S Pavlem Benákem o Bohumilu Hrabalovi, Postřižinách, pivu, ale i vínu v Sadské

Pivovar Nymburk pod jeho vedením letos slaví 110. výročí svého založení. Ředitel Pavel Benák v něm s krátkou přestávkou strávil už 20 let a v 90. letech mu za přičinění spisovatele Bohumila Hrabala vtiskl dnes už neodmyslitelnou nálepku "Postřižinský". Trochu bourá zažitou představu o tom, že šéf pivovaru musí být zdatným pivařem. Sám podle svých slov pije pivo střídmě a naopak je jedním z průkopníků vinařství na Nymbursku.

Jak a kdy jste se dostal k ředitelování v nymburském pivovaru?

Ta cesta byla samozřejmě dlouhá. Přiznám se, že když mi bylo tak třináct let a přemýšlel jsem, co bych tak mohl v životě dělat, chodíval jsem v Kolíně kolem tehdejšího pivovaru a říkal jsem si, že pivovarnictví by vůbec nebylo špatné. Podotýkám, že v té době jsem pivo vůbec nepil a naopak jsem musel být k jeho pití při nedělních obědech svým otcem nucen. Jinak nejsem původně z Nymburka ani z nymburského okresu, ale shodou náhod jsem se do nymburského pivovaru dostal v roce 1985 na funkci ekonomického náměstka. Po roce 1989 jsem byl vyzván, abych nastoupil do funkce obchodního ředitele Pivovarů Bohemia, kam patřil i Nymburk, a po rozhodnutí, že pivovary budou pracovat na principu samostatných společností, mi bylo nabídnuto, zda nechci vést Pivovar Nymburk a koupit si obchodní podíl společnosti. To bylo v roce 1996.

Je pro vás práce koníčkem?

Určitě. Veškerá práce v našem oboru je i hobby, i když jako v každém podnikání jsou samozřejmě dny, kdy se nedaří. Já jsem původním povoláním ekonom, ale za těch dvacet let jsem se z pivovarského řemesla něco naučil.

Pivovar je spojován s Bohumilem Hrabalem. Jaký vztah k němu máte vy osobně?

Já jsem se s ním poprvé setkal v roce 1987 a pak ještě několikrát. Člověk nemohl, než si ho vážit. Byli jsme strašně moc rádi, že nám pomáhal vytvářet tvář nymburského pivovaru, respektive Postřižinského piva. Jako projev vděčnosti jsme mu v roce 1997 odhalili na pivovaru pamětní desku a při příležitosti nedožitých devadesátin umístili jeho tvář na etikety.

Jak se Bohumil Hrabal stavěl ke spojení jeho slavných Postřižin a nymburského piva?

Do spojení nymburského pivovaru s Postřižinami vstupoval aktivně. Když jsme začínali s kreslenými postavičkami z Postřižin na etiketách, velice dbal na to, aby to pokud možno odráželo historický stav. Na prvním návrhu, a byla to velice hezká etiketa, byl Pepin s knírkem. Pan Hrabal tehdy řekl: "Ne, Pepin nikdy knírek neměl." Tak jsme to museli opravit.

Pomáhá spojení s Hrabalem a Postřižinami nymburskému pivovaru obchodně?

Osobně jsem přesvědčen, že je to jeden z hlavních důvodů, že je dnes pivovar tam, kde je. Každý podnik se snaží o někoho opřít, malé pivovárky to potřebují dvojnásob, protože tam, kde není kapitál, musí být něco jiného.

Nemrzí vás, že Jiří Menzel netočil Postřižiny v Nymburce?

Znám to jen z vyprávění, protože ten film byl točený někdy v roce 1978 nebo 1979. Samozřejmě, že první pivovar, kam se režisér Menzel tehdy snad i s Bohumilem Hrabalem jel podívat, byl Nymburk. V nymburském pivovaru už ale byly bohužel provedeny některé nevratné změny a co víc, vedle se stavěly obchodní sladovny jako obrovský monument, a to byl rozhodující důvod, proč se Postřižiny netočily v Nymburce. Filmařům víc vyhovoval pivovar v Dalešicích, který byl tehdy už více než deset let zavřen. Jestli tam mají dnes kvůli tomu vztah k Hrabalovi, je to jedině dobře. My si rozhodně Hrabala nechceme a nemůžeme uzurpovat pro sebe.

Pane řediteli, jaký jste pivař?

Řekl bych, že velice střídmý. Mnohdy mi lidé říkají, jak mohu být ředitel pivovaru... Konzumaci mám velice umírněnou, jinak to dnes ani v manažerské pozici nejde. Při denních degustacích několik deci piva vypiju, přiznám se ale, že doma při obědě si klidně dám vínko. Nejsem zapřísáhlý pivař.

Dáte si i jiné pivo než nymburské?

Samozřejmě. Když jsem někde po české republice, rád si k jídlu dám jiné pivo. Preferuji značku z regionu, kde se nacházím. Piva velkých pivovarů dostanete kdekoliv, takže rád ochutnám krajová piva, která se třeba trošku liší od toho našeho.

Když si vybíráte, kam půjdete na oběd, zvolíte raději restauraci s nymburským pivem?

Přiznám se, že když mám jít do restaurace, preferuji tu, kde je naše pivo. I když je na výběr, zpravidla si dám Postřižinské. Minimálně musím ochutnat, zda je dobře ošetřené.

Jaké jsou vaše koníčky?

Mám už deset let přímo v Sadské vlastní vinohrad, což u ředitele pivovaru nebývá příliš časté. Je to spíš vinohrádek, protože mám sedmdesát sedm hlav a z nich dělám i víno. Je to takový kolorit. My Češi Jihomoravákům to víno závidíme. Ale člověk nemá závidět, má se snažit. V Sadské vinice kdysi byly, tak jsem si řekl, že to zkusím. Je to samozřejmě práce, ale je v tom i hodně poezie.

Jaké jsou výsledky?

Většinu vína vypijeme už ve fázi burčáku. Ale bílé víno se nám už podařilo udělat docela slušné.

Pavel Benák je od roku 1996 ředitelem a spolumajitelem Pivovaru Nymburk, kde s krátkou přestávkou pracuje už 20 let. Narodil se v roce 1960 v Českém Brodě. Vystudoval provozně ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Praze. Bydlí v Sadské, je ženatý, má osmnáctiletou dceru a šestnáctiletého syna. Mezi jeho koníčky patří zahrada, vinařství, turistika, cestování a Šumava. Dnes se těší, jak dopadnou celodenní oslavy výročí pivovaru. (Nymburský deník)