Pivo se nejen pije, můžete se v něm i koupat. Neznamená to ale, že si dovalíte sud piva a načepujete ho do vany. Do vody se lije koupelové pivo, nebo se rozpouští speciální „pivní“ směs.

Koupat se lze v šampaňském, mléce, olivovém oleji… v japonských láz­ních Junessun také v saké, zeleném čaji, ale prý i v polévce. V teplém vývaru s pepřem, česnekem a kolagenem. Tato kombinace má údajně podporovat metabolismus a vyživovat pokožku. V lázních Junessun jsem nebyla, ale navštívila jsem BBB Pivní lázně ZOTO v centru Prahy.

Pivo pouze k pití

V lázních ZOTO, ačkoliv se jmenují pivní, se samotný nápoj do koupele nepřidává. Překvapilo mne to. Olesya Feshaková mě ale ujistila, že o blahodárné účinky piva nepřijdu. Tady se totiž ve vodě rozpouští směs z pivního kalu, chmele, sladu a bylinek z alpských luk. Vše se dováží z Rakouska. Pivní lázně jsou totiž franšízou lázní Bier Bottich Bad Hedvigy Bauerové u Salzburgu. Zato ovesná sláma, na níž po koupeli odpočíváte, je domácí, od Roudnice nad Labem.

Kádě, v nichž na dvacet minut spočinete, jsou z mahagonu, protože tohle dřevo udržuje spolu s výměníkem tepla stálou teplotu vody, která má 37 stupňů Celsia. Pokud je na vás moc teplá, nebo máte vysoký krevní tlak či křečové žíly, sníží se na 35 stupňů. Káď funguje jako vířivá vana, vzduchové bubliny podporují rozpuštění přísad, lépe se pak uvolňují potřebné vitamíny, zejména vitamíny řady B, sacharidy a proteiny. Ostatně ještě před tím, než si do kádě sednete, vás Olesya Feshaková seznámí s možnými kontraindikacemi a riziky, spojenými s pobytem v pivní lázni.

U každé kádě, jež jsou tu tři, je pípa s Budvarem. Vypít ho můžete, co hrdlo ráčí, nicméně za dvacet minut moc půllitrů neurazíte, ledaže byste se chtěli zapsat do Guinessovy knihy rekordů. Pro lepší účinek koupele se alespoň půlka půllitru doporučuje, takže slabší nátury by měly navštěvovat lázně v odpoledních a večerních hodinách.

Aby pokožka vstřebala všechny léčivé účinky, po opuštění vany se zabalíte do osušky a půl hodiny odpočíváte na ovesné slámě. Nemusíte mít obavy, nepíchá a je vhodná i pro alergiky. Aby vám pocit ze „znovuzrození“ zůstal co nejdéle, nesmíte se osprchovat dříve než za dvanáct hodin. Pokud netrpíte právě kožními nemocemi, stačí si proceduru zopakovat za měsíc.

V kádi můžete být sami, nebo dva. Je dlouhá 110 centimetrů, široká 90 centimetrů a pojme 250 až 300 litrů vody. To je nutné vzít v úvahu, abyste nedopadli jako jedni manželé, kteří do knihy přání a stížností napsali: „Pro mne a manžela se zážitek stal neskutečným utrpením v malé kádi, kde jsme byli jako v konzervě.“

Lázně na stejném principu lze navštívit například v Písku u Jablůnkova, v Táboře, či Štramberku.

Kde se pivo vaří

Pravé pivní lázně byly otevřeny v Chodové Plané na Tachovsku před pár lety. „Koupelové pivo je chráněná receptura, kterou jsme jako první v České republice vyvinuli a registrovali ochrannou známkou. Jedná se o skutečné pivo, které musí projít celou fází výroby, je nefiltrované, nízkoalkoholické a pro použití do koupele teplé,“ říká Mojmír Prokeš. V Chodové Plané mají místo dřevěných kádí vany z titanu, do nichž se pozvolna napouští nejprve minerální voda. Do ní se postupně přidává drcený chmel, který působí na pokožku jako peeling, pak pivní kvasnice a nakonec se do koupele přitočí z pípy nad vanou osm až deset litrů onoho patentovaného piva s vysokým obsahem živných kultur, minerálních a přírodních látek.

Procedury jsou ve všech pivních lázních obdobné. Chrání si jen přesnou recepturu moku, do něhož se noříte. A pochopitelně, že v každých lázních popíjíte místní pivo. V Chodové Plané, jak jinak, pivo Chodovar, v Ostravě na zámku Zábřeh značku Pikard, v Rožnově pod Radhoštěm Rožnovské pivo, na Chrudimsku pardubický Pernštejn, v Olomouci Vaška, který vyrábí zdejší Svatováclavský pivovar a v Harrachově pivo z minipivovaru Novosad a syn.

Pivních lázní přibývá. Malé pivovary si jimi rozšiřují a zpestřují podnikání. A balneologové je podporují. V Chodové Plané to byl konkrétně doktor Roman Vokatý z Mariánských Láz­ní.

Doma ve vaně, nebo v lázeňské kádi

Pokud si objednáte koupelové pivo z Chodovaru, můžete si připravit lázeň doma ve vaně. Jedna dvoulitrová láhev stojí 299 korun a na jednu osmdesátilitrovou koupel se doporučují čtyři litry piva. Nádoba je pod stálým tlakem, proto láhev otevírejte opatrně pod hladinou vody teplé 36 až 38 stupňů Celsia.

Ceník

Pivní lázně BBB Zoto - koupel pro jednu osobu stojí 1600 Kč, pro dvě 2500 Kč, pro 6 osob 8500 Kč

Lázně Chodovar - jeden člověk zaplatí 600 Kč, dvě osoby 1200 Kč

Zámek Záhřeb v Ostravě - koupel pro dvě osoby spojená s masáží je za 2250 Kč

Pivní lázně Rožnov - měděná vana pro jednoho stojí 690 Kč, dřevěná vana vhodná pro pár je za 1100 Kč

Penzion Hořelec na Chrudimsku - káď pro jednu osobu stojí 1260 Kč, pro dvě osoby 1620 Kč

Pivní lázně v Harrachově - jedna osoba zaplatí 700 Kč, dvě osoby 1300 Kč

Svatováclavské pivní lázně Olomouc - jeden člověk zaplatí 980 Kč, dvě osoby 1960 Kč. Do ceny se promítá i třicetiminutový pobyt v solné jeskyni.

Pivní lázeň:

Nedoporučuje se lidem s nemocným srdcem a těhotným ženám.

Také lidé, kteří jsou alergičtí na bílkoviny, kvasnice a chmel by se před první pivní koupelí měli poradit s lékařem.

Pro normálně zdravého člověka však koupel neznamená žádné nebezpečí.

Naopak regeneruje kůži, zklidňuje kožní onemocnění, má prokazatelný vliv na léčbu lupénky, akné a celulitidy.

Uvolňuje svaly, tlumí bolesti kloubů, zlepšuje jejich hybnost a podporuje imunitní systém.

Zdroj: Vitalia.cz | Autorka: Olga Myslivečková

http://www.vitalia.cz/clanky/pivni-lazne/

V Česku neustále přibývá malých pivovarů. Ukazuje se ale, že chybí odborníci, kteří vědí, jak dobré pivo vařit. Navíc lokální výrobci si také stěžují, že jim práci znesnadňují české zákony a obtížná dostupnost některých surovin. Nejmenší pivovarníci se proto spojili, aby pomohli svému byznysu.

V tuto chvíli vaří v Česku pivo přes sto drobných výrobců. Podle nich není daleko doba, kdy bude restauračních pivovarů dvakrát tolik. S nedostatkem zkušených sládků a s dalšími problémy chce živnostníkům pomoct nově vzniklý Českomoravský svaz minipivovarů.

"V malých pivovarech je sládek jeden, sám. Na jeho zkušenostech hodně záleží, jaké pivo bude vařit. My se snažíme pro pivovary poskytovat i technickou podporu, zabezpečovat suroviny. Zkušení lidé začínají v pivovarech chybět," uvádí prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň.

Malé pivovary ocení pomoc zejména při určování stupňů piva

Svým 32 členům poskytuje svaz za roční příspěvek tři tisíce korun nejen školení, ale i právní servis. Dokazování stupňovitosti piv, od které se odvíjí výše spotřební daně totiž může být pro malé pivovarníky finančně neúnosné. Velké pivovary mají na tuto činnost vlastní laboratoře. "Když po vás bude celník požadovat, abyste každou várku zdokladoval analyticky, tak vás to zruinuje, na rozdíl od velkých pivovarů," dodává Šuráň.

Podnikatelé vařící pivo v malém se spojili už před deseti lety v Českém svazu malých nezávislých pivovarů. S požadavkem na slevu ze spotřební daně tehdy u zákonodárců uspěli. Nová organizace ovšem sdružuje ty pivovarníky, jejichž výroba není průmyslová a kteří svou produkcí nepřevyšují deset tisíc hektolitrů ročně.

Podle Českého svazu pivovarů a sladoven vaří minipivovary zhruba jedno procento z celé české pivní produkce. V Německu se nachází asi 300 malých producentů. V Belgii, kde jsou pivní speciály vyhlášené, pak kolem stovky, tedy číslo srovnatelné s Českem.

Zdroj: ČT24

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/134014-v-malych-pivovarech-chybi-zkuseni-sladci/

Celkem stovkou věrtelů naplnili letos chmelové žoky česáči v Přílepích na statku u Kutílků. To je zatím nejvíce za celých pět let, co nadšenci zasedají mezi řádky, aby si připomněli, nebo i poprvé vyzkoušeli, jak se chmel česal ještě před pětadvaceti lety.

Tentokrát ruční česání odstartovalo v sobotu ve dvě hodiny odpoledne a tak po všech deštivých a chladných dnech okusili, jak se česalo v pěkném vedru. Přesto mezi řádky vládla dobrá nálada a v koších to pěkně „přibejvalo.“

Sešli se tu známé tváře z minulých let. Například nejmladší účastníci loňského roku Daniel Kutílek a Karel Louček, či nejstarší účastnice Drahuše Bušková z Řevničova. Tentokrát i se svou sestrou si zase nenechala chmel ujít Miluše Hofmannová z Rakovníka. Hned vedle usedla Kamila Dvořáková. Všechny tři chodily česat jako děvčata společně, takže si opravdu připadaly jako kdysi. „Česali jsme každý rok, abychom měli nějaké peníze. Tenkrát mi už chodil pomáhat manžel,“ vzpomínala Kamila Dvořáková. Mezi ženami, které vždy převládaly, se poprvé objevila i parta mužů z Přílep.

I když to letos pěkně přibývalo, mezi řádky se nezávodilo. Záleželo hlavně na kvalitě. Zkrátka jen malá lupínka a žádné klacky. Ručně načesaný chmel putoval do Broum. Tam se z něj uvařilo pivo v Pivovaru Matuška.

V šest večer po práci účastníci dostali pravou česáčskou večeři, guláš s knedlíkem. Pak přišlo na řadu to nejlepší: výplata za načesané věrtele. „V sobotu a v neděli mívaly plíšky jinou barvu a platilo se za ně více,“ připomněl některý z česáčů. „A od dvaceti věrtelů byl také příplatek,“ vzpomínali se smíchem další. V sobotu se vyplácela za každý věrtel padesátikorunová poukázka na zboží v Křivoklátské koštovně. Nejlepší česačka Zdena Malafová z Kněževsi obdržela za svých jedenáct věrtelů ještě speciální prémii.

Pak ještě každý česáč dostal originální tričko v barvě zeleného zlata s připomínkou letošních nostalgických chmelů. Ještě následovalo společné foto a pak už mohla začít pořádná tancovačka pod širým nebem s kapelou Kastelán.

Kdo to v sobotu nestihl, může se těšit na příští rok. „Jak jsme se shodli tady s ostatními, uděláme příští rok chmele v retro stylu. Vyhlásili jsme je už před dvěma roky a to se tu sešly opravdu zajímavé modely,“ plánoval Radomír Dvořák za Obecně prospěšnou společnost Rakovnicko, která akci pořádala.

Nostalgické chmele podpořilo i několik zemědělských podniků.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Rakovnický deník | Autorka: Šárka Hoblíková

http://rakovnicky.denik.cz/zpravy_region/za-odpoledne-padlo-sto-vertelu20110824.html

Hlavním hnacím motorem rozvoje historie zlatavého moku byly vždy klášterní pivovary, jejichž produkce byla určena pro vrchnost i laickou veřejnost. Některé kláštery dokázaly prodat až 3 000 hl piva ročně! O tom, že se nemalé množství piva vypilo i v samotných klášterech, svědčí dodnes etikety některých piv - s bodrým a obtloustlým mnichem na obrázku. Nevíte-li tedy, kam se schovat před vedrem, zkuste zauvažovat o klášteře, kde se však budete moci bez obav oddávat světské radosti z nejlepších piv!

V Želivi i na Strahově točí pivo již 800 let

Vývoj klášterních pivovarů v Zemích koruny české po mnoha staletí ve větší či menší míře kopíroval vývoj ve zbytku tehdejšího křesťanského světa. Obrovský zlom nastal po únorovém komunistickém puči, kdy všechny kláštery byly zrušeny a všechny klášterní pivovary byly bez milosti zlikvidovány. Tato osudová rána se už patrně nikdy zcela nezahojí, a tak dnes u nás existuje pouze jediný klášterní pivovar v Želivě, který je provozován mnichy v tamním premonstrátském klášteře. Rovněž by se nemělo zapomenout na Klášterní pivovar Strahov, který se nachází v areálu Strahovského kláštera, nicméně pivovar je provozován světskými osobami.

V areálu premonstrátského kláštera v Želivi stejně tak i na Strahově se pivo pravděpodobně začalo vařit již ve 13. století. Želivská piva nesou jména dřívějších představených kláštera a mají zajímavou chuť, např. višňovou, medovinovou nebo borůvkovou. Strahovský pivovar byl obnoven teprve v roce 2000 při rozsáhlé a náročné rekonstrukci a nabízí hostům celkovou kapacitu 380 míst ve třech osobitých prostorách vlastním pivovaru, restauraci Sv. Norbert, a na pivovarském dvoře.

Za špičkou mezi pivy do Belgie a Nizozemí

Klášterní pivo má mezi producenty a spotřebiteli dosti významný zvuk a bez nadsázky lze elitou mezi těmito pivy nazvat trapistická piva, která dostala jméno podle trapistického řádu. Odhaduje se, že zatímco v ČR spodně kvašené světlé pivo zaujímá asi 98 % trhu, tak v Belgii je to asi 70 %, zbytek tam tvoří ostatní pivní styly. Na rozdíl od ČR tam tyto ostatní piva - zejména svrchně kvašená produkují ve velkém i nadnárodní pivovarnické společnosti. Produkce trapistického piva podléhá velice přísným předpisům. Produkty musí být vyrobeny pouze z přírodních surovin trapistickými mnichy dle pravidel jejich řádu a v objektu kláštera na zařízení, které patří klášteru. Významný podíl ze zisku musí být použit na dobročinné účely.

Trapistických klášterů provozujících pivovar je na světě sedm – Chimay, Westvleteren, Orval, Rochefort, Achel, Westmalle a La Trappe. Šest z toho je v Belgii a jeden v Nizozemsku, který se ale nachází pouze několik málo kilometrů od belgických hranic. V Belgii jsou tyto pivovary rozesety po celé zemi, tři jsou ve Flandrech a tři ve Valonsku. Samotné kláštery se architektonicky od sebe dost liší, jedno ale mají společné. Genius loci je cítit na každičkém místě.

Chimay

Na začátek se sluší začít klášterem v Chimay, protože zde působil otec Theodore de Haene (1913 – 2002), který pojem trapistických piv velmi výrazně zpopularizoval a rovněž ve 40. letech 20. století izoloval dnes používaný kmen kvasnic. Klášter se nachází ve frankofonní části Belgie v provincii Hainaut. Dnes pivovar standardně připravuje 3 druhy piva. První a nejslabší je La Chimay Rouge (Chimay červené) se 7 % alkoholu, měděnou barvou, rozinkovo kořeněným aromatem a chutí a středně plným tělem. Druhé je La Chimay Triple (někdy též zvané bílé kvůli své etiketě) s obsahem alkoholu 8 %. Vyznačuje se zlatavou barvou, bohatou pěnou, s chmelovo-kvasničným aromatem a prostupujícími tóny esterů, na chuti pak velice komplexní s hořkým dozníváním. Třetím je pak nejsilnější La Chimay Bleue (Chimay modré) s 9 % alkoholu, kde již je alkohol mírně cítit. Jedná se o tmavší pivo na chuti a vůni pražené s tóny rozinek, na vůni pak navíc je ještě cítit květinové aroma. Dále nelze nezmínit La Chimay Dorée (Chimay zlaté) s obsahem alkoholu 4,8 %, což je pivo určeno primárně pro mnichy a běžný smrtelník se k němu dostane pouze v okolí kláštera; nejlepší je na něj zajít do restaurace (a hotelu) Auberge de Poteaupré, který se nachází v objektu.

Orval

Klášter Abbaye Notre-Dame d'Orval, jak se dnes místo oficiálně nazývá, má velice dlouhou a pozoruhodnou historii. Opatství zde bylo založeno roku 1070, když hrabě Arnould de Chiny pozval mnichy z Itálie a dal jim k užívání část svého panství. Pivovar produkuje pouze jeden typ piva Orval Trappist Ale s obsahem alkoholu 6,2 %. Pivo je to vynikající se skvěle vybalancovanými chutěmi, kde překvapivě hořká chuť nikterak nevyčnívá, samozřejmě aroma má výrazně chmelové a esterové. Existuje ještě slabší forma tohoto piva zvaná Petit Orval.

Zdroj: Vaše věc.cz | Autorka: Kateřina Václavů

Že pivo k ženě nepatří? „To je jeden z největších mýtů o pivu,“ říká novinářka Hana Večerková, „přispěly k němu i všechny ty chlapácké reklamy. V historii bylo pivo výsadou žen.“

Dá se říct, že novinářka Hana Večerková již důkladně otestovala ledacos. Jako vedoucí spotřebitelské přílohy Test MF Dnes, ve spolupráci s Českým rozhlasem, nebo jako autorka scénáře pořadu České televize Testoviny.

V jeho rámci připravila také (společně s Janem Kissem) spotřebitelský seriál a stejnojmennou knihu ABECEDA PIVA.

Co bylo podnětem? Šlo o čistě profesní záležitost, nebo roli hrála třeba láska k pivu?

Asi obojí. Pivo mě hodně baví, ale zároveň jsem si uvědomila, že toho o něm moc nevím, což je pro Čechy typické. Svědčí o tom i různé průzkumy, které ukazují, že si lidi například myslí, že desetistupňové pivo má deset procent alkoholu…

Narazili jste na nějaké další mýty a omyly, které o pivu panují?

My jsme mluvili s odborníky a ti mýty nešíří, spíš jsem si poopravila své omyly. Například u nás velmi rozšířený názor, že pivo dělá mužům „krásná těla“, že jde na tloušťku. Lékař nám ale vysvětlil, že to tak úplně není. Ano, po pivu se tloustne, ale na vině není pivo jako takové, ale hořké látky, které jsou v pivu a zvyšují chuť k jídlu. Takže čím víc piva vypijete, tím větší chuť máte k jídlu. A pak, velcí pivaři si také k pivu dopřávají hojně tvrdší alkohol, a to je pak opravdu kalorická bomba. Lékaři ale pivo považují za docela zdravý nápoj, protože je plné vitamínů, minerálních látek, a alkoholu má ze všech alkoholických nápojů nejméně.

Přece jenom – kombinace žena a pivo je vnímána jako trochu nevhodná nebo nezvyklá. Jak vás přijímali „pivní profesionálové“, nedívali se na vás trochu s patra?

Vůbec, já se jim ale do řemesla nepletu. To je vlastně jeden z největších mýtů, že pivo k ženám nepatří. V historii bylo vždy výsadou žen. Ve středověku se pivo vařilo v každém druhém domě, v kuchyni, byla to velká dřina a starala se o ni žena. Teprve ve chvíli, kdy se z piva stalo řemeslo a hlavně výnosný obchod, se ho chopili muži. A ženy odsunuli do role pomocnic, třeba k mytí sudů, říkalo se jim sudomylky. Pravda je, že muži pivo povznesli na ten nápoj, kterým dnes je. V pivovarech se ženy objevují teprve v poslední době. Pracovaly tam i dříve, ale v laboratořích nebo při pomocných pracích, dnes už je najdeme na pozicích sládků. Myslím, že máme v republice asi pět, šest sládkových, které skutečně vedou výrobu piva.

Já jsem dokonce slyšela, že ženy jsou lepší degustátorky piva.

To je pravda. Ostatně to platí i u vína, ženy mají lepší nos, chuťové buňky, to je dokázáno. Nicméně degustace piva není lehká záležitost, je potřeba hodně velký cvik, není to tak jednoduché.

V úvodu vaší knihy mě pobavil japonský experiment s krysami, které prý preferují české pivo. To je reálný výzkum, nebo nadsázka?

To byl skutečný průzkum. Dokázal, že české pivo má velkou pitelnost. Když jsem ten výraz použila v novinách poprvé, všichni se ptali, co jsem si to vymyslela. Dnes je ten výraz už běžný, je to vlastnost piva, která způsobuje, že se napijete a po prvním doušku dostanete chuť na další napití. A Japonci, jak se snaží přijít všemu na kloub, tak si chtěli ověřit, jestli je české pivo skutečně tak dobré, jestli má tak vysokou pitelnost. Zkoušeli to na krysách – opakovaně jim nabízeli české pivo, nějaké zahraniční pivo a vodu. Krysy vždycky vypily nejdřív to české, pak vodu a pak teprve cizí pivo.

„I krysy volí české pivo“ je dobrý slogan, nicméně cílovka bude jinde. Hlavně v poslední době je znát snaha pivovarů zaujmout nové zákazníky – ženy, vymýšlejí se pro ně nové chutě, míří na ně reklama…

Je to pochopitelné, spotřeba piva klesá a pivovary se snaží hledat nové zákazníky, a kde je najít? Objem mužů, kteří pijí pivo, se už nezvýší, takže cílí na mladé a na ženy. Pivovary je léta marketingově zanedbávaly, všechny ty reklamy chlapi sobě, chlapáctví, hlavně odjet od ženskejch a tam si to pivo užít… To vedlo k tomu, že národ pivo vnímá jako chlapský nápoj, což ale vůbec není pravda. Spousta žen pivo pije – a proč by neměla?

S tím souvisí ještě další věc – velmi výrazně se změnilo pivní sklo. Ženě opravdu těžký půllitr nesluší, ten je skutečně chlapský. Ale jak přišly do hospod lepší sklenice z tenkého skla, třeba i na nožičce, najednou se z piva stal slavnostnější nápoj. Dnes už jsou takové sklenice a taková piva, že si je můžete představit v ruce ženy ve večerní toaletě na plese nebo rautu.

Navštívili jste velké množství pivovarů, od těch velkých až po minipivovary. V čem je základní rozdíl mezi giganty a prcky, používají jiné postupy a technologie? Znamená malý pivovar tradiční?

Základní rozdíl je v tom, že ty velké vaří mnohonásobně víc než ty malé, to je třeba si uvědomit. To co malý pivovar uvaří za rok, „vyplivne“ ten největší za jeden den. Základní suroviny a základní postup vaření jsou víceméně stejné, ale liší se v technologii. Někde používají CK tanky, jinde otevřené kvašení.

Ale to, že někdo používá nerezové CK tanky, neznamená, že by nemohl vyrábět tradiční české pivo. Je to moderní technologie, která k průmyslové výrobě prostě patří, v mlékárnách už taky nestloukají máslo v dřevěné máselnici. Takže CK tank ano, otázka je spíš, jak se používá. Pokud v něm probíhá jak hlavní kvašení, tak dokvášení, tak už se těžko dá mluvit o tradiční české výrobě, protože ta oba procesy odděluje. Jenže některé velké pivovary urychlují výrobu, z ekonomických důvodů pochopitelně, některé vaří pivo jedné vysoké stupňovitosti a pak ho ředí vodou na různé stupně.

Ale nelze všechny házet do jednoho pytle. Stelně jako nelze říct, že malé pivovary rovná se dobré pivo. Znám i piva z malých pivovarů, která prostě dobrá nejsou.

Jisté je, že v malém pivovaru si mohou s produktem víc „pohrát“. Takový restaurační pivovárek může uvařit jednu várku piva, jakoby experimentálně, může si vymyslet jakoukoli recepturu, nechá ho vypít svým hostům – povedlo se, nepovedlo se, příště udělá něco jiného… Kdežto velký pivovar si tohle nemůže dovolit; než zavede výrobu nového druhu, musí mít jistotu, že bude mít úspěch. Proto se velké pivovary dlouho nepouštěly do speciálních piv s vyšší stupňovitostí, protože pro ně nebyl odbyt. Donedávna je dělal prakticky jen pivovar Náchod, dnes už je nabízejí i další. Ale stále je to okrajová záležitost, 95 procent piva, které vypijeme, je výčepní a ležák.

Dělení piv

Piva podle extraktu původní mladiny (bývalé stupně) v hmotnostních procentech:

lehká – do 7 %

výčepní – 8 až 10 %

ležáky – 11 až 12 %

speciální – 13 % a více

Slyšela jsem – spíš hanlivě míněné – označení „europivo“ pro značky z velkých pivovarů.

Ano, tenhle výraz se používá, ale taky zneužívá. Hodně lidí tak označuje jakékoli pivo z velkého pivovaru, podle mého názoru nezaslouženě. Jisté je, že technologické vybavení je ve všech velkých pivovarech stejné, sládek nemá moc prostoru pro nějaké experimenty, tím pádem se piva stále více mezi sebou podobají. Eurobeer je pivo, které se vyrábí napříč celou Evropou, celým světem. Je jedno, jestli ho pijete v Praze, nebo v Peru, pořád má stejnou chuť.

Jak „zabít“ dobré pivo? Skladováním, čepováním, naléváním…? Jaký je vztah pivovarů a hospodských? Kontrolují pivovary, jak se dál nakládá s jejich značkou, jak to známe z Postřižin?

To dnes dělají taky, alespoň ty větší, které na to mají. Otázka je, jak důsledně, protože se jako zákazníci v hospodách pořád setkáváme se špatnou kvalitou piva. Čepované pivo je chuťově lepší než lahvové, ale strašně záleží na tom, jak se o něj hospodský stará. On může skutečně dobré pivo z pivovaru zkazit, když se nebude starat o trubky, pravidelně je čistit a jednou za čas si pozvat odbornou firmu na sanaci pivních cest… To všechno je hrozně důležité. Já už dnes právě díky práci na seriálu poznám po prvním napití, jestli je hospodský dobrý, nebo ne.

Jak se pivo dostane do pípy

Tlačná média:

Vzduch (kompresory)

Je levný, ale způsobuje oxidaci piva; pivo ztrácí říz, navíc v něm vzniká prostředí příznivé pro množení mikroorganismů.

Oxid uhličitý CO2

Zamezuje oxidaci, při malé výtoči a nízké teplotě může způsobit přesycení piva.

Směs plynů CO2 a dusík N2

Neovlivňuje chuťové vlastnosti piva a garantuje mikrobiologickou čistotu. Zvyšuje ale cenu piva.

Ovlivnila ještě nějak tahle vaše zkušenost váš postoj k pivu?

Moje chutě se příliš nezměnily. Spíš jsem pivo přiřadila ke své práci. Mám v MF Dnes na starosti spotřebitelské testy, ale na testování piva jsme si dlouho netroufali. Teď už je to jinak. Podařilo se nám dát dohromady odborníky a testujeme piva z obchodů. Dělali jsme i test čepování piva v hospodách – hodnotili jsme míru piva, to je taky bolavá záležitost, chlazení a čistotu pivního skla. To je velmi, velmi důležité. Špatně umytá sklenice pivo totálně zkazí. Našli jsme hospody, kde se o to skutečně dobře starají a pivo je ve špičkové kvalitě, ale i hospody, kde bylo pivo teplé, špatná míra…

Ale i to se mění k lepšímu, jako všechno v gastronomii. Svaz pivovarů vytvořil před několika lety pivní kodex, kde jsou základní pravidla, jak by měl hospodský o pivo pečovat. Ale je to dobrovolné, nikdo ho k tomu nemůže přinutit.

Vedle „normálního“ piva se vyrábí i pivo nealkoholické a také bez cukru. Pivu bez cukru odborníci – vzhledem k velkému množství diabetiků a obézních lidí – předpovídali budoucnost. Je v tomto směru něco nového, zaměřují se pivovary i na tyto spotřebitele?

Mnoho pivovarů má ve svém portfoliu pivo se sníženým obsahem cukru, mluvilo se o něm, že by to mohl být podobný fenomén jako nealkoholické pivo, které mělo obrovský nárůst spotřeby, že by to mohl být hit, ale nestalo se. Více se daří pivům s různými příchutěmi, což je spíš doména malých pivovarů, velké pivovary je dělají málokdy. Zato nealkoholické pivo vaří spousta pivovarů. Myslím, že tu není velký pivovar, který by ho nedělal. Každý má alespoň jeden druh, některé i více.

V supermarketech můžeme koupit levnější piva pod značkou supermarketu, které pro něj vyrobí často anonymní výrobce. Dá se říct, že jsou horší? Liší se tato piva od běžné produkce daného pivovaru, dělá je jinak?

I tato piva jsme v MF Dnes testovali, výrobce se samozřejmě musí vejít do ceny, požadavky hypermarketů jsou tvrdé. Na čem to má ušetřit? Pivovary někdy tahle levná piva i dotují, jen proto, aby se do řetězce dostaly, takže dávají stejné pivo pod svojí značkou i pod značkou řetězce. A pak jsou samozřejmě výrobci, kteří ušetří na surovinách i technologii. Svého času se české pivovary „postavily na zadní“ a odmítaly hypermarketům dělat tak levná piva, protože je to pro ně ztrátové, a tak si hypermarkety našly zdroj jinde. V Polsku, v Rumunsku – v zemi, která nemá vůbec žádnou pivní tradici a vaří pivo, jen aby bylo co nejlevnější. I to se v našem testu projevilo, měli jsme tam pivo z kukuřice, pít se nedalo.

Ale zákazník nepozná, jaké pivo si kupuje. Tam myslím nemusí být označeno, kde a kým bylo vyrobeno.

Ano, to je problém. Na lahvi je většinou „vyrobeno v EU“ nebo „vyrobeno pro…“. Hypermarkety dělají všechno pro to, aby pravého výrobce neuvedly.

A může to být to Rumunsko…

Může to být Rumunsko, může to být Polsko, může to ale být český pivovar… A hlavně se to v průběhu času mění.

Takže si můžu říct: Tady to levné pivo mají celkem dobré – a příště najdu ve stejném obalu úplně něco jiného?

Přesně tak. Před časem si lidé celkem pochvalovali značku jednoho řetězce – to pivo bylo z českého pivovaru, ale pak hypermarket sáhl po jiném dodavateli ze zahraničí – a to pivo už tak dobré nebylo.

Jsou nějaké zřejmé trendy, něco, co frčí? Sledují výrobci novinky, nebo jedou „na jistotu“?

Velké pivovary mají své pilíře, do kterých vkládají nejvíc prostředků. Ale i to se mění, v loňském roce se objevilo hodně jedenáctek, letos jsou to reklamní slogany „pivo jako tenkrát“ nebo „tradiční pivo“, které hrají na návrat k tradiční výrobě. Přibývají speciály, i u velkých pivovarů. A také přicházejí s limonádami – potřebují nové zákazníky, tak sázejí na celou rodinu. Je tu velký boom takových těch malinovek, retro nápojů… U malých pivovarů jsou to zase speciály, do módy začíná přicházet třeba pšeničné pivo, pila jsem už i žitné. Snaží se. Musí, protože spotřeba piva výrazně klesla, v průměru o devět procent, velkým pivovarům ještě víc.

Čemu se ten pokles přičítá?

Určitě za to může cena, která se zvedla. Svoji roli hraje i moderní způsob života, dát si v pracovní den pivo, to člověka odrovná, navíc jsou tu kvalitní nealko piva, takže není důvod pít alkohol. Tu chuť nebo potřebu piva můžu vyřešit nealkoholickým pivem k obědu. Víc se cestuje autem, jsou přísnější kontroly. A nejezdí sem už tolik pivních turistů. Tohle všechno dohromady se na spotřebě piva projevilo. Pořád ji máme největší na světě, i když už to není těch rekordních 160 litrů na každého člověka.

Pivo tradičně vnímáme jako nápoj k těžkým jídlům, vy toto omezení vyvracíte. K čemu se tedy hodí pivo?

Pivo plzeňského typu určitě skvěle pasuje k české klasické kuchyni. Ale jsou i jiná piva, která se hodí zase k jiným pokrmům. Už hodně dlouho se mluví o pivním sommeliérství, o novém oboru, který by radil, jaký druh piva se k jakému pokrmu hodí. Je to hodně v plenkách, myslím, že se to zatím moc neujalo, víc se o tom píše, než že by to fungovalo v reálu. Vhodnější nápoj pro kombinování s jídlem je víno, protože každé víno má jinou chuť, jiné vlastnosti, takže tam se skutečně může vybírat, jaká odrůda, jaké víno se k jakému jídlu hodí. U piva je to obtížnější.

Na závěr knihy srovnáváte počty pivovarů, zaniklých, těch, co přežily, i nově zrozených minipivovarů. Na mapě z roku 2007 bylo 110 míst, kde se vařilo pivo. Píšete: „Uvidíme, jak bude vypadat pivovarská mapa za dva za tři roky.“ Tato lhůta již vypršela, sledujete, jak se tedy situace v pivovarnictví vyvíjí dál?

Určitě je víc pivovarů, kterých přibylo, než těch, kterých ubylo. Vlna zavírání pivovarů z ekonomických důvodů je už dávno za námi. Ty, které byly na zavření, jsou už dávno zavřené. Ale není to žádný důvod ke smutku. Vznikají nové restaurační minipivovary, vlastně hospody s výrobou vlastního piva. Přibyly i průmyslové pivovary, například Chotěboř, někde se znovu otvírají pivovary, které již byly nějakou dobu uzavřené. Ale myslím si, že prostor pro další velkou novou značku u nás není.

Zdroj: Vitalia.cz | Autorka: Lenka Krbcová

http://www.vitalia.cz/clanky/poznam-po-prvnim-napiti-jestli-je-hospodsky-dobry-nebo-ne/

Hledání nových ekologicky šetrných a hospodárných cest v oblasti jednotlivých technologických kroků v pivovarském průmyslu.

Z hlediska trvale udržitelného rozvoje překročil pivovarský průmysl bod, ze kterého již není návratu. Poté, co tato oblast potravinářského průmyslu dosáhla vrcholu, musela se odklonit od tradičních způsobů k čistým technologiím, které jsou v souladu s neustálým zvyšováním kvality, zajištěním trvalé udržitelnosti a flexibility. To vše přirozeně za nižších nákladů.

Těmto požadavkům zcela vyhovuje použití membránové filtrace. Jedná se o způsob bez bezpečnostních a zdravotních rizik spojených s používáním tradičních křemelinových filtrů, přičemž se u vyrobeného piva dosahuje vynikající kvality s delší trvanlivostí a stabilitou jakosti.

Ze zkušeností, které shromáždila nizozemská firma Norit Process Technology, za deset let své činnosti při vývoji membránové filtrace piva, vyplývá následující:

Trvalá udržitelnost: Pivovary, které se rozhodnou přejít k výrobním technologiím ještě únosným pro současný rozvoj, kombinují nejlepší kvalitu spolu s nízkou spotřebou přírodních zdrojů, přičemž se současně pracuje ve zdravém prostředí.

Řešení problému „analyzovatelnosti" dat (scalability): S rostoucím tlakem na finance hledají pivovary alternativy proto, aby byla zajištěna jejich budoucnost i z hlediska kapacity. Aby obstály v zajištění zvýšených požadavků na kapacitu v období špiček poptávky po pivu nebo během přizpůsobování se různé kvalitě surovin, potřebují pivovary systém, který je značně rozvinutý, rozšířený a zároveň i podrobný.

Stabilita: V průběhu poslední dekády vzrostl počet speciálních pivovarů, které byly převzaty velkými pivovarskými skupinami proto, aby mohla být speciální piva nabízena po celém světě. V této oblasti se hledí zejména na to, aby se zlepšovala chuť a koloidní stabilita hotových výrobků. Proto je nutné zabezpečit, aby nedošlo k žádnému zhoršení kvality a zároveň ji zajistit při transportu na vzdálené trhy. To platí i v případě místní licencované produkce proto, aby tamní výrobky měly stejnou kvalitu, jako pivo vyráběné v zemích původu.

Flexibilita: Moderní výrobní procesy by měly být jednoduché a efektivní. Moderní pivovary proto vybírají technologie, které usnadní strategii jednoznačného rozlišování výrobků a jsou schopné přecházet ve výrobě od jednoho typu piva na druhý.

Moderní technologie jsou v dnešní době cenově dostupné, a to nejen pro přední pivovarské skupiny s velkými závody. Dokonce i růst trhů, odklon od starých trendů s méně ekologickými výrobními metodami, to vše stále více směřuje k moderním, vysoce účinným a sofistikovaným technologiím.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autor: Iva Hvízdalová

http://www.agronavigator.cz/default.asp?ids=154&ch=13&typ=1&val=113233

Čím je větší teplo, tím větší žízeň a spotřeba piva. Jenže když je zima a prší, tak jako po většinu letošních prázdnin, žízeň není. A pivovary to tvrdě pociťují. A s nimi i hospodští.

"Pivovary brečí a říkají, že červenec i polovina srpna jsou z pohledu jejich tržeb tragické. Právě letní měsíce jsou pro pivovary hlavním obdobím prodeje," vysvětluje Jan Veselý z Českého svazu pivovarů a sladoven.

Proti loňskému roku mohl prodej piva přes prázdninové měsíce klesnout podle odhadů až o deset procent. Zástupci pivovarů přiznávají, že jim je chladné a deštivé počasí proti srsti. "Co se týká pivního trhu, letošní hlavní sezona je zatím výrazně ovlivněna teplotními změnami. Po výjimečně teplých a slunečných dnech v květnu a červnu přišel chladnější a deštivý červenec. Křivky prodeje, jak to u piva bývá zvykem, tyto změny počasí kopírují," říká Pavel Barvík, mluvčí společnosti Pivovary Staropramen.

S tím souhlasí i další. "Není to dobré. Květen a červen jsme měli výborný, ale přes prázdniny je to meziročně mnohem horší. Poklesy jsou v řádu jednotek procent," souhlasí zástupce jednoho z pivovarů, který si přál zůstat v utajení.

S nižšími tržbami se potýkají i provozovatelé hospod a restaurací. Shodují se, že návštěvnost je letos proti jiným létům podstatně slabší. "Počasí nám kazí výsledky. Jakmile vyleze sluníčko, tak tu lidi hned jsou. Jenže letos moc sluníčka zatím nebylo," podotýká majitel hospody U Pytláka na Třeboňsku.

Mezi hlavní klientelu patří v létě cyklisté, jenže ty špatné počasí letos na kola tolik netáhlo. Podobně to vidí i provozní z českokrumlovské restaurace Eggenberg. "Je dost vidět, že letos bylo kvůli špatnému počasí míň vodáků," souhlasí hospodský.

Pivovary přesto doufají, že i když letní prodeje nejsou dobré, tak že se za celý rok dostanou zhruba na stejnou úroveň jako v loňském roce. Tomu by měly pomoci hlavně dobré tržby z května a června, kdy si pivovary libovaly díky teplému počasí.

Na tohle léto nebudou ale v dobrém vzpomínat ani výrobci nealkoholických nápojů. I jejich tržby závisí na teplotě. "Co prodáme v teplém létě, může být až dvojnásobek toho, co prodáme v zimě," upozornil nedávno v rozhovoru LN generální ředitel společnosti Mattoni Alessandro Pasquale. Dosud přitom počasí prodejům moc nesvědčilo.

Zdroj: Lidovky.cz

http://byznys.lidovky.cz/trzby-pres-leto-tragicke-breci-pivovary-fd3-/firmy-trhy.asp?c=A110820_101346_firmy-trhy_OGO

Minipivovarů v Česku stále přibývá, v současnosti je jich více než 110 a jejich počet dále roste. Ještě letos by jich v Česku mělo být 120 až 130. Uvedl to prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň.

Českomoravský svaz minipivovarů založilo v dubnu 32 malých výrobců zlatavého moku. Další zhruba dvě desítky malých restauračních pivovarů do něho mají vstoupit na druhé valné hromadě svazu v listopadu. Chtějí tak společně konkurovat velkým producentům piva. S dodavateli surovin chce například jednat o slevách pro své členy.

Malé restaurační pivovary, které nemohou velkým výrobcům konkurovat z hlediska množství vyrobeného piva a ceny, se snaží své zákazníky lákat na jiné pivo, než je v Česku i celosvětově nejrozšířenější ležák. Díky malým vyráběným objemům mohou více experimentovat a vařit různé pivní speciály či ochucená piva.

Z pohledu na celý pivní trh je jejich celkový výstav piva stále zanedbatelný. Podle dřívějšího Šuráňova vyjádření představují pouze půl procenta celkové domácí výroby piva. Některé průmyslové pivovary přesto prý na malovýrobce hledí nevraživě jako na konkurenci.

Zdroj: Novinky.cz

http://www.novinky.cz/ekonomika/242102-v-cesku-bude-brzy-az-130-malych-pivovaru.html?ref=zpravy-dne

Odbyt českých zemědělských produktů v ČR i EU vázne, hrozí nadúroda chmele, přebytky jsou i v mléčné produkci. Perspektivní trhy však vládní politika poněkud opomíjí.

»Hořekování státem dotovaných zemědělců nad očekávanou velkou úrodou chmele, který snad budou muset zaorávat, protože jej nikdo nekoupí, nebo vylévání mléka do kanálů, protože jim Evropská unie snížila kvóty, jsou jen důkazem špatné marketingové a akviziční práce těch, kteří se o naše zemědělce starají a jejich zájmy u státních orgánů i ve sdělovacích prostředcích často vášnivě obhajují, ale také jsou důkazem i pohodlnosti samotných zemědělců,« sdělil Haló novinám marketingový odborník Marcel Winter.

O náš kvalitní chmel i slad, ale také o naše sušené mléko je podle jeho autentických poznatků zájem nejen v 90milionovém Vietnamu, ale i v okolních asijských zemích. Ve Vietnamu je nejoblíbenějším nápojem pivo a chmel i slad se dováží do vietnamských pivovarů z Austrálie, ale často tyto dodávky jsou nedostatečné, nebo odložené. To způsobuje vietnamským výrobcům piva mnohdy velké potíže.

Nedávno i vláda VSR řešila problém, že zahraniční dovozci sušeného mléka jej nabízí ve Vietnamu za mnohem vyšší ceny, tedy velmi předražené, než za které lze koupit sušené mléko v zahraničí, tedy i u nás v ČR.

»Již více jak před rokem jsem možnost vývozu sušeného mléka od našich zemědělců do Vietnamu nabídnul státním orgánům i Agrární komoře ČR, ale nikomu jsem nestál ani za odpověď. Teď brečánkují všichni v naději, že jim někdo jejich ztráty uhradí. Možností oslovit vietnamský trh s 90 miliony obyvatel, loňským růstem HDP ve výši 6,78 % a očekávaným letošním růstem HDP ve výši 7,5 % a nabídnout mu náš chmel i slad a naše sušené mléko (zájem je například o sušené mléko balené i v pytlích), se nikdo profesionálně nezabýval, jinak by nyní tak moc nevolali pěstitelé chmele a producenti mléka své SOS,« dodal Winter.

Za 44 návštěv Vietnamu už prý ví, že vietnamský trh nepoptává, ale do VSR se prostě jezdí nabízet. S Vietnamem lze uzavírat i úspěšné barterové obchody, kdy za náš chmel a sušené mléko můžeme dovážet kávu typu Robusta (Vietnam je největší světový vývozce této kávy vhodné pro výrobu Nescafé), subtropické a tropické zemědělské i mořské produkty. ČR má s VSR mnoho let uzavřené smlouvy o ochraně investic i k zamezení dvojího zdanění a Vietnam je řádným členem WTO (Světové obchodní banky). V ČR sídlící banky KB a ČSOB jsou přímo napojené na Vietcombank a HSBC má ve VSR dokonce svoji destinaci.

Jsou tedy všechny předpoklady našim zemědělcům, ale i výrobcům piva, vína, uzenin, cukrovinek a mléčných výrobků pomoci a realizovat s Vietnamem vzájemné obchody bez rizika.

Zdroj: Haló noviny.cz

http://www.halonoviny.cz/articles/view/225312

Oproti obecnému přesvědčení, že jsou nealkoholická piva izotonická, práce vědců z Institutu pro pivovarskou a nápojovou technologii Technické univerzity Mnichov se sídlem v bavorském Weihenstephanu, ukázala, že nápoje mohou být považovány za izotonické pouze v případě, obsahují-li určité minimální množství sacharidů stanovených jako zbytkový extrakt.

Obsah nutného zbytkového extraktu může být stanoven mnoha různými metodami a izotonické nápoje mohou být vyráběny nejen pouze samotným kvašením, ale také kombinací různých metod. Piva, která splňují požadavek na obsah 0,0 obj. % alkoholu, mohou být také izotonická. Označování a prodej výrobků jako izotonických, která mají osmolalitu (celkové látkové množství osmoticky aktivních částic rozpuštěných v kilogramu vody) menší než 260 mosmol/kg, by měl být pečlivě zvažován proto, aby se označení „izotonický nápoj“ zakládalo na pravdě.

Nealkoholické pivo je přírodní produkt a proto se zde může vyskytovat určité množství odchylek. Například nepatně nižší koncentrace alkoholu je dostačující pro to, aby osmolalita poklesla pod minimum 246 mosmol/kg, což odpovídá skutečnosti, že překračuje povolenou hranici obsahu alkoholu.

S ohledem na obsah kobalaminu neboli vitaminu B12, v nealkoholických pšeničných pivech je evidentní, že ani kvašení, ani jiné výrobní postupy nemají očividný vliv na konečný výrobek. Místo toho jsou určujícími faktory charakteristické vlastnosti v průběhu vaření a množství sladu použitého k vaření piva.

Zdroj: Agronavigátor | Autorka: Iva Hvízdalová

http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=13&typ=1&val=113234&ids=3877

V sobotu 15. srpna se bohumínský Hobbypark změnil na místo, kde se konala obrovská oslava pod širým nebem, od 14 hodin zněla hudba a zvala všechny do parku Petra Bezruče, aby se již po čtvrté sešli na „Pivních slavnostech“ a pořádně si je užili.

,,Je perfektní, že je tady vše opraveno a mohou se v parku opět konat slavnosti se vším všudy,“ pochvalovali si nejen milovníci zlatavého moku, ale i ostatní návštěvníci, kteří rádi vzpomínají na slavnosti, které se konaly před více než patnácti lety.

O zahájení se postaral harmonikář a lidový vypravěč Eda Rakus, karvinské skupiny Lázeňští šviháci a Červená žába bavili publikum do 19 hodin, v písních Madonny revival si zaskotačily i malé děti a na večer přišla rocková smršť v podání slovenské skupiny Horkýže Slíže revival. Večer uzavřela bohumínská skupina Grog, která rozjela i ty, kteří celý večer jen posedávali a popíjeli.

Soutěžilo se v různých disciplínách, jak vědomostních (co vše víte o pivu), tak i klasicky pivních, například kdo vypije půllitr nejrychleji, nebo kdo udrží půllitr piva nejdéle. Ti nejlepší vyhrávali a dostali i tradiční odměnu - pivo zdarma. Pro děti nechyběl skákací hrad, trampolíny nebo autíčka, kde se mohly parádně vydovádět.

Nabídka občerstvení byla tento rok opravdu rozmanitá, gurmáni si mohli vybrat domácí bramborák, hamburgery, grilované klobásky, grilované sele a Döner Kebup, který se podával ve křupavé housce pečené v domácí pekárně. Každý si našel i svoji značku piva. A vybírat rozhodně bylo z čeho. Posuďte sami.

Přehled piv od A do Z: Avar ležák 12°, Avar černý ležák 12°, Bazal, Bernard 11° světlé, Bernard 12° tmavé, Birell – nealko, Braník 11°, Březňák, Budvar, Gambrinus 11°, Heineken světlé, Hoegaarden Witbier, Kozel 11°, Krakonoš, Master polotmavý, Master ležák 13°, Master tmavý, Master ležák 18°, Ostravar 12°, Ostravar 10°, Pardál, Primátor, Plzeň ležák, Qásek 12°, Qásek 13° polotmavé, Qásek 11° tmavé, Radegast 10°, Radegast 12°, Rychtář, Slezan 11° kvasnicové, Slezan 13°, Slezan 13° višňový, Slezan 13° mandle, Starobrno, Staropramen 11°, Staropramen granát, Staropramen Cool Lemon, Staropramen nealko, Staropramen nefiltrovaný ležák, Stella Artois, Svijanský kvasničák, Svijanský Kníže 13°, Svijanský Máz 11°, Vratislav 11°, Zlatý bažant 12°.

Pivní slavnosti, které se letos konaly již po čtvrté, se vydařily a velká návštěvnost to jen potvrdila.

Zdroj: Bohumín

http://www.bohumin.cz/news_detail.php?id=344 | Odkaz obsahuje fotogalerii a video

Už to vypadalo, že se letošní ročník nejstarších pivních slavností v našem regionu konat nebude. Letošní rozmarné léto, dopady hospodářské krize, dramatické snížení objemu konzumace piva a další – to všechno jsou objektivní důvody, proč ustoupit, stejně jako v případě některých velkých hráčů na pivním trhu, od tradičních pivních slavností. Ale na všechno lze nahlížet také jinak.

Tradice je tradice a jako taková se má ctít – řekl si organizátor předchozích pivních slavností, ostravská společnost ŚMÍRA-PRINT, s.r.o. společně se současným provozovatelem štramberského pivovárku. Slovo dalo slovo a z tohoto spojení vzešla i letos událost, kterou si do svého kalendáře červeně poznamenal nejeden příznivec pěnivého moku.

A opravdu je na co se těšit – ostravský Qásek, mandlové pivo Reného Binara z Leskovce, pšeničné „bílé“ pivo ze zábřežského zámku, kvasnicová klasika ze Štramberka i z Kozlovic, rýmařovský Excelent, který se pravidelně umisťuje na čelných místech v rámci celorepublikových degustačních soutěží budou letos doplněny ochutnávkou netradičních piv, které společně s hlučínským pivovarem představí Marek Pietoň. Ten, právě při příležitosti štramberských pivních slavností přichystal premiérovou várku licenčního kávového piva - coffee beeru a chystá i další překvapení.

Letošní ročník pivních slavností se tak vrátí, stejně jako ve svých počátcích, ke komornější a přátelské atmosféře. Ale stejně – kdo by si nechal ujít kvalitní pivo v malebném městě pod štramberskou Trúbou? Přijďte i vy v sobotu 20. srpna na nejšikmější středoevropské náměstíčko. Akce začíná v 11 hodin dopoledne a její součástí je doprovodný kulturní program a místní gastronomické speciality.

Zdroj: Pivo Franc

Šenfeld: Kapitalismus ukázal, co dovede, nejen neúroda, ale i úroda může být pro zemědělce špatně

České pěstitele chmele čeká velmi nepříjemná situace. Počasí jim sice pomohlo k poměrně solidní úrodě, ale část »zeleného zlata« zůstane na chmelnicích.

Chmele je totiž na světovém trhu takový přebytek, že se cena dostala pod výrobní náklady a v některých případech se už ani nevyplatí sklízet. »Takovou situaci za 41 let v branži nepamatuju,« řekl jednatel Chmelařského institutu Jiří Kořen.

Výnosy se očekávají solidní, odhadované 1,2 tuny z hektaru jsou sice méně než loňských a extrémně vydařených 1,5 tuny na hektar, ale vyvážit by to měla lepší kvalita chmele. »První vzorky vycházejí velmi dobře, obzvlášť proti loňsku,« řekl Kořen.

Jenže právě vydatná loňská úroda teď dělá zemědělcům problémy; skutečný pivovarský trh ve světě totiž vinou hospodářské krize a přechodu na laciná (ne)piva stagnuje, chmele je nadbytek a poslední dvě úrody skončily zčásti ve skladech, což dále snižuje poptávku. Čeští chmelaři letos budou sklízet jen na 4750 hektarech, což je zhruba o deset procent méně než vloni a i celosvětová plocha chmelnic klesla asi o pět procent.

Ani to ale nestačí a ceny klesají dál. Záleží sice na konkrétní smlouvě, ale často se už dostaly pod 180 000 korun za tunu, což je dolní hranice výrobních nákladů. Samotné sklizení chmele vyjde zhruba na 60 000 korun za tunu. Česání začne 16. srpna ve středisku Stekník.

»Tak na našem tzv. zeleném zlatu kapitalismus opravdu ukázal, co dovede. Začalo to už ztrátou výhradního zastoupení, kdy si začali chmelaři prodávat samostatně své produkty a samozřejmě tváří v tvář obchodníkům, zejména německým, už nedosáhli bývalých podmínek. Mám dokonce podezření, že docházelo k jeho mísení, což nám ublížilo. Pivovary dříve nakupovaly český chmel na dochmelení, pro jeho typickou sílu a chuť, prostě jako vzácné koření. Tomu odpovídala i cena,« řekl Haló novinám člen sněmovního zemědělského výboru Josef Šenfeld (KSČM).

Nyní je vše jinak, piva se nevaří, jak se mají. Obchodníci požadují laciná piva v plastu, která mnohdy zřejmě chmel ani neviděla. »V našem zemědělském podniku jsme měli 200 hektarů chmelnic, nyní 40 a odhaduji, že skončíme asi na dvaceti. Jsem z toho nešťastný, jako dítě jsem jezdil s dědou na traktůrku chmelnicí a pomáhal, kde se dalo. Nyní jsme v děsivé sestupné spirále a pěstování chmele bude už jen jako jakýsi folklór. Opravdu ať je neúroda nebo úroda, je to pro zemědělce špatně. Jeden čas jsme z chmele dělali granule na sklad, ale nakonec jsme je museli za symbolickou částku zkompostovat. Tudy prostě cesta nevede a změna směrem k společnému, střednědobému plánování je nutná. Bohužel v České republice jsme vždy tak trochu pozadu a čekáme, kdy se to hne jinde,« uzavřel Šenfeld.

Zdroj: Haló noviny | Autor: Milan Rokytka

http://www.halonoviny.cz/articles/view/225229

Tradice vaření piva by se mohla do Lobče nedaleko Mšena po desítkách let znovu vrátit. Pivo se tu přestalo vařit v r. 1943 za období Protektorátu Čechy a Morava. Ještě několik let fungoval objekt jako stáčírna Podkováňského pivovaru, v roce 1948 ho ale komunisté znárodnili a výrobní technologii sešrotovali. Po letech chátrání a devastace za socialistického režimu zakoupila před několika lety pivovar společnost RioFrio architects, která ho začala za pomoci evropských peněz rekonstruovat. Potvrzuje to zastupitel a ředitel tamního muzea Luděk Dohnalík.

Významná kulturní památka, jejíž jádro pochází ze 17. století, by měla být podle záměru investorů využita jako kulturně turistické centrum výhledově napojené na mezinárodní síť tematických stezek industriálního dědictví. V rámci pivovaru se počítá s pivovarskou expozicí, víceúčelovým sálem, obnovením výroby piva, otevřením restaurace a zřejmě i zřízením ubytovacích kapacit. V květnu 2009 byl Ministerstvem kultury ČR areál lobečského pivovaru jako jedna z nejvýznamnějších staveb svého druhu prohlášen za nemovitou kulturní památku. V roce 1996 byla v obci vyhlášena vesnická památková zóna, jejíž dominantu tvoří právě pivovar s místním barokním zámkem. Lobeč je známé také jako sídlo Muzeua mamutů.

Zdroj: MB noviny.cz

http://www.mbnoviny.cz/clanky/tradice-vareni-piva-by-se-mohla-znovu-vratit-do-lobce/

Stejně jako jiné nápoje, mohou i míchané nápoje na bázi piva, využít základní vlastnosti přírodních složek a tím obohatit nabídku současných moderních potravin.

V rozmanité oblasti výroby nápojů má zvláštní místo pivovarský průmysl, který navazuje na stoletou tradici, co se týče výrobních postupů a schválených složek. V posledních letech ale kreativita vývojářů přináší na trh celou řadu nových míchaných nápojů na bázi piva, u nichž se projevuje tolik fantazie, kolik je chutí v nově vznikající generaci spotřebitelů.

K vlastní chuti tradičního nebo pšeničného kvasnicového piva nyní přistupují ještě svěží-nakyslé, resp. sladko-ovocné, chuťové tóny limetek, citronů, fíků, třešní, bezinek, banánů, brusinek, koly, kiwi, pomerančů, sladu nebo alkoholové zakončení přídavkem tequily nebo vodky. V celkovém senzorickém zážitku hrají zcela novou roli sladivé a aromatizující složky jako je med, zahuštěná šťáva z agáve a lékořicový extrakt.

Tvůrčí schopnosti skupin vývojářů prakticky neznají mezí. Přírodní složky, jako je zmíněný med, šťáva z agáve a lékořicový extrakt, nabízejí velké množství možností využití, protože jejich přirozená funkcionalita má i široké senzorické spektrum, které je zajímavé pro výrobce míchaných nápojů na bázi piva, jimž otevírá nové cesty.

Dojem úžasného lehkého letního osvěžení budí výjevy na reklamních plakátech německých pivovarů, lákající na nový pivní produkt s přídavkem limetky. Vizuální vjem nové kombinace aromat s jednoduchým sloganem vyvolává pocit příjemné chuti nového míchaného nápoje a vybízí kolemjdoucí k jeho ochutnání. Přitom nejde jen o reklamu, ale o vytvoření nové generace nápojů s větší fantazií, širokou škálou příchutí a dokonalou kvalitou.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autor: Anita Bénech | Kráceno | Překlad: Iva Hvízdalová

http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=13&typ=1&val=113055&ids=173

http://fzarchiv.de/index.php?pdf=Zeitschriftenarchiv/Getraenke-Fachzeitschriften/Brauindustrie/2011/07_11/BI_07-11_28-29_Natuerlich_-_Suessend_Aromatisch.pdf

Názvy některých piv vnímáme už automaticky, přitom se za nimi skrývá zajímavý příběh. Při pátrání po jejich původu se většinou dostanete hodně hluboko do historie.

Rampušák (Pivovar Dobruška; Rampušák kvasnicový 12° ležák)

Dobruška je jednou z nejkrásnějších vstupních bran do Orlických hor, jak uvádějí oficiální webové stránky města. Pivovar patří k místním dominantám, a proto asi nikoho nepřekvapí, že název Rampušák úzce souvisí s nejbližším horským masivem, Orlickými horami a s pověstí, která se k nim váže. Rampušák je patronem Orlických hor, obdoba Krakonoše v Krkonoších.

Název se užívá od roku 1969. V polovině šedesátých let se uměle vytvořila tradice, podle níž se v průvodu masek při loučení se zimou objevoval právě Rampušák jako představitel místního folkloru. Samotné slovo Rampušák není však jednoduché historicky dohledat. Proto uvádíme pouze jednu teorii, která nám připadala nejlepší. Jméno mohlo totiž vzniknout z obecného slova "rampuše", což znamená pivní nádoba. Pak by byl i název piva logicky návazný. Pivovar byl od roku 1969 několikrát uzavřen, aby se nakonec v roce 2008 znovu otevřel pod hlavičkou Staročeského pivovárku, s.r.o. v Dobrušce.

Zubr (Pivovar Zubr; Zubr Classic, Zubr Classic tmavé, Zubr Gold, Zubr Premium, Zubr Free)

Název je úzce spjat s historií Přerova. Toto město v roce 1252 získalo od Přemysla Otakara II. právo vařit pivo. Na přelomu 14. a 15. století byli v čele obce páni z Pernštejna. Jejich rodový erb zdobí i černá zubří hlava se zlatou houžví v nozdrách. Souvisí s pověstí o předku tohoto rodu, uhlíři Vaňkovi.

Uhlíř přemohl v lese statného zubra tak, že prostrčil jeho nozdrami houžev vytvořenou ze svých sandálů. Potom nebezpečné zvíře dovedl na knížecí dvůr a před zraky knížete mu jednou ranou usekl hlavu. Kníže uhlíře povýšil do šlechtického stavu, přičemž mu dal do erbu onu zubří hlavu.

Pivo tedy dostalo název hlavně dle erbu pánů z Pernštejna. Pivo Zubr bylo vyznamenáno titulem Pivo roku 2011.

Lotr (Minipivovar Groll Plzeň; Lotr 11° polotmavý ležák, Lotr 11° světlý ležák)

Sídlo pivovaru bylo postaveno v první polovině 18. století Jakubem Augustonem. Po mnoha majitelích ho roku 1804 zakoupil rod Lautensacků, který tady mimo jiné provozoval hostinskou činnost. Jan, poslední z rodu Lautensacků, zbohatl na uhlí a nechal postavit nejkrásnější klasicistní zahradu v Plzni. K sobě si zval přátele, jeden z nich byl i Josef Groll, který přispěl k zavedení technologie spodního kvašení. Právě on se pustil do odvážného vaření piva z žateckého chmele, plzeňské vody a světlejšího sladu připravovaného anglickou technologií. Pivo sklidilo velký úspěch. Po smrti Jana Lautensacka rod vymřel a panství připadlo městu. Pod jeho správou ale chátralo. Dnes už pivovar opět funguje.

Na památku sládka experimentátora Josefa Grolla je po něm pojmenován pivovar. A pivo? V restauraci u pivovaru visí portrét Lothara Lautensacka, v jehož pohledu je jakási ďábelská jiskra. To však vysvětlení není. Název piva Lotr vznikl zkrácením jména tohoto pána (LOThaR).

Mušketýr (Pivovar Krušovice, Mušketýr 11°)

Možná čekáte příběh o udatných a hrdinných mušketýrech jako z knih Alexandra Dumase. Avšak název Mušketýr je odvozen od žoldáckých saských vojsk, která procházela v době třicetileté války Krušovicemi na cestě z Prahy do Karlových Varů a dále do Saska. Název Mušketýr je odvozen od zbraní, které pro ně byly typické. Dlouhé palné zbraně s doutnákovým zámkem se nazývaly muškety, proto název mušketýři. Tito statní muži se mnohokrát na své cestě zastavovali a "ochutnávali" místní pivo. Mušketýrskými hrdly proteklo tolik piva, že se pivovar rozhodl, že si zaslouží, aby se toto pivo jmenovalo po nich.

Povstalec (Pivovar Svatý Ján, světlý nefiltrovaný ležák Povstalec 12°)

I když se právě zde zdá – víc než u jiných pivovarů – že pivo dostalo název z historie, není tomu tak. Pivovar Svatý Ján byl založen roku 1996. Po deseti letech se musel přestěhovat o kilometr dál a provoz se tedy na delší dobu zastavil. S jeho "znovuzrozením" POVSTALO i nové pivo.

Dobřanský sekáč (Pivovar Modrá hvězda, Dobřanský sekáč 17°)

Vzhledem k tomu, že pivo má 17°, mysleli jsme, že sekáč je nadnesený výraz pro silné pivo. Nakonec jsme se ale dozvěděli, že název je poctou místním žencům pracujícím na úrodných polích a lukách kolem řeky Radbuzy.

Kocour (Varnsdorf, Pivovar Kocour, Kocour ležák, Kocour tmavý ležák)

Pivovar se snaží jít cestou pivních speciálů – od silných ležáků po různá svrchně kvašená piva typu weizen, stout, saison či pale ales.

Název piva tentokrát nemá historický základ, zajímavou historku ale přináší také. Když jeden ze dvou "vrchních kocourů" hledal jméno pro pivovar, uvažoval o jménech Luž, Varnsdorfák a dalších. Nakonec se vybralo jméno Kocour, protože je to přezdívka právě tohoto "vrchního kocoura". Jmenuje se Honza Kočka...

Velkopopovický Kozel (Pivovar Velké Popovice, Kozel světlý, Kozel Černý, Kozel Medium 11°, Kozel Premium)

Zde se opět zanoříme do historie, ze které se pak vynoří původ názvu Kozel. Dolnosaské město Einbeck proslulo starou německou tradicí výroby piva spodním kvašením. Jejich pivo se proslavilo i za hranicemi, kde se zkomolil název rodného města. Z města Einbeck se stalo město Ein Bock, tedy Kozel. Pod tímto názvem se pak šířilo pivo do mnoha zemí, k nám nevyjímaje. Kozel (pivo vařené způsobem dolního kvašení) se v Čechách vařil na různých místech. Velké Popovice a jejich pivovar se začaly rozrůstat a pomalu zahubily většinu menších pivovarů. A tak se v roce 1922 stal Kozel oficiální značkou velkopopovického piva.

Klášter (Pivovar Klášter, Klášter světlý ležák Premium, Klášter světlý Ležák kvasnicový 11°, Klášter ležák 11°, Klášter Světlé výčepní)

Jak uvádí stránky pivovaru, Klášter dostal své jméno podle kláštera řádu cisterciáků. Ve své době patřil k nejvýznamnějším církevním objektům. Do současné doby se dochovala pouze brána s portálem, jež stojí na nádvoří dnešního pivovaru.

Ke klášteru také patří legenda. Roku 1420 dobyli husité klášter a nenávratně ho vyplenili. Říká se, že přežil pouze opat a čtyři mniši. Tajnou chodbou utekli na nedaleký hrad Bezděz a s sebou si vzali část pokladu nevyčíslitelné hodnoty. Zbytek pokladu byli nuceni nechat na místě, a tak ho zasypali do jedné ze studní. Dodnes se nenašel, musí být někde pod zdmi pivovaru.

Stejně jako pivovar Zubr, i Klášter po výměně několika majitelů zůstal v rukách pánů z Valdštejna. Ti se o tento historický unikát starali až do konce druhé světové války.

Mezi zážitky při návštěvě pivovaru patří veselé veverky. Při exkurzích je oblíbenou zastávkou také hromada odpadní suroviny z varny – mláto. Běžně se prodává místním zemědělcům jako hodnotné krmivo pro domácí zvířectvo. Oblíbily si ho i místní veverky. Především v létě, kdy ho zemědělci nestačí urychleně odvézt, začne kvasit. Okamžitě se na něj sbíhají veverky, které pak přiopile pózují turistům a exkurzím. Mají také odlišné proporce od lesních – jsou mnohem vypasenější.

Zdroj: iDnes.cz | Autor: Dominika Benešová

http://hobby.idnes.cz/nazvy-ceskych-piv-mapuji-historii-i-humor-svych-zakladatelu-pr5-/hobby-domov.aspx?c=A110810_125208_hobby-domov_dob

České pivo je ve světě uznávaným pojmem, ostatně jinak by se jistý americký pivovar tak dlouho nesoudil o jednu jihočeskou pivní značku. Narazit na pultech obchodů ve všelijakých koutech zeměkoule na české pivo není nic mimořádného. Ovšem dopřát si z orosené sklenice jeho točenou verzi na druhém konci světa v naprosto odlišném kulturním prostředí, to vyžaduje soustředěné pátrání. Anebo je třeba mít trochu štěstí a toho správného průvodce.

Samotného by mě při návštěvě Jokohamy ani nenapadlo dojet městským vlakem do stanice Tennocho a vydat se do zdejších tuctových uliček běžné zástavby. Jenže s moravským průvodcem Přemyslem Máčelem, který v Japonsku žije už 11 let, jdeme najisto.

Urazíme sotva dvě stě metrů a po pravé straně nás vítá vývěsní štít o čtyřech velkých písmenech, která dohromady tvoří Čechům srozumitelný nápis PIVO. „Tenhle podnik zvaný PIVOja jsem objevil díky panu Onedovi, který žije dlouhá léta v Praze a je expert přes české pivo,“ vysvětluje můj průvodce.

„Dříve jsem bydlel ve Fukuoce, což je asi 1300 kilometrů odsud, takže jsem neměl možnost se sem dostat. Ale od té doby, co mne přeložili do této oblasti, sem zajdu poměrně často. A když přijede nějaká vzácná návštěva z Česka – třeba z Českého rozhlasu – tak ji sem zavedu,“ žertuje profesor univerzity v Tokiu a uvnitř skromného lokálu mi představuje majitele hospůdky.

V letadle se pivo chladí samo

„Poprvé jsem ochutnal české pivo, když jsem před dvaceti lety prvně navštívil vaši zemi. Byl jsem z jeho chuti naprosto unešený. Strávil jsem v Praze dva měsíce a z českého piva se za tu dobu stala moje vášeň,“ popisuje své první setkání s českou pivní pěnou Rjosuke Jonehara.

Nenápadný jokohamský výčep o jedné místnosti s několika prostými stoly a lavicemi nejen provozuje, ale sám v něm pivo z českých sudů točí do originálních sklenic českých pivovarů.

„Dřív jsem využíval chladicí kontejnery a vozil pivo z Česka lodí. To však trvalo měsíc, což bylo trochu na úkor chuti. Jakmile se snížily náklady na leteckou dopravu, začal jsem dopravovat sudy vzduchem,“ vypráví.

„S chlazením není problém, zima je ve výšce letu dostatečná. Zásilka je tu vždy během jednoho dne a já dám sudy hned do ledničky, takže pivo nemá šanci zteplat a k zákazníkům se dostane v původní kvalitě,“ prohlašuje pyšně pan Jonehara.

Plzeňské pivo uprostřed Jokohamy čepuje skoro za 1000 jenů, tedy za více než 200 korun. Ani pro Japonce to není nejlevnější, pivo tu seženete i za čtvrtinovou cenu, ale svou cestu k zákazníkům si nápoj uvařený kdesi v Evropě našel.

Pivo, zelí a okurky

„Jednou za dva měsíce objednávám 900 litrů piva, ale kolik stojí doprava jednoho sudu, to přesně nevím. Vozím totiž všechny české produkty najednou. Mám taky becherovku, znojemské okurky nebo zelí,“ předvádí japonský výčepní výslovnost svého českého zboží a hrdě ukazuje k pípě, že zdaleka nejen plzeňského piva si v jeho podniku můžete loknout.

Rjosuke Jonehara sní o velké pivnici českého typu, která by mezi Japonci šířila slávu českého piva. Ovšem ve skutečnosti zatím provozuje malý výčep s netradičním zbožím spíš pro své vlastní potěšení.

„Japonci sem jezdí na české pivo i z daleka. Najdou si internetové stánky mé hospůdky a vyrazí za zážitkem. A pak sem chodí samozřejmě i místní, kteří zjistili, jaká je české pivo dobrota. Dřív o něm nevěděli nic, ale jakmile ho u mě vyzkoušeli, chodí pravidelně,“ říká.

„Ve srovnání s Českem je v Japonsku pivní kultura na nižší úrovni. Když Japonec poprvé ochutná plzeňské pivo, většinou mu šmakuje, ale často je také šokovaný. Není zvyklý na tak silnou chmelovou chuť. Mou strategií je lákat sem pivní znalce a ti pak přivedou a zasvětí i své známé, kteří se v pivu tolik nevyznají, a naučí je, co je dobré,“ uzavírá Rjosuke Jonehara, misionář českého piva v Japonsku.

Jokohama je po Tokiu druhé největší město Japonska, ale obě města v podstatě tvoří město jediné. „Jde o konurbaci neboli souměstí, takže obě sídla plynule přechází jedno do druhého a na první pohled se v podstatě neliší,“ vysvětluje autor reportáže Jan Kaliba. Zbylo v Jokohamě něco z původního rybářského přístavu? Proč Japonci raději platí hotově než platební kartou a je Japonsko skutečně zemí nebývalého technického pokroku? I to prozradil Jan Kaliba posluchačům v rozhovoru pro Zápisník zahraničních zpravodajů.

Audionahrávku k tomuto článku si můžete poslechnout zde...

Zdroj: Rozhlas.cz | Foto: Jan Kaliba

http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/zzz/_zprava/933055

Deštivé léto zajistilo mimořádně dobrý chmel, důležitou surovinu pro výrobu piva. Tropických dnů, které chmelu nesvědčí, bylo minimum a chmelnice na jindy suchém Žatecku měly dost vláhy. Úterní předsklizňové zkoušky ukázaly, že kvalita chmele letos bude mimořádná.

"S obsahem alfa kyselin, tedy pivovarsky cenných látek, by letos neměl být problém," konstatoval po kontrole chmelnic ředitel Chmelařského institutu - výzkumného ústavu v Žatci Jiří Kořen.

Letos se tak obrací situace z minulých let, kdy pěstitelé chmele bojovali s nedostatkem vláhy. Nyní naopak mohou mít potíže se sklízením. Na chmelnicích totiž stojí louže, půda je rozbahněná a to bude česačům a traktorům ztěžovat práci.

"Většinou je to obráceně, snažíme se dostat vodu na pole. Letos bychom naopak uvítali, kdybychom mohli vodu z polí dostat do řeky," komentoval situaci na Žatecku Kořen.

Na množství i kvalitě letošní úrody se příznivě podepsalo i to, že proti jiným rokům kroupy či vichřice povalily jen několik málo hektarů chmelnic.

"Podle mých informací spadlo minulý týden asi sedm hektarů, převážně v oblasti lounského Podlesí," poznamenal předseda Svazu pěstitelů chmele ČR Bohumil Pázler. V minulých letech přitom pěstitelé napočítali i více než stovku spadlých hektarů.

Dobrá úroda může přinést nižší zisky

Chmelaři se však ocitli v paradoxní situaci. Očekávají bohatou úrodu kvalitního chmele, přesto se můžou dostat do problémů.

"Jsme rádi, že se nám daří chmel vypěstovat a sklízet. Ale potřebujeme udělat i druhý krok, tedy dobře ho prodat. Jenže s tím můžeme mít opět potíže," předpověděl Pázler.

Stejně jako v Česku se totiž velmi dobrá úroda čeká i v dalších zemích. A přebytek chmele, který ve světě trvá už delší dobu, snižuje jeho cenu. I to je důvod, proč proti loňsku klesl počet hektarů, na kterých zemědělci chmel pěstují.

"Rozlohy klesly na celém světě o pět a půl procenta, u nás to ale bylo o deset procent," poznamenal Pázler.

Loni patřila sklizeň k rekordním, průměrný výnos byl téměř 1,5 tuny z hektaru. Letošní sklizeň by měla být jen o něco málo nižší.

Mezi prvními začnou chmel sklízet na Stekníku, a to už v úterý 16. srpna. Ve stejnou dobu otevře své sklady a servisní střediska družstvo Chmelařství, které zemědělcům pomáhá s údržbou česaček a sušáren, ale také od nich chmel odebírá a zpracovává ho před prodejem.

Zdroj: iDnes.cz | Autor: Tomáš Kassal

http://usti.idnes.cz/dest-zajistil-kvalitni-chmel-je-ho-ale-tolik-ze-bude-potiz-ho-prodat-1f9-/usti-zpravy.aspx?c=A110809_185811_usti-zpravy_alh

Poslední léta přinesla podivuhodná zjištění o biochemii alkoholu.

Kromě známého a dobře prozkoumaného katabolického řetězce, kterým se alkohol štěpí na acetaldehyd a vodu, může být katabolizován také morfin; tedy konečným článkem tohoto řetězce je opiát.

Uvedené zjištění poskytuje klíč k řadě záhad. Zmiňme se alespoň o některých z nich:

Předně je lépe vysvětlen vliv na náladu – tj. vyvolání euforie neboli radostné, veselé a povznesené nálady po požití alkoholu. V této náladě jsme uvolnění, nevázaní, snad i trochu tvořivější, ovšem také méně pečliví, opatrní, pozorní, máme zvýšený práh a vnímání bolesti. Ale pozor: takto uměle dodávané opiáty tlumí produkci přirozených opiátů – endorfinů, které vytváří naše tělo. Takže výsledkem alkoholické euforie je kocovina po jednorázovém opojení a bohužel i chronická deprese při popíjení dlouhodobém. (zdalipak víte, že obětí této alkoholické deprese se stal světoznámý spisovatel Hemingway?)

Vysvětleno se zdá být i to, proč se osobami závislými na alkoholu stávají častěji osoby úzkostné a depresivní – nezřídka lidé, kteří se za své pití stydí a pijí v ústraní. Alkohol působí jako velmi účinné anxiolytikum a antidepresivum – tedy proti depresi a úzkosti, dodává jim odvahu a rozhodnost, usnadňuje společenský kontakt a vyvolává iluzi vyšší výkonnosti.

Není ani příliš odvážná hypotéza, že poměr obou zmíněných katabolických pochodů, kterými se rozkládá alkohol v našem těle, je rozdílný u různých osob. To poskytuje vysvětlení známého faktu: kromě pijáků, kteří konzumovali značná kvanta alkoholu téměř denně po řadu desetiletí, a přesto zůstali sociálně „únosní“, existují osobnosti, které rozkladnému vlivu alkoholu podléhají během několika málo let nebo dokonce měsíců. Tato druhá skupina zřejmě katabolizuje alkohol ve větší míře na opiáty. Vysvětlena je také patologická tendence k tzv. problémovému pití – alkohol otupuje frustrační reakci.

Úryvek z knihy: Umění žít; P. Havránek, K. Koubek, Z. Štěpánek

Zdroj: Sportvital.cz

http://www.sportvital.cz/zdravi/alkohol-a-zdravi/je-pivo-opiat/

Pouze několik hodin potom, co si americký prezident Obama v restauraci Moneygall před zraky médií objednal pivo Guinness, společnost Diageo dala v Irsku výpověď svým 400 zaměstnancům (z 1 700). Irové však nejsou samotní, kteří ztratili svou práci, stejně tomu bylo ve Španělsku, kde byl obchod v uplynulých letech zcela ochromen.

Celosvětově působící nápojový koncern zaměstnává 20 000 lidí, z toho jen ve Spojeném království 5 000. Postižení pracovníci měli zlé tušení již ve chvíli, kdy v únoru firma Diageo oznámila výsledek za pololetí (do prosince 2010). Podle toho v Evropě poklesly prodeje o 3 %. Zde nepomohlo ani to, že Latinská Amerika ohlásila zvýšení obratu o 17 % a Afrika o 10 %.

Skupina musí na nově vznikajících, rozvíjejících se trzích být aktivnější a tam, kde obchody stagnují, snižovat náklady. V roce 2011 vytvořily trhy usilující o vzestup již 35 % celkového objemu obchodů. Podle čelného představitele firmy se počítá, že se tam do roku 2015 bude uskutečňovat až 50 % obratu.

Snížení počtu pracovních míst podtrhuje špatné hospodářské prostředí v Irsku. Tento ostrovní stát je sice pro podnik důležitý, ale trh se nachází v úpadku. Obchod s pivem Guinness poklesl v období mezi červnem a prosincem 2010 o 8 %.

Význam Jižní Ameriky a Afriky se stále stupňuje. Oba světadíly byly až doposud vedeny společně jako část mezinárodního obchodování, v současné době však směřují k tomu být dvěma silnými nezávislými samostatnými regiony.

Zdroj: Agronavigátor.cz

http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=13&typ=1&val=112996&ids=175