řekli, pane Horák, jestli tu peníze nebudou za tři týdny 28. dubna, tak to zavíráme.

* Tak to byl hodně šibeniční termín.

Já jsem ty peníze nesehnal, ale moji známí sehnali pány Kučeru, Kašpara a další. Peníze jsme tam vezli poslední den autem s ochrankou. Dva dny předem se ještě nevědělo, zda pivovar ještě pojede. Byl to takový zázrak, kdy jsme dvakrát utekli hrobníkovi z lopaty a daří se nám. Bude to asi díky tomu, že jsme to chtěli, člověk to měl rád, majitelé do toho dali nějaké peníze.

* Jaké byly nejhorší okamžiky kromě těch kdy pivovaru hrozilo uzavření?

Asi s těmi lidmi. V některých dobách se to nedalo vůbec uhlídat. Buď přišli do práce pozdě nebo vůbec, nebo alespoň něco zkazili. Když jsem nastoupil a zhruba tak do sedmdesátých let tu byli lidi ještě z první republiky. Jenže ty se kvalitně nenahradili a ještě se zvyšoval výstav. A k tomu ještě ta nesprávná technologie. No, nebylo to jednoduché. Dnes už tu je pracovní kázeň. Není možné, aby se v práci někdo opil. To ale neznamená, že zakazujeme napít se piva. Může se napít, já nevím, třeba pro žízeň, ale není možné, aby trpěl pivovar.

* Zdá se, že pivovar skutečně netrpí.

Dnes, bez nějakého velkého chlubení, protože se už nikde nedělá špatné pivo, nám ten kšeft jde pořád nahoru. Je to asi tím, že to těm lidem chutná. Posledních deset let se výstav stále zvyšuje. Začínali jsme na třiceti osmi tisících. Loni jsme udělali dvě stě šedesát devět tisíc a letos to vypadá na tři sta tisíc. Za první tři měsíce letošního roku máme proti loňsku sedmnáct procent navíc. Takže to jede.

* A není škoda to tedy opouštět?

Nikdo mě odsud nevyhnal, sám jsem se rozhodl. Novému řediteli Romanu Havlíkovi to předávám, myslím, na zlatém podnosu. Toho hocha znám deset let. Je to čtyřicetiletý inženýr. Pracoval v GEA-LVZ, kde Mirek Kučera (nynější většinový akcionář-pozn.red.), který mi pomáhal se záchranou pivovaru, dělal ředitele. Takže si ho sem vzal. Již se tu dva měsíce pohybuje, zařizuje, již si uvařil várku, je to chytrý kluk a ještě se určitě občas sejdeme.

* Jak bude vlastně vypadat vaše další práce pro pivovar?

Jednak zůstávám v představenstvu firmy a jednak jako obchodní sládek občas pojedu s těmi obchoďáky, abych dokoukl jak to naše pivo kde točí a ošetřují. Nebudu řídit, takže si budu moci dát malé pivo a říct, hele máš to dobrý, nebo hele měl by jsi s tím udělat to a to. Hlavně už nebudu mít na sobě ty starosti a zodpovědnost za celý pivovar. Ale kdyby mi nedali tuto možnost, to by nebylo dobré. To bych se z toho zbláznil. Já nemůžu být úplně bez pivovaru.

* Když už jsme probrali ty vaše nejhorší okamžiky v pivovaru, tak co ty nejkrásnější?

Ty úplně nejhorší, kdy se měl pivovar zavírat, byly zároveň i nejkrásnější. Když jsme ten pivovar zachránili, to byla nádhera. No a pak ten závěr mé kariéry, kdy jsme deset let šli pořád nahoru. Už nejsme regionální pivovar, ale kromě severní Moravy zavážíme celou republiku. Třeba kolem Brna máme asi 65 hospod a v dokonce v Plzni nás točí ve dvanácti hospodách. Je to zavazující a člověk musí o tu kvalitu pořád bojovat. Věřím, že ty lidi jsou tady na to vycvičení, jsou na něj hrdí. Všechno to jsou pivovarský lidi, kteří to budou dělat dál dobře, jako když jsem tu byl já.

* Neměl jste za těch padesát let zaječí úmysly? Jít někam kde mají třeba lepší vybavení?

Neměl. Po té co jsem sem přišel, tak jsem si tu namluvil holku, jejíž táta pan Tichý tu byl sládkem a také pracoval celý život v pivovarnictví. A já to po něm převzal. Byl to takový přátelský život v tom pivovaru.

* A jak brala rodina vaši práci?

Myslím, že dobře. Manželka od svého otce věděla, do čeho jde. Ráno brzo do práce a večer pozdě z práce Mnoho let jsem vstával v půl čtvrté a od půl páté byl v práci. V té době tedy nebyl ani čas na dovolenou.

* Když zbude nějaký čas mimo práci, tak ho věnujete nebo budete věnovat čemu?

No tak, protože hodně jezdím, tak si v práci moc pivo nedám. Pak si ale rád zajdu jednou dvakrát týdně do hospůdky posedět s kamarády a dát si pár třetinek. No a pak chodím na fotbal a samozřejmě také na liberecký hokej. A také na volejbal v Dukle Liberec. Mám i spoustu známých a příbuzných, které mohu navštěvovat. Takže koníčky mám a hlavně pivovarské poslání mi i nadále zůstává.

* František Horák narozen 1941 v Mašově od roku 1963 bydlí ve Svijanech vdovec, má syna, žije s přítelkyní od roku 1957 až na jeden rok, kdy pracoval pro nedaleký Pivovar Klášter, je jeho tvůrčí život spjat s Pivovarem Svijany duchovní otec Svijanských pivních slavností získal pro Svijany i pro sebe mnoho čestných uznání (například osobnost Libereckého kraje)

Zdroj: MF Dnes | Autor: Jaroslav Hoření

„Pivo v prášku“ začala v polovině devadesátých let minulého století vyrábět bruntálská sladovna.

Tento výrobek se zakrátko stal módním hitem a nejeden milovník nahořklého moku si zkusil uvařit své vlastní pivo. Výroba piva nebyla nijak složitá a přijatelný mok se dal uvařit při dodržení přiloženého návodu bez větších nesnází. Určitou práci a nevyhnutelný čas to ale přece jenom vyžadovalo, nebylo to tak úplně jednoduché jako u běžných instantních nápojů, které stačí rozmíchat v pitné vodě a ihned pít.

„Pivo v prášku“ obsahovalo vlastně všechny ingredience nutné k uvaření piva. Pracovní postup lze velmi zjednodušeně popsat následovně - prášek rozmíchat ve vodě, uvařit, nechat vychladit, vykvasit, stočit a pít. Cena výrobku byly přijatelná, pokud člověk nepočítal vlastní práci a energii, byla cena uvařeného piva zlomkem ceny, za kterou prodávají chmelový nápoj obchody a restaurace. Chuť byla ovšem různá a odrážela se v ní pečlivost várce, kvalita vody, teplota a mnoho dalších okolností včetně třeba počasí. Někdy se podařilo uvařit pivo vskutku lahodné, ale nutno přiznat, že jindy se vyrobený mok při takřka stejném postupu dal pít jenom se sebezapřením.

U nás, v zemi pivařů, si „pivo v prášku“ lidé kupovali spíše ze zvědavosti. Své příznivce si však našlo doslova v celém světě, vyváželo se nejen do evropských zemí ale také třeba do Kanady a odlehlé Austrálie. Jeho výroba běžela na plné obrátky přibližně do předloňského roku, pak začala převažovat výroba jiného zajímavého produktu - tekutého pivního extraktu, jakéhosi pivního „sirupu“.

„Je to vlastně velmi podobné. Rozdíl je z našeho hlediska především v tom, že tekutý extrakt je výrobně levnější, protože sušení je energeticky velmi náročné a proto tedy také drahé. Výrobek se sušil v tryskových sušičkách a tato fáze výroby vlastně odpadá. Výroba piva v prášku ale úplně neskončila. Jsme kdykoliv připraveni vyhovět přání zákazníků a podle potřeby je vyrobit požadované množství. Řeč je pochopitelně o větších odběratelích, ne o jednotlivcích, kteří by si chtěli uvařit deset litrů vlastního domácího piva,“ vysvětlili změny a výrobní postup pracovníci sladovny.

Výroba piva z pivního extraktu je v podstatě obdobná výrobě piva z prášku a bruntálská sladovna jej vyváží zatím do třinácti zemí světa. Mimořádný zájem o pivní extrakt mají zákazníci kupodivu třeba ve Vietnamu, kam směřuje značná část výroby, ale také třeba v zemích bývalého Sovětského svazu.

Zdroj: Bruntálský deník | Autor: Ladislav Olejníček

Výhradní dovozce českobudějovického piva Budvar pro Rakousko, firma Kolarik a Buben, oznámila sloučení s firmou Leeb ve společný podnik Kolarik+Leeb, který má ambice stát se největším velkoobchodem s nápoji na rakouském trhu. Pro Budvar by to mělo znamenat další zvýšení vývozu piva do Rakouska, který v loňském roce dosáhl 50.000 hektolitrů.

Rodina Kolariků, která pochází z Českých Budějovic, přišla do Vídně už na konci 19. století a provozuje dodnes unikátní restauraci Schweizerhaus, která je nejproslulejším gastronomickým podnikem ve vídeňském zábavním parku Prátr. Na točený Budvar a slavné vepřové nožičky tam zajde aspoň jednou do roka snad každý Vídeňák a další tisíce návštěvníků města.

Kolarikové se od začátku specializovali na dovoz Budvaru a od 30. let minulého století po založení firmy Kolarik a Buben i na dovoz dalších, zvláště bavorských piv. Nyní po spojení s firmou Leeb chtějí rozšířit záběr i na nealkoholické a teplé nápoje a vína. Vedle kompletního sortimentu nápojů chtějí dosáhnout po spojení i celorakouské působnosti díky distribuční síti po celé zemi.

Předpokládají, že v tomto roce dosáhnou prodeje 200.000 hektolitrů nápojů, z toho asi 120.000 hektolitrů piva, a obratu 27 milionů eur (asi 680 milionů korun). Zatímco v dovozu piva je firma již teď jedničkou na rakouském trhu, v nejbližší době chce dosáhnout vedoucího postavení i v celém segmentu nápojů.

Zdroj: M&M

Pěstování ječmene, po pšenici druhé nejstarší obilniny, sahá do počátku uvědomělého zemědělství a to do oblasti tzv. úrodného půlměsíce. Vždyť ječné bochánky jedli již stavitelé pyramid! V oblastech původu sloužil ječmen jako potravina, byl semílán na mouku a pekli se z něj především vdolky a lívance. Méně pak se užíval jako krmivo. Ječmen byl znám také jako rostlina léčivá s protizánětlivými a aseptickými účinky a jeho odvar sloužil k posílení lidského organismu.

Četné archeologické nálezy poukazují na pěstování ječmene v našich zemích v době 500 let př. n. l., používal se jako chlebovina. Původně se u nás pivo vařilo z pšenice, až v 17. století se přešlo na vaření piva z ječného sladu.

Stále častěji se v tisku setkáváme s informacemi o příznivém účinku ječmene na lidské zdraví. Dokonce od května roku 2006 existuje směrnice vydaná americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), která povoluje označovat potraviny s obsahem ječmene zdravotním tvrzením, že tyto potraviny „mohou snižovat riziko koronárních srdečních onemocnění". Existují také snahy o zvýšení podílu rozpustné vlákniny v pekařských výrobcích přídavkem ječné mouky. Cennými látkami v této cereálii jsou beta-glukany, vláknina a také antioxidanty.

Úsilí o stálé zlepšování ječmene ho staví do pozice vhodného kandidáta pro genetické inženýrství. Již před několika lety byly vyvinuty linie ječmene imunní k virózám, rezistentní ke kořenové hnilobě a se zlepšenými vlastnostmi pro sladování a následnou výrobu piva. V současné době probíhají na univerzitě v Giessenu a Nurembergu v Německu polní pokusy se dvěma liniemi ječmene. Polní pokusy poskytují bližší pohled na vlastnosti dvou transgenních odrůd, z nichž první produkuje enzym rozrušující buněčnou membránu patogenní houby a druhá linie vytváří pozměněný enzym, který zlepšuje kvalitu a vlastnosti sladu k výrobě piva.

Pozměněný ječmen se úbrání plísni způsobující kořenovou hnilobu

Patogenní plísně Rhizoctonia solani a Rhizoctonia oryzae se stále více celosvětově rozšiřují, zejména na severozápadě Spojených států a v jižní Austrálii. Tyto plísně signifikantně snižují výnos a napadení není na nadzemní části rostliny viditelné. Zemědělci desítky let zkoušeli vymyslet efektivní způsob zneškodnění Rhizoctonie. Fungicidy poskytují jistou možnost, ale rezidua pesticidů v půdě znamenají zásah do životního prostředí a jsou také finančně náročné.

Šlechtitelé se roky pokoušeli zlepšit rezistenci ječmene proti chorobám klasickým křížením. Do dnešní doby, hledání genetického materiálu pro šlechtitelské programy je bezvýchodné a působí zklamání. Mezi možnými partnery ke křížení s ječmenem se nevyskytuje žádný s dobrou rezistencí k Rhizoctoii.

Existuje však jedna zajímavá cesta, tou je biologická ochrana prostřednictvím plísně Trichoderma harzianum. Trichoderma napadá a požírá buňky různých plísní, včetně Rhizoctonie. Kokteil látek, které Trichoderma používá ke strávení potravy zahrnuje enzym nazývaný chitináza, který rozkládá chitin. Chitin je nezbytnou sočástí buněčných stěn hub. Existují různé formy chitinu a stejně tak i chitináz. Ječmen obsahuje několik chitináz, ale žádná neúčinkuje proti Rhizoctonii.

Vědci z washingtonské univerzity ve Spojených státech v roce 2003 publikovali, že se jim podařilo úspěšně vložit gen pro chitinázu z Trichodermy do genomu ječmene. Vzniklé rostliny vykazovaly vysoký stupeň rezistence k Rhizoctonii.

Lepší slad z transgenního ječmene

Při výrobě piva se tradičně, již od dob starověku, používají pouze tři suroviny: voda, slad a chmel. Další důležitou součástí technologie jsou kvasinky, které přeměňují cukry na alkohol. Výrobci nakupují speciální kultury kvasinek v závislosti na druhu budoucího piva.

Surovinou pro výrobu sladu jsou obilky ječmene, které se nejdříve máčí, potom luští a v závěru hvozdí. Máčení aktivuje obilku a připraví ji ke klíčení, během fáze luštění dochází k aktivaci enzymů a rozkladu škrobu na jednoduché cukry, které jsou zkvasitelné pivovarskými kvasinkami. Při hvozdění působí na klíčící ječmen vysoké teploty a zpomalují se, až zastavují enzymatické pochody.

Alternativními surovinami k výrobě piva mohou být i pšenice nebo kukuřice, tradičně se však používá ječmen. Jedním z původních důvodů bylo to, aby cennější obiloviny, pšenice nebo rýže, zůstaly k výživě lidí. Kromě toho má ječmen vyšší obsah enzymů nutných k rozštěpení škrobu na jednoduché cukry.

Čím delší sladování, tím více času mají enzymy k rozkládání polysacharidů, ovšem příliš dlouhý proces vede k tomu, že obilka začne jednoduché cukry využívat ke klíčení. Proto jsou tepelným zásahem inaktivovány enzymatické pochody ve fázi hvozdění. Zbylé nerozložené škroby již nejsou metabolizovatelné kvasinkami. Pro piva českého typu je charakteristický vyšší podíl nerozložených škrobů, které mu dávají plnost a chlebnatost.

Nerozložené buňky endospermu mohou při výrobě piva činit sládkům problémy, zejména nežádoucím způsobem zvyšovat viskozitu a zanášet filtry. Moderní biotechnologie má už vykročeno k řešení tohoto problému. Geny pro enzymy štěpící škroby (amylázy) a enzymy narušující buněčné stěny endospermu (glukanázy) je možné v mikroorganizmech produkovat ve velkém měřítku.

Většina výrobců nakupuje enzymové preparáty k optimalizaci výroby. Ale co kdyby původně přítomné enzymy v ječmeni zůstaly aktivní i po tepelném záhřevu? To by vedlo ke zlepšení celého procesu bez nutnosti použít enzymových přípravků. Přesně tímto se zabývají vědci na washingtonské státní univerzitě. Vypůjčili si geny pro glukanázu z bakterie a identifikovali nejstabilnější formy vůči záhřevu, tyto posléze přenesly do ječmene. Výsledek byl překvapivý, vnesené enzymy zůstávají aktivní při hvozdění dlouhém 4 hodiny. Vlastní glukanázy přirozeně se vyskytující v ječmeni jsou při stejných podmínkách deaktivovány již po čtyřech minutách.

Ječmen se zvýšenou glukanázovou aktivitou je také cennější z hlediska krmivářství. Drůbež krmená ječmenem má nízké přírůstky, jelikož nedokáže rozrušit buněčné stěny endospermu.

Polní pokusy v Německu

V Německu jsou právě polním pokusům podrobovány obě v předchozím textu zmíněné modifikované formy ječmene, rezistentní vůči Rhizoctonii a linie s tepelně stabilní glukanázou. Vědci sledují, zda při genové expresi nedochází k nějakým neočekávaným změnám. Dále se ujišťují, zda nedochází ke změnám v kvalitě zrna.

Zdroj: Gate2Biotech

Společnost DRINKS UNION a.s. dnes potvrdila, že došlo k podpisu dohody o budoucím převzetí jejích akcií společností Heineken. V následujících týdnech bude probíhat posuzování celé transakce úřady pro ochranu hospodářské soutěže v Česku, Německu, Slovensku a Španělsku, vzhledem k tržnímu postavení společnosti Drinks Union a.s. Předpokládáme, že transakce bude ukončena do 30.6.2008.

Největší pivnice v Česku, Na Spilce, bude zítra v 19 hodin po nákladné obnově znovu otevřena v plném rozsahu. Rekonstrukce části restaurace probíhala od začátku února a nyní bude opět v provozu celá pivnice s kapacitou až 550 míst. Slavnostní znovuotevření doprovodí jazzové melodie originálního souboru Elmhurst College Jazz Band, který přijede až z Illinois.

Rekonstrukce spočívala nejen v estetických, ale hlavně ve funkčních úpravách, jejichž součástí byla například kompletní výměna elektroinstalace. Dále zahrnovala nové omítky a malby, nové řešení výčepů, pohledové uvolnění stropních kleneb a jejich nasvícení, které více zdůrazňuje tento prvek typický pro industriální památky. Hosté se mohou těšit i na nové vybavení a obložení od mistrů truhlářů. Novinkou je také možnost přizpůsobit osvětlení prostor pivnice různým typům společenských či kulturních událostí.

Novinkou je také výčepní zařízení s osmi kohouty, které nahradilo to původní, které mělo pouze čtyři. Kvalitu čepovaného piva podpoří také další úpravy výčepního zařízení, které by mělo nyní bez problémů zvládnout načepovat za krátkou dobu až 600 piv a uspokojit tak žízeň hostů v naplněné pivnici. A jaká piva si mohou hosté Na Spilce objednat? Je to samozřejmě prémiový ležák Pilsner Urquell, ležák Gambrinus Premium, tmavý Kozel, pivní speciály Master 18° tmavý a 13° polotmavý. Na čepu samozřejmě nechybí ani nealkoholické pivo Radegast Birell.

Slavnostní večer zahájí koncert Elmhurst College Jazz Band, uznávaného jazzového orchestru z amerického Illinois. Ředitelem orchestru je Doug Beach, slavný hudebník a skladatel, jehož skladba Cottontail (Divoký králík) vyhrála v roce 1996 cenu Grammy.

Jiný kraj, jiný mrav

Prostory restaurace Na Spilce sloužily jedno a čtvrt století jako skutečná spilka, tedy místo pro kvašení piva. Po zavedení výroby v CK tancích v roce 1992 zde byla zřízena stylová restaurace s příznačným jménem Na Spilce. Za 16 let existence ji navštívilo

4 800 000 lidí a načepovalo se tu přes 18 tisíc hektolitrů piva. Včetně hostů na zahrádce a návštěvníků akcí na nádvoří obsloužil personál restaurace v loňském roce neuvěřitelných 309 259 hostů.

Díky pětijazyčné verzi jídelního lístku (česko-německo-anglická a rusko-italská) si v restauraci Na Spilce přijdou na své všichni návštěvníci. Každý host má různé preference a číšníci se tak občas setkají s opravdu kuriózními objednávkami. Asi nejzvláštnější je vášeň Italů pro český houskový knedlík, který přikusují ke všem jídlům místo oblíbeného bílého chleba. Němečtí turisté mají nejraději českou klasiku - guláš a svíčkovou. Návštěvníci z Tchaj-wanu sice milují kuře, ale nebojí se zkusit ani pořádnou porci vepřového kolena. Rusové si zase objednají více různých druhů jídla a každý pak ochutná kousek. Všichni hosté však mají jedno společné – s chutí popíjejí z oroseného půllitru některé z místních skvěle ošetřených piv.

Jeden ze zápisů v návštěvní knize restaurace Na Spilce:

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Není to tak dávno, kdy vyškovský pivovar dodával pěnivý mok téměř do všech hospod v regionu a vyvážel hned do několika zemí.

To je ale v současné době už minulost. Okázalé srpnové oslavy s koncertem se už vloni nekonaly. Na podzim podnik hospodařil se ztrátou zhruba sedm milionů tři sta tisíc korun.

Kvůli tomu musel vloni z pivovaru odejít někdejší ředitel Jiří Piňos. Představenstvo ho odvolalo.

Konkurence začala státní podnik drtit. „ Nedokážeme čelit agresivní prodejní politice soukromých pivovarů,“ připustil před časem tehdejší ředitel a současný předseda představenstva podniku Zdeněk Řehák.

Jakou taktiku podnik zvolil, aby se na trhu vůbec udržel? „V managementu jsem sloučil několik funkcí do jedné. Nově zřídil místo logistiky. Posílil obchodní oddělení odborníky se znalostmi angličtiny. Většina pracovníků prochází školením, protože nemá dostatečné vědomosti. Navýšit rozpočet by měl odprodej nadbytečných nemovitostí. Například areálů v Kroměříži a Uherském Hradišti,“ informoval Řehák.

V současnosti ale panuje nad osudy vyškovského pivovaru nejistota. Ministerstvo zemědělství vážně uvažuje o tom, že ho prodá.

„Vzhledem k tomu, že se jedná o bývalý církevní majetek, nedoporučilo ministerstvo financí jeho privatizaci do doby dořešení vztahů mezi Českou republikou na straně jedné a církvemi a náboženskými společnostmi na straně druhé. V případě odstranění této překážky je ministerstvo zemědělství připraveno zpracovat a předložit privatizační projekt,“ informoval mluvčí ministerstva zemědělství Petr Vorlíček.

Že je pivovar před prodejem, bere za hotovou věc i předseda představenstva Řehák. „Naším hlavním úkolem je zatím udržet výstav piva,“ popsal Zdeněk Řehák hlavní strategii managementu podniku v letošním roce.

Pivovar Vyškov je součástí akciové společnosti Jihomoravské pivovary se sídlem ve Vyškově. Tu založilo ministerstvo zemědělství v roce 1994 jako takzvanou zbytkovou akciovou společnost. Do ní stát soustředil především restitučně ohrožený a bývalý církevní majetek původní akciové společnosti Jihomoravské pivovary Brno. Zbylý majetek ministerstvo k témuž datu privatizovalo.

Zdroj: Vyškovský deník | Autor: Michal Sklenář | Foto: Judita Špičáková

O pokračování tradice uvažuje i rychnovský pivovar, který získal zpátky v restituci pražský právník Jan Mikš. „Tento nápad je zatím ve stadiu jednání. Pokud vím, tak pan Mikš vyhlásil výběrové řízení na zařízení. Chtěl by ve městě začít vařit pivo v malém množství, které by se stalo takovou lokální specialitou,“ reagoval včera na dotaz rychnovský starosta Jiří Rokl, který tuto iniciativu podporuje.

„Dokonce i zastupitelé první informaci přijali s nadšením, a tak je možné, že by do budoucna mohla vzniknout i městská společnost, která by tuto aktivitu podporovala. To je ale třeba ještě projednat se zastupiteli,“ naznačil starosta. Rychnovský pivovar by do budoucna mohl vařit i originální malé dávky piva pro zákazníky v rámci Mikroregionu Rychnovsko ad. Mohly by tak vzniknout nenapodobitelné série jako např. Lukavické pivo, Javornické pivo apod.

Zdroj: Hradecký deník

V regionu se pivo v současnosti nikde nevaří. Zatímco ve Staročeském pivovárku Dobruška se po dvou požárech uvažuje o spuštění provozu nejdříve v průběhu června, o vaření piva v Rychnově nad Kněžnou se zatím jen mluví.

Na oheň nemyslí

Přesně před dvěma roky se sladovna místního pivovaru ocitla v plamenech. Přestože tu na smutnou událost nikdo ze zaměstnanců už nechce vzpomínat, ohořelé, zčernalé dveře si tu jako memento nechávají dál. „Bylo to tu jedno velké spáleniště. Původní masivní trámoví, unikátní systém výtahů i zásoby ječmene a sladu skončily v ohni. Z budovy zbyly jen obvodové zdi,“ vzpomíná ředitel pivovaru Milan Vedra.

Krátce po rozsáhlém požáru sladovny propukl v areálu další, tentokrát ve varně piva. Založil ho jeden z tehdejších zaměstnanců pivovaru. Celkem způsobil škody za 10 milionů korun. V současné době se v Dobrušce připravují k tomu, aby se zde opět vařilo pivo. Celá budova prošla rekonstrukcí za téměř 12 milionů korun.

„I když už nejsme v památkové zóně, tak jsme se při opravách snažili přiblížit původnímu vzhledu pivovaru,“ uvedl ředitel. Sladovna je už v provozu.

Zdroj: Hradecký deník

Třináctistupňové Eliščino královské a další speciality si zatím běžný konzument nekoupí. Situace by se však mohla brzy změnit

Po zániku hradeckého pivovaru v roce 1999 se pivo do krajské metropole přece jen vrátilo, a to zásluhou malého pivovaru Milana Rambouska v Regiocentru.

Na zakázku zde vaří speciální druhy piv téměř půl roku a jak říká, o zájem není nouze.

„Zájem je tak velký, že máme zakázky na tři měsíce dopředu. Někteří lidé však stále nemohou pochopit, že jde o formu zakázkové výroby, kdy pivo vyrábíme až na základě objednávky firem nebo institucí. Není tedy možné přijít a koupit si třeba třetinku piva. Velikost pivovárku a ekonomické podmínky to nedovolují,“ říká Milan Rambousek, majitel nejmenšího českého komerčního pivovaru.

K běžným konzumentům se pivo zatím nedostane. Podle pivovarníka Milana Rambouska pivovar v současnosti jedná s několika restauracemi, kde by mohlo být pivo k dostání i pro širší veřejnost. „Máme obavy z toho, že to výrobou nepokryjeme. V restauracích asi bude docházet k tomu, že pivo kvůli nízké výrobní kapacitě dojde, takže bude záležet spíše na štěstí zákazníka, jestli zrovna bude k dostání. Majitelé se samozřejmě bojí, aby jim to nepoškozovalo jméno, takže ještě budeme jednat,“ informuje Rambousek.

I z toho důvodu se kapacita pivovaru možná bude zvětšovat, a to ve třech etapách.

„První bude trvat asi dva měsíce a zbývající v horizontu jednoho, dvou let. Tím zvedneme výrobu o 60 litrů, což je pro nás potěšující,“ míní Milan Rambousek.

A jaký mají na malé regionální pivovary názor milovníci zlatého moku? Nedají dopustit na „své“ značky. „Pokud je možnost, raději dávám přednost malým rodinným pivovarům, můžu například pochválit pivo, které se vaří v Dalešicích. Naopak třeba pardubické pivo mi nechutná, přitom je to taky regionální pivovar,“ říká třiadvacetiletý Tomáš Rohožka. „Různé speciality ochutnám ráda, běžné značky moc nemusím. Obdivuji lidi, kteří se do výroby piva v malém pustí,“ prozradila 36letá Jana Kunová.

Zdroj: Hradecký deník | Foto: David Taneček

Soumrak českého piva? Zahraniční investoři posilují svoji pozici v českém pivovarnictví.

Osm z deseti „českých“ piv je ve skutečnosti zahraničních. Cizí kapitál totiž není přítomen jen ve velkých pivovarech jako Plzeňský Prazdroj nebo Staropramen. Také mnoho menších pivovarů přijalo pomocnou ruku ze zahraničí.

Heineken po čerstvém nákupu Drinks Union nevyloučil, že bude chtít svou pozici v České republice i nadále posilovat. „Společnost Heineken se zajímá o další možné akvizice ve středoevropském regionu, ale zásadně konkrétní plány ohledně těchto operací nezveřejňuje,“ řekla mluvčí Heinekenu Kateřina Eliášová.

Podle některých zdrojů by totiž Heineken mohl mít vedle posledních velkých českých pivovarů Budějovického Budvaru a PMS Přerov také zájem o Staropramen. Druhý největší pivovar na tuzemském trhu ale tyto informace označil za spekulace.

Podle šéfredaktora Pivního magazínu Jaroslava Nováka Večerníčka je tak daleko pravděpodobnější, že Heineken bude chtít ovládnout menší pivovary jako je Černá Hora nebo Svijany. S oběma pivovary přitom Heineken už jednal.

„Na takovou dohodu by museli být dva a já na Heineken zálusk nemám. Nic takového ale rozhodně není, a ani nebylo předmětem jednání,“ uvedl Jiří Fusek, předseda představenstva Pivovaru Černá Hora.

Lídr českého trhu Plzeňský Prazdroj vlastněný jihoafrickým koncernem SABMiller, kterému na domácím trhu patří zhruba čtyřicet pět procent, nechtěl zvýšenou aktivitu Heinekenu na českém trhu blíže komentovat.

„V České republice podnikáme již léta ve vysoce konkurenčním prostředí. Přítomnost globálních pivovarnických společností vytváří situaci podobnou ostatním trhům, kde je společnost SABMiller přítomna,“ konstatoval pouze mluvčí Plzeňského Prazdroje Jiří Mareček.

Fúze a skupování českých pivovarů přitom podle mnoha odborníků, ale i konzumentů ničí kvalitu piva. Z tradičního českého nápoje se stává „europivo“. Platí proto přímá úměra: čím větší výstav pivovar má, tím více šetří na nákladech. „Místo kvalitních surovin nakupují velké pivovary ty s průměrnou kvalitou, aby při tak vysokém objemu výroby nedocházelo k výkyvům chuti piva,“ říká Večerníček. Kvůli snížení nákladů se rovněž nakupuje méně sladu, který je poté ředěn ve větším množství vody.

Velkým problémem je rovněž okysličování piva kysličníkem uhličitým. Aby totiž pivo vydrželo déle čerstvé, po pár dnech se provětrá a prosprchuje, což znamená, že se do piva opět vstříkne CO2. Původní chuť piva se tak unifikuje.

Pivovary si také oblíbily svá piva výrazně podchlazovat. „Člověk tak nemá šanci rozpoznat skutečnou chuť. I proto se nejexkluzivnější světová piva pijí při pokojové teplotě,“ říká Večerníček.

***

Triky při velkovýrobě piva

* Velké pivovary chtějí ušetřit na výrobě piva, nakupují proto menší množství surovin, které ředí ve větším objemu vody. Navíc nakupují méně kvalitní suroviny - chuť piva je proto neměnná a unifikovaná. * Opakované okysličování piva kysličníkem uhličitým - ničí se tím původní charakter piva. *Výrazným podchlazením se maskuje skutečná chuť piva. Odborníci přitom doporučují pít kvalitní pivo při pokojových teplotách.

Komu patří české pivo

Skupina Heineken Nizozemská skupina Heineken bude po schválení koupě Drinks Union v ČR ovládat tři velké pivovarnické společnosti (ještě Starobrno, a. s., Královský pivovar Krušovice). Jejich celkový výstav ji zařadí na třetí místo mezi výrobci piva v ČR.

Plzeňský Prazdroj, a. s. Největší pivovarnická skupina v Česku i střední Evropě je součástí druhé největší světové pivovarnické společnosti SABMiller. Loňský výstav činil 8,915 milionu hektolitrů piva a tvořil 44,8 procenta celkové produkce pivovarů v ČR.

Budějovický Budvar, s. p. Donedávna třetí největší český pivovar stále ještě ovládá stát. Pivovar s loňským výstavem 1,253 milionu hektolitrů (6,3 procenta loňského výstavu v ČR) vede vleklý známkoprávní spor s americkou společností Anheuser-Busch.

Pivovary Staropramen, a. s. Druhý největší výrobce piva v Česku provozuje dva pivovary - Staropramen v Praze-Smíchově (hlavní značky Staropramen, Braník) a ostravský Ostravar (značka Ostravar). Loňská produkce: 3,207 milionu hektolitrů piva (16,1 procenta českého výstavu). Pivovary Staropramen jsou členem skupiny InBev.

Skupina PMS Skupinu tvoří majetkově propojen moravské pivovary v Hanušovicích (Holba), Přerově (Zubr) a Litovli a akciová společnos PMS Přerov. Pivovary loni prodaly bezmála milion hektolitrů piva.

Zdroj: Lidové noviny | Autor: Jiří Böhm

Roste kultura pití piva. Už i v supermarketech lze koupit značky malých pivovarů, říká Jaroslav Novák Večerníček, šéfredaktor Pivního magazínu.

* LN Zahraniční pivovarské skupiny podle mnohých odborníků i laiků ničí chuť tradičního českého piva. Vzniká takzvané europivo...

Ano, máte pravdu. Čím větší výstav pivovary mají, tím méně kvalitních surovin využívají. Navíc technologie výroby piva jsou stále dokonalejší. Současné tanky výrazně zrychlují celou výrobu, a tím i unifikují chuť piva.

* LN Jaké jsou v současnosti největší neřesti při výrobě piva?

Vedle používání méně kvalitního sladu jde o okysličování CO2. Každý piják piva si určitě všiml, že pivo dnes chutná jako sodovka a vypít ho na ex prostě nejde. Velkým problémem je rovněž podchlazování piva, protože čím studenější tekutina je, tím méně jsme schopni rozeznat její chuť.

* LN Co tedy skupování českých pivovarů zahraničními skupinami znamená pro český trh?

Některé menší nerentabilní pivovary budou uzavřeny. Naopak velká pozornost bude soustředěna na prémiové a výrobní značky. V případě Heinekenu se bude jako prémiová značka propagovat Krušovice a jako výrobní či firemní značka nejspíše Starobrno.

* LN Nemůže tato propagace jedné značky na úkor chuťové rozmanitosti piv menších pivovarů utlačovat a likvidovat tyto malé pivovary?

Ne. Ročně vzniká například až deset nových mikropivovarů. Kultura a kultivace pití piva se rok od roku zvyšuje. Tohoto trendu si všimly i supermarkety. Mnoho z nich už má ve své nabídce značky malých pivovarů. A tato piva mají u zákazníků velký úspěch.

* LN Nehrozí kvůli zahraničním akvizicím, že bude český trh zaplaven cizími značkami piva?

Nehrozí. Naopak. I do Česka už dorazil trend rozšiřování nabídky pivních značek v restauracích a hospodách. Už nyní skoro každá hospoda nabízí minimálně dva až tři druhy piva. A to i ty značky, které nepatří do dané pivovarské skupiny. Samozřejmě největší zájem je a bude o česká piva.

Zdroj: Lidové noviny | Autor: Jiří Böhm

Traduje se, že se u nás všichni vyznáme ve fotbale, v politice a v pivu. S fotbalem jsme spokojeni jak kdy, podle toho jestli vyhráváme.

S politikou skoro nikdy. Jak to bude s pivem, se teprve uvidí. Vypadá to totiž tak, že když má někdo v zahraničí moc peněz a neví co s nimi, koupí si v Česku pivovar.

Nejnověji teď další pivovary kupuje Heineken od jedné z posledních českých pivovarských skupin, jež se skrývá za anglickým názvem Drinks union. Hezky česky by to bylo „Spojené nápoje“ anebo „Společenství drinků“, což by ale komplikovalo komunikaci s nadnárodním kapitálem, který vesměs mluví anglicky.

V našich hospodách se teď bude řešit, co takového má Heineken za lubem. Kupuje pivovary, aby je zrušil? Začne v nich vařit své vlastní pivo? Anebo bude na pivo uvařené v Krásném a Velkém Březnu, Kutné Hoře či Lounech lepit vlastní etikety?

Nejspíše nic z toho, po bouři ve sklenici piva zjistíme, že kupec pokračuje ve fungujícím byznysu. Dokud budou lidé věrni regionálním značkám, dostanou to, co chtějí (a za co platí!) se svou oblíbenou nálepkou. Pod většinou z těch regionálních nálepek se ovšem mimochodem už nějakou dobu skrývají takzvaná europiva bez vitamínů, která už neznají tradiční kvašení v otevřených kádích a ekonomicky zrají poloviční dobu ve svislých kuželových (cylindrokonických) tancích. Tím se dostáváme k otázce, co vlastně Heineken kupuje.

Určitě je to české pivo? Není to spíše český pivař, který, jak říká nepříjemná statistika, pije nejvíce to, na co nadává? Ne Heineken, ale český pivař rozhodne, zda přežije české pivo z malých českých pivovarů vařené tradiční technologií.

Heineken o ně zdá se nestojí: Vsadil na české europivo.

Zdroj: Deník.cz | Autor: Ivan Hoffman

Dnes vyjel ze západních Čech historicky první vlak s plzeňským pivem pro švédský trh. V první zásilce do švédského Orebro putuje lahvový Gambrinus a Pilsner Urquell v 0,5l plechovkách a třetinkových láhvích, další vlaky budou brzy následovat. Export po kolejích do Švédska může ročně nahradit jízdu více než dvou set kamionů. Jedná se o pilotní projekt, po jehož vyhodnocení Plzeňský Prazdroj zváží možné rozšíření železniční dopravy na další vzdálené země.

„Rychlostí je železniční přeprava víceméně srovnatelná. V případě Skandinávie je sice oproti silnici cca o dva dni pomalejší kvůli vyššímu počtu překládek, zato se pivo doveze na 1380 kilometrů vzdálené místo určení v lepší kvalitě, aniž by se během přepravy rozbila jediná láhev. Pozitivní vliv na životní prostředí není třeba připomínat,“ říká Luboš Kastner, manažer marketingu pro export Plzeňského Prazdroje.

V roce 2007 vyvezl Plzeňský Prazdroj do Švédska 32 000 hektolitrů piva Pilsner Urquell, Gambrinus a Velkopopovický Kozel. Doprava tohoto množství představuje jízdu cca 235 kamiónů, které ujedou 325 000 kilometrů. „Švédský pivní vlak“ nyní tyto kamiony nahradí.

Doprava piv Plzeňského Prazdroje do distribučního skladu ve švédském Orebro je v rukou společnosti Scandfibre Logistice AB. Své celoevropské dopravní „ostruhy“ si vydobyla zajišťováním a rozvojem železniční dopravy i logistických řešení pro velké švédské dřevozpracující firmy.

Export po kolejích do Švédska bude v dubnu pokračovat dalšími vlaky. Z celoevropského pohledu jde o pilotní projekt, po jehož vyhodnocení Plzeňský Prazdroj zváží případné rozšíření železniční dopravy pro export do dalších vzdálených zemí.

Obliba piv Plzeňského Prazdroje ve skandinávských zemí roste, jen v roce 2007 se jejich vývoz zvýšil o 22,1 %. Následná distribuce piva na severu Evropy přitom vyžaduje speciální opatření, jako například automobily s kontrolovanou vnitřní teplotou, aby pivo při transportu nezmrzlo.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

V Plzni, která je sídlem pivovarského kolosu Plzeňský Prazdroj, už dávno neplatí, že by ve většině hospod čepovali pouze plzeňské pivo. Nabídka se stává čím dál rozmanitější. Hospodští se shodují, že jiné druhy piva táhnou.

Pardál, Svijany, Eggenberg...

„Vůbec by mě nenapadlo nemít v nabídce plzeňské, ale zároveň jsem chtěl hostům dopřát větší výběr,“ říká Pavel Turek, provozovatel restaurace Karolína, kde si lze kromě Gambrinusu dát Platan a nově také speciál Pardál. „Zatím se chytil výborně. Máme ho přes týden. Na jeden vytočený sud Gambrinusu jsou dvě bečky Pardála. Lidé jsou zvědaví a řada těch, kteří ho ochutnají, u něj zůstanou,“ doplňuje Turek.

Českokrumlovský Eggenberg můžete ochutnat v Plzni v Club Baru nebo například v hospodě Pod Kopcem. „Máme tu i Gambrinus. Eggenberg si vybírají především lidé mezi pětadvaceti a pětatřiceti lety, co už si v životě něco vypili. Chtějí zkusit něco jiného, než na co jsou zvyklí,“ vysvětluje Jaroslav Koranda z hospody Pod Kopcem.

Několik značek piv už prostřídali v pivnici Casa de Locos. Na začátku zde čepovali slovenské pivo Zlatý Bažant, holandský Amstel a Gambrinus. „Bažant příliš na odbyt nešel. S Amstelem to bylo jiné, někteří zákazníci k nám chodili kvůli němu, protože jsme byli jediní v Plzni, kde se dal sehnat. Bohužel Amstel se z českého trhu před nedávnem stáhl,“ lituje provozovatel pivnice Jan Kantner.

V současné době si sem mohou lidé kromě plzeňské desítky zajít na pěnivý mok z pivovaru Kout na Šumavě a na Svijanský máz. „Někteří lidé tahle piva vyzkouší a pak se vrátí zpět ke své tradici. Druhé naopak zaujmou natolik, že už u nich zůstanou. Každopádně si myslím, že konkurence je užitečná,“ pokračuje Kantner s tím, že i někteří štamgasti, kteří nechtěli pít nic jiného než Gambrinus, přešli na Svijany.

Podobně to vidí také provozovatel hospody Na Libušíně Bončo Ivanov. „Několik zákazníků začalo najednou chodit do jiné hospody, že tam točí Svijany. Rozhodli jsme se, že je přidáme do nabídky. Teď je to tak, že šedesát procent z piva, které vytočíme, je právě to svijanské,“ dodává.

Na chuť mu přišel také Plzeňan Jaroslav Horák. „Chtěl jsem to jen vyzkoušet, ale zachutnalo mi, tak si ho dávám pravidelně. Navíc je levnější,“ svěřuje se.

Někdo by naopak plzeňské pivo za žádné jiné nevyměnil. „Zůstávám věrný Gambrinusu. Jsou teď v Plzni k dostání i jiná piva, ale žádné mě zatím nepřesvědčilo,“ říká Martin Tenk.

V Plzni se vaří více druhů piv

Kromě značek mimoplzeňských se v krajské metropoli objevují i místní piva, která ovšem nevyšla z Plzeňského Prazdroje. Už pět let vyrábí kvasnicové speciály U Rytíře Lochoty.

„Zájem o ně rozhodně je. Často k nám chodí party lidí rovnou z práce právě kvůli tomu, že čepujeme něco netradičního,“ doplňuje vrchní Richard Koňařík.

V loňském roce přibyl pivovar Purkmistr. Nyní nabízí šest druhů piv. „Jsme překvapeni, že je o naše pivo velký zájem. Mysleli jsme nejdříve, jestli to není příliš troufalé otevřít pivovar právě v Plzni, ale vyplatilo se,“ uvedl sládek Josef Krýsl.

Pivovary umí hospodské zlákat

„Za minulého režimu se pivo zaváželo na základě územního rozdělení většinou jen v okolí pivovarů. Gambrinus se původně prodával v Plzni a okolí jako silná lokální značka. V devadesátých letech padly administrativní bariéry, a Gambrinus je tak k dostání ve výčepech a restauracích v celé republice včetně měst s pivní tradicí, jako jsou České Budějovice nebo Praha,“ konstatuje mluvčí Plzeňského Prazdroje Jiří Mareček.

Podle něho má naopak většina českých pivovarů zájem dostat svoje značky do západočeské metropole. „Nabízí hospodám výhodné podmínky. Provozovnu, kde čepují jejich pivo, pak představují jako výkladní skříň své značky,“ dodává Mareček.

Zdroj: Rokycanský deník | Autor: Ladislav Vaindl

Milovníci pěnivého moku si mohou v hospůdkách ve Zlíně a okolí objednat nepřeberné množství tuzemských i zahraničních druhů piva. Místní značku ale ne. Pivo už totiž na Zlínsku nikdo nevaří. Poslední malé pivovary zanikly před několika lety. Jejich majitelům se technologicky a organizačně náročná živnost nevyplácela.

"Ve Slušovicích vařily pivo dva pivovary. Salvet přestal fungovat před třemi, čtyřmi roky a pivo už nevaří ani Bavor. Pivovar by tu každý přivítal. Obecně je to ale složité,“ posteskl si starosta Slušovic František Pavelka.

Podobnou zkušenost měl i místostarosta Brumova – Bylnice Václav Bližňák. „Měli jsme tu Brumovský ležák a potom pivo Gerhard. Pivo se už u nás ale nevaří minimálně patnáct let. Z ekonomických důvodů. Nebylo to udržitelné,“ sdělil.

Podle obchodního ředitele nejbližšího pivovaru Janáček Uherský Brod Jiřího Malocha se menší pivovary v republice slučují s většími. „Velké vytvářejí tlak. Menší ho ekonomicky nemohou ustát,“ vysvětlil.

Zdroj: Zlínský deník

Pivo z jižní Moravy měli podle původních plánů prodávat na blížící se olympiádě v Pekingu. Zástupci pivovaru Černá Hora totiž v Číně podepsali už čtyřiadvacet dodatků ke smlouvě na dovoz piva na čínský trh. Čínští pivaři si však na jihomoravský „tekutý chléb“ ještě počkají. Obě strany se ještě nedohodly na tom, v jaké měně budou obchodovat.

„Jsme těsně před podepsáním smlouvy. Číňané však nechtějí přistoupit na eura a navrhují dolar. Ten je však pro nás natolik riziková měna, že na něj nemůžeme přistoupit. Pokud čínská strana názor nezmění, tak kontrakt neuzavřeme,“ prohlásil majitel černohorského pivovaru Jiří Fusek.

Do Číny mělo z jižní Moravy každoročně putovat padesát tisíc hektolitrů piva. „Plán stále zní, že bychom měli rozjet prodej ještě před zahájením olympijských her, abychom tam mohli naše pivo představit jako nový výrobek. Snad to stihneme. Do čtrnácti dnů bude jasno, zda se domluvíme,“ dodal Fusek.

Na nejrychleji rostoucí trh na světě zatím podobný malý pivovar z Česka své pivo nedodává. „Není tu žádný takový, který by si to sám vydřel a smlouvu vyběhal jako pan Fusek. V tomhle ohledu je u nás první a jediný,“ tvrdí výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

Podle něj se do obchodování s Čínou pivovarníci nehrnou hlavně proto, že je to daleko. „Musejí zaplatit cestu, a to se projeví na ceně. Proto se do toho podnikatelům moc nechce. Expandovat na cizí trhy ale musejí, pokud tedy chtějí růst. Český trh je totiž už zaplněný,“ říká Veselý.

Zdroj: Brněnský deník | Autor: Barbora Kurcová a Filip Sušanka

Vlastní pivovar! Sen mnoha mužů a příznivců zlatavého moku. Martin Karavianov však neváhal a ve svém rodinném domě si soukromý pivovar vybudoval.

„Vaření piva se věnuji již dvanáct let. Jedná se o můj velký koníček,“ popsal Martin Karavianov.

Návod na výrobu nikomu neřeknu!

O výrobě piva se sládek rozpovídal: „Základ je slad, chmel a voda. Dále jsem musel dlouze zkoušet přidávání dalších ingrediencí, aby pivo dosáhlo správné kvality podle mých představ. Přesnou výrobu piva vám neřeknu,“ řekl s úsměvem Martin Karavianov, který pivovar provozuje jako živnost. „Samozřejmě platím spotřební daň, snažím se, aby mi vaření piva zaplatilo alespoň provozní náklady. O financích, které jsem vložil do vybudování technického zázemí,“ popsal sládek.

Aukce piva...

Vedle vaření piva Martin Karavianov pracuje jako strojař. „Pivo nabízím na internetu v aukci. Kde se hlásí zájemci o koupi,“ konstatoval majitel pivovaru. V současné době je výrobní kapacita minipivovaru dvě stě litrů piva za pět týdnů. „Jeden den trvá příprava, další den se vaří a pět týdnů pivo leží,“ upřesnil Martin Karavianov. Sládek připravuje rozšíření pivovaru na čtyřnásobek. Do pivovaru lze přijet i na exkurzi. „Jednou za měsíc se někdo ozve. Domluvíme se na čase a je to. Jedná se o patnáctičlenné skupinky lidí. Samozřejmě nechybí také degustace. Zájemcům pivo na místě prodám,“ řekl Karavianov. Majiteli pivovaru se nezdá výroba u strojově vybavených velkých pivovarů. „Nerozumím, jak mohou velké pivovary zajistit roční dobu spotřeby. To o něčem svědčí. Osobně dávám přednost menším pivovarům,“ nastínil sládek. Podle jeho názoru mnoho lidí považuje pivo jako prostý nápoj. „Když si lidé chtějí v restauracích dopřát něco na přilepšenou, objednají si víno. Pivo považují za méně cenné. Přitom výroba piva je mnohem složitější,“ postěžoval si.

Méně alkoholu, výraznější chuť

V polepském pivovaru Martin Karavianov vaří méně alkoholické pivo s výraznější chutí. „S vinaři jsem zadobře. Když jsem přijel do vinného sklípku, ptali se mě, zdali nevezu pivo na ochutnávku,“ pronesl na závěr nostalgicky.

Fotogalerie zde ...

Zdroj: Kolínský deník | Autor: Tomáš Husa

„Koupí Drinks Unionu jsme posílili své postavení na českém trhu,“ říká mluvčí Heinekenu v ČR Kateřina Eliášová

Zmizí z Českého trhu oblíbené značky piv Zlatopramen a Březňák? Nepřestanou se vařit regionální piva Louny a Dačický? Pokud zůstanou, budou se dál vyrábět ve svých pivovarech na Ústecku, v Lounech a v Kutné Hoře?

I takové otázky si kladou odborníci působící v českém pivovarnickém průmyslu poté, co nadnárodní koncern Heineken včera potvrdil, že kupuje společnost Drinks Union, která výše zmíněné značky vyrábí. A stejné otázky si zřejmě budou klást i tisíce konzumentů tradičního severočeského piva.

Jasnou odpověď nedala ani mluvčí Heinekenu v ČR Kateřina Eliášová. „Takové otázky jsou velmi předčasné,“ uvedla.

* Jak ovlivní koupě Drinks Unionu postavení skupiny Heineken na českém trhu?

Tato transakce posílí pozici Heinekenu na českém trhu. Nyní zde navíc budeme mít výhodnější geografické rozložení svých pivovarů. Pozice Drinks Unionu v regionu severních a východních Čech se skvěle doplňuje s naší dosavadní pozicí na Moravě (zde firma vyrábí piva Starobrno a Hostan - pozn. red.) a v okolí Prahy (Krušovice).

* Má skupina Heineken v plánu ještě nějaké další akvizice v Česku? Chcete se stát dvojkou na trhu a předstihnout Staropramen?

Společnost Heineken se zajímá o další možné akvizice ve středoevropském regionu, ale zásadně konkrétní plány ohledně těchto operací nezveřejňuje. Naší ambicí je být jedničkou nebo dvojkou v celé Evropě. Platí to ve většině zemí, kde máme zastoupení. Některé trhy se ale teprve konsolidují.

* Heineken nyní bude v Česku vlastnit tři silné značky - Krušovice, Starobrno, Zlatopramen. Která z nich bude mít výsadní postavení?

O výsadním postavení žádné ze značek se nedá hovořit. Každá bude mít své místo - ať už jako regionální nebo národní značka.

* A které značky považujete za „národní“?

Národními značkami jsou jasně Zlatopramen a Krušovice. Heineken je pak značkou prémiovou. To, že ostatní označujeme jako regionální, ale neznamená, že jsou méněcenné.

* Chcete u některé ze značek Drinks Unionu výrazně posílit export?

Export všeobecně je naší prioritou. Po akvizici Drinks Unionu se staneme druhým nejsilnějším exportérem piva z Česka. Drinks Union má skvělou pozici v Německu, což je pro nás samozřejmě výhodné.

* Bude zachována výroba ve všech čtyřech pivovarech, které od Drinks Unionu kupujete? Nebude se časem většina značek vařit v Krušovicích?

Nejprve musí proběhnout schválení transakce antimonopolními úřady. Až pak provedeme důkladnou analýzu stavu a výrobní kapacity všech pivovarů. Na úvahy o případném rušení pivovarů je proto příliš brzo. Rozhodně lze ale říci, že se budeme snažit zachovat všechny značky. Jejich portfolio se nyní totiž skvěle doplňuje.

* Piva Zlatopramen a Březňák si marketingově zakládají na tom, že jsou vyráběna pouze ze žateckého chmele podle tradiční receptury. Může se nyní něco změnit ve složení či výrobním procesu?

Společnost Heineken plně respektuje receptury a postupy při výrobě regionálních značek.

***

* Heineken Fakta o pivovarské společnosti Vznik: Pivovar byl založen v roce 1864 zakladatelem rodu Gerardem Adriaanem Heinekenem. Sídlo: Amsterodam Počet zaměstnanců: 54 000 Hospodářské výsledky: Provozní zisk v roce 2007 činil 1,5 miliardy eur (38,7 miliardy Kč). Produkce: Roční produkce 139 milionů hektolitrů piva činí z Heinekenu čtvrtou největší pivovarnickou skupinu na světě z hlediska objemu. Značky: Klíčovými značkami pivovaru jsou Heineken a Amstel. Vlastník: Holding se 115 pivovary v 65 zemích světa je stále majoritně v rukách zakladatelské rodiny Heinekenů. ČR: Heineken v ČR vlastní pivovar Starobrno a Královský pivovar Krušovice. Současné značkové portfolio Heinekenu v ČR zahrnuje značky Starobrno, Hostan, Zlatý Bažant, Krušovice a značku Heineken. Po schválení koupě Drinks Unionu bude Heineken ovládat tři velké pivovarnické společnosti v ČR, jejichž celkový výstav (2,7 až tři miliony hektolitrů) ji zařadí na třetí místo mezi tuzemskými výrobci.

Zdroj: MF Dnes

Nejznámější pivovarník v kraji, šéf Pivovaru Svijany František Horák, končí ve funkci ředitele. Od dubna jej nahradí čtyřicetiletý dopravní inženýr a dosavadní obchodní manažer firmy GEA-LVZ Roman Havlík. Horák strávil v pivovaru, který se pod jeho vedením stal největším v kraji, půl století.

„Se Svijany ale budu stále v kontaktu,“ říká Horák. „Vlastně budu něco jako Frantin v Hrabalových Postřižinách. Budu jezdit po hospodách jako obchodní sládek a kontrolovat, jak s naším pivem zacházejí a radit jim, jak to dělat líp,“ těší se Horák. „Ale bez té obrovské odpovědnosti za celý pivovar.“ Své zkušenosti by měl uplatnit i v nově vznikající skupině menších pivovarů, které spojuje vlastnická struktura kolem společností K Brewery Group a.s. a LIF a.s.

Do Svijan nastoupil Horák v roce 1957 jako dělník a prošel všemi funkcemi přes úředníka, podsládka, sládka až po ředitele, kterým se stal v roce 1989. „Když jsem ve svých šestnácti do Svijan přišel, nenapadlo by mě, že tu zůstanu tak dlouho, a že jednou budeme vařit tolik piva,“ přiznává Horák. Dvakrát byl pivovar těsně před zavřením. „Hřeje mě, že mohu říci, že jsem se přičinil o jeho záchranu,“ dodává.

Poprvé měly Svijany zaniknout před třiadvaceti lety. „Tehdy jsme spadali pod Louny. Měl jsem vlivné známé, a tak jsem je tak dlouho otravoval, až se povedlo z nich vyrazit slib, že nám dají ještě šanci,“ vzpomíná Horák. Podruhé to bylo před deseti lety. Svijany patřily Pražským pivovarům, které tehdy vlastnili Angličané. „Nechtěli malý pivovar. Chtěl jsem ho koupit, ale neměl jsem peníze. Povedlo se sehnat dnešní majitele a já se stal podílníkem.“

Podle něj se tehdy situace zásadně změnila. „Pivovar se dostal do rukou lidí z regionu, ti měli zájem ho rozvíjet. Tehdy jsem Angličany před prodejem přesvědčoval, že se svými šestatřiceti tisíci hektolitry ročně je nemůžeme ohrozit. Netušil jsem, že se dostaneme až na téměř tři sta tisíc,“ poznamenal Horák.

Zdroj. MF Dnes