Mimořádnou příležitost pro všechny připravilo město na prvního máje, kdy se v historické budově zdejšího pivovaru uskuteční pivní slavnosti.

"Akce naváže na úspěšný loňský křest CD Chodské vlny. Tehdy byli občané překvapeni krásnými prostory vhodnými pro kulturní vystoupení," říká starosta Domažlic Miroslav Mach a pokračuje "celkem se slavností zúčastní 7 až 8 malých pivovarů ve třech patrech budovy, kde se uskuteční vystoupení hudebních kapel nejrůznějších žánrů, například jazzu či dechovky."

"Záštitu nad slavnostmi v domažlickém pivovaru přijal pivovar Purkmistr, který se v našem městě loni představil o Chodských slavnostech. Tento pivovar je vlastníkem receptur domažlického piva, které nejen zachovává při životě, ale také je ve svém pivovaru v Plzni Černicích s úspěchem nabízí. Jejich novým výrobkem je nedávno "pokřtěný" v našem městě dobře známý Radní. Zmiňovaný pivovar se v lednu prezentoval v rámci našeho regionu na výstavě cestovního ruchu Regiontour v Brně," doplňuje místostarosta Dalibor Kubů.

"Celá akce bude i vzpomínkou pro pamětníky, kteří často hovoří o tancovačkách na humnech. Podrobnosti se již brzy všichni dozví z plakátů rozvěšených po městě. Všichni jste srdečně zváni," uzavírá starosta M. Mach.

Zdroj: Domažlice.info | Autor: Stanislav Antoš

Minimálně čtyři malé pivovary z bavorské části Šumavy se představí v neděli od 11 hodin v Pivovarském dvoře v Plzni-Černicích. V rámci projektu „pivnicesty.eu“ tu bude možnost také individuálně degustovat další vzorky a k prodeji bude nabídnuto omezené množství lahvového piva z těchto pivovárků, které jsou ideálním cílem pro individuální i kolektivní turistiku, protože všechny se nacházejí v okolí Velkého Javoru, do třiceti kilometrů od Železné Rudy. Všechna točená piva budou unikátní i v tom, že se v České republice dosud nepředstavila, a to jak na pivních slavnostech či v různých klubech v Plzni či v Praze. Bližší informace najdete na http://www.pivnicesty.eu nebo http://www.purkmistr.cz v rubrice plán akcí, případně na telefonu 731007055.

Zdroj: Region Plzeň.cz

Dosud se podařilo opravit střechu, nyní probíhá rekonstrukce klenby. Po dokončení bude pivovar kulturním centrem města.

Je to běh na dlouhou trať, ale závěr by mohl být o to skvostnější. Toužimský pivovar se po dokončení rekonstrukce stane kulturním centrem města a atraktivním turistickým místem. V jeho prostorách má být i malá varna na tři sta litrů piva, restaurace nebo divadelní sál.

„Pivovar byl bez střechy, kterou jsme opravili, a nyní začínáme s rekonstrukcí klenby. Peníze čerpáme z dotace Ministerstva kultury z kapitoly na záchranu architektonického dědictví. Letos nám bylo přiděleno 980 tisíc korun. Je to sice méně než v uplynulých letech, ale v opravách pokračujeme,“ vysvětlil starosta Toužimi Antoním Vrána.

Zdroj: Karlovarský deník.cz | Autorka: Ivana Kalinová | Foto: Silvie Risová

Na třídě T.G. Masaryka dnes začíná přehlídka nazvaná Pivovary v Karlových Varech. Prezentovat se bude celkem dvanáct pivovarů. Některé milovníci piva už dobře znají, jiné možná potěší chuťové buňky pivařů poprvé.

Kromě piva se lidé mohou těšit až do 18. dubna také na koncerty nejrůznějších hudebních skupin. Mezi nimi nebudou chybět i známá jména, například Ivan Hlas, nebo Luboš Andršt či Jesse Ballard z USA. Ty doplní i spousta regionálních kapel, například Bernard Blues Band, Choose Avail, The Chobots a celá řada dalších zajímavých skupin.

Program doplní 11. dubna také Ozzák (Martin Dejdar), který příznivcům televizního seriálu Comeback a nejen jim představí své nové pivo pojmenované Ozzobír.

Dnes od 15 do 17 hodin zahrají kapely Goodfellas a Shoe Cut.

Zdroj: Karlovarský deník.cz

Viete čo je labológia? Na prvý pohľad úplne banálna vec: zbieranie suvenírov, ktoré súvisia s pivom. Ale za tisíckami kusov etikiet, plechoviek, podpivníkov či krígľov z celého sveta, ktoré sa hromadia v príbytkoch zberateľov, sa skrýva celá veda. Hovorí o tom, ako žijú a umierajú pivovary, čo tu po sebe zanechávajú a aké je dobré vedieť o nich trochu viac.

Je až prekvapivé, koľko ľudí na celom svete sa venuje zberateľstvu pivných suvenírov, histórii pivovarníctva a všetkému, čo má s pivom niečo do činenia. Ešte prekvapujúcejšie je, koľko druhov takýchto suvenírov je hodných zberateľskej vášne. Slovensko patrí medzi európske krajiny, kde je život zberateľov tohto druhu slušne zorganizovaný. Fungujú tu kluby zastrešené asociáciou, ktoré si registrujú svojich členov, vydávajú svoje tlačoviny a vedú čulý zberateľský život.

Okrem zábavy a potešenia hľadajú ľudia v tomto hobby aj poučenie, nové vedomosti, zasväcujúc mu kopu voľného času. Labológia zahŕňa pomerne široký rozsah artiklov, ktoré sa môžu stať predmetom zbierania. Ich počet sa stále rozrastá a dokonca sú roztriedené do hlavnej a vedľajších kategórií – siahajú teda od pivných etikiet cez pivné podložky (podpivníky), korunkové uzávery, plechovky, poháre, staré pivové fľaše, súdky, korbele, otvárače, cez historické dokumenty, účtenky a pivovarskú literatúru, až po pečiatky, prepravky, servítky, slnečníky, stojany na nápojové lístky, vizitky, zástery, modely áut a kamiónov, hracie karty, kalkulačky, kalendáre, hrnčeky na kávu, dokonca antistresové loptičky, prezervatívy, kravaty, dresy, zapaľovače, píšťalky, vianočné osvetlenia, popolníky, uteráky, usb-kľúče, perá či šnúrky na mobil.

Pivné hobby

Bratislavský Danubius klub zberateľov pivných suvenírov vznikol na Slovensku ako jeden z prvých pred dvadsiatimi dvoma rokmi. Ľudia okolo neho sa nezáväzne začali schádzať v roku 1987 v Starej sladovni na Cintorínskej ulici nazývanej aj Mamut. Po roku 1989 založili občianske združenie a vtedy sa k nim pridal aj Ivan Ozábal, dnešný predseda klubu. „Dnes som už na dôchodku, ale zostal som v združení, je to moje dôchodkové hobby.

Vyťažuje ma síce, ale beriem to tak, že ako každý dobrý dôchodca nemám čas,“ vraví. Postupom času sa prioritou jeho klubu stalo každoročné medzinárodné stretnutie zberateľov – tohtoročné sa koná práve teraz, koncom apríla. Pán Ozábal pracoval v pivovarníctve od roku 1968, takže k výrobe a distribúcii piva mal vždy blízko a klub začal sponzorovať. Je autorom brožúr o histórii slovenských pivovarov pred rokom 1948 a po ňom. Medzi členmi bratislavského klubu vychádza štvrťročne aj mini časopis Pivoviny. Tlačia si ho svojpomocne, vo vlastnom náklade, vyrábajú na kopírke a zaznamenávajú v ňom všetky uplynulé činnosti a aktuality. Pivnú udalosť majú naplánovanú takmer na každý týždeň.

Bez priestoru to nejde

Fanúšikovia pivovarníctva majú asi najradšej náučné zájazdy a návštevy malých pivovarov, stretnutia s tamojšími ľuďmi a spoznávanie technológií. Do malých pivovarov chodia podľa toho, koľko sa v organizácii nazbiera peňazí a podľa času zamestnaných členov. Mimochodom, zbieranie pivných suvenírov je pomerne náročné na priestor. Ivan Ozábal svoje zbierky sústreďuje v bratislavskom byte a časť presťahoval k synovi do rodinného domu.

„Tí, čo žijú v rodinných domoch, si to vedia lepšie zariadiť,“ konštatuje. „Napríklad raz nás pozval jeden rakúsky zberateľ k sebe. Mal dom, horné poschodie bolo celé pre manželku a pivnica s garážou boli jeho. Steny mal obvešané pivovarskými smaltovanými tabuľami, najväčší priestor zaberala veľká kovová pyramída z fliaš.“ Niektoré manželky podľa neho majú pre toto hobby pochopenie, niektoré nie a niektoré to trpia. A občas sa niektorá dostane aj do fanúšikovskej partie. On sám sa s manželkou dohodol – má doma na svoje suveníry vyhradené niektoré časti bytu – predsieň s policami, vstavanú skriňu a pracovňu.

Na špici sú etikety

„Zberateľstvo suvenírov nemusí súvisieť s konzumáciou piva,“ hovorí pán Ozábal, ale zároveň priznáva, že o tom, čo s pivom súvisí, veľa hovorí aj jeho chuť. Ako sa uňho zrodila zberateľská vášeň? „Niekomu sa zapáči etiketa, niekomu zachutí pivo a vezme si na pamiatku podpivník. Ja som zbieral etikety od päťdesiatych rokov minulého storočia. Zároveň som sa zoznamoval s výrobou piva a s jeho históriou.“ Postupom času sa dostal aj k zahraničným etiketám buď výmenou na burzách, či cez korešpondenciu, a tak si musel urobiť nový systém, aby k sebe mohol priraďovať etikety rovnakej kategórie, či už podľa veku, alebo typu pivovarov.

„Musel som to vymyslieť tak, aby som etikety mohol v prípade potreby bez poškodenia preradiť. Moja babka bola trafikantka, tak som si od nej pýtal zvyšky z okrajov poštových známok, tie som prehol a nalepil na podložku aj zospodu na etiketu.“ Dnes má doma niekoľko desiatok tisíc etikiet, sústreďuje sa hlavne na české a slovenské a tvrdí, že to vôbec nie je rekordné číslo. Upozorňuje, že zbieranie tohto vo všeobecnosti najdôležitejšieho predmetu zberateľstva v minulosti rástlo aj s rozmachom polygrafického priemyslu. Etiketa sa získava priamymi kontaktmi s pivovarmi, bežnou technikou odliepania, pričom cieľom je, aby bola nepoškodená.

Obchod alebo partnerstvo

„Klub funguje aj preto, aby sa dalo ľahšie komunikovať s pivovarmi, ktoré by etikety našim členom mohli dávať, prípadne predávať za symbolickú cenu. Veď je to pre nich najlacnejšia reklama,“ vraví Ivan Ozábal. Lenže vzťahy s nimi nie sú vždy najlepšie, hlavne v prípade veľkých pivovarov. Často je ťažké presvedčiť nových majiteľov, aby boli partnermi zberateľov a podporovali ich. „Mrzí ma, že viaceré pivovary nemajú záujem takto sa propagovať a správajú sa k nám výsostne obchodne. Berú nás skôr ako príťaž. Ale my s ich predmetmi pracujeme, posúvame ich, dostávame ich do sveta.

V Čechách to funguje lepšie, ale tiež skôr pri menších pivovaroch. Ibaže tých je tam oveľa viac ako u nás,“ vraví Ozábal. Skrat nastáva i preto, lebo práca so suvenírmi otvára zberateľom priestor na obchodovanie s nimi. Sú takí, ktorí lacno získané suveníry skúšajú predať za premrštené ceny, i takí, ktorí sú ochotní zaplatiť za vytúžené kúsky desiatky aj stovky eur. Cena etikety či fľaše sa však zvyšuje predovšetkým vekom, históriou, exotickosťou a množstvom výskytu, podobne ako je to pri artikloch vo filatelii či v numizmatike.

Sto odborov

Pivovarníctvo je dynamické odvetvie, ktoré každý rok prináša nové veci týkajúce sa technológie výroby alebo vlastnej prezentácie piva. Pivovary pravidelne obmieňajú vizuálne prvky obalov, najmä etikety, ktoré majú zaujať kupujúceho alebo konzumenta piva. Preto každý prírastok do zbierky poteší a zároveň posilní fanúšika v odhodlaní zbierať ďalej. „Zbieranie pivných suvenírov je hobby ako každé iné,“ hovorí Miloš Nutil, terajší šéf Slovenskej asociácie histórie pivovarníctva.

Dnešní zberatelia podľa prehľadov vlaňajších zbierok svoju činnosť zameriavajú na viac ako sto odborov. Zbierajú predmety, ktoré sa používajú pri predaji a tvoria súčasť obalu, alebo pri konzumácii a propagácii piva. Nutil potvrdzuje, že v minulosti bolo zbieranie pivných suvenírov výlučne mužskou záležitosťou. Situácia sa veľmi nezmenila, ale dnes je v asociácii registrovaných päť žien. „Na zberateľských stretnutiach sa však neformálne zúčastňujú mnohé ženy, ktoré pravidelne sprevádzajú svojich partnerov a aktívne sa zapájajú do zbierania,“ hovorí. „Lenže za posledných päť rokov počet členov rastie iba mierne. Aj keď ročne pribudlo pár nových zberateľov, starší nás zase opustili.“

Domáce múzeum

Najväčším zberateľom pivných etikiet na Slovensku je pán Ondrej Orlovský z Košíc. Vlastní najväčšiu zbierku z celého sveta v počte viac ako 260 000 kusov a je v tomto smere najznámejším slovenským zberateľom. Za ním sa radí Ján Pokrievka z Martina. Zbieraniu pivných suvenírov sa venuje už takmer tridsať rokov. Dlho zbieral len pivné etikety, ktorých má v zbierke viac ako 190 000 kusov zo 189 štátov sveta. Neskôr pribúdali aj ďalšie pivné suveníry.

Dnes patrí medzi najvšestrannejších slovenských zberateľov. „Samozrejme, že pri takomto rozsiahlom hobby sú potrebné vhodné priestory na uloženie suvenírov, čo v mojom prípade znamená, že som vytvoril v rodinnom dome malé pivovarnícke múzeum, kde väčšinu exponátov trvale vystavujem a dopĺňam,“ vraví Pokrievka. Ako jeden z viacerých zabezpečil dnes už obľúbenú a vcelku bežnú súčasť kuchyne – malý domáci pivovar, takže priateľov hostí vlastným pivkom.

Na pivné etikety presedlal zo zbierania odznakov, žiadala sa mu zmena. Medzi kolegami, ktorí sa pivným suvenírom už venovali, sa rýchlo zorientoval a vytvoril si základ novej zbierky. „Často som svedkom toho, že naše hobby spájajú ľudia s pivármi, čo je veľmi zlá a nepravdivá predstava. Zberateľstvo je predsa o niečom úplne inom.“

Nič nepribudne samo

V množstve rôznych suvenírov je ťažké vyberať, čo je najcennejšie. Ani Ján Pokrievka nemá na túto otázku jednoznačnú odpoveď. K niektorým častiam svojej zbierky má jednoducho bližší vzťah, a tak si ich aj viac váži. „Pri etiketách sú to určite niektoré exotické štáty, o ktorých mnohí ľudia ani nevedia, že existujú,“ hovorí, „vlastním napríklad asi tri a pol tisíca etikiet z Číny a aby som sa v nich vyznal, musel som trochu preniknúť do tajov čínskeho písma, čo nebolo jednoduché.“ Najcennejšie sú teda suveníry, ktoré sa ťažko získavajú, či už z hľadiska ich histórie, množstva, kvality, účelu použitia, alebo z geografického hľadiska.

Prečo sa dobrý zberateľ vždy poteší prírastku do zbierky, či ide o bežný exemplár, alebo o voľačo vzácnejšie? Podľa Pokrievku je dôvod jednoduchý - nič vám samo do zbierky nepribudne. K získaniu suvenírov treba vyvinúť osobnú aktivitu, chodiť na burzy, navštevovať pivovary, zberateľov a písať si. „Nepatrím k ľuďom, ktorí nový materiál položia do zbierky a tým sa to pre nich končí. Každý takýto predmet je v podstate malé umelecké dielko a zaslúži si, aby sme o ňom vedeli viac,“ vraví. Hlavne zberateľstvu pivných etikiet vraj vďačí za to, že veľmi dobre spoznal svet, históriu, kultúru a zvyklosti ľudí z mnohých krajín a ovláda základy viacerých jazykov.

Pomaly nie je čo zbierať

Pre Jána Pokrievku sa zberateľstvo pivných suvenírov stalo doživotným hobby. „Keď si uvedomím, koľko voľného času som venoval tvorbe zbierky, cestovaniu po burzách, pivovaroch, na zájazdoch, koľko peňazí som do toho investoval, tak to ani inak nejde,“ hovorí. Popri uplynulom desaťročnom šéfovaní zberateľskej asociácie je i hlavným redaktorom časopisu Pivné hobby a od roku 1992 aj predsedom Klubu zberateľov Porter club v Martine. S hnutím je mnoho rokov tak úzko spätý, že si ani nevie predstaviť, že by to prerušil alebo ukončil. Našťastie ho v tom rodina stále podporuje.

Zberateľské hnutie v oblasti pivných suvenírov prešlo v posledných rokoch výraznými zmenami. „Najdôležitejšie je, že sa nám podarilo zjednotiť zberateľské kluby pod asociáciu, že vydávame vlastný časopis a dokážeme na Slovensku zorganizovať raz do roka významné a veľké medzinárodné zberateľské podujatie európskeho charakteru,“ hovorí. Na druhej strane však, a nielen podľa neho, na zberateľské hnutie negatívne zapôsobili zmeny v slovenskom pivovarníctve.

Čo sa týka slovenského zberateľského materiálu, pri súčasnom malom počte pivovarov nie je pomaly čo zbierať. Do zberateľstva prenikol trhový mechanizmus, ceny si určuje každý sám a často sú neadekvátne ich skutočnej hodnote. Preto sa viacerí zberatelia venujú len istým vybraným kategóriám pivných suvenírov. „Som však rád, že na Slovensku nejde len o doménu starších ľudí, ako to je v niektorých iných krajinách. Je medzi nami už slušne zastúpená aj mladšia generácia.“

Zdroj: Domacnost Sme.sk | Autorka: Eva Andrejčáková | Foto: Peter Žákovič, archív Ivana Ozábala a Jána Pokrievku

Jedinečný nápoj si vychutnali iba Žilinčania a Liptáci! Na Zelený štvrtok v Žiline a v liptovských Kvačanoch čapovali zelené pivo.

„Všetci pijú iba zelené pivo,“ potvrdili nám čašníčky Alexandra (21) a Kristína (23) zo žilinskej reštaurácie. „Nesklamalo nás, chutí dobre,“ zhodnotila unikátne pitie skupinka mladých. Polliter stál 1,99 eura.

Zelené pivo však uvarili na Morave. Kvasí osem dní, čím získa 13-stupňovú silu a typickú horkú chuť. Zelenú farbu mu dodáva bylinkový výluh, ktorého zloženie pivovarníci taja. Ale vraj by v ňom mali byť najmä eukalyptové listy.

Lenže zeleným pivom sa môžeme pochváliť už aj na Slovensku. Tento rok ho prvý raz uvaril minipivovar v Kvačanoch pri Liptovskom Mikuláši. Má 11,5 stupňa, zelenú farbu mu dodala žihľava a polliter stojí 1,90 eura. Môžu ho ochutnať pivári počas celých veľkonočných sviatkov.

Zdroj: Pluska.sk | Jana Pustayová

Vratné láhve jsou nejlepším obalem pro nápoje. Mají nízký dopad na životní prostředí, při jejich užití vzniká minimální objem odpadu, zaručují zachování kvality nápoje a jsou i levné. Přesto vratné láhve z našeho trhu mizí. Využívají je převážně pivovary, roli hraje zejména tradice a oblíbenost mezi českými zákazníky. Záleží tedy na spotřebitelském chování a důsledném vyžadování vratných obalů, zda se sklo vrátí také do regálů s dalšími nápoji.

Skleněné vratné láhve jsou z obchodů vytlačovány PET obaly (1), ve kterých se dnes prodává většina balených nealkoholických nápojů. "Plastové obaly však zbytečně zatěžují životní prostředí, znamenají nadměrný objem odpadů, a to i poházených po krajině. Třídění PET lahví je náročné, radnice měst si často stěžují, že lidé dávají do kontejnerů nezmáčknuté láhve, což silně prodražuje systém jejich sběru,“ upozorňuje Jitka Straková z českobudějovické pobočky Arniky. Její slova potvrzuje i studie Ministerstva životního prostředí k dopadům PET na životní prostředí, jež porovnává environmentální dopady celého životního cyklu nápojových obalů v ČR. Z hlediska energetické a materiálové náročnosti výroby, distribuce a likvidace jsou PET láhve k životnímu prostředí méně šetrné, než vratné skleněné obaly. Ze studie například vyplývá, že PET láhve takto přispívají významněji ke globálnímu oteplování, poškození ozonové vrstvy, okyselení prostředí, malé PET láhve s obsahem do jednoho litru přispívají i více k tvorbě smogu i eutrofizaci půdy než vratná skleněná láhev (2).

Poslední nápoj, který je běžně stáčen do skleněných vratných lahví, je pivo. Čeští pivaři možná nevědomky udržují v chodu poslední fungující článek systému zálohovaných vratných obalů, a tím přispívají k prevenci vzniku odpadu. Upřednostněním piva ve vratné skleněné lahvi před pivem v PET lahvi a plechovce šetří neobnovitelné suroviny (ropu v případě PET lahví a bauxit v případě hliníkových plechovek), vodu i energii. Zamezuje se tak navíc produkci nebezpečných odpadů, které jsou spojeny s výrobou nápojových plechovek.

Arnika provedla průzkum mezi pivovary z jihočeského kraje a zjistila, že PET obaly ani plechovky nepoužívají pro své produkty Pivovar Platan a Měšťanský pivovar Strakonice. Budějovický Budvar, Budějovický měšťanský pivovar (B.B.) a Eggenberg používají vedle vratného skla také plechovky. Žádný z jihočeských pivovarů nestáčí podle svých vyjádření do PET obalů.

Hlavní motivací pro využívání skleněných obalů českými pivovary ovšem není jejich šetrnost k životnímu prostředí, ale spíše tradice a obliba u zákazníků. Vyplývá to z vyjádření zástupců oslovených pivovarů, které stáčejí své produkty do skleněných lahví: "Sklo je spotřebiteli-pivaři vnímáno jako tradiční, oblíbený obal," říká Barbora Burešová ze společnosti K Brewery Trade, provozující Pivovar Platan, a doplňuje: "Nezanedbatelnou roli hraje i vysoká pořizovací cena linky stáčející pivo do PET lahví“. Skutečností také je, že skleněné láhve zachovávají kvalitu piva. PET láhve propouští kyslík a oxid uhličitý, což má vliv na chuť nápoje.

PET láhve mají také své výhody, jsou například lehké a nerozbitné. Ale i pro PET láhve platí to známé, že „všeho moc škodí“. Přestože v současnosti se podle společnosti EKOKOM v ČR recykluje 60 % všech PET lahví, stále připadá na každého občana ČR téměř 70 PET lahví vyhozených do směsného odpadu. „Planeta Země není na jedno použití. Vratný obal je ideálním preventivním opatřením z hlediska vzniku odpadu. Stát však trh s vratnými lahvemi nechal zhroutit. Špatná legislativa nutí firmy užívající vratné láhve vykupovat zpět i obaly, které nejsou jeho. Proto se má snižovat záloha na 0,7 litrové láhve na minerálky ze tří na jednu korunu. Stát selhal i dalším způsobem. Bylo jasné, že mnoho lidí bude raději kupovat nápoje v PET lahvích než ve skle. Přesto stát prodej nápojů ve skle zbytku neusnadnil,“ upozornil Milan Havel, vedoucí projektu Zdravá planeta pro zdravé děti, v jehož rámci se Arnika zaměřila na vratné obaly a další předměty běžné spotřeby. Projekt je zaměřen na propagaci trvale udržitelné spotřeby. "Chceme na příkladech z běžného života ukázat, že chovat se při každodenních nákupech zodpovědně k našemu zdraví i zdravému životnímu prostředí pro budoucí generace není nikterak složité. Stačí nakupovat s rozmyslem," uvedl Milan Havel. Projekt podpořil Státní fond životního prostředí, Ministerstvo životního prostředí a Magistrát hlavního města Prahy.

Výhody vratných lahví:

1) Vratné lahve šetří suroviny a energii

Vratná skleněná láhev spotřebuje během životního cyklu nižší množství energie než PET láhev. K úsporám energie dochází díky opakovanému použití. Suroviny pro výrobu vratných lahví se nestávají po prvním použití odpadem. Skleněná láhev je v průměru využita čtyřicetkrát, poté se dá mnohokrát recyklovat. Recyklací PET lahví už nikdy nezískáváme stejnou láhev, z recyklovaného materiálu se vyrábí textilní stříž, izolační materiál apod.

2) Vratné lahve snižují znečištění z výroby a likvidace obalů

Průmysl nápojových obalů se podílí na globálním oteplování, acidifikaci (okyselení) a eutrofizaci (obohacení živinami) prostředí, na smogu i poškození ozonové vrstvy. Ke znečišťování prostředí dochází hlavně při výrobě, přepravě a likvidaci obalů. Opakované použití nápojové láhve může znečištění životního prostředí zmírnit.

3) Vratné lahve předcházejí vzniku odpadu

Přechod od vratných k jednorázovým PET lahvím s sebou přinesl velké množství (objem) odpadu. Vratné lahve nám umožňují vzniku odpadu předcházet.

4) Vratné lahve snižují znečištění prostředí pohozenými obaly

Zálohový systém motivuje zákazníka k vrácení obalu. Lahve tak nekončí na černých skládkách nebo pohozené v krajině (téměř třetina volně pohozených obalů pochází z nápojů) (Zdroj: MŽP ČR, studie dostupná na http://www.mzp.cz/cz/studie_o_problematice_obalu).

5) Vratné lahve jsou levnější

Zavedení vratných lahví je pro spotřebitele ekonomicky výhodné. Vratná láhev je levnější.

6) Vratné lahve nepřenášejí zodpovědnost za odpad z producenta na zákazníka/obec

Při používání vratných lahví je za své obaly odpovědný ten, kdo je uvádí na trh. Většina lahví se díky záloze k výrobci či distributorovi vrací. Naopak při používání nevratných PET lahví nese zodpovědnost za produkci odpadu konečný spotřebitel, respektive obec.

7) Zálohovaný obal slouží opakovanému využití a recyklaci

Díky zavedení záloh na nápojové obaly v evropských zemích dosahuje jejich recyklace až 95% účinnosti (Německo, Norsko). V České republice se daří recyklovat asi 60 % PET lahví a téměř žádné nápojové plechovky (Zdroj: http://www.mzp.cz/cz/studie_o_problematice_obalu ).

8) Ze skla se neuvolňují nebezpečné látky

Používání vratných skleněných lahví je nejen ekologické, ale zároveň zdraví bezpečné. Skleněná lahev je totiž vyrobena z netečného materiálu, ze kterého se neuvolňují žádné nebezpečné látky. Kanadsko-německá studie z roku 2005 prokázala uvolňování antimonů z plastových (polypropylenových a především PET) lahví do balené vody. Antimon neboli stibium je toxický těžký kov postihující krvetvorbu a přispívající ke vzniku rakoviny. Balená voda v PET lahvi dosahovala třicetkrát vyšších koncentrací antimonů než ve skle. S délkou skladování vody v PET lahvi se koncentrace antimonů navyšovala. (Poznámka: V ČR zatím vyšší koncentrace antimonu zjištěny nebyly).

Poznámky:

(1) Co je PET, jak se recykluje a likviduje

PET neboli polyethylentereftalát je nejvýznamnějším termoplastickým polyesterem. Vyrábí se z ropy. PET láhve lze rozemlít a znovu využít. Většina recyklátu nachází uplatnění v textilním průmyslu.

(2) Studie „Porovnání environmentálních dopadů nápojových obalů v ČR metodou LCA MŽP“

je ke stažení zde (velikost 5 MB): http://www.env.cz/C1257458002F0DC7/cz/studie_o_problematice_obalu/$FILE/OODP-Studie_LCA_napojovych_obalu-20100111.zip

Stránky projektu Zdravá planeta pro zdravé děti: http://www.toxik.arnika.org/zdrava-planeta

Zdroj: Ekolist.cz

Jednou z velmi dobrých zpráv, která doslova radostí zaplavila i redakci Kladenského deníku, je ta, že budova historického pivovaru v Buštěhradu, jemuž ještě před pár měsíci hrozilo, že bude srovnán se zemí, zatím zůstane na svém místě.

Kvůli tomu, že jedinečný objekt nedozírné historické hodnoty měl nadobro zmizet v propadlišti dějin, vyvinula řada jeho zachránců za poslední dva roky veliké úsilí na jeho záchování.

Díky iniciativě občanského sdružení Buštěhrad sobě, vedení obce a především studentů architektury, kteří se rozhodli podpořit stavbu bez nároku na honorář, se možná podaří vytvořit zajímavý a jedinečný projekt, jejž možná majitel objektu nakonec rád uplatní.

Pivovar přestavěný naposledy v 19. století je soukromým majetkem společnosti Level Holding. Ta ho v devadesátých letech získala v privatizaci a nyní má s objektem svůj záměr. Jedním z nich je zbourání pivovaru a na jeho místě výstavba bytového domu s podzemními garážemi. Firma se před časem snažila areálu zbavit, ale za cenu 24 milionů je téměř neprodejný.

Proto společnost od počátku volila cestu nejmenšího odporu a tím bylo již zmíněné zbourání objektu. Přesto se nyní stalo cosi zásadního, co může vše zvrátit opačným směrem.

Podle jedné z iniciátorek záchranných akcí, architektky Daniely Javorčekové z Buštěhradu, Firma Level přijala nově nabídku profesora Václava Girsy, vedoucího ústavu Památkové péče Fakulty architektury ČVUT, že zadá studii rekonstrukce pivovaru zpracovat studentům.

„Stane se tak v září. Level by tím mohl zadarmo získat odhadem tři až pět studentských prací. Výsledek nebude sice zcela profesionální, ale jistě se objeví velmi zajímavé podněty. Firma se poté rozhodne, co dál,“ sdělila Kladenskému deníku Javorčeková.

Vedení firmy Level se nebrání smysluplnému zachování některé z neponičených částí areálu. „S ohledem na skutečnost, že naše společnost zatím nenašla využití budov, nabízeli jsme možnost spolupráce, případně nájmu nebo prodeje společnostem zabývajícím se pivovarnictvím, které ale s ohledem na technický stav areálu jakoukoliv možnou spolupráci odmítly,“ uvedl generální ředitel společnosti Level Vlastislav Paseka.

Doplnil, že dobrovolnou spolupráci ze strany studentů vítá. Ta může začít ale nejdříve v září.

Zdroj: Kladenský deník.cz | Autorka: Kateřina Husárová | Foto: Robert Božovský

Hořické pivo patřilo po dlouhá desetiletí ke známým a kvalitním značkám. Původní pivovar prý stával na náměstí, na příkaz Albrechta z Valdštejna však musel být zbourán. Později vznikl pivovar s varnou u zámku.

Místní tvrdá voda ze studny se ukázala jako nevhodná pro vaření zlatavého moku, a tak ji museli dovážet z potoka. V roce 1770 přišel sládek s nápadem použít vodu z gothardské studánky. Při kopání se ale pramen ztratil.

Předci používali led z bašnických rybníků a chmel pěstovaný v okolí. Založit městský akciový pivovar je napadlo v roce 1871. Podle představ komitétu měl vyrůst nový pivovar za Habrem nebo v Bílsku. Náklady 300 000 zlatých se však zdály investorům příliš velké, a tak z nápadu sešlo a starý pivovar koupil c. k. nadační velkostatek za 70 tisíc zlatých.

Po nejnutnějších opravách se hořické pivo díky kvalitě a příznivé ceně prosadilo na trhu a kapitál rostl. V letech 1885 až 1896 prošel objekt zásadní přestavbou a modernizací. Po elektrifikaci pivovaru (1901) tu sládci vařili deseti i dvanáctistupňové pivo. Nejoblíbenější byl Hořický Granát a Hořický Březňák.

K podniku zanedlouho přibyl i Dělnický dům se sálem, kde noví majitelé zřídili hotel a nazvali ho Koruna. Provozovali také několik hostinců a akcie pivovaru byly velmi cenné.

Při druhé světové válce bylo málo surovin a pivo slabé. Po znárodnění (1948) dosáhla výroba vrcholu na přelomu 50. a 60. let, kdy byl mok označován za „druhou plzeň“. Po roce 1966 se kvalita začala zhoršovat a do vody navíc vnikly chemikálie ze závodu ČSAO. Pro nezájem investovat do zastaralého pivovaru byla výroba v červnu 1976 definitivně zrušena.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Jičínský deník.cz | z knihy Hořice odedávna do dneška

Desítky pivních láhví mnoha českých i zahraničních značek, půllitry nejrůznějších tvarů. Takhle stylově vypadá výzdoba plzeňského pivního klubu, kde se schází především příznivci malých výrobců zlatavého moku.

„Přes léto objíždím minipivovary po celé republice i v Německu. Už jsem jich navštívil kolem stovky. Jsem rád, že když není zrovna pěkné počasí můžu různé druhy ochutnat i v Plzni,“ říká pivař Vladimír Polehla. Asi nejzvláštnější druh piva, který kdy ochutnal, bylo to s příchutí chilli. „Mělo ostrou chuť, ale dobré bylo,“ dodává.

Pravidelně do klubu chodí i Michal Brejcha. „Jsem rád, že nemusím ta piva shánět všude po městě. Navíc většina jich k dostání ani nikde není. To bych musel přímo do těch pivovarů. A abych jel kvůli tomu třeba do Ostravy nebo dokonce do Německa, asi by se mi to moc nevyplatilo,“ konstatuje Brejcha. Hodně mu chutnají bavorská pšeničná piva. „Z pšenic, které jsem tady vyzkoušel mi ale paradoxně nejvíc seděla ta od jednoho českého pivovaru,“ doplňuje.

„Cílem je především ukázat lidem, jaká piva se u malých výrobců vaří. Na čepu jsou čtyři různé druhy, které se obměňují v podstatě každý den. Navíc je tu kolem padesáti druhů láhvových piv,“ sděluje koordinátor projektu pivní cesty, do něhož klub patří, Václav Fiala. Pravidelně se tu konají pivní degustace. Klub se teď nově nachází u Hamburku.

Zdroj: Plzeňský deník.cz | Autor: Ladislav Vaindl | Foto: Zdeněk Vaiz

Pivo před tisícovkami let daly světu ženy. To ony tento nápoj vyvinuly, vařily a po staletí šlechtily k dnešní podobě. Teprve před dvěma stovkami let se pivo stalo mužskou záležitostí, oni sami převzali kormidlo v pivovarech a začali ho také hromadněji pít. A v dnešním světě je tento chmelový nápoj synonymem mužnosti. Ačkoli posledních pár dekád cestu k pivu znovuobjevují i ženy.

Britská historička Jane Peytonová léta bádala v původu piva a jeho historickém vývoji. Tisíce let podle ní bylo vaření piva výsadou žen, které ho také konzumovaly ve větší míře než muži. Před sedmi tisícovkami let v Mezopotámii a Sumeru byly schopnosti žen tak důležité, že se dokonce vaření piva a provozování pivnic mohly věnovat právě jen ony. Vždy navíc bylo pivo vnímáno jako dar bohyně, nikdy ne mužského boha.

Také Vikingové plenili Evropu posilováni pivem vařeným ženami. V severských oblastech se mohly věnovat vaření tohoto nápoje právě jen ženy. V antické době v oblasti Finska směly pivo vařit vždy jen tři ženy, které musely použít divoký med a medvědí sliny.

V Anglii pivo vařily doma ženy, byl to vlastně pokrm připravovaný v kuchyních, kde se muži nevyskytovali. Pro mnoho domácností to byl významný zdroj obživy. Sama královna Alžběta I. pivo snídala.

Na konci osmnáctého století s nástupem průmyslové revoluce přišly nové metody vaření piva, které ovšem vynalezli muži, ti postupně převzali vládu nad pivovarnictvím a ženská role při výrobě nápoje byla brzy zapomenuta.

Peytonová ale tvrdí: „Spoustu mužů asi bude šokovat, že za pivo vděčí ženám. Ale je to holý fakt.“

Zdroj: Novinky.cz

Výsledky nové studie jistě potěší všechny milovníky zlatavého moku – naznačují totiž, že pivo by mohlo mít příznivý vliv na zdraví kostí.

Podle autorů studie by pivo mohlo být významným dietním zdrojem křemíku, klíčové složky pro zvýšení kostní denzity (hutnosti). Křemík se uplatňuje při tvorbě bílkovinných pojivových tkání (kolagenu a elastinu) i při procesu mineralizace kostí.

Vědci z Kalifornské univerzity se zabývali studiem produkce komerčních piv, zaměřili se na vztah mezi způsobem výroby piva, použitými surovinami a výsledným obsahem křemíku. Detaily týkající se studie jsou dostupné v únorovém čísle časopisu The Journal of the Science of Food and Agriculture.

Osobitá chuť piva

Mezi suroviny používané k výrobě piva patří obilniny, voda a chmel. Obilniny do piva dodávají škrob (čili cukry), které se později přeměňují na alkohol a oxid uhličitý.

Základní obilninou používanou při výrobě piva je ječmen, málo používané suroviny jsou i pšenice, kukuřice nebo rýže. Chmel slouží ke konzervaci piva a k přidání hořčího tónu. Pro vaření piva se používají neoplodněné samičí šišky chmelu, které lze přidávat v různých formách (chmelový extrakt či chmelové granule). Český chmel patří kvalitou k nejlepším na světě.

Některé pivovary (zejména v Belgii) přidávají do piva ještě koření, například koriandr či zázvor pro osobitou chuť.

Pivem proti nemocem kloubů

Křemík je v pivu obsažen v rozpustné formě kyseliny ortokřemičité, která má 50% biologickou dostupnost, což znamená, že polovina z celkového množství křemíku je přijata tělem a polovina je vyloučena ven.

Podle Národního ústavu zdraví (National Institutes of Health, USA) může být křemík obsažený ve stravě ve formě kyseliny ortokřemičité důležitý pro růst a vývoj kostní a pojivové tkáně. Na základě těchto nálezů někteří vědci doporučují mírnou konzumaci piva jako pomoc v boji proti osteoporóze a dalším chorobám skeletu.

Jak se křemík dostane do piva

Podle Charlese Bamfortha, vedoucího autora studie, se dosud nikdo podrobně nezabýval faktory, které v průběhu výroby piva ovlivňují jeho obsah křemíku. Autoři studie proto podrobili zkoušce široké spektrum různých druhů piva a také sledovali, jak je množství křemíku ovlivněno výběrem vstupních surovin a procesem vaření piva.

Vědci zkoumali řadu vzorků vstupních surovin a zjistili, že během sladovacího procesu nedochází k výrazným změnám v množství křemíku obsaženého v ječmenu. Většina křemíku se v ječmenu nachází ve slupce, která je během sladování minimálně ovlivněna. Ačkoliv většina křemíku zůstává během vaření piva ve slupce, významné množství se extrakcí dostane do tzv. mladiny a pak dále do konečného produktu – piva.

V analyzovaných vzorcích chmelu byl překvapivě objeven až 4x vyšší obsah křemíku než v ječmenném sladu, proto se i u piv s vysokým podílem chmelu očekává také vyšší obsah křemíku. Na druhou stranu bývá pravidlem, že chmel při výrobě piva představuje mnohem menší podíl než obilí.

Dále se ukázalo, že pšenice ve srovnání s ječmenem obsahuje ještě méně křemíku.

Světlé je lepší

Zajímavé bylo i zjištění, že světlejší druhy sladu mají vyšší obsah křemíku než tmavší, které se připravují pražením v pražicím bubnu. To dodává pivu odstíny barev od červené až po tmavě hnědou či černou. Důvody tohoto zjištění ovšem nejsou zatím známé.

Ve studii bylo testováno 100 druhů komerčně vyráběného piva a výsledky byly rozděleny do kategorií podle typu piva a také druhu vstupní suroviny. Obsah křemíku ve sledovaných vzorcích se pohyboval v rozmezí 6,4 až 56,5 mg/l.

Zdroj: Inovace.cz | Kráceno

Festivalovou sezónu v Hradci Králové letos odstartuje festival dobrého jídla a pití. Dvoudenní Gurmán Festival představí během prvního květnového víkendu více než dvacítku převážně menších, regionálních pivovarů, které přivezou přes šedesát značek tradičních českých piv i speciálů. Pivovary doplní na dvacet vybraných restaurací, jejichž šéfkuchaři sestaví menu v souznění s jednotlivými druhy piv. Podmínkou při tvorbě pokrmů bude uvařit česká jídla z piva nebo k pivu, z tradičních surovin a samozřejmě bez umělých přísad!Návštěvníci areálu Festivalpark tak budou mít během 1. a 2. května na jednom místě a za přijatelný obnos vlastními chuťovými pohárky zjistit, že se v Česku vaří nejen dobré pivo, ale také jídlo.

„Chceme lidem ukázat, že v Čechách jsou hospodští, kteří se pomalu vrací k tradičním pokrmům a postupům a že pokud mají lásku k jídlu a řemeslu, dokážou v regionech dělat kvalitní lokální gastronomii,“ říká Ivan Vodochodský, který se na přípravách festivalu podílí. „Kromě restaurací a pivovarů jsme pozvali i místní farmáře a zemědělce, výrobce potravin. Ať lidé vidí, že kvalitní potraviny přece nemusíme dovážet, když nám rostou za humny či běhají na zahradě“ dodává.

V rámci doprovodného programu se návštěvníci mohou těšit třeba na „východočeskou náves“, kde ochutnají krajové speciality, domácí sýry, pečivo či vinnou sklizeň. Dále budou mít příležitost vidět naživo české kuchařské hvězdy při jejich exhibicích: Zdeňka Pohlreicha, Emanuela Ridiho, Radka Šubrta či Jana Punčocháře. Festival má v nabídce i bohatý a žánrově pestrý hudební doprovodný program, zahrnující několik desítek interpretů.

„Kromě kuchařských show chystáme i vinařská a barmanská vystoupení, školu kávy, či odborné semináře, které povedou přední domácí profesionálové. Lahůdkou budou ozvěny mezinárodního festivalu gastronomických pořadů Znojemský hrozen, kdy uvidíme vítězné pořady z posledních let.“ popisuje nabitý program Ivan Vodochodský. „V areálu nebude chybět ani dětský koutek s hlídáním a atrakcemi pro malé návštěvníky, škola vaření pro děti i maminky, poradna při výběru a vybavení kuchyně. Akce je prostě koncipovaná a vhodná pro celé rodiny, takže máme dobrý tip, jak příjemně strávit prvomájový víkend.“ dodává Vodochodský.

Více informací o festivalu naleznete na stránkách www.gurmanfestival.cz

Zdroj: Tisková zpráva Gurmán festivalu

Před 140 lety fungovala na Vysočině devadesátka různých pivovarů. Jedním z nich byl i provoz v Plandrech. Střípky z jeho historie poskládal starosta obce Miroslav Lukáš.

Vydat knihu o Plandrech, to prý není jeho ambice. Informace o historii zveřejňuje na internetu.

„Pivovar v Plandrech měl být založen někdy před rokem 1749. Jiné prameny však uvádějí jako rok založení až 1810,“ poznamenal Lukáš. Výroba piva v obci poblíž Jihlavy skončila na začátku 20. století -zřejmě v roce 1907.

* Kde pivovar v obci fungoval?

V prostoru nynějšího kulturního domu, což kdysi býval hostinec. Pivovar stál hned vedle. Obě budovy tvořily téměř jeden celek.

* Odkud bral pivovar vodu?

Ze studny za zámkem. Voda proudila dřevěným potrubím.

* Kolik pivovar produkoval piva?

Plandry pro sládky neskýtaly žádné výnosné příjmy. Největší dochovaný výstav je necelých 3 000 hektolitrů - z roku 1873. Poslední dochovaný výstav ze sezony 1903 až 1904 dosáhl 1 138 hektolitrů.

* Co se stalo po roce 1907?

Pivovar byl zrušen a přeměněn na sklad německobrodského piva. Budova v centru obce přežila obě světové války - nikoliv ale dobu komunismu. Nejdříve se generální přestavby v akci „Z“ dočkal hostinec, který byl v letech 1973 až 1974 přebudován na kulturní dům. O rok později se pokračovalo v budovatelském nadšení, které znamenalo konečnou i pro objekt někdejšího pivovaru. Zchátralé budovy není nutné nijak litovat.

* O historii pivovaru se zájemci dočtou na internetových stránkách obce Plandry, plánujete dát podobně dohromady i dějiny jiných objektů?

Předně bych chtěl sdělit, že já jsem historii pivovaru v Plandrech nezmapoval. Na to nemám čas ani ambice. Jen jsem dal dohromady některé údaje dostupné na internetu a archivní. Vše, co jsem dosud zpracoval o historii obce a některých pamětihodnostech, dělám hlavně pro naše občany, aby o své obci něco věděli. Nic víc, nic míň.

* A chystá třeba někdo jiný vydání knihy o Plandrech?

Nevím o nikom, kdo by se do toho pustil. I když na rok 2011 připravujeme sraz rodáků a k tomu připravíme malinkou brožurku o historii - pro pozvané rodáky.

* Dobové fotografie máte?

Žádné nejsou. Jediné fotografie pivovaru a zámku, které zbyly po zboření těchto budov, jsem už dal na internet www.plandry.cz.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz

Dánské minipivovary přišly s novým hitem - kromě tradičního piva se pustily i do výroby nemixované sladové whisky. V tomto týdnu se na ní vrhla například firma Braunstein ve své palírně v Køge. Speciální whisky zraje ve vápencových jeskyních v masivu Stevns Klint. Premiérová první série je už kompletně vyprodaná. Jedna láhev vyšla na 3 000 dánských korun. Druhá várka bude o tisícovku levnější.

"Právě teď jsme v kontaktu se 17 zeměmi, které mají o náši whisky velký zájem," pyšní se Michael Braunstein, majitel stejnojmeného pivovaru. Braunstein je první pivovar, který poslal svou whisky na trh.

Ovšem tento destilát vyrábí už i další. Například sládek Jens Erik Sorensen z palírny Fary Lochan: "Je tu určitě prostor pro další. Zatím je nás pět výrobců tohoto vynikajícího moku. Doufám, že se přidají další."

Ve svém pivovaru v Give u Vejle má teď Sorensen 3 000 litrů zrajících v sudech. "Jde o poctivou ruční práci - dánský výrobek. Je to to nejlepší, co dánské minipivovary nabízí," dodává Sorensen. První lahve Sorensenovy whisky půjdou do prodeje v roce 2013 nebo o rok později.

Zdroj: ČT24.cz

Restaurační minipivovar má dobrou šanci se uživit, pokud prodá denně kolem dvou až tří set litrů piva.

Pokračující propad spotřeby piva v Česku se paradoxně vyhýbá nejmenším pivovarům, jejichž počet rychlým tempem roste. Loni zhruba o desítku a letos se očekává, že počet restauračních minipivovarů dosáhne minimálně rovné stovky.

Ještě v roce 1990 byl u nás jediný minipivovar - v Praze U Fleků. V roce 2006 jich už Český svaz pivovarů a sladoven evidoval na čtyřicet a za uplynulé čtyři roky počet vzrostl až k devadesáti. Minipivovary většinou vaří pro svou potřebu sotva tisíc hektolitrů ročně - na rozdíl od největších hráčů s produkcí v řádu milionů hektolitrů. "Technologie minipivovaru nepředstavuje mimořádně vysoké investice. Lze ji pořídit i za několik milionů korun. A pak jsou to samozřejmě módní trendy, podporované v mnoha regionech milovníky piva," vysvětluje nevídaný boom restauračních pivovarů Ludvík Ješátko, generální ředitel Pacovských strojíren ze skupiny ČKD Group.

Pacovské strojírny, pro něž představují dodávky pivovarnických zařízení čtvrtinu loňských tržeb ve výši 210 milionů korun, dodaly například loni kompletní vybavení pro Rožnovské pivní lázně, Pivovarský dvůr Dražíč nebo Chrám chmelu a piva v Žatci.

Zájem na domácím trhu přinutil ke změně strategie i brněnskou Destilu, která se dosud zaměřovala hlavně na export, především do Ruska. Letos má již podepsanou smlouvu na dodávky pro minipivovar ve Slaném a chystá další minipivovary v Praze a na severní Moravě. "O vlastní minipivovar usilují teď často sami hospodští. Zjišťují, že lidé jsou ochotni si za taková místní piva připlatit," říká jednatel Destily Karel Dvořák.

"Je to už boj o co nejnižší cenu," komentuje situaci nezávislý sládek a stavitel minipivovarů Josef Krýsl. Na kontě jich má už devět, letos zahájí provoz například "jeho" minipivovary v Pacově nebo v pražské restauraci U dvou koček. Krýsl nejen projektuje a zajišťuje technologie, ale do zemí, jako je Vietnam, Anglie nebo Švédsko, jezdí pivo i vařit.

"V takovém Bavorsku je vysoký počet malých pivovarů dávnou tradicí. Před lety zažila podobný rozmach Amerika, teď to máme i u nás. I když je třeba přiznat, že to bude pořád z hlediska kvality sice významný, ale objemem jinak stále sotva viditelný doplněk k velkoprodukci nadnárodních pivovarů," říká Krýsl. To ostatně dokládá i statistika. Celkem se v Česku uvaří kolem 19,5 milionů hektolitrů piva, celková produkce minipivovarů zatím šplhá ke 100 tisícům hektolitrů.

Podle Václava Potěšila, spolumajitele dodavatelské firmy Pivo Praha, souvisí rostoucí zájem právě s krizí. Hospodští se více než jindy snaží přilákat pivaře na něco neokoukaného. "Minipivovar má šanci se uživit, pokud prodá denně kolem dvou až tří set litrů. A takových je stále víc," tvrdí Potěšil, jehož firma loni zajišťovala projekty v Litomyšli a Varnsdorfu, dodávky pro pivní lázně ve Štramberku nebo rozšíření výroby v Praze U Medvídků. Letos se podílí na přípravě dalšího minipivovaru v Praze, Vimperku, chystá i rozšíření minipivovaru v areálu Plzeňského Prazdroje, kde se vaří zkušební várky.

100

zhruba tolik minipivovarů bude letos v Česku. Ještě před čtyřmi lety jich u nás stálo sotva čtyřicet.

6-7 milionů korun

je spodní hranice nákladů na stavbu minipivovaru. V závislosti na velikosti a vybavení šplhají investice do desítek milionů.

Zdroj: Gastrotrend.cz | iHNed.cz

Samotný postup vaření piva, který vymysleli už staří Sumerové, se tisíce let nemění. Vstupují do něj ale nové technologie a pomáhají mu různé pomůcky, a tak vypadá i chutná jinak než to, které se vařilo ve středověku.

„Bylo jiné než dnes. Nefiltrovalo se a mletý slad v něm zůstával, takže bylo velmi husté. Ve středověku a raném novověku šlo o jednu ze základních potravin. Upravovalo se zahřátím či slazením. Třeba přidáním chleba vznikla chlebová pivní polévku. Z toho možná vychází rčení, že pivo je náš chleba,“ říká archeolog Petr Čech, který právě provádí výzkum ve chmelařském Žatci.

* Tehdejší pivo tedy nebyla dnešní zlatavá a průhledná tekutina?

Bylo zakalené a na dně mělo sedlinu. Samozřejmě se nečepovalo, nebylo pod tlakem. Nalévalo se ze sudu a muselo se předtím promíchat.

* Asi ani nemělo pěnu.

Když nebylo natlakované, tak těžko. Ale když kvasilo na alkohol, tak se tam pěna tvořila. Žádná hustá čepice to ale nebyla.

* Dnes se pivo naopak dělá tak, aby vydrželo dopravu, skladování...

Zaprvé se filtruje, zadruhé pasterizuje. Otázka je, jak to dřív bylo s alkoholem, jestli ho bylo více, nebo méně než dnes. Rozhodně to nebylo regulované. Záleželo, jak se která dávka povedla.

* V čem byla jiná výroba než dnes?

V podstatě se vařilo stejně. Ten proces je stejný až po uvaření a dozrávání. Odlišný je další způsob úpravy. Co víme, tak ve 14. století se oddělilo sladovnictví od pivovarnictví, z pšenice se dělalo světlé, z ječmene tmavé pivo amáme doklady, že se vařilo i z ovsa, což musel být docela slušný bolehlav.

* A jak se dříve vyráběl slad?

Na základě archeologického výzkumu ze Sezimova Ústí či Spálené ulice v Praze máme doklad, jak proces probíhal. Prostor, kde se zrno máčelo, se nazýval humno. Poté se obilí dávalo na tzv. valečku, kde se odpařovala voda, a zrno začalo klíčit. Naklíčené se pak přemístilo do hvozdu, kde se sušilo. A ve mlýně pak vznikl mletý slad.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Tomáš Kassal

Slavné značky ze severu Čech: v seriálu MF DNES představujeme neznámou historii piva Michelob, které je třetím nejpopulárnějším na trhu v USA

Asi každý, kdo navštívil USA a pije pivo, ochutnal Michelob. Je to jedna z nejznámějších pivních značek Ameriky. Spolu s legendárním Budweiserem patří do portfolia pivovarského gigantu Anheuser-Busch.

A překvapivě pochází z malé obce Měcholupy u Žatce.

Němčina - řeč piva

Michelob je poněmčená verze jména Měcholupy. Kdy poprvé se tato žatecká vesnice stala značkou pro pivo, není zaznamenáno. Tamní pivovar zmiňují historické prameny už v roce 1623. Ale zrod opravdové obchodní známky Michelob se pojí až s érou významného pivovarnického podnikatele Antona Drehera.

Měcholupský pivovar koupil roku 1860. Rod Dreherů patřil k předním pivovarníkům monarchie už od konce 18. století. Proslul jako průkopník chlazení pivovarských sklepů. Vlastnil ve své době největší pivovar ve střední Evropě, ve Schwechatu u Vídně, a později koupil i jeden z nejmodernějších pivovarů v zemi, v Žatci.

V Dreherových rukou dosáhl měcholupský pivovar rychlého rozkvětu. „Psal se rok 1861, když v Měcholupech vznikl zcela nový a moderně koncipovaný pivovar pracující již na parostrojní bázi s varnou o výkonu 120 věder vyrážené mladiny (cca 68 hl) a s výstavem přesahujícím i padesátitisícovou hranici (hektolitrovou a ročně). Spolu se žateckým měšťanským pivovarem byly Měcholupy největším pivovarským podnikem celého kraje a okolí,“ popisuje rozvoj podniku v připravované publikaci o zaniklých pivovarech Ústeckého kraje redaktor Pivního kurýru Pavel Jákl.

Měcholupské pivo se prodávalo pod značkou Michelob, a to nejen v Čechách. Dreher exportoval až do USA. Pivo se dodávalo rozpracované. Dokvašovalo a zrálo cestou v sudech. V tehdejším pivním světě měla němčina hlavní slovo, takže značku Michelob vývozce logicky použil i v zámoří.

Dohoda, nebo krádež

Jak se dostala severočeská značka k americkému pivovaru Anheuser-Busch? Historici pivovarnictví předpokládají, že Dreher navázal v St. Louis nějakou spolupráci s rodilým Němcem Anheuserem a jeho zetěm Buschem. Snad se Anheuser podílel na distribuci měcholupského piva v USA.

V roce 1896 už ale americký pivovar prezentuje Michelob jako vlastní značku. Jestli se tak stalo se souhlasem Drehera, není jasné. Možná to bylo podobné jako s jinou značkou Budweiser. Toto původně budějovické pivo uvedl Anheuser-Busch na trh roku 1876. Budweiser se stal prvním celonárodním pivem v USA. Budějovický pivovar ale neměl nikdy s firmou Anheuser-Busch obchodně nic společného a už století se o proslulou značku s Američany soudí.

Nicméně nebýt přesunu za oceán, proslulost značky Michelob by nikdy nedosáhla takového rozsahu. Anheuser-Busch s úspěchem přestál dobu prohibice v období mezi válkami a postupně se vypracoval na největší pivovar v USA. Dnes ovládá 49 procent trhu, celosvětově dosahuje dvanáctiprocentního podílu. Patří k vůbec největším pivovarnickým skupinám světa. Provozuje 14 pivovarů a prodává do více než 80 zemí. V roce 2006 vykázal výstav takřka 200 milionů hektolitrů piva.

Vedle dominantního Budweiseru a značky Bud zaujímá Michelob ve výrobním sortimentu hned třetí místo. Firma značku specifikuje jako „pivo pro fajnšmekry“. Byť firma český původ názvu nijak nepřipomíná, ve světě nebyl zcela zapomenut. „Nejznámější pivovarnický publicista ve světě Michael Jackson z Velké Británie ví o českém původu této dnes ryze americké značky, ale ve své světové Encyklopedii piva ji klade do spojitosti s městy Mikulov, či dokonce Michalovce na Slovensku. Německé ekvivalenty k názvům těchto míst však zní zcela odlišně. Existence malé vsi uprostřed žatecké chmelařské oblasti mu byla donedávna utajena,“ poznamenává Jákl, který odborně korigoval český překlad Jacksonovy encyklopedie. Údaj u hesla Michelob opravil a informoval o tom autora.

Měcholupská muzeální pivnice

Společně s americkou érou Michelobu se ještě řadu desetiletí dál odvíjela i česká historie značky. Dochované etikety dokládají její existenci ještě po první světové válce.

Dreher sice měl k Mělolupům úzký citový vztah, bydlel kousek od pivovaru ve starém zámku, ale jeho žatecký pivovar byl mnohem modernější, a proto ho upřednostňoval. Pivovarské ročenky naposled zmiňují měcholupský pivovar jako funkční v roce 1926. Závěr činnosti v Měcholupech je tak trochu záhadou. Pivo z něj se údajně šenkovalo pouze v jediném zdejším hostinci.

Zapomenutá historie slavné značky se dočkala v roce 2007 důstojného pomníku. Obec Měcholupy s Ústeckými pivovary zařídila stylovou pivnici. Její výzdobu zajistil přední český historik pivovarnictví Petr Žižkovský. Ten ve spolupráci se sběrateli shromáždil unikátní kolekci památek na zaniklý pivovar.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Martin Krsek

Až do 16. století sahá historie buštěhradského pivovaru. Poslední pivo se tu uvařilo před 43 lety

„Středověký buštěhradský pivovar patří k nejvzácnějším stavbám průmyslového dědictví u nás,“ říká Václav Girsa, vedoucí Ústavu památkové péče, který je součástí fakulty architektury ČVUT v Praze.

Oosud areálu, jemuž ještě donedávna hrozila demolice, se velmi zajímá a s pomocí svých studentů chce bojovat za jeho záchranu. „Jsou možnosti, jak průmyslové dědictví využít. Člověk jen musí historické stavby znát a zabývat se jimi,“ připomíná architekt.

Podle dochovaných pramenů se pivovar v malé obci na Kladensku řadil k těm vůbec nejstarším v Česku. První zápis o něm pochází z poloviny šestnáctého století.

Pivovar přišel za války i o kotel

Tehdy se o dědictví zdejšího panství dělili potomci Jetřicha II. Bezdružického z Kolovrat – bratři Jan a Vladislav. K pivovaru, který byl součástí celého panství patřila také sladovna a chmelnice nad městem.

Těžkou ránu dostala buštěhradská „pivní“ tradice za třicetileté války. Ze zpustošeného a vyrabovaného pivovaru toho moc nezbylo. Přišel dokonce i o varný kotel.

Různých stavebních úprav se dočkal ve třicátých letech sedmnáctého století, konečnou podobu mu však vtisklo až století osmnácté. V roce 1755 jej přestavěl vlašský stavitel Anselmo Lurago, který se podílel i na stavbě zdejšího zámku. „Buštěhradský pivovar měl velmi složitý historický vývoj. Právě účast architekta Luraga však považuji za velmi důležitou,“ upozorňuje Girsa. Proč? Lurago bezesporu patří k nejvýznamnějším architektům, kteří v Čechách působili. Nezasloužil se jen o přestavbu buštěhradského pivovaru, ale i o tvář řady staveb na pražské Malé Straně – například zvonice Chrámu svatého Mikuláše.

„Luragova role v historii pivovaru nepředstavuje jedinou hodnotu, kterou tento objekt má. Velmi cenný je také svým umístěním. Dotváří část starého Buštěhradu, protože městu chybí přirozené centrum,“ vysvětluje architekt. „Buštěhrad nemá ani náměstí. Proto pivovar, starý hrad a zámek zcela určují městský ráz,“ doplňuje Girsa.

Po Anselmově zásahu začal pivovar vzkvétat. V průběhu dalšího století byl rozšířen o prostor dřívějšího mlýna a v sedmdesátých letech devatenáctého století se dočkal nových ležáckých sklepů.

Pivo jako platidlo

Po vzniku Československa areál připadl státu a v jeho vlastnictví zůstal až do privatizace v roce 1993. Milník pro buštěhradský pivovar představoval rok 1905. Zastaralá technologie vaření piva byla přebudována na parní.

Už od roku 1685 se buštěhradským pivem napájela vrchnost, včetně pražské šlechty. Prodávalo se i do hospod – nejen v Buštěhradě, ale i v Brandýsku, Bůhzdaři, Lidicích, Stehelčevsi a Dřetovicích. Sloužilo i jako platidlo. Například lidický farář dostával za sloužení mší svatých v zámecké kapli v Buštěhradě ročně asi po deseti sudech piva. Tradici vaření buštěhradského piva ukončila až ministerská vyhláška z roku 1966 o zrušení rajonizace. Ta dávala zákazníkům větší volnost a buštěhradský pivovar ve tvrdé konkurenci s lepšími ekonomickými podmínkami neobstál.

V roce 1967 klesl prodej buštěhradského piva natolik, že už se nevyplatilo pivovar dál provozovat. Poslední pivo z jeho produkce si ti nejvěrnější vypili v září roku 1967. Od roku 1993 patří celý areál pivovaru firmě Level, která začátkem letošního roku přesvědčila kladenský magistrát, aby schválil jeho zbourání. Zabránit by tomu teď mohli studenti, kteří letos na podzim začnou pracovat na návrzích, jak chátrající pivovar opravit.

„Pro studenty je ideální, že mají konkrétní praktické úkoly. Výsledky nebudou úplně profesionální, ale firma může řadu podnětů využít,“ říká Girsa.

***

FAKTA

Anselmo Lurago

stavitel barokních památek

Život Pocházel z rozvětvené umělecké rodiny. Narodil se v roce 1701 v Como v Itálii a zemřel v roce 1765 v Praze. Vyučil se stavitelem u Františka Maxmiliána Kaňky. Patřil k nejvýznamnějším architektům poloviny 18. století. Roku 1755 a znovu 1756 byl rektorem vlašské kongregace v Praze.

Výběr staveb

Přestavba Pražského hradu v letech 1753–65. Stavba zvonice Chrámu sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně v letech 1755–1756 Úprava průčelí Černínského paláce Stavba paláce Goltz-Kinských na Staroměstském náměstí v Praze po roce 1753

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autorka: Veronika Fejtková