Rastal









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam

Ostatní pivní dění


Pivovary Braumeister

Pivo v láhvi by mohlo být déle čerstvé, říkají chemici z technické univerzity v Mnichově. Nová studie dokazuje, že bychom si časem mohli pochutnávat až na deset let starém pivě, které prý bude k nerozeznání od čerstvě natočeného.

Vědci z Mnichova, bavorského města piva, přišli nedávno s pozoruhodnou studií. Porovnávali v ní deset let stará lahvová piva se vzorky piva právě koupeného. Po několika letech studia se jim konečně podařilo rozpoznat chemikálie, které způsobují hořkou pachuť starého zvětralého piva.

Chemické látky přítomné ve chmelu se podle mnichovských vědců časem rozloží a vytvářejí další směsi, které ústí v onu nepříjemnou chuť. Trik, jak se pachuti vyhnout, spočívá podle vědců v tom, že zabráníme rozkládání chemikálií přítomných ve chmelu.

Pivovary proto dostaly od mnichovských vědců dvě doporučení: pokud chtějí, abych jejich pivo vydrželo v láhvi déle čerstvé, měly by vyrábět jednotlivé dávky piva méně kyselé než dosud a láhve piva by měly následně hlavně uchovávat v chladu.

Odborník: Nápad je nerentabilní

Podle zakladatele serveru svetpiva.cz Jana Kočky je ale celý nápad v praxi nevyužitelný. „Jednak z marketingového hlediska nikdo nemá potřebu kupovat deset let staré pivo, za druhé si nedovedu představit, že by nějaký pivovar uchovával piva deset led v chladících boxech. To by se nikomu nevyplatilo,“ uvedl Kočka pro Rádio Česko a dodal:

Na druhou stranu lze podobnou snahu pochopit. Obchodní řetězce delší dobu tlačí na výrobce piva, aby byla životnost jejich produktů delší. Například rok až dva. Řeší se to například pasterizací, což ale ubírá pivu na kvalitě.

Podle Kočky by nápad mnichovských vědců mohl posloužit například při archivován značek a sérií, které se mimořádně vydařily.

Zdroj: Rozhlas.cz | Autoři: Anna Baumová a Lukáš Vincourek


Muži kolem stolu zvedají ke rtům sklenice. Tekutinu znalecky poválejí v ústech, ohodnotí ji a polknou. V evropských pivovarech a lihovarech denní rutina. Jenže jsem v muslimském Pákistánu. Byť v pivovaru.

Foto

"Musíme přece ochutnat to, co vyrábíme," vysvětluje jeden z mužů. "Navíc nepijeme kvůli opilosti, ale kvůli práci," dodává. Přesto mě Isphanyar Bhandara, šéf pákistánského pivovaru a lihovaru Murree Brewery Co. Ltd., žádá, abych tuto scénu raději nefotil.

Většina z mužů, kteří mimo jiné právě ochutnali nový druh whisky, jsou totiž muslimové. Těm jejich víra požívání alkoholu zakazuje. Mezi stovkami zaměstnanců firmy tvoří následovníci proroka Mohameda zřetelnou většinu. A podobné je to v řadě jiných pivovarů po celém muslimském světě.

Pivovar Murree přežil z dob anglické nadvlády, kdy (muslimský) Pákistán a (převážně hinduistická) Indie tvořily celek. Nad bránou podniku lze stále číst hrdý nápis: Založeno v roce 1860.

"Naše pivo je určeno pro nemuslimskou komunitu," říká Bhandara. Jinak s ohledem na podnik ani nemůže. Dodává, že jeho společnost vyrábí také nealkoholické nápoje: billboardy s nimi vidět v ulicích opravdu jsou.

Sám Isphanyar Bhandara není muslim, ale párs – patří k rodině původem perských zoroastristů.

Na dobré, totiž bezpečné adrese

Alkohol jeho firma z pochopitelných důvodů neinzeruje. "Výrobu držíme nikoli snad v tajnosti, ale o propagaci v Pákistánu mluvit nelze," dodává majitel jediného pivovaru v zemi, kde prý fungují ještě dvě malé (oficiální) palírny.

Samotná továrna leží – strategicky výhodně – v blízkosti armádních objektů, v dobře střežené části Rávalpindí. Cestou k němu překonávám několik kontrolních stanovišť. K návštěvě je třeba se předem ohlásit, posléze dojet k velkým železným vratům... a čekat.

Evropané žijící dlouhodobě v hlavním městě Islámábádu, které tvoří s Rávilpindí fakticky souměstí, ovšem dodávají, že reklamy ani není třeba. Nejen cizinci, ale i alkoholuchtiví muslimové si k lepší náladě (i kocovině) cestu najdou.

Kdo pije pákistánské pivo?

"Zvláště mnozí úředníci a byznysmeni mají alkohol v oblibě, při jednání u Zápaďanů sklenku v podstatě očekávají," vysvětluje nejmenovaný evropský obchodník žijící v Islámábádu řadu let. Sám byl svědkem večírků, jejichž účastníci byli cestou domů překvapeni gravitací do té míry, že je asistenti museli sbírat ze silnice.

On i lidé z pivovaru ovšem tvrdí, že se atmosféra v pákistánské společnosti během posledních let změnila – v neprospěch konzumace alkoholu. S trochou cynismu lze říci, že mezi pragmatickými politiky probíhá soutěž o to, kdo se více zavděčí místním (a mocným) islamistům.

Byť třeba jen na veřejných shromážděních: co se děje za zdmi luxusních vil, je přece věc jiná...

Pákistánské úřady proto ztěžují nejen export, ale i import piva. Což znamená, že konkurence není tvrdá, ale vázne i vývoz. Isphanyar Bhandara se proto snaží zajistit zásobování početných pákistánských komunit na Západě prostřednictvím některého z českých pivovarů. A zdá se, že uspěje.

Nicméně, být pivovarníkem v Pákistánu vyžaduje pevné nervy. V roce 1996 úřady Murree Brewery na dva měsíce zavřely, podle všeho na politickou objednávku. Pivovar se přesto dožil 150 let a alespoň zatím se zdá, že s věkem spíše sílí.

Muslimové a pivo

Islám zakazuje požívání alkoholu, ale nikoli piva, které je lihu zcela zbaveno. Na etiketách produktů tohoto typu bývá vytištěna výmluvná nula naznačující, že v nich není ani minimum alkoholu.

Takové je populární například v Egyptě, kde se ovšem vyrábějí i značky obsahující alkohol.

Pivovary fungují i v jiných převážně muslimských zemích – Pákistánu, Malajsii, Indonésii, Maroku atd.

Globálně proslul pivovar v palestinské vesnici Tajbe na Západním břehu Jordánu. Vlastní jej místní křesťan, který k výrobě piva – s alkoholem i bez – používá český chmel.

Turecký pivovarnický gigant Efes vlastní šestnáct pivovarů v několika zemích světa. Je osmým nejúspěšnějším výrobcem v Evropě. Ve světě mu patří dvanácté místo.

Zdroj: Ekonomika iDnes.cz | Autor: Pavel Novotný | Foto: isifa


V úterý jsem v Brně přišel za panem prezidentem a poprosil ho o pochopení, že potřebuji odjet do Prahy trochu dřív a že tedy nesetrvám na autogramiádě až do konce. Vysvětlil jsem, že potřebuji stihnout zásadní akci v Praze: česko-slovenské superfinále První pivní extraligy. A že jde o anonymní degustace lahvových ležáků. Přítomní vyprskli smíchy a jeden se dokonce pobaveně zeptal, jestli vítězem je ten degustér, který je první pod stolem.

Foto

A tak je to pořád. Kdybych řekl, že jedu na someliérský košt, všichni pokývnou uznale hlavou, jakéže ušlechtilé pohnutky to mám. Ale jak slyší pivo, vybaví si prostě chlast, u kterého nezáleží na kvalitě, jen se ho musí vypít hodně. Takhle se to má s pověstí piva u nás. A s tím je přece třeba něco dělat.

Pivo je popelkou nejen společenskou. Každý druhý Čech se chlubí, jakýže jsme národ pivařů, a přitom jsme země skoro s nejchudším pivním trhem na světě, snad 99.9 procent piva vyrobeného u nás je pivo jen jednoho jediného druhu. Přitom třeba na americkém pivním festivalu v Denveru je ležák českého typu jen jednou z 92 kategorií. Umí běžný český pivař vyjmenovat aspoň tři?

Degradace piva na podřadné lemtání má i velmi praktický důsledek. Pivo je diskriminováno vůči vínu nejen společensky, ale i ekonomicky. Z piva se platí spotřební daň, z vína nikoli. Jsem osobně proti samotné existenci selektivní a jaksi "výchovné" spotřební daně.

Ale budiž, když už náš stát tak nutně potřebuje peníze nás, pijáků alkoholických nápojů, tak ať vybírá daň z jednotkového množství alkoholu. Nerovnost piva s vínem by se alespoň trochu zmenšila.

Jasně, má to své historické a praktické příčiny. Producenti vína jsou většinou malí, zatímco producenti piva velcí a dobře se u nich daň vybírá. To už ale dávno neplatí. I víno produkují obři a pivo u nás dnes vaří už i 104 mikropivovarů s výstavem několika set nebo jen pár tisíc hektolitrů ročně, kde pracují třeba jen dva tři lidé. Tak proč pivo ano a víno ne?

Ano, je to zralé na povstání nás pivařů. Jak dlouho si necháme líbit tu strašlivou diskriminaci? Nejenže vinaři žádnou spotřební daň neplatí, oni ještě dostávají dotace z prostředků daňových poplatníků.

Pivovary si o nějaké podpoře mohou nechat jen zdát a ještě platí z každého litru spotřební daň jako jakýsi trest za "ošklivý" zvyk pití piva.

Spotřební daň z piva navíc naposledy loni dokonce ještě stoupla a má stoupat dál. Řeknete si, že pár desetníků na půllitru nikoho nezabije. Budete mít ale pravdu jen zčásti. Pivovarské giganty to nezničí.

Ty už dnes vyrábějí nápoj, který se pivu často jen podobá, protože výše jeho výrobních nákladů se podařilo stlačit až skoro k nule a podle toho taky ta tekutina chutná. Mikropivovarům zvýšení spotřební daně možná také zásadně neublíží, protože konzumenti jejich produktů jdou po kvalitě a malé zvýšení ceny je snad neodradí.

Jenže existuje strašně důležitá skupina takzvaných okresních, regionálních pivovarů s výstavem několik desítek tišíc hektolitrů ročně. Tato skupina se u nás za posledních deset let ohromně zvedla, umí až na výjimky poskytnout skutečně kvalitní a osobité pivní kousky, v menších městech je zajímavým zaměstnavatelem a hodně se podílí na zdravém lokálním patriotismu.

Tyhle pivovary bojují o přežití v nelítostném boji s obry, jejichž dealeři jsou často schopni nabídnout hospodám podmínky, které se jen těžko odmítají. A do toho zdražení. To může několik desítek malých českých pivovarů úplně zruinovat.

Proto se nedivím nápadu českých sládků, že začnou svému nápoji říkat sladové víno. No co by ne. Pivo stejně jako víno vlastně vzniká tím, že se nějaký zemědělský produkt zpracuje, nechá se zkvasit a pak se ještě nějak upraví.

Vím, že nápad s přejmenováním piva je jen cestou, jak zákonodárcům, polopatě sdělit, že pro zcela rozdílné podmínky pro pivo a víno není žádné opodstatnění, že je to jen věcí zvykového práva. Ale pokud budou daně naše pivo dusit víc a víc, klidně přestanu pít pivo a začnu pít sladové víno.

A nebo ať vláda zdaní víno. Že se bojí vinařské lobby? Tak se postaráme, aby se začala bát i té naší lobby, lobby pivařské.

Zdroj: Lidovky.cz | Autor: Ladislav Jakl


Chystá se další ročník přehlídky pivovarů

Milovníci zlatavého moku budou mít opět šanci si užít svůj oblíbený nápoj od celé řady pivovarů. Tuto možnost nabídne akce České pivovary, která se bude konat v Karlových Varech u hlavní pošty od 26. dubna do 4. května.

Lidé budou moci ochutnat zhruba 27 druhů piva z třinácti pivovarů. Nebudou chybět ani regionální pivovary z Lokte, Sokolova i Chebu,“ láká na akci Vladimír Suchan z agentury Vlny.

Na své si přijdou nejen milovníci piva, ale i hudby. Akci bude totiž doprovázet pestrý hudební program. „Ve všední dny od 26. dubna do 4. května zahrají například The Chobots, Tajfun, St. Age, Choose Avail, VAR nebo Proo–one. Kapely zahrají vždy odpoledne,“ doplnil Suchan.

Na své si však přijdou i příznivci starších hudebních skupin. „V pátek 29. dubna zahrají Proměny a Milan Schelinger, sobota bude patřit kapelám Uriah Heep revival a Shadows revival. V neděli pak zahraje u hlavní pošty česká poprocková legenda Turbo a Bernard Blues Band,“ vylíčil program pořadatel.

Pivaři se nebudou moci pouze napít piva, ale i si zasoutěžit. „Plánujeme například soutěž v pití na rychlost. Kdo vypije pivo nejrychleji, získá například vstupenku na legendární Omegu,“ dodal Suchan.

Zdroj: Karlovarský deník.cz | Autor: Jan Havelka


V anonymní degustační soutěži českých a slovenských světlých ležáků se stal absolutním vítězem Radegast Premium z největšího moravského pivovaru v Nošovicích, patřící do skupiny Plzeňský Prazdroj a.s. Česká piva zároveň deklasovala slovenská piva 4:0. Obsadila první čtyři místa v osmičlenném finále.

Foto

Sdružení První pivní extraliga nominovalo do Česko – Slovenského finále nejlepší čtyři české světlé ležáky z 55 hodnocených v roce 2010 a čtyři slovenské světlé ležáky z hodnocených deseti značek. Převaha piva z České republiky je z následující tabulky zřejmá. To, že vyhraje Radegast, ale nikdo nečekal.

V hlasovací anketě před finále dostal Radegast jen 1,2 % hlasů! Pivaři z České republiky favorizovali Skaláka z pivovaru Malý Rohozec, dostal 41 % hlasů, následovaly ležáky Bernard 11 % hlasů a Bakalář 10 % hlasů. Slovenským světlým ležákům věřil málokdo.

Před zahájením finále rozesmutnilo losování dva stálé členy První pivní extraligy, místo u stolu uvolnili dvojici degustátorů ze Slovenska. Osm ochutnávačů, z nichž byla jedna žena, mělo všechny vzorky na stole za 5 minut a třicet vteřin. Všechny hodnocené světlé ležáky byly prvotřídní, proto je výsledek velmi těsný. O pořadí na druhém a třetím místě musela rozhodnout dodatečná degustace, tak zvaný rozpij. Stejně jako o pořadí na čtvrtém a pátém místě.

První pivní extraliga je sdružení pivních znalců a konzumentů, kteří testují senzorické vlastnosti českých světlých ležáků zakoupených v maloobchodní síti. Cílem sdružení je pozitivně rozvíjet český pivní trh, pomáhat pivovarům kde se vaří poctivé pivo a zvyšovat kulturu pití piva.

Česko-slovenské finále ležáků 2011

1. RADEGAST PREMIUM 5,0% pivovar Radegast Nošovice Plzeňský Prazdroj a.s. 3,2,5,3,3,2,3,5 26

2. SKALÁK Premium 5,3% pivovar Malý Rohozec PIVOVAR ROHOZEC a.s. 3,4,2,4,4,3,3,4 27*

3. BERNARD 4,7% pivovar Humpolec Rodinný pivovar BERNARD a.s. 4,4,4,2,3,3,3,4 27

4. Bakalář 5,0% pivovar Rakovník Tradiční pivovar v Rakovníku a.s. 5,6,3,4,2,2,5,3 30 **

5. Sitňan 5,0% pivovar Vyhne PIVOVAR STEIGER a.s. 2,6,3,4,4,4,3,4 30

6. CORGOŇ 4,8% pivovar Hurbanovo Heineken Slovensko a.s. 4,5,4,5,3,6,4,3 34

7. Stein 5,0% pivovar Vyhne PIVOVAR STEIGER a.s. 3,5,5,6,3,4,5,4 35

8. Popper Premium 5,0% pivovar Bytča Pivovar Popper s.r.o. 5,5,4,5,1,5,5,6 36

* rozpij 7:1 pro SKALÁK PREMIUM

** rozpij 5:3 pro Bakalář

V posledních dvou sloupcích: známky jednotlivých porotců a celková známka

Známky: mimořádně dobrý 1, velmi dobrý 2, dobrý 3, dosti dobrý 4, prostřední 5, dosti špatný 6, špatný 7, velmi špatný 8, mimořádně špatný 9

Zdroj: Lidovky.cz


Prakticky není dne, kdy byste si na některém ze slevových serverů nemohli koupit poukaz do hospody jménem (protože mám s panem majitelem úmluvu, že o ní nebude na PI ani písmenko, nazvěme ji třeba SP - pozn. PI) SP na Havlíčkově náměstí na Praze 3. Většinou se vždy najde někdo, koho značná výše slevy zaujme. SP se tradičně podbízí za několik stokorun a poskytuje za to buď neomezenou konzumaci nebo třeba konzumaci za tisíc korun, což už je poměrně dost. Nabídka přitom platí na vše v jídelním lístku. Taková sleva je u takové hospody skutečně zvláštní. Standardní ceny se nezdají být příliš vysoké, takže na nich majitel těžko může mít velkou marži. Rozhodně ne tak velkou, aby bez nějakého toho šizení mohl poskytovat 60-70% slevu (část zaplacené částky si navíc bere ten který slevový server jako provizi).

Logicky to znamená, že se někde musí šetřit nebo šidit. Obzvlášť když je SP tak častým obyvatelem prostoru na slevových serverech. To znamená, že nepořádá jen nárazové reklamní akce na přilákání dalších zákazníků, ale účelově hospodu plní lidmi bažícími po slevách. A ti pak zase plní internetové diskuze plni hněvu, protože zážitek ze SP měli otřesný. Mluví se o do naprosté tenkosti vyklepaných řízcích, kde není nic než strouhanka nebo o tom, že když si vyjdete ven zakouřit, nejenže vám končí platnost poukazu, ale navíc vás ještě seřve agresivní majitel. Standardem je prý velmi problematická rezervace, která se obvykle zdaří až na několikerý pokus.

Pro dokreslení použijme komentář uživatelky Karolíny z portálu Hyperslevy:

"Na všech možných slevových portálech jsem už využila spoustu slev, ale tohle je první negativní komentář, který píšu. Naprosto souhlasím s názory ostatních zákazníků, kteří s tímto podnikem nebyli spokojeni. My jsme s partou využili akci za 79 Kč vypij piva kolik chceš. Obsluha byla hrozná, přímo dle slov číšníka z toho nemají žádná dýška, že šéf těch akcí udělal moc, takže proto se nepřetrhne, aby nám přinesl v nějakém rozumném čase objednané brambůrky atd. Vrcholem ale bylo, když se v restauraci objevil majitel - arogance sama, vyhrožoval, že už nám nenalije, že na nás zavolá policii, protože jsme podnapilí (každý jsme v tu dobu měli max 3 piva), nechtěl lidi pouštět na cigaretu ven, i když v podmínkách bylo, že si můžou zákazníci jít zakouřit ven. Při odchodu šel za námi ven a řval na nás i venku - kamarádi si chtěli zakouřit a on na nás řval, že to je jeho pozemek a že už jsme odešli, tak ať táhneme jinam, nebo zavolá policii. Podotýkám ještě, že jsme tam byli v 6 lidech, parta studentů vysokoškoláků a rozhodně jsme se chovali slušně (narozdíl od majitele a obsluhy) .. sem už opravdu NIKDY, i kdyby to dávali zadarmo..."

Celou záležitost v magazínu Sedmička zřejmě nechtěně potvrdil také samotný majitel SP, Günter Kensy. "Už jsem se poučil. Nikdy bych už třeba nedával akci Vypij, kolik můžeš. Kvůli tomu k nám několikrát musela přijet i policie," řekl Kensy Sedmičce. "Podle vyhlášky nesmím nalévat podnapilým." Tím Kensy v podstatě prozradil strategii SP. Naláká lidi, kteří se chtějí pořádně napít (na tom jednou za čas přeci není nic špatného) na to, že u něj výrazně ušetří. Jenže poté, co si nebožáci dají několik piv, dostane se jim oznámení, že jsou podnapilí a dále už jim nalito nebude. V této chvíli se mohou buď přejíst nedobrými jídly z jídelního lístku nebo hospodu opustit s nevyčerpaným voucherem. Profituje Kensy a SP. Když budete mít zrovna smůlu, přijede si pro vás rovnou policie.

A že už se Kensy poučil a nebude pořádat akce typu Vypij, kolik můžeš? To ani omylem. Na slevových serverech se tyto jeho akce objevují stále. Máte-li po dobré reklamě zájem, vyžít ji můžete třeba zde nebo tady. (odkazy v původním článku - pozn. PI)

Update: Akci SP opět nabízí jeden z největších slevových portálů Hyperslevy. O blaho zákazníků mu zřejmě nejde.

Celý článek včetně další diskuse naleznete zde...

Zdroj: Slevuj Webnode.cz | Změněn název hospody


Každou sobotu zajedu do supermarketu a naložím do kufru auta dvě basy lahváčů,“ prozrazuje své pivařské zvyklosti Roman Maděra (38) z Brna. „Na ten týden mi přesně vystačí. V hospodě už si ‚hladinku‘ dám jen při zvláštních příležitostech.

Podobně přerozených pivařů jsou u nás tisíce. Doby bohatýrských návštěv pivnic, kdy štamgast za večer prolil hrdlem deset patnáct „kousků“ jsou nenávratně pryč. „Životní styl se nyní ubírá jiným směrem,“ potvrzuje i výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

Pohoda je doma u grilu

Rok 2010 byl pro naše pivovary nejhorší od konce minulého režimu. Podle původních odhadů klesla spotřeba českého piva až o 12 %, což by spolu s osmiprocentním poklesem v roce 2009 znamenalo dramatických 20 % mínus!

Naštěstí se při přesnějším součtu čísel ukázalo, že loňský meziroční propad činil „jen“ 7,9 %. I to je ale obrovské číslo, na němž se podepsal hlavně pokles prodeje výčepních piv. Jak je to možné v zemi, kde se pivo považuje za podobně blahodárné jako mateřské mléko a jeho vaření prezentuje zdroj národní pýchy?

V poslední době se sešlo několik – z hlediska pivařského – nemilých okolností. I jejich zásluhou mimochodem na českých stolech posílilo víno, donedávna ještě zanedbatelný soupeř piva (pro úplnost - destiláty pořád mírně upadají).

První důvod potíží pivovarníků je už zmíněná změna životního stylu, ještě podpořená hospodářskou krizí. Lidé nejenom pijí méně – v posledních dvou letech klesala výroba zhruba o dva miliony hektolitrů piva ročně – ale hlavně jinak. Je konec všemožným hospodským oslavám a vysedávání ve výčepu.

Rodinné a přátelské akce se dnes odehrávají na zahradě u grilu a s ledničkou plnou lahvových piv,“ podotýká sociolog Petr Janeček. „Nebo si lidé koupí pár PET lahví, přinejlepším malý soudek.

To pivovarníky štve, protože z lahváčů mají menší zisk než ze sudového piva čepovaného v restauracích. (Poměr mezi pivem výčepním a ležáky je nyní asi 59 % : 35 %, zbylých 6 % jsou speciály.)

Turisté, kde jste?

Loni pivo dostalo další těžkou ránu, když se zvedla spotřební daň na něj. Najednou byl každý půllitr zhruba o korunu dražší! „Při průměrné české spotřebě to je asi 300 korun navíc ročně na obyvatele,“ upřesňuje Jan Veselý. „To už může být citelný zásah do rodinného rozpočtu.

Podle propočtů expertů se mimochodem zvýšení daně na pivo státu nevyplatilo, neboť jeho vinou klesla spotřeba, přibylo nezaměstnaných a podobně, takže obdobně špatný konec jako u zvýšení daně na pohonné hmoty.

Věci by ještě nebyly tak zlé, kdyby k nám i nadále masově přijížděli bujaří Britové a další pivní turisté. Jenomže jejich počty také klesají. Je krize a oni dnes levnější mok i ubytování dostanou třeba v Tallinnu či Bukurešti.

A to ještě naše pivní pýcha velmi utrpěla, když supermarkety začaly ze zemí, jako jsou Polsko, Maďarsko a Rumunsko, dovážet moky pivu jen podobné. Předloni šlo o 300 000 hektolitrů, loni už o milion hektolitrů. „Je to sice taková pivní limonáda – no, ale nekupte to za ty peníze!“ usmívá se Roman Maděra. „Aspoň k práci na zahrádce. Večer k televizi už si samozřejmě dám něco lepšího, českého.

Tanky, petky a barevné chutě

Nástup superlevných supermarketových lahváčů a petkáčů se stal příležitostí k projevu hrdosti našich pivovarníků. Než aby vyráběli levné náhražkové moky, raději přijdou o kšeft! „Dobré české pivo za ty ceny neuděláme a špatné se vařit stydíme,“ říkají.

Abychom používali náhražkové suroviny a vařili pivo jako espreso v kávovaru, to po nás přece nikdo nemůže chtít.“ Jako příklad chvályhodného setrvávání u jakosti může posloužit třeba Prazdroj, který je pořád vařený na nákladném otevřeném plameni. Našla by se řada levnějších řešení – to už by ale pivo nebylo „ono“. Stejně postupuje při výběru surovin a technologií i řada dalších českých pivovarů, především ty používající ochrannou známku České pivo.

Jak se ale můžou domácí matadoři bránit před levnou dovozovou konkurencí a obecným poklesem zájmu o pivo? Snaží se kultivovat poptávku směrem ke kvalitnějším mokům a vymýšlet i nové druhy. Velký úspěch zaznamenává čepování piva z tanků; labužníci tvrdí, že má daleko lepší chuť než ze sudů. Na ceně jim přitom zase tolik nezáleží. Tankových hospod proto u nás přibývá jako hub po dešti, už je jich na tisíc. Všechny pivovary si je hýčkají a bedlivě střeží jejich kvalitu.

Nezadržitelný nástup zažil prodej piva v PET lahvích. Zpočátku se ho některé pivovary mírně štítily, neboť sklo je sklo. Když ale viděly zájem kupujících, postupně se přidávají také. Díky tomu se už dá v petkách koupit i velmi slušný mok.

Překvapivý je úspěch nealkoholických piv. Celkově klesající tržby sice nespasí, ale přece jen se jejich prodeje za loňský rok zvedly aspoň o 2,4 %. Jestli to takhle půjde dál, stane se nealko dost důležitou položkou.

Třetí směr rozvoje českých pivovarů pak představují nové druhy. „Speciálů“ bylo loni uvařeno o 40 % víc než předloni. Věděli jste, že na našem trhu je celkově víc než 450 značek piva a další stále přibývají? Kromě zelených, karamelových, borůvkových či vůbec ovocných jsou to třeba piva dožínková, vánoční, nedělní a řada dalších. Jedna z jejich výhod je, že po nich rády sáhnou i ženy. A ty by pivovarníci moc rádi získali za pravidelné konzumentky.

Návrat k nejvyšší kvalitě?

Že na takové extrabuřty tradiční pivaři nejsou zavedení? Vítejte v nových časech! Zlatá éra hospodského pivařství „a la Švejk“ v Čechách je pryč, přežívají z ní už spíš jen jednotlivé muzeální exponáty.

Nová doba ale může pivovarníkům přinést i nové radosti. Jejich svaz si sice zoufá nad zdražováním energie a důsledky nové vyšší DPH, nicméně opatrně doufá: „Letos by se mohl klesající trend pití piva konečně zastavit. Vždyť čeští pivaři jsou zkušení, dobře nápoji rozumí, a jakmile si to budou moci dovolit, rychle se zase vrátí k nejvyšší kvalitě…

Hospody a pivo

Sociologický ústav AV ČR od roku 2004 uskutečňuje výzkumný projekt Hospody a pivo v české společnosti. Tady je pár závěrů, ke kterým zatím studie dospěla.

Pivo u nás pije zhruba 90 % mužů a 50 až 60 % žen. Muži vypijí přibližně devět půllitrů týdně, ženy necelé dva půllitry.

Především muži prohlašují, že jsou pyšní na světové prvenství Čechů v pití zlatavého moku.

Tři čtvrtiny našinců se neobávají toho, že by české pivo bylo z domácího trhu vytlačeno zahraničními značkami.

Pro výběr konkrétního moku je u 70 % Čechů hlavní chuť. Cenu považuje za „velmi důležitou“ 26 % osob. Více než polovina našinců vylučuje, že by na jejich výběr měla nějaký větší vliv reklama.

Pokud si nemůžou dát normální pivo, poručí si 53 % mužů a 26 % žen nealkoholické. To odmítají pít pouze muži ve věku 18 až 29 let.

Za zmínku stojí, že jsme druzí největší pijáci nealkoholického piva na světě. První Španěly bychom přitom měli už brzo předstihnout.

Zdroj: Květy Atlas Centrum.cz | Autor: Ivo Bartík


Každou sobotu zajedu do supermarketu a naložím do kufru auta dvě basy lahváčů,“ prozrazuje své pivařské zvyklosti Roman Maděra (38) z Brna. „Na ten týden mi přesně vystačí. V hospodě už si ‚hladinku‘ dám jen při zvláštních příležitostech.

Podobně přerozených pivařů jsou u nás tisíce. Doby bohatýrských návštěv pivnic, kdy štamgast za večer prolil hrdlem deset patnáct „kousků“ jsou nenávratně pryč. „Životní styl se nyní ubírá jiným směrem,“ potvrzuje i výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

Pohoda je doma u grilu

Rok 2010 byl pro naše pivovary nejhorší od konce minulého režimu. Podle původních odhadů klesla spotřeba českého piva až o 12 %, což by spolu s osmiprocentním poklesem v roce 2009 znamenalo dramatických 20 % mínus!

Naštěstí se při přesnějším součtu čísel ukázalo, že loňský meziroční propad činil „jen“ 7,9 %. I to je ale obrovské číslo, na němž se podepsal hlavně pokles prodeje výčepních piv. Jak je to možné v zemi, kde se pivo považuje za podobně blahodárné jako mateřské mléko a jeho vaření prezentuje zdroj národní pýchy?

V poslední době se sešlo několik – z hlediska pivařského – nemilých okolností. I jejich zásluhou mimochodem na českých stolech posílilo víno, donedávna ještě zanedbatelný soupeř piva (pro úplnost - destiláty pořád mírně upadají).

První důvod potíží pivovarníků je už zmíněná změna životního stylu, ještě podpořená hospodářskou krizí. Lidé nejenom pijí méně – v posledních dvou letech klesala výroba zhruba o dva miliony hektolitrů piva ročně – ale hlavně jinak. Je konec všemožným hospodským oslavám a vysedávání ve výčepu.

Rodinné a přátelské akce se dnes odehrávají na zahradě u grilu a s ledničkou plnou lahvových piv,“ podotýká sociolog Petr Janeček. „Nebo si lidé koupí pár PET lahví, přinejlepším malý soudek.

To pivovarníky štve, protože z lahváčů mají menší zisk než ze sudového piva čepovaného v restauracích. (Poměr mezi pivem výčepním a ležáky je nyní asi 59 % : 35 %, zbylých 6 % jsou speciály.)

Turisté, kde jste?

Loni pivo dostalo další těžkou ránu, když se zvedla spotřební daň na něj. Najednou byl každý půllitr zhruba o korunu dražší! „Při průměrné české spotřebě to je asi 300 korun navíc ročně na obyvatele,“ upřesňuje Jan Veselý. „To už může být citelný zásah do rodinného rozpočtu.

Podle propočtů expertů se mimochodem zvýšení daně na pivo státu nevyplatilo, neboť jeho vinou klesla spotřeba, přibylo nezaměstnaných a podobně, takže obdobně špatný konec jako u zvýšení daně na pohonné hmoty.

Věci by ještě nebyly tak zlé, kdyby k nám i nadále masově přijížděli bujaří Britové a další pivní turisté. Jenomže jejich počty také klesají. Je krize a oni dnes levnější mok i ubytování dostanou třeba v Tallinnu či Bukurešti.

A to ještě naše pivní pýcha velmi utrpěla, když supermarkety začaly ze zemí, jako jsou Polsko, Maďarsko a Rumunsko, dovážet moky pivu jen podobné. Předloni šlo o 300 000 hektolitrů, loni už o milion hektolitrů. „Je to sice taková pivní limonáda – no, ale nekupte to za ty peníze!“ usmívá se Roman Maděra. „Aspoň k práci na zahrádce. Večer k televizi už si samozřejmě dám něco lepšího, českého.

Tanky, petky a barevné chutě

Nástup superlevných supermarketových lahváčů a petkáčů se stal příležitostí k projevu hrdosti našich pivovarníků. Než aby vyráběli levné náhražkové moky, raději přijdou o kšeft! „Dobré české pivo za ty ceny neuděláme a špatné se vařit stydíme,“ říkají.

Abychom používali náhražkové suroviny a vařili pivo jako espreso v kávovaru, to po nás přece nikdo nemůže chtít.“ Jako příklad chvályhodného setrvávání u jakosti může posloužit třeba Prazdroj, který je pořád vařený na nákladném otevřeném plameni. Našla by se řada levnějších řešení – to už by ale pivo nebylo „ono“. Stejně postupuje při výběru surovin a technologií i řada dalších českých pivovarů, především ty používající ochrannou známku České pivo.

Jak se ale můžou domácí matadoři bránit před levnou dovozovou konkurencí a obecným poklesem zájmu o pivo? Snaží se kultivovat poptávku směrem ke kvalitnějším mokům a vymýšlet i nové druhy. Velký úspěch zaznamenává čepování piva z tanků; labužníci tvrdí, že má daleko lepší chuť než ze sudů. Na ceně jim přitom zase tolik nezáleží. Tankových hospod proto u nás přibývá jako hub po dešti, už je jich na tisíc. Všechny pivovary si je hýčkají a bedlivě střeží jejich kvalitu.

Nezadržitelný nástup zažil prodej piva v PET lahvích. Zpočátku se ho některé pivovary mírně štítily, neboť sklo je sklo. Když ale viděly zájem kupujících, postupně se přidávají také. Díky tomu se už dá v petkách koupit i velmi slušný mok.

Překvapivý je úspěch nealkoholických piv. Celkově klesající tržby sice nespasí, ale přece jen se jejich prodeje za loňský rok zvedly aspoň o 2,4 %. Jestli to takhle půjde dál, stane se nealko dost důležitou položkou.

Třetí směr rozvoje českých pivovarů pak představují nové druhy. „Speciálů“ bylo loni uvařeno o 40 % víc než předloni. Věděli jste, že na našem trhu je celkově víc než 450 značek piva a další stále přibývají? Kromě zelených, karamelových, borůvkových či vůbec ovocných jsou to třeba piva dožínková, vánoční, nedělní a řada dalších. Jedna z jejich výhod je, že po nich rády sáhnou i ženy. A ty by pivovarníci moc rádi získali za pravidelné konzumentky.

Návrat k nejvyšší kvalitě?

Že na takové extrabuřty tradiční pivaři nejsou zavedení? Vítejte v nových časech! Zlatá éra hospodského pivařství „a la Švejk“ v Čechách je pryč, přežívají z ní už spíš jen jednotlivé muzeální exponáty.

Nová doba ale může pivovarníkům přinést i nové radosti. Jejich svaz si sice zoufá nad zdražováním energie a důsledky nové vyšší DPH, nicméně opatrně doufá: „Letos by se mohl klesající trend pití piva konečně zastavit. Vždyť čeští pivaři jsou zkušení, dobře nápoji rozumí, a jakmile si to budou moci dovolit, rychle se zase vrátí k nejvyšší kvalitě…

Hospody a pivo

Sociologický ústav AV ČR od roku 2004 uskutečňuje výzkumný projekt Hospody a pivo v české společnosti. Tady je pár závěrů, ke kterým zatím studie dospěla.

Pivo u nás pije zhruba 90 % mužů a 50 až 60 % žen. Muži vypijí přibližně devět půllitrů týdně, ženy necelé dva půllitry.

Především muži prohlašují, že jsou pyšní na světové prvenství Čechů v pití zlatavého moku.

Tři čtvrtiny našinců se neobávají toho, že by české pivo bylo z domácího trhu vytlačeno zahraničními značkami.

Pro výběr konkrétního moku je u 70 % Čechů hlavní chuť. Cenu považuje za „velmi důležitou“ 26 % osob. Více než polovina našinců vylučuje, že by na jejich výběr měla nějaký větší vliv reklama.

Pokud si nemůžou dát normální pivo, poručí si 53 % mužů a 26 % žen nealkoholické. To odmítají pít pouze muži ve věku 18 až 29 let.

Za zmínku stojí, že jsme druzí největší pijáci nealkoholického piva na světě. První Španěly bychom přitom měli už brzo předstihnout.

Zdroj: Květy Atlas Centrum.cz | Autor: Ivo Bartík


Príležitostné pivo zdarma bude čoskoro vo Švajčiarsku vecou minulosti, ak vláda presadí svoj zámer. Podľa švajčiarskeho týždenníka Sonntag vláda pripravila návrh zákona, ktorý zakáže reštauráciám ponúkať zákazníkom v menu nápoje zdarma.

Sonntag dnes citoval riaditeľa švajčiarskej rady, ktorá sa zaoberá konzumáciou alkoholu. Povedal, že súčasný zákaz promočných akcií vzťahujúci sa na iné alkoholické nápoje bude rozšírený aj na pivo. Alexandre Schmidt však tvrdil, že krčmári budú príležitostne "spontánne" môcť aj naďalej ponúknuť pivo zdarma svojim stálym zákazníkom.

Návrh sa stretol so silnou opozíciou zo strany pohostinstiev, keďže švajčiarske bary a reštaurácie často ponúkajú pivo zdarma pri rozličných verejných akciách. Šéf spoločnosti Gastrosuisse Bernhard Kuster prirovnal nový zákon k prohibícii a povedal, že aj tak nepomôže proti alkoholizmu.

Zdroj: HN Online.sk | TASR


Amerického vlastníka roudnického pivovaru Johna D. Baileyho dostihly pohledávky města Roudnice nad Labem.

Podle informací Deníku rozhodl okresní soud v Litoměřicích, že vlastník pivovaru, Baileyova společnost Pivovar s.r.o., má zaplatit městu 5,2 milionu korun za demolici střechy a další zabezpečovací práce, které byly na náklady města na zanedbaném pivovaru provedeny.

Střechu nechalo město zlikvidovat v březnu 2010 na základě rozhodnutí stavebního úřadu. Ten nařídil demolici z důvodu možného ohrožení osob na veřejném prostranství v blízkosti chátrajcí budovy.

Matek: Uznali tím oprávnění demolice

Po demolici střechy se v Roudnici rozpoutala diskuse o tom, zda byla likvidace střechy, a především pak rozřezání původních barokních krovů, oprávněna. Tisíce lidí následně podepsaly petici za záchranu barokní památky.

Bývalé vedení města Roudnice proto cítí současné rohodnutí soudu jako zadostiučinění. „Myslím si, že tím, že soud uznal oprávněnost naší pohledávky, dal najevo i oprávněnost našeho postupu v době demolice střechy,“ uvedl bývalý místostarosta Roudnice Luboš Matek.

Práce tehdy uhradilo město ze svého a požadovalo vyrovnání od vlastníka pivovaru. Ten odmítl.

Právník: Náhrada nákladů v plné výši

Město žalovalo společnost Pivovar s.r.o. o úhradu částek za provedení nutných a neodkladných prací. Soud v březnu rozhodl ve prospěch města, když přiznal částku v plné výši včetně úroků z prodlení, to je zhruba 5,2 milionu korun,“ informoval právník města Karel Polák.

Jak ale upozornil, v současné době je rozsudek ještě nepravomocný. „Verdikt soud zatím vynesl ústně, písemné vyhotovení rozsudku trvá do dvou měsíců. Po jeho doručení následuje 15 denní lhůta na odvolání,“ vysvětlil právník s tím, že se Bailey proti rozsudku může odvolat.

Budova pivovaru v Roudnici nad Labem je jediným vlastnictvím žalované společnosti. Nabyde–li rozsudek právní moci a Bailey částku neuhradí, bude město vymáhat svou pohledávku exekučně. „Za předpokladu, že se nenajde nikdo, kdo by pivovar koupil, mohl by v rámci exekuce připadnout městu,“ uvedl Luboš Matek.

Za jakou cenu by město pivovar získalo a jak by s ním dále naložilo, není zatím jasné.

Zdroj: Litoměřický deník.cz | Autorka: Zdeňka Studená


Pravý aristokrat začíná snídani sklenkou šampaňského, pravý vinař sklenkami vína a pravý pivař? Může začít každý den sklenkou snídaňového ležáku. Začal ho vařit novozélandský pivovar Moa.

Foto

Protože by to měl být první ranní mok, dostal ovocnou příchuť, v tomto případě třešňovou. Ovšem pozor, obsahem alkoholu se rovná silné dvanáctce. Kdo chce sednout po snídani za volant, snídaňový ležák musí vynechat. Obsahuje 5,5 procenta alkoholu.

Příležitostně si lidé ke snídani dávají šampaňské, tak jsem si řekl, proč ne pivo,“ tvrdí sládek Josh Scott z Blenheimu, který vaří pivo pro společnost Moa Brewing. Přitom tento pivovar leží uprostřed největší novozélandské vinohradnické oblasti Marlborough.

Snídaňový ležák Moa je vyroben z pšeničného sladu, chmele Nelson a třešní. „Jako šampaňské, kvasí a zraje i toto pivo v lahvi a prodává se s korkovou zátkou a folií na hrdle,“ dodal Scott. Ovocné pivo sám doporučuje nejen k snídani.

Zdroj: Novinky.cz


Zdanění piva ne podle jeho kvality ale podle obsahu alkoholu. O takové změně uvažují senátoři ODS Petr Pakosta a Miloš Vystrčil. Návrh, který připravují, obhajují s tím, že současný způsob zdanění diskriminuje výrobce tradičních českých piv.

Tradiční české pivo má na začátku své výroby víc takzvané původní mladiny, která je jednou ze základních surovin. Čím víc mladiny pivo obsahuje, tím vyšší spotřební daň je na něj uvalená. Senátor ODS Miloš Vystrčil a jeho kolega senátor Petr Pakosta teď zjišťují, jak by šel způsob zdanění změnit.

Bohužel tím, že je zdaněna výchozí surovina, tak je tendence zejména u výrobců takzvaných europiv dávat původní mladiny o něco méně, tím pádem odvádějí menší spotřební daň a vyšším prokvašením piva chtějí dosáhnout vyšší úrovně alkoholu, čímž se pivo tváří jako vícestupňové. A nám to vadí, my chceme podpořit kvalitu,“ říká senátor ODS Petr Pakosta.

Podle něj by ale měla být zachovaná stávající podpora menších pivovarů. Neboli čím menší pivovar a objem výroby, tím nižší daň. „Podpora opravdu malých pivovarů by mohla být. Připomínám, že na 1 procento extraktu původní mladiny je spotřební daň u velkých pivovarů 32 korun z hektolitru, zatímco u těch úplně maličkých je to 16 korun. Pak je to odstupňováno podle velikosti výstavu, až se dostaneme k velkému pivovaru,“ vysvětlil Pakosta.

Někteří pivovarníci nesouhlasí

Nápad změnit spotřební daň u piva na základě stupně alkoholu ne extraktu původní mladiny vítá ředitel rodinného pivovaru Bernard Stanislav Bernard. Podle něj by se ale v žádném případě neměla při jakékoliv změně zdanění piva ve výsledku zvýšit spotřební daň. „Lépe to může reflektovat skutečnou míru alkoholu v pivu. A podle mého názoru to věrněji reflektuje zdanění konkrétních, jednotlivých druhů piva,“ řekl Bernard.

Bernardův kolega z Českého svazu pivovarů a sladoven, ředitel nymburského pivovaru Pavel Benák naopak další změně spotřební daně příliš nakloněný není. „Myslím si, že současný zákon o spotřební dani, kde je daná sazba podle stupně původního extraktu, vyhovuje. Já v tom nevidím problém, že by se zákon nutně musel revidovat. Naopak považuji za velmi potřebné, aby zůstalo daňové zvýhodnění pro nezávislé menší a střední pivovary,“ poznamenal Benák.

Jeden z autorů připravovaného senátorského návrhu Petr Pakosta říká, že je také načase otevřít diskuzi o uvalení spotřební daně na víno. Daň se na něj totiž vztahuje, ale je nulová. „Doba je zlá, víme, že je finanční krize, i když pomalu doznívá, a je potřeba profinancovat deficit státního rozpočtu. Opravdu jsem přesvědčen, že by bylo korektní se o tom začít bavit,“ zdůraznil Pakosta.

Tuto snahu podporuje i pivovarník Stanislav Bernard. „Víno je zcela nesystémově nezdaněno spotřební daní. A to je z pohledu tržního mechanismu pokřivení trhu. Vím, že jsme to převzali někde z Evropské unie, kde si to vylobbovaly vinařské země, jako je Francie, Itálie, Španělsko, ale je naprosto nesystémové opatření, které křiví trh a zvýhodňuje jednu alkoholickou komoditu před zbývajícími dvěma,“ dodal Bernard.

Zdroj: Rozhlas.cz | Autorka: Václava Vařeková


Slušně zásobený výčep připomínala v úterý jedna z učeben veselské Střední odborné školy pro ochranu a tvorbu životního prostředí. Na sražených školních lavicích měli žáci místo sešitů a učebnic sklenice s pivem a třídou se linulo jeho typické aroma. I tak může vypadat moderní středoškolská výuka potravinářských oborů.

Foto

Veselští studenti hostili své vrstevníky z partnerské školy ve Wieselburgu, s nimiž se podílejí na společném projektu Chuť a vůně jižních Čech a Dolního Rakouska. Studenti dopoledne ve škole neflámovali, ale degustovali jihočeská piva z Budějovického Budvaru, Platanu a Regentu.

Kvarteto rakouských studentů Manuel, Stefan, Christian a Patrick si degustaci skutečně užívalo. Každými novými vzorky piva si nejdřív připili na zdraví a teprve pak se pustili do hodnocení.

"Jsme zvyklí na jiná piva, ale tato nám taky chutnají," řekl Patrick, který se svými spolužáky studuje obor potravinářské biotechnologie.

Zástupce ředitele rakouské školy Josef Braunsteiner upřesnil, že jihočeská piva jsou pro ně hořčí a silnější. "Je to trochu protiklad k našim pivům, je tu výrazná pivní kultura," podotkl.

Chlapci se bavili, některé dívky polykaly pivo stěží

Studenti měli za úkol smyslově posoudit sedm vzorků od nealkoholického až po nejsilnější pivo. Do připravených formulářů ve své mateřštině pak hodnotili vůni, chuť, plnost, říz i ostrost piva a také kvalitu a stabilitu jeho pěny.

Zatímco na chlapcích bylo vidět, že je degustace baví, některé dívky se s ní docela potýkaly. Tereza Kopřivová, která pivo ani jiný alkohol vůbec nepije, polykala jednotlivé doušky obezřetně.

"Je to pro mě docela těžké. Vydatně to zajídám pečivem a zapíjím vodou. Přiznám se, že rakouská piva mi chutnala víc, vzorky byly sladší a jemnější," srovnává.

Jenže lehčí to neměla ani její spolužačka Adéla Petránová, která si na pivo občas zajde. "Nejvíc mi chutná třeba gambrinus nebo plzeň, ale tady je to úplně jiné, než když se pije jen jedna stejná značka. Když zkoušíte od každého trochu, není to nic moc," svěřila se.

Druhou částí společného česko-rakouského projektu je degustace sýrů, které posuzovali studenti v sousední učebně veselské školy. Z počítačové prezentace se mohli studenti ujistit, jak má dobrý sýr vypadat a chutnat.

"Sýry mi celkem chutnají, ale ne všechny. Určitě nejlepší je camadet, ale romadur moc nemusím. I když tady jsou všechny dobré a splňují kritéria pro čerstvé sýry," podotkl veselský student Michal Folkman. Jako druhák neměl nárok hodnotit piva. Tuhle výsadu měli jen plnoletí studenti.

Dolnorakouská piva a sýry už degustovali studenti z obou škol ve Wieselburgu před měsícem. Celý projekt bude vyhodnocen na podzim při závěrečné konferenci ve Veselí.

Zdroj: Budějovice iDnes.cz | Autorka: Ludmila Mlsová | Foto: Ladislav Němec


Malé lokální pivovary, vyhledávaný cíl pivních labužníků, měly namále. Socialistický režim je za několik desetiletí své existence zlikvidoval a po změně poměrů se jen pomalu obnovují. Některé však už asi neožijí nikdy. Jaké by asi bylo frýdlantské pivo? A pivo z Lomnice? Z Cvikova?

Velké pivovary byly zestátněné a pokračovaly a ty malé zanikly. Produkce piva se soustředila do velkých výroben. Řeklo se: tady jsou Vratislavice, tady Ústí, tak tady pivovary zůstanou a v nich budeme vyrábět hodně piva. Nebyl zájem o to, udržovat malé pivovary soukromých majitelů,“ říká Zdeněk Hrabák z libereckého muzea.

Po několik staletí bylo v okolí Frýdlantu vyhlášené i pivo z místního Clam-Gallasova zámeckého pivovaru. Roční produkce dosahovala třicet tisíc hektolitrů. Provoz tu skončil čtyři roky po druhé světové válce a nyní se zde skladuje zelenina. První zmínka o sladovně a pivovaru v Lomnici nad Popelkou pochází už z roku 1492. Zlatými lety pro výrobu bylo zejména období před první světovou válkou; tradice skončila roku 1958.

Celkem dvaadvacet pivovarů fungovalo od roku 1381 až do roku 1968 v dnešním českolipském okrese. Zní to neuvěřitelně: pivovary byly ve Cvikově, Horní Libchavě, Jablonném v Podještědí, Kravařích, Krompachu, Kuřivodech, Mimoni, Sloupu, Stvolínkách, Velkém Valtinově či Žandově.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz


Liberecké pivaře před sto lety zásoboval nejen vratislavický pivovar, ale vozilo se sem pivo z Žatce, Litoměřic, i třeba od Drážďan, z Žitavy nebo z Polska. Historii zdejšího pivařství nyní ukazuje nová výstava Severočeského muzea.

Zakouřená krčma. V rohu praská oheň v kamnech, kníratí štamgasti mastí mariáš a žejdlíky piva s ohříváčky cvakají o porcelánové pivní tácky.

Výlet hluboko do minulosti pivařství nabízí nová jarní výstava v libereckém Severočeském muzeu. Lze tu nostalgicky zavzpomínat na časy pohřbené hospodami s oxidem sycenými europivy. Chutě místních pijáků se s uplynulými desítkami let zase až tak nemění. „V Liberci se už kdysi pila hlavně Plzeň a Gambrinus,“ podotýká autor výstavy Zdeněk Hrabák.

* Jak se zrodil nápad uspořádat výstavu o pivu?

Výstavy o pivu jsou všeobecně poměrně žádané a atraktivní. Shodou okolností se nám nabídl jistý soukromý sběratel a dohodli jsme se. A protože se soustřeďuje na pivní lahve, základ výstavy tvoří právě ony.

* Co za lahve návštěvníci uvidí?

Zabýváme se jimi od počátku až zhruba do konce třicátých let minulého století. Jsou zde různé tvary i objemy, různé lahve různých pivovarů a vlastníků. Expozice se zaměřuje i na místní region, takže lidé se dozvědí, kdo všechno se zde zabýval stáčením piva. Dřív tu totiž nepůsobil jen vratislavický pivovar, v počtu celkových dodávek byl spíš na chvostu. Vozilo se sem pivo z Žatce, Litoměřic, i třeba od Drážďan, z Žitavy nebo Polska.

* Zmínil jste stáčení do lahví, což už dnes neexistuje. O co šlo?

Pivovary dodávaly piva v sudech a různé organizace nebo soukromníci je stáčeli a sami je prodávali. Byl k tomu potřeba zvláštní stroj, který je na výstavě také.

* Jak to bylo se zálohami na lahve, vybíraly se už dříve?

Lahve byly zálohované už od počátku a bylo to v porovnání s dnešní dobou poměrně drahé. Kupování lahvového piva bývala před tím, než se rozšířila strojová výroba lahví, spíš exkluzivní záležitost. To bylo určené spíš pro lidi ze střední a vyšší třídy, normální dělník by si něco takového nemohl vůbec dovolit.

***

Která z regionálních značek piv vám chutná nejvíc? Pište na jan.mikulicka@mfdnes.cz

***

FAKTA Letem světem piva

Lahve, tácky, účtenky, reklamní cedule, přepravky, sud i stáčečka. Nostalgickou atmosféru navodí pouť po většinou dnes již neexistujících libereckých pohostinstvích, zachycených na dobových fotografiích. Výstava trvá do 22. května.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Jan Mikulička


Redakce Prvnizpravy.cz v rozhovoru s majitelem minipivovaru v Miskolci György Vaskem hovořila o pivovarnictví v Maďarsku.

V Maďarsku před rokem 1989 bylo možno na rozdíl od tehdejšího Československa soukromě podnikat. Jeden z mnohých, který tuto možnost využil byl György Vasko z Miskolce.

Foto

Ano, mohlo se podnikat v různých oblastech. Já jsem v roce 1983 skončil pracovní poměr ve státní restauraci a začal podnikat v restauračních službách soukromě,“ říká Vasko.

V současnosti jste majitelem minipivovaru Serforrás v Miskolci, jak to bylo s pivovary v Maďarsku před rokem 1989, po pravdě řečeno v Čechách nebyla známá žádná maďarská piva?

Už před rokem 1989 se v některých maďarských pivovarech vyráběla licenčně piva zahraničních značek, například Tuborg, Spaten a jiné. Dovoz piva z okolních zemí byl ale značný,“ objasňuje György Vasko.

Po roce 1989 se také do Maďarska dostaly velké obchodní řetězce a s nimi „europivo“. I když se v Maďarsku tolik nepije pivo jako v Čechách, jak si Maďaři zvykali na obchodní „eurodiktát“?

Až privatizací velkých pivovarů nadnárodními giganty se tyto pivovary dostaly k moci, kterou si dnes užívají. Následně se začaly zvyšovat podíly náhrad sladů na 25-30% v pivě a modernizací výrobních procesů se začala vyrábět známá „europiva“", vysvětluje Vasko.

Jak se rozvíjelo minipivovarnictví v Maďarsku a jaká je jeho současnost?

Rozvoj minipivovarů nastal v roce 1990, v té době podle tehdejší legislativy bylo nefiltrované pivo osvobozeno od spotřební daně, považovalo se za potravinu. Polovina minipivovarů vznikla s vizí této výhody a druhá jako nutnost, neboť se rušila mnohá pracovní místa v potravinářství a v této době ještě velké pivovary nebyly zprivatizované a na pivním trhu byla velká volnost. Rok 1995 byl vrcholem v minipivovarnictví, bylo zde 350 minipivovarů. Po změně legislativy, zavedení spotřební daně a privatizace velkých pivovarů klesl počet minipivovarů během dvou let na polovinu. V roce 2010 bylo v provozu v Maďarsku už jenom 50 minipivovarů“, říká majitel minipivovaru György Vasko.

Proč jste se stal propagátorem „jiného“ piva v Maďarsku?

Jako podnikatel jsem chtěl využít mezery na trhu, kterou nám nechaly velké pivovary a od začátku proto vaříme „jiné“ pivo. Pivní speciály jsme začali vyrábět po navázání kontaktů s některými slovenskými, českými, německými a belgickými pivovary. Vyrábíme i sezónní piva, které naši klienti vždy netrpělivě očekávají. Zároveň organizujeme v pivovarské restauraci i týdny hostujících pivovarů. Pivo dodáváme kromě vlastní pivovarské restaurace i do dalších restaurací v Miskolci a jeho okolí,“ říká Vasko.

Jaké máte ekonomické výsledky, budete rozvíjet výrobu?

Nyní v důsledku dopadů hospodářské krize je hlavním cílem přežití a udržení se na předkrizových číslech, ale v případě změny ekonomické situace jsme připraveni expandovat,“ těší se Vasko.

Foto

Prezidenti malých pivovarů: slovenský Ladislav Kovács, maďarský György Vasko a český Jan Šuráň

Jste prezidentem Sdružení malých pivovarů v Maďarsku, spolupracujete také s českými a slovenskými minipivovary?

Ano, máme nadstandardní spolupráci s některými slovenskými a českými malými pivovary. Jedná se hlavně o výměnu zkušeností, vývoj nových receptur, zabezpečení surovin a v neposlední řadě účast na různých odborných i komerčních akcích,“ říká o spolupráci György Vasko.

A co pomoc Evropské unie, využíváte ji k pomoci v podnikání?

Sice máme možnost si posílit přes různé evropské projekty pozici na trhu, ale získat evropské peníze vyžaduje hodně námahy, štěstí a kontaktů, ale často s nejistým výsledkem,“ dodává majitel minipivovaru Serforrás v Miskolci a prezident Sdružení malých pivovarů v Maďarsku György Vasko.

Děkuji za rozhovor.

Zdroj: Prvnizpravy.cz | Autor: Radomír Pekárek


Ve Středočeském kraji přibývá pivovarů, hlavně těch malých. Piva se tu ale poslední dobou pije méně než dřív. Odborníci tvrdí, že za to může vyšší daň a také fakt, že lidé začali přicházet na chuť vínu. Nižší spotřeba piva je podle nich dána i tím, že do středních Čech jezdí méně zahraničních turistů.

Jestli jsou Češi v něčem dlouhodobě neporazitelní, tak je to spotřeba piva na hlavu. Ta se dlouhodobě pohybuje okolo 150 litrů piva za rok na jednu osobu, nemluvňata nevyjímaje.

České prvenství je ale ohroženo. Český svaz pivovarů a sladoven totiž právě vydal čísla, která vedou k zamyšlení nejen skalní pivaře, ale hlavně pivovary.

Menší žízeň v Česku má vyrovnat zahraničí

V minulém roce se vyrobilo o 7,9 procenta piva méně než v předchozím roce, poptávka po výčepních pivech klesla dokonce o 12,8 procenta. Pivovary ve Středočeském kraji na úbytek domácích i zahraničních příznivců reagují zejména vývozem.

Rakovnický pivovar vyváží dokonce 60 procent své výroby. Světlý ležák ze středočeského města si oblíbili zákazníci v Rusku, Austrálii i ve Spojených státech.

Úspěch v zahraničí zaznamenala i piva z Krušovic. Přestože export všech českých pivovarů meziročně klesal, Krušovice vlastněné společností Heineken o šest procent rostly.

"Největší odbytiště pro krušovické pivo stále představuje ruský trh, který zaujímá aktuálně čtyřicetiprocentní podíl našeho vývozu. V Rusku každoročně pořádáme tradiční Královský festival Krušovice Mušketýr, který se letos v únoru uskutečnil už posedmé," říká mluvčí pivovaru Kateřina Eliášová.

Velkopopovický Kozel je v cizině nejoblíbenější

Tradičně oblíbené je v zahraničí pivo Kozel z Velkých Popovic. "Velkopopovický Kozel je nejoblíbenější českou značkou v zahraničí vůbec. Tmavého Kozla si oblíbili Finové, vyvážíme ho do Skandinávie, ale i do Pobaltí," vyjmenovává mluvčí pivovaru ve Velkých Popovicích Jiří Mareček. Nové kontakty v zahraničí hledají i menší výrobci piva.

"Minulý rok jsme začali dodávat do Maďarska a na Slovensko. Podíl exportu je asi dvacet procent z celkové výroby. Děláme, co můžeme, abychom mezi konkurencí uspěli," říká ekonomický náměstek pivovaru Nymburk Josef Janoušek.

Podle odborníků je vývoz často jedinou možností, jak zajistit růst. "Pivovary opravdu prožívají horší roky. Doma už příliš expandovat nelze, 150 litrů piva na osobu za rok je hranice, kterou lze jen stěží překročit. Export může trh nastartovat," říká ředitel českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

Pivovary nabízejí i speciální lahůdky

Dalším esem v rukávu středočeských pivovarů jsou pivní speciály. Ty jsou oblíbené jak v zahraničí, tak v Čechách.

"V nabídce máme například třináctistupňové pivo nebo speciál Něžný barbar, pojmenované po stejnojmenné knize Bohumila Hrabala. Je to polotmavé pivo s přídavkem speciálního sladu, s karamelovým nádechem," popisuje Janoušek z Nymburského pivovaru.

Novou řadu speciálů připravuje i první jmenovaný pivovar z Rakovníka. "Už v červnu vyjedeme na trh se zcela novými druhy piv i s novými etiketami. Budete překvapení," slibuje ředitel Gregorič.

Pivo je dražší

"Hlavní důvod je ekonomická krize. Ubylo turistů, kteří zkonzumují až 20 procent tuzemské výroby. Méně dnes pijí i Češi. Zvedla se daň a pivo podražilo." ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý

Víc lidí pije víno

"Pokles spotřeby piva je logickým důsledkem zvýšeného zájmu o víno. Pivo už zlatou éru zažilo a někdy je považováno za sprostý nápoj." odborná učitelka gastronomie Romana Niklová

Zdroj: Praha iDnes.cz | Autor: Jan Charvát


Pivo, které se vaří v Čechách, je jedním z nejznámějších a nejžádanějších na celém světě. Exportní zemí číslo jedna zůstává pro české pivovary Německo. Pivovary tam loni vyvezly, co se celkového objemu deklarovaného vyvezeného piva týče, zhruba 90 miliónů lahví – více než kdykoliv předtím.

Dvacet let od pádu železné opony chutná české pivo Němcům stále více. Zatímco celkový konzum piva v Německu klesl od roku 1990 o více než 30 procent, objem vývozu českého piva do sousední SRN se za stejnou dobu více než zdvojnásobil. Dva velké české tradiční pivovary, Plzeňský Prazdroj, a. s. a jihočeský Budějovický Budvar, loni samy vyvezly do Německa více než 450 000 hektolitrů piva – více než kdykoliv předtím. Pro české pivovarnictví je SRN dnes exportní zemí číslo jedna.

České pivo již není jen národním nápojem, ale je stále úspěšnějším exportním artiklem,“ uvádí výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Ing. Jan Veselý. Některé z menších českých pivovarů dnes exportují do zahraničí dokonce přes 80% své produkce. Heineken s pivem „Březňák“ vytvořil dokonce českou pivní značku, která se téměř výhradně a velice úspěšně prodává právě v Německu. Podle agentury The Nielsen Company byl jihočeský ležák Budvar loni vůbec nejžádanější zahraniční značkou piva v německých maloobchodech. Západočeský prémiový Plzeňský ležák byl zase vyhlášen za prodejně nejúspěšnější značku roku 2010 v segmentu zahraničních piv v anketě časopisu Getränke, nejvýznamnějšího magazínu o nápojovém trhu v Německu. Pilsner Urquell od roku 2007 zvítězil již počtvrté.

Co se konzumu piva týče, zůstávají Češi světovými mistři: v žádné jiné zemi na světě se nevypije tolik piva (155 litrů na hlavu ročně) jako právě v Česku. Pro srovnání: zatímco v roce 1990 vypili Němci průměrně 142 litrů piva na hlavu, předloni už to bylo jen 106 litrů. Významné značky českého piva – Pilsner Urquell, Budvar, Staropramen, Gambrinus, Radegast či piva bývalého Královského pivovaru Krušovice – dnes dosahují světového ohlasu. Řadu svých značek vyvážejí české pivovary na Slovensko, do Velké Británie, Ruska, Skandinávie, USA. Vzhledem k tomu, že jen Plzeňský Prazdroj šíří slávu českého piva ve více než 50 zemích po celém světě, těžko překvapí, že mezi exportními zeměmi se najdou i relativně exotické destinace, jako je Peru či Arménie, či dokonce arabské země, např. Sýrie či Emiráty.

Ačkoliv se počet exotických zemí, kam české pivo putuje, postupně rozrůstá, nejvýznamnějším zahraničním odběratelem česko-moravských piv zůstává nadále Německo: podle aktuálně přístupných údajů Českého svazu pivovarů a sladoven jde téměř 40% exportu do SRN. S velkým odstupem pak následuje Slovensko (zhruba 15%), Rusko a Velká Británie (zhruba 10%).

Vedoucím výrobcem piva ve střední Evropě a největším vývozcem českého piva do zahraničí je s celkovým ročním prodejem více než 9,9 milionů hektolitrů na domácím i zahraničním trhu již tradičně Plzeňský Prazdroj, a. s., dnes člen druhé největší pivovarnické společnosti na světě SABMiller plc. Světoznámý Pilsner Urquell, starý více než 160 let a první zlaté pivo světa, které dalo jméno novému typu „tekutého chleba“, jak se v Čechách i v Německu nápoji odedávna říká, se stalo mezinárodní vlajkovou lodí portfolia značek piva této skupiny.

Plzeňský Prazdroj během roku 2010 vyvezl celkem 664 tisíc hektolitrů piva Pilsner Urquell a meziročně tak zvýšil export tohoto vyhlášeného ležáku o 5 procent. Zvýšený zájem o plzeňské pivo v roce 2010 zaznamenalo tradičně Německo, které i zde s velkým náskokem zůstává největším exportním trhem české pivovarnické jedničky – do sousední země loni „nateklo“ 240 000 hektolitrů slabého alkoholického nápoje: meziroční nárůst o 4,8 %. Balené pivo po celé SRN je dnes k dostání ve zhruba 20 000 obchodech. Prémiový ležák Pilsner Urquell je díky silné distribuční síti dostupný také ve 1 400 německých restauracích. Na vývozu české pivní kultury se nově podílí také designová pivnice v Düsseldorfu.

Celkově však statistiky o exportu českého piva za hranice republiky nemluví příliš pozitivně: za rok 2009 vyvezly všechny české pivovary jen 3,3 milionu hektolitrů z celkové produkce 18,6 milionu hektolitrů. Český svaz pivovarů a sladoven závěrem loňského roku odhadl, že celkový vývoz českých pivovarů za rok 2010 klesne meziročně zhruba o 12 procent.

Světlou výjimkou je vedle Prazdroje také jihočeský Budějovický Budvar, který se stal druhým největším českým exportérem piva s podílem na celkovém českém vývozu 21,4 procenta. Loni vyvezla společnost do Německa, které je i jejím nejdůležitějším exportním teritoriem, rekordní množství piva – na německý trh putovalo 214 408 hektolitrů budějovického piva, meziročně o 4,7 procenta více. „V Německu máme mimořádně věrné zákazníky, kteří naši značku považují za prémiovou, důvěryhodnou a s vynikající image. Jsou tedy ochotni zaplatit za požitek z našeho piva i v nejisté době doznívající recese vyšší cenu, která odpovídá jeho kvalitě,“ vysvětluje Dominika Kovaříková, prodejní manažerka Budějovického Budvaru pro Německo. Budvar zároveň byl nejdražší značkou českého piva v německém maloobchodě s průměrnou cenou zhruba 80 eurocentů za láhev. Běžné německé pivo domácí výroby se přitom dá koupit za asi poloviční cenu, doplňuje agentura Nielsen.

Na německém trhu se vedle západočeské a jihočeské „klasiky“ řadí k prémiovým importovaným značkám také oblíbená krušovická piva – enormní zájem v Německu je zejména o černé pivo.

Zdroj: Profit.cz


Pivo je český národní nápoj a v jeho spotřebě jsme na světové špičce. Zlatý mok je ovšem skvělý nejen k zapíjení oběda, ale můžete ho použít i při přípravě masitých či sladkých pokrmů, které díky němu dostanou specifickou a lahodnou chuť.

Pivo není příliš vhodné jako přísada do zeleninových jídel, ale pro masité pokrmy je naprosto ideální. Nepřebije chuť masa, činí ho křehčím a zvýrazní jeho specifika. Pivo je sice přirozeně hořké, ale obsahuje i slad, který mu přidává nasládlou chuť a tím pádem vytváří harmonickou kombinaci.

Pivo lze použít při pečení, dušení, podlévání, marinování, ale dokonce se z něj dají dělat i pomazánky, polévky nebo dezerty. Obecně je vhodnější používat v kuchyni sladší piva, ale můžete zkoušet různé druhy a najít si to, které vám bude nejvíc vyhovovat. Pamatujte, že čím déle se pivo vaří, tím výraznější chuť jídlo získává. Chuťově se velmi dobře doplňuje s kořením, vhodný je třeba bobkový list, zázvor, badyán, anýz nebo nové koření.

Pořádná pivní cibulačka

Množství: pro 4 osoby

6 cibulí, 5 dl černého piva, olej a kousek másla, 4 stroužky česneku, ½ kávové lžičky cukru, 6 dl silného kuřecího vývaru, sůl a pepř, ½ badyánu a špetka drceného kmínu, chleba na opečení, petrželka

1) Oloupeme cibuli a česnek nakrájíme na plátky. Poté orestujeme na oleji s máslem do lehké zlaté barvy.

2) Přidáme cukr a necháme trochu zkaramelizovat. Zalijeme pivem, vývarem, přidáme koriandr a pomalu vaříme asi 15 minut.

3) Podle potřeby dochutíme solí, pepřem a drceným kmínem. Zdobíme nasekanou zelenou petrželkou a kostkami opečeného nakrájeného chleba.

Vepřový medailonek pečený v alpském špeku s jemným bramborovým koláčkem

Množství: pro 4 osoby

800 g vepřové panenky, 120 g tence krájeného jihotyrolského špeku, 800 g oloupaných brambor, 2 vejce, 30 g hrubé mouky, sůl, čerstvě mletý pepř, čerstvý tymián nebo rozmarýn, 150 g zakysané smetany, 200 g mražených lesních brusinek, 1dl piva

1) Vepřovou panenku rozdělíme na jednotlivé medailonky, které opepříme a důkladně zabalíme do plátků špeku a necháme v chladu odpočinout.

2) Uvařené a vychladlé brambory rozmačkáme, přidáme vejce, mouku, tymián nebo rozmarýn, sůl a pepř, promícháme a dáme péct buď do jedné formy (vymazané a vysypané), nebo do jednotlivých formiček. Pečeme při 170 °C po dobu 20 až 30 minut.

3) Brusinky svaříme spolu s pivem a necháme odpařit většinu tekutiny. Můžeme dosladit třtinovým cukrem.

4) Maso opečeme zprudka na grilu (pokud použijeme grilovací pánev s vroubky dosáhneme mřížkového efektu) a servírujeme s bramborovým koláčkem. Dekorujeme zakysanou smetanou a rozvařeninou z lesních brusinek.

Koláč z černého piva s pomerančovou polevou

4 vejce, 250 g cukru krystal, 100 g kukuřičné mouky, 200 g hladké mouky, 2 dl černého piva, 0,5 dl kysané smetany, 1 lžíce měkkého másla, 1 prášek do pečiva, strouhaná kůra z 1/2 chemicky neošetřeného pomeranče

Na potírání: 3 lžíce pomerančové marmelády, šťáva z jednoho pomeranče

1) Ve šlehači ušleháme vejce, cukr krystal a kousek měkkého másla do husté pevné pěny. Pak přidáme černé pivo, kysanou smetanu a obě mouky s práškem do pečiva. Nakonec strouhanou pomerančovou kůru a promícháme.

2) Kulatou dortovou nebo koláčovou formu vymažeme máslem a dno i boky vyložíme pečicím papírem. Těsto nalijeme do formy a pečeme při teplotě 180 °C asi 45 minut. Vpichem špejle zjistíme, zda je těsto propečené.

3) Hotový koláč vyndáme z trouby a necháme 20 minut chladnout. Mezitím svaříme pomerančový džem s pomerančovou šťávou na hustý sirup. Tímto sirupem potřeme povrch koláče a necháme zcela vychladnout.

Zdroj: Ona iDnes.cz | Autorka: Dagmar Dandová


Akce se koná v Karlových Varech od 26. dubna do 4. května a zahraje řada kapel

Už za pár týdnů se v Karlových Varech rozezní první koncerty pod širým nebem. Stane se tak v rámci akce České pivovary v Karlových Varech, která se bude konat na prostranství u hlavní pošty.

Účast přislíbilo třináct pivovarů, takže lidé si pochutnají na nejrůznějších značkách piv a možná ochutnají i některá, co zatím neměli,“ uvedl Vladimír Suchan z agentury Vlny.

V rámci této akce se lidé dočkají pravidelných odpoledních koncertů, které zahájí v úterý 26. dubna. Vrcholem bude určitě víkend. „V pátek 29. dubna se mohou lidé těšit na vystoupení Milana Schelingera. Společně s ním vystoupí také populární karlovarská kapela Proměny,“ nastínil Suchan.

O den později – v sobotu 30. dubna zahraje v odpoledním programu skvělý Uriah Heep Revival, který patří k oblíbeným kapelám tohoto typu, zvlášť proto, že přehrává písničky z nejslavnějšího období skupiny. Sobotní program dále doplní Shadows Revival.

V neděli 1. května si přijdou na své příznivci Ondřeje Hejmy a jeho kapely Žlutý Pes. Ta nabídne průřez svými hity, které určitě velmi zpříjemní popíjení piva a pobaví lidi. Společně se Žlutým Psem vystoupí kapela Bernard Blues Band v čele s kytaristou Mílou Froňkem.

Kromě zmíněných kapel si na své přijdou i další hudební fanoušci. „Kromě jmenovaných vystoupí například rockové trio Tajfun a některé další oblíbené kapely, program ještě dolaďujeme a lidé se ho včas dozvědí,“ slíbil Suchan.

Zdroj: Karlovarský deník.cz | Autor: Jan Havelka



Navštivte nás na Instagramu Reklama na PI