Zdar Pifkapifci a Pifkapifky !

Uš mi i vyčítaly (hlavně ony) proč je uvádím aš na druhém místě, ale je vás, holky moje, fakale míň (alespoň co se milek pifka týče) a tak sorráč.

Na tento mejl jsem se chystal poměrně dlouho. A ejhle je to tady. Oč jde ? O nic menšího než o změnu desiny v Tramu !!! Skoro celou dobu co máme v hospodě štvrtou pípu, tak jsme čelili otázkám : Proč pořád Gambrinus ?, A nechtělo by to změnit ?, Ta druhá pípa Vám kazí dojem z té čtvrté !, Je tolik skvělých desítek a Ty točíš ten Gambrihnus atd., atd. No jo, ono se to hezky radí, když nemáš co ztratit a když Ti Tvá rada nevyjde, tak pokrčíš rameny, žes to jako myslel dobře… Mě, ač se to nezdá, tak pořád výtoč stojí a padá s desítkou a tak jsem byl opatrnost sama a šel na to pomalu a zlehka. Nicméně jsem slíbil už loni a nejenom členům SPP, že po Novém roce s tím něco udělám. A hle první nástřel je tu ! Určitě znáte z reklam, jak se rodil Pardál a tak s tím otravovat nebudu jen musím říc, že ať už je to pravda či není, tak PR co si na to ti Budvaráci najali odvedla sqělou práci !!!. Spíš napíšu jak jsem se k němu dostal. Loni něgdy na jaře byla pravidelná ochutnáfka pif v Piv. domě pod vedením H+H a tam jako přequapení se ochutnával i Pardál. Já z Budějic od Budvarů jsem snad dobrou desinu nepil a tak jsem k tomu přistupoval velmi skepticky… Ale musel jsem konstatovat : Tak jestli vám vydrží tahle chuť i při velkovýrobě, tak klobouk dolů. No a letos v lednu jsem ho ochutnal znovu (hned jak ho uvolnili pro celou ČR) a už s kloboukem dole jsem přivítal Pardála nejdříf na štyrce a gdyž fšem pro hospodu důležitejm štamgastům chutnal, tak jsem utnul Géčko a nasadil tohle zvíře…

Jak dlouho vydrží bude záležet na vás. Jestli vám zachutná tak, že ho budete chtít ve výběhu na stálo, či mě s ním za čas pošlete se vycpat a já se budu poohlížet po jiném nevycpaném drafci… To fše se teprf hukáže. Jen jedno vím jistě: Géčkem Vaše ctěné chuťové pohárky už otravovat nebudu .

Jen dovětek. Je mi to na jednu stranu docela líto, co během pár let provedli s (ne)chutí desiny Gambrinusu, (že Pepuško) ale takovej už je asi život, že to co je dobrý dneska nemusí být dobrý za pár let. A to je škoda . Ostatně se přesvědčíme po Pardálofsku co s tou chutí bude za pár let, že…

O dalších pifkách co budou na štyrce zase jindy. Jen (aby měli vzteka ti co nechodí ) co jsme točili naposled : po STOfkovém úžasném Joe’s Garážofským Freak Outu (dle mne i mnohých štamgastů mnohem lepčí jak Guinness!!!), byl zase po dlouhé době Bitter 11° kvasnicový – ňamina a pak mi dovezl svoji úplně sqělou zlatou vídeňskou 14° Tomáš Mikulica z Chýně !!! Tak to prý byla taky bomba. Já nevím – byl únor, ale kdyš jsem to ochutnal 1. 3., byť z Petky – co mi Martinka zachránila -, tak mi nezbývá než souhlasit. Pak ještě proběhla 28 minutová čepovačka Pepřového pifka od Opatů = Raduna veliká !!!

Toť fše.

S pozdravem:

Českému pifku zdar !

Jirka Bejček Stehlíček.

První Pivní Tramway.

Hospoda sta druhů pif.

Zdroj: Klub PIVO na diskusním serveru Lopuch | Autor: Kacir

Banky lákají investory na podílové fondy zaměřené na přitažlivé obory. ČSOB vsadila na vztah Čechů k pivu.

Speciální podílový fond obsahující výhradně akcie významných světových pivovarů představila Československá obchodní banka. Reaguje tak na sílící zájem investorů o fondy zaměřené pouze na jedno odvětví.

„Vybíráme především fondy, které lze aplikovat na české prostředí. Češi jsou velkými konzumenty piva, takže věříme, že je tato příležitost zaujme,“ vysvětlil mluvčí ČSOB Tomáš Kopecký.

Banka se novým produktem snaží navázat například na velký úspěch fondu, který byl zaměřen na firmy obchodující s vodou. Ten byl předčasně vyčerpán již po dvou týdnech, kdy do něj klienti investovali průměrně 54 milionů korun denně. Celkem to bylo 880 milionů korun.

„Tento druh fondů se v posledních letech těší obrovské, stále rostoucí popularitě. Je to ideální cesta pro aktivní investory, jak zužitkovat své znalosti v oboru,“ uvedl David Marek, analytik společnosti Patria Finance.

Odvětvové fondy jsou lákavé zejména pro investory, kteří sice mají obecný přehled o daném sektoru, ale nemají již tolik informací o jednotlivých titulech. Některé investiční banky se na tyto produkty přímo specializují a připravují pro banky fondy na konkrétní objednávku.

„Je to zajímavé z hlediska marketingu i tím, že klientům jsou tyto fondy bližší. U běžných fondů si pod názvy firem mnohdy nedokážou nic konkrétního představit,“ řekla mluvčí České spořitelny Klára Gajdušková.

Boj o pozornost investorů Česká spořitelna nabízí například fond zaměřený na farmacii, informační technologie nebo biotechnologie. Velký zájem nyní banka očekává o akcie společností, které působí v oblasti ochrany životního prostředí. Klimatický fond, který je specializovaný na firmy bojující proti znečištění ovzduší, již uvedla také ČSOB.

Tyto investice poměrně snadno přitahují pozornost klientů i médií, a podle Gajduškové proto mají velkou budoucnost. Akciové fondy se tak postupně stávají oblastí, kde kromě znalosti situace na trhu rozhoduje i přitažlivost oboru.

Omezení portfolia na jeden obor přináší rovněž ekonomické výhody. „Odvětvové fondy mohou dobře reagovat na to, co se děje v ekonomice. Ne každý obor je totiž vývojem ovlivněn stejně,“ upozornil Dalibor Mátl ze společnosti Atlantik FT. Rozvoj podle něj zaznamenaly fondy především poté, co přestaly rozlišovat firmy podle země původu. V dnešní globalizované ekonomice tak nahradily regionální diverzifikaci.

Nestabilita na světových burzách nyní akciovým fondům příliš nesvědčí, a odvětvové fondy tak nabízejí možnost, jak zájem investorů oživit. Během ledna totiž akciové fondy celkově prodělaly, například největší tuzemský akciový fond ING ztratil téměř 16 procent.

Češi během minulého roku do podílových fondů přidali 44 miliard korun a celkový objem takto uloženého kapitálu se vyhoupl na 315 miliard.

Zdroj: Lidové noviny | Autor: Vojtěch Bednář

Aktivita pivného Kalt Bier klubu pokračuje, čoho svedkom bolo druhé stretnutie jeho členov a priaznivcov dobrého piva dňa 1. februára tohto roku v košickom podniku Vigvam pub.

Prvé (zatiaľ druhé v poradí) stretnutie na košickej pôde zorganizovali spoločne, materský klub z Rožňavy a košický Kalt Bier klub Vigvam pub. Hosťom večera bol Ing. Ján Pokrievka, prezident SAHP a popredný slovenský homebrevár (domáci varič piva) s prednáškou o vzniku, dôvodoch a praktizovaní varenia piva v domácich podmienkach.

Úvodom p. Bc Kovács zhodnotil účasť a výsledky slovenských zástupcov na jednej z najpresížnejších pivných súťaží v strednej Európe “Česká pivní pečeť” Tábor 2008 ako úspešnú, veď v kategórii svetlé výčapné pivo sa na 2. mieste umiestnil Urpiner 10% z Banskobystrického pivovaru s.r.o., Banská Bystrica, v kategórii tmavé výčapné pivo na 3. mieste Steiger 10% tmavý z Pivovaru Steiger a.s., Vyhne a v kategórii tmavé špeciálne pivo na 3. mieste Brokát tmavý 13% z Pivovaru Kaltenecker Rožňava.

Účastníci mali možnosť ako prví ochutnať 14 stupňové polotmavé kvasnicové pivo typu India Pale Ale z pivovaru Kaltenecker, tento špeciál nebol na Slovensku podľa dostupných informácií doteraz uvarený.

Hlavnou témou večera bola prednáška: Domáce varenie piva, ktorú predniesol skúsený homebrevár p. Ing. Pokrievka. Prednáška zasvetila účastníkov do histórie, vývoja a praxe varenia piva v domácnosti, ktoré v súčastnosti zaznamenáva vo svete zvýšený záujem. V susednom Česku je niekoľko desiatok varičov domáceho piva, na Slovensku je to pomenej, ale odvážlivci, či skôr zanietenci sa nájdu aj tu (p. Ing. Pokrievka, JUDr. Postha, Ing. Dalibor Hanzel, Jaroslav Štofko, Ladislav Mókoš, Gabriel Marencsák, Jaroslav Krsek, Ivan Ozábal a iste aj iní, o ktorých nemám vedomosť).

Homebrewing ako taký začali oživovať v USA z dôvodu globalizácie a uniformity produkcie tamojších pivovarníckych spoločností a poznaniu, že v dobách minulých sa bežne pivo varilo aj v malom, teda v domácich podmienkach. Dnes je homebrewing v USA veľmi populárny, je zastrešený organizačne, ročne sa usporiadava niekoľko festivalov varičov domáceho piva a má aj túto činnosť ošetrenú legislatívne. V Čechách je ako som spomínal situácia taktiež priaznivá, množstvo varičov domáceho piva si môže svoj mok variť až do množstva 200l ročne a podľa informačného šuchu aj v budúcom ročníku pivnej degustačnej súťaže v Tábore má byť zaradená aj nová kategória - homebreving.

Podľa p. Ing. Pokrievku domáce varenie piva sa dá v základe rozdeliť na dve kategórie, varenie z hotových koncentrátov a varenie piva zo základných surovín. Ďaľším dôležitým rozdelením je typ kvasenia, spodné alebo vrchné. Všeobecne sa dá povedať, že variči, ktorí uprednstňujú varenie piva v domácich podmienkách z hotových koncentrátov využívajú skôr vrchné kvasenie a variči zo základných surovín, ktoré je pracnejšie a zložitejšie, časovo náročnejšie, využívajú spodný typ kvasenia.

Ing. Pokrievka využíva na varenie piva v domácich podmienkach varenie z koncentrátov, ktoré sa mu osvedčilo, je časovo menej náročné a hlavne pri dodržaní postupu bol s výsledkom vždy spokojný a nie len on. Ako ukážku svojho umenia doniesol na ochutnanie dva druhy ním uvareného piva Pokrovar, vareného z koncentrátov Cooper Draught a Cooper Stout. Taktiež detailne, aj s fotodokumentáciou predstavil postup varenia piva.

Ako na minulom stretnutí v Rožňave, aj na tomto stretnutí bola súčasťou aj anonymná degustácia pív, ktorú tentoraz riadil autor článku “bobo” v spolupráci s majiteľom Vigvam pubu p. R. Čechom. Na degustáciu bolo pripravených 12 vzoriek piva rôznych kategórií a krajín (Nemecko, Rakúsko, Francúzsko, Rusko, Ukrajina, Švédsko a Tunisko). Samotná degustácia bola rozdelená do troch častí, kde účastníci posudzovali a hodnotili po 4 pivá z ktorých nakoniec po sčítaní bodov určili nakoniec tri najlepšie, podľa nich víťazné.

V prvej časti prvé miesto obsadila vzorka č. 2 Marstons Pedigree 4,5% s 19 bodmi, v druhej časti vzorka č.8 Spendrups Julbrygd 5,3% s 18 bodmi a v tretej časti vzorka č.9 Paulaner Hefeweissbier 5,6% s 13 bodmi.

Konečné poradie hodnotenia bolo nasledovné:

1. miesto Paulaner Hefeweissbier 5,6%

2. miesto Spendrups Julbrygd 5,3%

3. miesto Marstons Pedigree 4,5%

Účastníci po degustačnom hodnotení pív, ich rôznorodých štýlov a získaných skúsenostiach, sa zhodli na tom, že v budúcnosti sa budú hodnotiť pivá v daných zaužívaných kategóriách.

Zoznam pív a ich poradie v akom boli degustované:

1. SKOL, svetlé výčapné pivo, 4,0% alk., Braun Union Ostereich, Rakúsko

2. Marstons Pedigree, bitter ale, 4,5% alk., Marstons plc, Staffordshire, Anglicko

3. Erdinger Champ, pšeničné pivo, 4,7% alk., Erdinger Weissbräu, Erding, Nemecko

4. Kronenbourg 1664, svetlý prémiový ležiak, 5,0% alk., Brasseries Kronenbourg, Francúzsko

5. Kolekcija Ziberta Klasične Nimetske Pšenične, pšeničný špeciál, 5,2% alk., Obolon, Fastiv, Ukrajina

6. Obolon Magnat, svetlý prémiový ležiak, 5,2% alk., Obolon, Kiev, Ukrajina

7. Nils Oscar God Lager, svetlý ležiak dortmundského typu, 5,3% alk., Nils Oscar, Nykoping, Švédsko

8. Spendrups Julbrygd, ležiak viedenského typu, 5,3% alk., Spendrups Bryggeri, Grängesberg, Švédsko

9. Paulaner Hefeweissbier, pšeničné pivo, 5,6% alk., Paulaner Brauerei, Mníchov, Nemecko

10. 33 extra Dry, svetlý ležiak plzeňského typu, 6,0% alk., SFBT, Tunis, Tunisko

11. Swedish Elk Brew X-Strong, špeciál ležiak Malt Liquor, 7,5% alk., Kopparbergs Bryggeri, Švédsko

12. Baltika 9 Krepkoe, svetlý ležiak špeciál, 9,0% alk., Baltika Brewery - BBH, St. Peterburg, Rusko

Na záver členovia klubu, priaznivci a pivní gurmáni zakončili stretnutie družnou debatou pri dobrom pive a očakávaním na ďaľšiu novinku na slovenskom pivnom trhu, pivom typu Märzen.

Zdroj a foto: KaltBier Košice

Nůžky mezi cenami piva koupeného v obchodech a restauracích se rozevírají

Ceny lahvového desetistupňového piva prodávaného v obchodech se po výrazném zvyšování v 90. letech minulého století stabilizovaly a v poslední době se podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) v průměru pohybují kolem 8,50 koruny.

Ačkoli tato loňská průměrná cena lahvové desítky byla ve srovnání s rokem 1989 více než trojnásobná, přesto lahvové pivo vyjde výrazně levněji než pivo čepované v restauracích. Obliba lahvového piva proto v poslední době roste a stále více Čechů si místo návštěvy restaurace raději vychutná láhev pěnivého moku v klidu domova.

Za průměrný plat až třikrát více piv

Podle ČSÚ byla průměrná cena lahvové desítky na pultech obchodů před rokem 1989 kvůli centrálně plánované ekonomice dlouhé roky neměnná. Například v roce 1960 stála lahvová desítka v obchodech 1,40 koruny a až v roce 1966 podražila na 1,70 koruny. Tato cena vydržela do roku 1984. V roce 1985 poskočila cena desetistupňového lahvového piva na 2,50 koruny a na této úrovni se udržela do roku 1992. Poté šly ceny lahvové desítky prudce nahoru. Již v roce 1993 se v průměru zvýšily na 4,04 koruny, o rok později na 4,81 koruny a v roce 1995 na 5,80 koruny. Od roku 1996 se ale tempo zdražování lahvové desítky zpomalilo.

I když průměrná cena lahvové desítky byla loni šestkrát vyšší než v roce 1960, Češi si jí mohli dopřát mnohem více. V roce 1960 totiž průměrná měsíční mzda 1303 koruny vystačila na nákup 930 lahvových desítek. Loni bral průměrný Čech zhruba 21 500 korun měsíčně, za což si při průměrné ceně 8,50 koruny mohl v obchodě pořídit 2529 těchto piv.

Růst brzdí řetězce

Podle odborníků růst ceny desetistupňového lahvového piva začaly v polovině 90. let minulého století brzdit obchodní řetězce, které tehdy v Česku zahájily expanzi a do své nabídky zařadily levné pivo prodávané často pod svými značkami. Například v diskontních prodejnách a některých hypermarketech lze již několik let sehnat lahvovou desítku i za méně než pět korun.

Spotřeba lahvového piva v České republice v posledních letech roste. Souvisí to s tím, že se čím dál více rozevírají nůžky mezi cenami lahvového piva zakoupeného v obchodech a cenami točeného piva v hospodách a restauracích.

Rozdíl mezi cenou půllitru stejného druhu piva zakoupeného v obchodě a v restauraci je dnes větší než deset korun, někdy však může činit až několik desítek korun. Za stejné peníze tak lze v supermarketu pořídit přinejmenším dvakrát větší množství piva v lahvích než u čepu.

Zdroj: MF Dnes

České pivovary vyrobily v uplynulém roce 20 hektolitrů piva, z toho každé páté pivo skončilo v zahraničí. Na našem území stáčí oblíbený nápoj 48 pivovarů. Vyšší zájem je o nealkoholická piva.

Spotřeba v Česku se nijak výrazně nemění, a proto se domácí pivovary zaměřily hlavně na vývoz. Jedničkou na trhu je Plzeňský Prazdroj, který loni vyrobil víc než polovinu celkové domácí produkce. Například značka Pilsner Urquell se vyváží do víc než 50ti zemí.

"Tuzemský trh je silně nasycený a příležitostí ke zvyšování prodaných objemů je velmi málo. Příležitost růstu nám dává hlavně export, Prazdroj vyvezl nejvíc ve své 165ti leté historii," uvedl mluvčí Plzeňského prazdroje Jiří Mareček.

Čím dál tím víc je oblíbené i nealkoholické pivo. Pivovary ho prodaly o polovinu víc a zlomily tak další rekord. "Jeho oblibu si vysvětlujeme změnou životního stylu, jeho spotřeba není jenom na úkor piva alkoholického ale i jiných nealkoholických nápojů," objasnil mluvčí Pivovarů Staropramen Petr Kovařík. Roste i počet značek nealkoholických piv. Před deseti lety jich bylo jen 9, teď jich je 23.

Česká spotřeba piva zůstává přibližně stejná, dlouhodobě těsně pod hranicí 160 litrů na osobu ročně. Výstav desetistupňového piva přibližně o polovinu převyšuje produkci ležáků, ale díky dobré ekonomické situaci Čechů se poměr vyrovnává.

Zdroj: ČT24

České pivovary trhají rekordy ve výrobě nealkoholického piva. Loni dodaly na trh 497 tisíc hektolitrů, což je více než padesátiprocentní nárůst oproti předchozímu roku. Nedávný odhad nyní přesnou statistikou potvrdil Český svaz pivovarů a sladoven, který vychází z hlášení všech 48 průmyslových pivovarů v zemi.

Celková produkce piv jinak vzrostla o pouhého půl procenta na 19,9 miliónů hektolitrů. Produkci většiny pivovarů vylepšuje pak export, který se v celkových číslech zvýšil o 1,6 procenta na 3,6 miliónu hektolitrů.

"Celkový trend se zpomalil. Ale nárůst nealkoholického piva je opravdu razantní. Má na to asi největší vliv to, že loňský rok byl prvním celým rokem, kdy platil přísný bodový systém pro řidiče," hodnotí aktuální výsledky výkonný ředitel svazu Jan Veselý.

Zdvojnásobení segmentu nealko piva

Některé pivovary, jako třeba jednička trhu Plzeňský Prazdroj konkrétní čísla vyrobeného nealka neuvádí, ale i tak potvrzují současný trend. "Během posledních čtyř až pěti let se segment nealko piva zdvojnásobil. Naše značka Radegast Birell dělá zhruba sedmdesát procent českého trhu nealkoholických piv," říká Mike Short, generální ředitel Prazdroje, který loni u nás vyrobil devět miliónů hektolitrů piva.

Takový Rodinný pivovar Bernard v Humpolci zvýšil celkovou výrobu ze 138 tisíc hektolitrů v roce 2006 na 156 tisíc loni, z toho nealko piv vyrobil deset tisíc hektolitrů. Spolumajitel Stanislav Bernard odhaduje, že letos už to bude 17 tisíc. "Z nealko piva se stává fenomén, který nemá jinde obdoby," soudí Bernard.

Rostoucímu zájmu odpovídá i nárůst počtu značek nealkoholických piv. Před deseti lety jich bylo na trhu devět, nyní už 23.

Zdroj: iHNed.cz | Autor: Miroslav Petr

Pivovaru v Buštěhradě na Kladensku hrozí demolice. Areál, který patří mezi nejstarší pivovary v Česku, chce jeho vlastník kvůli špatnému technickému stavu zbourat. Místním lidem a památkářům se to nelíbí.

Firma Level koupila areál bývalého pivovaru v aukci v roce 1993. Měla v něm zázemí pro svou stavební činnost a sklady. Nyní chce budovy zbourat a na jejich místě postavit obytný komplex.

„Areál je v havarijnímu stavu, využívat ho tak jako dosud nemůžeme. Jedinou možností je vybudování obytného komplexu,“ napsali zástupci firmy Level ministerstvu kultury. Pracovníci oddělení památkové péče kladenského magistrátu jim navíc potvrdili, že se nejedná o památkově chráněné stavby.

Místním obyvatelům se záměr firmy nelíbí. „Snažili jsme se zástupce společnosti přesvědčit, aby objekt nezbourali, ale zrekonstruovali. Příliš je to zřejmě nezaujalo,“ popsala začátek jednání o pivovaru architektka Daniela Javorčeková z občanského sdružení Buštěhrad sobě a členka stavebního výboru města. Když zjistili, že Level od demolice neustoupí, v březnu podali návrh, aby se stal areál památkou. „Ministerstvo si v květnu vyžádalo stanovisko památkářů, ti potvrdili náš názor, že by se areál bourat neměl,“ řekla Javorčeková.

Ministerstvo kultury nakonec za památku uznalo jen jeden objekt. Budovy sice mají podle úředníků řadu památkově hodnotných prvků, historickou autentičnost staveb ale snižují novodobé úpravy. Poukázali také na špatný stav pivovaru a jeho obtížnou využitelnost. „Podpořili jsme stanovisko zdejšího občanského sdružení, bohužel areál zapamátněn nebyl a má se bourat,“ řekl starosta města Václav Nový.

Odpůrci demolice se obávají hlavně toho, aby na místě pivovaru nevyrostly stavby, které by ráz historického jádra města nenávratně znehodnotily. „Vždy jsme se snažili najít kompromis. Náš projekt počítá se stavbou obytných domů, v nichž chceme využít současné prvky. Vybudovány by měly být nově formou replik,“ uvedla Iveta Foffová z firmy Level. Poznamenala, že s připravovaným projektem a jeho vizualizací byl odbor výstavby města Buštěhradu seznámen již loni v srpnu.

Členové občanského sdružení se nyní snaží zabránit tomu, aby stavební odbor kladenského magistrátu vydal povolení k demolici. O pomoc chtějí požádat ombudsmana.

Zdroj: MF Dnes

Hrdě se hlásím k titulu libertarián i ignorant. Samozřejmě chápu, jaké (z)jevy vadí radnicím. Vadí i mně. Nepochybuji však, že i dnes existuje dost možností, jak se s nimi vypořádat, budou-li policie i strážníci důslední. Jako laik uvedu jen některé související pojmy, jako veřejné pohoršení, poškozování cizí věci, ohrožování mravní výchovy mládeže, ochrana zdraví, jízda bez platné jízdenky, pobyt v prostorách dopravce bez platné jízdenky/letenky atd. Používejme, případně upravujme existující zákony a vyhlášky a nevymýšlejme nové, které stejně nejdou k podstatě věci. Bude-li možno postihovat nežádoucí jevy pouze na základě nedovoleného pití na veřejnosti, bude tedy veřejné pohoršení a ničení cizích věcí, kterých se dopouští osoba střízlivá nebo opilá "legálně", tj. za dveřmi hospody, beztrestné? A proč bych měl být probůh stíhán na druhé straně za to, že na lavičce v parku sním řízek a zapiji ho plechovkou piva? Ve společnosti, která pití lihových nápojů toleruje, miluje a propaguje – viz reklama, názvy profesionálních sportovních (!) soutěží – je snaha o regulaci pití na veřejnosti pokrytecká. Americké hnědé papírové pytlíky, welcome!

Zdroj: Lidovky | Autor: Vladimír Čepelák

České pivo se ve světě těší skvělé pověsti, paradoxně však o něm Češi samotní často vědí jen málo. Zveme vás na cestu za netradičními pivy a specialitami.

Měřit pulz české pivní kultury je pro cizince velmi obtížný úkol. Na jedné straně je často oslavovaná skutečnost, že Češi vypijí více piva na osobu než kterýkoli jiný národ a mohou se pochlubit tisíciletou historií vaření piva, zastiňující téměř všechny země světa. Na druhou stranu však narážíme na hrozivý nedostatek rozmanitosti: zhruba 95 procent všeho, co se zde vypije, spadá pod jediný druh - pivo plzeňského typu, tedy světlý ležák, jehož valnou většinu vyrábí jen několik velkých pivovarů s rozsáhlou prodejní sítí ve vlastnictví některé nadnárodní korporace. Návštěvník Prahy hledající půllitr zdejšího legendárního moku, který pak v hospodách a obchodech najde jen mdlou jednotvárnost, si klade otázku, není-li české pivo na pokraji smrti.

Ve skutečnosti má česká pivní kultura naštěstí k zániku hodně daleko: pod homogenizovaným povrchem bují velká rozmanitost. Několik pivovarů se už začíná vzpírat všudypřítomnému stereotypu "světlého ležáku", a především jeho nudným, masově produkovaným verzím vycházejícím z průmyslových pivovarů. Pomalu se znovu objevují některé starobylé techniky vaření, které vyhynuly po rozšíření ležáku. A začínají se tu vařit i druhy obvyklé spíše v zahraničí. Velké pivovary sázejí na "osvědčené", a tak se inovace odehrává téměř výhradně v regionálních pivovarech. Pozornost milovníků piva z celého světa se tak upíná na místa hodně vzdálená Praze, Plzni a Českým Budějovicím.

"Všechno se odehrává v menších, regionálních pivovarech," říká Max Bahnson, původem z Argentiny, který je autorem španělsky psaného blogu Filósofo Cervecero (Pivní filozof) věnovaného českým pivům a postupům jejich vaření. Bahnson upozorňuje především na neobvyklá piva z náchodského pivovaru Primátor, který loni začal vařit English Pale Ale, jež je doplňkem k další specialitě - pšeničnému pivu, jež kdysi bylo v českých zemích vyhlášeným mokem, ale v 19. století jej převálcoval nástup ležáku a průmyslové vaření.

"Je to fantastické pivo na horký letní den, cítíte v něm banán, vanilku a nádherné květinové aroma," říká Bahnson. "Řekl bych, že je vhodné dokonce pro ty, kdo zrovna nepatří mezi milovníky německého typu weissbier, protože tohle je mírně sladší."

Primátor však není jediným regionálním pivovarem, který se vydal cestou netradičních piv, není dokonce jediným v samotném Královéhradeckém kraji. Hned v nedalekém Broumově začal letos pivovar Opat vařit nové "extra chmelené" pivo, v němž se snoubí skvělý sladový základ standardního českého ležáku s chmelovějším aroma a výsledná chuť nemá daleko k britskému typu zvanému India Pale Ale (IPA). Opat také vyrábí vánoční sedmnáctistupňový speciální ležák a bohaté velikonoční pivo s příchutí medu.

I když se středně velké regionální pivovary jako Opat, Primátor a další neustále snaží nabízet novátorská piva, opravdové experimentátory najdete mezi těmi nejmenšími producenty, takzvanými mikropivovary a hospodami vařícími vlastní pivo, jež se zřídka - pokud vůbec - prodává za zdmi samotného podniku. Chcete-li taková piva ochutnat, nezbývá nic jiného než vyrazit na pouť k jejich zdroji. V Pelhřimově jsem se dozvěděl o tamním novém pivu kalifornského typu "taqueria" v restauraci Pablo's Tacos, která se specializuje na mexickou kuchyni a vaří dva druhy dobře hodnocených svrchně prokvašených piv. Vzhledem k tomu, že téměř všechna česká piva jsou výsledkem spodního prokvašení, je už sám postup pelhřimovské restaurace raritou, jejich kalifornské "Pale Ale" a tmavý, svrchně kvašený Porter vařený s čokoládou a kávou nenajdou v celé republice srovnání. (Zajímavá svrchně kvašená piva belgického "opatského" typu se vaří také v klášterním pivovaru Želiv.)

Mikropivovar v Příboře vaří pozoruhodně silné tmavé třináctistupňové Freudovo pivo, pojmenované po tamním slavném rodákovi. Je to jedno z nejlepších tmavých piv, jaká jsem v životě ochutnal, ale znám jen jeden podnik, kde je pravidelně k dostání, a ten je navíc jen v rodném městě tohoto moku. Takhle omezená distribuce znamená, že podobné lahůdky mají punc, na jaký velcí průmysloví producenti nikdy nedosáhnou, ať dají na reklamu nebo sponzorství sebevětší sumy peněz: pokud jste ochutnali Freudovo pivo, téměř jistě jste museli vynaložit určitou energii, abyste jej vůbec našli. Když jsem pracoval na rešerších pro svou knihu o českém pivu, více než rok jsem s přítelkyní objížděl celou republiku a ochutnal téměř všechno od Chebu až po Frýdek-Místek. A protože je Freudovo pivo distribuováno jen lokálně a hledá se velmi těžko, byl to jeden z našich nejlahodnějších objevů.

Rozvoj malých pivovarů znamená, že čím dál více návštěvníků Česka vyhledávajících regionální speciality si plánuje cesty také do jiných míst než do Prahy, Českých Budějovic a Plzně. Christine Newmanová si vaří pivo doma v Americe a letos v létě podnikla cestu kolem Česka, během níž zavítala do 12 regionálních pivovarů. "Úplně jsem se zamilovala do tmavého jedenáctistupňového ležáku z olomouckého hostince Moritz," říká. "Je velmi tmavý, krémový, skoro jako café latté, a má nádech kakaa." Zachutnal jí natolik, že by si ráda takový vařila i doma a žádá pivovar o recept.

Trend vyhledávání regionálních piv je mezi milovníky tohoto nápoje už tak rozšířený, že mnohé mikropivovary nyní otevírají vlastní hotely a penziony. Nové ubytování a nové pivo se objevilo ve znovuotevřeném pivovarském dvoře a hotelu Purkmistr v Plzni. Jedním z mých oblíbených míst je také Městský pivovar ve Štramberku, který vaří vynikající zlaté a tmavé ležáky a nabízí k pronájmu pokoje nad pekárnou sousedící s pivovarem. Návštěvník tak najde skvělé pivo, ubytování za rozumnou cenu a štramberských uší, co hrdlo ráčí.

Je ironií, že zatímco české pivní speciality a regionální výrobci se u zahraničních milovníků piva těší rostoucímu zájmu, české pijáky nechávají chladnými. Podle čerstvého průzkumu CVVM uveřejněného začátkem listopadu jen 32 procent českých mužů uvádí, že "preferují pivo ze svého regionu", zatímco v roce 2006 to bylo ještě 41 procent. Propad zájmu u Češek byl ještě výraznější - z 31 procent loni na letošních 21 procent.

Má osobní zkušenost to jen potvrzuje. Během rešerší pro svou knihu jsem se v hostincích ptal, jaká nabízejí piva. Častou odpovědí byla jedna z velkých národních značek jako Gambrinus nebo Radegast. Ale až na mé naléhání, zda opravdu nemají vlastní, regionální pivo, téměř omluvně přiznali, že je nabízejí. Jako by si mysleli, že mi nebude chutnat. Tak to bylo ve Velichově v Karlovarském kraji, v Miletíně v Královéhradeckém kraji nebo v Hukvaldech v Moravskoslezském kraji. Přitom se většinou jednalo o lepší pivo než masově vařené ležáky, které najdete úplně všude.

Právě tohle cizinci na české pivní kultuře vůbec nechápou: pivo tu lidé opravdu milují, často je levnější než voda a paradoxně se těší i podobné úctě - je to něco, čím zapíjíte jídlo nebo co si dáte v hospodě s přáteli. Jako by to nebylo vůbec nic zvláštního, typického pro dané místo. Naopak možná miliony milovníků piva z celého světa mají Česko jako zemi snů, kde můžete jít z místa na místo a všude ochutnat něco jiného. Ale když jediné pivo, které najdou, je pět stejných, masově vyráběných ležáků rozvážených po celé republice a dnes i po celém světě, začnou si říkat, jestli to trmácení až sem mělo vůbec cenu.

Ale snad se věci začínají měnit: jen letos se podle mých zjištění otevřelo osm nových pivovarů a hospod s vlastním pivem. A v hlavním městě už je několik podniků, kde nabízejí větší počet regionálních specialit. V nádherně sešlé První pivní tramwayi vždy točí kromě standardní trojky (Pilsner Urquell, Gambrinus a pšeničné pivo Primátor) i nějaké regionální nebo neobvyklé pivo. V Pivovarském klubu na Florenci mají šest neustále se obměňujících točených piv a dalších asi 200 specialit v lahvích. Soudě podle toho, že mají v obou podnicích neustále plno, by majitelé hospod a restaurací, kteří se chtějí odlišit od konkurence, měli zvážit nabídku nějakého regionálního piva nebo jiného typu než klasického světlého ležáku. Značek lze najít řadu, napadá mě Podkováň, Kácov, Svijany, Chodovar, Březňák, Pernštejn, Platan, Poutník nebo Želiv.

Poté, co letos na jaře vyšla má kniha, mi lidé - jak Češi, tak cizinci - kladou stejnou otázku: jaké je moje nejoblíbenější české pivo. Obvykle v žertu odpovídám, že to, které ochutnám příště, ale pak dodám, že "místní pivo", přičemž zdůrazňuji pivo od malého výrobce. Jasně si vzpomínám na moment, kdy jsem poprvé ochutnal jemně ovocné Hukvaldské pivo nebo majestátní Velichovský Forman, aromatické lískooříškové a medové pivo Rambousek z Hradce Králové. Masově vyráběná a široce dostupná piva z průmyslových pivovarů na mě takový dojem neudělala.

Tak jako dobrý chléb nevyrábí obrovská továrna vzdálená několik set kilometrů od místa, kde se do něj pustíte, ale malá místní pekárna, stejně tak i pivo je nejlepší v místě, kde se uvařilo. A jak se říká, pivo je náš chleba.

Zdroj: Gastronews | Autor: Evan Rail

Manažerovi jedné kjótské nemocnice při jeho první návštěvě Česka tak zachutnalo české pivo, že se rozhodl naučit se ho vařit. Šedesátiletý Šódži Jošikava objel celý svět, loni zavítal i do Česka. Původně na dva týdny, pak si pobyt prodloužil na dva měsíce, aby mohl navštívit co nejvíce českých pivovarů. Letos začal studovat na Vysoké škole chemicko-technologické a současně se pod dohledem zkušených sládků učí vařit pivo v Pivovarském domě.

"Dobrý den, dámy a pánové," pozdravil české novináře v češtině japonský milovník pěnivého moku, který by se mohl stát prvním japonským pivním sommelierem, neboli pivníkem. Kromě vaření piva se učí od českých odborníků i to, jaké pivo se hodí ke konkrétnímu druhu jídla a k dané příležitosti. "To je v Japonsku zatím málo známé umění," přiznal student-senior.

"O Japonsku se říká, že je to země vycházejícího slunce, Česko je zas zemí piva. Slunce i pivo mají hodně společného. Slunci se říká zlatý kotouč a českému pivu zlatavý mok," vysvětlil Jošikava.

Aby jeho znalosti byly úplné, učil se v několika pražských restauračních pivovarech, navštívil minipivovar v ostravském Zábřehu a ve Štramberku, podíval se do pivovaru Černá Hora i do Třeboně. Prohlédl si výrobu piva i v Budějovickém Budvaru a Plzeňském Prazdroji a byl i v dalších velkých průmyslových pivovarech.

"Chci začít s pivem nový život," vysvětlil svůj zájem Japonec. Každý den výuky novému řemeslu ho prý překvapuje, má spoustu otázek na své učitele a doufá, že se mu podaří stát se sládkem.

Japonci znají české pivo jen zprostředkovaně. Podle Jana Veselého z Českého svazu pivovarů a sladoven se nevyplatí vozit přes půl zeměkoule nápoj, který má 95 procent vody. Japonci dováželi několik desetiletí český chmel a slad, z nich si české pivo vyrábějí sami.

Jošikava uvedl, že procestoval spoustu zemí a porovnal spoustu piv. Poznal rozdíly v procesu kvašení, jeho chuti nejvíce vyhovuje kvašení plzeňského typu. Jeho cílem je uvařit klasický český ležák.

Pivo miluje, jeho důsledky poznal i sám na sobě, když jednou po nestřídmé konzumaci usnul v tramvaji. Poté požádal své hostitele, aby mu našli ubytování blíže jeho pracovišti.

V Japonsku se vaří světlé i černé pivo, chuťově podobné českému. Plzeňské pivo je ovšem pro Japonce příliš hořké, a tak se podává s cukrem.

Zdroj: Finanční noviny

Konzumace piva ve Francii se v roce 2007 snížila o 3,5%. Francouzi vypili v minulém roce jen 20 miliónů hektolitrů zlatavého nápoje, zatímco v jiných evropských zemích se ho vypije za rok až čtyřikrát více. V České republice se dokonce roční spotřeba piva již více než 30 let stabilně pohybuje mezi 158-165 litry na jednoho obyvatele.

Důvodem nízké spotřeby piva bylo především nepříznivé, studené a deštivé, letní počasí a pokles konzumace nebyl vyvážen ani Mistrovstvím světa v rugby, které se konalo na podzim v Paříži. Trend klesající spotřeby by měl pokračovat i v roce 2008, kdy se na konzumaci pěnivého moku jistě projeví v lednu zavedený zákaz kouření v barech a hospodách.

Zdroj: Czechtrade

Změní Obama USA i pijácké návyky v Keni?Pivo Senátor se začalo v Keni vyrábět a prodávat už v roce 2004. S rostoucími nadějemi illinoiského senátora za Demokratickou stranu Baracka Obamy v amerických prezidentských primárkách, obliba tohoto nápoje roste.

Kenští pijáci jsou zvyklí na ledacos. Chudší, vrstvy, které si nemohou dovolit luxus běžně popíjet pivo, si levnější doma vyrobené pivo připomínající nápoje vylepšují tvrdšími přísadami. Jejich „pivo" tak nezřídka mívá až několik desítek procent alkoholu.

Smrtelný upgrade

Upgradovaná verze ale může být pochopitelně i životu nebezpečná. Příliš mnoho etanolu nebo různých chemikálií připravilo už pár pijáků o život, někteří přišli o zrak.

S posledními úspěchy illinoiského senátora Baracka Obamy v prezidetnských primárkách roste i popularita šestiprocentního piva Senátor, které v Keni začal produkovat jeden z keňských pivovarů v roce 2004. Souvislost je nasnadě. Obamův otec byl Keňan, v zemi žije početné příbuzenstvo illinoiského senátora a Barack Obama byl v tomtéž roce zvolen do Senátu americké ho Kongresu. Není tedy divu, že místní pivo nenazvou jinak než „Obama".

Zlaté barmanské časy

Zlaté časy zažívají barmani v rodné zemi Obamova otce. Stanici BBC se svěřil jeden z nich, majitel baru Bro Jimmoh v Nairobi John Kameta. Když je pěkný den, vydělá prý až sto dolarů denně.

Rostoucí popularita piva a tudíž i jeho klesající cena začíná ale pomalu dělat těžkou hlavu místním zdravotníkům. Obliba illinoiského senátora s keňskými kořeny je jedna věc, potenciální nebezpečí zvýšené konzumace alkoholu věc zcela jiná.

Zdroj: Týden

Na 170 tisíc etiket z pivních lahví nasbíral za 32 let třiapadesátiletý Milan Trhlík z Jirkova na Chomutovsku. První etikety, jež ho zaujaly svými obrázky a barevností, získal už ve dvanácti letech. Vášnivým a systematickým sběratelem je ale až od roku 1976, kdy se přiženil do Jirkova.

Až do svých 25 let nepil alkohol, postupně se však vypracoval na pivního gurmána. "Nejlepší pivo si vařím sám se sousedem. Nazval jsem ho Jirkovská stařena na počest své manželky," řekl s nadsázkou Trhlík.

Světlé i tmavé až šestnáctistupňové pivo plní Trhlík i do lahví, jež pochopitelně opatřuje vlastními etiketami. S nadsázkou by se dalo říci, že se sousedem obnovili více než pětisetletou tradici vaření piva ve městě. "Domů jsem z práce chodil kolem místního Červenohrádeckého pivovaru a to mě právě ponouklo, abych se pídil po jeho etiketách. Na ty se také specializuji, mám jich 95 z různých období. Bohužel, už tři měsíce po mém přestěhování do Jirkova pivovar zavřeli," uvedl.

Trhlík objíždí pravidelně sběratelské burzy, kde etikety, ale také například pivní tácky či lahve vyměňuje či nakupuje. Ještě před listopadem 1989 byl spoluzakladatelem klubu sběratelů pivovarských suvenýrů pro Českou a Slovenskou republiku Rytíř, jehož je od založení předsedou. Hodnotu své sbírky se neodvažuje odhadnout.

Jeden kousek? I za pět tisíc

"Pryč jsou doby, kdy jsem za etiketu nabízel kamarádovi stovku a on mi ji nechtěl prodat, protože se mu to zdálo moc. Dnes je hodnotná etiketa na burze k mání od 3000 do 5000 korun. Dejme tomu, že koníčku věnuji v průměru ročně desetitisíce korun. Začal jsem ale kvůli dětem sbírat i pohlednice s námětem Jirkova, za ně už jsem utratil přes 50.000 korun," doplnil.

Právě finanční a časová náročnost manželova koníčka a také údajný nepořádek související s prostory, jež sbírka zabírá, nevyvolává u jeho paní právě nadšení. "Když byly děti malé, tak jsme se občas na burzu vypravili celá rodina. Ale dnes už mám jiné starosti. Na druhou stranu, chlap něco dělat musí," řekla smířeně.

Jako konzument dává Trhlík kromě vlastního piva přednost malým či rodinným pivovarům, jež vaří přírodní piva. Preferuje například značky Bernard, Svijany, Klášter či Malý Rohozec. "Když mi někdo řekne, že nejlepší pivo je Gambrinus, tak se s ním dál nebavím. To už totiž není pivo, to je voda," uzavřel nekompromisně.

Zdroj a foto: Týden

Česká národní pýcha – pěnivý pivní mok, zahájila v Bruselu cestu, na jejímž konci bude registrace chráněného zeměpisného označení „České pivo“.

Pivovary v České republice snahu svého oborového svazu pozorně sledují. „Nové označení může pomoci k lepšímu prosazení na zahraničních trzích,“ vysvětlil včera pro Deník manažer reklamy Zdeněk Mikulášek ze společnosti Bernard.

Nová známka může podle Mikuláška navíc chránit pivovary před některými nařízeními z Bruselu. „Aby jednou nedošlo k tomu, že nám Brusel nařídí vyrábět s jinou energetickou náročností,“ upozornil například Mikulášek a dodal, že takové požadavky by mohly v budoucnu ohrozit tradiční postupy výroby.

S tím, že nová značka pomůže hlavně celému oboru, souhlasí i větší z českobudějovických pivovarů. „Registrace označení České pivo pomůže uchovat tradiční pestrost na českém trhu a bude také důležitým rozlišovacím znakem kvality pro české zákazníky,“ konstatoval Petr Samec, tiskový mluvčí Budějovického Budvaru, n. p.

Budvar však hodlá podle Samce i v budoucnu spoléhat především na vlastní tradiční značku. Podobně je na tom i Budějovický měšťanský pivovar (BMP). Označení zeměpisného původu má registrované od roku 2004 v přístupové smlouvě s Evropskou unií. „Je to správný krok,“ ocenil však dlouhodobá jednání v Bruselu předseda představenstva BMP Miroslav Leština.

„Bude to výhoda, chráněná značka snad do budoucna ubrání kvalitu piva, i kdyby firmy někdo koupil,“ myslí si Jaroslav Kučera z Českých Budějovic, štamgast z Malého pivovaru. Jednání s Bruselem o zveřejnění návrhu na registraci trvala tři roky.

Zdroj: Českobudějovický deník | Autor: Edwin Otta

Největší skandinávský producent piva, společnost Carlsberg A/S, dnes reportoval zisk za čtvrté čtvrtletí, čímž zvrátil díky vyšším prodejům v Rusku ztrátu ze stejného období před rokem. Společnost zároveň očekává, že za celý letošní rok vykáže silnější růst svých tržeb.

Čistý zisk dánské společnosti činil za uplynulé tři měsíce 37 mil. DKK (7,3 mil. USD), ve srovnání se ztrátou 80 mil. DKK za shodné období předešlého roku. Oznámeným ziskem firma překonala konsensuální odhad analytiků dotazovaných agenturou Bloomberg pro zisk 25,5 mil. DKK.

Společnost odhaduje, že se její tržby zvýší v letošním roce o 10 procent, což ve srovnání s loňským rokem znamená nárůst o jeden procentní bod.

Nárůst zisku za celý letošní rok Carlsberg odhaduje na 20 procent, což je o 2 procentní body méně než v roce 2007. Ebit zisk by se měl v tomto roce zvýšit o 12 procent na 5,9 mil. DKK.

Za čtvrté čtvrtletí firma vykázala nárůst tržeb o 5,2 procenta na 10,8 mld. DKK, přičemž analytici v průměru počítali s tržbami ve výši 11,1 mld. DKK.

Zdroj: IPOINT | Autor: Klára Štěpánková

RUBÍN, SLÁDEK, HARMONIE... Tak se jmenují nové odrůdy chmele, které se od roku 1994 vyšlechtily v České republice. Jaké jsou jejich přednosti a proč vlastně vznikly? Také na to odpovídá šlechtitel Vladimír Nesvadba. Přinášíme tak trochu jiný pohled na pivo.

Od roku 1994 pěstují čeští chmelaři šest nových druhů chmele. Proč to dělají a nestačí jen slavný Žatecký poloraný červeňák?

„Nestačí. Chmel se šlechtí proto, aby se snížily náklady na jeho pěstování. Cílem je získat podobnou odrůdu, která bude vhodná k vaření piva, ale zároveň bude odolnější proti chorobám,“ říká v rozhovoru vedoucí oddělení šlechtění Chmelařského institutu Žatec Vladimír Nesvadba. Přesto podle něj zůstane základem pěstování na Žatecku, Litoměřicku a na Moravě zmíněný červeňák. Světově uznávaný chmel stále roste na devadesáti procentech českých chmelnic.

* Za posledních třináct let se u nás objevilo šest nových odrůd chmele. Je to hodně, nebo málo?

V poslední době to vypadá, že je u nás boom s novými odrůdami. Ale v Německu jich už vyšlechtili třicet nebo čtyřicet. Věnují se tomu totiž už desítky let. U nás naopak až do roku 1995 platil zákon, který dovoloval pěstovat pouze chmele původu Žatecký poloraný červeňák. Jiné odrůdy se pěstovat nesměly, aby nedošlo k míchání.

* Jak se nové české odrůdy jmenují?

Naši šlechtitelé chmele zaregistrovali v roce 1994 jako odrůdy Sládek, Bor, Premiant, v roce 2001 to byl Agnus, o tři roky později Harmonie. Poslední odrůdou je Rubín, který jsme představili loni.

* Proč vůbec vznikají nové odrůdy?

Především proto, aby se pěstitelům snížily náklady.

* V čem ty úspory spočívají?

Třeba v tom, že u nových odrůd mohou být mezi rostlinami větší mezery, na jednom drátku pak mohou být místo dvou výhonků tři. Jestliže nové odrůdy mají proti žateckému červeňáku dvou až trojnásobný výnos, tak ta rostlina musí být mohutnější. „Žatec“ se pěstuje metr od sebe, tyto nové odrůdy 114 nebo 133 centimetrů, aby měly světlo. Jinak by si stínily a hlávky by byly jen v nejvyšších dvou metrech. Ono navíc kdybychom hybridní odrůdy nepěstovali, tak by plocha chmelnic byla nižší. Neděláme to tedy na úkor žateckého červeňáku, ale proto, aby podobné odrůdy nemusely pivovary nakupovat ze zahraničí. Šlechtění tedy pomáhá pěstitelům rozšiřovat plochy.

Žatecký chmel: kvalitní, ale drahý

* Je to tedy tak, že původně byl v Čechách jen Žatecký poloraný červeňák?

Základem u nás byl vždy, ale i v současné době tvoří devadesát procent ploch. Je to chmel nejkvalitnější, ale současně i nejdražší.

* Je cena jeho jediná nevýhoda?

Co je u žateckého chmele ještě špatné, je to, že nesnáší vysoké teploty. Když je horké léto, tak je nízký výnos i obsah důležitých alfa hořkých kyselin.

* Znamená to tedy, že vývoj klimatu jde proti tradičnímu českému chmelu?

Přesně tak. Jestli se mluví o globálním oteplování nebo nějakých periodách, tak my vidíme, že teploty opravdu jdou nahoru. Žatecký červeňák by tím trpěl. Když jsem ho viděl ve Francii nebo Slovinsku, tak to bylo žalostné, měli tam třetinové výnosy.

* Dá se říct, že čím je kvalitnější chmel, tím je lepší pivo?

Jsou pivovary, které si zakládají na tom, že používají výhradně žatecký chmel. Ale přibližně třetina žateckého červeňáku se používá hned na začátku, takže se hodinu a půl vaří. Jenže za tu dobu většina silic vytěká. Přitom je to jen základní chmelení pro hořkost piva. Proto každý pivovar musí zvážit, zda pro tuto fázi použije drahou kvalitu -žatecký chmel, který zjemňuje hořkost - nebo levnější chmel jen pro základ hořkosti.

* Je tedy lepší využívat při vaření piva víc druhů chmele?

Na první chmelení se používají spíš takové odrůdy, které mají vysoký obsah alfa hořkých kyselin. To jsou látky, které dávají pivu jeho hořkost. Jsou to například české odrůdy Agnus nebo zahraniční Magnum a Columbus. Žatecký červeňák má obsah těchto kyselin desetkrát nižší, ale jeho cena je dvojnásobná.

Po nových odrůdách je poptávka i v zahraničí

* Tyto odrůdy jsou tedy levnější i odolnější?

Levnější ano, odolnější ani ne. Nejsou třeba tak kvalitní, proto je pivovary používají jen na první chmelení. Pivovary u nás tyto odrůdy (Magnum a německou Perlu) používají už dlouho, ale dovážely je ze zahraničí. A proto se začaly pěstovat moderní odrůdy, aby se v českých pivovarech používal český chmel na první i a druhé chmelení.

* Pěstitelé tedy vycházejí vstříc pivovarům, aby nejen chuť, ale i základ piva byl z českého chmele?

Ano, aby celé chmelení bylo české. Proč dovážet levnější zahraniční odrůdy, když je můžeme pěstovat taky? Řada našich pivovarů si přitom začíná budovat svou image na tom, že používá výhradně český chmel.

* Platí ale pořád, že nejlepší chuť dodává pivu žatecký červeňák?

Hybridy tvoří základ. Ale typickou chuť dodává červeňák - je to něco jako koření. Dá se říct, že žatecký červeňák nemá konkurenci. Když jsme byli v Jihoafrické republice, tak tam bylo pivo a u něj bylo napsáno: S polibkem žateckého chmele. Měli ho tam jen špetku, ale zakládali si na tom, že tam je i žatecký chmel.

* Má vůbec normální člověk šanci poznat, jestli je v pivu červeňák, nebo český hybridní chmel nebo chmel ze zahraničí?

Nemyslím, že by zrovna poznal, jestli je v pivu právě česká hybridní odrůda Sládek nebo Premiant, nebo jestli je tam 20 nebo 50 procent žateckého chmele. Ale pivovary si zakládají na charakteristické vlastnosti piva. Specifičnost pivu dodává právě fakt, jestli pivovar červeňák používá třeba ze 30 nebo 70 procent. Kdyby to pivovar změnil, tak už to nebude jeho typický výrobek.

* Konkrétním důvodem, proč šlechtíte nové odrůdy českého chmele, je tedy udržení prestiže českého chmelařství?

Ano, chceme, aby české pivovary používaly český chmel. Ale české pivo i chmel se vyváží také do zahraničí a my jsme i v tomto ohledu udělali velký kus práce. Českou republiku znali světoví pivovarníci jen jako producenta žateckého chmele. Když jsme začali produkovat další druhy, bylo to k nelibosti zahraničních obchodníků. Začali jsme jim konkurovat. Sládek nebo Premiant jsou v pivu vynikající a začínají vytlačovat zahraniční odrůdy.

* Jak se vlastně šlechtí nové odrůdy?

Základem je křížení. Chmel je dvoudomá rostlina a ve všech oblastech samičí rostliny ničí samce. Já ale právě samce potřebuji. Mám vybrané „otce“ a chmelovou rostlinu musím zaizolovat takovým papírovým rukávem. Tam potom nasypu pyl otce a ze semen získáme potomstvo. Z toho se pak vybírají nejlepší genotypy. Výběr trvá až šest let, pak následuje sledování v polních podmínkách. Šlechtění nové odrůdy celkem trvá patnáct až šestnáct let.

Chmel jako surovina pro výrobu léčiv

* Potřebujete ke křížení zahraniční odrůdy, nebo si můžete teoreticky vystačit s našimi?

Můžeme, ale používáme i zahraniční. Ročně dělám čtyřicet až padesát křížení, z toho dvě tři se zahraničními odrůdami. Snažíme se tam vnést nové znaky. Ve světě je to stejné. Každý má svoji genobanku, geny si vyměňujeme. Já mám 320 druhů z celého světa. Když potřebuju odrůdu odolnější proti suchu, vybírám takové, které se osvědčily v sušších podmínkách. Když v zahraničí potřebují vysokou kvalitu, použijí náš poloraný červeňák.

* Máte jako výzkumný ústav při šlechtění chmele nějakou státní podporu nebo dotace?

Šlechtění chmele u nás podporuje ministerstvo zemědělství. Jde o podporu na získání nových genotypů chmele, které budou odolnější vůči houbovým chorobám nebo změnám teplot. Nová věc je, že na ministerstvu školství prošel nový projekt, který umožňuje získat genotypy pro medicínské účely. Ve chmelu jsou totiž také látky, které mají léčivé účinky. Do budoucna by tak mohl být odběr nejen u pivovarů, ale také od farmaceutických a medicínských společností. Když se to podaří, tak by to bylo pro pěstitele perfektní.

***

* Vladimír Nesvadba

Vedoucí oddělení šlechtění Chmelařského institutu v Žatci. Absolvoval Vysokou školu zemědělskou. V roce 2000 završil doktorandské studium na České zemědělské univerzitě. Zabývá se genetikou a šlechtěním chmele. Přednáší po celém světě, v minulých letech třeba v Anglii, Německu nebo Jihoafrické republice. Ve světě sbírá plané chmele, které se používají při šlechtění. Jeho největším úspěchem je vyšlechtění českých odrůd Agnus, Harmonie, Rubín. * Klady a zápory Žatecký poloraný červeňák + vysoká kvalita + vyvážený poměr pivovarsky cenných látek + ověřený zájem v Česku i ve světě - relativně nízký výnos (průměrně 1 tuna z hektaru) nové odrůdy + vysoké výnosy (průměrně 2 až 2,5 tuny z hektaru) + nižší náklady na pěstování - kvalita nových odrůd nedosahuje špičkové úrovně červeňáku

„Proč dovážet levnější zahraniční odrůdy, když je můžeme pěstovat taky? Řada našich pivovarů si přitom začíná budovat svou image na tom, že používá výhradně český chmel.“

Zdroj: MF Dnes | Autor: Tomáš Kassal

Další pivovary v Česku zvednou v nejbližší době své ceny. Po loňském podzimu, kdy zdražily především pivovary s větším podílem na trhu, se prodraží teď před sezonou i další značky. I je k tomu nutí vysoké ceny energií a loňský růst cen surovin - především ječmene a sladu. Propadu spotřeby se ale bát nemusí, jak se ukázalo u pivovarů, které zdražily už loni.

Loni od října do prosince účtují obchodníkům v průměru o pět až šest procent více přední pivovary, jako je Plzeňský Prazdroj, Budějovický Budvar, Drinks Union i Královský pivovar Krušovice. A v nejbližší době o dalším zdražení neuvažují. Výrobci, jako je třeba Pivovar Litovel, Zubr, Holba nebo Pivovar Jihlava, jsou z těch, které úprava cen teprve nyní čeká. V nejbližších měsících nevylučuje zdražení ani dvojka trhu, Pivovary Staropramen, která vyšší náklady promítla do cen loni v říjnu.

Když podle výkonného ředitele Českého svazu pivovarů a sladoven Jana Veselého vzrostla cena ječmene, a tedy i sladu za minulý rok o sto procent, vzrostly pivovarům náklady o třetinu. Takový nárůst konečných cen ale silná konkurence nedovolí. "To znamená, že berou ze svých marží. Zdražení se ale projeví u všech. Pivovary, které ovládají až sedmdesát procent trhu, už to mají za sebou. Teď před sezonou se přidávají ostatní," říká Veselý.

Pivovar Jihlava tak se svým Ježkem zdraží láhev od začátku března v průměru o 70 haléřů. "Náklady šly nahoru prakticky ve všem," vysvětluje obchodní šéf Zdeněk Křivský. K těm, kteří zvedli ceny nedávno, patří i havlíčkobrodský Měšťanský pivovar Rebel.

Průběžně upravuje ceny svých početných značek pražský Staropramen. "V letošním roce nevylučujeme úpravu ceny některých značek a balení, ale jedná se řádově o jednotky procent," říká mluvčí Michaela Trýznová.

Plzeňský Prazdroj, jednička trhu s podílem téměř padesáti procent, zvedl ceny naposled loni v listopadu. Cena sudového půllitru Pilsner Urquell vzrostla pro obchodníky o korunu na 18,90 koruny. Desítka Gambrinusu zdražila o sedmdesát haléřů na 12,20 koruny. Přesto měl Prazdroj loni v prodaném množství rekordní rok - doma prodal 8,15 milionu hektolitrů, o půl procenta meziročně víc. A rekordní byla podle odhadu pivovarnického svazu i produkce všech pivovarů v Česku - poprvé překročila dvacet milionů hektolitrů.

Přitom jarní vlna zdražování nemusí být letos poslední. Pivovary čekají na úrodu ječmene a na podzim zváží další postup. "Úroda je nízká prakticky všude ve světě a o český ječmen i chmel roste poptávka i z ciziny. Musíme platit za kvalitu vysokou cenu," naznačuje i pro tento rok obchodní ředitel Prazdroje Jiří Žáček.

Že konzumenty cena zatím příliš neovlivňuje, dokládá i humpolecký Rodinný pivovar Bernard. Loni zdražil o deset procent a letošní lednová produkce více než 12 240 hektolitrů je absolutním lednovým rekordem od roku 1991, kdy byl pivovar zprivatizován. "Lednový nárůst představuje skvělých 28 procent, to není špatný začátek," pochvaluje si spolumajitel pivovaru Stanislav Bernard.

Zdroj: iHNed | Autor: Miroslav Petr

Na Valentýna Japonky nejčastěji obdarovávají své milované polovičky čokoládou.

Na žebříčku kuriózních pochutin pak vede čokoládové pivo. Pivovary ho dokonce vyrábějí v několika chuťových variacích, jako například s vanilkou.

Pro japonské muže totiž neexistuje lepší kombinace než čokoláda a pivo. A důkazem je hlavně velká poptávka a zvýšený zisk společnosti.

Neobvyklé tmavé pivo neobsahuje pravou čokoládu, ale pouze její příchuť. Obsah alkoholu se nemění, stejně jako tradiční hořká chuť.

Místní obchodníci věří, že ti kteří pivo nepijí se na Valentýna nechají zlákat zajímavými příchutěmi a posléze by mohli začít standardní tekutý chléb konzumovat i po celý rok. A tato strategie se prý vyplácí.

Video zde ...

Zdroj: Blesk

Vizovičtí policisté řeší neobvyklou krádež neznámého pachatele. Ten v době prvních dvou měsíců letošního roku vnikl po rozbití skleněné výplně okna do minipivovaru na ul. Dostihová ve Slušovicích. Objekt poté prohledal a odcizil tři čerpadla, nerez výklopu tanku, gumovou potravinářskou hadici, nerez trubky v délce 22,5 m, měděné trubky v délce 8 m, tři kusy převlečných matic, čtyři připouštěcí klapky, měděná víka a jeden nerezový míchací mechanismus. Nešťastnému majiteli tak vznikla škoda přesahující šest set tisíc korun.

Pachatel se tak svým jednáním dopustil trestného činu poškozování cizí věci a krádeže, za což mu hrozí až osm let ve vězení.

Zdroj: Zlín.cz | Autor: nprap. Mgr. Lucie Javoříková

Nepasterizované pivo si v Česku získává stále více příznivců. Dokazuje to zvyšující se počet restaurací, které ho čepují. Kvůli nabídce piva, které při výrobě neprošlo pasterizací, musejí mít restaurace takzvané tankovny.

Například Plzeňský Prazdroj jimi jen v Moravskoslezském kraji vybaví čtyři až pět nových restaurací ročně. Na území severní Moravy má firma nyní 62 tankoven.

Kromě největšího tuzemského producenta piva dodávají tankovny ve svém regionu podle Holého také pivovary Ostravar a Starobrno. Nepasterizované pivo vaří i jiní tuzemští výrobci. Celkem devět druhů má v nabídce humpolecký pivovar Bernard, pivo bez pasterizace dodává také například Měšťanský pivovar Strakonice.

Mezi ostravské podniky, které točí nepasterizované pivo, patří i přívozská restaurace Alvi. V jejím sklepě dva a půl roku spočívají tři pivní tanky, do každého se vejde 1000 litrů, tedy objem 20 sudů. Pivo stočené do tanku by se podle odborníků mělo vyčepovat do deseti dnů, aby si uchovalo svou kvalitu.

Bez bublinek a nadýmání

"Nepasterizované pivo, které je přímo z pivovaru, není tak ostré, nemá takový říz, jako pivo ze sudu. Chodí sem na ně hodně starší lidé, kteří vědí, že to pivo jim nic neudělá, ani je nenadýmá, protože nemá v sobě ty bubliny," řekl spolumajitel restaurace Vilém Křístek. V provozovně se vypije kolem 500 nepasterizovaných piv v denně, v letním období je to ještě o 150 půllitrů více.

Vybavení pro čepování nepasterizovaného piva restauracím dodává pivovar. Zařízení podle regionálního šéfa prodeje společnosti Plzeňský Prazdroj Dušana Holého vyjde pivovar na zhruba půl milionu korun. Kromě tanků, jejichž počet závisí na velikosti restaurace, sem patří všechno vedení od tanků i výčepu, dále nerezové trubky a kompresor. Ve vybavení nechybí počitadlo, které ukazuje množství vyčepovaného piva. Restauratéři tankovnu získávají podle Holého na základě smlouvy o výpůjčce.

V České republice se nyní podle Holého vypije kolem pěti procent nepasterizovaného piva. Například z produkce Plzeňského Prazdroje je to asi 400 tisíc hektolitrů nepasterizovaného piva z osmi milionů hektolitrů jeho celkového prodeje v Česku.

Zdroj: Týden