Nejstarší a nejznámější plzeňská pivnice Parkán, která byla uzavřena v roce 1998, začne od pondělí znovu sloužit veřejnosti. Nový majitel Plzeňský Prazdroj, který před dvěma lety obnovil přerušenou přestavbu objektu, napojil staročeský šenk na sousední Pivovarské muzeum. Podle mluvčího společnosti Alexeje Bechtina dosáhly investice desítek milionů korun.

Interiéry pivnice, o níž jsou první písemné zmínky z roku 1511, jsou zcela rekonstruovány a měly byt mít charakter staročeské restaurace se stovkou míst v několika místnostech. Kuchyně nebude nabízet klasická jídla, ale pouze specifickou staročeskou gastronomii včetně studené pivní kuchyně. Do přízemí Parkánu byl přemístěn nejoblíbenější exponát muzea - model historické varny. Opravená budova, kam byla rozšířena část muzeální expozice, bude podle Bechtina sloužit pro pořádání besed, přednášek a promítání. V prvním patře pivnice bude ve dvou místnostech pokračovat expozice věnovaná sběratelství a kuriozitám, do dalších prostor přestěhoval majitel depozitář muzea.

Restaurace, která bude otevřena denně od 11 do 23 hod. a v pátek a v sobotu až do dvou v noci, nabídne zřejmě i nepasterizované a nefiltrované kvasnicové čepované pivo. "Musí se ještě udělat testy. Pokud dopadnou dobře, bude se pivo čepovat od června," dodal Bechtin.

Pivnice Parkán, v letech 1960 až 1998 jedna z nejoblíbenějších restaurací v Plzni, byla v 18. století vojenským špitálem, městskou věznicí a od roku 1824 sladovnou. Je součástí městské památkové rezervace. (Plzeňský deník)

Jedna z nejznámějších a nejstarších plzeňských pivnic, Parkán, znovu ožívá. Restauraci její majitel, Plzeňský Prazdroj, uzavřel v roce 1998 a po několikaletém chátrání ji příští týden otevře. O restauraci existuje písemná zmínka už z roku 1511, bude mít kapacitu zhruba sto míst.

"Parkán se stal součástí sousedního Pivovarského muzea. Kuchyně bude nabízet rozmanitá staročeská jídla včetně studené pivní kuchyně a specialit vhodných k pivu," řekl mluvčí Prazdroje Alexej Bechtin. Hospoda nabídne jako jediná v Plzni nepasterizované a nefiltrované kvasnicové točené pivo. "Vyrábíme ho v Prazdroji, pouze pro potřeby Parkánu," dodal Bechtin. Restaurace bude organizačně spadat pod další z podniků Prazdroje, kterou je plzeňská pivovarská Spilka - největší restaurace ve střední Evropě. Díky tomu, že Parkán bude cílovou stanicí prohlídky sousedního Pivovarského muzea, získá i některé exponáty - třeba model historické varny.

Podle mluvčího však bude Parkán přístupný i běžným hostům, nikoliv pouze návštěvníkům muzea. Opravená budova má sloužit také pro pořádání besed, přednášek, promítání a dalších podobných akcí. V prvním patře pivnice bude ve dvou místnostech pokračovat expozice věnovaná sběratelství a kuriozitám. Do dalších prostor se přestěhují depozitáře muzea. Pivnice Parkán, v letech 1960 až 1998 jedna z nejoblíbenějších restaurací v Plzni, byla v 18. století vojenským špitálem, městskou věznicí a od roku 1824 sladovnou. Je součástí městské památkové rezervace, ale zatím je pouze staveništěm uprostřed města. (iDnes)

Vyhlášený plzeňský podnik Na Parkánu je od pondělí opět v provozu. Pivnice, která patřila k nejznámějším v Plzni, byla zavřená od roku 1998 a z bývalých štamgastů by ji dnes už asi nikdo nepoznal. Tehdejší restaurace se totiž proměnila ve staročeský šenk, jehož vybavení navozuje atmosféru plzeňských hospod devatenáctého a první poloviny dvacátého století.

"Parkán začal sloužit nejen veřejnosti, ale zároveň se stal i součástí a vlastně poslední zastávkou prohlídkového okruhu po sousedícím Pivovarském muzeu," uvedla Jindřiška Eliášková z Plzeňského Prazdroje, který muzeum i šenk provozuje.

Exponátem, na který budou návštěvníci asi zvědaví nejvíc, je zdejší rarita - nepasterizovaný a nefiltrovaný Pilsner Urquell. "Tedy kvasnicové pivo v podobě, v jaké chutnalo našim pradědečkům," podotkla Eliášková. Vizuální podobu zašlých časů navozují repliky dobového hospodského nábytku i originální předměty z depozitářů muzea včetně řady historických džbánů, tupláků a lahví. Jedno ze zákoutí je vyhrazeno unikátnímu modelu pivovarské varny, kterým se chlubilo Československo na světové výstavě Expo 1958 v Bruselu.

Staré časy i dle jídelníčku Staré časy by měl od června připomínat i zdejší jídelníček. "Naši kuchaři pátrají po starých receptech, možná se zde bude vařit i podle Magdaleny Rettigové," poznamenala Eliášková.

Zatím si zde mohou nad jídelníčkem zavzpomínat alespoň pamětníci starého Parkánu, tehdejší speciality - tatarský biftek a guláš Flamendr - jsou v nabídce i nyní.

Generální přestavba restaurace, kterou nechal pivovar zavřít pro její špatný technický stav, přišla na dvacet dva miliónů. "Vysoké náklady si vyžádalo například statické zajištění středověkých studní pod objektem," upozornila Eliášková. Ve zmíněné ceně jsou ale i zrekonstruované městské hradby v sousedství Parkánu, kde bude k vidění ukázka starého typu chmelnice, a také nové expozice umístěné v patře nad šenkem. "Zde se budou moci návštěvníci seznámit s historií nádob určených pro nápoje i s různými kuriozitami. Třeba s největším a nejmenším džbánem," přislíbila ředitelka muzea Markéta Formanová. Uvedené části muzea budou přístupné od 4. června. Kapacita staročeského šenku činí i s venkovní terasou sto míst, otevřeno je denně. (Právo)

Po zhruba 50 letech obnovil Budějovický Budvar výrobu černého piva. Tmavý dvanáctistupňový ležák má vyplnit mezeru v jeho sortimentu. Zatím jej pivovar bude nabízet pouze sudový a na domácím trhu. První várku stočili v pivovaru v pondělí. Přípravy na zahájení výroby ale začaly už loni. Podle statistik se v České republice vyrobí zhruba 18 miliónů hektolitrů piva, z toho dvě procenta činí podíl tmavého piva. "Chceme vyjít vstříc všem příznivcům tmavého piva a nabídnout jim prvotřídní ležák," uvedl vedoucí marketingu Budvaru Daniel Jírovec.

V první fázi pivovar vyrobil 2100 hektolitrů černého budvaru a bude jej stáčet do dvacetilitrových sudů. K prvním konzumentům se tmavé pivo z Českých Budějovic dostane začátkem příštího týdne. "Začínáme doma, bude-li však zájem i v zahraničí, jsme připraveni exportovat i tuto novinku," konstatoval ekonomický manažer Budvaru Petr Jánský. Podle sládka Budvaru Josefa Tolara je tmavý ležák Budweiser Budvar vyroben stejným postupem jako světlý ležák. "Vedle chmele a vody se k výrobě používá několik druhů sladu. Kromě světlého českého sladu jsou to další tři druhy speciálních barevných ječných sladů: mnichovský, karamelový a pražený. Charakterizuje jej výrazná tmavá barva, suchá, jemně hořká karamelová chuť bez dominance sladkosti," řekl Tolar. (Právo)

Po necelých čtyřech letech, kdy české pivo Czechvar vstoupilo na území USA, jej lze koupit v jedenadvaceti státech. Takový je po předchozí šedesátidvouleté odmlce výsledek kroku do neznáma, který učinil pivovar Budějovický Budvar na zaoceánský trh. A poptávka po nové značce? Je slibná.

S prodejem se začínalo na východním pobřeží, tedy v oblasti, kde je nejvyšší spotřeba importovaného piva. Sice se vědělo, že se zde prodá nejvíc dovezeného piva na světě a že spotřeba má trvale rostoucí tendenci, ale jen těžko šlo odhadnout, jak zákazníka osloví zcela nová značka.

Na ni český pivovar musel vsadit kvůli historické smlouvě s americkou společností Anheuser-Busch (AB) z roku 1939, která mu zakazuje používat tradiční ochrannou známku Budweiser na severoamerickém území od Panamy na sever. Zde na ni má výsadní právo právě Anheuser-Busch. Proto i nová exportní ochranná značka pro Spojené státy musela být kvůli známkoprávním sporům nekonfliktní, ale atraktivní a pro spotřebitele na první pohled čitelná.

"Zájem Američanů o originální ležák z Českých Budějovic nás ale příjemně překvapil. Ukázalo se, že na trhu přeplněném masovou produkcí místních mamutích pivovarů má Czechvar, jako tradiční český ležák, velkou šanci uspět. A to nejen u krajanů, ale i místních konzumentů, hledajících kvalitní a tradiční výrobek se silnou individualitou a prokazatelným původem," říká ředitel Budvaru Jiří Boček.

Američanům nevadí ani vyšší cena. Světlý ležák Czechvar patří do kategorie importovaných superprémiových piv. Tomu odpovídá i jeho vyšší cena. Prodává se zejména na off-tradu ve speciálních tzv. "Liquor stores" - obchodech s alkoholem. K dostání je v šestilahvovém multipacku v pro Evropana netradičním objemu lahve 12 fl. oz. (tekutých uncí).

To odpovídá 355 mililitrům, místo 330 mililitrům, běžným v Evropě. Budvar, který část Czechvaru prodává i v půllitrových lahvích, nyní připravuje také prodej třetinek ve dvanáctilahvovém multipacku, který je pro importované značky na americkém trhu typický.

Trh je zde vůbec dost specifický a místní legislativa představuje samostatnou, dost složitou, kapitolu. "Je tu prostředí se silnými administrativními regulačními prvky," upozorňuje na možná úskalí obchodní manažer Robert Chrt.

Kromě federální legislativy je potřeba vyhovět ještě legislativě jednotlivých států. Pozůstatky z dob prohibice se přitom projevují i v zákonech o obchodu s alkoholem. Třeba při distribuci musí být importovaný alkoholický nápoj striktně oddělen od dalšího zboží. Ve dvaatřiceti státech, tedy na většině území, se pivo dál distribuuje prostřednictvím licencovaných velko- a maloobchodníků. Ve zbývajících osmnácti pak má monopol na nákup a prodej stát.

K tomu je potřeba přidat i různorodou daňovou politiku, restrikce v reklamě, spotřebitelských soutěžích či povinné značení výrobků. To vše pak má přímý dopad na marketinkovou strategii. "Když už se ale vším prokoušete, máte prostor ukázat, co ve vás je. S odstupem doby říkáme - stojí to za to. Když se překážky zdolají, konzument pivo dokáže ocenit. Prostě si na něm pochutná," potvrzuje Chrt. Ten Spojené státy pokládá za jeden z nejperspektivnějších exportních trhů.

Trh v USA pivu přeje. Dokládá to fakt, že se za rok vypije zhruba 240 miliónů hektolitrů piva. To se dělí do deseti kategorií Popular, Premium, Superpremium, Light, Ice, Dry, Malt liquer, Ale, nealkoholická a importovaná. Nejžádanější jsou lehká a prémiová piva. Podíl importovaných značek, což jsou téměř výhradně ležáky, představuje přes deset procent roční spotřeby.

Třeba v roce 2001 se zde prodalo 25,5 miliónu hektolitrů zahraničního piva. Nejvíce z Mexika přes 10,3 miliónu hl., Nizozemska přes 6,3 miliónu hl., Kanady 4,4 a Německa 1,4 miliónu hektolitrů. V tomto roce Česku patřilo osmé místo se 145 tisíci prodanými hektolitry.

Nejsilnější importní značkou byla Corona Extra (7,2 miliónu hl.), Heineken (více než 5 miliónů hl.), Labatt s Blue (1,3 miliónu hl.) či Beck. Budějovický Budvar v loňském roce prodal 7700 a předloni 9000 hektolitrů Czechvaru. Letos, po změně distributora - nyní je to coloradská společnost Distinguished Brands International, čeká opět návrat nejméně na předloňská čísla.

Jak se vyvíjel spor o Budvar

První známkoprávní dohoda mezi budějovickým pivovarem a společností Anheuser-Busch o ochrannou známku Budweiser, která měla narovnat vzájemné rozpory, je stará 93 let. První smlouva, která měla urovnat rozpory mezi kopií a originálem, byla totiž podepsána už v roce 1911. V ní předchůdce Budějovického Budvaru Český akciový pivovar uznal oprávněnost používat ochrannou známku Budweiser společnosti Anheuser-Busch, s výjimkou spojení se slovem Original, aby zákazníci nebyli uvedeni v omyl, že pivní výrobky společnosti Anheuser-Busch pocházejí z Budějovic v Čechách.

V této smlouvě si předchůdce Budvaru výslovně ponechal právo k užívání označení svých výrobků slovem Budweiser na celém světě. K eskalaci sporů došlo až poté, co si Český akciový pivovar, v souladu se smlouvou z roku 1911, zaregistroval 10. srpna 1937 v USA ochrannou známku Imported Original Bohemian Budweiser Beer from Budweis City.

Ochrannou známku užíval na etiketách od roku 1934 a do USA s ní přišel proto, že obsahovala zeměpisné označení původu. To mu umožňovalo do USA své pivo vyvážet a tehdejší export byl velmi úspěšný. V roce 1938 přišel pivovar Anheuser-Busch s prvními požadavky, "podle kterých se Budějovický pivovar měl vzdát pro celý svět mimo Evropu práva k označení svého výrobku všemi složeninami a odvozeninami od slova Bud, Budweiser a Budweis."

Tehdy označili zástupci budějovického pivovaru návrhy za přímo urážlivé a zásadně o nich odmítli jednat. V roce 1939, těsně před okupací Československa, byla uzavřena další dohoda. Pro budějovický pivovar nevýhodná. Jeho zástupci ji tehdy podepsali pod silným tlakem, kdy jim hrozily nákladné soudní spory na území USA.

Touto smlouvou Budějovický Budvar přišel o možnost používat označení Bud, Budweis a Budweiser na území celé Severní Ameriky od Panamy na sever. To ho, jak se dnes ukazuje, dostalo do nepříznivé pozice. Na obalech či etiketách piva Czechvar tak nesmí být uvedeno jméno výrobce - národního podniku Budějovický Budvar. Místo něho je zde jen zaregistrované exportní jméno společnosti B.B.N.P. To představuje první písmena názvu podniku. Dokonce i jméno místa původu piva České Budějovice může být na etiketách lahví a kartonů vyvedeno jen v "nenápadné" podobě. Do USA se tak pivo označené jako Budějovický Budvar může dostat jen na zvláštní území, tzv. exteritoria, jako jsou velvyslanectví nebo orgány OSN. (iHNed)

Pivovary Staropramen začnou stáčet část světlé desítky do nově vyvinutých plastových lahví s názvem Q-pack. V tomto obalu, který prý díky speciálnímu materiálu zachovává chuť i říz piva jako skleněná láhev, hodlají letos prodat 20 až 30 tisíc hektolitrů Staropramenu. Na tiskové konferenci to dnes uvedli zástupci společnosti. Ta loni prodala 2,73 milionu hektolitrů pěnivého moku.

Q-pack ve srovnání s klasickým PET obalem zabraňuje pronikání kyslíku do nápoje a zároveň udržuje hladinu kysličníku uhličitého v lahvi, čímž udržuje dlouhodobě kvalitu piva. Mok tak chutná stejně jako ze skleněné lahve, tvrdí Pivovary Staropramen s tím, že ve slepých testech rozdíl nerozeznali odborníci ani běžní konzumenti.

Doporučená cena 16,9 koruny za láhev o objemu 0,65 litru podle firmy odpovídá ceně půllitrové plechovky. Půllitr piva v Q- packu vyjde podle marketingového ředitele Pivovarů Staropramen Marka Tovaryše v přepočtu asi na 13 korun. Spotřebitel si připlácí za obal, který je lehký, nerozbitný a znovu uzavíratelný. Lahve se dají běžně recyklovat. Lahvová desítka Staropramen se v obchodech běžně prodává pod deset korun.

Nová láhev je stejně velká jako skleněný půllitrový obal a přes větší objem má nižší hmotnost. Vzhledem k tomu má Q-pack podle firmy doprovázet lidi při aktivních příležitostech, jako jsou pěší a vodácká turistika, rafting, cyklistika či rybaření. Cílovou skupinou mají být hlavně muži ve věku od 20 do 30 let.

Q-pack vyvinul majoritní vlastník Pivovarů Staropramen, belgická Interbrew, ve spolupráci s italskou společností na obaly M&G. Interbrew zavádí tuto láhev například u prémiového ležáku Stella Artois nebo u piva Jupiler. (iDnes)

Pátý ročník Slavností pivovaru Staropramen proběhne na pražském Smíchově v sobotu 12. června od 13:00 do 22:00 hodin. Letošní ročník nabídne návštěvníkům, jako již tradičně, bohatý hudební program a spoustu zábavy. Akce se koná v areálu pivovaru Staropramen, včetně prostoru u Pivní pohotovosti a ulice Svornosti.

Kvalitní program letošního ročníku Slavností pivovaru Staropramen slibují hudební skupiny J.A.R., Kryštof, Divokej Bill, Wohnout, Peha či Ready Kirken, které vystoupí na dvou hudebních scénách. I letos čeká návštěvníky otevřená exkurzní trasa pivovarem Staropramen, FMX exhibice, atrakce ze Staropramen Chlaparku a závěrečný ohňostroj. Mediálním partnerem akce je TV Óčko.

Organizátoři Slavností pivovaru Staropramen se v letošním ročníku zaměřili na větší komfort a vyšší úroveň kvality služeb, k čemuž přispěje i omezený počet návštěvníků. Oproti loňskému roku dojde k výrazné změně v systému placení. Organizátoři si od něj slibují zrychlení činnosti směnáren a čekají, že odpadne čekání ve frontách. „V loňském roce jsme se s návštěvností 23 tis. lidí zařadili se Slavnostmi pivovaru Staropramen mezi TOP tři akce v Praze, hned za koncert Rolling Stones a Elánu,“ říká Simona Krautová, manažerka komunikace společnosti Pivovary Staropramen.

Novinkou letošního ročníku je také prodej vstupenek na Slavnosti pivovaru Staropramen v předprodeji, který zajišťují sítě Ticketpro a Ticket Art. Cena vstupenky v předprodeji činí 120 Kč, na místě 150 Kč. Vstupenka zahrnuje i jedno pivo Staropramen Granát zdarma.

Na Slavnostech se bude celkem na více než 140ti pípách čepovat Staropramen Ležák, Granát, Světlý, Černý a tradičně i Staropramen Kvasničák, který je k dostání pouze v areálu pivovaru Staropramen. Dále bude na Slavnostech, stejně jako loni, prémiový pivní stánek, kde mohou návštěvníci ochutnat belgické pivní značky jako Stellu Artois, Hoegaarden či Leffe. (Pivovary Staropramen)

Správca konkurznej podstaty banskobystrického Pivovaru Urpín BB, s.r.o. vyhlásil tento týždeň ponuku na predaj majetku spoločnosti. Ide pritom o prevádzky pivovaru vrátane vnútorných zariadení v Banskej Bystrici, v Polomke, v Mýte pod Ďumbierom, v Závadke nad Hronom, v Krupine, v Oslanoch, vo Valaskej Belej a v Závode. Pivovar v konkurze však napriek vyhlásenej ponuke na predaj prevádzok bude fungovať naďalej podľa plánu, na ktorom sa dohodli veritelia spoločnosti v decembri minulého roka. Jeho cieľom je skonsolidovať pivovar a predať ho ako fungujúcu firmu.

"Ponuka na predaj konkurznej podstaty spoločnosti Pivovar Urpín BB je plne v súlade s veriteľmi schváleným plánom speňaženia a svedčí o pokračujúcej konsolidácii majetku spoločnosti. V tomto kole speňažovania správca konkurznej podstaty predáva súbory majetku, jednotlivé prevádzky, ktoré priamo nesúvisia s hlavnou výrobnou činnosťou podniku, teda výrobou piva a boli dlhodobo stratové," uviedol na margo vyhlásenej ponuky Martin Polák, investičný manažér finančnej skupiny Penta Group, a.s., ktorá na Slovensku zastupuje najväčšieho veriteľa Pivovaru Urpín BB spoločnosť Vinaco Holding Limited. Predaj majetku podľa neho jednoznačne odľahčí ekonomickú záťaž, ktorú znáša hlavná výrobná činnosť financovaním a údržbou prevádzok neprinášajúcich zisk. "Napomôže tiež urýchliť konsolidáciu prevádzky výroby piva a tým jej prípravu na budúci predaj strategickému investorovi," dodal.

Z ákladným cieľom všetkých súčasných krokov správcu konkurznej podstaty týkajúcich sa reštrukturalizácie podniku je teda podľa uzavretej dohody efektívny predaj neproduktívneho majetku. "Cieľom je aj optimálna príprava prevádzky hlavnej výrobnej činnosti podniku na predaj s ohľadom na dosiahnutie čo najvyššieho výnosu z predaja, v čom má správca konkurznej podstaty z pohľadu veriteľov podporu," dodal Polák.

Na zachovaní a postupnom zvyšovaní výroby, ako aj zvyšovaní podielu predaja produktov pivovaru na trhu sa veritelia Urpínu dohodli začiatkom decembra minulého roka. Spoločnosť Vinaco Holding Limited nadobudla pohľadávku voči banskobystrickému pivovaru ako súčasť balíka pohľadávok Slovenskej konsolidačnej v auguste roku 2001, kedy zvíťazila vo verejnom výberovom konaní. Pohľadávka voči pivovaru predstavovala čiastku 329 mil. Sk a po doúčtovaní úrokov, sankcií a ostatných zmluvných nárokov sa Vinaco stalo najväčším veriteľom Pivovaru Urpín. Druhým najväčším veriteľom spoločnosti je Daňový úrad v Banskej Bystrici. (orangeportal.sk)

Bratislavskému pivovaru Stein, ktorý predvlani v rámci konkurzu získala slovenská firma T.A.P. International a niekoľko fyzických osôb, sa darí znovu mierne zvyšovať svoj trhový podiel. Do roku 2008 chce pritom zdvihnúť svoj predaj na 200 000 hl piva ročne. Potom, čo sa akciová spoločnosť Stein beverages, kde A.T.P. vlastní 52 % akcií, stala vlani jediným distribútorom piva Stein, predala z neho vyše 136 600 hl a svoj trhový podiel tak mierne zvýšila o 0,1 % na 2,7 %. Kríza v pivovarníckom segmente, ako priblížil predseda predstavenstva Stein beverages Marián Beňo, sa však podpísala na medziročný pokles objemu predaného piva o približne 5 %.

Celkový odbyt Stein beverages, do portfólia ktorého patrí aj pivo značky Horden, dosiahol vlani 172 500 hl a tomu zodpovedajúce tržby 175,02 milióna Sk. Celkové tržby pri zisku z hospodárskej činnosti na úrovni 402 000 Sk predstavovali 223,92 milióna Sk. Majetok spoločnosti vyčíslili ku koncu roka na 38,95 milióna Sk a základné imanie na 1 milión korún. Do zahraničia sa v minulom roku podarilo spoločnosti umiestniť 18 600 hl piva Stein, pričom celý tento objem smeroval do susedného Maďarska. "Podaril sa nám aj výrazný prelom v segmente obchodných reťazcov. Dodávky do medzinárodných a domácich obchodných sietí sa oproti roku 2002 zvýšili o 60 %, zatiaľ čo predaj cez hotely a reštauračné zariadenia klesol o 10 %," skonštatoval Beňo.

Pod novým majiteľom investoval pivovar v minulom roku 10 miliónov Sk na skvalitnenie výroby a ďalších 15 miliónov Sk do ekológie a v tomto roku zavedie aj inovované logo, ktoré má zdôrazniť jeho kvalitu a tradíciu. "Máme záujem byť lokálnym regionálnym pivovarom so silným vzťahom k Bratislave a v priebehu troch až štyroch rokov sa chceme dostať na úroveň produkcie zhruba 200 000 hl ročne, teda asi 4-% podiel na trhu," načrtol stratégiu pivovaru v najbližšom období Beňo. Spomínaný objem je podľa neho daný momentálnou odbytovou kapacitou trhu, hoci pivovar je schopný v nezmenenej kvalite vyprodukovať až 500 000 hl zlatého moku za rok. V tomto roku je cieľom umiestniť na trhu 145 000 hl piva Stein.

Kedysi problematickú, dnes mimoriadnu kvalitu a stálosť všetkých druhov piva zaručuje podľa Beňa prísna kontrola technologického procesu vo fabrike, ako aj jedna z najmodernejších plniacich liniek na Slovensku, ktorých akosť potvrdili aj audítori Európskej únie. Pivo Stein, ako zdôraznil predseda, navyše už nie je ani najlacnejším na trhu a on sám nepredpokladá, že by cenu bolo nutné v budúcnosti znižovať. Pivovar, ktorý by mal aj naďalej zostať výhradne v slovenských rukách, momentálne zamestnáva vyše 126 pracovníkov, čo v porovnaní s obdobím, keď bol v konkurze, predstavuje nárast okolo 30 ľudí. Navyše, v sezóne od mája do septembra závod zamestnáva ďalších 15 až 20 ľudí formou brigád alebo čiastočného úväzku. (hnonline.sk)

Dobrého sládka si určitě považuje každý výrobce piva. Jan Dohnal ze Vsetína problémy se sládkem nemá. Pivo pro svůj pivovar si totiž vaří sám. "Naše pivo je dost hořké, hodně chmelené, ale chutná jemně. Hořkost nezůstává v krku," hovoří s láskou o svém produktu sládek Jan Dohnal. I když část produkce na žádost hospodských filtruje, vyzdvihuje chuť tradičního kvasnicového, tedy nefiltrovaného piva. "Kvasnicové pivo je jemnější na chuť. Filtrované je ostřejší," vysvětluje. Vzpomíná také na článek v odborném časopisu, kde nedávno nějaký lékař tvrdil, že kvasnicové pivo je zdravé. "Tvrdil jsem to vždycky, že pivo je zdravé. V pivovaře nikdo filtrované nepije, jedině kvasnicové," říká. Jan Dohnal vaří pivo už přes třicet let. Z toho většinu piva uvařil ve starém vsetínském pivovaře, který před několika lety skončil svou výrobu. Sám pochází z Bílovic na Uherskohradišťsku. Na výrobu ležáku Valášek, tak si své pivo pojmenovali vsetínští milovníci pěnivého moku, používá sládek tradiční technologii. "Pivo se vaří z vody, sladu a chmele. Voda musí být měkká. My máme velice dobrou vodu ze Stanovnice," pochvaluje si vsetínský sládek. Slad se musí podle něj zešrotovat, rozpustit ve vodě a zahřát. Potom se oddělí sladový výluh od mláta a vzniká takzvaná mladina. Proces trvá 12 hodin. "Mladina se zchladí a přidají se pivovarské kvasnice. Mladé pivo se pak prokvašuje," prozrazuje sládek. Ležák Valášek se dostane ke svým milovníkům až po dvou měsících. První rodinné pivo vařil sládek v srpnu 2002 v ještě rozestavěném pivovaře. "Bylo to takové nervózní. Všude se ještě stavělo. V srpnu jsme vařili a začátkem prosince jsme poprvé čepovali," vzpomíná na hektický začátek. Stálo to podle něj ale za to. "První pivo mělo devadesát dnů. Dlouho leželo, bylo proto vysoce kvalitní," pochvaluje si Jan Dohnal. (Mladá fronta Dnes)

Pokud by se pivo značky Radegast vyrobené v uplynulém fiskálním roce ve stejnojmenném nošovickém pivovaru, který je součástí společnosti Plzeňský Prazdroj, všechno stočilo do sudů a ty se postavily to řady, vytvořily by sudy kolonu odpovídající vzdálenosti z Nošovic až do Říma. Piva značky Radegast se loni prodalo 1,188 milionu hektolitrů. "Pokud by se toto množství stočilo do lahví a ty se postavily na sebe, tak za šest let budeme na Měsíci," ilustroval objem ročního výstavu piva značky Radegast Dušan Holý, šéf prodeje na Moravě. Celkem nošovický pivovar vyrobil za uplynulý rok 2,234 miliónu hektolitrů piva osmi značek. To představuje meziroční nárůst o 3,6 procenta.

Pivovar Radegast v nastávajícím fiskálním roce, který v souladu s praxí mateřské společnosti SABMiller začíná 1. dubnem a končí 31. března následujícího kalendářního roku, plánuje investovat do technologií 76 miliónů korun. Jak řekl manažer závodu Ivo Kaňák, rozvojové záměry se týkají především dokončení modernizace varny, která začala již minulý rok, a výroby páry.

Blížící se vstup ČR do EU by pro pivovary neměl přinést výraznější změny. "Žádný šok české pivovarnictví neočekává, ani náraz nebo vliv na cenu piva," řekl tiskový mluvčí Plzeňského Prazdroje Alexej Bechtin. "Přínosem pro nás bude, že do EU vstupují i Polsko a Maďarsko. V Polsku totiž máme určité zábrany v tarifech a v Maďarsku v kvótách. To padne a otevře se tak větší prostor pro vývoz. Kapacity máme dostatečné," dodal. (Právo)

Pivnímu trhu čím dál víc vládne velkovýroba. Malých pivovarů, které by nabízely místní piva zcela neopakovatelné chuti, ubývá. V Moravskoslezském kraji už zbyly takové podniky jen dva: v Hlučíně a v Rýmařově. Třetí minipivovar, který zásoboval ležákem Žabeňák hospodu U čápů v Žabni na Frýdecko-Místecku, před třemi týdny skončil. "Nemělo smysl pokračovat. Ne, že bychom vysloveně prodělávali, ale bylo to moc práce za málo peněz," říká sedmadvacetiletý Lumír Klich, který v jednom z žabeňských rodinných domků se společníkem René Pracuchem místní specialitu dva roky vařil. Oba se prý teď asi vrátí ke svým původním profesím automechanika a autokarosáře: "Uživit se vařením piva v naší vesnici se šesti stovkami lidí nejde. A na to, abychom koupili dům, otevřeli hospodu a přenesli výrobu třeba na Hukvaldy nebo aspoň do nějakého většího města, nám nezbývaly peníze. Je to škoda, bavilo nás to," říká Klich. Po desítce a dvanáctce Žabeňáku, jež se U čápů prodávaly o dobré tři koruny levněji než Radegast a Kozel, které tu jinak mají na čepu, se přitom leckomu stýská. "Bylo to dobré pivo, ne moc hořké, prostě jiné. Je ho škoda," říká tamní servírka. Na Žabeňák si zvykli jezdit při svých víkendových vyjížďkách hlavně cyklisté z Ostravy a Frýdku-Místku . "Jenomže cyklisté jezdí dva měsíce v roce, ti nás neuživí," krčí rameny Lumír Klich. (iDnes)

Přesně před dvěma lety mohli milovníci zlatavého moku poprvé zkusit kvasnicový Žabeňský ležák. Ti, kteří jeho chuť ještě neznají, mají v těchto dnech poslední možnost. Minipivovar v Žabni na FrýdeckoMístecku končí a jeho majitelé, Lumír Kliš a René Pracuch, se dají na úplně jiný druh podnikání. "Jeden vzdálený příbuzný je z pivovarského oboru. Tak nás tehdy napadlo, že bychom mohli zkusit vařit pivo. V rodinném domku jsme s kolegou zřídili malý pivovar s kapacitou 250 litrů na jednu várku," řekl Kliš. Od obce si pronajali hostinec U čápů a tam Žabeňský ležák čepovali. První pivo z vlastního pivovaru začali v žabeňském pohostinství prodávat 1. dubna 2001. "Snažili jsme se dostat i do jiných hospod, ale to se nechytlo." Lidé v regionu jsou totiž zvyklí především na nošovické pivo. "Radegast je velmi oblíbený. Někteří místní začínali chodit i na naše pivo. V létě s odbytem problém nebyl, často se v hospodě stavovali cyklisté. Horší to bylo v zimě," uvedl Kliš.Je přesvědčen, že pro založení malého pivovaru si nezvolili vhodné místo.Žabeň má necelých 600 obyvatel. "Bohužel, peníze docházejí a nemáme na to, abychom se přestěhovali do jiné obce. Takže s vařením piva jsme skončili. Máme poslední dva sudy," řekl. Žabeňský ležák si přitom mohli štamgasti dát za velmi příznivou cenu. Starostu Žabně Vítězslava Klegu (nez.) informace o tom, že se v minipivovaru přestalo vařit pivo, překvapila. "Byli nadšení, že zkusí něco neobvyklého. Je mi to líto, že po dvou letech končí, místní pivovar mohl zviditelnit obec. Asi nebylo jednoduché přitáhnout hosty na novou značku piva. Nemělo to tady tradici. Navíc jsme malá obec," řekl starosta. "Na úřad práce určitě nepůjdeme, budeme podnikat v něčem jiném," uvedl Kliš, původně automechanik. Jak dodal, také jeho kolega se dříve věnoval autům, takže patrně i jejich nový podnikatelský záměr bude z tohoto oboru. Poslední dva sudy Žabeňského ležáku budou dočepovány v hospodě U čápů. (Právo)

Vítězem soutěže FIRMA KRAJE se v olomouckém regionu stal přerovský pivovar Zubr, který tak předstihl Olmu a Solné mlýny. Výsledky byly vyhlášeny dnes v hotelu Imperial v Ostravě za účasti hejtmana Moravskoslezského kraje Evžena Tošenovského, managerů významných firem krajů Olomouckého a Moravskoslezského a zástupců CzechInvestu. V rámci tohoto oficiálního setkání proběhla také panelová diskuse na téma Osobnost managera anebo Proč jsou úspěšní.

Cílem soutěže FIRMA KRAJE je vyzdvihnout význam zodpovědnosti firem ke komunitě regionu a jeho rozvoji. V každém kraji byly vyhodnoceny firmy, které nejvíce pomáhají svému regionu, ať v jeho propagaci, podporou rozvoje, charity nebo zaměstnávají handicapované pracovníky.

Pro tyto důvody si nad soutěží vzala patronát agentura CzechInvest a hejtmani některých krajů.

Do prvního ročníku se přihlásilo 278 firem ze všech krajů České republiky různých velikostí a zaměření. Ve dvoukolové soutěži pak byly vyhlášeny 3 firmy příslušného regionu, které získaly nejvyšší hodnocení.

Dle vyjádření ředitele pivovaru Pavla Svobody je podpora regionu dlouhodobým cílem společnosti. „Podílíme se na projektech rozvoje sportu, kultury i společenského dění. Nezapomínáme ani na charitativní projekty, ke kterým patří i podpora zlepšení kvality života handicapovaných občanů. Těší nás, že můžeme spolupracovat s městem na významných lokálních projektech. Nyní je to například rekonstrukce známé historické památky Michalov. Pivovar zaměstnává 170 pracovníků a také to vnímáme za situace neustále se zvyšující nezaměstnanosti jako významnou skutečnost,“ vyjadřuje Pavel Svoboda.

Pivo Zubr úspěšně reprezentuje region v domácích i zahraničních degustačních soutěžích . Jen v loňském roce získal Zubr celkem 4 ocenění a stal se Českým pivem roku 2003. Do Přerova putovala i letošní medaile ze Zlatého poháru Pivex. Tradičně získává ocenění také na největších zahraničních pivních přehlídkách a řadí se k nejlépe hodnoceným pivům u nás. (Pivovar Zubr)

Prezident dvou organizací sdružujících malé nezávislé pivovary, tedy české a evropské, Jiří Fusek (59) nyní vlastní 68,75 procenta Pivovaru Černá Hora na Blanensku. Tento stavební inženýr pocházející z Kyjovska do roku 1992 pracoval jako ředitel odboru stavebních hmot ministerstva průmyslu a obchodu ČR a pak začal podnikat. Býval nadšeným ochotníkem, má tři děti a tři vnoučata. Ale také dva infarkty a tři srdeční příhody. "Není to z počtu vypitých piv, ale z pracovního přetížení,"tvrdí Fusek, který nyní bydlí v bezprostřední blízkosti černohohorského pivovaru. Přinášíme jeho odpovědi na nejčastější a nejzajímavější otázky, které zaslali čtenáři Rovnosti.

- Kolik bude stát pivo v roce 2010?

Určit cenu jednoznačně nelze. Pokud by byl vývoj inflace, mezd, trhu a nákladů jako v posledních letech, tak maximálně bude stát o čtyřicet procent víc než dnes. Ujišťuji každého, že malé pivovary jsou natolik rozumné, že mají zájem kopírovat inflaci a životní úroveň obyvatel.

- Jak se budou vyvíjet ceny lahvového a čepovaného piva? Budou se zvětšovat rozdíly?

Vývoj bude stejný jako v celé Evropě. Čepované půjde rychleji nahoru. Ne proto, že tak rozhodnou pivovary. Je třeba zvednout kulturu hospůdek.

- Přežijí malé pivovary rok 2015?

Ano. Kdyby to šlo, tak to prosím vytiskněte tučně a hodně velkými písmeny. Má to zásadní důvod. Staví na historii, kultuře, staré receptuře, tedy klasické technologii a bohatosti chuti. Nyní se malé pivovary stále víc stávají centrem zájmu turistů.

- Proč malé pivovary skoro vůbec nedodávají pivo do marketů?

Markety mají zájem nakupovat pouze levné výrobky, což rozhodně výrobky malých pivovarů nejsou. Jen ojediněle mají zájem o regionální výrobky. Spíše dovážejí pivo za velmi nízké ceny, někdy za dumpingové, například z Německa.

- Kolik vypijete piv týdně?

Průměrně dvě denně. Pro zdraví.

- Jak velké procento z nákladů u malých pivovarů zpravidla tvoří prostředky na podporu prodeje?

Od pěti do dvaceti procent, podle toho, jak se pivovar zabývá rozvojem vlastní sítě restaurací.

- Proč na Vysočině stojí desítka v hospodě dvanáct korun a kolem Brna patnáct?

Závisí to na kultuře prodeje, na vlastnictví restaurace a na dalších faktorech. Máte- li hospůdku na Vysočině v rodinném domku, což bývá dost časté, máte jako její provozovatel menší náklady. Chceme- li však zvýšit kulturu prodeje, bude muset jít cena nahoru. Vedle toho budou existovat stále víc pivní stánky s levnějším pivem, které však nebudou mít takovou kulturu prodeje.

- Co je to malý pivovar?

Je vždy s výstavem do 200 000 hektolitrů ročně. Je to dáno právními předpisy, které jsou stejné u nás i v Evropské unii.

- Kolik stojí postavení menšího pivovaru? Má šanci se nový subjekt uplatnit na českém trhu?

Náklady na minipivovar s roční produkcí 500 až 700 hektolitrů jsou 3,5 milionu korun, a to bez objektu. U průmyslového většího pivovaru je třeba počítat s náklady 2,5 milionu korun na tisíc hektolitrů ročního výstavu. Srovnatelnou částku je třeba investovat na jeho rozběh, tedy na uvedení značky na trh. Uplatnění nové značky na trhu pak závisí na ekonomické zdatnosti vedení.

- Který z malých pivovarů kromě černohorského dostal dotaci z fondu EU?

Svijany, pokud vím.

- Jak vám chutnají piva z jiných zemí? Například z Německa, Holandska, Anglie, Irska. Testoval jste i výrobky z Afriky nebo Mexika?

Jím a piji vše, co se produkuje. Vážím si každého speciálu bez ohledu na zemi pivovaru. U klasických piv dávám zásadně přednost českým a moravským, pšeničná piva piji v Rakousku, u černých piv si vážím speciálních technologií. Pil jsem i africká a mexická piva, ale neoslovila mě.

- Jak se díváte na skutečnost, že v EU je povoleno menší množství alkoholu u řidičů?

Vše by se mělo dělat s mírou. Byl bych pro srovnání na hranice obvyklé v unii. Nutné je však je dodržovat.

- Jste také prezidentem Evropského sdružení malých pivovarů. Jak jste tento post získal? Proč jste dostal přednost před někým z Německa, které je pivovarnickou velmocí?

Svaz tvoří producenti Německa, Švýcarska, Polska a České republiky. Svazy z těchto čtyř zemí volí prezídium a to pak prezidenta. Česká republika dostala přednost vzhledem ke své tradici. Vyjadřuje to i skutečnost, že organizace má zájem, aby v čele nestál jen ten největší, ale že každá zapojená země má svou váhu.

- Co si dáváte v neděli po obědě? Pokud pivo z jiného pivovaru než z Černé Hory, tak jaké?

Doma černohorské. Na cestách kvůli degustaci piji piva konkurence, protože mám- li něco vědět, musím také něco poznávat.

- Budou se pít pivní speciály i třeba za deset let? I když již dnes jsou dost drahé.

Budou a stále víc. Speciály mají budoucnost. Vyplývá to z celkového vývoje. Zejména mladí lidé již nezvládají objem, ale chtějí hodnotu. Ostatně vyplývá to ze statistických přehledů posledních let.

- Pil jsem pivní pálenku nabízenou jedním z pivovarů. Moc mě nenadchla. Jaký máte na tento nápoj názor?

Každý z nás má jinou představu o různých chutích, i o takzvané duši piva. Pokud je kvalitní, má šanci se uplatnit na trhu. Pivovar Černá Hora přijde s tímto výrobkem na trh v dubnu a jeho základem je ležák. Vkládáme do tohoto nápoje velké naděje. Zkoušeli jsme ho již dávno v minulosti a asi jsme trochu předběhli dobu. Nazvali jsme ho tenkrát pivovice a byl jeden pivovar, který si to nechal patentovat jako ochrannou známku. Ať nyní zváží, co udělal.

- Každý Čech prý vypije kolem 160 litrů piva ročně. Jsme v tomto směru jedničkou. Není to mnoho?

Ne, v žádném případě. Žádná statistika totiž neukazuje, kolik vypijí piva zahraniční turisté. Pivní turistika je pro Českou republiku dominantní. Ovlivňuje to kvalita i cena piva. Však se podívejte kolem sebe, kolik vidíte v Praze a dalších českých a moravských městech cizinců, jak si pochutnávají na pivu.

- Nežárlíte na vinařské cyklistické stezky? Neodebírají vám zákazníky?

Žárlím pouze z jediného důvodu. Vytvořily se za peníze, které v rozhodné části za ně zaplatily české pivovary. Ptám se všech, kteří je podporovali, zda se nestydí. Místo toho měli udělat kroky, aby podpořili české pivo.

- Kolik zaměstnává Pivovar Černá Hora lidí?

Sto třicet. Nevyrábíme však jen pivo, ale také 30 000 hektolitrů limonád ročně. U nealka předpokládáme zvýšení. To znamená, že budeme nabírat i další pracovníky.

- Nikdy jsem nebyla v pivovaře. Znám jen film Postřižiny. Je to taková idylka vyrábět pivo?

Ano, s podmínkou, že se vám na trhu daří. To může být ale dost těžké. Musíte neustále přemýšlet a budovat. Výroba musí být propojená s obchodem.

- Jsou Češi pivní barbaři? Umějí pít pivo?

Nejsou žádní pivní barbaři. To asi říká člověk, který o českém pivu a jeho vlastnostech nic neví. Který neuznává tradiční hodnoty, ke kterým pivo rozhodně patří. Nechceme však po nikom, aby pil hektolitry piva.

- Kolik korun stojí pivní půllitr? Rozbil jsem ho v hospodě a musel jsem zaplatit stovku.

To je ovšem nesmysl. Stojí od dvaceti do třiceti pěti korun. Pokud někdo zaplatil víc, měl by požádat hospodského, aby mu dal účet.

- Chutná vám nealkoholické pivo?

Nechutná. Někdy ho ale piji, pokud nemám limonádu.

- Které jídlo považuje za ideální k pivu?

Speciální ostré sýry nebo vepřová žebírka.

- Proč je v Belgii tak drahé pivo?

V Belgii jsou drahé služby, a to i v restauracích. U nás však také budou stoupat s úrovní služeb i ceny pokrmů a nápojů v pohostinstvích.

- Jak se člověk může stát majitelem pivovaru?

Jedna možnost je, když stát za zajímavých či podivných podmínek prodává svůj majetek. Zářný příklad je případ Investiční a poštovní banky, která vlastnila rozhodující podíl českých pivovarů a tento majetek světu prodala či rozdala. Takže, co si máme o tom myslet? Tyto dary proběhly v době, kdy jsem já jako spolumajitel pivovaru platil té samé bance 27,8 procenta úroků z úvěru. To je tedy druhá možnost. Přesto český stát zaplatil ztráty této české banky. (Rovnost)

Pivovar v Dalešicích zaznamenává stále větší výstav piva. "Máme z toho oprávněnou radost. Zásobujeme už čtyři hospody v Brně a návštěvníci velice kvalitu oceňují. Už se nám podařilo pivo celkem chuťově stabilizovat, "říká majitel třebíčské firmy Archatt, která pivovar uvedla do provozuschopného stavu. V letošním roce majitelé předpokládají, že se v areálu uskuteční asi sedm až osm kulturních akcí. Projekt Horácké moře zaměřený na rozvoj okolí přehrady Řehořka zná, s názvem projektu BONO PUBLICO se ještě nesetkal. "Vím, že se záměr Horáckého moře zaobírá také rozvojem Dalešic včetně pivovaru. Zatím nás nikdo nekontaktoval. Pokud tak někdo učiní, rozhodně se nebudeme bránit spolupráci. Vím, že Dalešice vstoupily do mikroregionu Horácko,"je v obraze Řehořka. Pivovar v Dalešicích ukončil svoji činnost v roce 1977. Několik let prostory sloužily jako sklady a pak už jen objekt chátral. Jeho slávu se podařilo na přelomu 70. a 80. let minulého století vzkřísit režisérovi Jiřímu Menzlovi, který zde natočil hlavní záběry jednoho z nejznámějších filmů Postřižiny. Podkladem díla se stala literární předloha Bohumila Hrabala. Ve filmu zazářily tehdejší hvězdy československého filmu Magda Vášáryová, Jiří Schmitzer a Rudolf Hrušínský. Dalešického starostu Jaroslava Zadražila stav objektu trápil. Nakonec se mu podařilo budovy prodat třebíčské firmě. Nejednalo se o žádnou spekulaci, ale firma dokázala v budovách obnovit výrobu piva. Budovy uvedla do původního stavu a vytvořila tady místo pro volný čas. Záměry restaurace a muzea pivovarnictví se již podařilo naplnit, ale majitelé věří v další rozvoj celého areálu. "Máme z celého díla obrovskou radost,"neskrývá radost Řehořka. Nyní jej, kromě provozu pivovaru, těší také příchod jara. "Přiznám se, že letošní zimu jsme vnímal velice záporně. Když vysvitne na obloze sluníčko, hned je člověku lépe na světě. I u piva,"směje se Řehořka. (Vysočina)

Měšťanský pivovar v Havlíčkově Brodě vstoupí do Evropské unie připraven čelit konkurenci a využít nových možností rozvoje. Jako do této chvíle jeden z mála českých malých či středních pivovarů získal certifikaci systémů řízení i jakosti.Velkou výhodou Rebelu, jak se Měšťanský pivovar v Havlíčkově Brodě zkráceně nazývá podle svého nejpopulárnějšího nápoje, je tunelový paster na lahvová piva, který zvyšuje trvanlivost zboží. Pivovar tak může počítat s rozšířením svého exportu do zahraničí, protože nabízí obchodníkům stejné podmínky jako velké pivovary.

Ve středu 28. dubna by například jeho zástupci měli podepsat smlouvu se silným slovenským partnerem na výhradní dovoz svého zboží do oblasti Trenčína a Bratislavy. Rebel vyváží pivo do řady zemí světa, největší podíl - kromě Slovenska - má export do USA, kde také Rebel získal v roce 2002 druhé místo v soutěži World Cup Beer. Celkový podíl exportu z výstavu, který v minulém roce dosáhl 109 000 hektolitrů piva, je 10 procent. V letošním roce se má zvýšit na 20 procent.

"Zaměstnáváme v současné době 100 lidí, ale kromě toho dáváme příležitost i českým zemědělcům, aby u nás uplatnili své výpěstky," řekl Právu předseda představenstva akciové společnosti Měšťanský pivovar Havlíčkův Brod Jaromír Hlaváč. "Orientujeme se výhradně na české suroviny, slad si vyrábíme sami. Sladový ječmen odebíráme od zemědělců z Vysočiny, z okruhu čtyřiceti až padesáti kilometrů, používáme chmel žatecké provenience a budvarský kmen pivovarských kvasnic ze svého oborového výzkumného ústavu," dodal Hlaváč.

Havlíčkobrodský pivovar si chce udržet a pokud možno zvýšit svůj podíl i na regionálním trhu. Proto i přes stoupající ceny vstupů nezdražuje, vyřešil to zvýšením produktivity. Před několika dny také uvedl v souladu s přáním zákazníků na český trh novou značku. Jedenáctistupňový Rebel Beer se vaří podle stejné receptury jako pivo oceněné v USA a je to typ světlého ležáku. (Právo)

Malý pivovar v Poličce má mezi znalci piva velmi slušný zvuk. Není to ale tak dávno, co tento podnik byl jen neudržovaným a nijak zajímavým pivovarem. Až se v roce 1994 vrátili do firmy právovárečníci. Po deseti letech práce mají být na co hrdí. Za úspěchem pivovaru stojí bývalý muzikant Karel Witz. Zastaralý, neudržovaný podnik dostali potomci právovárečníků, mezi které patří, zpět do vlastnictví v roce 1994. Pod jeho vedením se povedlo téměř každý rok zvyšovat výstav piva a pivovar se stal časem známý i za hranicemi kraje. Witz se také stal víceprezidentem Českého svazu malých nezávislých pivovarů a snažil se pro ně vybojovat co nejvýhodnější podmínky. "Stát se v současné době k malým pivovarům už nechová macešsky. Naopak jednání parlamentu je velice slušné, nepřidal nám ani korunu na spotřební dani, malé pivovary mají možnost využít některých výjimek a nemusíme platit některé zálohy,“ popisuje Witz současnou pozici malých pivovarů.

Malé pivovary musí konkurovat kvalitou. Přesto není podle něj situace malých pivovarů ideální. „Nyní je v provozu čtyřicet čtyři pivovarů, zatímco před deseti lety jich bylo přes sedmdesát,“ tvrdí. Podle něj existuje i možnost, že další firmy ještě zaniknou. „Buď prostě malé pivovary uvaří konkurenceschopné pivo a přežijí, nebo skončí. Nevěřím však, že by hrozil úplný konec výroby v malých pivovarech,“ dodává. Poličský pivovar loni uvařil přes osmdesát tisíc hektolitrů piva a stává se jedním z poznávacích znamení města. „Jsme velmi rádi, že tu pivovar je. Ze zastaralého podniku se podařilo vybudovat firmu, jejíž výrobky jsou známé i v zahraničí. Také je to důležitý zaměstnavatel ve městě,“ říká starosta města Miroslav Popelka a zároveň potvrzuje, že velkou zásluhu na rozvoji pivovaru má předseda představenstva KarelWitz.

Tradice řemesla právovárečníků. Do pivovaru přišel Witz jako jeden z potomků původních právovárečníků. Pivo vařil v Poličce i jeho děda. „Tradice je v našem pivovaru zakotvena a vazba k právovárečníkům je na fungování pivovaru cítit,“ dodává starosta. „Vaření piva je prastaré řemeslo, které nám zbylo po předcích, a nezbývá nám, než ho poctivě udržovat. Za socialismu se rozhodlo, že se u nás už pivo vařit nebude. Stal se ale malý zázrak a po roce 1989 se pivovaru ujali potomci lidí, kteří tu dříve pracovali,“ popisuje Witz začátek novodobé historie pivovaru.

Chutné a čerstvé pivo je víc než reklama. Pod jeho vedením pivovar vsadil především na tradici. "Na velkou reklamu nemáme peníze. Jsme spíše úspěšní přes pověst rozšiřovanou mezi jednotlivými zákazníky. Také sázíme spíš na chutnější pivo bez dlouhé trvanlivosti. Pokud se totiž pivo prodává rychle a dobře, je to rychlý obchod. Když vaříte dobré pivo, tak si s nějakým marketingem či exportem nemusíte dělat zase tak velké starosti,“ míní Witz. Pivovaru se daří průběžně zvyšovat výstav a jeho pivo se točí nejen v okolí Poličky. ale také v Novém Městě na Moravě, Hradci Králové a Praze. "Když vaříte v celoměděné varně Novak & Jahn z roku 1930 s fortelem našich dědečků s trochou nadhledu a lásky, nemůžete uvařit špatné pivo," tvrdí Witz. Přitom před rokem 1989 by ho zřejmě ani nenapadlo, že se bude jednou starat o pivovar. „Živil jsem se jako muzikant. Hrál jsem hlavně ve slovenských kapelách jako Modus nebo Collegium musicum,“ dodává. S legendárním klávesistou Mariánem Vargou natočil například v roce 1978 desku Continuo. (iDnes)

Pivovar v Poličce má za sebou téměř pětisetletou tradici. A zatímco některé velké pivovary se po roce 1989 staly majetkem nadnárodních společností, poličský podnik se naopak po mnoha letech vrátil do rukou potomků původních rodin, které v roce 1517 získaly právo vařit pivo. Právo várečné získalo na základě rozhodnutí zemského sněmu celkem sto třináct měšťanských domů uvnitř hradeb věnného města Poličky. Roku 1771 se ve městě začalo dělat pivo průmyslovým způsobem. Ovšem kvalita uvařeného piva zůstávala velmi rozdílná. Roku 1865 se poprvé v poličském pivovaru uvařilo pivo takzvaného plzeňského typu. „To znamená pomocí spodního kvašení a chlazené ledem,“ vysvětluje Karel Witz. Ještě stále se však dnešnímu pivu nepodobalo, nebylo totiž filtrované. I přes další rozvoj zůstal podnik jen malým pivovarem s výstavem pod deset tisíc hektolitrů. V roce 1930 se pivo začalo vařit v nové varně, která funguje dodnes. V roce 1938 byl pivovar znárodněn komunisty a roku 1950 bylo rodinám odňato právo várečné. Pivovar však zůstal nadále v provozu. V roce 1985 ale hrozilo, že podnik zanikne. Provoz potřeboval další investice, ale stát se rozhodl podporovat raději pivovar v nedalekých Svitavách. „Uvažovalo se o likvidaci. Po roce 1990 se tak pivovar vrátil do rukou potomků právovárečníků a stát zřejmě ani nepočítal s tím, že provoz uspěje,“ říkáWitz. Z původních sto třinácti vlastnických rodin jich dnes už zůstala jen polovina, akcionářem pivovaru je i město Polička. (Mladá fronta DNES)

Přesně před dvěma lety mohli milovníci zlatavého moku poprvé zkusit kvasnicový Žabeňský ležák.Ti, kteří jeho chuť ještě neznají, mají v těchto dnech poslední možnost. Minipivovar v Žabni na FrýdeckoMístecku končí a jeho majitelé, Lumír Kliš a René Pracuch, se dají na úplně jiný druh podnikání. "Jeden vzdálený příbuzný je z pivovarského oboru.Tak nás tehdy napadlo, že bychom mohli zkusit vařit pivo. V rodinném domku jsme s kolegou zřídili malý pivovar s kapacitou 250 litrů na jednu várku," řekl Kliš. Od obce si pronajali hostinec U čápů a tam Žabeňský ležák čepovali. První pivo z vlastního pivovaru začali v žabeňském pohostinství prodávat 1. dubna 2001. "Snažili jsme se dostat i do jiných hospod, ale to se nechytlo." Lidé v regionu jsou totiž zvyklí především na nošovické pivo. "Radegast je velmi oblíbený. Někteří místní začínali chodit i na naše pivo. V létě s odbytem problém nebyl, často se v hospodě stavovali cyklisté. Horší to bylo v zimě," uvedl Kliš.Je přesvědčen, že pro založení malého pivovaru si nezvolili vhodné místo.Žabeň má necelých 600 obyvatel. "Bohužel, peníze docházejí a nemáme na to, abychom se přestěhovali do jiné obce. Takže s vařením piva jsme skončili. Máme poslední dva sudy," řekl. Žabeňský ležák si přitom mohli štamgasti dát za velmi příznivou cenu. Starostu Žabně Vítězslava Klegu (nez.) informace o tom, že se v minipivovaru přestalo vařit pivo, překvapila. "Byli nadšení, že zkusí něco neobvyklého. Je mi to líto, že po dvou letech končí, místní pivovar mohl zviditelnit obec. Asi nebylo jednoduché přitáhnout hosty na novou značku piva. Nemělo to tady tradici. Navíc jsme malá obec," řekl starosta. "Na úřad práce určitě nepůjdeme, budeme podnikat v něčem jiném," uvedl Kliš, původně automechanik. Jak dodal, také jeho kolega se dříve věnoval autům, takže patrně i jejich nový podnikatelský záměr bude z tohoto oboru. Poslední dva sudy Žabeňského ležáku budou dočepovány v hospodě U čápů. (Právo)