Po januárovom zemetrasení na Haiti inicioval medzinárodný koncern Heineken zamestnaneckú zbierku na pomoc ľuďom postihnutým touto tragédiou. Koncern sa zároveň zaviazal, že na ňu prispeje tou istou sumou, aká sa podarí vyzbierať jeho zamestnancom na celom svete. Tí nakoniec spolu zbierku podporili neuveriteľnou sumou 165 tisíc amerických dolárov. Celkovo tak z koncernu Heineken na pomoc ľuďom z Haiti smeruje celkovo až 330 tisíc amerických dolárov. Do zbierky sa v priebehu mesiaca február zapojili aj zamestnanci spoločnosti Heineken Slovensko.

Koncern Heineken celosvetovo zamestnáva 55 tisíc ľudí v 125-tich pivovaroch v 70-tich krajinách. Peniaze vyzbierané od zamestnancov na celom svete, ako aj príspevok koncernu Heineken v rovnakej výške pomôžu ľuďom, ktorí počas zemetrasenia na Haiti stratili strechu nad hlavou, vybudovať si svoje dočasné provizórne príbytky. Vyzbierané peniaze smerujú organizácii Habitat for Humanity, ktorá ich obyvateľom Haiti pomáha budovať. Na Haiti zostalo takmer 300 tisíc rodín bez domova alebo so zničenými príbytkami. Práve teraz, pred blížiacim sa obdobím dažďov, potrebujú ľudia strechu nad hlavou ešte oveľa viac. Habitat for Humanity im poskytuje pohotovostný balík základného náčinia a materiálu na opravu zničených a budovanie nových dočasných príbytkov.

Tragédia na Haiti postihla aj zamestnancov pivovaru Brana na Haiti, v ktorom má koncern Heineken 22,5-percentný podiel. V dôsledku zemetrasenia prišlo až 65 % z jeho 1300 zamestnancov o príbytok a traja zamestnanci pri ničivej prírodnej katastrofe zahynuli. Heineken im preto zaslal dodatočných 600 stanov. Zamestnancom pivovaru Brana sa napriek veľmi ťažkým podmienkam podarilo pivovar sprevádzkovať a v súčasnosti sa v ňom produkuje pitná voda a nealkoholické nápoje potrebné pre ľudí v núdzi.

Heineken Slovensko je viac ako 10 rokov lídrom na slovenskom pivnom trhu so stabilným trhovým podielom takmer 45 %. Heineken Slovensko a.s. je súčasťou jednej z najväčších pivovarníckych skupín na svete – Heineken N.V. Spolu so značkou Heineken, vlajkovou loďou portfólia spoločnosti, Heineken na Slovensku predáva najhodnotnejšiu slovenskú značku Zlatý Bažant, ďalšie silné slovenské značky Corgoň, Kelt, Martiner a Gemer, ako i niektoré známe zahraničné značky – Krušovice, Starobrno a Desperados.

Okrem investícií do pivovaru, Heineken vybudoval v Hurbanove aj najväčšiu sladovňu v strednej a východnej Európe. Celkové investície dosiahli výšku približne 216 mil. EUR, čo tvorí zhruba 70% celkových investícií v odvetví. Podľa Trend Top 2009 je Heineken Slovensko najväčšou potravinárskou spoločnosťou na Slovensku.

Zdroj: PR servis | SITA

Festivalovou sezónu v Hradci Králové letos odstartuje festival dobrého jídla a pití. Dvoudenní Gurmán Festival představí během prvního květnového víkendu více než dvacítku převážně menších, regionálních pivovarů, které přivezou přes šedesát značek tradičních českých piv i speciálů. Pivovary doplní na dvacet vybraných restaurací, jejichž šéfkuchaři sestaví menu v souznění s jednotlivými druhy piv. Podmínkou při tvorbě pokrmů bude uvařit česká jídla z piva nebo k pivu, z tradičních surovin a samozřejmě bez umělých přísad!Návštěvníci areálu Festivalpark tak budou mít během 1. a 2. května na jednom místě a za přijatelný obnos vlastními chuťovými pohárky zjistit, že se v Česku vaří nejen dobré pivo, ale také jídlo.

„Chceme lidem ukázat, že v Čechách jsou hospodští, kteří se pomalu vrací k tradičním pokrmům a postupům a že pokud mají lásku k jídlu a řemeslu, dokážou v regionech dělat kvalitní lokální gastronomii,“ říká Ivan Vodochodský, který se na přípravách festivalu podílí. „Kromě restaurací a pivovarů jsme pozvali i místní farmáře a zemědělce, výrobce potravin. Ať lidé vidí, že kvalitní potraviny přece nemusíme dovážet, když nám rostou za humny či běhají na zahradě“ dodává.

V rámci doprovodného programu se návštěvníci mohou těšit třeba na „východočeskou náves“, kde ochutnají krajové speciality, domácí sýry, pečivo či vinnou sklizeň. Dále budou mít příležitost vidět naživo české kuchařské hvězdy při jejich exhibicích: Zdeňka Pohlreicha, Emanuela Ridiho, Radka Šubrta či Jana Punčocháře. Festival má v nabídce i bohatý a žánrově pestrý hudební doprovodný program, zahrnující několik desítek interpretů.

„Kromě kuchařských show chystáme i vinařská a barmanská vystoupení, školu kávy, či odborné semináře, které povedou přední domácí profesionálové. Lahůdkou budou ozvěny mezinárodního festivalu gastronomických pořadů Znojemský hrozen, kdy uvidíme vítězné pořady z posledních let.“ popisuje nabitý program Ivan Vodochodský. „V areálu nebude chybět ani dětský koutek s hlídáním a atrakcemi pro malé návštěvníky, škola vaření pro děti i maminky, poradna při výběru a vybavení kuchyně. Akce je prostě koncipovaná a vhodná pro celé rodiny, takže máme dobrý tip, jak příjemně strávit prvomájový víkend.“ dodává Vodochodský.

Více informací o festivalu naleznete na stránkách www.gurmanfestival.cz

Zdroj: Tisková zpráva Gurmán festivalu

Chodí po pivovaru, ochutnává a ladí pěnivý mok a přemýšlí, jaký nový druh piva uvařit. I to dělá sládek. Je to ale jen část jeho práce. „Dobrý sládek musí zastat v pivovaru vše, být technik i ekonom a umět pracovat s lidmi,“ vysvětluje Michal Voldřich, výkonný ředitel protivínského pivovaru.

"Ahoj, Michale," zdraví jej všichni, od sladovníka přes spilkaře až po obsluhu stáčecí linky, když procházíme provozem. A i on zná všechny křestním jménem. "Pivovarský si všichni tykaj," komentuje rodinnou atmosféru, která tady mezi sto let starými zdmi pivovaru vládne.

Je to i proto, že osmdesátičlenný tým nahrazuje při vaření jeho oči, nos i ruce. Právě na smysly svých kolegů se musí sládek v takhle velkém pivovaru spoléhat. Oni jako první poznají, že je něco jinak a hned mu hlásí: "Dneska se pivo rozbíhá rychlejc, káď je ňáká kalnější, pěna je jiná."

Na sládkovi je pak rozhodnutí, co s tím. Má na pomoc i speciální laboratoř, kde se kontrolují vzorky z každé várky piva, zda odpovídají standardu. Zákazník chce pít to, na co je zvyklý, a je mu jedno, jestli letos dozrál trochu hořčejší chmel, že slad je sladší nebo že se kvasinkám zrovna nechce kvasit. Sládek si s tím musí umět poradit.

Od kádí do kanceláře

Ve středověku platilo za skutečné řemeslo jen sladovnictví, tedy máčení, klíčení a sušení ječmene, vaření piva samotné se považovalo spíše jen za obchodní záležitost. Jak se obě činnosti postupně slučovaly, přeneslo se označení "sládek" i na vedoucího výroby piva.

Moderní sládek si k tomu všemu přibral ještě práci v kanceláři. Právě tam tráví podstatnou část svého pracovního dne, aby řešil technickou stránku výroby a administrativu.

Jemu se volá, když se něco porouchá, a on má za úkol přijít s lepšími způsoby výroby. "Skutečný sládek musí být i technik, který dokáže uvařit kvalitní pivo na různých zařízeních," tvrdí Voldřich, sám s desetiletou praxí ve strojařině.

Tradiční chuť českého piva je však pro něj na prvním místě. Proto se tu třeba pivo kvasí ještě po staročesku, zejména v otevřených kádích, díky čemuž získává svůj osobitý charakter a není to levná zrzavá vodička s bublinkami, jak Voldřich nazývá chuťově univerzální europiva.

V pivovaru to všude voní

I přes své angažmá v kanceláři si pan Voldřich najde každý den chvilku, aby zašel na provoz. "V pivovaru to všude voní," vychutnává si odér piva, "od sladovny přes varnu, spilku, sklepy až po stáčírnu."

Celý pivovar i výrobní proces zná do posledního detailu. Jen po čichu, podle okurkové vůně, pozná, že slad už je správně naklíčený. Šlehačková pěna na kádích mu zas přesně napoví, které pivo už půjde ze spilky do sklepa.

Moc dobře ví, že při vaření piva má vše svůj čas, nic se nesmí uspěchat ani zanedbat. Při vaření piva platí: "Domoč, dosuš, dovař a dopij."

Češi mají rádi to své

Na konzervativním českém pivním trhu je podle něj těžké prorazit s něčím novým. "Češi jsou zvyklí na ležáky, lišící se jen stupňovitostí," stýská si nad neochotou zákazníků experimentovat. Udělat netradiční pivo, které by si našlo své zákazníky, není podle něj jen věc umění sládka, ale i dobré marketingové podpory.

Za nedostatkem různých speciálů a méně chmelených piv přitom vidí Voldřich i hlavní důvod, proč mládež zvyklá na sladké limonády přestává pít pivo a vrhá se spíše na tvrdý alkohol. "Pít pivo je přitom extrémně zdravější," prohlašuje zaníceně.

V pivovaru i bydlí

Zatímco v protivínském pivovaru rozhoduje o tom, jaký se bude vyrábět nový druh piva, obchodní či marketingové oddělení, ve svém domácím pivovaru je králem sládek Voldřich sám. Ano, v pracovní dny totiž dohlíží na produkci piva v Protivíně, o nocích a víkendech ale vaří pivo ve svém vlastním pivovaru ve Zvíkově.

"Vymýšlení nové chuti piva je ta nejkrásnější část práce sládka," pochvaluje si přitom, že si u sebe může vařit taková piva, na která má právě chuť. V zimě si tu pochutnává na pivech silnějších, v létě vaří více osvěžující, jiné pivo si uvaří i na Vánoce, jiné na Velikonoce. Experimentům se meze nekladou.

Ve zvíkovském pivovaru dokonce bydlí. A to, že se z pivovarského prostředí téměř nehne, mu vůbec nevadí. "Když dostanu doma chuť na pivo, zaběhnu si prostě natočit do sklepa," směje se.

Na pivo nedá dopustit. "Jedno po ránu člověka krásně vzpruží, dvě po obědě jsou na trávení, tři večer vás pěkně uspí a osm si dáte pro radost," usmívá se.

Kde se vzalo české pivo?

Přidávat chmel do původně sladkého kvasného nápoje začali prý Slované ještě před příchodem na naše území. Tím mu dali jeho charakteristickou hořkou chuť a vůni.

Typicky český světlý ležák plzeňského typu tak, jak ho známe dnes, pak vznikl poprvé v Měšťanském pivovaru v Plzni v polovině 19. století, a to díky nové technologii spodního kvašení z Bavorska.

Sládek Michal Voldřich

Svou kariéru začal pan Voldřich ještě před rokem 1989 jako pomocník vařiče v pivovaru Staropramen a v malém pražském pivovaru U Fleků. Pivovarnické řemeslo tak poznal pěkně zespodu, od sklepa až po výčep. Teprve poté vystudoval teorii kvasné chemie na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze.

Od té doby stál u zrodu desítek druhů piv od Velvetu a Milénia přes všechna zvíkovská piva až po nejnovější ležák Lobkowicz z Protivína. Mnohá z těchto piv získala nejedno ocenění, nejčerstvější medailí se chlubí Lobkowicz Premium ze Zlatého poháru Pivex 2010.

Jak se pivo vyrábí

1. Výroba sladu: zrno ječmene se máčí ve vodě, nechává vyklíčit a vysušit

2. Šrotování: drcení sladu

3. Vystírání: smíchání rozdrceného sladu s vodou ve vystírací kádi

4. Rmutování: postupné několikanásobné ohřátí směsi ve rmutovací pánvi, při kterém se štěpí složité sloučeniny na jednoduché zkvasitelné (např. škrob na cukry)

5. Scezování: mláto, zbytky sladu, se oddělí od tekutiny zvané sladina

6. Chmelovar: sladina se vaří s chmelem, vzniká mladina

7. Kvašení: na spilce se do ochlazené mladiny přidají kvasinky a nechá se několik dní kvasit

8. Dokvašování a zrání: v ležáckých tancích ve sklepě dokvašuje pivo i několik měsíců

9. Filtrace: pivo se zbavuje kvasinek, získává čirou barvu

10. Pasterace: tepelné ošetření piva pro zvýšení jeho biologické stability

11. Stáčení: plnění láhví či sudů pivem

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: XMan iDnes.cz | Autor: Dan Král

STANISLAV BERNARD. Generální ředitel a spoluvlastník humpoleckého pivovaru Bernard vidí podnikání jako hru, ve které uspěje jen sehraný a stmelený tým. Ten Bernardův nyní vytáhl do boje proti "europivu".

Nebojí se šokovat nebo si udělat ze sebe legraci a stal se doslova a do písmene jménem i tváří kdysi zdevastovaného a dnes asi nejznámějšího malého pivovaru v Česku. Z billboardů a etiket se směje jednou "s čistou hlavou", jindy s hlavou-švestkou, nebo teď naposled s velikonočníma zaječíma ušima. Čtyřiapadesátiletý Stanislav Bernard nejde zkrátka snadno přehlédnout. A zdaleka to není jen jeho téměř dva metry vysokou postavou.

Vystudovaný elektrotechnik a absolvent žilinské Vysoké školy dopravy a spojů dokázal s kolegy na začátku devadesátých let během prvního roku od koupě humpoleckého pivovaru zčtyřnásobit produkci, založit a roky řídit Český svaz malých nezávislých pivovarů, krátce poté přesvědčit Parlament k zavedení daňových úlev pro malé pivovary, rozšířit počet zaměstnanců z původních třiceti na nynějších 160 a úspěšně prodávat jedno z nejdražších tuzemských piv. Právě teď vytáhl do boje proti "europivům".

Humpolecký pivovar, kde se generální ředitel Bernard s kolegou Josefem Vávrou dělí o polovinu a druhou půlku vlastní belgický Duvel Moortgat, je dnes i přes dlouho nevídaný propad spotřeby na tuzemském trhu jedním z mála rostoucích. Zatímco velkým hráčům čísla padají, menší pivovary, jako jsou Bernard, Svijany nebo Černá Hora naopak rostou.

"Potřebujete sehraný tým vstřícných a ochotných lidí, které baví vymýšlet něco nového. Přidejte důraz na tradiční způsob vaření a k tomu chuťově zajímavé pivo, které se liší od unifikovaného středního proudu," nabízí recept na to, jak obstát v tvrdé pivovarnické konkurenci. A krize? "My krizi nemáme. Bojovali jsme s ní patnáct let a umíme tomu čelit. Na rozdíl od řady oborů, kde byli manažeři léta zvyklí, že to jde tak nějak samo," říká.

První krizí - Bernard tomu říká spíš "nervák" - už ostatně byla samotná koupě zdevastovaného humpoleckého závodu státních Jihočeských pivovarů. Bernard spolu s kamarádem a sládkem ostravského pivovaru Josefem Vávrou a jeho švagrem Rudolfem Šmejkalem chtěli zkusit štěstí v pivovarnickém oboru. Bez počátečního kapitálu. O provoz se v roce 1991 při dražbě v rámci malé privatizace utkalo pět zájemců. Cena se vyšplhala z 9,5 na 44 milionů korun. To už byly ve hře jen tři skupiny zájemců.

"Pár vteřin před přiklepnutím jinému zájemci jsem poprvé vstoupil do dražby a zvedl to na 45 milionů. A bylo to naše," popisuje Bernard své první podnikatelské drama. Celkem se zásobami potřebovali budoucí pivovarníci sehnat 52 milionů. Zbývalo jen vymyslet, kde.

Záchranou se těsně před koncem termínu k zaplacení stal úvěr od České spořitelny. Ta jediná uvěřila plánu na vybudování prosperujícího pivovaru z trosek, ve kterých se Humpolec nacházel. Nápad s názvem piva byl pak dílem Bernardových kolegů. Když ho sládek Vávra ujistil, že se nebude za co stydět, Bernard souhlasil. V té době teprve druhý tuzemský soukromý pivovar (po krumlovském Eggenbergu) mohl začít prodávat.

K Bernardu patří od první chvíle billboardová prezentace. Poprvé tuhle reklamu použil na dálnici D1 už v roce 1992. A v Humpolci se nestačili divit, jak rychle rostl zájem o pivo, které mělo ještě nedávno hodně bídnou pověst. Stačilo prezentovat novou značku a nové pivo. "Tehdy byl trh hodně citlivý na reklamu," říká Bernard. Humpolečtí jen během jednoho roku zvýšili produkci z 26 tisíc hektolitrů na víc než sto tisíc. A to zas umožnilo generovat peníze na provoz.

Zlatou éru začátků, kdy Češi začínali objevovat spoustu do té doby neznámých značek, ale vystřídal v polovině devadesátých let lítý konkurenční boj spojený s obrovskými investicemi do reklamy, uplácením hospodských, cenovou válkou a tlakem na co nejnižší výrobní náklady. Velcí požírají malé, trh se koncentruje, a přitom všichni tvrdí, že vaří to zaručeně pravé české pivo. Akorát, že miliony litrů chutnají velmi podobně, unifikovaně.

Slovo "europivo" se dnes stalo téměř nadávkou a patří do povinné výbavy každého, kdo se tváří jako znalec piv. A to je v podstatě většina mužské populace u nás. I Bernard táhne proti europivu. Jenže, co to vlastně je?

"Europivo je pivo, které se chuťově zaměřuje na střed, na většinového zákazníka. Je to nudné pivo, které není chuťově zajímavé. Je všude stejné," zkouší Bernard vlastní definici. Europivo podle něj nemusí být špatné kvalitou. Ale je v každém případě nezajímavé.

A přirovnává to k prodeji aut: Takový Mini Cooper je kvalitní a přitom zajímavý výrobek. Ale kromě něj je na trhu spousta jiných typů, které nejsou od sebe prakticky k rozeznání, přitom však také vůbec nemusejí být nekvalitní. Druhým dechem ale Bernard rovnou říká, že z něj konkrétní příklad z pivovarnické branže u nás nikdo nedostane. Nechce prý ukazovat na druhé, spíš ukázat, jakou cestou jde Bernard. Ale ty, kteří by přesto chtěli tip na ochutnávku europiva, odkazuje šéf humpoleckého pivovaru do rakouských Alp. "Zajeďte tam a dejte si jakékoliv pivo kromě značky Trümmer pils. Všechna ostatní mají tak podobnou chuť, že je od sebe nerozeznáte," říká.

Zdroj: HN iHNed.cz | Autor: Miroslav Petr | Foto: Z. Šmajlerová

Před 140 lety fungovala na Vysočině devadesátka různých pivovarů. Jedním z nich byl i provoz v Plandrech. Střípky z jeho historie poskládal starosta obce Miroslav Lukáš.

Vydat knihu o Plandrech, to prý není jeho ambice. Informace o historii zveřejňuje na internetu.

„Pivovar v Plandrech měl být založen někdy před rokem 1749. Jiné prameny však uvádějí jako rok založení až 1810,“ poznamenal Lukáš. Výroba piva v obci poblíž Jihlavy skončila na začátku 20. století -zřejmě v roce 1907.

* Kde pivovar v obci fungoval?

V prostoru nynějšího kulturního domu, což kdysi býval hostinec. Pivovar stál hned vedle. Obě budovy tvořily téměř jeden celek.

* Odkud bral pivovar vodu?

Ze studny za zámkem. Voda proudila dřevěným potrubím.

* Kolik pivovar produkoval piva?

Plandry pro sládky neskýtaly žádné výnosné příjmy. Největší dochovaný výstav je necelých 3 000 hektolitrů - z roku 1873. Poslední dochovaný výstav ze sezony 1903 až 1904 dosáhl 1 138 hektolitrů.

* Co se stalo po roce 1907?

Pivovar byl zrušen a přeměněn na sklad německobrodského piva. Budova v centru obce přežila obě světové války - nikoliv ale dobu komunismu. Nejdříve se generální přestavby v akci „Z“ dočkal hostinec, který byl v letech 1973 až 1974 přebudován na kulturní dům. O rok později se pokračovalo v budovatelském nadšení, které znamenalo konečnou i pro objekt někdejšího pivovaru. Zchátralé budovy není nutné nijak litovat.

* O historii pivovaru se zájemci dočtou na internetových stránkách obce Plandry, plánujete dát podobně dohromady i dějiny jiných objektů?

Předně bych chtěl sdělit, že já jsem historii pivovaru v Plandrech nezmapoval. Na to nemám čas ani ambice. Jen jsem dal dohromady některé údaje dostupné na internetu a archivní. Vše, co jsem dosud zpracoval o historii obce a některých pamětihodnostech, dělám hlavně pro naše občany, aby o své obci něco věděli. Nic víc, nic míň.

* A chystá třeba někdo jiný vydání knihy o Plandrech?

Nevím o nikom, kdo by se do toho pustil. I když na rok 2011 připravujeme sraz rodáků a k tomu připravíme malinkou brožurku o historii - pro pozvané rodáky.

* Dobové fotografie máte?

Žádné nejsou. Jediné fotografie pivovaru a zámku, které zbyly po zboření těchto budov, jsem už dal na internet www.plandry.cz.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz

Již po několikáté proběhnou v areálu pivovaru PRIMÁTOR v Náchodě pivní slavnosti. Termín je stanoven na sobotu 22. května. Vše vypukne v 10.00 hodin a rozhodně je se na co těšit.

Jedna z největších akcí na Náchodsku vyžaduje dlouhodobou přípravu, pečlivé plánování a hlavně nadšení organizačního týmu. „Stejně jako v loňském roce se celá akce pořádá ve vlastní režii pivovaru s nemalou pomocí firmy MODEROVANI.cz, která se na Dnu s Primátorem podílí již od samého začátku. V současné době finišujeme s programem a začínáme se samotným organizováním akce a personálním zajištěním.“ řekla manažerka projektu Veronika Jansová.

Program v letošním roce bude jak jinak než nabitý. Mezi prvními oslovenými a v tuto chvíli už také potvrzenými interprety je skupina Heebie Jeebies, která v loňském roce měla největší ohlas. Jejich Podkrkonošský folklórně ska-punk´n´rollový cirkus si své fanoušky našel i mezi návštěvníky slavností. Jednoznačný impuls pro organizátory, proč ji zařadit do nabitého programu i letos. Dalším potvrzeným interpretem je skupina Skapolo, stylově velmi blízká první zmiňované kapele. V letošním roce poprvé v Náchodském pivovaru. Aby si přišli na své i zastánci jiných hudebních stylů, zajistili organizátoři i další kapely. Třeba skupina Tři sestry revival banda, jejichž vystoupení jsou nejen polaskáním uší fanánkovskými superšlágry, ale i kabaretem a směsicí kreativních pohybových variací a neotřelých mixů třísestrovské muziky.

Těšit se můžete na kapelu Yo Yo Band v čele s Richardem Tesaříkem. Určitě zazní jejich hity Jedem do Afriky, To mě láká nebo Rybitví. Do Náchoda zavítá také Jaroslav Uhlíř, výrazná osobnost české hudební scény, skladatel populární a filmové hudby. Jistě uslyšíme písničky ze známých pohádek i filmů jako jsou Tři veteráni, Ať žijí duchové, Princové jsou na draka…

Jako jeden z dalších interpretů potvrdil svou účast také Xindl X. Pražský rapper s kytarou, který se pokouší nalézt nový přístup k českému písničkářství. Typy na hlavního interpreta jsou zatím v přísném utajení. Každopádně již nastíněný program stojí za účast.

Zdroj: Tisková zpráva Primátoru Náchod

Pacovští milovníci zlatavého moku už nejsou odkázaní výhradně na jeho dovoz. Tamní farář Tomáš Hajda v pátek v pravé poledne slavnostně vysvětil naleštěné tanky Rodinného minipivovaru Pacov.

Za jeho zrodem stál pocit znechucení a naštvání. „Už se mi nechtělo pít veškerá ta europiva i jim podobné patoky. Tak jsem si zkusil něco málo uvařit doma. Kamarádům to zachutnalo, a já jsem si řekl, proč to nezkusit s minipivovarem,“ vysvětlil Luboš Němec, sládek a majitel minipivovaru v jedné osobě.

Pomáhal odborník

S „vychytáváním“ receptury mu nepomáhal nikdo menší než Josef Krýsl, na slovo vzatý odborník, jehož jméno bylo dlouhé roky synonymem pro plzeňský Prazdroj. Byl to on, kdo ochutnal pacovskou první várku, zároveň držel dozor nad kvalitou. „Hlavní zásluhu má ale někdo jiný,“ pravil skromně Krýsl.

Hosté pátečního slavnostního okamžiku si každopádně nová pacovská piva pochvalovali. „Žádný velký pivař rozhodně nejsem, to od Luboše Němce mi ale opravdu chutná,“ vysekl sládkovi poklonu pacovský starosta Lukáš Vlček. „Osobně si dám pivko hlavně na vytrávení po obědě. Skvělé je ale už jenom to, že tady po tolika letech znovu máme vlastní pivovar,“ přidal patriotský pohled na věc pacovský malíř Jiří Duffek.

Chmelařina procitla po čtyřiceti letech

Pivo se v Pacově vařilo podobně jako ve většině českých měst už od jeho založení až do konce roku 1969, kdy odtamtud odešel poslední sládek do Pelhřimova. Chmelová tradice se probudila zpátky k životu symbolicky téměř přesně po čtyřiceti letech.

V bývalé balírně oříšků uprostřed města, kde dnes kromě minipivovaru sídlí i restaurace, pro začátek připravují čtyři druhy piva.

Kromě borůvkového a zázvorového, která se u štamgastů mimochodem těší výrazně oblibě, je k mání i „klasika“, tedy pivo světlé a tmavé. A právě jim vetkli jméno samotní pivaři.

Příležitost vyjádřit svůj názor dostali prostřednictvím ankety. Ze všemožných názvů, které zájemci vkládali na internetové stránky či vyplňovali do letáčků přímo v restauraci, se sládkovi jako název pro tmavé pivo nejvíce zalíbil Pacovský černý Rabín.

Černý Rabín se doslova nabízel

Jeho světlejší obdoba ponese označení Pacovský Golem. „Nedaleko odsud stávala synagoga. Rabín se tedy přímo nabízel. Proč si něco půjčovat odjinud, když stačí sáhnout do minulosti,“ vysvětlil Vlastimil Simota starší, autor nápadu a shodou okolností muž, který bezprostředně po vysvěcení varny zasvěceně pohovořil o minulosti pacovského pohostinství a pivařství. A když domluvil, odmítl skleněný půllitr a se staročeským zvoláním „Dej Bůh štěstí“ se zhluboka napil z modré konvičky.

Sládek má jasno v tom, kam rodinný podnik nasměrovat. „V první řadě chceme vařit dobré české pivo, a to pomocí původního poctivého způsobu. Výhledově bychom rádi zásobovali pivem třeba ještě jednu, dvě pacovské hospody,“ pronesl Němec.

Kapacita by byla. Prozatím se počítá s ročním výstavem 500 hektolitrů, zařízení přitom umožňuje uvařit až 1200 hektolitrů ročně. „A pokud se bude dařit, možná časem vymyslíme i nějaký ten speciál, zřejmě trochu silnější voltáž,“ uzavřel Luboš Němec.

Rodinný minipivovar má požehnání

Hlahol a cinkání půllitrů v pacovském restauračním minipivovaru přerušilo požehnání. Pacovskou varnu přišel vysvětit farář Tomáš Hajda. Ten ve své řeči popřál pivovarníkům především hodně zdaru. „Ať zde vždy vládne duch pokoje a moudrosti, lásky a ochotné služby,“ pravil farář bezprostředně předtím, než pokropil nerezové tanky kadidlem.

A jak se taková výroba piva vlastně úředně zahajuje? Jednoduše. Zacinkáním na zvonek u varny, čehož se zhostil samotný sládek Luboš Němec. Muž, který si zamiloval pivo natolik, že se mu koníček nakonec stal povoláním.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Pelhřimovský deník.cz | Autor: Michal Vítů

Dánské minipivovary přišly s novým hitem - kromě tradičního piva se pustily i do výroby nemixované sladové whisky. V tomto týdnu se na ní vrhla například firma Braunstein ve své palírně v Køge. Speciální whisky zraje ve vápencových jeskyních v masivu Stevns Klint. Premiérová první série je už kompletně vyprodaná. Jedna láhev vyšla na 3 000 dánských korun. Druhá várka bude o tisícovku levnější.

"Právě teď jsme v kontaktu se 17 zeměmi, které mají o náši whisky velký zájem," pyšní se Michael Braunstein, majitel stejnojmeného pivovaru. Braunstein je první pivovar, který poslal svou whisky na trh.

Ovšem tento destilát vyrábí už i další. Například sládek Jens Erik Sorensen z palírny Fary Lochan: "Je tu určitě prostor pro další. Zatím je nás pět výrobců tohoto vynikajícího moku. Doufám, že se přidají další."

Ve svém pivovaru v Give u Vejle má teď Sorensen 3 000 litrů zrajících v sudech. "Jde o poctivou ruční práci - dánský výrobek. Je to to nejlepší, co dánské minipivovary nabízí," dodává Sorensen. První lahve Sorensenovy whisky půjdou do prodeje v roce 2013 nebo o rok později.

Zdroj: ČT24.cz

Restaurační minipivovar má dobrou šanci se uživit, pokud prodá denně kolem dvou až tří set litrů piva.

Pokračující propad spotřeby piva v Česku se paradoxně vyhýbá nejmenším pivovarům, jejichž počet rychlým tempem roste. Loni zhruba o desítku a letos se očekává, že počet restauračních minipivovarů dosáhne minimálně rovné stovky.

Ještě v roce 1990 byl u nás jediný minipivovar - v Praze U Fleků. V roce 2006 jich už Český svaz pivovarů a sladoven evidoval na čtyřicet a za uplynulé čtyři roky počet vzrostl až k devadesáti. Minipivovary většinou vaří pro svou potřebu sotva tisíc hektolitrů ročně - na rozdíl od největších hráčů s produkcí v řádu milionů hektolitrů. "Technologie minipivovaru nepředstavuje mimořádně vysoké investice. Lze ji pořídit i za několik milionů korun. A pak jsou to samozřejmě módní trendy, podporované v mnoha regionech milovníky piva," vysvětluje nevídaný boom restauračních pivovarů Ludvík Ješátko, generální ředitel Pacovských strojíren ze skupiny ČKD Group.

Pacovské strojírny, pro něž představují dodávky pivovarnických zařízení čtvrtinu loňských tržeb ve výši 210 milionů korun, dodaly například loni kompletní vybavení pro Rožnovské pivní lázně, Pivovarský dvůr Dražíč nebo Chrám chmelu a piva v Žatci.

Zájem na domácím trhu přinutil ke změně strategie i brněnskou Destilu, která se dosud zaměřovala hlavně na export, především do Ruska. Letos má již podepsanou smlouvu na dodávky pro minipivovar ve Slaném a chystá další minipivovary v Praze a na severní Moravě. "O vlastní minipivovar usilují teď často sami hospodští. Zjišťují, že lidé jsou ochotni si za taková místní piva připlatit," říká jednatel Destily Karel Dvořák.

"Je to už boj o co nejnižší cenu," komentuje situaci nezávislý sládek a stavitel minipivovarů Josef Krýsl. Na kontě jich má už devět, letos zahájí provoz například "jeho" minipivovary v Pacově nebo v pražské restauraci U dvou koček. Krýsl nejen projektuje a zajišťuje technologie, ale do zemí, jako je Vietnam, Anglie nebo Švédsko, jezdí pivo i vařit.

"V takovém Bavorsku je vysoký počet malých pivovarů dávnou tradicí. Před lety zažila podobný rozmach Amerika, teď to máme i u nás. I když je třeba přiznat, že to bude pořád z hlediska kvality sice významný, ale objemem jinak stále sotva viditelný doplněk k velkoprodukci nadnárodních pivovarů," říká Krýsl. To ostatně dokládá i statistika. Celkem se v Česku uvaří kolem 19,5 milionů hektolitrů piva, celková produkce minipivovarů zatím šplhá ke 100 tisícům hektolitrů.

Podle Václava Potěšila, spolumajitele dodavatelské firmy Pivo Praha, souvisí rostoucí zájem právě s krizí. Hospodští se více než jindy snaží přilákat pivaře na něco neokoukaného. "Minipivovar má šanci se uživit, pokud prodá denně kolem dvou až tří set litrů. A takových je stále víc," tvrdí Potěšil, jehož firma loni zajišťovala projekty v Litomyšli a Varnsdorfu, dodávky pro pivní lázně ve Štramberku nebo rozšíření výroby v Praze U Medvídků. Letos se podílí na přípravě dalšího minipivovaru v Praze, Vimperku, chystá i rozšíření minipivovaru v areálu Plzeňského Prazdroje, kde se vaří zkušební várky.

100

zhruba tolik minipivovarů bude letos v Česku. Ještě před čtyřmi lety jich u nás stálo sotva čtyřicet.

6-7 milionů korun

je spodní hranice nákladů na stavbu minipivovaru. V závislosti na velikosti a vybavení šplhají investice do desítek milionů.

Zdroj: Gastrotrend.cz | iHNed.cz

Robustní typ řady SD - L (Large) do 200 kg /0,1 kg

vhodné pro vážení pivních sudů a jiné použití v provozovnách

Funkce: vážení, tára, nulování,

Vlastnosti: plošinka z lakované oceli s protiskluzovým povrchem, kryt indikátoru z ABS plastu s vylisovanými držáky pro uchycení na zeď či na stůl, jednoduchá obsluha pomocí dvou tlačítek, propojení pomocí spirálového kabelu (pružnost) - napájení z el. sítě (adaptér součástí balení) nebo baterií ( 3 x C velikost), velikost plošinky 520 x 400 mm

Tel: 728 199 962, www.vahy-pm.cz

cena: 5100 Kč + 200 Kč dopravné bez DPH, ihned k dodání

Samotný postup vaření piva, který vymysleli už staří Sumerové, se tisíce let nemění. Vstupují do něj ale nové technologie a pomáhají mu různé pomůcky, a tak vypadá i chutná jinak než to, které se vařilo ve středověku.

„Bylo jiné než dnes. Nefiltrovalo se a mletý slad v něm zůstával, takže bylo velmi husté. Ve středověku a raném novověku šlo o jednu ze základních potravin. Upravovalo se zahřátím či slazením. Třeba přidáním chleba vznikla chlebová pivní polévku. Z toho možná vychází rčení, že pivo je náš chleba,“ říká archeolog Petr Čech, který právě provádí výzkum ve chmelařském Žatci.

* Tehdejší pivo tedy nebyla dnešní zlatavá a průhledná tekutina?

Bylo zakalené a na dně mělo sedlinu. Samozřejmě se nečepovalo, nebylo pod tlakem. Nalévalo se ze sudu a muselo se předtím promíchat.

* Asi ani nemělo pěnu.

Když nebylo natlakované, tak těžko. Ale když kvasilo na alkohol, tak se tam pěna tvořila. Žádná hustá čepice to ale nebyla.

* Dnes se pivo naopak dělá tak, aby vydrželo dopravu, skladování...

Zaprvé se filtruje, zadruhé pasterizuje. Otázka je, jak to dřív bylo s alkoholem, jestli ho bylo více, nebo méně než dnes. Rozhodně to nebylo regulované. Záleželo, jak se která dávka povedla.

* V čem byla jiná výroba než dnes?

V podstatě se vařilo stejně. Ten proces je stejný až po uvaření a dozrávání. Odlišný je další způsob úpravy. Co víme, tak ve 14. století se oddělilo sladovnictví od pivovarnictví, z pšenice se dělalo světlé, z ječmene tmavé pivo amáme doklady, že se vařilo i z ovsa, což musel být docela slušný bolehlav.

* A jak se dříve vyráběl slad?

Na základě archeologického výzkumu ze Sezimova Ústí či Spálené ulice v Praze máme doklad, jak proces probíhal. Prostor, kde se zrno máčelo, se nazýval humno. Poté se obilí dávalo na tzv. valečku, kde se odpařovala voda, a zrno začalo klíčit. Naklíčené se pak přemístilo do hvozdu, kde se sušilo. A ve mlýně pak vznikl mletý slad.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Tomáš Kassal

Slavné značky ze severu Čech: v seriálu MF DNES představujeme neznámou historii piva Michelob, které je třetím nejpopulárnějším na trhu v USA

Asi každý, kdo navštívil USA a pije pivo, ochutnal Michelob. Je to jedna z nejznámějších pivních značek Ameriky. Spolu s legendárním Budweiserem patří do portfolia pivovarského gigantu Anheuser-Busch.

A překvapivě pochází z malé obce Měcholupy u Žatce.

Němčina - řeč piva

Michelob je poněmčená verze jména Měcholupy. Kdy poprvé se tato žatecká vesnice stala značkou pro pivo, není zaznamenáno. Tamní pivovar zmiňují historické prameny už v roce 1623. Ale zrod opravdové obchodní známky Michelob se pojí až s érou významného pivovarnického podnikatele Antona Drehera.

Měcholupský pivovar koupil roku 1860. Rod Dreherů patřil k předním pivovarníkům monarchie už od konce 18. století. Proslul jako průkopník chlazení pivovarských sklepů. Vlastnil ve své době největší pivovar ve střední Evropě, ve Schwechatu u Vídně, a později koupil i jeden z nejmodernějších pivovarů v zemi, v Žatci.

V Dreherových rukou dosáhl měcholupský pivovar rychlého rozkvětu. „Psal se rok 1861, když v Měcholupech vznikl zcela nový a moderně koncipovaný pivovar pracující již na parostrojní bázi s varnou o výkonu 120 věder vyrážené mladiny (cca 68 hl) a s výstavem přesahujícím i padesátitisícovou hranici (hektolitrovou a ročně). Spolu se žateckým měšťanským pivovarem byly Měcholupy největším pivovarským podnikem celého kraje a okolí,“ popisuje rozvoj podniku v připravované publikaci o zaniklých pivovarech Ústeckého kraje redaktor Pivního kurýru Pavel Jákl.

Měcholupské pivo se prodávalo pod značkou Michelob, a to nejen v Čechách. Dreher exportoval až do USA. Pivo se dodávalo rozpracované. Dokvašovalo a zrálo cestou v sudech. V tehdejším pivním světě měla němčina hlavní slovo, takže značku Michelob vývozce logicky použil i v zámoří.

Dohoda, nebo krádež

Jak se dostala severočeská značka k americkému pivovaru Anheuser-Busch? Historici pivovarnictví předpokládají, že Dreher navázal v St. Louis nějakou spolupráci s rodilým Němcem Anheuserem a jeho zetěm Buschem. Snad se Anheuser podílel na distribuci měcholupského piva v USA.

V roce 1896 už ale americký pivovar prezentuje Michelob jako vlastní značku. Jestli se tak stalo se souhlasem Drehera, není jasné. Možná to bylo podobné jako s jinou značkou Budweiser. Toto původně budějovické pivo uvedl Anheuser-Busch na trh roku 1876. Budweiser se stal prvním celonárodním pivem v USA. Budějovický pivovar ale neměl nikdy s firmou Anheuser-Busch obchodně nic společného a už století se o proslulou značku s Američany soudí.

Nicméně nebýt přesunu za oceán, proslulost značky Michelob by nikdy nedosáhla takového rozsahu. Anheuser-Busch s úspěchem přestál dobu prohibice v období mezi válkami a postupně se vypracoval na největší pivovar v USA. Dnes ovládá 49 procent trhu, celosvětově dosahuje dvanáctiprocentního podílu. Patří k vůbec největším pivovarnickým skupinám světa. Provozuje 14 pivovarů a prodává do více než 80 zemí. V roce 2006 vykázal výstav takřka 200 milionů hektolitrů piva.

Vedle dominantního Budweiseru a značky Bud zaujímá Michelob ve výrobním sortimentu hned třetí místo. Firma značku specifikuje jako „pivo pro fajnšmekry“. Byť firma český původ názvu nijak nepřipomíná, ve světě nebyl zcela zapomenut. „Nejznámější pivovarnický publicista ve světě Michael Jackson z Velké Británie ví o českém původu této dnes ryze americké značky, ale ve své světové Encyklopedii piva ji klade do spojitosti s městy Mikulov, či dokonce Michalovce na Slovensku. Německé ekvivalenty k názvům těchto míst však zní zcela odlišně. Existence malé vsi uprostřed žatecké chmelařské oblasti mu byla donedávna utajena,“ poznamenává Jákl, který odborně korigoval český překlad Jacksonovy encyklopedie. Údaj u hesla Michelob opravil a informoval o tom autora.

Měcholupská muzeální pivnice

Společně s americkou érou Michelobu se ještě řadu desetiletí dál odvíjela i česká historie značky. Dochované etikety dokládají její existenci ještě po první světové válce.

Dreher sice měl k Mělolupům úzký citový vztah, bydlel kousek od pivovaru ve starém zámku, ale jeho žatecký pivovar byl mnohem modernější, a proto ho upřednostňoval. Pivovarské ročenky naposled zmiňují měcholupský pivovar jako funkční v roce 1926. Závěr činnosti v Měcholupech je tak trochu záhadou. Pivo z něj se údajně šenkovalo pouze v jediném zdejším hostinci.

Zapomenutá historie slavné značky se dočkala v roce 2007 důstojného pomníku. Obec Měcholupy s Ústeckými pivovary zařídila stylovou pivnici. Její výzdobu zajistil přední český historik pivovarnictví Petr Žižkovský. Ten ve spolupráci se sběrateli shromáždil unikátní kolekci památek na zaniklý pivovar.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Martin Krsek

Ve čtvrtek před sedmnáctou hodinou přilétl na komín zámeckého pivovaru Herold v Březnici čáp. Chvíli si podle prvních pozorovatelů čechral peří a potom si začal prohlížet novou hnízdní podložku. „Samice čápa přilétá zhruba s týdenním zpožděním a čáp ji vábí na hnízdo,“ řekl František Trantina ze zámeckého pivovaru.

Z každoročního sledování příletů čápů se pro mnoho lidí stala tradice. V návratu oblíbených opeřenců totiž mnozí z nich spatřují symbol jara a obyvatelé obcí a měst, kde čápi hnízdí vždy na jaře netrpělivě vzhlíží ke komínům. Zatím se nedočkali svých čápů Rožmitálští. Přitom rožmitálští čápi se několik let za sebou vrací domů kolem 11. března. Ve městě hnízdí ptáci na komínu bývalé slévárny, kterému hrozila demolice. Jeho bourání, proti kterému dokonce lidé sepisovali petice, je prozatím zažehnáno.

Poněkud větší štěstí má čapí pár v Březnici, kde nic podobného nehrozí. Naopak. Zaměstnanci pivovaru společně s profesionálními hasiči z Příbrami a pracovníky Ochrany fauny ČR z Votice se postarali, aby ptáci měli po návratu kde hnízdit. Na komínu zámeckého pivovaru totiž bylo mohutné hnízdo, které narušila jedna z loňských bouří. Hnízdo hasiči s pomocí vysokozdvižné plošiny strhli a mezitím připravili ochranáři novou hnízdní podložku. Podle záznamů České společnosti ornitologické bylo hnízdo na pivovarském komínu založeno už v roce 1930.

„Původní hnízdo bylo vysoké přes dva metry a široké dva a půl metru. Hasiči se při jeho odstraňování zapotili i přesto, že byl v ten den silný mráz a vytrvale sněžilo. Po motorové pile přišel na řadu krumpáč, ale i hrábě nebo vidle a za necelé čtyři hodiny byl komín čistý,“ sdělil už tehdy František Trantina.

Je zajímavé, co vše nanosí čápi na hnízdo. V tom starém bylo spoustu rozličného materiálu od větví, kamenů, mechu, drnů trávy až po pracovní rukavice a starou nákupní tašku.

Pivovar Herold dokonce vyhlásil soutěž. Kdo uhodne datum příletu čápa, čeká ho prohlídka provozu spojená s ochutnávkou piv. „Nikdo zatím výhercem zrovna není, ale soutěž pokračuje dál pro toho, kdo se trefí do příletu čápice. Potom pozveme všechny lidi, kteří byli blízko toho a uděláme takové posezení, něco opečeme a výherce dostane diplom od naší ornitologické společnosti, kterou jsme si tady založili,“ vysvětlil Trantina s tím, že se všichni ve spolku snaží ptákům pomáhat. V zimě je přikrmovali a vyrobili pro ptáky i hnízdní budky.

Už poslední zámecký pán a majitel pivovaru Jan Nepomuk Pálffy odměňoval sudem piva zaměstnance, který mu jako první přinesl zprávu o jarním příletu čápa na komín.

Fotogalerie zde...

Zdroj: Příbramský deník.cz | Autor: Karel Hutr

Rodinný pivovar BERNARD se stal v prestižní soutěži Czech top 100 pro rok 2010 třetí nejobdivovanější firmou České republiky v oboru potravinářský a tabákový průmysl a současně podeváté v řadě nejobdivovanější firmou kraje Vysočina.

„Podobné úspěchy nás velmi těší, ale nepřeceňujeme je. Důležité jsou především obchodní výsledky a ty se nám daří. V roce 2009 jsme dosáhli rekordního výstavu pivovaru 204 tisíc hl nepasterizovaného piva na klesajícím trhu, což znamená nárůst téměř o 9 procent,“ vysvětluje Stanislav Bernard a dodává: „Přičítám to především rostoucímu zájmu o chuťově zajímavé tradičně vyráběné české pivo.“

Žebříček Czech Top je tvořen na základě hlasování manažerů významných společností, ekonomických a finančních analytiků, zástupců oborových sdružení, svazů a profesních asociací, oslovených Sdružením CZECH TOP 100. Oslovení odborníci hodnotí v rámci hlasování řadu kritérií, od základních ukazatelů firmy (kvalita výrobků či služeb, inovační schopnosti, finanční stabilita, hodnota firmy) přes její vztah k zaměstnancům (schopnost přilákat a udržet talentované lidi) po vztah ke společnosti (odpovědnost k životnímu prostředí, komunikativnost, podpora regionu, charitativních a obecně prospěšných projektů apod.).

Zdroj: i-Vysočina.cz

Heineken NV, třetí největší pivovar na světě, zvýšil svůj tržní podíl v Jihoafrické republice za poslední čtyři roky pětinásobně, ze 2 na 11 %, a hodlá v tomto trendu pokračovat. Nyní je jeho cílem zisk podílu v konkurenčním pivovaru SABMiller

Zdroj: Investujeme.cz | Cyrrus

Vítězem se stalo tříčlenné družstvo Střední školy gastronomie a služeb Nová Paka. Nové Pace se dařilo i v soutěži jednotlivců, kde triumf a postup do celostátního květnového finále v Krušovicích vybojoval i student Jan Komárek.

„Výsledky všech šesti soutěžních týmů byly velmi vyrovnané a porota se shodla, že byly velmi kvalitní. Letos se dále klání účastnili studenti odborných škol z Děčína, Mostu, Podbořan a Ústí nad Labem,“ říká Josef Helebrant z Královského pivovaru Krušovice, který je organizátorem soutěže.

Soutěžní kolo začíná vědomostním testem s 10 otázkami zaměřenými na pivo. Poté následuje praktická část, kde má každý soutěžící za úkol natočit soutěžní třetinku v limitu 3 minuty. Odborná porota ve všech kolech podle Josefa Helebranta posuzuje v praktické části soutěže velmi přísně jak správnou míru piva, tak i výšku pěny a celkový postup při čepování.

Účastníci se však dozví také užitečné informace o zodpovědné konzumaci a zákonné hranici pro podávání piva. Celá soutěž je koncipována s ohledem na to, že studenti jsou mladší 18 let, cvičí se tedy jen v profesních dovednostech, degustaci musí nechat až na dobu, kdy dosáhnou plnoletosti.

Zdroj: Ústí naše adresa.cz | Autor: Petr Neč

Až do 16. století sahá historie buštěhradského pivovaru. Poslední pivo se tu uvařilo před 43 lety

„Středověký buštěhradský pivovar patří k nejvzácnějším stavbám průmyslového dědictví u nás,“ říká Václav Girsa, vedoucí Ústavu památkové péče, který je součástí fakulty architektury ČVUT v Praze.

Oosud areálu, jemuž ještě donedávna hrozila demolice, se velmi zajímá a s pomocí svých studentů chce bojovat za jeho záchranu. „Jsou možnosti, jak průmyslové dědictví využít. Člověk jen musí historické stavby znát a zabývat se jimi,“ připomíná architekt.

Podle dochovaných pramenů se pivovar v malé obci na Kladensku řadil k těm vůbec nejstarším v Česku. První zápis o něm pochází z poloviny šestnáctého století.

Pivovar přišel za války i o kotel

Tehdy se o dědictví zdejšího panství dělili potomci Jetřicha II. Bezdružického z Kolovrat – bratři Jan a Vladislav. K pivovaru, který byl součástí celého panství patřila také sladovna a chmelnice nad městem.

Těžkou ránu dostala buštěhradská „pivní“ tradice za třicetileté války. Ze zpustošeného a vyrabovaného pivovaru toho moc nezbylo. Přišel dokonce i o varný kotel.

Různých stavebních úprav se dočkal ve třicátých letech sedmnáctého století, konečnou podobu mu však vtisklo až století osmnácté. V roce 1755 jej přestavěl vlašský stavitel Anselmo Lurago, který se podílel i na stavbě zdejšího zámku. „Buštěhradský pivovar měl velmi složitý historický vývoj. Právě účast architekta Luraga však považuji za velmi důležitou,“ upozorňuje Girsa. Proč? Lurago bezesporu patří k nejvýznamnějším architektům, kteří v Čechách působili. Nezasloužil se jen o přestavbu buštěhradského pivovaru, ale i o tvář řady staveb na pražské Malé Straně – například zvonice Chrámu svatého Mikuláše.

„Luragova role v historii pivovaru nepředstavuje jedinou hodnotu, kterou tento objekt má. Velmi cenný je také svým umístěním. Dotváří část starého Buštěhradu, protože městu chybí přirozené centrum,“ vysvětluje architekt. „Buštěhrad nemá ani náměstí. Proto pivovar, starý hrad a zámek zcela určují městský ráz,“ doplňuje Girsa.

Po Anselmově zásahu začal pivovar vzkvétat. V průběhu dalšího století byl rozšířen o prostor dřívějšího mlýna a v sedmdesátých letech devatenáctého století se dočkal nových ležáckých sklepů.

Pivo jako platidlo

Po vzniku Československa areál připadl státu a v jeho vlastnictví zůstal až do privatizace v roce 1993. Milník pro buštěhradský pivovar představoval rok 1905. Zastaralá technologie vaření piva byla přebudována na parní.

Už od roku 1685 se buštěhradským pivem napájela vrchnost, včetně pražské šlechty. Prodávalo se i do hospod – nejen v Buštěhradě, ale i v Brandýsku, Bůhzdaři, Lidicích, Stehelčevsi a Dřetovicích. Sloužilo i jako platidlo. Například lidický farář dostával za sloužení mší svatých v zámecké kapli v Buštěhradě ročně asi po deseti sudech piva. Tradici vaření buštěhradského piva ukončila až ministerská vyhláška z roku 1966 o zrušení rajonizace. Ta dávala zákazníkům větší volnost a buštěhradský pivovar ve tvrdé konkurenci s lepšími ekonomickými podmínkami neobstál.

V roce 1967 klesl prodej buštěhradského piva natolik, že už se nevyplatilo pivovar dál provozovat. Poslední pivo z jeho produkce si ti nejvěrnější vypili v září roku 1967. Od roku 1993 patří celý areál pivovaru firmě Level, která začátkem letošního roku přesvědčila kladenský magistrát, aby schválil jeho zbourání. Zabránit by tomu teď mohli studenti, kteří letos na podzim začnou pracovat na návrzích, jak chátrající pivovar opravit.

„Pro studenty je ideální, že mají konkrétní praktické úkoly. Výsledky nebudou úplně profesionální, ale firma může řadu podnětů využít,“ říká Girsa.

***

FAKTA

Anselmo Lurago

stavitel barokních památek

Život Pocházel z rozvětvené umělecké rodiny. Narodil se v roce 1701 v Como v Itálii a zemřel v roce 1765 v Praze. Vyučil se stavitelem u Františka Maxmiliána Kaňky. Patřil k nejvýznamnějším architektům poloviny 18. století. Roku 1755 a znovu 1756 byl rektorem vlašské kongregace v Praze.

Výběr staveb

Přestavba Pražského hradu v letech 1753–65. Stavba zvonice Chrámu sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně v letech 1755–1756 Úprava průčelí Černínského paláce Stavba paláce Goltz-Kinských na Staroměstském náměstí v Praze po roce 1753

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autorka: Veronika Fejtková

Pokračujúci pokles spotreby piva v Česku sa paradoxne vyhýba najmenším pivovarom, ktorých počet rýchlo rastie. Vlani ich pribudlo asi desať a tento rok sa očakáva, že ich počet prekročí stovku. Reštauračný pivovar má dobrú šancu sa uživiť, pokiaľ predá denne 200 až 300 litrov nápoja.

V roku 1990 existoval v krajine len jediný minipivovar - v Prahe U Fleků. V roku 2006 ich Český zväz pivovarov a sladovní evidoval vyše 40. Minipivovary varia pre svoju potrebu do 1000 hektolitrov (hl) moku ročne.

V Bavorsku je vysoký počet malých pivovarov dávnou tradíciou. Pred rokmi zažila ich rozmach Amerika, teraz ho má aj Česko. Minipivovary v ňom však nebudú predstavovať silnú konkurenciu veľkovýrobe. V ČR sa vlani uvarilo asi 19,5 milióna hl nápoja, ale kapacita minipivovarov nedosiahla ani 100.000 hl.

Technológia minipivovaru nepredstavuje mimoriadne vysoké investície, avšak treba si dobre spočítať, za akých podmienok sa oplatí investovať do zariadenia niekoľko miliónov korún. Informoval o tom český denník Hospodářské noviny.

Zdroj: Aktuality.sk | TASR

Na základě včerejší informace v MF Dnes jsme v rámci skupiny K Brewery přistoupili k mimořádnému internímu šetření. Společnost K Brewery, současný majitel šesti českých a moravských regionálních pivovarů, má ve svém krédu návrat k tradicím českého pivovarnictví. Z tohoto pohledu vnímáme používání jakýchkoliv aditiv pro vaření piva jakožto přírodního nápoje jako nežádoucí a neetické bez ohledu na legálnost či nelegálnost takového postupu.

Některé z našich pivovarů, které jsme v posledních několika letech koupili, nevařily vždy pivo podle našich zásad. V pivovarech, kde byla společnost K Brewery pouze menšinovým vlastníkem a z důvodu rozdílných názorů na tuto problematiku dlouhodobě nedokázala prosadit filozofii vaření piv tradičními metodami, jsme se i z tohoto důvodu rozhodli tyto podíly odprodat. V ostatních našich pivovarech jsme přistoupili k procesu úprav receptur s cílem očistit naše piva od těchto nežádoucích přísad a vařit pouze ze tří základních pivovarských surovin - sladu, vody a chmele.

Používání tetrahopu je ve všech našich pivovarech zakázáno. Pivovar Janáček (jehož pivo značky Extra bylo v testu označeno jako pivo obsahující tetrahop) byl posledním z našich pivovarů, kde k úpravám receptur v uplynulé době docházelo. Přesto jsme se rozhodli provést interní šetření, které má za cíl prověřit dodržování našich zásad. Společnost K Brewery ubezpečuje všechny zákazníky, že používání cizích aditivních látek v pivu neschvaluje a garantuje vaření piv ve všech pivovarech pouze z českých přírodních surovin a tradičními výrobními postupy.

Zdroj: Tisková zpráva K Brewery