V pražských Letňanech se koná druhý ročník Českého pivního festivalu. Potrvá do konce května.

Pro návštěvníky je připraveno to nejlepší z českých pivovarů, od českých kuchařů, řezníků a pekařů.

Na festivalu čepují přes 50 nejrůznějších značek výhradně českých piv – od těch nejznámějších až po ty uvařené speciálně pro pivní festival.

O návštěvníky se postará 300 děvčat a chlapců v českých krojích. A obsluhující se musejí pořádně otáčet. Kapacita celého festivalu je totiž neuvěřitelných 10 000 míst k sezení.

Kromě dobré nálady by si návětěvníci neměli zapomenout proměnit i peníze. Na festivalu se totiž platí speciální měnou - pivním tolarem.

Zdroj: tn.cz

Desetitisíce obyvatel Prahy a Brna protestovaly přesně před sto lety proti zdražování piva. "Pryč s pivní daní!" To bylo hlavní heslo obrovských demonstrací z neděle 23. května 1909. Podle dobového tisku "nedohledné moře hlav" pivařů a hostinských zaplnilo i pražský Václavák.

Pivní tábor lidu

Protestní průvod v Praze začal u Národního divadla a pokračoval po tehdejší Ferdinandově třídě, aby dav posléze zaplnil Václavské náměstí. „Celé Václavské náměstí bylo jedním rázem oživeno," popisovali demonstraci pražští žurnalisté. I „elektrická vozba" byla protestujícími zastavena a při pohledu od Národního muzea vše vyhlíželo následovně: „Uprostřed proudy vod musejního vodotrysku, dole nesmírné moře hlav, hlava na hlavě, až k umačkání. Byl to jedním rázem tábor lidu, jakých je v Praze málo."

Hostinští půjdou žebrotou

Protest organizovali sociální demokraté. Přišlo však i velké množství apolitického publika. Pražským pivařům a hostinským šlo o hodně. Vláda premiéra Bienertha rozhodla o navýšení daně z piva. Konkrétně se daň z jednoho hektolitru piva zvyšovala ze 3 korun a 40 haléřů na 7 korun. Litr piva se tak zdražil o čtyři haléře. „Ale nejde tu jen o zdražení piva. Fakt je, že tu má být zničen celý kvetoucí průmysl pivovarský, že tu má padnout veliká spousta malých živnostníků a celá sta hostinských že má být připravena zrovna na žebráckou hůl," rozhořčil se první z řečníků na Václavském náměstí, sekretář zemského výboru sociální demokracie Havlena. „Sahají nám na tu skrovnou skývu chleba," pokračoval Havlena v duchu pořekadla, že pivo je pro Čechy tekutým chlebem.

Ministr financí Leo Bilinski se ale v předvečer demonstrace nechal slyšet, že vláda od svého záměru neustoupí. „Vláda nemá žádného důvodu, aby odvolávala nebo měnila předlohu, která se právě projednává ve sněmovně," řekl novinářům Bilinski. Rakouský kabinet potřeboval novou daní umazat státní dluh, rozpočet totiž stále více tížily náklady na armádu a především na vojenské operace v Bosně a Hercegovině. „Místo, aby se na potřeby státu bralo tam, kde peněz je dostatek, bere se dělnickým dětem chléb od úst," napsalo Právo lidu. O děti však tentokrát úplně nešlo, protestující dav zkrátka nechtěl dovolit, aby jim nezdražil večerní džbánek piva.

V Brně nedělní prohibice

Pivovarům hrozil zánik. Pražskou demonstraci sice podpořilo účastí několik stovek hostinských, avšak všechny pražské výčepy a restaurace praskaly ve švech jako každou neděli. V Brně se výčepní zapojili mnohem odvážněji. „Demonstrace nabyla zvláštního rázu tím, že všechny restaurace v Brně i na předměstích byly uzavřeny. A úhrnem bylo jistě na 500 hostinských v průvodu," uvedlo Právo lidu. Když šlo o pivo, domluvili se spolu dokonce i brněnští Češi a Němci, jindy úhlavní nepřátelé. České i německé transparenty demonstrantů dokazovaly, že národnostní vášně nejsou tak podstatné, jako je veledůležitá přiměřená cena piva.

Brňané si dokonce připravili didaktické transparenty. Na obraze byl vyobrazen hektolitrový sud a na něm graficky byla vyznačena výše nynějších daní a výše daní příštích dle vládního návrhu. Podobně bylo znázorněno ilustracemi, co pivo stálo dříve, co stojí nyní a co bude státi v budoucnosti. Na rozdíl od Prahy byl brněnský protest mnohem méně v režii sociální demokracie a z tribuny promluvili i zástupci politicky nezávislého společenstva hostinských.

Počty pivovarů klesají

Návod k vaření domácího piva.Jak už uvedeno, řečníci v Praze i v Brně varovali, že nová daň pohřbí řadu malých pivovarů. To se už v Rakousku delší dobu dělo, neboť hlavně menší a střední pivovary jen obtížně konkurovaly velkým pivovarským kartelům. Jen od roku 1900 zkrachovalo v Rakousku na 200 pivovarů, jejich počet se snížil z 1 423 na 1 205 podniků. Konkrétně v Čechách zaniklo 77 pivovarů, na Moravě 21 a ve Slezsku čtyři pivovary. Jen v rakouské Dalmácii žádný pivovar nezkrachoval, neboť v této provincii ani žádný neexistoval.

Uvařte si domácí pivo!

To by ale nebyli Češi, kdyby připravované zdražení piva nedokázali využít také jako klad. Zatímco ve zpravodajské části deníku Právo lidu se vášnivě protestovalo proti nové pivní dani, na inzertních stranách téhož deníku pražští drogisté vesele nabízeli zaručené přípravky k výrobě domácího piva.

Tak například obchodník Jiří Havelka ze Žižkova tvrdil následující: „Vařiči piva v domácností zasílají téměř denně pochvalné dopisy, jež vesměs nasvědčují, že odborně sestavené přípravky z drogerie a chem. labor. fy Jiří Havelka v Žižkově, jsou nejdokonalejší. Balíček přípravy na 12 litrů černého piva 90 hal. a na světlé 80 hal."

Zdroj: Týden.cz | Autor a foto: Ivan Motýl

Muzeum designu a životního stylu by mohlo vzniknout v Plzni v areálu bývalého pivovaru a později kasáren Světovar. Radní schválili, že město se na projektu bude podílet. Předpokládá úzkou spolupráci se Západočeskou univerzitou a s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze, které by poskytlo většinu exponátů ze svých depozitářů. Na nutné úpravy a zřízení muzea chce radnice požádat o dotace Evropské unie.

"Cílem je, aby takové muzeum vzniklo k roku 2015, kdy se město uchází o titul Plzeň - hlavní město evropské kultury," upozornil náměstek primátora Petr Náhlík. Expozice by měly být v některém z objektů areálu, který už armáda převedla radnici, zbytek stále ještě vojáci drží. Část komplexu bývalého pivovaru se stala kulturní památkou. Objekty pocházejí z doby před první světovou válkou a podle památkářů jsou ukázkou zdařilé a esteticky působivé průmyslové architektury. Jejich rekonstrukce si ale vyžádá nemalé peníze.

Město už má s areálem plány, která zahrnují například umístění městského archivu a depozitářů knihovny či prostoru pro alternativní kulturu, v části areálu by měly vzniknout byty. Nové muzeum by mělo být zaměřeno na životní styl od počátku 20. let 20. století do současnosti. Radnice předpokládá, že pro návštěvníky by byly informace o proměnách životního stylu atraktivní a ojedinělé.

Zdroj: Plzeň.cz | Autor: Lada Pešková

Jak se daří pivovarům v době hospodářské recese? Mezi firmami patří k těm šťastnějším. Lidé se sice částečně odklánějí k levnějším pivům, ale prodeje si pivovary pochvalují. Více než krizi řeší počasí.

Jestli nějaké firmy věří, že stávající ekonomickou krizí proplují víceméně bez úhony, tak jsou to pivovary. „Pije se pořád,“ shodují se zjednodušeně. „Lidé se nyní sice odklánějí od dražších piv, ale více než krize spotřebu piva ovlivňuje počasí.“

„Pivní ligu“ vedou domácí

Spokojení jsou ale všichni Pomyslnou pivní ligu vede na střední Moravě spojenými silami domácí trojice pivovarů ze skupiny PMS Přerov - Zubr, Holba a Litovel, která v Olomouckém kraji vloni vytočila kolem 600 000 hektolitrů piva. Za ní je skupina Plzeňského Prazdroje a značky Pivovarů Staropramen.

„Zatím o krizi ve spotřebě piva hovořit nelze. Pivovarnictví tolik zasažené není. Třeba naše březnové prodeje byly velmi pozitivní. Ze zkušeností z historie i víme, že vždy když byla velká krize, neklesala dramaticky poptávka po pivu, ale měnila se její struktura - lidé pili více nízkostupňová slabší a levnější piva než ležáky. Ale pili pořád,“ řekl mluvčí litovelského pivovaru Miroslav Slaný.

S odklonem zákazníků k levnějším pivům počítá i pivovar Budvar. „Poptávka se přesunuje na značky střední cenové hladiny. Letos pozorujeme také snižování prodeje čepovaného piva v restauracích. Lidé konzumují pivo raději doma. Zároveň se mírně snižuje poptávka po dražších formátech balení, lidé méně kupují třetinkové láhve a plechovky,“ sdělil mluvčí Budějovického Budvaru Petr Samec.

Za hlavní faktor úspěšnosti prodeje ale považují pivovary stále počasí. „Leden a únor jsme měli slabší, ale nižší prodeje jsou v tomto ročním období obvyklé. Naopak ty březnové a dubnové příznivě ovlivnilo teplé počasí. Například v dubnu vzrostly prodeje našich piv v Olomouckém kraji meziročně o 20 procent,“ potvrdil mluvčí Plzeňského Prazdroje Jiří Mareček.

Obdobně hovoří také v pivovaru Bernard

„Krize nás nezasáhla. První dva měsíce byl sice prodej menší, což nejspíše způsobila chladnější zima, ale již naše březnové a dubnové výsledky jsou velice pozitivní. Vmeziročním srovnání za první čtvrtletí jsme dokonce historicky úspěšný rok 2008 překonali,“ konstatoval mluvčí pivovaru Zdeněk Mikulášek.

Olomoucký kraj vypil statisíce hektolitrů piva

Určit, kolik hektolitrů piva jednotlivé pivovary vloni prodaly, není jednoduché. Na statistiku jsou háklivé a do zveřejňování se jim moc nechce. Světlou výjimkou je hanušovická Holba a přerovský Zubr. První v kraji prodala přes 200 000 hektolitrů piva, druhý kolem 160 000. Třetí ze skupiny Litovel uvedl celková výrobní čísla - vloni z firmy vyjelo 230 000 hektolitrů piva.

Plzeňský Prazdroj svůj středomoravský prodej přiznat odmítl. Vroce 2005 byl na 350 000 hektolitrech. Za loňský rok uvedla skupina, do níž patří kromě plzeňského piva také Radegast, Gambrinus a VelkopopovickýKozel, pouze prodej celosvětový - ten přesáhl deset milionů hektolitrů piva.

Budvar údaje o množství vyrobeného piva nesděluje a konkrétní čísla neuvedly ani Pivovary Staropramen, pod nějž patří také například Braník či Stella Artois. „Patříme mezi tři nejsilnější pivovarské společnosti v Olomouckém kraji,“ uvedl mluvčí pivovaru Pavel Barvík. V roce 2005 přiznal na střední Moravě prodej zhruba 40 000 hektolitrů. Do místního žebříčku se dostal také pivovar Bernard, který prodal téměř 9000 hektolitrů piva.

Restaurací máme hodně. A bojujeme o ně Nejsilnější pivovary si pro své značky drží stovky restaurací. Plzeňský Prazdroj jich přiznal 1000, Holba 700, Zubr 600 a například Bernard 60.

Mluvčí pivovarů se shodují, že trh je víceméně ustálený. Ale... „Konkurence v pivovarnictví je obrovská a boj o restaurace je stále tvrdý. Celý trh s pivem byl v minulých letech velmi rozkolísaný. Nyní se zdá, že se částečně stabilizoval, to ovšem neznamená, že by nemělo docházet ke změnám značek na pípách. Boj o restaurace úplně neustal,“ vysvětlil litovelský mluvčí Slaný. „V zákulisí se už několik let odehrává tuhý boj. Největší pivovary se předhánějí v tom, kdo nabídne restauracím větší bonusy a kdo získá prestižnější zákazníky. Sklenice zdarma, tácky či chladicí boxy jsou dnes už standardem a nabízejí je i menší hráči na trhu. Největší nadnárodní pivovarnické skupiny proto nabízí výčepní pulty v hodnotě stovek tisíc, půjčky nebo reklamní tabule.“ Krize válčení o hospody nezesílila. „Konkurenční boj, ten byl mezi pivovary vždy. Krize v tomto směru nic nezměnila,“ dodal Pavel Barvík za Pivovary Staropramen.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: David Štverka

Pivní láhve s logem chráněného zeměpisného označení České pivo už míří na trh. Mezi prvními, kdo využívá Evropskou unií potvrzeného dokladu originality piva, jsou například pivovary Heineken se značkou Krušovice a Plzeňský Prazdroj s Pilsner Urquellem, Kozlem, Radegastem a postupně i Gambrinusem.

Výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý odhaduje, že možnost označit svá piva logem, které potvrzuje originalitu a tradiční kvalitu českého piva, využije zhruba polovina ze 48 domácích průmyslových pivovarů. "Technicky mohou klidně už zítra všichni. Někomu to pomůže u zákazníků, jiný to nepotřebuje řešit," říká Veselý.

Pravidla pro použití Českého piva schválila Evropská unie už loni na podzim. Měsíce trvalo pivovarům, než spotřebovaly zásoby starých etiket a vyřešily nejasnosti ohledně způsobu označování svých piv.

Podmínky, které musí adept o modrožluté kruhové logo splnit, vycházejí z tradičního způsobu vaření piva v Česku. Určují minimální podíl ryze domácích surovin - především sladu a chmele - i podrobný popis závazně dodržované technologie.

Zdroj: iHNed.cz | Autor: Miroslav Petr

Areál, který vyrůstá místo Knížecího pivovaru v teplické části Trnovany už dostává svoji podobu. Bude zde sedm samostatných provozoven. Největší z toho bude prodejna z obchodního řetězce Penny Market, který je hlavním nájemcem.

Zákazníci zde najdou také prodejny oděvů, bot a také elektro. Mělo by zde také být rychlé občerstvení. V nákresu, který měla možnost redakce Deníku vidět, by to měl být McDonald´s. Jak Deníku potvrdila Drahomíra Jiráková z této společnosti, plánuje firma otevření takovéto restaurace v Teplicích.

V areálu bude také velké parkoviště a vše doplněno zelení. Příjezd i výjezd bude Masarykovou ulicí.

„Nákupní centrum vznikne na nejfrekventovanější městské Masarykově ulici v areálu bývalého pivovaru v blízkosti autobusového a vlakového nádraží. Ideální viditelnost a pohodlné odbočení přes světelnou křižovatku z hlavní městské tepny zajišťuje příjezd motorizovaných zákazníků ze všech částí města,“ píše na svých stránkách společnost InterCora se sídlem v Plzni. Právě ta celou výstavbu připravuje a řídí.

Teplický stavební úřad vydal firmě InterCora stavební povolení v loňském roce. Platí dva roky.

Poslední snahy byly marné

Plány společnosti na výstavbu obchodního centra se však vlečou od roku 2006. Tehdy firma získala povolení k demolici budovy někdejšího pivovaru. Stavební úřad rozhodl o stržení budovy také proto, že nebyla zapsaná na seznamu památek. Odborníci totiž pozdě upozornili na historickou hodnotu stavby, především na cenné barokní klenby ve sklepeních.

Ještě po vydání demoličního výměru se o záchranu Knížecího pivovaru pokusil tehdejší památkář teplického magistrátu Radek Spála. V červnu 2006 podal na ministerstvo kultury jako soukromá osoba návrh na prohlášení souboru budov a sklepů pivovaru kulturní památkou. Jeho kolegové před 20 lety totiž na historický objekt pozapomněli a tak se mohlo stát, že mezi kulturní památky zapsán nebyl.

Ministerstvo kultury České republiky pozdní snahu o záchranu pivovaru svým rozhodnutím z října 2006 nepodpořilo. Investice na rekonstrukci by totiž byly tak vysoké, že z ekonomických hledisek nebylo schopno prosadit prohlášení pivovaru za kulturní památku proti vůli vlastníka.

Pivovar měl poměrně slušnou historii

Zprávy o počátcích pivovaru se různí, ale pravděpodobně vznikl v 16. století. Provoz v něm přerušila třicetiletá válka a obnoven byl až po roce 1670. Budovy propojené podzemními chodbami se rozkládaly po obou stranách silnice. V roce 1859 přešel pivovar na parní provoz. Tehdy zaměstnával 59 dělníků. Starý pivovar byl přestavěn v roce 1876 a v roce 1907 byly postaveny nové budovy mezi silnicí a železniční tratí.

První várka Turner Bier začala 1. března 1908 a roční výstav činil kolem 60 tisíc hl. Na kvalitu trnovanského piva měla vliv horská voda přiváděná z Dubí. Trnovanské pivo a Teplický 12 °C Ležák se zde vařily až do roku 1976.

Od té doby to šlo s pivovarem z kopce. Klima historických sklepení sice nějaký čas svědčilo sýru Niva, který zde dozrával ještě v osmdesátých letech a ten teplický byl údajně jedním z nejlepších.

Podle mínění památkářů byla historicky nejcennější zadní část traktu, takzvaná lahvárna. Nesla znaky barokní stavby.

Mladší generace už ale vzpomíná jen na nevábnou tržnici a někdo možná zažil nepříliš úspěšný pokus o využití podzemních prostor pro pořádání diskotéky.

Fotogalerie zde...

Zdroj: Teplický deník.cz

Motto:

„...a zjistíš, že tvůj výčepní tě vlastně miluje skrze tak krásně načepovanou sklenici plzně..." (Bohumil Hrabal, pivnice U zlatého tygra, 1994)

V krajinách, kde je pevne zakotvená tradícia pitia piva, napríklad v Česku, existuje aj svojská krčmová spoločnosť. Česká „hospoda" sa stáva prostredím svojráznej kultúry, neustáleho stretávania, komunikácie.

Taká bola aj v časoch najhorších: počas vojen, okupácií, totalít a normalizácií. Výstižne o tom píše Bohumil Hrabal: Proto je u mne pití piva svatým časem a dokonce vím, že hostinec a stůl uvnitř má takové právo azylu, jako za starých časů, kdy jste vběhli do kostela a nemohli vás tam zabít. Podepisuji se pod to a seč mé síly stačí, snažím se přispět k tomu, aby pivo zůstalo neopominutelnou součástí kultury, historie i současnosti našeho národa.

Estetika čapovania piva - to je pojem, ktorý si pestujú najmä Česi. Nevýslovná, takmer všetky ľudské zmysly oblažujúca krása, ktorá vzniká, keď sa pivo mesiace ukryté v sude dostáva na svetlo Božie. Tá krása nevzniká len pre samotné pivo, ale aj tým, ako sa pivo skladuje, a najmä, načapuje. Profesionálne načapované pivo je výnimočný estetický zážitok.

Počiatky čapovania

Dnešný spôsob čapovania piva má pomerne dlhý vývoj. V staroveku sa pivo iba prelievalo z veľkých kvasných nádob do menších, z ktorých sa pilo priamo alebo sa z nich nalievalo hosťom. Zariadenia, podobné dnešným výčapom, sa v strednej Európe objavujú až v stredoveku.

Pivá uvarené v dome, ktorý mal právo na varenie, sa často na mieste aj vypilo. Čapovalo sa priamo z ležiackeho sudu v pivnici. Načapovaný džbán či iné nádoby (keramické, drevené, neskôr aj porcelánové a sklenené), sa odniesli na stôl, kde sa pivo rozlievalo do menších nádob. Lepšie krčmy mali v strede stola kameninové platne, na ktoré sa pivo ukladalo, aby vydržalo dlhšie studené.

Prvé výčapy

Existovali však aj také pivnice, ktorých majitelia dokázali pivo pretočiť z ležiackych sudov do menších nádob (12,5- alebo 25-litrových). Veľký sud najskôr položili na drevený stojan a narazili doň drevený kohútik. Aby sa do suda dostal vzduch a pivo mohlo odtekať, musel sa otvoriť plniaci otvor.

Potom stačilo už len prikladať menšie nádoby, ktoré sa vynášali do šenku, aby sa z nich nalievalo hosťom do pohárov. Prvý výraznejší pokrok v čapovaní piva prišiel s konštrukciou ručne ovládaného tlakostroja.

Bol to v podstate excentrickým hriadeľom poháňaný kovový piest tesnený kožou. Ten pomocou dvojsmerných klapiek nasával a tlačil vzduch buď do suda, alebo do tlakovej nádoby. S príchodom priemyselnej revolúcie sa začali vymýšľať a vyrábať aj jednoduché výčapné zariadenia.

Dnes by sme ich nazvali „párty pumpy". Pomocou nich sa pivo čapovalo a zároveň sa sud tlakoval, takže obsah vytekal rovnomerne, bez veľkých problémov. Toto zariadenie bolo prazákladom nám už známych klasických výčapov.

Ku koncu druhej polovice 19. storočia sa v krčmách začala presadzovať módna vlna čapovania piva do fliaš. Spočiatku sa používali fľaše kameninové, neskôr pribudli sklenené.Hrdlo sa zaisťovalo korkovou zátkou, ktorú nahradil keramický uzáver tesnený gumičkou. Fľaškované pivo však nebolo filtrované a pasterizované, takže jeho záručná lehota bola veľmi krátka.

Výčapy v 20. storočí

Obdobie rozkvetu českého aj slovenského pivovarníctva charakterizujú výčapy podobné tým dnešným. Boli to fortieľne spracované exempláre z mosadze alebo z keramiky, tá však bola doménou nemeckých krčiem. Novinkou bolo doplnkové chladenie v podobe vaničky umiestnenej pod výčapnou hlavou, kam sa rúrkovou závitovkou („šnekom") privádzalo pivo zo suda.

Vanička bola naplnená nadrobno nasekaným ľadom a vodou, hlavný vplyv na teplotu piva však malo chladenie v pivnici. Pivo sa do pípy tlačilo pod nízkym tlakom (maximálne 0,8 baru, dnes sa používajú 2 - 3 bary). Zlomovým bodom na čapovanie bolo masové zavedenie chladičov so silnejším chladiacim roztokom, tzv. soľankou, ktorá však aj tak stačila chladiť iba priemerné výtoče piva.

Veľkokapacitné krčmy preto začali stavať chladené boxy a používali 10- až 15-hektolitrové stojaté tanky. Tento stav trval až do roku 1990, keď do hry vstupujú technické servisy, ktoré postupne vznikajú v jednotlivých pivovaroch. Ich technici používajú techniku dodávateľských firiem, alebo sa priamo podieľajú na vývoji vlastných originálnych zariadení (napríklad plzenský Prazdroj).

Učíme sa čapovať

V Česku a na Slovensku existujú dva spôsoby čapovania piva - čapovanie pomocou pákového kohúta a čapovanie piva otočným kohútom. Nevedno, prečo je dnes najbežnejší prvý spôsob, ktorý je náročnejší a zdĺhavejší. Pravda, len za predpokladu, že výčapník má záujem natočiť pivo skutočne profesionálne, teda tak, aby takzvanú suchú penu (čapica bez piva) vytlačila z pohára pena „mokrá" (plná piva).

Na Slovensku sa s tým väčšinou nebabrú, celý proces zjednodušia na minimum. Piť sa to síce dá, ale pena je nechutná, suchá. Čapovaniu pomocou pákového kohúta, ktoré sa používa najmä v klasických českých krčmách (napríklad v hrabalovskej krčme U zlatého tygra), sa hovorí aj čapovanie „na hladinku".

Pri tomto type čapovania vzniká typická hustá smotanová pena, pivo nemá „čapicu" (karfiol), pena je na povrchu jemná a rovná a po napití kreslí na stenách pohára krúžky, takzvané hladinky. Na hladinku sa čapuje tak, že do pohára pomalým pootočením kohúta napustíme trocha peny, pričom pohár je, rovnako ako pri čapovaní pákou, nahnutý do uhla asi 45 stupňov.

V druhej fáze otvoríme kohút na maximálny prietok, pivo steká po stene pohára, ale prúd je bez turbulencií, celkom priehľadný. V tretej fáze ukončíme čapovanie rýchlym uzavretím kohúta. Krígeľ je vtedy plný hustej, mokrej, hojdajúcej sa peny, ktorá sa postupne dvíha.

Nie je faux pas, keď trochu peny pretečie cez okraj pohára, niektorí pivári dokonca považujú tento moment za mierne erotický. V poslednej fáze sa pivo pomaly upokojuje, v pohári sa dvíha jemný závoj bubliniek - rozpusteného oxidu uhličitého. Pivo dobieha veľmi pomaly a zvoľna sa približuje k ryske pohára. To je špecifikum tohto typu čapovania.

Chutné pivo je výsledkom súhry mnohých, často zdanlivo zanedbateľných faktorov. Svoju úlohu tu hrá aj útulné prostredie a príjemná, nevtieravá, ale pozorná obsluha. Dominantným faktorom však istotne zostáva to, ako je pivo načapované.

Nadúva vás po pive?

Rezanie v hrdle, pocit plného žalúdka, neskôr aj nadúvanie - to všetko sú príznaky toho, že v krčme, v ktorej práve sedíte, je pivo presýtené oxidom uhličitým. Ak by majiteľovi krčmy záležalo na tom, aby ste zbytočne netrpeli, stačí, aby pri čapovaní začal používať moderné zmesi technických plynov, napríklad zmes oxidu uhličitého a dusíka. Pritom to nie je žiadna horúca novinka, táto zmes sa objavila na Slovensku už okolo roku 2000.

Tu je prehľad možností, ako naháňať pivo do točky a čo z toho vyplýva:

Čapovanie pomocou vzduchu

Pri tomto type čapovania sa pivo zo sudov tlačí pomocou vzduchového kompresora. Tento spôsob je dnes ešte stále bežný, hoci výčapník nemá úplne pod kontrolou, čo sa do piva dostáva spolu so vzduchom. Ten, keďže prechádza kompresorom, môže obsahovať rôzne nežiaduce látky, najmä ak je krčma pri nejakej dopravnej tepne.

Znečistený vzduch môže pochádzať aj z prostredia samotného kompresora, najmä ak ide o lacnejšie typy, ktoré nie sú určené na potravinárske účely. Negatívny vplyv tohto spôsobu sa prejavuje tiež oxidáciou (okysličovaním) piva, čo znamená, že pivo nie je „rezké" (ako by povedali Česi - nemá „říz"), rýchlejšie starne a jeho kvalita sa rapídne znižuje.

Existuje ešte množstvo faktorov, svedčiacich proti používaniu vzduchových kompresorov, preto už len stručne: vzduch zvyšuje kontamináciu v trúbkach a hadiciach, takže pivo môže získať nepríjemný zápach alebo aj chuť. Nadmerné prevzdušnenie prispieva k množeniu biologickej frakcie v pive, čo znamená, že sa môžu premnožiť „divoké" kvasinky, či dokonca zdraviu škodlivé mikroorganizmy.

To všetko sa odrazí na kvalite: pivo nepríjemne páchne, vznikajú zákaly a dokonca aj alergény, ktoré spôsobujú napríklad bolesti hlavy či prudkú migrénu. Okrem toho stlačený vzduch znižuje obsah oxidu uhličitého (bubliniek) na neželateľnú mieru, navyše má zlý vplyv na tvorbu peny a „plnosť" piva.

Oxid uhličitý a dusík

Prednosťou čapovania pomocou samotného oxidu uhličitého (CO2) je azda len to, že CO2, ako inertný plyn, zamedzuje oxidácii, teda znehodnocovaniu piva. Nevýhodou je, že oxid uhličitý sa pri nízkej teplote nadmieru rozpúšťa v pive, ktoré je ním potom presýtené (a spôsobuje spomenuté tráviace problémy).

Prednosťou dusíka (N2) je to, že je to inertný plyn, ktorý, rovnako ako CO2, zamedzuje oxidácii piva. Pri vyšších teplotách však vytláča z piva prirodzený oxid uhličitý a pivo tak stráca rezkosť.

Čapovanie pomocou zmesi CO2 + N2

Táto technológia čapovania piva je v súčasnosti ideálna. Má tú prednosť, že výčapník môže upravovať pomer plynov podľa typu piva (štandardný pomer je 1:1). Zmes s názvom Biogon sa dodáva v oceľových fľašiach na potravinárske účely, takže je garantovaná mikrobiologická čistota.

Zmes vyhovuje požiadavkám na štandardnú kvalitu piva a obmedzenie mikrobiologického rizika, čo je celosvetový trend. Ak je pivo narazené dlhšie ako deň, táto zmes ho chráni pred zvetraním a podporuje jeho trvanlivosť. Pivo zbytočne nepení, pena je jemná, smotanová.

Jediným „nedostatkom" môže byť zanedbateľné zvýšenie nákladov pri investícii do nového zariadenia (ide zhruba o 1 cent na liter piva). Každý podnikavý krčmár by si však mal uvedomiť, že keď nebude hostí presýtené pivo tlačiť v žalúdku, tak ho aj viac vypijú.

Zdroj: Žena Sme.sk | Autor: Tomáš Čejka

Jedna z nejstarších hospod v centru Ústí nad Labem, Na rychtě, je zavřená. Místo štamgastů se tu pohybují dělníci, kteří ji vyklízejí. Důvodem je chystaná rekonstrukce restaurace na hotel s pivovarem.

Potvrdil to Martin Prachař, jednatel pražské firmy Trade Finance, která je vlastníkem objektu. Rekonstrukce zahrnuje stavební úpravy, dostavbu a nástavbu stávajícího objektu. Ten bude zmodernizován a zvětšen, jednak přístavbou ve dvorní části a také bude zvýšen o jedno patro.

Vizualizace:

Zdroj: Ústecký deník.cz | Autor: Jitka Hadašová

První červnový víkend se Radnická ulice promění v oázu radosti a pohody. Každoroční účastníci vědí, že v těchto dnech, a to konkrétně v pátek 5. a v sobotu 6. června 2009, proběhne již tradiční prezentace produkce malých pivovarů.

Letos můžete ochutnat rozmanité druhy piva a speciality značky Černá Hora, Pegas Brno či Chodovar, další pak přivezou pivovary z Poličky, Vyškova, Náchodu a jiných měst. Tradiční soutěž O zlatou korunku letos bohužel neproběhne, a to z důvodu malého počtu dodaných pivních vzorků.

Po oba dva dny bude probíhat v prostorách již zmíněné Radnické ulice a na nádvoří Staré radnice jarmark s možností občerstvení. Bohatý program zajistí koncerty hudebních skupin, a to vždy od 14.00 hodin. Můžete se těšit na široký repertoár country, folku, trampských písní nebo pop-rocku v podání zajímavých interpretů. Pro příklad uveďme skupinu Poutníci, která skvěle doplní atmosféru teplého letního podvečera.

Zdroj: BKC.cz

Nezastavěný prostor mezi obchodním centrem Convent a ulicí Nerudova v okresním městě by mohl v budoucnu získat nové využití. Investoři, kteří parcelu koupili koncem minulého roku, by na ní rádi vybudovali restauraci s vlastním minipivovarem.

„Pozemek jsme vlastnili zhruba deset let, teprve vloni jsme jej prodali dvěma investorům. Jaké s nimi ale mají přesně plány, to nemohu podrobně popsat,“ sdělil Oldřich Sedlák, člen městského zastupitelstva a majitel žďárské firmy Auto…, jíž tato parcela původně patřila.

K vybudování stylové pivnice s vlastním pivovarem se vesměs pozitivně postavil také žďárský městský úřad. „K výstavbě tohoto objektu jsme dávali vyjádření, které bylo více méně kladné, avšak s několika výhradami. Mezi ně například patří zvýšení počtu parkovacích míst okolo zamýšlené stavby, ten byl původně nedostatečný,“ uvedla Irena Škodová, vedoucí odboru rozvoje a územního plánování.

Mezi další připomínky k novému restauračnímu objektu ve Žďáře nad Sázavou patří ještě nutnost zachovat alej vzrostlých stromů v inkriminované lokalitě a také přístupovou cestu k blízké zastávce městské hromadné dopravy.

Původně se mělo začít stavět v roce 2010, jestli však bude termín dodržen, není jisté.

Zdroj: Žďárský deník.cz | Autor: Jana Ševčíková

Závěr měsíce máje bývá už několik let v Třebíči ve znamení piva – jeho oslav i konzumace. Součástí toho letošního ročníku je neobvyklá výstava pivních etiket v jednom z poschodí knihovny na Karlově náměstí.

Začala v úterý 12. května pod názvem Svět pivních etiket. Organizátorem je předseda třebíčského ETTA CLUBU Zdeněk Hobza.

Ten letos dovrší čtyřicet let své sběratelské činnosti i vedení tohoto klubu ve městě. Psal se 2. leden 1970, když Zdeněk Hobza v Třebíči klub založil.

A sběratelova aktuální bilance? Má 120 000 etiket ze 187 zemí světa. Českých etiket má ve sbírce dvacet tisíc. „Dost těžko se shánějí například etikety z Palestiny či Jemenu,“ říká sběratel.

Klub sběratelů pivních suvenýrů má v Třebíči v současné době 26 členů.

Ve svých sbírkách mají k pivu se vztahující tácky, etikety, láhve, sklenice, reklamní tabule, stojánky na tácky, pivovarské odznaky, plechovky, soudky, tužky s pivovarskými znaky i například účtenky.

Současná výstava v budově knihovny uvádí jen etikety a potrvá do 5. června.

Devadesát devět procent etiket je tištěno na papíru, z minipivovarů jsou známy i samolepky. Vzácné jsou i etikety z malých pivovarů, z nichž se v některých už pivo ani nevaří.

Foto zde...

Zdroj: Třebíčský deník.cz

I letos ožije centrum Trutnova tradičním Pivofestem. V sobotu 13. června se na Krakonošově náměstí bude prezentovat několik pivovarů v doprovodu pestrého kulturního programu. V něm nebudou chybět ani vítězové ankety Marta Kubišová a skupina Buty, pro které jste mohli hlasovat na stránkách www.trutnov.cz, www.trutnovinky.cz, www.okolohradce.cz a www.nachodskyswing.cz. Z pivovarů tu narazí své sudy například Krakonoš, Primátor, Bernard, Svijany, Gambrinus, Pilsner Urquell, Nová Paka nebo Guinness. Už v dopoledních hodinách se na Pivofestu potkají i majitelé automobilových veteránů a určitě i vy s přáteli a kamarády.

Zdroj: Daniel Šafr

Čechy od dob totality, kdy se do západní Evropy podívali jen výjimečně, dělí již dvě desetiletí. O to víc ale mají možností poznávat vyspělé kultury nyní. A platí to i pro pivaře.

Pivovarnická kultura má totiž v každé zemi Evropy své nezaměnitelné zvyklosti. Pro ty, kteří je chtějí blíže poznat, sestavil Plzeňský Prazdroj, největší český exportér piva, evropské pivní desatero.

Ve Velké Británii k pípě

Například koho nebaví chodit si pro každé pivo k výčepu a ještě ho hned zaplatit, určitě by neměl jezdit do Velké Británie. Ve více než devadesáti procentech případů tam totiž musí pivař každý orosený půllitr zaplatit ihned u pípy.

Podobně to funguje například v Dánsku či Švédsku. Jako doma se pak Češi mohou cítit v sousedním Německu, kde se stejně jako u nás platí útrata číšníkovi najednou u stolu.

Platím rundu!

Ne všude se také platí přesně to, co člověk sám vypije. Své o tom vědí třeba Nizozemci či Belgičané. V jejich pivnicích se nezvykle zákazníci dělí o útratu rovným dílem. A kdo by se rád napil víc, než na kolik má u sebe peníze, měl by si pro svou návštěvu vybrat Rumunsko.

Téměř dvě třetiny rumunských pivařů jsou totiž ochotni objednat rundu pro celý stůl, i když si nejsou jistí, že jim podobné gesto jejich spolustolovníci opětují.

To, že pití piva lidi sbližuje, platí nejen v Česku, ale i po celé Evropě. Ovšem ne vždy platí, když pije muž pivo se ženou, že jsou jen přátelé. „Pokud vidíte spolu pít pivo muže a ženu, v případě Čechů půjde z 80 % o současné partnery, takže nemá cenu se o někoho z nich pokoušet,“ radí se v pivním desateru.

„Zato v Německu už podobná situace může dopadnout jinak – jen 50 % Němců někdy s partnerem na pivo zajde a druhá polovina dává u piva přednost třeba přátelům či přítelkyním,“ píše se v něm dále.

Pět set belgických piv

Každý správný pivař by měl také vědět, jak široká paleta různých druhů piv každá ze zemí Evropy může nabídnout. V tomto ohledu bezkonkurenčně vede Belgie.

V belgických pivovarech se vaří pět set druhů standardních piv, a pokud se do toho započítají příležitostně vyráběné pivní speciály, nabídka se může rozšířit i na několik tisíc.

Pivní desatero

1. Koho nebaví chodit si pro každé pivo k výčepu a ještě ho hned zaplatit, neměl by jezdit do Velké Británie (děje se to tam tak v 91 % případů), Dánska (65%) nebo Švédska (70%). Způsob, kdy se platí všechno najednou na konci a to číšníkovi, který přijde až ke stolu, je z celé Evropy nejpoužívanější právě v ČR (90 %), ale dostatečně je rozšířený i v Německu (81%) nebo Rumunsku (84%).

2. Český pivař je zvyklý zaplatit jen za to pivo, které vypil sám (dělá to 97 % z nich). V některých evropských zemích jsou ale lidé zvyklí při závěrečném placení dělit se o pivní útratu rovným dílem. Komu to nevyhovuje, neměl by chodit na pivo v Nizozemí (82%) či Belgii (77%). Chování nejpodobnější našim zvykům najdete v Německu (90%) a Rumunsku (83%).

3. Kdo si rád dá pivo ve všední den co nejdříve odpoledne, nejméně se nad jeho objednávkou pozastaví ve Francii, kde začínají s pivem v 17:10. Naopak v Itálii přichází první pivo na stůl až v 19:48.

4. Komu vyhovuje pití piva co nejpozději večer, jeho zaslíbenou zemí je Německo, kde se od piva odchází až ve 22:59. Francouzi naopak s pivem končí už ve 20:33.

5. Kdo by se chtěl napít piva víc, než nakonec zaplatí, měl by jet do Rumunska: 59 % rumunských pivařů je rozhodně připraveno objednat a pak zaplatit rundu piv pro celý stůl, i když si nejsou jisti, jestli jejich spolustolovníci toto gesto čestně napodobí.

6. Kdo na svých cestách navazuje u piva důvěrné známosti, jeho optimální destinací je Švédsko. Na první schůzce s potenciálním partnerem si pivo s radostí objedná 77 % Švédů, hned za nimi následují Britové (76 %). A pánové, pozor: pivo při důvěrné schůzce je dokonce oblíbenější u Švédek než u Švédů. Překvapivě však tento postoj sdílí jen necelá třetina Čechů a dokonce pouhých 18 % Slováků – zde je sklenice piva na prvním rande považováno za mírné „faux pax“!

7. Pokud vidíte spolu pít pivo muže a ženu, v případě Čechů půjde z 80 % o současné partnery (jsme v tom evropsky nejlepší), takže nemá cenu se o někoho z nich pokoušet. Zato v Německu už podobná situace může dopadnout jinak – jen 50 % Němců někdy s partnerem na pivo zajde a druhá polovina dává u piva přednost třeba přátelům či přítelkyním. V tom jsou zase evropsky nejlepší Němci.

8. Kdo si chce dát bez údivu okolí pivo na svatbě, měl by ji udělat v Dánsku či Nizozemí, kde je to přijatelné pro 89 % konzumentů piva. Hlavně ale žádnou svatbu v Itálii, tam je to akceptovatelné jen pro 23 %.

9. Kdo chce poznat co nejvíce nových chutí piva, měl by navštívit Belgii. Tamní pivovary vaří cca 500 standardních piv, ale pokud započítáme i příležitostné speciály, má pivní turista šanci ochutnat desítky druhů piv, jejichž počet značek se pohybuje v řádech tisíců.

10. Jak se budou v Evropě dívat lidé na české pivaře, kteří ročně vypijí cca 160 litrů piva na osobu? S nejmenší údivem se setkáte v Irsku, kde se konzumuje cca 131 litrů na hlavu. Pozor, konzumace více piv naopak vzbudí nežádoucí pozornost v Itálii, kde se ročně na osobu vypije jen cca 29 litrů piva, tedy 4× méně než v ČR.

Zdroj: Deník.cz | Autor: Vojtěch Janda

Testovat najednou různé značky piv je trochu ošemetné. Pokud to ale nepřeženete s množstvím, máte příležitost objevit nové chutě a druhy. Prácheňská perla, Rampušák nebo Démon či Sedm kulí. I takové názvy nesou piva, která vám natočí v pražskýh Letňanech na druhém ročníku Českého pivního festivalu. A pokud vás pití unaví? Můžete třeba lízat zmrzlinu. Samozřejmě, z piva.

Organizátoři se chlubí, že světoznámý cestovatelský průvodce Lonely Planet nazval festival Oktoberfestem budoucnosti a slibují nabídku až sedmdesáti značek hořkého nápoje. Pokud se od 22. do 31. května na akci vydáte, můžete ochutnat nejen klasické světlé či tmavé ležáky, ale ležáky nefiltrované, kvasnicové nebo pšeničné svrchně kvašené.

Exotické může být pro tuzemského pijáka i pivo chmelené za studena, které je typické pro britské ostrovy či pivo s přídavkem bylin. Mezi známé firmy se budou snažit vloudit do vaší přízně i mikropivovary, které se právě jinými postupy a přísadami snaží od českého pivního mainstreamu odlišit.

Pít na lačno na podobné akci často zavání průšvihem, a tak se můžete zakousnout třeba do pečeného vola nebo si jako chuťovku objednat vuřty pečené na černém pivě. Pestrost nabídky jedné z kuchyní došla tak daleko, že si k nápoji můžete objednat i tradiční jablečný závin.

Na festivalu se platí speciální měnou, takzvaným pivním tolarem. Hodnota jednoho tolaru je 40 korun a nakoupíte ho u obsluhujícího personálu přímo u stolu. Organizátoři Čechům věří a odhadují, že festival navštíví až 100 000 lidí.

Zdroj: Lidovky.cz

Pivo a krásné dívky! Už pátý ročník Miss Zlatého moku včera začal v Žatci. Kandidátky o titul soutěží v česání chmele, čepování piva, volné disciplíně a samozřejmě také předvedou svoji krásu.

Zdroj: Blesk.cz | Foto: Helena Lacinová

Na turistický ruch vsadila obec Všeradice pod brdskými Hřebeny. Pro turisty tu budují hned dvě muzea najednou, geopark, postavit chtějí minigolf, a dokonce i pivovar. V něm by se mohlo pivo začít vařit už příští rok.

„Věříme, že sem přetáhneme nějaké turisty z Karlštejna. Pomáhá nám i příznivá vzdálenost od Prahy. Když se udělá dobrá propagace, mohly by to být zase další taháky,“ řekl starosta obce Bohumil Stibal. Má za to, že zázemí tu pro návštěvníky bude dostatečné, a to v areálu někdejšího zámku, který chce nyní obec ve spolupráci se sdružením Všeradova země opravit.

V zámku by mělo být k dispozici ubytování i restaurace s pivovarem. „Pivo k nám patří. Pivovar byl zrušen někdy kolem roku 1850. Jak se tehdejší pivo jmenovalo, zatím nevíme. A název toho budoucího taky ještě nemáme,“ uvedl Stibal. Nová varna se už projektuje. „Pivní turistika se v Česku rozvíjí úměrně s tím, jak vznikajímalé pivovary. Je to další možnost, jak získat do Všeradic hosty,“ míní Stibal. Restaurace má mít asi osmdesát míst a celá bude v duchu období národního obrození. „Dobově by měl být oblečený i personál,“ popsal starosta. Odborníci na turistiku takový počin vítají.

„Pokud by chtěli Středočeši nepříznivý trend v návštěvnosti kraje zvrátit, měli by stejně jako v zahraničí vymyslet pro turisty originální jídelníček,“ řekl před časem Tomio Okamura,mluvčí Asociace českých cestovních kanceláří a agentur. „Měli by vytáhnout středověké kuchařky a vymyslet něco zajímavého, co se například vařívalo na Karlštejně. Nalákat turisty na hornickou svačinu do Kutné Hory. Čím divnější recept, tím lepší,“ poradil Okamura.

A kde jinde než ve Všeradicích, v rodišti autorky světoznámé kuchařky Magdaleny Dobromily Rettigové, by pro to mělo být vhodné prostředí. Právě té by měla být věnovaná i část expozice v plánovaném Muzeu české vesnice, které se bude nacházet v někdejším špýcharu.

„Náklady na restauraci a muzeum se pohybují asi kolem 36 milionů korun. Rádi bychom na to získali evropskou dotaci,“ řekl Stibal s tím, že pokud peníze obdrží, mohla by restaurace příští léto začít fungovat. Následně by sdružení chtělo opravit i další část zámku, ve které se počítá se dvěma víceúčelovými hřišti, squashem, saunou, posilovnou či půjčovnou kol.

Kromě Muzea české vesnice se ve Všeradicích otevře iMuzeum Českého krasu doby bronzové, a to už letos v létě.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Pavla Švédová

V procesu výroby piva je mimo jiné důležitým úkolem identifikace mikroorganismů, v tomto případě kvasinek.

Zjišťování přítomnosti „nepřátelských“ přizpůsobivých kvasinek, které způsobují kažení a kvasinek „přátelských“, pivovarských, má důležitý význam při stanovení a řešení mikrobiologických problémů.

V projektu B95 prováděném „Wissenschaftsförderung der Deutschen Brauwirtschaft e. V.“ založeném na identifikační metodě Fourier Transform Infrared (FTIR) spektroskopie je získaných dat používáno pro kvasinky, které se vyskytují v pivovarech. Sledování je zaměřeno na stanovení dvou přímých výsledků. Jedním cílem je nalézt cizí kvasinky, které způsobují kvašení, což slouží jako indikátor přítomnosti kvasinek využívaný pro stanovení stavu hygieny výrobků i výrobních zařízení. Dalším cílem je správné odlišení svrchních a spodních kvasných kultur. Identifikace a rozlišování kvasinek v oblasti pivovarství je složitou záležitostí.

Na jedné straně zde existuje široká rozmanitost druhů a na druhé straně je porovnáván individuální ráz Saccharomyces cerevisiae a Saccharomyces pastorianus, které je třeba od sebe rozlišit. Uvedený systém je proto tak potřebný, že má vysokou rozlišovací schopnost a je stále univerzálně použitelný. FTIR spektroskopie má potenciál, kde se setkává plnění obou kritérií. Kromě toho má tento způsob stanovení velký přínos a vliv na náklady.

Ve spojení WiFoe s projektem B95 je FTIR spektroskopie upravená pro použití v pivovarském a nápojářském průmyslu.

Účelem je za prvé spolehlivě určit cizí kvasinky a za druhé rozlišit mezi Saccharomyces cizími kvasinkami a kulturou kvasinek používaných v technologii. Za třetí tento projekt umožňuje také hodnocení jestli je technologie vhodná pro rozlišování identity tendencí kvasničných kultur.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autor: Iva Hvízdalová

Nedávno jsem našel na serveru Motorkáři.cz článek o zajímavé cestovatelské soutěži. Jde v ní o to, dojet k libovolnému pivovaru v ČR, před pivovarem vyfotit motorku jako důkazní materiál a zmapovat výrobní sortiment dané továrny na dobroty. Vše je náležitě obodováno a na konci motorkářské sezóny se výsledky sečtou a vítěz dostane… jak jinak, spoustu piv. Teda konkrétně padesát.

Proč ne, řekl jsem si. Nápad je to dobrej. Často se mi totiž stávalo, a určitě i Vám, že jsem se chtěl jet projet, ale vůbec jsem nevěděl kam. Jezdit celou sezonu kolem komína po cestách, kde znám každou díru mě nebaví. To člověku vydrží tak do května. A jezdit z bodu A do bodu B jen tak, abych nalítal kilometry, taky není ono. Proto jsem se hned do soutěže MOTOPIVO přihlásil. A moje první soutěžní cesta vedla do pivovaru Krakonoš u nás v Trutnově.

A jelikož bylo ještě dost času, poodjel jsem i do Náchoda a Dobrušky. A hned byly na světě první soutěžní body. No jo, ale jak dál. Jestli chci ten sud vyhrát, chce to vhodnou taktiku a systém. Jezdit nazdařbůh po republice a čekat, jestli se mi nějaký pivovárek nepostaví do cesty, asi nebude to pravé. Takže internet, navigace a plánovač tras. Proseděl jsem několik hodin u internetu, vyhledal adresy pivovarů a souřadnice naládoval do džípíesky. Netušil jsem kolik je u nás různých pivovarů, dostal jsem se na počet kolem 140 !!! Tak to je pořádná porce. Nápady na cesty na celou sezonu. Východní Čechy jsem měl projetý za pár víkendů, plánoval jsem okruhy třeba i se šesti pivovary na trase a najezdil kolem 200 km za soutěžní den. Do nějakého minipivovaru jsem se dostal i na prohlídku, například ve Vrchlabí nebo v Polepech u Kolína.

A kdykoliv jsem někam jel na nějakou akci, snažil jsem se trasu odklonit od přímého směru a pár pivovarů navštívit. Například na V-Strom sraz v Jílovém u Prahy. Toulání přes Vrchlabí, Novou Paku, Dětenice a Nymburk kupodivu trasu příliš neprotáhlo.

A večer hurá domu, uklidit motorku, a když už to nešlo cestou, tak aspoň svlažit hrdlo v hospůdce. A tak nějak téměř každý víkend. A necestoval jsem jenom já. Denně sleduji průběžné výsledky soutěže a pročítám přibývající zprávy ostatních soutěžících. Během týdne se moc cestovat nedá, makat se musí, aby byly korunky na benzín. A prolenošený víkend znamená silnou bodovou ztrátu, ostatní soutěžící také neobjíždějí pivovary po jednom, body naskakují po desítkách. Články o cestování po pivovarech a spoustu dalších zajímavostí o nich najdete na www.motopivo.cz

Jak mě potom potěšila v zaměstnání zpráva, že pojedeme na školení do Břeclavi. A jelikož kolega z práce je taky motorkář, volba byla jasná – pojedeme na mašinách a cestou si udělám několik soutěžních fotek. Šéf souhlasil a počasí vyšlo parádní. Cestou tam 6, a cestou domů dalších 5 pivovarů. To byla pořádná porce bodů a posílení šance na získání výhry.

Další víkend, další cesty. Další pivovary a další body. Ale není to jenom o těch bodech. Před soutěží jsem neměl ani potuchy, kolik je u nás různých pivovarů a minipivovarů. Hlavně minipivovary prožívaly v posledních letech značný boom. Některé zkrachovaly, jiné vydržely. Vždyť takový pivovárek se dá vybudovat za cenu staršího auta. Také mě překvapilo, kolik pivovarů vaří pivo nepasterované, případně ani nefiltrují a nabízejí piva kvasnicová. Taky už vím, jak jsou pivovarníci v nevýhodě proti vinařům z důvodů byrokracie státního aparátu. Kolik piva mohou uvařit, aniž by museli platit různé daně apod.

Ale čeká mě ještě mnoho kilometrů cest a desítky pivovarů po celé republice. Vždyť jsem jich navštívil zatím jen něco přes 30 a více než stovka mě ještě čeká.

Takže o zábavu mám jistě postaráno a celou sezonu bude kam jezdit. A hlavně, vzdálenější pivní okruhy už budou vyžadovat dvoudenní cestu, takže budu moct tamější piva někde v kempech po večerech i ochutnat. A to už stojí za to, spojit příjemné s užitečným. Nebo snad příjemné s příjemným?

Uvidíme, ale jsem rozhodnutý konečně nějakou soutěž vyhrát, tak mi držte palce. A loučím se pivovarnickým pozdravem – „DEJ BŮH ŠTĚSTÍ“.

Zdroj: Motorkáři.cz | Autor a foto: Barvajs

Deset krásných slečen se letos bude ucházet o titul Miss zlatého moku ČR. Odbornice na čepování piva i česání chmele si z nich do září vychovají české pivovary.

O vítězce rozhodne finálový večer V. ročníku soutěže Miss zlatého moku ČR 11. září 2009 v Městském divadle Žatec. Záštitu nad akcí převzala Jana Vaňhová, hejtmanka Ústeckého kraje, senátor Marcel Chládek a žatecký starosta Erich Knoblauch.

Organizátorům ojedinělé soutěže se letos přihlásilo na dvě stě dvacet dívek. Deset finalistek z nich bude vybráno odbornou porotou na neveřejném kole v Žatci v polovině května.

„Tyto krásky pak budou zastupovat konkrétní značku piva z desítky pivovarů z ČR. Jsou mezi nimi například Žatecký pivovar, Zlatopramen, Krušovice, rakovnický Bakalář, Regent Třeboň nebo Ryzí pivo z hor Holba z Hanušovic,“ uvedl Petr Šimáček, ředitel soutěže.

Raritou mezi nimi podle něj bude pivo Suchdolský Jeník – výrobek školního pivovaru České zemědělské univerzity v Praze. „Tato škola se zúčastní i se svojí vybranou dívkou – vítězkou Miss Agro,“ prozradil ředitel.

Finalistky se v průběhu léta 2009 seznámí se „svými“ pivovary a budou se učit i správně čepovat pivo a „pilovat“ své volné soutěžní disciplíny.

„Na dívky čekají na začátku září soutěžní disciplíny – ruční česání chmele na chmelnici ve Stekníku, degustace piva ve Chmelařském institutu, čepování piva ve stáncích o žatecké Dočesné i finálový kulturně-společenský večer s moderátorem Janem Čenským v pátek 11. září v žateckém Městském divadle. V průběhu programu, který je uspořádán jako oslava chmele a piva vystoupí také naše nejlepší zpěvačka Lucie Bílá,“ prozradil režisér soutěže Jiří Kopřiva.

Vítězku čeká pobyt v cizině od společnosti Remax i účast na prezentačních akcích zúčastněných pivovarů, obdrží hodnotné ceny včetně drahých kamenů od společnosti Minas Gerais.

„A na určitou dobu získá k používání osobní automobil od firmy Auto Kopta majitele Zdeňka Kopty,“ doplnil Jiří Kopřiva k soutěži Miss zlatého moku ČR, mezi jejíž hlavní mediální partnery patří Deník. Generálním partnerem projektu je společnost Izos.

„Ráda a s potěšením jsem převzala záštitu nad touto soutěží, která spojuje chmel, slad a pivo s dívčí krásou,“ přiznala hejtmanka kraje Jana Vaňhová.

„V rámci této soutěže se bude prezentovat celý Ústecký kraj, o němž některá média vytvářejí zkreslený obrázek pouze dýmajících komínů a elektrárenských věží s vydolovanou krajinou. Přitom se máme v kraji čím chlubit: život i prostředí se zlepšuje, do řek se vracejí lososi a úhoři a zaznamenáváme také mnoho nápaditých projektů i akcí, jako je například tato žatecká Miss zlatého moku,“ uvedla hejtmanka Jana Vaňhová.

Zdroj: Ústecký deník.cz | Autor: Radek Strnad

Přestavba komplexu o sedmi budovách v centru metropole trvala tři roky, její výši nechce investor zveřejnit

Další řetězec luxusních hotelů se nastěhoval do Prahy. Po Sheratonu se tak 14. května otevře i hotel The Augustine, který patří společnosti Rocco Forte Collection.

Je na Malé Straně a v jeho útrobách se skrývá i bývalá pivnice U sv. Tomáše. Ještě před několika lety sem chodili turisté i štamgasti na pivo. Svatý Tomáš byl vyhlášený a přitom ne příliš drahý podnik kousek od Karlova mostu v Letenské ulici.

V roce 2006 ho nový majitel zavřel, teď se tady znovu bude čepovat zlatavý mok. Jen z pivnice se stal bar Brewery ve sklepení pětihvězdičkového hotelu.

„Snažíme se vždy zachovat ducha místa, důležité je, aby se genius loci odrážel nejen v zařízení, ale třeba i gastronomické nabídce našich hotelů,“ říká ředitel Augustinu Henning Matthiesen s tím, že si tak na rekonstrukci najímali místní firmy a řemeslníky, reflexe Prahy je vidět i v interiéru.

V Tomášově baru, který je umístěn tam, kde byl dřív klášter, jsou na klenutém stropě zrestaurované barokní fresky, v Brewery zase sedí hosté na židlích inspirovaných kubismem.

Skleněná podlaha na některých místech odkrývá základy ze 17. století, moderní české umění je zastoupeno plastikou ženského torza z ořechového dřeva od Vladimíra Matouška.

„Sám sice nemám moc rád pivo, ale hosté u nás dostanou svatotomášské pivo, které jsme začali vařit podle původních receptur. Také kuchyně bude čerpat z místních zdrojů,“ tvrdí sedmatřicetiletý ředitel.

Kromě pražské šunky se na výčepním pultu budou servírovat české tapas, jednohubky obložené delikatesami od tuzemských dodavatelů.

„Budeme mít poctivý staročeský kmínový chléb, uzeniny a salámy od řezníka z příhraniční Hory Sv. Šebestiána, jehněčí maso bereme z malých farem na jihu Čech, a hlavně třeba českého králíka nebudu polévat olivovým olejem. Používám jen náš řepkový, který má naprosto neutrální chuť,“ říká šéfkuchař Richard Fuchs, který se chce zaměřit na českou klientelu.

Tomu prý odpovídají i ceny v obou hotelových barech a restauraci: pražská šunka se zelím a štouchaným bramborem stojí 160 korun, kuřecí křídla marinovaná ve svatotomášském pivu a medu s čerstvou zeleninou jsou o deset korun levnější.

Pro hotelové hosty je pak připraveno 101 pokojů, v nichž hotel The Augustine nemusel řešit problém všech rekonstruovaných objektů v centru metropole – nedostatek místa. Architekti prostě jen pro pohodlí klientů spojili několik bývalých mnišských cel dohromady.

V sedmi budovách – nejrozsáhlejší je bývalý augustiniánský klášter sv. Tomáše ze 13. století, podle kterého se celý komplex také jmenuje – museli ale při rekonstrukci pečlivě dodržovat přísné požadavky památkářů. Na kolik vyšla celková rekonstrukce objektu, nechce hlavní investor – Waldeck Capital LLC – zveřejňovat. Nejkrásnější pohled na Prahu nabízí apartmá v hotelové věži, kde je v jednom podlaží vstup, v dalším vítá hosta vana volně umístěná v prostoru a na vrcholku je ložnice s výhledem do všech světových stran. Kdo se ale chce kochat pražskými střechami, musí mít dobrou fyzickou kondici – schodů ve věži je hodně a jsou strmé. Noc tady přijde na 88 tisíc korun.

12. května od 14 do 20 hod. mají i lidé z ulice možnost zjistit, jak proměna památky dopadla. Hotel v tu dobu pořádá exkurze pro veřejnost.

Zdroj: Právo.cz | Autor: Jana Hanušková