Pivovar Ostravar uvádí na trh speciální fotbalové pivo Bazal. Jméno polotmavého ležáku vychází z názvu domovského stadionu fotbalového klubu Baník Ostrava Bazaly ve Slezské Ostravě.

Projekt Ostravaru, který patří pod Pivovary Staropramen, sází na skupinu ostravských patriotů, kteří mají rádi fotbal. Baník Ostrava, za kterým se táhnou nejen nejdrsnější fotbaloví chuligáni, je tam pojem.

Příznivci Baníku se formou anket podíleli na výběru názvu piva, jeho chuti, podobě sklenic, do kterých se pivo začne tento pátek čepovat. Někteří se také objeví na etiketách na lahvích, kterých bude jedenáct druhů. A pod názvem piva bude slogan Baník pivčo.

Pivo Bazal, možná tah na branku

Dodal, že jde o poměrně výjimečnou záležitost u nás i v zahraničí. "Například v americkém Denveru je malý pivovar s názvem Sedlot přímo na baseballovém stadionu, na jedné z tribun. Je odtamtud pěkný výhled na hřiště," líčil Šuráň.

Jan Kočka ze Světa piva připomenul, že předtím už budějovický Budvar také vytvořil pivo, které vzniklo ve spolupráci s pivaři. Z jejich přání vyplynula jeho zvláštní chuť a vysoká hořkost. Světlé výčepní pivo Pardál, které je na trhu od roku 2007, je zatím velmi úspěšné.

"Pivo Bazal, které by mělo plně odpovídat drsnému naturelu ostravských fotbalových chuligánů, je jistě dobrý nápad. Na rozdíl od Pardálu půjde o lokální záležitost. Může to být přínosem pro pivovar Ostravar, který je s Ostravou asi více spjatý než nedaleký Radegast," doplnil Kočka.

Jestli bude mít Bazal úspěch, to se teprve ukáže. Manažeři zatím neví, jak dlouho bude fotbalový ležák na trhu. Ostravar spolupracuje s Baníkem několik let. Pivo Bazal je zatím nejvýraznějším počinem.

Pivo se začne v pátek večer čepovat ve vybraných sedmdesáti devíti hospodách v Moravskoslezském kraji. Do obchodů přijde v dubnu.

"Do všech anket se zapojilo bezmála devatenáct tisíc respondentů. A fandové jsou nakonec tváří piva Bazal. Na konkurz na tvář piva jich přišlo více než sto. Byly mezi nimi i ženy," uvedla manažerka projektu Zuzana Bečková.

Zdroj: Aktuálně Centrum.cz | Autor: Petra Sasínová

Pivovar Ostravar loni uvařil 769 tisíc hektolitrů piva, což je druhý nejlepší výsledek v jeho stodvanáctileté historii.

Ve srovnání s rokem 2007 to je sice zhruba o šest procent méně, ten však byl rekordní i podle statistiky Českého svazu pivovarů.

„Přestože jsme zaznamenali mírný pokles prodejů související s poklesem trhu, podařilo se nám splnit hlavní cíl loňského roku, kterým bylo rozšíření teritoria působnosti značky,“ říká mluvčí společnosti Pivovary Staropramen Pavel Barvík. Pro ilustraci – v roce 1908 by k prodeji stejného množství piva potřeboval ostravský pivovar dvanáct let.

Na Ostravsku si Ostravar stále udržuje pozici silné domácí značky. „Na základě úspěchů Ostravaru na domácí půdě jsme se před dvěma lety rozhodli, že přišel čas rozšířit působnost Ostravaru za hranice regionu,“ tvrdí Barvík.

Na Opavsku a Karvinsku, na které se pivovar zaměřil, podle meziročního srovnání vzrostl prodej piva Ostravar o šest procent.

Největší meziroční nárůst však Ostravar zaznamenal v exportu na Slovensko, které je pro něj klíčovým exportním trhem a kde v meziročním srovnání prodal o 142 procent piva více než v roce 2007. „Nárůst prodeje na Slovensku loni plně kompenzoval nižší poptávku po pivu v Česku,“ uvádí Barvík.

Tvrzení, že Ostravar je pivo pouze pro Ostravu, už tedy přestává platit. Jeho obliba za hranicemi Ostravska stále roste.

Milovníky pěnivého moku nyní čeká další novinka. Již v těchto dnech uvede pivovar Ostravar na trh svou další novinku – fotbalové pivo Bazal, do jehož přípravy zapojil širokou veřejnost a fotbaloví fanoušci se objeví i na jeho logu. Ostravané rozhodli o jeho chutí, síle i názvu. Vybíralo se dokonce z několika desítek návrhů, z nichž jeden byl lepší než druhý. Nakonec však zvítězil název Bazal.

Česká spotřeba piva loni zůstala přibližně stejná jako v roce 2007, dlouhodobě se drží kolem 159 litrů na osobu ročně.

Celkově české pivovary loni vyrobily 19,7 milionu hektolitrů piva, což je ale o dvě stě tisíc hektolitrů méně než v rekordním roce 2007, vyplývá ze statistiky Českého svazu pivovarů.

Zdroj: Moravskoslezský deník.cz | Autor: Jitka Hrivňáková

Do jarní degustační soutěže sládků se letos přihlásil rekordní počet minipivovarů. V sobotu v Pivovarském dvoře ve Zvíkovském Podhradí mezi sebou soupeřilo 38 výrobců, kteří přivezli celkem 130 druhů piv.

Degustátoři se shodli, že obliba malých pivovarů roste, za posledních osm let jich v České republice vzniklo zhruba šedesát. Každý ročně uvaří maximálně pět tisíc hektolitrů piva. „V republice je zhruba sedmdesát minipivovarů. My si navzájem nekonkurujeme, protože jsme daleko od sebe a máme odlišnou klientelu,“ vysvětlil v sobotu organizátor setkání sládků Michal Voldřich z Pivovarského dvora Zvíkov.

Do soutěže přihlásily pivovary světlá výčepní piva, světlé, polotmavé a tmavé ležáky, speciální piva s vysokým obsahem alkoholu a pšeničná piva. Předtím, než každé z nich dostalo na stůl šestapadesát degustátorů, otestovali organizátoři, zda je pivo skutečně zařazené do správné kategorie. Pivo kontroloval speciální přístroj. Vzorek vstříkli do moderního přístroje, který během několika minut ověřil, zda může být ve vybrané skupině. „Hodnotí hustotu piva, pH, barvu, stupňovitost, a dokonce i energetickou hodnotu,“ vyjmenoval Karel Voldřich, který přístroj obsluhoval.

Degustátoři pak měli složitou úlohu. Posoudit všech sto třicet piv. „Hodnotí se vzhled, barva, vůně, hořkost, plnost chuti a cizí vůně. Své vlastní pivo poznat mezi ostatními je ale velmi složité a já osobně to nedokážu,“ přiznal jeden z degustátorů Ladislav Veselý z pražského pivovaru U Medvídků.

Právě odtud pocházelo nejsilnější pivo v soutěži - XBeer 33. Třiatřicetistupňové pivo není určené pro pivaře, kteří si dají několik půllitrů za večer. „Je opravdu silné. Pije se po dvou deci,“ vysvětlil Veselý.

Soutěž sládků malých pivovarů je především zábavou než klasickým duelem mezi rivaly. Minipivovary totiž nemohou konkurovat velkým výrobcům s výstavem několik desítek tisíc hektolitrů ročně. Jejich výhodou je, že vyrábějí pivo pro užší skupinu lidí, mohou vařit třeba limitované řady piv nebo experimentovat se stupňovitostí. Pivo už si může doma připravit kdokoliv. Existují malé varny, které se vejdou do obývacího pokoje nebo garáže. Každý si tak může například na rodinnou oslavu vyrobit své domácí pivo.

Výsledky soutěže:

Světlá výčepní piva

Stříbrňák (U Rybiček), Stříbro

Světlé ležáky 11%

Ryzák, Vojkovice

Světlé ležáky 12%

Purkmistr PD, Plzeň

Tmavý ležák

Štěpán, Praha

Polotmavý ležák

Permon, Lomnice u Sokolova

Tmavý speciál

Permon 15, Lomnice u Sokolova

Pšeničná piva

Pšeničné pivo, Praha

Polotmavý speciál

Excelent 13, Rýmařov

Světlý speciál

Zlatá labuť 13, Zvíkovské Podhradí

Extra speciál (17% +)

Třebonická Eržíka 17, Třebonice

Zdroj: iDnes.cz

Od pondělka do čtvrtka jsou v práci, v pátek jim kvůli nedostatku zakázek začíná prodloužený víkend. To vše za šedesát procent platu.

Omezení výroby se nyní začalo týkat také zaměstnanců pelhřimovského Družstva uměleckého průmyslu (DUP). „Všude se zlevňovalo a naše zakázky se snížily na minimum. Nutností pro nás bylo řídit se podle poptávky na trhu, která je nyní velmi malá,“ vysvětlil ředitel společnosti Lubor Jedlička.

Firma se nevyhnula ani propouštění. To se nejvíce dotklo strojírenského závodu v Novém Rychnově. „Neprodlužovaly se smlouvy, které byly uzavřeny na dobu určitou. Z Nového Rychnova odešlo asi třicet lidí, další pak i z Pelhřimova. Současný stav bychom ale mohli udržet právě díky omezení výroby,“ doplnil Jedlička. Jak dodal, situace by se měla zlepšit, až se vyprodají zásoby.

Jediným odvětvím ve společnosti, kterého se krize zatím tolik nedotkla, zůstal potravinářský průmysl. V roce 2001 družstvo odkoupilo od státu pelhřimovský pivovar, který se podle slov ředitele zatím drží.

Zatímco DUP má potíže, jeho dceřinná firma, pivovar Poutník, zatím odolává krizi se ctí. „Držíme pětidenní pracovní týden. Potravinářský obor ale funguje trochu jinak než kovodělná výroba, toho se zatím krize tolik nedotkla,“ podotkl vedoucí pivovaru Vladimír Veselý.

Vydrží do léta

Naproti tomu zaměstnancům DUPu nyní nezbývá než doufat, že zakázek začne přibývat. „Práce je nyní nárazová. Někdy je potřeba dodržet termín a musí se dělat víc. Pak je ale zase období, kdy další výroba není třeba,“ uvedl Jedlička.

Představitelé firem obyčejně nechávají své zaměstnance doma za šedesát procent platu, jakmile nastanou potíže se sháněním zakázek.

„Firmy přistupují k tomuto řešení hlavně proto, aby nemusely propouštět zaměstnance. Osloví s tímto návrhem odboráře. Ti většinou rádi souhlasí,“ okomentovala tento jev odborná asistentka z jihlavské vysoké školy polytechnické Věra Nečadová s tím, že zaměstnavatel si pro podobné případy vytváří v ziskových letech záložní fondy.

Jak dlouho ale může podnik podobné „hubené“ časy vydržet? „To záleží na spoustě okolností. Mimo jiné i na tom, jak velkou rezervu si firma stačila udělat. Mohou to být týdny, ale i měsíce,“ dodala profesorka Nečadová.

„Velké finanční rezervy nejsou a platy jsme přitom zachovali stejné. Mužeme takto vydržet maximálně první pololetí. V letním oddobí se pak rozhodne, co bude dál,“ doplnil ředitel Jedlička.

Zdroj: Pelhřimovský deník.cz | Autor: Petra Nováková a Michal Vítů

Od marca 2009 spoločnosť Heineken Slovensko spustila novú marketingovú kampaň pre značku českého piva Krušovice.

Na Slovensku doposiaľ táto značka nebola výraznejšie podporovaná, napriek tomu u nás patrí medzi obľúbené české pivá. V tomto roku Heineken Slovensko plánuje jej podporu a očakáva aj nárast predaja.

Koncern Heineken kúpil pivovar v českých Krušoviciach v júni roku 2007. Krušovice odvtedy patria medzi deväť značiek piva distribuovaných spoločnosťou Heineken Slovensko. Značka Krušovice sa však naďalej bude vyrábať v Čechách a bude tak môcť používať chránené zemepisné označenie „české pivo“ pridelené Európskou úniou.

Pivovar s kráľovskou tradíciou

Krušovice sú jednou z najstarších značiek piva v Čechách. Pivovar v Krušoviciach, ktorý sa nachádza 70 km od Prahy, bol založený po roku 1517 a v roku 1581 ho jeho pôvodný vlastník ponúkol na predaj českému cisárovi a uhorskému kráľovi Rudolfovi II. Práve jemu patrí zásluha za zveľadenie pivovaru a tradíciu varenia vynikajúceho piva v Krušoviciach. Vďaka histórii a tejto tradícii nesie pivovar označenie „kráľovský“. Pivovar, ktorý v súčasnosti zamestnáva približne 300 zamestnancov, je zároveň lákavým turistickým cieľom pre milovníkov histórie. V roku 2008 ho navštívilo približne 40 tisíc turistov z 35 krajín sveta.

Kráľovské české pivo

Uvádzaciu kampaň podporenú bigboardami a citylightmi odštartoval menší event v Bratislave s kráľom Rudolfom II. v hlavnej úlohe. Na jednej z bratislavských zastávok MHD pozýval kráľ okoloidúcich na svoje obľúbené pivo. Podpora značky však bude zameraná predovšetkým na predaj v HoReCa prevádzkach, keďže Krušovice sú najsilnejšie práve v tomto segmente.

„Prvá podpora značky odštartovaná v týchto dňoch má cieľ osloviť tradičných konzumentov českého piva. V našej komunikácii budeme zdôrazňovať predovšetkým kráľovskú históriu a český pôvod značky,“ hovorí Natalia Ormandy, brand manager značky Krušovice spoločnosti Heineken Slovensko. „V týchto dňoch prebiehajú aj ochutnávky piva Krušovice vo vybraných sieťach. Takisto ako ostatná komunikácia, aj tie sú poňaté v tradičnom, stredovekom štýle,“ dodáva Natalia Ormandy. Na podporu českého pôvodu značky plánuje spoločnosť v budúcnosti sponzorovať rôzne podujatia českej kultúry a umenia na Slovensku.

Krušovice sú skutočné české pivo

Krušovice sú pravým českým pivom aj podľa pivovarníckych expertov Európskej únie. Od októbra 2008 môžu používať symbol Chránené zemepisné označenie, ktoré bolo českému pivu pridelené Európskou úniou. Toto označenie môžu používať iba výrobky vyrobené v ČR z presne určených surovín tradičným výrobným postupom a musia zodpovedať aj ďalším kritériám, ako je napríklad farba alebo horkosť. Dôvodom prísnych kritérií je, aby sa za české pivo nemohli označovať výrobky, ktoré nie sú vyrobené v súlade s tradíciami českého pivovarníctva, alebo tie, ktoré boli pod českou značkou vyrobené v zahraničí.

Z najčistejších prírodných surovín

Pri výrobe piva Krušovice sa používajú čisté prírodné suroviny – moravský jačmeň, žatecký chmeľ a voda z Chránenej krajinnej oblasti Křivoklátsko, ktorá patrí do biosférickej rezervácie UNESCO. Čistota a prírodný charakter surovín spolu s umením českých sládkov tak robia z Krušovíc to pravé české pivo pre skutočných gurmánov.

V súvislosti s oficiálnym uvedením značky spoločnosť Heineken Slovensko pripravila aj nový dizajn a obsah internetovej stránky www.krusovice.sk

Zdroj: Infoline.sk | Autor: Heineken

„Kdybych já tady byl hostinským…“ Kolik mužů s půllitrem v ruce už takto nadávalo na úroveň nějaké hospody? A kolik z nich nezůstalo jen u prázdných slov? Olomoučtí podnikatelé a kamarádi Martin Řehák a Miloš Kolomazník patří k těm, komu odvaha nechyběla. Když už se rozhodli otevřít vlastní hospodu, tak i s vlastním pivem. Před třemi lety v Olomouci založili hostinský minipivovar sice s malou kapacitou, ale zato velkým věhlasem.

Pane Řeháku, co pro vás znamená pivo?

Když se řekne pivo, nevidím před sebou nápoj, ale specifickou kulturu. Asi bych ji neviděl, kdybych neměl možnost srovnání. Díky své práci hodně cestuji a mám spoustu přátel v zahraničí. Vím, co pro ně znamená pivo, a taky vím, jak svébytná je pivní kultura u nás. Takže pivo je pro mě všechno kolem něj. Ta hrabalovská, možná i prvorepubliková atmosféra.

Od diskuse a naštvání na vulgarizaci olomouckých hospod po otevření letos třetím rokem fungujícího pivovarského hostince Moritz uběhlo pouhých devět měsíců. „Za tu chvíli jsme se museli naučit úplně všchno,“ říká v rozhovoru Martin Řehák, jeden z jeho zakladatelů.

Ale pivo z místních pivovarů vám asi moc nechutnalo.

Nikdy jsem, tedy co se piva týče, neměl vyhraněný vkus, byl jsem otevřený poznávání nového. Důvodem, proč jsme si založili vlastní minipivovar, tedy nebylo to, že by nám jiné pivo nechutnalo.

Co vás k tomu tedy vedlo?

Vlastní hospůdka byl nápad kamaráda Miloše a můj, ale zároveň je to projekt, který by nevznikl bez podpory řady dalších lidí. Inspiraci jsme si brali v jedné malé, příjemné hospůdce, jejíž provozovatel se později stal duchovním spoluotcem i našeho podniku. S Milošem jsme si jednou řekli, že už nás nebaví chodit do hospod v Olomouci, protože se vulgarizují a objevuje se v nich čím dál více herních automatů, a že by tedy bylo nejlepší vzít toho býka za rohy a udělat si vlastní hostinec. A když už vlastní hospodu, tak i s vlastním pivem. Za devět měsíců od tohoto rozhovoru jsme otevírali.

Jak se takoví laici stanou téměř ze dne na den majiteli nejen hostince, ale i pivovaru?

Úplný začátečník jsem byl asi jen já. Miloš i náš vrchní sládek Standa Nožka studovali potravinářství a v kvasné chemii se vyznali. Měli zkušenosti ze Selika, kde dříve pracovali. Věděli jsme, čeho chceme dosáhnout, a možná že i ten náš laický přístup pomohl udělat z naší hospody to, co se z ní stalo. Myslím, že v určitých kruzích je velmi oblíbená.

Devět měsíců je hodně krátká doba. Co všechno jste se museli za tu chvíli naučit?

Úplně všechno. Ale na druhou stranu každý jsme měli zkušenosti z nějaké oblasti. Někdo pomohl zorganizovat práci, jiný se zase vyznal v potravinářství. Od začátku jsme se denně scházeli a radili se na postupu prací, abychom ten náš sen zrealizovali. Všechno jako by byla souhra příznivých okolností. Například prostor, ve kterém jsme, patří Cukrovaru Vrbátky, jehož akcionářem je i Miloš, takže mohl pomoci s pronájmem budovy. S technologií do pivovaru nám zase pomohl náš známý z Prostějova.

Technologie je věc, na které si tradiční pivovary hodně zakládají. Co vy a pivovarská aparatura?

Zakládáme si na tom, že vaříme sice klasicky, ale máme velmi dobrou a moderní technologii. Výborné bylo, že náš sládek mohl od počátku spoluvytvářet podobu pivovaru. Sám navrhoval propojení jednotlivých etap technologie. Točíme se tady sice jako na pětníku, ale dokázali jsme, že takový pivovar se vejde i do většího obývacího pokoje.

Jaký to byl pocit ochutnat poprvé vlastní pivo?

Výborný. Bylo to ale nebezpečné. Chtěli jsme pivo ochutnávat tak, jak zrálo, den po dni. Jenomže ono zraje dva měsíce. Zpočátku v něm nebylo moc alkoholu, ale jak ho přibývalo, byli jsme na něj čím dál víc navyklí. Pocit to však byl a je bezvadný.

Tradici svého hostince jste založili na minulosti Moritze Fischera. Židovského obchodníka, který v Olomouci na přelomu 19. a 20. století postavil řadu bytových domů, vybudoval sladovnu v Holici, jen ten pivovar mu chyběl. Neplníte tak trochu přání také tomuto muži?

Plníme. Jeden historik nám dokonce řekl, že oživujeme ducha Moritze Fischera a že ten nám za to bude pomáhat s provozováním hospody. Myslím, že měl pravdu. Na půdě domu jsme našli krabici s Fischerovým odkazem. Byl tam například takový panáček, kterého máme v hospodě vystaveného jako patrona. Našli jsme tam ale i Fischerovy deníky a v zápiscích poznámku, že by chtěl mít pivovar. Takže jeho duch se opravdu vznáší nad celým domem.

Fischera ale nakonec jeho podnikání dostalo do vězení pro dlužníky. Nebojíte se, aby vás jako patron nevedl také špatnou cestou?

Pokud se nezmění pravidla soutěže, tak bychom ve vězení skončit neměli (s úsměvem). A Moritze Fischera se nebojíme. Byl to nesmírně odvážný člověk, to, co dokázal, bylo obdivuhodné. Byl členem několika spolků a ty spoluvytvářely atmosféru tehdejší Olomouce. Kéž by tu vůbec nějaké takové dnes fungovaly! To, že skončil ve vězení, bylo dáno změnou vnějších pravidel financování jeho projektů. Měl obrovský rozmach, a když někdo míří takto vysoko, stane se, že někdy uklouzne.

Přejděme k vaší vlastní minulosti. Prý jste už v osmnácti letech odešel do Německa. Co jste tam tak mladý hledal?

Bude to znít jako klišé, ale zkušenosti. Dělal jsem nejdřív těžkou manuální práci v továrně, ale postupně jsem se ve firmě dostával na lepší a lepší místa. Ta zkušenost je nepřenositelná. Byl jsem šťastný, že jsem si v tom cizím prostředí našel svoje místo. V Německu bych žil dodnes, kdybych nejel na služební cestu na jižní Moravu a nezajel navštívit kamaráda do Olomouce. Zamiloval jsem se tady, a i když s tou dívkou dnes nežiji, vděčím jí za to, že tu jsem.

Vy ani váš kamarád Miloš Kolomazník nejste původem z Olomouce, přesto se o vás povídá, že jste velcí hanáčtí patrioti. Jak se to projevuje?

Dbáme hlavně na to, aby místní lidé byli hrdí na svůj region, a troufnu si říct, že i v cizích lidech, kteří k nám chodí, se nám daří budovat lásku k našemu městu. Mám například přátele z Brazílie, kteří, když jedou do Česka, nemíří do Prahy, ale do Olomouce.

Myslela jsem to spíš tak, zda při vaření piva dbáte na to, abyste používali místní ingredience.

No to je samozřejmé. Naše pivo vyrábíme jenom ze surovin z Hané. Chmel bereme z Kokor, slad z Prostějovska. Navíc máme pravého hanáckého sládka. Kdysi o něm napsali v novinách, že vyzařuje zvláštní hanácký flegmatismus. Také v jídelníčku se od začátku snažíme prosazovat filozofii „Haná na talíři“, to znamená používat všechny suroviny místní.

A jde to?

Dá se to, ale je to náročné. Bojujeme i s tím, že někteří „zvídaví“ návštěvníci se ptají, proč máme tak draho. Některým marně vysvětlujeme, že používáme pravé brambory, pravé vývary, dobré uzeniny a ne náhražky.

Jak takové suroviny sháníte? To osobně objíždíte pěstitele nebo uzenáře?

Založili jsme skupinu, která si říká Gastroreisen. Tvoří ji sedm gastronautů, kteří jezdí po gastronomických podnicích na Moravě a v blízkém okolí. V rámci našich výletů testujeme potraviny a shledáváme, jsou-li vhodnými k distribuci v naší restauraci.

Vaši hospodu jste pojali jako nekuřáckou. Nebáli jste se, že se tak připravíte o spoustu zákazníků?

Všichni nás varovali, že je to ekonomická sebevražda. Ale my jsme věděli, že to je výborný nápad.

Jaké lidi takový podnik přitahuje?

Řekl bych, že láká typy, co se s nimi člověk nikdy nenudí. Můžete se tu s kýmkoliv bavit o čemkoliv a není to jen uslintaná konverzace z hostinců čtvrté cenové kategorie. Zdá se mi, že nekuřáctví v hostinci způsobuje pozitivnější atmosféru. Kdyby kuřáci kouřili v hospodě, tak by se spolu nebavili. Když ale musí chodit ven, u druhé třetí cigarety se dají do řeči a pokračují pak i uvnitř. Tím hospoda více žije.

Atmosféra a hlavně vaše pivo zachutnaly i britskému znalci piva a spisovateli Evanu Railovi, který se u vás loni inkognito zastavil. V článku, který pak otiskly The Times, vás zařadil na třetí místo v žebříčku nejzajímavějších tuzemských pivovarů. Jak vám to změnilo život?

Ta událost nás nesmírně potěšila a hodně nám pomohla. Kdybychom si takovou reklamu objednali, neměli bychom z ní tak dobrý pocit.

Ročně uvaříte 150 tisíc piv. Bude to nyní stačit?

Zatím to stačí, ale dá-li pánbůh a okolnosti dovolí, stávající pivovar ještě rozšíříme. Máme už vizi, ale současná hospodářská situace, napětí a strachuplná atmosféra ve společnosti nás zbrzdily. Snad se to ale podaří příští rok.

Říká se ale, že hospody ani v krizových dobách nestrádají. Pak vás ani současná situace nemusí ohrozit.

Je pravda, že na návštěvnosti u nás se krize zatím neprojevila. Češi a Moraváci se určitě nebudou chtít zříci své pivní kultury. Nejde o alkohol, ale pospolitost, která je s pivem spojená.

Máte vlastní hospodu s vlastní atmosférou. Splnil jste si sen?

Já jsem si ho splnil. Pivovar pro mě nebyl až takový cíl, ale chtěl jsem mít kolem sebe bezvadnou partu, která umí dotáhnout věci do konce. Děláme, co nás baví a naplňuje, a je to fajn.

***

* Martin Řehák

Narodil se v roce 1970 v Mohelnici, studoval na Katedře andragogiky a sociologie UP v Olomouci. V Česku vede pobočku rakouské společnosti obchodující s papírem. Jeho přítelkyně mu před měsícem porodila syna. Pivovarský hostinec Moritz založili Martin Řehák a Miloš Kolomazník v Olomouci v místech, kde stávala židovská synagoga. Otevřeli jej v roce 2006, sto let od úmrtí Moritze Fischera, olomouckého obchodníka ve stavebnictví. Na počest duchovního patrona zařadili na jídelní lístek i pokrmy z haličské židovské kuchyně. Pivo, které tu vaří, je nepasterované a nefiltrované, čepují jej přímo z ležáckých tanků.

Zdroj: iDnes.cz | Autor: Petra Klimková

Vývoz českého piva loni mírně vzrostl z předloňských 3,6 milionu hektolitrů na 3,7 milionu hektolitrů. Vyplývá to z údajů, které poskytly tuzemské pivovary, i z posledních odhadů Českého svazu pivovarů a sladoven. Celková výroba se však zřejmě mírně snížila z předloňských rekordních 19,9 milionu hektolitrů na 19,8 milionu hektolitrů. Pivovary by tak dosáhly druhého nejlepšího výsledku v historii. Oficiální výsledky zveřejní svaz v příštím týdnu.

Podle výkonného ředitele svazu Jana Veselého se v pivovarnictví loni ještě neprojevily důsledky hospodářské krize. To lze očekávat letos. "V krizi nastává příklon k levnějším značkám," uvedl již dříve Veselý.

Produkce tuzemských pivovarů v posledních letech roste v důsledku rostoucích exportů. Domácí spotřeba stagnuje kolem 159 litrů na osobu ročně a stále více se na ní podílejí zahraniční turisté.

Přímý vývoz jedničky na trhu, Plzeňského Prazdroje, loni dosáhl 881 000 hl. Meziročně je to nárůst o více než čtyři procenta. Licenční výroba na Slovensku, v Rusku, Polsku a Maďarsku zůstala na předloňských 1,91 milionu hl. Zahraniční prodeje značky tak celkově vzrostly o procento na 2,79 milionu hl. Kvůli poklesu domácího prodeje se snížila celková výroba o dvě procenta na 10,7 milionu hektolitrů.

Export pivovarnické skupiny Heineken Česká republika loni meziročně vzrostl o 13 procent a dosáhl 858.653 hektolitrů. Skupina, do níž patří brněnský pivovar Starobrno, Královský pivovar Krušovice a skupina pivovarů Drinks Union, vyváží především do Německa, Ruska a na Ukrajinu.

Společnost Pivovary Staropramen, druhá největší tuzemská pivovarnická skupina, vyvezla přibližně 690.000 hektolitrů, což je zhruba o půl procenta lepší výsledek než v roce 2007. "Zvýšil se jak export značky Staropramen, který vzrostl o tři procenta, tak jeho licenční výroba, která narostla o 19 procent," uvedla společnost, do jejíhož portfolia vedle značky Staropramen spadají Braník, Velvet, Ostravar či Kelt.

Výjimkou mezi největšími tuzemskými pivovary je Budějovický Budvar. Jeho zahraniční prodeje se loni snížily o procento na 581 522 hektolitrů. Pro Budvar to přesto znamenalo druhý největší objem vyvezeného piva za dobu jeho existence. Pivovar exportuje do více než 50 zemí; většinu svého piva prodává v zemích Evropské unie, kde spotřeba loni většinou klesla nebo stagnovala.

Výrazný nárůst objemu hlásí také humpolecký Rodinný pivovar Bernard. Celkový objem vyvezeného piva meziročně stoupl skoro o 29 procent na 23 300 hektolitrů, více než polovina směřovala na Slovensko. "Zaznamenali jsme nárůst prodeje piva na Slovensko o 1300 hektolitrů, ale ještě výrazněji stoupl podíl ostatních zemí," řekl mluvčí podniku Zdeněk Mikulášek. "Nárůstu pomohly nové trhy, ale i získání nových distributorů v zemích, kam tradičně vyvážíme, například ve Švédsku," dodal. Společnost podle něj začala loni vyvážel do Litvy, Norska či Itálie.

Zdroj: MaM iHNed.cz

Poutník dostal mladistvější vzhled. Pelhřimovští pivovarští dělníci si zvykají na nový etiketovací stroj.

„Jenom lepicí linka stála 750 tisíc korun. Další peníze si vyžádalo ztvárnění nové podoby etiket,“ uvedl obchodní ředitel pivovaru Jiří Vacek.

Lahve dostaly i zadní nálepku, na níž jsou veškeré zákonem požadované informace. Designéři měli díky tomu volnější ruku při formování podoby nové hlavní etikety. „Vybírali jsme ze dvou nabídek. Nakonec nám připadal zajímavější návrh od jednoho z pelhřimovských grafiků,“ sdělil Vacek.

Stačit musí Tradiční pivo z Vysočiny

Pro každý druh piva charakteristické barvy zůstaly, změnil se ale styl písma. Na sváteční „čtrnáctce“ jsou namalované tři medaile Pivní pečeti. A přibyla větička o tradičním pivu z Vysočiny.

„Původně jsme tam chtěli mít Tradiční české pivo. Tento název je ale celoevropsky chráněnou značkou. Splnit všechny legislativní nároky by bylo příliš složité. I když do budoucna se toho nezříkáme,“ dodal obchodní ředitel, který si od inovace slibuje další navýšení zájmu pivařů o pelhřimovského Poutníka.

„Vzhled výrobku ovlivňuje prodejnost až ze sedmdesáti procent. Proto věříme, že lidem se budou nové lahve líbit,“ dodal Vacek.

V obchodech je k dostání poslední várka piva se stávajícími etiketami. Od Velikonoc se ale bude pít už jen z nového.

Zdroj: Pelhřimovský deník.cz | Autor a foto: Michal Vítů

Proč jste prodej pivovaru až do teď tajili? "Chtěli jsme to oznámit až bude transakce dokončena," říká starosta města Náchoda Oldřich Čtvrtečka.

Pátého března jste pořádali tiskovou konforenci. Téměř dva týdny po podpisu poslední smlouvy. Tehdy jste dostal otázku, jak se město postaví k tomu, že soud prodej pivovaru zakázal. Řekl jste, že to necháte na právnících, zda podají odvolání. Proč jste neřekl, že pivovar je už dávno prodaný?

Tady došlo k určitým dohodám a jasně se řeklo, že pokud nebudou peníze na účtu, tak se o tom mluvit nebude. Čili pokud nebyla transakce zcela hotová a uzavřená, nebyl záměr ze strany naší ani ze strany LIFu, tyto věci zveřejnit.

Kdy tedy byla transakce hotová?

Peníze přišly na účet města minulý týden v pátek. Tedy třináctého března. Zároveň byla předána i akcie pivovaru.

První dvě smlouvy byly podepsané ještě v den schválení prodeje zastupitelstvem. Poslední třetí pětadvacátého února. To je dva dny před tím, než soud vydal předběžné opatření, kterým prodej pivovaru zastavil. Proč jste tak spěchali?

Důvodem byly neustálé tlaky ze strany Holby, která posílala dopisy zastupitelům, aby je ovlivnila. Tak jsme chtěli pivovar co nejrychleji prodat. Nebýt toho, tak možná do toho předběžného opatření ještě spadneme. A prodej pivovaru nestihneme.

Soud se ale prodejem pivovaru bude zabývat. Na výběrové řízení je podána žaloba…

O tom nic nevím. Pokud by to byla pravda, tak by nás snad soud informoval?

Zdroj: Náchodský deník.cz | Autor a foto: Jiří Máslo

Město piva se dost možná rozroste o další pivovar. Přesněji pivovárek. Mohl by být přímo v srdci Plzně, v dnes nejzpustlejším domě na náměstí Republiky.

Památkově chráněná budova č. p. 24 patří městu, radní ale ve čtvrtek rozhodli o jejím prodeji.

Zdroj: Právo Novinky.cz | Autor: Ivan Blažek

Pivovar Ostravar loni vyrobil 769 tisíc hektolitrů piva, což je druhý nejlepší výsledek v jeho stodvanáctileté historii. Pro srovnání - v roce 1908 by k prodeji stejného množství piva potřeboval ostravský pivovar 12 let. „Přestože jsme v Česku zaznamenali mírný pokles prodejů související s poklesem trhu, podařilo se nám splnit hlavní cíl loňského roku, kterým bylo rozšíření teritoria působnosti značky,“ říká Pavel Barvík, mluvčí společnosti Pivovary Staropramen.

Zdroj: iDnes.cz

Více než dvě stovky zaměstnanců odejdou v blízké době z pivovaru Plzeňský Prazdroj.

Dotkne se to všech tří pivovarů, které pod plzeňského výrobce spadají (Radegast, Velkopopovický Kozel a Plzeňský Prazdroj) i třinácti obchodně distribučních center a pražské kanceláře.

Celkově pivovar ubere 272 pozic, z nichž 34 bylo dlouhodobě neobsazených. V průběhu roku naopak vznikne nových 87 pracovních příležitostí. „Budou přednostně nabídnuty propuštěným zaměstnancům,“ uvedl tiskový mluvčí Plzeňského Prazdroje Jiří Mareček. Ochranu nových míst pro bývalé pracovníky vyjednaly odbory.

Mezi propuštěnými jsou i dlouhodobí zaměstnanci, kteří si zakládali na věrnosti a hrdosti ke značce světoznámého piva. „Nejhůře nesou propouštění lidé, kteří v podniku pracovali třicet i více let. Jsou ve věku, kdy se budou na trhu práce špatně uplatňovat,“ potvrdil šéf odborů společnosti Bohumír Matas. Odbory se těmto lidem snažily alespoň vyjednat nadstandardní odstupné.

Propuštění dostanou odstupné

„Každý propuštěný zaměstnanec má zajištěné odstupné pět průměrných platů a k tomu další navýšení podle odpracovaných let. Například ti, kteří z firmy odejdou po třiceti a více letech, dostanou roční plat,“ dodal. Průměrná mzda v Plzeňském Prazdroji se pohybuje kolem 31 tisíc korun „V tom ale nejsou započtené platy manažerů,“ upozornil Matas.

Každý, kdo bude muset opustit Prazdroj, dostane na cestu speciální desky, v nichž najde pokyny, jak má postupovat při registraci na úřadě práce, jak napsat životopis a ucházet se o nové místo. Propouštění je rozděleno do několika měsíců. Koncem března odejde prvních 130 lidí.

„Samozřejmě není možné, aby se nás krize nedotkla, a to jak na domácím, tak na exportních trzích. Ačkoliv revize byla plánovaná již před jejím vypuknutím, ekonomická nejistota jí dodala na aktuálnosti,“ uzavřel generální ředitel Mike Short.

Zdroj: Deník.cz | Autor: Ladislav Vaindl

Přestože Krajský soud v Hradci Králové zakázal předběžným opatřením Náchodu a LIFu jakkoliv nakládat s akciemi náchodského pivovaru Primátor, LIF jako vítěz výběrového řízení zaplatil minulý pátek cenu 150 miliónů korun a pivovar ovládl.

Náchodský pivovar Primátor už nepatří městu. Přestože Krajský soud v Hradci Králové zakázal 27. února předběžným opatřením Náchodu a LIFu jakkoliv nakládat s akciemi tohoto třináctého největšího pivovaru v zemi, LIF jako vítěz výběrového řízení zaplatil minulý pátek cenu 150 miliónů korun a pivovar ovládl.

Na pondělí je už novým akcionářem svolána valná hromada. Vrcholí tak spor s neúspěšným zájemcem o Primátora - pivovarem Holba, který nabízel za Primátora až 185 miliónů a výsledek hlasování náchodských zastupitelů z 23. února napadl žalobou kvůli údajně nerovným podmínkám v tendru. Pouhé čtyři dny po hlasování pak uspěl u soudu s předběžným opatřením. To mělo až do řádného soudního projednání převodu akcií zabránit.

Oklikou k ovládnutí pivovaru

Nestalo se tak. "Prase už je z chlívka," komentoval situaci anonymně jeden z právníků, který je do případu zapojen. Starosta Náchoda Oldřich Čtvrtečka i zástupci LIFu, který ovládá například většinu v pivovarech Svijany a Rohozec, ve vší tichosti žalobu Holby a následný verdikt soudu předběhli.

Smlouvu o převodu akcií totiž podepsali hned po hlasování zastupitelů a akcie okamžitě deponovali u notáře do doby než LIF zaplatí celou sumu. "Smlouvu jsem podepsal na základě zmocnění zastupitelů. Vše jsme konzultovali s právníky. S akciemi pivovaru může LIF už nakládat, kupní cena je na našem účtu," potvrdil teď starosta.

Přestože žalované město a LIF předběžné opatření nerespektovaly, podaly proti němu tento týden odvolání. Spoluvlastník LIFu Miroslav Kučera říká, že kvůli nepravdivým nařčením ze strany Holby. "Pivovar je už náš. Ale musíme se bránit tvrzením, které na naši adresu používá Holba."

Šéf Holby: Bez komentáře

Holba, která patří do českého pivovarnického uskupení PMS Přerov, uvádí ve své téměř třicetistránkové žalobě, že "pokusy o prodej akcií jakož i nabídky účastníků do výběrového řízení a rozhodování Města Náchod o vítězi svědčí o tom, že docházelo k nekalosoutěžnímu jednání". Radnice byla podle žaloby už předem rozhodnuta prodat pivovar LIFu.

Předseda představenstva Holby Zdeněk Konečný nechtěl už dříve případ žaloby komentovat. "O tom, že by se LIF už stal vlastníkem, nemám žádné informace. To v tuto chvíli nemohu komentovat," reagoval nyní Konečný. Dá se ale předpokládat, že týmy najatých právníků z obou stran svou práci ještě neskončí.

Prodej náchodského pivovaru se už vleče rok. Radnice se ho pokoušela prodat nejprve jedinému zájemci – už tehdy to byl LIF, postupně se s nabídkami objevili i další zájemci, ale po nátlaku opozičních zastupitelů došlo nakonec na klasické výběrové řízení.

Primátor je roční produkcí 130 tisíc hektolitrů při tržbách 180 miliónů korun v pořadí třináctým pivovarem na českém trhu. Loni se o něj zajímaly i další firmy, například bratislavský pivovar Stein nebo ruský exportér českého piva Russian Tradition Group.

Zdroj: iHNed.cz | Autor: Miroslav Petr

Nedávno se mne redaktor Sokolovského deníku Milan Hloušek zeptal, jak jsem přišel na to, napsat knihu o pivovarech na Sokolovsku. Bylo tomu tak. Asi před dvěma lety přišel za mnou sokolovský výtvarník pan profesor Weinfurter s tím, že byl v sokolovském muzeu, kde se poptával po nějakých materiálech o pivovarech na Sokolovsku, a v muzeu mu řekli, aby se obrátil na mne.

U pana Weinfurtera si totiž objednal zhotovení plastické mapy pivovarů na Sokolovsku pan Pajtaš, hostinský restaurace „U Smrku“ v Sokolově. A já jsem ve svých sbírkách pohlednic skutečně našel několik pohlednic, které zobrazovaly pivovarské objekty, a tyto pohlednice jsem mu dal k dispozici. A on udělal keramickou mapu, která v současné době zdobí jednu stěnu hostince „U Smrku“. Pan prof. Weinfurter nám bohužel v nedávné době zemřel, a tak tato keramická mapa byla jeho posledním uměleckým výtvorem.

Ale vaření piva v pivovarech na Sokolovsku mne zaujalo tak, že jsem začal studovat regionální práce historiků v jednotlivých obcích Sokolovska a vybíral jsem zejména zprávy o dějinách vaření piva. A zjistil jsem, že během staletí bylo na Sokolovsku celkem 30 pivovarů, respektive míst, kde se pivo vařilo. Vaření piva ve středověku nebylo dovoleno každému, bylo to jedno z privilegií, která dával nejdříve panovník královským městům, později ale pověřoval i šlechtické velmože, aby zakládali na svých panstvích města, a i oni mohli dávat svým městům právo k vaření piva.

A Sokolovsko ve středověku mělo tradici rudného hornictví. To se v určitých stoletích provozovalo ve Slavkovském lese, ale zejména v Krušných horách na Kraslicku, ale hornická činnost rudného kutání je prokázána i přímo na Sokolovsku. A ruda ve středověku se dobývala napřed ručně, ale později ohříváním rudné skály.

Až teprve po třicetileté válce se začal používat k rozrušování skály střelný prach. A tak při hornické práci byla značná potřeba pití a horníci, ale i dělníci ve šmelcovnách měli značnou potřebu pití. A nepili vodu, ale pivo. Ale pili pivo z druhé anebo z třetí várky, tedy méně alkoholické, ale mělo chuť piva a v horkém prostředí hasilo žízeň.

A tak jsem shromáždil některé údaje jak o vaření piva vůbec, tak i o vaření piva v českých zemích a ty jsem s různými vyobrazeními dal do kupy. Chtěl jsem, aby kniha vyšla i v česko-německé verzi, ale to se mi bohužel nepodařilo.

Mezitím jsem získal ještě jiné poznatky o vaření piva na Sokolovsku, ale i obrazový materiál, a tak bude-li zájem o nové vydání, tyto v knize doplním.

Chtěl jsem poděkovat nakladatelství Fornika, které zejména graficky knihu velmi dobře upravilo. Snad kniha potěší nejenom milovníky pivního moku, ale přispěje i k dějinám zdejšího regionu.

Zdroj: Sokolovský deník | Autor: Jiří John, autor knihy Vaření piva v českých zemích a zaniklé pivovary na Sokolovsku

Jet do Irska a nepít Guinness je jako jet do Vegas a nezahrát si s jednorukým banditou. Už 250 let.

Pivovar Guinness slaví kulatiny. Od chvíle, kdy Arthur Guinness podepsal smlouvu o pronájmu dublinského pivovaru St. James Gate, uběhne letos již 250 let. I když se narozeniny budou slavit v den výročí podpisu smlouvy, tedy 31. prosince, jeden z vrcholů oslav nastává už 17. března na sv. Patrika, kdy svůj národní svátek slaví celý „Smaragdový ostrov“.

A Guinness je stejně jako sv. Patrik jedním z jeho symbolů. Světově nejoblíbenější pivo typu stout se vyváží do 150 zemí celého světa, kde se ho denně vypije 10 milionů sklenic. Stejně jako před 250 lety se k jeho výrobě používají pouze čtyři základní suroviny: voda, ječmen, chmel a kvasnice. Nepřidávají se žádné umělé přísady. Snad i proto se traduje, že Guinness dnes chutná úplně stejně jako v dobách, kdy z bran dublinského pivovaru vyjela v dřevěných sudech první várka. Milovníci Guinnessu nemusí mít strach, že by jejich pivo jednou došlo – nájemní smlouvu totiž Arthur Guinness uzavřel na 9000 let.

Identita značky Guinness

Když se Guinness začal vyrábět, pojmy jako „identita značky“, „merchandising“ či „propagace prodeje“ měly hodně času do svého zrození. Nicméně již v 19. století se díky obchodním úspěchům stal Guinness terčem snah falzifikátorů, proto pivovar v roce 1862 zavádí klasickou a s úpravami až do dnešního dne používanou etiketu. Až do 20. století se totiž Guinness dopravoval k distributorům v sudech. Ti pak sami zajišťovali lahvování a doručení finálního produktu k zákazníkovi. Po zavedení nové etikety se museli firmě písemně zaručit, že budou označovat láhve pouze těmito značkami, což se dá označit jako počátky „formalizované kontroly kvality“. V první polovině 20. století se začalo hovořit o reklamě tak, jak si ji představujeme dnes. Rozšířila se produktová řada (Guinness Draught, Guinness Extra Stout), standardizovaly se grafické prvky a začaly se využívat všechny tehdy dostupné komunikační kanály. Grafické prvky doznaly během času lehkých změn, tři základní body brand identity ovšem zůstávají přítomny na všech formách propagačních materiálů, od obalu přes print až po televizní spoty.

Tak trochu jiná expozice

Bývalá fermentační budova Guinness Storehouse má sedm pater. Dnes slouží jako muzeum a ukázka toho, „jak se to v Guinnesu dělalo a dělá“. Od klasických zařízení podobného druhu se ovšem liší asi tak, jako Guinness sám od neidentifikovatelného europiva jakékoli značky. Sama budova se nachází v jihozápadní části Dublinu. Už její tvar připomíná klasickou pintu – s tím rozdílem, že kdybyste tuto naplnili, pojme do sebe 14,3 milionu pint černého zlata. Všechno je velké a všeho je tady moc. Hned v přízemí je rozsáhlý archiv, ve kterém jsou uloženy všechny písemnosti, reklama, tištěné materiály – včetně originálu nájemní smlouvy, podepsané v roce 1759 Arthurem Guinnessem. V prvním patře si projdete postup výroby černého zlata od základních surovin přes mletí, fermentaci, filtrování až po výsledný produkt. To vše je doplněno ukázkami historických nástrojů, aktuálních postupů, audiovizuálními vysvětlivkami… Doporučená doba na prohlídku je hodina a půl, já jsem tam strávil hodiny tři a měl jsem pocit, že ještě jednou tolik by se klidně sneslo. Ve třetím patře je výstava reklamních předmětů, letáků a plakátů od těch prvních z 30. let až po dnešek.

Autor obrázků John Gilroy pracoval pro reklamní agenturu Benson’s. Když agentura v roce 1928 vyhrála reklamní tendr na Guinness, mohla se zrodit bájná postavička hlídače v zoologické zahradě s jeho pověstnou partičkou zvířat včetně nejpopulárnějšího tukana. Gilroyovy první skeče zaujaly studio Walta Disneye, a dokonce dostal z Hollywoodu nabídku na práci. Naštěstí pro Guinness odmítl a zůstal věrný černému zlatu. V expozici nemůže chybět restaurace s originálními guinnessovskými recepturami, prodejna reklamních předmětů, kde koupíte všechno od triček a mikin přes plakáty a knížky až po otvíráky na pivo, čokoládu a třeba i hořčici s příchutí Guinnesse. V posledním, sedmém patře si pak můžete vyměnit útržek ze vstupenky za pintu piva Guinness, a jelikož se jedná o jednu z nejvýše položených restaurací ve městě, vychutnáte si ji i s unikátním výhledem na město.

17. března je každý Irem

Svátek svatého Patrika spouští ve městě šílenství. Od rána je jedna z hlavních ulic Dame Street uzavřena kvůli průvodu, který odpoledne prochází od Parnell Square až k hlavní katedrále sv. Patrika. Turisté z celého světa od rána kolují městem, oblékají se do úsměvných zelených klobouků a nasazují si rezavé vousy. V celé zemi se nepracuje a lidé mají radost, že mohou od rána pít. „Nejhorší jsou Američani,“ říká Honza Križka, dlouhodobě žijící v samém centru dění na Temple Baru. „Je to takový místní sport. Když se vás některý z Američanů, které jde poznat na první pohled, protože si oblékají trička ,Kiss Me, I’m Irish’, zeptá, kde začíná průvod, je zvykem je poslat na Sherriff Street, což je jedna z nejdrsnějších ulic v Severním Dublinu,“ usmívá se Honza.

„Něco jako kdyby se v Praze ptali na Pražský hrad a vy je poslali do Libně,“ přitakává jeho partnerka Jitka a usrkává z první ranní pinty. Stará pověst tvrdí, že 17. března je každý Irem. Takže mě omluvte, jdu si koupit irskou vlajku a vyrážím do ulic. Sláinte!

Zdroj: Kurzy.cz | Autor: Zdeněk Strnad

PET obaly patří, na základě jejich četných předností zvláště v oblasti nealkoholických nápojů, k velmi oblíbeným. Jejich vývoj je stále na vzestupu, jak v Německu, tak také mezinárodním měřítku. U piva se tato situace v jednotlivých zemích odlišuje. Ukazuje se, které nápoje a ve kterým množství jsou spotřebitelů balených v PET obalech akceptované, a které trendy se budou vyskytovat v budoucnosti.

Nejen v Německu je popularita PET obalů u nealkoholických nápojů ničím nepřerušovaná. Mezinárodně se sestává z 59 procent veškerých lahví vyrobených z těchto materiálů, oblíbených pro svou nepatrnou hmotnost a bezpečnost. U spotřebitelů stojí v popředí jejich denní potřeba a přirozeně jejich cena. Po PET lahvích následuje balení nealkoholických nápojů do plechovek (12 %), do kartonů (11 %), teprve potom následují skleněné lahve s podílem devíti procent veškerého trhu s obaly.

U piva vypadá situace ovšem celkem jinak. Zde jsou skleněné lahve užívány s opravdu vysokým podílem, okolo 71 procent, jsou ještě pořád nejoblíbenějším obalem, následovaný plechovkami (23 %) a konečně PET lahvemi s „pouze“ šesti procenty podílu na celkovém objemu.

Celosvětově leží PET obaly v téměř všech segmentech nealkoholických nápojů na předním místě. Odhaduje se, že se 42 procent objemu balených nealkoholických PET obalů využívá pro samotnou vodu. Odhaduje se, že s 38 procenty následují nápoje s sycené oxidem uhličitým (kolové nápoje, limonády atd.) a osm procent zaujímá balení šťáv, nektarů a ovocných nápojů balených v PET obalech.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autor: Iva Hvízdalová

Místo schátralého pivovaru ve Fandrlíkově ulici by měly už letos na jaře začít vznikat exkluzivní loftové byty pro movitější občany.

„Hospodářská krize náš záměr neohrozila. Financování akce je vyřešeno a věříme, že své kupce tyto byty najdou,“ konstatoval Jan Řehořek, ředitel pro strategii a rozvoj investorské firmy Toma z Otrokovic.

Projektovou dokumentaci dokončí architekti ještě tento měsíc, v dubnu bude výběrové řízení na dodavatele stavby a v květnu se má stavět.

„Jsem rád, že z centra města zmizí ruina. Nové byty vítám, ve městě je jich nedostatek,“ poznamenal k projektu již před časem prostějovský starosta Jan Tesař (ODS).

Lofty vznikají přestavbou průmyslových objektů. K bydlení nabízejí velkorysý prostor s vysokými stropy a obrovskými okny, který nedělí žádné příčky. Byty jsou drahé stejně jako jejich vytápění.

Zdroj: Prostějovský deník.cz | Autor: Radim Havlík

Kým sa pivo dostante k svojim milovníkom, musí prejsť dlhou cestou. Z varne putuje do horúcej miestnosti a odtiaľ do kvasného tanku. V ležiackych tankoch potom stojí aj päťdesiat dní. Výsledkom je uznávaný a ospevovaný zlatistý mok.

Sládek trnavského pivovaru Sessler, Karol Puschenreiter sa každý deň stará o výrobu piva.

Svoju cestu začína zlatistý mok vo varni, kde sú dva kotle.

Z prvého, varného kotla, sa tekutina presúva do druhého, cediaceho kotla.

Z varne putuje roztok do horúcej miestnosti a cez chladič sa dostáva do kvasného kotla.

Mladé pivo sa sťahuje z kvasníc a prechádza do ležiackych tankov. Desaťstupňové pivo tu dozrieva približne tridsať dní, dvanásťstupňové päťdesiat.

Po tejto dobe je pivo pripravené pre milovníkov a putuje do expedičnej miestnosti.

Pri dnešných podmienkach by v trnavskom minipivovare dokázali vyrobiť približne 3200 hektolitrov piva za rok.

Zdroj: SME.sk | Autor: Darina Kvetanová

Zbožňované, uznávané a ospevované pivo má pôvod až v Mezopotámii. V Trnave vznikol prvý pivovar v roku 1752 a slad z neho sa vozil do celého Rakúsko - Uhorska. V Malom Ríme je pivovar aj dnes. Varia v ňom slovenskú raritu - dvadsať stupňové pivo.

Málokto vie, že história piva siaha až do dávnej Mezopotámie. Postupy pri varení piva boli vtedy oveľa jednoduchšie, zlatistý mok nemal takú úžasnú chuť, ako dnes. O mnohé zmeny sa postaral Louis Paster, keď vynašiel pasterizáciu. Pivo vtedy nabralo celkom inú chuť a kvalitu.

Majiteľom prvého pivovaru bol Jozef Sessler

Na postavenie prvého pivovaru dostalo kráľovské mesto Trnava povolenie roku 1752. „Vybudovali ho za hranicami mesta a jeho prvým majiteľom sa stal Jozef Sessler. Pivovar dostal vtedy názov Prvá trnavská sladovňa," hovorí Karol Puchenreiter, vedúci trnavského minipivovaru Sessler. Dnes jediný trnavský pivovar teda nesie meno po majiteľovi celkom prvého pivovaru na území Trnavy.

Z Trnavy putoval slad do celého Rakúsko-Uhorska

Slad z Prvej trnavskej sladovne bol taký kvalitný, že sa vyvážali do celého Rakúsko - Uhorska. Počas druhej svetovej vojny sa pivovar dostal do rúk neslávneho nemeckého arizátora Huga Hofera. Postupne sa stal štátnym majetkom, sprivatizovali ho a putoval rukami niekoľkých súkromných vlastníkov.

„Ak hovoríme o trnavských pivovaroch, musíme spomenúť pivovar Horden, ktorý vznikol v sedemdesiatich rokoch a Barbakan, ktorý vznikol v roku 1995. Oba pivovary zanikli v roku 2003," spomína Puschenreiter.

Zlatistý mok vzniká viac ako mesiac

Milovníkov piva je na svete neúrekom. Vychutnávajú si ho nie len počas horúcich dní. Pred tým, ako sa tento zlatistý mok dostane do vášho pohára, musí prejsť dlhú cestu. „U nás sa prechádza piatimi miestnosťami. Prvou je varňa. Nachádzajú sa tu dva kotle, varný a cediaci. Pod nimi sú pohony a ventily.

Do prvého kotla sa nasype šrot a keď sa uvarí, putuje do druhého kotla. Tu sa nechá odležať, až kým vznikne usadenina, cez ktorú sa prefiltruje vyvretá voda," opisuje postup Karol Puschenreiter. Prefiltrovaná voda, sladinka, obsahuje veľké množstvo cukrov. „Sladinka sa prečerpá späť do varného kotla a pridá sa do nej chmeľ. Takýmto spôsobom vznikne mladina." Pripravený roztok smeruje z varne do horúcej miestnosti a cez chladič sa dostáva do kvasného tanku. Pridávajú sa do neho kvasnice.

„Mladé pivo sa potom sťahuje z kvasníc a putuje do ležiackych tankov. Tu dozrieva. Desaťstupňové pivo dozrieva približne tridsať dní, dvanásťstupňové asi päťdesiat. Z ležiackych tankov putuje pivo do poslednej, expedičnej miestnosti," vysvetľuje Karol Puschenreiter.

Dvadsať stupňové pivo je slovenskou raritou

V trnavskom pivovare Sessler varia štyri druhy piva. Jedenásť a pól stupňové svetlé a tmavé, desaťstupňové svetlé a dvadsať stupňové pivo. „Dvadsaťstupňové pivo je slovenskou raritou. Varili sme ho príležitostne, zožalo však veľký úspech a tak ho dnes varíme pravidelne."

Ak navštívite pivovar Sessler, môžete vyskúšať ešte jednu raritu. Je ňou „zebra", pivo rezané z troch druhov, polotmavého, svetlého a tmavého piva. V tomto trnavskom pivovare by pri dnešných podmienkach dokázali vyrobiť približne 3200 hektolitrov piva za rok.

Pochvala od labužníkov je najlepším uznaním

Výroba piva by sa mohla zdať pre mnohých zložitým procesom. Človek, ktorý sa jej však venuje každý deň, musí mať z tejto práce radosť. „Dôležité je, aby sládek za sebou videl dobrý výsledok. Najväčším zadosťučinením je určite pochvala od labužníkov. Okrem toho musí byť prístupný aj kritike. Veď ako sa hovorí, koľko ľudí, toľko chutí," uzatvára so smiechom Karol Puschenreiter.

Zdroj: SME.sk | Autor: Darina Kvetanová

Říká se, že nejlahodnější pivo má zářivou barvu a je správně vychlazené. Co ale když je skoro sto let staré? Jak takové pivo chutná, se teď mohou přesvědčit pracovníci brněnského pivovaru Starobrno, v jejichž lednici se jeden z nejstarších dochovaných "lahváčů" právě chladí.

O tomto jedinečném muzejním kousku přitom ještě nedávno nikdo nevěděl. "Lahev piva, která pochází odhadem z roku 1920 až 1930, se našla při hloubení studny ve Slavkově u Brna před dvěma lety," uvedl manažer Starobrna Tomáš Pluháček.

Protože byl na skleněné lahvi vyražený název pivovaru, nálezci ji předali sládkovi, který pivo prozatím uschoval do lednice.

Těžká volba: zachovat, či ochutnat?

"Celé dva roky jsme pátrali po tom, z jaké doby vlastně pochází. V tom období žádné etikety nebyly, proto jsme museli najít pamětníky a historiky, kteří by uměli tento historický dokument do nějaké epochy zařadit," vysvětlil Pluháček důvod, proč celou dobu zůstalo pivo nedotčené.

Nyní stojí pivovarníci před složitým rozhodnutím: bude lepší si takový historický unikát uchovat, nebo raději dát přednost zvědavosti chuťových buněk a pivo ochutnat a prozkoumat?

"Kdybychom tuto historickou relikvii otevřeli, zničili bychom její jedinečnost, ale na druhou stranu bychom mohli zjistit, jakou technikou, z jakých surovin a vody bylo pivo tehdy vyrobené, odkud se bral slad a chmel nebo jaké má parametry," uvedl Pluháček a dodal, že se současnými technickými vymoženostmi by to nebylo nic složitého.

Jak ale může jedno století staré pivo chutnat, má manažer jasno: "Určitě to nic dobrého na pití nebude. Není to víno, stářím se kvalita piva nezlepšuje," potvrdil Pluháček.

Tato lahev piva ale není jediným historickým předmětem, který starobrněnský pivovar vlastní. Atmosféru tamních prostorů vykreslují například stará pivovarnická zařízení a nástroje na rozbíjení ledu, starodávné sudy či stáčecí zařízení.

Zdroj: iDnes.cz | Autor: Lucie Hušková | Foto: Monika Tomášková