Reklama na PI Reklama na PI Rastal









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam

Novinky a aktuální dění

Co se píše o pivovarech a pivu


Stavebnicové minipivovary

Tradiční spolupráce prémiové značky a nejlepších českých sportovců pokračuje.

Značka Pilsner Urquell bude i nadále generálním partnerem Českého olympijského týmu (ČOT). Dnes byla podepsána sponzorská smlouva na další dva olympijské cykly, zahrnující dvě letní a dvě zimní olympiády. Pilsner Urquell je generálním partnerem ČOT již od roku 2001. Vzájemná spolupráce bude pokračovat nejméně do roku 2016.

Jsme velmi rádi, že jsme dnes stvrdili naše již tradiční partnerství novou dlouhodobou smlouvou, otevřeně se hlásíme k hodnotám olympionismu a pravým olympijským myšlenkám. Značka Pilsner Urquell jako česká pivní ikona chce i nadále podporovat naše nejlepší sportovce, tak aby co nejlépe reprezentovali Českou republiku všude ve světě, podobně jako se to daří našemu pivu. Na posledních třech olympijských hrách (Salt Lake City, Atény a Turín), kde jsme naše sportovce podporovali, získala ČR 3 zlaté, 6 stříbrných a 6 bronzových medailí. Snad se bude díky naší podpoře podobně dařit i na dalších olympiádách. Věříme, že Pilsner Urquell s sebou také přináší sportovcům a fanouškům kus domova do míst konání Olympijských her a pomáhá jim vychutnat si jejich úspěchy," říká Karel Kraus, manažer značky Pilsner Urquell.

Foto

Smlouvu dnes slavnostně podepsali Milan Jirásek, předseda Českého olympijského výboru a Mike Short, generální ředitel Plzeňského Prazdroje. Smlouvou stvrzená spolupráce opravňuje značku Pilsner Urquell používat v komunikaci olympijské motivy a symboly. Pilsner Urquell se také pyšní titulem „Hlavní partner Českého olympijského týmu", plzeňské pivo bude i nadále přítomno během olympiád v Českém olympijském domě, což jistě potěší všechny sportovce a fanoušky.

Velmi oceňujeme a vážíme si dlouhodobého partnerství Českého olympijského týmu a Pilsner Urquell. Pivo Pilsner Urquell reprezentuje Českou republiku v zahraničí stejně skvěle, jako nejlepší čeští sportovci, proto je pro nás partnerství naprosto přirozené," říká předseda Českého olympijského výboru Milan Jirásek.

Spolupráce zahrnuje dva olympijské cykly - 2009 - 2012 a 2013 - 2016, během nichž proběhnou dvě zimní (Vancouver 2010 a Sochi 2014) a dvě letní olympiády (Londýn 2012, 2016 - místo zatím nevybráno).

Zdroj: Tisková zpráva PlzeŇského Prazdroje


Všechnopárty

[úterý, 17. březen 2009]

Zábavná talk show Karla Šípa, tentokrát na téma České pivo bude vysílána dnes 17.3.2009 od 20:50 na ČT1. Účinkují: Stanislav Bernard, Václav Berka a Zdeněk Susa. Režie V. Polesný

Tentokrát se budeme zabývat českým fenoménem, kterým je pivo. O tajemství výroby národního nápoje přijde vyprávět Stanislav Bernard, sládek a degustátor Václav Berka a spisovatel Zdeněk Susa, který zná o historii piva téměř vše.

Pořad budete moci v budoucnu shlédnout na této adrese...

Zdroj: Česká televize.cz


Corgoň s novou tvárou

[pondělí, 16. březen 2009]

Značka Corgoň mení image. Od marca tohto roku má nový dizajn etikiet, pričom o ich finálnej podobe nakoniec rozhodli slovenskí spotrebitelia. Prvé fľaše s novou tvárou opustili výrobné linky závodu v Hurbanove už na začiatku marca. Najpredávanejšia slovenská značka piva nesúca meno legendárneho hrdinu naposledy prešla zmenou v roku 2007. V tomto čase začala používať vlastný typ fľaše a ako prvá uviedla na trh úspešnú 1,5 litrovú PET Maxifľašu.

Proces zmeny dizajnu etikiet piva Corgoň od zadania až po prvé fľaše s novým dizajnom vyrobené v Hurbanove trval takmer šesť mesiacov. „Naším cieľom pri tvorbe novej tváre Corgoňa bolo poukázať na tradíciu a kvalitu tejto značky, potešiť súčasných a zároveň osloviť nových zákazníkov,“ hovorí Michal Mackov, brand manažér značky Corgoň v spoločnosti Heineken Slovensko.

S ponukou na vytvorenie nového dizajnu boli oslovené 3 agentúry, z toho jedna domáca a dve svetové. O víťaznom návrhu, ktorým sa stal dizajn z dielne svetovej agentúry Claessens/Cartils z Amsterdamu, nakoniec rozhodli prieskumom slovenskí spotrebitelia.

Hrdina Corgoň získal na kontraste

Nový dizajn spočíva vo viacerých zmenách. Na etikete naďalej prevláda červená farba, ktorá pivo výrazne odlišuje na pultoch predajní, výraznejšou sa však stala zlatá farba, zlaté medaily a jačmenné klasy. Značka naďalej farbou vnútri etikety odlišuje stupňovitosť piva – strieborná farba pre 10° pivo, zlatá pre 12° a čierna pre tmavé pivo. Okrem dizajnu sa zmenil aj materiál etikety, ktorá je vyrobená z papiera s kovovým efektom.

Názov najznámejšieho piva na Slovensku pochádza z mena legendárneho hrdinu Corgoňa. Ten bol údajne kováčom a mal takú veľkú silu, že podľa legendy pomohol mestu odraziť útok Turkov kotúľaním obrovských kameňov. Na novej etikete rovnomenného piva bol hrdina Corgoň síce mierne zmenšený, ale presunom na červené pozadie zasa získal na kontraste. V súvislosti s novým imidžom značky bude v týchto dňoch spustená aj redizajnovaná stránka www.corgon.sk.

Nový prístup aj v športovom sponzoringu

Podľa výsledkov spotrebiteľských prieskumov je značka Corgoň najvýraznejšie sa spájajúcou so športom. Od roku 2003 naša najvyššia futbalová liga nesie názov Corgoň liga.

V súvislosti so zmenou dizajnu nastala aj ďalšia zmena v prezentácii značky na futbalových štadiónoch. Od konca marca 2009 v jarnej časti Corgoň ligy návštevníkov privítajú bannery s novým vizuálom značky, pričom jeden samostatný reklamný panel bude venovaný projektu spoločnosti Heineken Slovensko - Pite rozumne. Cieľom tohto programu je šíriť informácie o zodpovednej konzumácii alkoholu, a spoločnosť používa logo projektu na svojich etiketách, v reklamných spotoch a v súvislosti so zmenou dizajnu sponzora už aj na štadiónoch našej najvyššej futbalovej súťaže.

Zdroj: Tisková zpráva Heineken Slovensko


Gambrinus 11° Excelent, který se začal prodávat v listopadu 2008, se za pouhých několik měsíců od uvedení na trhu stal jedničkou v segmentu balených jedenáctek s tržním podílem 21,8%. V polovině března zároveň překonal magickou hranici 100.000 prodaných hektolitrů.

Rozhodně jsme hrdí na to, že si Gambrinus 11° Excelent získal důvěru v tak krátké době. Těší nás, že čeští pivaři oceňují vysokou kvalitu našeho piva," říká Jiří Rákosník, brand manažer značky Gambrinus.

Gambrinus 11° Excelent se od konkurenčních jedenáctek odlišuje plnější chutí danou přídavkem karamelového sladu a především unikátním dávkováním chmele, které spočívá v přidání třetí dávky chmele až po ukončení chmelovaru, na samém konci varného procesu. To přináší plnější chuť spolu s intenzivnější chmelovou vůní.

Stejně jako jeho sourozenci, Gambrinus výčepní světlý (10°) a Gambrinus Premium (12°), i Gambrinus 11° Excelent se vyrábí tradičním pivovarským postupem s odděleným hlavním kvašením a zráním. Gambrinus se vaří pouze ze tří přírodních pivovarských surovin (ječný slad, chmel a voda) a jako všechny výrobky značky Gambrinus tak splňuje podmínky k používání chráněného označení České pivo.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje


Jako na potvoru, třináctýho v pátek si dvě prasátka najednou v šest ráno zlomila nožičku,“ hlásil šéf nymburského pivovaru Pavel Benák.

To už ale byla jedna z pivovarských hal neskutečně provoněná neopakovatelnou vůní ovaru, gulášku a všech dalších zabijačkových pochoutek, po kterých gurmánům tečou sliny až na zem. Nemohl pochopitelně chybět naražený soudek postřižinského piva a naprosto souhlasím s panem Hrabalem, že to je jedna ze situací, pro kterou stojí za to žít.

A že pochoutky nepřipravoval jen tak někdo. Třeba za jedním z mlýnků na maso stál končící sládek Jaroslav Svoboda. „Už tady mele z posledního,“ vtipkovali kolegové při výrobě náplní jitrnic. I to však byli pánové, kteří v pivovaru něco znamenají a normálně chodí v oblecích.

Situace v pivovaru se v tento den jednou ročně obrací. Zaměstnanci spokojeně debužírují u stolků, popíjejí zlatavý mok a mohutně si namáčí kousky masa v chomáčcích křenu. Naopak jejich nadřízení se starají o vaření, výrobu a vše, bez čeho by se pořádná zabijačka neobešla.

Když má sládek Svoboda chvíli čas, vezme do ruky půllitr a přisedne. „Víte, na konci března tu končím. Budu normálně bydlet v Havlíčkově Brodu a chodit na pivo tam. Sem se ale vždycky rád vrátím a dám si tady s místníma pivo. Ještě se uvidí, jestli mi ho dají zadarmo nebo si ho budu muset zaplatit,“ říká se smíchem.

A zabijačka je kolem poledne v plném proudu.

Foto a video zde...

Zdroj: Nymburský deník.cz | Autor: Miroslav S. Jilemnický


Becherovce nebylo jedno, komu domy prodá

[pondělí, 16. březen 2009]

Podnikatel Karel Holoubek koupil před několika dny budovy Becherovky v obchodně–správním centru města. Nejen to byl důvod ke krátkému rozhovoru…

Jak k obchodu vlastně došlo?

Už delší dobu jsem uvažoval využít historických sklepů u Zámečku v Doubí k výstavbě malého pivovaru. Za tím účelem jsem si také před časem zaregistroval ochrannou známku na pivo Karel. Ale řešil jsem problém, jak dostat lidi do Doubí. Když se objevila nabídka na prodej budov Becherovky, tak jsem ji využil.

Nejprve byla cena přemrštěná, ale pak jsme vedli slušné jednání a uzavřeli obchod. Ani Becherovce nebylo jedno, komu svůj historický majetek prodá.

Za kolik jste ty domy koupil?

To nemůžu říct, protože je to předmětem obchodního tajemství, ale na první nabídku za 280 milionů jsem nereagoval, a jestliže se proslýchá, že jsem to koupil za 90 milionů, tak je to opačný extrém.

Becherovka teď bude u Karla Holoubka v nájmu?

Ano, na dva roky plus jeden s opcí, než si postaví nový výrobní areál v Bohaticích.

Máte tedy celé dva roky na to rozhodnout, co tu bude potom…

Já vím, co tu bude. Udělám tu malý pivovar s restaurací, kde se bude vařit pivo Karel. V proskleném prostoru stáčírny by mohla být třeba galerie. Chci, aby lidi z ulice vešli do prostoru. Mám také zájem udržet a ještě více v budoucnu využít Muzea becherovky. Co zatím nevím, je, jak využít sklepy v prostoru bývalého kina Praha v pasáži. Snad nějaký nápad přijde.

A co původní nápad s pivovarem ve sklepích v Doubí?

To je teď pasé, zakonzervoval jsem je a i tady čekám, že mě v budoucnu něco napadne. V každém případě bych byl rád, kdyby okolí sídla firmy na Zámečku v Doubí nějak vypadalo. Nebaví mě se dívat z okna na nepořádek. Jestli se mají Karlovy Vary rozrůstat, pak Doubí je určitě zajímavá lokalita.

Zdroj: Karlovarský deník.cz | Autor: Petr Zahradníček | Kráceno


V Koutě chtějí vařit více piva

[pátek, 13. březen 2009]

V Koutském pivovaru plánují zvýšit dvojnásobně roční produkci piva.

Foto

Chtěli bychom ročně vařit deset tisíc litrů, ale současná kapacita pivovaru nám to nedovoluje. Od Pacovských strojíren jsme dostali nabídku na nové technologické zařízení, ve kterém by se dalo uvařit sto tisíc hektolitrů piva ročně. V tom případě bychom mohli uspokojit všechny zájemce o naše pivo,“ uvádí sládek Koutského pivovaru Bohuslav Hlavsa.

Nové zařízení by umožnila pivovaru mnohem více prezentovat Koutské pivo v zahraničí.

Je pravda, že na Domažlicku se prodává naše pivo nejméně. Velký odběr má Praha a Plzeň, kam vozíme třicet sudů za týden. Zájem o Koutské pivo mají i v Drážďanech, kam budeme vyvážet sto sudů piva týdně,“ pokračuje Hlavsa.

Někteří pivaři z okolí jsou však nespokojení a stěžují si, že je koutské pivo často kalné a hlavně drahé.

Pivo mám rád a mohu říct, že ´koutské´ bylo a je skutečně výborné. Bohužel je dost drahé,“ říká Emil Vopálka ze Kdyně.

U nás vaříme pivo z nejdražšího a zároveň nejlepšího chmelu, a to žateckého poloranného červeňáku. Je to pivo syrové a není pasterizované, proto se rychleji kazí. Co se týká zakalení, je důležité, jak naši odběratelé pivo skladují. Když pivo točí 14 dní a mají ho uskladněné pod pultem v blízkosti chladiče, který vydává teplo, tak se snadno zakalí. To se stává u každého piva. Záruka na Koutské pivo je jeden měsíc při osmi stupních Celsia. Jestli to hospodští dodrží, už my bohužel ovlivnit nemůžeme,“ vysvětluje sládek.

Novým trendem odběratelů je pivo nefiltrované.

Pivo se buď filtruje, a pak je naprosto čiré nebo zůstává nefiltrované, a tím také mírně zakalené. A právě o toto pivo začíná být velký zájem hlavně v Praze a v Plzni,“ dodává Hlavsa.

Zdroj: Domažlický deník.cz | Autor a foto: Helena Bauerová


Přichází Bernard s vůní švestek

[čtvrtek, 12. březen 2009]

Letos začne linka humpoleckého Rodinného pivovaru Bernard produkovat nový nápoj, který už nyní má svůj originální název - „Bernard s čistou hlavou švestka“. Jedná se o nealkoholický osvěžující nápoj na bázi sladu se švestkovou chutí.

Pivovar již začal novinku zkušebně prodávat v Humpolci a okolí. Např. tento pátek se bude prodávat v pelhřimovské Bille. První reakce, které pivovar od nakupujících zaznamenal, jsou až nečekaně pozitivní. Do celostátní sítě začne být Bernard s čistou hlavou švestka distribuován v dubnu. Pivovar bude zatím nápoj prodávat v lahvích o objemu 0,33 a 0,5 litru.

V loňském roce se humpoleckému pivovaru dařilo. Výroba stoupla o pětinu na rekordních 188 tisíc hektolitrů. Roční tržby za pivo díky rostoucímu prodeji převýšily 328 milionů, zatímco v roce 2007 to bylo 251 milionů korun. Pivovaru se dařilo v tuzemsku i za hranicemi. Humpolecké pivo mohli ochutnat zákazníci například na Slovensku, v Rusku, Švédsku, Austrálii, Japonsku a USA. Díky úspěchu v soutěži Bernard vstoupil do sítě největšího obchodního řetězce ve Velké Británii.

Pivovar loni zaměstnával 120 lidí. Celkový obrat podniku meziročně stoupl o čtvrtinu na 350,6 milionu korun. Do dalšího rozvoje závodu loni Bernard investoval celkem 52 milionů, z toho za nové stroje a zařízení vydal 40 milionů korun. Sladovna Bernard, která je v Rajhradě u Brna, loni vykázala obrat 76,4 milionu korun, zatímco o rok dříve to bylo 61 milionů. V tomto provozu pracuje 25 lidí.

Zdroj: Humpolák.cz


Pivo a čeština

[čtvrtek, 12. březen 2009]

Možná, že jste si také všimli, že bohatost češtiny se projevuje mimo jiné i tak, že pro významné objekty, nebo děje, má celou škálu názvů, jmen a přezdívek. Například uslyšíte-li slova : hokna, makačka, facha, džob, rachota, jedná se vždy o práci. Bžunda, prča, sranda, švanda, humor, jsou výrazy pro jen málo se lišící druhy většinou bouřlivé veselosti. Žvanec, dlabanec, strava, bašta, krmě, či s odpuštěním žrádlo je zase pár synonymů pro jídlo. Dalo by se pokračovat, ale to není účel. Chtěl jsem jen lehce naznačit, že takto definitoricky uchopeno se zpětnou dedukcí lze usoudit, že podle počtu synonym je i pivo v našem národě velmi oblíbeným objektem.

Vězte tedy, že pivo může být malé, nebo dospělé. Malé pivo může být malé záměrně, jaksi regulérně, za cenu odpovídající té malosti, ale může být také malé selháním techniky (mně to málo chladí, pění a pod.). Jen si, prosím, nemyslete, že za to může výčepní. Takové pivo je tedy nedospělé, pro rybáře podměrečné, pro zahrádkáře zákrsek, pro krejčího tříčtvrťák, pro novináře podčárník, pro atleta nezdařený pokus, pro grafika miniatura. Jistě by šlo pokračovat, ale za všechny další název naprosto pregnantní, který používají lidé rozčilení, přechodně zbavení humoru: ošizený, okradený. Ale kluci, pánové - klídek! To dojde! Už mu rostou nožičky...

Předkládané pojednání je sice výsledkem především usilovné sběratelské práce, ale musím přiznat, že k této formě shrnutí mne inspiroval spisovatel Jaroslav Žák, který podobně pořádal slang studentský ve vztahu k objektům a dějům ve škole. Abychom však zůstali věrni tematu a zachovali jednotu textu s názvem článku, vraťme se k dnes probíranému oblíbenci: Dobré pivo je malvaz, nektar, lahoda, prima, bezva chmelináda, chmelka, chmelovinka, mok, rezavé potěšení, pivo s chybami je polívka, čuránky, kyselina chmelová, kalovka, pšouk-wasser, nafukovadlo, brynda, šumák nebo v Brně pasová zrzka.

Půllitr - samozřejmě plný - se jmenuje půlčík, štandlík, škopek, kýbl, džbánek, kousek, bahno, holba, nočník, sklenka, hrnek nebo prostě - pivko. Případně i žejdlík, ačkoli skutečný žejdlík není půl litru.

Pivo má pěnu - někdy jako smetanu, šlehačku, vatu, dobrou, správnou, jako krém, jako čepici, jindy jako saponát, mydlinky, jako stříbropěnné Labe, jako "vzteklej u huby", prostě špatnou a svědčící i o nedobrém ošetření oblíbeného nápoje.

Pivo se může vymlasknout, vytáhnout, vyblafnout, vyglutat, prolít hrdlem, prolít límečkem, vycamrat, troubit, šoupnout, dát, nebo prostě jen vypít (taky to jde!). Toto jde udělat na žízeň, na chuť, na lačno, na uzené, na ex, nadvakrát, na stojáka, na slaná játra, na občerstvení a na spoustu dalších, vesměs velice kvalifikovaných důvodů, například na Velký pátek, nebo na svatého Dyndy.

Pivo točí a nosí hostinský, šenkýř, číšník, pingl, servírka, taťka, Pepík, Jiřka, káča, černej, ta krasavice, ta nádhera, cmrndal, čaropisec, čarodějnice, zloděj, rejžák, zlatokop, donosník platejs a zase, jako už tolikrát: šlo by pokračovat, ale...

Tito jmenovaní dělají v hospodách, špeluňkách, krčmách, pivnicích, šencích, výčepech, chmelírnách, zotavovnách, kulturních jizbách, chlasthausech a jinými, zejména krajovými jmény označených napajedlech. Restaurace je restaurace, hostinec je hostinec i když pod názvem restaurace najdete špinavou knajpu a naopak pod vývěsním štítem "Hospoda" vchod do čisťounké krčmičky. Je to pestré a variabilní jako sám život.

Pivo se točí do oblíbených pohárků, "štuců", zdobených, lisovaných, malovaných a dokonce i broušených sklenic, které mají většinou jediného majitele - "štamgasta"- a mají většinou křestní jména, která vyjadřují něžný vztah majitele ke svému keramickému společníkovi. Půllitry z masivního skla, běžné pro většinu hospod, postihl opovržlivý název "květináč", kdežto oblíbené, uznávané, ale málo obvyklé kameninové nádoby nemají pro tu neobvyklost žádné speciální pojmenování - snad jen to křestní jméno.

Pivo se samozřejmě pije i přímo z lahví, ale to ortodoxní pivař udělá jen v největší tísni a běžně tento zlozvyk z hloubi duše odsuzuje, na "flaškaře" se dívá svrchu, jako na pivařskou chamraď, znesvětitele, kacíře. Inu - točené je točené… - že?

Nádoby menší, než půllitr, jsou rovněž přehlíženy a nemají proto pivním národem vytvořenou přezdívku, nebo dokonce gloriolu celé řady názvů. Skoro stejně dopadly nádoby větší, ve velké úctě chované, ale podobně málo obvyklé - bez rozdílu objemu mají název "tuplák".

A kdo že nám to chodí do oněch hospůdek, knajp a krčmiček? Jsou to pivaři, pivníci, přátelé nazlátlého moku, nálevkové, nálevníci, spiťaři, kamarádi z mokré čtvrti, ochmelkové, opilci, chmelové žoky a pivní sudy. Mám pocit, že většina těchto názvů nevyšla z slovesně tvůrčí dílny přátel zlatavého moku.

Někteří chodí domů s náladou, roztomilou špičkou, opicí, medvědem, gorilou, se zpožděním, s nechutí, s prázdnou peněženkou, s těžkou hlavou, se strachem, co se o sobě zase dovědí od ženy a někdy s odhodláním, že to dneska bylo naposledy. Toto předsevzetí i většinou dodrží a ten den již po druhé do hospody nejdou.

Vím, že tento článek nemůže vyčerpat beze zbytku celou širokou jazykovou problematiku piva, věcí a lidí okolo něj. Snad někdo soustavnější, než já, napíše zevrubnější zprávu a jistě to bude kniha - a tlustá.

Pro mne teď nastává okamžik, kdy se musím rozhodnout, jak to celé ukončím. A tak mne napadají úsloví a hesla vížící se k pivu: Pivo je jako dřevěný dům: v zimě hřeje, v létě chladí. Ze zeleninových jídel je chmelový vývar nejchutnější. Dobré pivo není špatné, ale jsou chvíle, kdy špatné pivo je docela dobré.

Tak, kluci, na zdraví - a ať jsme tlustý na tři prsty!

Zdroj: Poeta.cz | Autor: me2d


Bylo mu čtyřiapadesát let, když se rozhodl zachránit krachující pivovar v Černé Hoře na Blanensku. Do té doby neměl Jiří Fusek s pivovarnictvím žádné do činění.

Foto

Ve světě podnikání však rozhodně nebyl nováčkem. Na začátku devadesátých let například kompletně zmodernizoval stavařskou společnost DCD Prosenice. „Práce vás musí bavit,“ říká s nadšením. Titul jihomoravského Podnikatele roku vloni získal jako první zástupce českých pivovarníků.

Jak jste se dostal k podnikání v pivovarnictví?

Jsem stavební inženýr a podnikat jsem začal v tomto oboru. Pracoval jsem tehdy na severní Moravě. Pocházím ale z Kyjova a táhlo mě to na jih. Pak jsem se dověděl, že jihomoravský pivovar v Černé Hoře je na prodej. Se čtyřmi kolegy jsme se rozhodli, že jej zkusíme koupit. Dali jsme hlavy dohromady, oslovili banky a určili limit ceny, kterou jsme byli ochotni zaplatit. Vyšlo to na první pokus. Naše nabídka byla nejvyšší.

Proč zrovna krachující podnik?

Černohorské pivo jsem měl rád. Na druhou stranu nejsem sládek, na to máme lepší odborníky. Někdo by mohl říct, že to byl hazard, ale měl jsem hlavně chuť vyzkoušet něco jiného jako manažer.

V jakém stavu byl podnik, který jste získali?

Tehdy v roce 1996 měli pivovar zavřít. Výroba trpěla řadou technických problémů, piva měla například jen krátkou trvanlivost. V kraji byla ale pořád oblíbená. Navíc jsme ještě nepociťovali obrovský tlak konkurence, který známe dnes. Pustili jsme se proto do modernizace výroby.

Jaké byly v polovině devadesátých let podmínky k podnikání?

Už o rok později začala česká ekonomika pokulhávat. Úroky bank vyskočily na devětadvacet procent. Dostali jsme se do vážné situace. Moji kolegové z pivovaru jeden po druhém odcházeli. Ale já nejsem zvyklý se vzdávat. Zvyšoval jsem svou účast, až jsem se stal nadpolovičním vlastníkem podniku.

Kdy se situace zlepšila?

Hospodářství se uklidnilo v roce 1999. Potkaly nás ale další problémy. Investiční banka, se kterou jsme spolupracovali, pivovaru spíš škodila než pomáhala. Zatímco sazby jiných bankovních institucí se snižovaly, my jsme platili vražedně vysoký úrok. Podle mého názoru se tehdy společnost Nomura snažila poničit český pivovarnický trh. V té době jsem byl skoro na lopatkách.

Co jste podnikl?

Nakonec jsme přešli pod křídla Komerční banky, která nám poskytla úrok v přiměřené výši. A karta se začala obracet. Rok 2000 byl vynikající. Výstav piva byl tehdy bezmála dvě stě tisíc hektolitrů.

Podařilo se vám úspěch zúročit?

Pořídili jsme rozhodující technické vybavení pivovaru. A vrhli se na nové aktivity a výrobní programy. Rozšířili jsme třeba výrobu limonád. Mezi malými pivovary se dnes v Česku chlubíme nejširším sortimentem výrobků.

Jak podnikání ovlivnil vstup České republiky do Evropské Unie?

Bylo výborné, že jsme mohli rozšířit export. Ještě před vstupem do Unie jsem se stal prvním prezidentem Evropského svazu malých nezávislých pivovarů, na jehož založení jsem se podílel. Podařilo se nám díky tomu proniknout do Itálie, Gruzie nebo do Německa.

Co pro vás znamenalo ocenění Podnikatel roku, které jste získal minulý rok?

Člověku udělá nepředstavitelnou radost, když zjistí, že jeho práce je vidět. Na vavřínech ale usnout nesmíme. Trofej krajského Podnikatele roku byla završením jedné etapy. Po ní přišlo radikální rozšíření exportu. Máme plné ruce práce s rozvíjením sítě prodejen, restaurací a sportovišť.

Jaké vztahy panují mezi pivovarem a jeho zaměstnanci?

Zaměstnance se snažím motivovat osobním příkladem. Jsou mi blízké názory Tomáše Bati. V pivovaru jsem před osmi lety zavedl systém, díky kterému se můžeme označit za malou privátní banku. Celou svou výplatu vkládám na speciální firemní účet. Když zaměstnanci vidí, nakolik firmě věřím, věří jí také. Pokud se rozhodnou své peníze na firemní účet také odkládat, mohou se těšit na úrok. Zároveň tím pivovaru významně pomáhají. S podobným systémem jsem se ještě nesetkal.

Pocítil pivovar Černá Hora nynější hospodářské ochlazení?

Rozhodně. Byla to mimořádná zima a došlo k poklesu zisku. Přístup ke zdrojům je díky krizi mnohem složitější, ale není nemožný. Podařilo se mi získat peníze na provoz a dokonce na nový hotel. O nouzových opatřeních, jako je propouštění, nemůže být řeč.

Co je v takové situaci pro podnik nejdůležitější?

Poctivost mezi podnikatelem a úvěrovým domem. Neznám absolutní recept na úspěch. Ale jsem si jist, že podpora banky je v podnikání klíčová.

Mají podniky v současnosti šanci, aby jim banka půjčila?

Získat úvěr je díky krizi složité. Ale pokud máte dobrou pověst, máte naději. Za celou dobu mého podnikání se ani jednou nestalo, že bych zaplatil svém partnerům pozdě. Pocit důvěry je důležitý a musíte o něj pečovat. Pořád jsou banky, které na to slyší.

Kromě široké nabídky často netradičních piv nabízíte také limonády jako je proslulá Grena nebo Kombajnérka. Patří tak široký záběr k obchodní strategii pivovaru?

Naše podnikání nemá jen jediný pivní program, ale rovnou čtyři. Všechny jsou si rovnocenné. Kromě piva se věnujeme i výrobě nealko limonád a destilátů. Čtvrtým pilířem je rozvoj turistického ruchu. K pivovaru patří hotel a penzion. Snažíme se zkrátka pořád nabízet nové a zajímavé věci. Příkladem je naše borůvkové pivo. Prodáváme je s úspěchem na Slovensku, kde mu ovšem říkají pivo čučoriedkové.

Vypadá to, že tvořivost je předpokladem dobrého podnikatele.

Stoprocentně. Platí to i o propagaci společnosti. Snažíme se investovat do rozvoje infrastruktury a turismu v našem kraji. Podpoříme dobrou věc a zároveň podnik zviditelňujeme. Nemusíme díky tomu vkládat horentní sumy do mediální reklamy.

Máte v současnosti podnikatelský sen?

Snů mám spoustu. Je mi ale pětašedesát let, tak nevím, kolik z nich stihnu. Jeden velký sen bych rád uskutečnil tady, v nádherném regionu kolem městysu Černá Hora. V historickém pivovaru s podzemím ze třináctého století budujeme hotel a pivní lázně. Místo by se v budoucnu mohlo stát kongresovým a turistickým centrem oblasti.

Zdroj: Blanenský deník.cz | Autor: Lucie Hrabcová


První pivo v Plzeňském pivovaru bylo uvařeno již v roce 1842, ochrannou známku si plzeňský pivovar nechal zaregistrovat před 150 lety. Značka Plzeňské pivo (Pilsner Bier) byla reakcí na rostoucí počet plagiátů originálního a oblíbeného piva. Od uvaření první várky se vystavilo již téměř 110 milionů hektolitrů plzeňského piva a vyváží se do více než 50 zemí světa.

Před nedávnem byly v pivovaru nalezeny chemické rozbory piva z roku 1897 a české i švýcarské laboratoře dokázaly, že Pilsner Urquell chutná dnes zcela stejně jako v 19. století. Určitě také proto je Pilsner Urquell jednou z nejúspěšnějších a nejznámějších českých značek, kterou zná 99 procent milovníků piva,“ říká Karel Kraus, manažer značky Pilsner Urquell.

Krátce po svém vzniku získalo plzeňské pivo díky své chuti a kvalitě velmi rychle oblibu nejen doma ale i ve světě, což vedlo ke kopírování značky. Proto si pivovar registroval před 150 lety v roce 1859 ochrannou známku Pilsner Bier. V tomto roce totiž vstoupil v platnost Císařský patent o ochranných známkách, který registraci umožnil.

Chuť plzeňského piva si pochvaloval i rakouský císař František Josef I., který poté, co ho v Plzni okusil, ho začal pít pravidelně.

Po 40 letech potom Pilsner Bier nahradilo označení Pilsner Urquell a Plzeňský Prazdroj. Dnes je 70 procent všech piv na světě označeno jako pils / pilsner. Pilsner Urquell tak dal jméno nejrozšířenějšímu pivnímu druhu.

Dokladem úspěšnosti je i to, že během prvních třiceti let existence byl Pilsner Urquell exportován už nejen po celé rakousko-uherské monarchii, ale také do Ameriky. V roce, kdy proběhla registrace známky (1859), se uvařilo bezmála 42 tisíc hektolitrů piva, o 50 let později to bylo už 820 tisíc hektolitrů.

Důležitým mezníkem byl v roce 1913 první výstav přes milion hektolitrů piva, obchodní zastoupení existovalo už v 34 zemích. V roce 1959, výstav kolísal po propadu z války a počátku padesátých let kolem hranice 800 tisíc hektolitrů, aby postupně vzrostl až na současných přibližně 1,7 milionu hektolitru. Celkem se tak uvařilo bezmála 110 milionu hektolitrů piva Pilsner Urquell.

Zdroj: Euro.cz | Autor: Lukáš Petřík


Společnost Pivovar Janáček a.s. prodala v roce 2008 77 000 hektolitrů piva (08), což je meziročně více o 1 % (08/07). Export z toho tvořil jednu pětinu. Obdobné výsledky čeká společnost i letos, cenu piva měnit nehodlá.

Zdroj: Finance.cz | Autor: HBI


Menej nákupov a menej pôžitkov. Presne tak sa správajú Slováci od začiatku tohto roka. Zníženie spotreby vystrašilo nielen obchodníkov, ale aj výrobcov piva.

Jeho predaj v januári a vo februári klesol o 10 až 15 percent. Tento pokles je porovnateľný s pádom po zvýšení spotrebnej dane na pivo v roku 2003.

Situácia sa zrejme nezlepší ani v nasledujúcich týždňoch, pivo totiž dražie. Trhová jednotka Heineken zdražuje ceny piva takmer o sedem percent. Na pulte môže pivo zdražieť o 3, 5 aj 8 centov.

Holanďanka Door Plantengová, nová generálna riaditeľka Heineken Slovensko, verí, že sa predaj podarí aspoň udržať.

"Neuvažujeme o obmedzení výroby, ideme naďalej na tri zmeny, neznižujeme platy,“ opisuje Door Plantengová. Kritická situácia by podľa nej nastala v prípade, že by predaj padol o 40 a viac percent.

Pivovarníci budú múdrejší už po veľkonočných sviatkoch, zhruba o tri týždne. Tie najlepšie ukážu, koľko drahšieho piva sa predalo.

Zdroj: Spravy Pravda.sk | Autor: Jozef Sedlák


Celkové investície Pivovaru STEIGER, a.s., Vyhne dosiahli v roku 2008 viac ako 1,8 milióna eur (cca 55 mil. Sk) a za posledných 6 rokov to bolo spolu cca 6,66 milióna eur (cca 200 mil. Sk). Veľkú technickú zmenu priniesla vlani predovšetkým inštalácia novej stáčacej linky od nemeckej firmy Krones za 1,494 milióna eur (45 miliónov Sk). Zvýšila sa tým od júna 2008 produkcia fľaškového piva o 10.000 fliaš za hodinu, čím sa kapacita linky dostala na 26.000 fliaš za hodinu. Ďalších 331.939 eur (10 miliónov Sk ) stáli stavebné práce, časť z nich však bola vykonaná už v roku 2007. Informoval o tom predseda predstavenstva spoločnosti a generálny riaditeľ pivovaru Steiger Jaroslav Vysloužil.

,,Vlani sme začali rekonštrukčné práce aj na ďalších investičných celkoch, ktoré povedú k prebudovaniu priameho chladenia čpavkom, na nepriame ekologickejšie chladenie glykolom. Pracujeme na prebudovaní chladenia spiliek plaváčkovou vodou a napojení prietokových pasterov na glykolový okruh. Uvedená akcia má veľký význam nielen z dôvodu zlepšenia účinnosti chladenia pivníc a spiliek, ale aj zníženie množstva čpavku v chladiacom systéme zo 6 ton na 600 kg. Čaká nás výmena približne 3 kilometrov potrubí. Pivovar tiež inštaluje centrálny sanitačný systém CIP, pomocou ktorého sa bude automaticky čistiť celý systém potrubí v pivovare vždy na konci dňa. Pivovar potom už bude plne vybavený najmodernejšou technológiou a ďalších cca 30 rokov žiadne väčšie investície potrebovať nebude“, vysvetlil J. Vysloužil.

Poukázal na to, že nová plniaca linka priniesla zvýšenie kapacity, ale predovšetkým úspory energie a vody pri pasterizácii a čistení fliaš. Nový proces plnenia a pasterizácie nemení chuťové vlastnosti piva a linka umožňuje aj rýchlejšiu zmenu etikiet. V STEIGRI očakávajú, že v najbližších rokoch sa dostanú na hranicu 100.000 hl fľaškového piva ročne, čo predstavuje 20 miliónov pollitrových fliaš.

,,Kľúčovými akciami roku 2008 boli okrem výmeny fľaškovacej linky, aj výmena prietokového pasteru , CIP a stavebné úpravy. V tejto akcii boli aj stavebné úpravy priestorov pre novú technológiu chladenia glykolom a prekládka čpavkového kondenzátora. Ďalšou akciou bola rekonštrukcia priestorov chladenia mladiny, velínu, skladov, sociálneho zázemia a odpočinkovej miestnosti. Technologická časť bude ukončená po namontovaní novej vírivej kade a príslušných potrubných rozvodov v tomto roku. V priestoroch spiliek bola taktiež začatá rekonštrukcia v oddelení nová spilka, kde bolo kompletne zrekonštruované podspilčie, aj priestory spilky. Upravili sme aj vnútorný povrch ležiackych tankov, čo sa prejavilo na zlepšení chuti pív“, uzavrel J.Vysloužil.

Na novej linke sa plnia do fliaš tieto pivá z produkcie STEIGRA: Nealkoholické STEIGER FREE, 8% Kachelmann classic, 10% Steiger, 11% Steiger, 11% Steiger, tmavý, 12% Sitňan a 12% Steiger. Okrem Kachelmana, ktorý má záruku 150 dní, všetky ostatné fľaškové pivá majú minimálnu trvanlivosť 180 dní. Pivá z pivovaru STEIGER sa vyznačujú vysokou kvalitou, nesú všetky znaky ležiakov vyrobených tradičnou technológiou plzenského typu. Majú plnú chmeľovú a sladovú arómu a intenzívnu horkosť a sú obľúbené hlavne v regióne stredného Slovenska.

STEIGER vlani vystavil 196 486 hektolitrov piva, čo bolo o 25-percent viac ako rok predtým. Tržby sa pivovaru zvýšili medziročne o viac ako polovicu, na 14,07 miliónov eur (424 miliónov Sk). Pivovaru sa podarilo dosiahnuť zisk po zdanení na úrovni cca 829,85 tisíc eur (25 miliónov Sk), čo bolo 5-krát viac ako v roku 2007.

Zdroj: Tisková zpráva pivovaru Steiger Vyhne


Pivo na Bedna.tv

[úterý, 10. březen 2009]

Dovolujeme si Vám představit nový díl pořadu Na Kloub. Název dílu je Pivo (je o výrobě plzeňského piva) a v online vysílání Bedna.TV běží právě dnes, 10.3.2009.

Na kloub pivu a po stopách sládka se vydal Vladimír. A kam jinam, než do plzeňského pivovaru, kde vyzvídal, jak to tam vaří a setkal se i s praotcem Kvasinkou. Kromě toho si zkusil uvařit i vlastní pivo ve svém speciálním tanku.

Trailer

Zdroj: Bedna.tv


Pivovar Svijany vyrobil minulý rok úctyhodné množství zlatavého moku.

Kde se pivo vaří, tam se dobře daří, říká se. A platit by to jistě mohlo i o Pivovaru Svijany. Minulý rok tam totiž uvařili úctyhodné množství zlatavého moku. Deníku to potvrdil ředitel Roman Havlík. „Byl to opravdu rekordní výstav, nakonec šlo o 317 600 hektolitrů piva,“ uvedl Havlík. Ve srovnání s rokem předchozím jde o nárůst o téměř 20 procent. Kromě toho v roce 2008 získat pivovar řadu ocenění. Jedním z nich je i cena od Sdružení přátel piva – Pivovar roku 2008.

V současné době tvoří zhruba 75 procent produkce jeden druh piva – Svijanská 11°, patnáct procent pak připadá na 10° a zbytek připadá na speciály. „Jsme jednoznačně největším výrobcem speciálů v republice,“ řekl Havlík. Nejvíce minulý rok rostla produkce kvasničáku.

V roce 2008 mohli milovníci svijanského piva zaznamenat i nové balení jejich lahodného moku. Jak poznamenal ředitel pivovaru, lidé si tak například mohli koupit jednolitrový džbánek, do kterého se „balí“ právě již zmíněný kvasničák. A zájem byl velký.

Krize pivu nevadí

Hospodářská krize číhá na každém rohu. Lidé nekupují zboží tak, jak tomu bývalo. Jak to ale vypadá, pivu to příliš nevadí. Ba naopak. „Ve všech poučkách, co jsem četl, se psalo, že v dobách krize se pilo ještě víc, než jindy. Lidé se potřebují z krize vypovídat. Obzvláště Čechům jde povídání dobře právě u piva,“ říká ředitel svijanského pivovaru Roman Havlík.

V řeči čísel to znamená, že během ledna letošního roku měl Pivovar Svijany o více než osm procent vyšší výstav, než tomu bylo v lednu roku 2008. Jak to ale bude v dalších měsících, se jen těžko odhaduje. Podle Havlíka je totiž možné, že pokud se krize bude dál prohlubovat, dojde k poklesu životní úrovně a lidé omezí návštěvy restaurací a hospod. Tím zároveň i poklesne zájem o pivo.

Svijany jsou všude

Pivovaru se daří rozšiřovat svoji produkci i do vzdálenějších míst naší země. Svijanské pivo je tedy možné zakoupit třeba i na severní nebo jižní Moravě, stejně tak v Plzeňském kraji. A právě Plzeň považuje ředitel Pivovaru Svijany Roman Havlík za velký úspěch. Konkurovat plzeňskému pivu není totiž jednoduché.

Rok 2009 bude ve Svijanech ve znamení navyšování výrobních kapacit. Pivo zde vzniká tradiční technologií výroby, tedy hlavním kvašením v otevřených kádích a dlouhodobým zráním v ležáckých sklepích. Tento způsob výroby je náročnější, ale znalci pěnivého moku pak mohou plně vychutnat všechny klasické známky „pravého piva“.

Hlavní kvašení – kapacita otevřených kádí, bude navýšena o 1.200 hektolitrů a objem v ležáckých sklepích o 7.500 hektolitrů„ popisuje letošní práce v Pivovaru Svijany jeho ředitel Roman Havlík. To vše v řádech desítek milionů korun.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Boleslavský deník.cz | Autor: Tomáš Ježek


Obřadní síň by měla v budoucnu vzniknout v prostorách bývalého pivovaru v Dolním Dvořišti. Jak rychle se projekt vydaří, záleží samozřejmě opět na penězích.

Všechno je to otázka peněz. Nyní se bude teprve provádět demolice přístavku. Výhledově je to projekt ještě na pár let,“ řekla včera starostka obce Helena Panská.

Podle slov starostky by v objektu neměla vzniknout ale jen obřadní síň. Prostory jsou vhodné například i pro různé výstavy. „Chceme tam toho udělat více, obřadní místnost je ale prvořadá,“ uvedla Panská.

Objekt pivovaru pochází z dob, kdy bylo Dolní Dvořiště ještě městem. Tehdy si vařilo své pivo.

Zdroj: Českokrumlovský deník.cz | Autor: Václav Votruba


Od jediné návštěvy císaře pána Františka Josefa I. v plzeňském Měšťanském pivovaru už utekla pěkná řádka let. V jeho stopách se teď vydali jeho následovníci: vojáci od 35. pěšího pluku, muzikanti, doboví šviháci a pan nadlesní, všichni vedeni nejoddanějším císařovým vojákem, Josefem Švejkem. Do pivovaru, dnes známého jako Prazdroj, se dostavili v neděli v 10 hodin dopoledne a vykonali inspekci po sklepích i varně s nezbytnou ochutnávkou.

Přivítal nás vrchní sládek pan Berka, který nás pivovarem provedl a zevrubně nás o všem informoval. Nakonec si nás přezkoušel, zdali si sdělené informace, hlavně letopočty, pamatujeme,“ popisuje inspekci Josef Švejk, alias Přemysl Kubišta. Inspekční cesta jeho delegace skončila v pivovarské šalandě, kde na přítomné čekalo chutné občerstvení. „Prohlídka byla dvouhodinová, ale pivovar jsme opouštěli až v pět večer. S kvalitou vařeného moku jsme byli velmi spokojeni a hned jsme odeslali raport do Vídně,“ uzavírá dobrý voják Švejk.

Císař František Josef I. měl do Měšťanského pivovaru namířeno celkem dvakrát, ale návštěva proběhla nakonec jen jediná. Po ochutnávce piva se prý podivil, jak je možné, že tak dobré pivo nezkusil ještě nikdo napodobit - a od té doby to prý zkouší po světě leckdo.

Parta mužů v uniformách c. a k. 35. pěšího pluku pořádá během roku nejrůznější akce, mezi nimiž nechybí výlety na bojiště první světové války nebo rekonstrukce slavných bitev. Inspekce do pivovaru se má stát další z nich.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz


Pivní tácek od Herolda, pivní etiketa ze Šumavy nebo pivní korunka s vyobrazením Tatranského zámku. To jsou vítězové sobotní celostátní soutěže sběratelů pivovarských suvenýrů i se zahraniční účastí.

Sběratelé čehokoliv, co se týká piva, se v sobotu dopoledne sešli v Domě armády v Táboře, aby na 15. ročníku celostátní soutěže o nejhezčí pivní etiketu, sérii etiket, pivní tácek a korunku zvolili vítěze za rok 2008. Výsledky byly velmi těsné, jednoznačně se ale vítězilo v pivních etiketách a táckách.

Za místní sběratele bodoval Jiří Čunát ze Skrýchova u Opařan a Marián Jamrich z Tábora, kteří obdrželi první a druhé místo se svými pivními etiketami. Parkán klub Tábor, který setkání organizoval, se umístil mezi soutěžícími kluby na třetím místě se svou sérií etiket. Druhé místo za nejhezčí pivní korunku získal Jan Šimák z Dražiček, na třetí příčce se umístil Josef Rejlek ze Soběslavi, který podle Parkán klubu disponuje největší sbírkou pivních korunek z místních sběratelů.

Etikety:

1. Měšťanský pivovar Strakonice, Král Šumavy

2. Žatecký pivovar, Hlava tygra

3. Pivovar Primátor, Tatranský zámok

Tácky:

1. Pivovar Herold

2. Žatecký pivovar

3. Plzeňský Prazdroj

Korunky:

1. Pivovar Primátor, Tatranský zámok

2. Rodinný pivovar Bernard, Portrét Bernarda

3. Žatecký pivovar, Podobizna baronky

K rozsáhlým sbírkám se podle sběratelů "člověk dostane různě". Vítěz s nejhezčí etiketou Jiří Čunát musel podle svých slov někdy podplatit i číšníka. "Někdy jsem za půllitr musel číšníkovi zaplatit panáka. Po našem členovi, který již zemřel, jsem odkoupil sbírku dvaceti tisíc pivních etiket, to je tak jedna přeplněná krabice od banánů. A tak jsem si svou dosavadní rozšířil na třicet pět až čtyřicet tisíc etiket," informoval Čunát, který svou zálibu provozuje již od roku 1996.

Specialitou zahraniční návštěvy, sběratele Luboše Piroha z Liptovského Mikuláše, je sbírání popelníků. "Popelníků mám asi dvě stě kusů a to nekouřím. Popelníky se moc nesbírají, to jsem možná jediný, nevím. Dále sbírám také pivní sklo a stojánky na tácky," odpověděl zaměstnanec slovenských drah a ocenil pivní etikety, které se v soutěži a na setkání objevily. "Etikety jsou vážně pěkné, tácky jsou na tom hůře. Nejvíce se mi ale líbí samotná soutěž, je to dobrý nápad," naznačil a dodal, že pokud dostane na dráze volno, přijede do Tábora i na další setkání.

Na svou velkou sbírku 1340 kusů pivního skla si musel Marián Jamrich z Tábora, který se sběratelství věnuje od roku 1987, zařídit sklep. "Je to soukromý rodinný sklep v Lužnické ulici v Táboře, ale nebráníme se návštěvám z řad veřejnosti k nakouknutí. V létě je dokonce můžeme občerstvit pivkem. Sklenice sbírám, ale také kupuji a prodávám," naznačil Jamrich s tím, že jednu místnost ještě potřebuje dodělat.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Táborský deník.cz | Autor: Daniel Vacek


Pivní sběratel pivo nepije

[pondělí, 9. březen 2009]

Jaroslav Špetka už skoro třicet let sbírá vše, co se točí kolem piva.

Foto

Jaroslava Špetku byste doma zastihli jen opravdu výjimečně. Devětatřicetiletý muž, jehož civilním povoláním je práce v počítačové firmě, je buď v zaměstnání nebo na své chalupě u Skašova na jižním Plzeňsku, a nebo jezdí po světě, aby rozšířil své sbírky. Už skoro třicet let sbírá vše, co se točí kolem piva. Jeho prvními exponáty byly obyčejné papírové pivní tácky.

Kdo vás ke sbírání pivních tácků vůbec přivedl?

Řekl bych, že rodiče a prarodiče. Občas jsem jako dítě chodil vyzvedávat dědu do hospůdky a vždycky než dopil poslední pivo, hrál jsem si s tácky na stole. Všechny byly stejné. Bílé a na nich červené logo Jednoty. Někdy v sedmdesátých letech jsem byl s rodiči na prázdninách v tehdejší NDR a tam jsem pár tácků sebral. Byly barevnější a hezčí, tak jsem si řekl, že je vezmu dědovi ukázat.

Co na ně říkal?

Že jsou hezké, ale že by ho spíš zajímalo to, co se na ně pokládá (smích).

Takže jste je dal do krabice a začal shánět další?

Já jsem si je vystavil do knihovny a táta mi pak přivezl z nějaké služební cesty do Bulharska další. To sbírání začalo tak nějak postupně, nezbláznil jsem se do něj naráz, ale asi dva roky nato už jsem měl sbírku čítající asi 50 kusů.

Kolik jich máte dnes?

Pivních tácků asi dva tisíce, ale začal jsem sbírat i ostatní věci spojené s pivem. Etikety, plechovky, láhve a tak. Právě ty mě poslední dobou zajímají nejvíc…

Vždyť jsou všechny stejné…

Myslíte? Před sto lety měl každý pivovar své vlastní láhve s vyleptaným označením a etikety neexistovaly. Ty se začaly používat až ve čtyřicátých letech minulého století.

Je takový koníček finančně náročný?

Pokud se bavíme o současných exemplářích, tak samozřejmě není. Když někdo z mých známých někam jede a dá si tam pivo, etiketu prostě odlepí a přiveze mi ji. Pokud ale bude řeč o historických exponátech, pak je to něco jiného.

Foto

Jakou cenu může mít taková stará láhev od piva?

Řeknu to asi takhle. Když budete nějakou raritní láhev shánět na sběratelské burze, dáte za ní i deset, patnáct tisíc korun. Poslední dobou se mi ale podařilo sehnat pár opravdu výjimečných kousků na internetových aukcích. Láhev z jarošovského pivovaru z roku 1930 jsem koupil na aukru za tři tisícovky. Plechovky tak drahé nejsou, nevyrábí se tak dlouho. Tam jsou cenné hlavně série, například jeden španelský pivovar dělal při mistrovství světa ve fotbale v roce 1982 sérii plechovek s takovým tím maskotem ve tvaru pomeranče. Každá z těch plechovek má cenu zhruba padesát korun, ale dohromady jde o několik tisíc…

Máte je?

Bylo jich celkem dvacet, chybí mi tři, ale dvě z nich jsem teď objevil na internetové aukci E-bay.

A co pivní tácky?

Ty drahé nejsou. I za ty raritnější z exotických zemí zaplatíte řádově desítky korun za kus. Tím myslím papírové tácky. Keramické nebo skleněné jsou pochopitelně dražší, předválečný porcelánový tácek se dnes dá bez problémů prodat i za dva nebo tři tisíce korun, samozřejmě podle toho, kolik jich bylo vyrobeno.

Jakého exponátu si vážíte nejvíc?

Když nepočítám právě ty historické láhve, jsem nejvíce hrdý na ten první, původní, pivem rozmáčený ošklivý tácek z hospůdky v Branné. Ten s tou Jednotou…

Máte nějakého ´modrého mauritia´, po kterém toužíte a chybí vám?

Modrého mauritia snad ani přímo ne. Poohlížím se po etiketách vydaných v malých sériích. I za socialismu se třeba před Vánoci objevilo pár láhví piva, která měly jinou etiketu. Dělali to třeba v Berouně s “vánočním berounským medvědem”, nebo v Lanškrouně s “vánočním ležákem”. Nic převratného, ale těch sérií bylo tak málo, že se strašně špatně shání. Problém je i s některými finskými nebo obecně skandinávskými značkami.

Proč?

Finsko zažilo skutečně tvrdou prohibici a i dnes se dá v hospodách a obchodech koupit většinou jen lehké pivo. Dlouho jsem sháněl třeba láhev od piva Karhu III.

Sehnal jste ji?

Přivezl mi ji kamarád, který tam jezdí lovit ryby. Říkal, že život ve Finsku musí být v tomto směru příšerný (smích). Tam prostě nemůžete jít do hospody a nalít do sebe deset silných piv a pět panáků vodky…

To je u nás ale poměrně oblíbená forma trávení víkendových večerů. Jak to Finové řeší?

Sednou si na trajekt a vyjedou do mezinárodních vod. Na každém takovém trajektu je samozřejmě obchod plný chlastu. Takže se opijou do bezvědomí a loď je odveze zase domů…

Předpokládám, že rozšiřování takové sbírky s sebou nese i příjemnou nutnost konzumovat obsah vašich exponátů…

Budete se divit, ale já pivo skoro nepiju. Vždycky si srknu a zbytek naliju manželce… Proto má pro mé hobby takové pochopení (smích).

Kolik kusů k dnešnímu dni celkově čítá vaše sbírka?

Už jsem mluvil o tom, že tácků mám asi dva tisíce, etiket zhruba třikrát tolik. Na láhve jsem se vrhl docela nedávno, takže těch mi doma odpočívá zatím asi 150, ale nebojte, další budou!

Zdroj: Plzeňský deník.cz | Autor a foto: Gerald Weschke


«« « Strana 668 z 832 » »»
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175 176 177 178 179 180 181 182 183 184 185 186 187 188 189 190 191 192 193 194 195 196 197 198 199 200 201 202 203 204 205 206 207 208 209 210 211 212 213 214 215 216 217 218 219 220 221 222 223 224 225 226 227 228 229 230 231 232 233 234 235 236 237 238 239 240 241 242 243 244 245 246 247 248 249 250 251 252 253 254 255 256 257 258 259 260 261 262 263 264 265 266 267 268 269 270 271 272 273 274 275 276 277 278 279 280 281 282 283 284 285 286 287 288 289 290 291 292 293 294 295 296 297 298 299 300 301 302 303 304 305 306 307 308 309 310 311 312 313 314 315 316 317 318 319 320 321 322 323 324 325 326 327 328 329 330 331 332 333 334 335 336 337 338 339 340 341 342 343 344 345 346 347 348 349 350 351 352 353 354 355 356 357 358 359 360 361 362 363 364 365 366 367 368 369 370 371 372 373 374 375 376 377 378 379 380 381 382 383 384 385 386 387 388 389 390 391 392 393 394 395 396 397 398 399 400 401 402 403 404 405 406 407 408 409 410 411 412 413 414 415 416 417 418 419 420 421 422 423 424 425 426 427 428 429 430 431 432 433 434 435 436 437 438 439 440 441 442 443 444 445 446 447 448 449 450 451 452 453 454 455 456 457 458 459 460 461 462 463 464 465 466 467 468 469 470 471 472 473 474 475 476 477 478 479 480 481 482 483 484 485 486 487 488 489 490 491 492 493 494 495 496 497 498 499 500 501 502 503 504 505 506 507 508 509 510 511 512 513 514 515 516 517 518 519 520 521 522 523 524 525 526 527 528 529 530 531 532 533 534 535 536 537 538 539 540 541 542 543 544 545 546 547 548 549 550 551 552 553 554 555 556 557 558 559 560 561 562 563 564 565 566 567 568 569 570 571 572 573 574 575 576 577 578 579 580 581 582 583 584 585 586 587 588 589 590 591 592 593 594 595 596 597 598 599 600 601 602 603 604 605 606 607 608 609 610 611 612 613 614 615 616 617 618 619 620 621 622 623 624 625 626 627 628 629 630 631 632 633 634 635 636 637 638 639 640 641 642 643 644 645 646 647 648 649 650 651 652 653 654 655 656 657 658 659 660 661 662 663 664 665 666 667 668 669 670 671 672 673 674 675 676 677 678 679 680 681 682 683 684 685 686 687 688 689 690 691 692 693 694 695 696 697 698 699 700 701 702 703 704 705 706 707 708 709 710 711 712 713 714 715 716 717 718 719 720 721 722 723 724 725 726 727 728 729 730 731 732 733 734 735 736 737 738 739 740 741 742 743 744 745 746 747 748 749 750 751 752 753 754 755 756 757 758 759 760 761 762 763 764 765 766 767 768 769 770 771 772 773 774 775 776 777 778 779 780 781 782 783 784 785 786 787 788 789 790 791 792 793 794 795 796 797 798 799 800 801 802 803 804 805 806 807 808 809 810 811 812 813 814 815 816 817 818 819 820 821 822 823 824 825 826 827 828 829 830 831 832

Islám v ČR nechceme Pivní prodejna Pod Zelenou Horou Vrčeň