Kvůli levnému dolaru nyní drží harrachovskou sklárnu nad vodou hlavně turisté. Už přes dva roky bojuje s nepřízní nízkého kurzu dolaru a marně volá po větší podpoře od státu. Netají se tím, že po něm státní úředník požadoval úplatek. Otevřeně říká, že výroba skla je pro něj ztrátová a musí propouštět. Přesto slavnou harrachovskou sklárnu s téměř třísetletou tradicí drží dál nad vodou a o jejím uzavření neuvažuje. "Je to moje srdeční záležitost. Podnikat srdcem je ale asi trošku chyba. Ale chci tradici sklářství udržet," přiznává František Novosad, majitel sklárny Novosad a syn. Stačilo, aby měl před čtvrtstoletím trošku více trpělivosti. Místo toho by z Františka Novosada byl lékař a harrachovské sklárna by už možná ani neexistovala. Tehdy s kamarádem z vojny začal studovat v Hradci Králové medicínu. Jeho kolega ale testy neprošel a on se rozhodl vrátit se s ním zpět ke své posádce. "V životě jsou takové křižovatky, z kterých není návratu," říká třiapadesátiletý podnikatel. Stejnou náhodou se dostal i ke sklu. V deváté třídě ho srazil opilý motocyklista a kvůli léčení se nestihl připravit na přijímací zkoušky na střední školu. "Tehdy nebylo nic jiného volného, než sklářské učiliště," popisuje začátek své sklářské kariéry. Vyučil se foukačem, udělal si maturitu a při zaměstnání vystudoval práva. U nich nakonec ale neskončil, nikdy se právem neživil, vrátil se ke sklu. "Představa, že bych byl notářem a seděl neustále v kanceláři se mi příliš nezamlouvala," vysvětluje.

Po revoluci koupil sklárnu Crystalexu. Po revoluci se vrhl na podnikání. Začal obchodovat především s lustry a dalším osvětlením. "Tehdy to byla doba, kdy se daly vydělat velké peníze," vzpomíná. Osud opět zapracoval. Když mu lékaři museli v roce 1992 operovat kýlu, začal v nemocnici psát privatizační projekty. Jeden i pro harrachovskou sklárnu, tehdy závod Crystalexu. Rok o ni bojoval, v červenci ji získal. Českému sklu se tehdy dařilo. "Kdybych tehdy věděl, jak sklo dopadne, asi bych do toho nešel a založil si spíše právnickou praxi," dodává. Když sklárnu přebíral, měla zhruba dvě stě lidí. Teď zhruba o padesát méně. "Museli jsme propouštět loni hlavně kvůli nízkému kurzu dolaru," vysvětluje. V Harrachově je sklárna největším zaměstnavatelem. Zaměstnává lidi i bez sklářského vyučení. "Dám jim dva týdny, aby si se sklem jen hráli. Pak se pozná, jestli z něj bude dobrý sklář," říká Novosad. Firma má dlouhodobé odběratele, kterým dodává své ručně vyráběné sklo. Jenže kontrakty uzavřela za cenu 32 korun za dolar. Teď je americká měna o deset korun níž. V dolarech firma vyváží bezmála polovinu své produkce. "Bohužel tu chybí jakákoliv proexportní politika. Vláda neví, která bije. Psali jsme s dalšími vývozci petici a ani jsme nedostali odpověď. Žádali jsme o daňové úlevy," dodává. Pro politiky jsou sklárny přesto vítanou zastávkou. Několikrát tu byli poslanci či manželka prezidenta Václava Klause Livia. Příští týden si sklárny prohlédne i prezident při své cestě po Libereckém kraji.

Potíže sklářů: levný dolar a východní konkurence. Potíže nemají harrachovští skláři jen s levným dolarem. Na východě vyrůstají nové závody na ručně vyráběné sklo. Novosadovi konkurují i velkovýrobci strojově vyráběného nápojového skla. Konzum vítězí a lidé dávají více přednost méně kvalitním, ale levnějším skleničkám. Tvrdě na cenu tlačí už i evropští zákazníci. Když jim nenabídne dobrou cenu, odchází ke konkurenci do Rumunska nebo Ukrajinu. Chybí mu i Skloexport. Jeho pád a vytunelování podle jeho slov citelně poznamenal hlavně menší sklárny, pro které je samostatná účast na veletrzích příliš nákladnou. "České sklo bude čím dál dražší a proto bude postupně vymírat. Jsem sklářský pesimista a všem se rád omluvím, když se zjistí, že se pletu," podotkl Novosad. Sklárny zatím drží nad vodou hlavně turisté. Ruční výroba skla se už v Evropě jen tak nevidí a tak zdejší manufakturou ročně projde na padesát tisíc návštěvníků. Hlavně z Německa nebo Holandska. Raritou je například brusírna z roku 1895 s dřevěnými stavy poháněnými silou vody. Unikátní je i zdejší sklářské muzeum s více jak pěti tisíci exponáty. "Prakticky nás prohlídky nic nestojí, je to téměř čistý příjem," vysvětluje Novosad. Ještě před pár lety přitom nebyla prohlídka sklárny tak snadná, jako dříve. Cestovní ruch a další doplňky živí sklárnu čím dál víc. "Tušili jsme, že jen výroba skla nás neuživí," zdůvodňuje rozšíření svého podnikání.

Proto postavil také minipivovar a restauraci. České sklo a české pivo jsou dvě lákadla, která dokáží přilákat návštěvníky. Kvůli tomu se z něj stal i sládek. "Vaříme i osmičku pro naše zaměstnance. V tom teplu sklárny je to nejlepší pití," vysvětluje. I když má svou firmu v Harrachově, zůstává Novosad ve svém rodném městě Novém Boru. "Mám to vyřešené tak, že sem jezdím v pondělí a ve čtvrtek, vždy na dva dny," vypočítává majitel, který podle svých slov pracuje zhruba dvanáct hodin denně. "Nějak to nepočítám, snažím se to nepřehánět," vysvětluje. V Novém Boru vstoupil i do politiky. Je vlivným městským zastupitelem za nezávislé sdružení Nový Nový Bor. "Politika strašně bere čas. Proto rozhodně nechci výš, než do zastupitelstva," dodává.

Nejvíce si podle svých slov odpočine na lyžích. Harrachov mu nabízí ideální podmínky. "Jsem příznivcem jarního lyžování. To je ideální čas, sedačka už tolik nestudí a sníh je zvláště po ránu dobrý," libuje si. V létě si jde zahrát nejradši tenis. Relaxací je pro něj i například výroba skla. "Občas si jdu fouknout, hlavně když děláme nové vzorky, Manuální práce je dobrý odpočeinek," uzavřel Novosad. (MF Dnes)