Rastal









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam

Ostatní pivní dění


Pivovary Braumeister

Dům z pivních lahví

[středa, 10. březen 2010]

Argentinský umělec Tito Ingenieri je ve svém domovském městě Quilmes známou postavičkou. Volnomyslný dredatý pán v letech si postavil unikátní dům. Pro jeho budování využil svůj nejoblíbenější nápoj, který se navíc v Quilmes v hojném množství vyrábí. Pivo.

Foto

Dům Tita Ingenieriho je totiž vybudován celý z prázdných pivních lahví. Umělec využil láhve namísto cihel a prostě je nasázel do malty dokonce i s etiketami. Kromě nich ale využil také další odpadní materiály, např. ráfky kol a další.

Celkem využil pro stavbu rozsáhlého domu 32 000 prázdných pivních lahví. Ne že by snad stačil všechno to pivo vypít, ačkoliv na to vypadá. Většinu sesbíral od přátel ve městě. “Postavit si takový dům je jednoduché. Když budete chtít, zeptejte se mě, nebo přijeďte a já vám to ukážu,” vybízí Tito.

V České republice by se podobný styl budování mohl ujmout velice rychle!

Zdroj: Ekobydlení.eu | Treehugger


Apetit testuje pivo

[sobota, 6. březen 2010]

Redaktorky Apetitu testují pivní speciály...

Zdroj: YouTube.cz | Autor: Apetitonline


Účinnost hořkých látek obsažených v chmelu v procesu vaření piva je více než nedostatečná. Častokrát se může přímo v hotovém pivu stanovit pouze 30 až 35 procent přidaných hořkých látek. Protože je tento stav pro pivovary je velice neuspokojivý, hledá se stále častěji nějaké hospodárnější řešení tohoto problému. Je třeba docílit zvýšené účinnosti chmelení.

Důsledným využitím technického postupu hlavních operací příslušných zařízení vyvinula společnost Hertel způsob, díky kterému se účinnost hořkých látek může v procesu vaření piva významně zvýšit. Základem systému je speciální izomerizační nádrž, prostřednictvím které může velice rychle postupovat řízená izomerizace hořkých látek. Při využití výrazně vyšších teplot se může během krátké doby zřetelně zvýšit stupeň izomerizace přidaných hořkých látek a docílit stejného stavu, který je běžný u dlouhého chmelovaru při obvyklém přidávání chmele do varních pánví.

Díky cílené izomeraci a změně řízení chmelovaru může být významně zvýšena účinnost hořkých látek ve varném procesu tak že v senzorické kvalitě výsledného piva nejsou patrné žádné chuťové ztráty. Výsledky představené tímto způsobem chmelovaru ukázaly, že pivo může být vařeno díky uvedenému zařízení s o 25 procent sníženou vsádkou hořkých látek, přičemž se docílí stejné výsledné koncentrace hořkých látek jako při konvenčním způsobu chmelovaru. Zařízení pro zvýšení účinnosti chmele bylo kromě ocenění IChemE-Awards 2009 propůjčen také status „Highly Commended“.

Zdroj: Agris.cz | ÚZEI


Ve filmu jezdí auta, telefonuje se z mobilů, nosí značkové oblečení... Product placement je dnes v českých filmech běžný, ale i tady platí, že všeho moc škodí.

Daniela Kolářová otevře láhev piva a položí ji na stůl před Zdeňka Svěráka přesně tak, aby kamera zabrala logo Velkopopovického Kozla. Svěrák ji vezme, nalije si pivo do sklenice a láhev postaví zpět na stůl. Opět logem na kameru. Profesionálně zahraný product placement ve Vratných lahvích vypadá velmi přirozeně a jen málokterému ze stovek tisíc diváků filmu dojde, že scéna je součástí dobře zaplacené filmové reklamy.

Ve filmu se vyskytují basy s logem zmíněného pivovaru celkem přesně půl hodiny. Tři minuty je pak ve filmu jasně viditelná značka na lahvích a v záběrech hlavní postava pivo s gustem popíjí.

Zdá se to jednoduché. Ve filmu ze současnosti jezdí auta, telefonuje se z mobilů, nosí značkové oblečení... Proč nedat při výběru produktů pro film přednost těm výrobcům či firmám, které si to zaplatí? To je jednoduchá filozofie product placementu, placeného umísťování produktů a značek do filmu. Ale i tady platí, že všeho moc škodí.

Někdy si tohoto typu reklamy divák ani nevšimne, jindy mu z okaté propagace běhá mráz po zádech. Faktem ale je, že bez financí získaných za product placement by nemohla vzniknout většina českých filmů. Třeba desetinu rozpočtu divácky nejúspěšnějšího českého filmu poslední doby Vratné lahve tvořily právě peníze za product placement.

Zástupci pivovaru původně na producenta Vratných lahví dokonce tlačili, aby za své peníze dostali ještě něco navíc. Jan Svěrák později vzpomínal, jak za ním chodili třeba s nápady, aby hlavní postava, bývalý učitel Tkaloun, pronášela při pití piva na kameru proslovy ve stylu: Ten Kozel ale dneska šmakuje. Jan Svěrák jim však nakonec vždycky dokázal vysvětlit, že by tím celý film zničili, což by jim žádný užitek nepřineslo.

Jiná díla české kinematografie však takové štěstí neměla. Stačí se podívat třeba na poslední díl populární série režiséra Dušana Kleina Jak básníci neztrácejí naději. Tam David Matásek coby Kendy vytáhne z ledničky pivo značky Starobrno, ukáže logo na kameru a zřetelným, avšak nepřirozeným hlasem praví: Á, pozdrav z Moravy. Nato pivo s blaženým výrazem vypije.

"Jemnost je slovo, které by se s product placementem mělo zásadně spojovat," vysvětluje filmový producent Pavel Melounek, který tento typ marketingu používá a jenž stojí třeba za Snowboarďáky nebo Anglickými jahodami.

"Umístění výrobku, loga nebo hovor o výrobku či značce by neměly z filmu vyčuhovat jako vlk mezi ovcemi," říká.

Střepy, kondom, marihuana

Firmy, které product placement využívají častěji, si své účinkování ve filmech nemohou vynachválit. Občas se však stane, že se producenti s manažery rozejdou ve zlém. Například z premiéry propadáku sezony s názvem Poslední plavky s hrůzou utekli tři marketingoví manažeři značek, které se za peníze ve filmu ocitly.

Výrobce kondomů Durex se s produkcí Snowboarďáků rozkmotřil poté, co zjistil, že bude mít sice krabičku svých kondomů hezky v detailním záběru na kameru, ale místo prezervativu z ní hlavní záporná postava vytáhne marihuanu.

Překvapeni byli i manažeři značky Tullamore Dew, když až při promítání filmu zjistili, že láhev jejich whisky v Perníkové věži účinkuje jako sebevražedný nástroj – hlavní hrdina ji rozbije o umyvadlo, podřeže si s ní žíly a jeho krev kape... na detail loga Tullamore Dew.

Zdroj: Kultura iHNed.cz | Autor: Leoš Kyša


Pivní tácky, otvíráky, samolepky, popelníky, a hlavně hodně přes tisíc unikátních pivních sklenic. Ojedinělou sbírku vlastní doma Marián Jamrich z Tábora. Zakládal ji už před 23 lety.

Když jsem se dostal na vysokou školu, tak mě můj známý zasvětil do sbírání pivních etiket. S těmi jsem tehdy začínal,“ vzpomíná 41letý sběratel.

Nakonec však voják z povolání upřednostnil pivní sklenice. Z 72 českých existujících i zaniklých pivovarů jich má 1 300. Každá má svůj nezaměnitelný emblém. Další tři stovky sklenic pocházejí z ciziny, především ze Slovenska.

Když se po vystudování školy přestěhoval do Tábora, zhruba dvě stovky sklenic se bez problémů vešlo do obývacího pokoje. Pak ale začaly přibývat a prostor byl náhle malý.

Třetinky, čtyřky, půllitry i tupláky různých barev a tvarů teď zdobí dřevěné police v upravených sklepních prostorách rodinného domku. „Manželka si mě vzala už s těmi sklenicemi, ale mít celý prosklený byt nechtěla. Musel jsem proto přestavět sklep, kde teď mám svou expozici pohromadě,“ říká Jamrich. Za jeden z nejcennějších kousků považuje prvorepublikový smaltový pohár z poděbradského pivovaru. „Je to jediný exemplář svého druhu, který mám ve své sbírce,“ pochvaluje si dobrý kup.

Dlouhých šest let sháněl další jedinečný kousek z hlučínského pivovaru Bivoj. Pivní pohár viděl poprvé v Praze na burze. Než ho však stačil koupit, skončil v rukou jiného sběratele. Sklenici se znakem pivovaru nakonec přeci jen sehnal. Od konce loňského roku zaujímá čestné místo na jedné z 25 dřevěných polic.

Přitom sběratelství je poměrně finančně náročné. Zatímco běžné sklenice lze v pivovarech koupit za pár desítek korun, na burzách je cena mnohem vyšší - od jednoho až do pěti tisíc korun.

Jamrich, který svou sbírku ukazuje převážně svým známým, má ještě jeden sen. Rozšířit ji o třetinkovou sklenici už dávno zaniklého táborského pivovaru s reliéfem Kotnova. „Už jsem ji držel v ruce, ale ještě se mi ji nepodařilo koupit,“ přiznal. Věří, že i ona se nakonec stane unikátem v jeho rozsáhlé sbírce.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Jiří Bydžovský


Ačkoli se dnes stále častěji hovoří o nutnosti alespoň částečného návratu k výrobě tradičních tuzemských potravin, veřejnost, a to i veřejnost zemědělská, vnímá tuto potřebu zejména jako návrat k produkci specilizovaných regionálních uzenářských, pekárenských nebo mlékárenských specialit. O řád vyšší výzvou současné doby je ale kvalita zcela jiného produktu, který je po celém světě jako jediný vnímán jako skutečně typický tuzemský produkt – totiž kvalita českého piva. To má mimo jiné také přímý dopad na odbyt důležitých zemědělských komodit, tedy sladovnického ječmene a samozřejmě chmelu. A proto by to mělo i zemědělce zajímat.

O tom, že byl v surovinách pro výrobu piva postupně nahrazen typický tuzemský aromatický žatecký poloraný červeňák jinými odrůdami s vyšším obsahem alfa a beta hořkých kyselin, se samozřejmě již delší dobu ví. V posledních letech se ale v technologii výroby piva stále více prosazuje nahrazování sladovnického ječmene a sladu šroty z krmného ječmene, ovsa či pšenice nebo kukuřičnými sirupy a škroby. Tímto způsobem je v některých případech nahrazována až třetina původního sladu. To při celkové roční spotřebě zhruba 600 000 tun sladovnického ječmene na výrobu piva v ČR znamená možný propad odbytu o 200 000 tun , což je při tuzemském průměrném hektarovém výnosu 4,5 tuny z hektaru výpadek produkce ze zhruba 45 000 hektarů této komodity, což vůbec není zanedbatelné číslo.

To daleko více podstatné je ale stoupající riziko klesající kvality tuzemských průmyslově vyráběných piv. Respektive – ne kvality ve smyslu zákona, ale ve smyslu senzorických a především typických (a také zdraví prospěšných) vlastností. Všímá si toho stále více lidí, a právě proto roste na tuzemském trhu podíl speciálních a takzvaných neobvyklých piv vařených nezřídka v lokálních minipivovarech a konzumovaných přímo v místě jejich vzniku. Je to jistě značná investice, avšak programy typu „přidávání přidané hodnoty“ či „diverzifikace zemědělských činností“ tu jsou, a alespoň někteří zemědělci by mohli začít uvažovat kromě oblíbeného zpracování mléka také o vaření piva. Je totiž zřejmé, že postupujíécí globalizace typické kvalitní české pivo ničí. Nadnárodní zahraniční společnosti, které až na výjimky vlastní nejdůležitější tuzemské pivovary, nemají logicky k často několik staletí trvajícím značkám potřebný vztah a ve snaze maximalizovat zisk a minimalizovat náklady část provozů nenávratně uzavírají a z pozůstalých značek vyrábějí cosi, co se skutečnému „pilsner urquell“ stále více vzdaluje.

Často pofiderní kvalita (byť je opět třeba konstatovat, že ve smyslu zákona zcela legitimní) některých potravin na tuzemském trhu je jistě nemilá věc, především ale proto, že z ekonomických důvodů takové produkty značná část spotřebitelů kupuje. U piva je to ale přece jen trochu něco jiného. Jednak se k nám ze zahraničí pivo, na rozdíl od mnoha potravin, téměř nedováží, neboť tuzemský pivař je konzervativní. Jednak začíná být tuzemský konzervativní pivař poněkud netrpělivý a začíná produkty průmyslových pivovarů odmítat – a vytváří tak poptávku po něčem „lepším“. Především je ale pivo, jak opakovaně zdůrazňuje mimo jiné prezident Svazu malých a nezávislých pivovarů Jiří Fusek, druhým nejčastějším důvodem cizinců k návštěvě naší země. Pokud z důvodu nižší kvality piva tento důvod padne, bude to problém nejen pro turistický ruch, ale také pro tuzemský venkov.

Zdroj: Agris.cz | Autor: Petr Havel


V naší restauraci nekouříme

[čtvrtek, 25. únor 2010]

Najít ve Frýdku-Místku nekuřáckou restauraci je těžké. Ve městě jsou jen dvě.

Nekuřáckých restaurací ve Frýdku-Místku není mnoho. Vlastně jenom dvě. Jedna ve Frýdku, druhá v Místku. Ti, kteří popelníky k výbavě svého podniku nezařadili, dnes nelitují. Daří se jim dobře. „Rozhodli jsme se otevřít si ji s kamarádem. Oba jsme nekuřáci a nemáme rádi zakouřené prostředí,“ říká majitel nekuřácké restaurace Babylon v Místku Jiří Veverka.

Babylon otevřeli před rokem. Lidem podle Veverky podobná restaurace chyběla. Dnes do ní chodí kolem stovky lidí denně. Tržeb se zákaz kouření nedotýká, Babylon naopak vyhledává více lidí. Babylon těží především z toho, že ve městě není téměř žádná konkurence. „Za chvíli mám další schůzku a

nikdo ze mě alespoň neucítí cigarety,“ říká čtyřiačtyřicetiletý Evžen Janček, který přišel do Babylonu poobědvat.

Steak Jančkovi přinesla servírka Romana Janíková. „Před vchodem je popelník, ke kterému občas nějaký zákazník vyběhne,“ usmívá se Janíková.

Ryze nekuřácká restaurace v Místku je jen jedna. Druhá je ve Frýdku. V drtivé většině dalších místeckých hostinců lidé buď kouří po celý den. V restauracích nekouří jen v době oběda.

Jediná restaurace ve Frýdku, ve které se nekouří celý den, je v prvním patře domu Pod Svícnem. Je to vegetariánská restaurace, ve které je hned u vchodu obrázek slunce s nápisem „Pro život si vybíráme to, co cítíme, že je správné“.

A to si podle provozovatele Marka Oborného vybírá stále více lidí. „Fungujeme pět let a zájem o vegetariánskou nekuřáckou restauraci je velký. Během dne k nám přijde kolem osmdesáti lidí,“ říká Oborný.

Nekuřácká je i hudební hospoda. V ní se ale nevaří. Její spolumajitel Luboš Gaško ji založil před půl rokem. „Nechci hospodu, kde to smrdí,“ povídá Gaško. Nekuřáci se vyhnou cigaretovému dýmu i ve frýdecké restauraci Silesia. Ta sice není celá nekuřácká, ale je v ní uzavřená místnost pro nekuřáky.

Kouřím, přesto nekuřákům fandím

Luboš Gaško je spolumajitel nekuřácké hospůdky U Arnošta. Sám příležitostně kouří cigarety a doutníky. Vždy ale jedině venku. Do hospody podle něj kouř nepatří.

Kdy jste se rozhodl, že bude Arnošt nekuřácká hospoda?

Ještě než jsme ji otvírali. To byla jedna z prvních myšlenek, na které jsme se všichni shodli.

Jak to vnímají vaši hosté – kuřáci?

Překvapivě to sami chválí. Když musejí kouřit, jdou ven. Před dveřmi vznikají různé debatní kroužky. Baví se spolu lidi, kteří by si třeba k jednomu stolu jinak ani nesedli.

Jsou hosté, kteří na zákaz nadávají?

Jsou jen tři. Řeknou pár sprostých slov, ale v pátek na pivo vždycky přijdou.

Zdroj: Sedmička.cz | Autorka: Lenka Rauerová


V Braníku chátrá technická památka. Zároveň je pomníkem jedné zmizelé staropražské profese.

Komplex ledáren na břehu Vltavy vznikl jako společný podnik majitelů pražských restaurací. Led potřebovali, aby mohli po celý rok chladit ve sklepech pivo.

Led v zimě „dobývali“ z Vltavy a ukládali ho do nejvýše položené místnosti sklepa, kde ho pak ochlazoval vzduch. Podle zákonů fyziky studený vzduch plynul do nižších pater a celý prostor ochlazovala také voda z tajícího ledu.

Ze Štvanice do Braníka

Původní ledárny stály na Štvanici. Moderní areál v Braníku vznikl v letech 1908 až 1911 a byla v něm řada technických vymožeností. Na řece byl vytvořený umělý záliv, ze kterého vedly dva výtahy, kterými se vozil led přímo do budovy ústřední lednice. Na těžkých nákladních povozech pak putoval do hostinců v Praze.

Areál utrpěl dlouhodobou devastací, nikdo ho nevyužíval a neudržoval,“ říká šéf Národního památkového ústavu v Praze Michael Zachař.

Ledárna je architektonicky unikátní stavbou, dokonale přizpůsobenou své funkci. Jednu z nejstarších železobetonových konstrukcí v Čechách doplňuje důmyslný systém větrání a kanalizace. Dokonalou tepelnou izolaci od okolí zajišťovala dva a půl metru široká cihlová zeď s izolační vzduchovou vrstvou i vysoký násyp nad stropem.

Původní funkce ledáren zanikla v padesátých letech minulého století, po dokončení vltavské kaskády, která navždy zabránila zamrzání Vltavy.

V objektu byla poté skladovaná zelenina, protože poskytoval jedinečné klimatické podmínky. Bez odpovídajícího využití ale začal chátrat, zmizelo vnitřní technické zařízení.

Výjimečný objekt

Stavba je vzhledem ke specifické konstrukci mimořádně problematická, pokud jde o možnosti jejího využití. Potvrzuje to i architekt Václav Aulický, který vede ateliér na Fakultě architektury ČVUT. Jeho studenti v minulosti vypracovali několik ročníkových prací na téma využití areálu branických ledáren.

Objekt je památkově chráněný a skutečně výjimečný. Není možné ho vzít a předělat,“ vysvětluje Aulický.

Místo pro volný čas

Radnice čtvrté městské části představila před časem projekt, podle kterého by měl v Braníku během pěti let vzniknout areál pro trávení volného času.

V plánech je vodní svět, tobogan, pláž, lanové centrum, hřiště a horolezecká stěna. Zároveň má být v objektu ledáren část věnovaná speciálně odpočinku seniorů.

Zdroj: Sedmička.cz | Autor: Robert Oppelt


Sládkové by měli bydlet na vesnici

[pondělí, 22. únor 2010]

Tenhle víkend jsem se vydal k rodičům na venkov. Ve městě, kde jsem přestupoval, zbývala půlhodina do příjezdu autobusu. Nádražní hospoda, jejíž žluté záclony pamatují ještě její zakladatele, nabízela jediný kloudný azyl před zimou. Přesvědčoval jsem sám sebe, že v pět odpoledne si prostě pivo nedám. Dám si limonádu a bude to.

Jenže. Vrchní se sladce usmívala, místní štamgasti do sebe místní pivo vlévali s ohromnou slastí. Najednou se mi to rozhodnutí rozleželo. Však co, jedno pivo odpoledne alkoholismus ještě neindikuje. Změna rozhodnutí za to stála. To pivo totiž nebylo ani to, co ho mají skoro všude v Praze, ani to horší, co dělají v Plzni, a už vůbec ne to, kterým se častují v Brně. Žádné globální pivo bez chuti, europivo pro všechny, co mají pocit, že pivo je to, co je v krýglu. Bylo prostě jako křen. A já bloud ho tolik let nepil.

Večer jsem se už velice těšil do naší vesnické hospody na jakýsi bál klasického střihu. Tombola, v níž se dá vyhrát litr zabíjačkové polívky nebo vlastnoručně vyrobený popelník, muž s klávesami, který zvládne všechny rádiové šlágry posledních padesáti let, obyvatelé obce od šestnácti do devadesáti let, z nichž někteří podle oděvu přišli na ples v opeře, někteří zase na heavymetalovou diskotéku.

Vlastně bych se tomu i vyhnul, ale vzpomínka na pivo z nádražky byla silnější. V té hospodě totiž točí to stejné. U druhého jsem si sliboval, že už nikdy nebudu pít ta hrozná piva chuti „pro všechny (a tudíž pro nikoho)“ a raději si s výběrem hospody dám práci. Přece nebudu dávat vydělat těm, co si neumějí najít kloudného dodavatele.

Asi byste si netipnuli, kdo byl hvězdou toho večera. Ne, nebyl to ani starosta, který shání dotace, ani místní doktor, který má k pacientům přístup jako felčar z filmu Vesničko má, středisková, ani nikdo z trojice úslužných vrchních, ani traktorista, který poslední měsíc svým pluhem zachraňuje možnost pohybu v bílé záplavě. Ne, tentokrát to nebyl ani osmdesátiletý pán, bývalý letec, který nejvíc pije, nejvíc tančí a vypadá ze všech nejzdravěji.

Ten muž, kamkoli se vrtnul, neunikl poplácávání po zádech, třesení rukou a dalších projevů zbožné úcty. Je to sládek. Je jedním ze sládků zrovna toho pivovaru, který všichni pili v hospodě. Sládek od té hospody bydlí pár metrů. Na pivo je jaksepatří pyšný a okolí si jej považuje. Dokonce i nad pisoáry mu muži děkovali. Přece jen má ohromnou zodpovědnost, když s jeho produktem někteří začínají svůj každý nový den a téměř všichni končí

Přemýšlel jsem ale nad těmi nebohými sládky z pivovarů v Brně, Praze či Plzni. Jak to dělají, když chtějí jít do hospody na pivo? Ve své vesnici by to jistě schytali. Sládek vstoupí do lokálu, všichni ztichnou, hospodský mu krýglem významně praští o stůl, všichni si ostentativně objednají limonádu... Snad bydlí ve městě, tam zas hospodští a štamgasti o sládcích takový přehled nemají.

Zdroj: Deník Referendum.cz | Autor: Ivo Bystřičan


České průmyslové sdružení pro obaly a životní prostředí - CICPEN - konstatuje, že studie životního cyklu nápojových obalů v ČR, jejíž provedení zadalo MŽP, se shoduje s řadou dalších studií provedených na toto téma v různých zemích EU v těchto čtyřech obecně přijímaných tezích:

1. Environmentální důsledky používání vratných skleněných lahví, nevratných PET lahví a kompozitních nápojových kartonů jsou přibližně stejné. Každý z těchto typů obalů exceluje v některé kategorii hodnocení vlivu na životní prostředí. Z celkového hlediska ochrany životního prostředí jsou pak tyto obaly zcela srovnatelné.

2. Zatížení životního prostředí při distribuci nápojů strmě klesá s rostoucí recyklací používaného obalu. Jedinou výjimkou z toho pravidla tak zůstává nevratný skleněný obal, který zatěžuje životní prostředí několikrát více než PET obaly nebo nápojové kartony, a to i při vysoké dosahované recyklaci. Potvrzuje se tak dlouhodobý názor našeho sdružení, že jedinou skutečnou ochranou životního prostředí je koncepční zajištění efektivního tříděného sběru obalového odpadu a jeho následná recyklace.

3. Mezi environmentální účinností tříděného sběru PET lahví a účinností jejich sběru za pomoci zálohování není žádný rozdíl. Tím bylo ověřeno, že ani v českých podmínkách by nedošlo přechodem na zálohování PET obalů k automatickému snížení zátěže životního prostředí.

4. Velké balení je vždy environmentálně výhodnější než malé. Díky tomuto obecnému pravidlu pak velká PET balení v řadě sledovaných parametrů překonávají i opakovaně používané sklo. To pro spotřebitele znamená, že pro ochranu životního prostředí udělá více výběrem velkého balení místo malého, než může učinit výběrem toho či onoho obalového materiálu.

Zveřejněná studie potvrdila odborníky mnohokrát opakované argumenty. Nepřekvapilo, že studie označila celkový vliv nápojového průmyslu na životní prostředí za marginální ve srovnání s jinými oblastmi lidské činnosti. Podíl nápojového průmyslu a pivovarů se, dle kategorie zátěže, pohybuje od setin po desetiny procenta celkového zatížení životního prostředí v ČR.

V souvislosti s výsledky této studie chceme upozornit na to, že díky ekologickému chování členů CICPEN dochází v poslední době ve výrobě k výraznému odlehčení nápojových obalů a tím k dalšímu snižování jejich dopadů na životní prostředí.

Více na www.cicpen.cz.

Zdroj: Zubr.cz | Autor: Jan Bláha, tajemník CICPEN


České pivovary vaří už mnoho speciálních piv. Nyní se však na trhu objevilo pod názvem Bar-King speciální pivo pro psy.

Pivo, jehož základ tvoří stejně jako u klasického českého nápoje slad a voda, obsahuje dále masový vývar, macerát z bylin a čerstvou zeleninovou šťávu. "Vývar děláme z kvalitního jehněčího masa," informoval spolumajitel firmy, která pivo vyrábí, Martin Jirotka.

Protože se při výrobě nepoužívají kvasnice, nemá pivo žádný alkohol, není v něm CO2 a neobsahuje ani chmel, který je pro psy nevhodný. Jeho chuť nahrazuje benedikt lékařský.

Foto

"S výrobou jsme začali v lednu a zatím jsme ho prodali řádově stovky litrů," říká Jirotka. Prodává se hlavně v obchodech s potřebami pro chovatele v láhvích o objemu 0,33 litru. K dostání je už i na Slovensku. Doporučená cena je 55 korun za láhev.

Pivo dostávají k narozeninám

"Chovatelé ho svým psům kupují za odměnu a třeba také k narozeninám. Psi pivo pijí buď samotné, nebo je jím také možné zalívat granule," vysvětluje Jirotka.

Podle výsledků testování, na kterém se podíleli kromě zkušených chovatelů také veterináři, prý současná chuť piva vyhovuje 97 procentům psů. Přesto chystají také výrobu piva s hovězím vývarem.

Zdroj: Aktuálně Centrum.cz | Autor: Radek Pecák


Pivaři to dopracovali

[pátek, 19. únor 2010]

Je mi 50 let, vážím 90 kg, měřím 190 cm, nekouřím, denně sportuji. Mám jedinou slabost – po kvalitním sportu nebo po dobrém jídle si dám pivo desítku. Ale je zde problém!

Jako podnikatel jezdím denně autem.

Takže i když se nijak neopíjím, musím nyní pečlivě zvažovat, mohu-li dobré jídlo zapít jednou desítkou, když budu muset přibližně za hodinu a půl řídit. Anebo skončím-li po jedenadvacáté hodině večer trénink a půjdeme s kamarády do hospody, mohu si dát tři až čtyři desítky, když už v sedm ráno pojedu? Vím bezpečně, že v obou případech, lapen běžnou silniční kontrolou, budu ve stavu, který nijak negativně neovlivní mé reakce a schopnost řídit automobil, ale co když nadýchám nějakých 0,09 promile? Jako podnikatel přijdu o řidičák minimálně na půl roku, což by mělo pro mne a mou rodinu naprosto katastrofální dopad. V těchto věcech jsou naši zákonodárci bohorovní, ale upravit zákon tak, abychom se přiblížili vyspělé západní Evropě, tedy povolit nějakou toleranci na alkohol (ve Velké Británii 0,8, jinde vesměs 0,5 promile), je nenapadne. Mají imunitu, a tak si mohou bourat a demolovat dle libosti. Je to nepálí, a tedy nezajímá! Důsledkem budou jen pokusy o úplatek a zmatečné kličkování a ujíždění před hlídkami PČR.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Jan Nekvinda


Za zavřenými dveřmi jednali ve smíchovském pivovaru Staropramen členové rozpočtového výboru sněmovny se zástupci pivovarů. Tématem jednání byla nezbytnost pivovarnictví pro českou ekonomiku a dopady protikrizových opatření vlády.

Pivovarům se nelíbí postup zákonodárců při zvyšování spotřební daně na pivo. "Rádi bychom poukázali na to, že například víno nemá žádnou spotřební daň, ačkoli je z výrobního hlediska mnohem jednodušší. Na rozdíl od piva se nemusí vařit, takže není tak náročné na energii," uvedl ředitel pivovaru Staropramen Zbyněk Kovář s tím, že pivovarnictví nyní v ČR zaměstnává téměř 55 tisíc lidí.

Zákon, který zvyšuje spotřební daň na pivo, v úterý podepsal prezident Václav Klaus. Ceny piva stoupnou zhruba o 60 haléřů až o jednu korunu na půllitr sudového piva, což je podle pivovarů součet zvýšení spotřební daně a daně z přidané hodnoty.

Podle poslance za ODS, který si nepřál být jmenován, mají vinaři výhodnější pozici díky jejich "povedené" lobby.

Zvýšení spotřební daně bylo součástí tzv. Janotova balíčku, který sněmovna schvalovala loni na podzim. Návrh vyvolal odpor senátu, který chtěl daň na pivo opět snížit. "Vtip je v tom, že vinařská lobby si prosadila, aby na víno byla nulová daň. To je v této hospodářské situaci úplně padlé na hlavu, aby daň na zbytnou pochutinu byla nula procent. Naopak se má zvýšit daň na pivo, protože vinaři si od toho zřejmě slibují, že lidé začnou více pít víno," řekl tehdy senátor Jaroslav Kubera, který snížení daně navrhl. Sněmovna však Kuberův návrh odmítla a zákon se dostal k prezidentovi v původním znění.

Poslanci zástupcům pivovarů řekli, že by se nevyvážená situace mohla změnit, řešení však nevidí v rušení daně na pivo, ale v omezení ústupků vinařům. Změna současné daňové zátěže legislativní cestou však prozatím není pravděpodobná. "Současná sněmovna to už zcela určitě nezmění, to všechno čeká na příští vládu a příští sněmovnu. Stejně jako reforma důchodů a řada dalších věcí," řekl člen rozpočtového výboru sněmovny Jiří Dolejš (KSČM).

Podle průzkumu provedeného firmou Ernst & Young je pivovarnictví pro českou ekonomiku nezbytné. Přesná čísla však pivovarníci zatím nehodlají zveřejnit. "Je ovšem třeba dodat, že pivovarnictví je významné nejen samo o sobě, ale váže na sebe celou řadu dalších průmyslových odvětví, například výrobce etiket, skláře, výrobce sudů, sladovny a řadu dalších," řekl Kovář.

Podle pivovarníků povede zvýšení spotřební daně a daně z přidané hodnoty ke snížení spotřeby piva a stát na tom prý nakonec stejně prodělá. „Výroba piva klesla od roku 2003, kdy byla zavedena spotřební daň, o 23 procent,“ uvedl Kovář.

Zdroj: Regiony24.cz | Mediafax


Skotský pivovar BrewDog se dlouho z nejsilnějšího piva na světě neradoval. Vývoj speciálu Tactical Nuclear Penguin trval léta, ale jen pár týdnů držel prvenství jako nejsilnější pivo planety. S ještě silnějším, čtyřicetiprocentním chmelovým mokem, přišli němečtí pivovarníci Schorschbräu jen pár dní po uvedení Penguina na trh. Pivovar BrewDog ale rychle vyvinul odvetu, jednačtyřicetiprocentní pivo Sink The Bismarck.

Foto

Název piva v překladu znamená „Potopte Bismarcka“ a má být právě výsměchem Němcům, neboť upozorňuje na stejnojmenný film z šedesátých let, který se točí kolem nacistické námořní flotily Bismarck a jejího potopení.

Láhev piva Sink The Bismarck o objemu 330 mililitrů stojí čtyřicet liber, což je v přepočtu něco kolem dvanácti set korun. K dostání kvůli vysoké cenně bude jen v internetovém obchodu. Pivní speciál je obsahem alkoholu přitom silnější než samotná vodka či whisky.

Původní vysoce alkoholický speciál Tactical Nuclear Penguin obsahuje 32 procent alkoholu a jeho pořizovací cena se drží na třiceti librách, asi devíti stech korunách.

Zdroj: Novinky.cz


Úspora nákladů, minimalizace odpadů a maximalizace využití surovin jsou tři hlavní úkoly pivovarského průmyslu na celém světě. Spolu s poklesem prodeje piva, v první polovině roku 2009 v důsledku hospodářské krize, je stav kritičtější než kdykoli předtím.

Společnost DSM Food Specialities, významný výrobce doplňkových látek pro mezinárodní potravinářský a nápojářský průmysl, vytvořila velký počet návrhů k řešení změn podporujících výrobce v průběhu této obtížné etapy.

Výrobní proces a provozní náklady mohou být pomocí přípravku Brewers ClarexTM každoročně sníženy na 100 000 EUR na milion hektolitrů. Zvláštní kapalná prolinová endoproteáza, která je přidávána na začátku kvasného procesu, předchází vzniku chladového zákalu piva, jež je výsledkem precipitace polyfenolů a proteinů během skladování v chladu.(Původ této sraženiny byl prokázán jako výsledek vodíkové vazby mezi polyfenoly a frakcemi polypeptidů bohatých na prolin.) Prostředek specifickým způsobem hydrolyzuje bílkoviny přítomné v chladovém zákalu.

To umožňuje významně snížit stabilizační fázi výroby piva nebo dokonce vyloučit drahé, časově náročné prostředky, které jsou zároveň nepříznivé pro životní prostředí. Brewers ClarexTM umožňuje trvale udržitelnou výrobu bez nutnosti likvidace vytvářeného odpadu. Přičemž výsledkem je osmiprocentní snížení uhlíkové stopy způsobené výrobou piva, v porovnání s použitím klasických práškových stabilizátorů, jako je silikahydrogel a polyvinylpolypyrrolidon.

Zdroj: Agronavigátor | Autorka: Iva Hvízdalová


Ukrajinská rande s pivem skončila

[úterý, 16. únor 2010]

Jednou z největších změn, které se na Ukrajině v minulých letech staly, byl přechod z vodky na pivo.

S koncem oranžové epochy, když v prezidentských volbách zvítězil „modrý“ Viktor Janukovyč, ale nastává i soumrak pití piva.

S každým jarem rozkvetly v Kyjevě nejen mohutné kaštany na Kresčatiku, zazelenaly se parky nad Dněprem a lavičky obsadily zamilované mladé páry. Za minulé roky se už stalo téměř pravidlem, že spolu s květinou měly vedle sebe položeny lahve piva, z nichž hodinku, dvě, nonšalantně usrkávaly.

Ukrajinské pivo má několik výhod. Je velmi kvalitní - ukrajinské pivovary se po pádu komunismu hodně zlepšily, je relativně levné a hlavně to nebyla do té doby všudypřítomná vodka. Té zůstala věrná pouze starší generace Ukrajinců, mladí přešli na pivo. Jeho spotřeba sice zdaleka nedosahuje českého světového rekordu, ale 64 litrů piva na hlavu je mnohem více, než kolik se v této zemi vypije ne příliš kvalitního vína. S růstem spotřeby piva klesá zároveň podíl vodky, jež je navíc mezi částí mladých na „nacionalistické“ západní Ukrajině pokládána za ruský nápoj.

Od minulého týdne však mají milovníci „pivních rande“ smůlu. Shodou okolností právě v den, kdy se lídr proruského východu země Viktor Janukovyč stal vítězem prezidentských voleb, vstoupil v platnost zákon, který pivní rande zakázal. „Zakazuje se pití piva a jiných slabě alkoholických nápojů na ulicích, na demonstracích, dětských hřištích, v kinech, ve zdravotnických zařízeních, školách, na univerzitách, ve veřejné dopravě, výtazích, v taxíkách a budovách státních úřadů,“ vyjmenovává zákon se sovětskou důkladností všechna představitelná i nepředstavitelná místa, kde by se pivo dalo pít. Za porušení zákazu hrozí pokuta v přepočtu asi 400 korun, což nejsou na Ukrajině zanedbatelné peníze.

Pivo se bude moci pít jen na k tomu určených místech nebo doma,“ říká poslanec Serhij Terehin, jeden z iniciátorů „protipivního" zákona. „Koneckonců, pivo si můžete dát před tím, nebo po tom, co půjdete na stadion nebo do kina, když už bez něj nevydržíte.

Pivo v pubu? Moc drahé

Policisté z nového zákona nejsou příliš nadšení, protože se bojí, že bude masově porušován a oni budou ignorováni, jako se to stalo v případě zákona o zákazu kouření na veřejných místech. „Nejdříve budeme upozorňovat. Pokutovat budeme až ty, kteří budou urážet policisty a budou přes upozornění popíjet dál,“ řekl ukrajinskému deníku Segodnja jeden z kyjevských policejních šéfů. „Ale myslím, že vynucovat dodržování tohoto zákona bude asi stejně složité, jako to je u protikuřáckého,“ dodal.

Většina mladých Ukrajinců říká, že až se na jaře oteplí - únorové teploty se drží zatím hluboko pod bodem mrazu - budou pít pivo na lavičkách dál. „A jestli mi dají pokutu, tak si příště zabalím lahev do pytlíku na mléko a bude,“ říká odhodlaně jeden mladík, čekající na svoji dívku u stanice metra Kresčatik. „Budeme pít pivo na ulici dál. Na to, abych si mohla jít dát pivo do pubu, mám příliš malou výplatu,“ přidává se vedle stojící dívka. Především starší Kyjevané, kteří si nikdy nezvykli na „pivní novoty“, ale zákon podporují. „Také nepijeme kafe nebo nejíme kuře za chůze. Cizinci jsou v šoku, když vidí naše dívky, jak na ulici popíjejí pivo z lahve,“ říká důchodkyně Naděžda Veliká. Pravdou je, že na takový obrázek si cizinec poměrně rychle zvykl, mnohé ukrajinské dívky dokážou popíjet pivo z lahve dokonce i s jistou dávkou elegance. Při pohledu na líbající se zamilované „pivní“ páry cizince spíše napadalo, jak asi takové pivní polibky mladým Ukrajincům chutnají.

Zdroj: Lidovky.cz | Autor: Luboš Palata


Obři šlapou po tradici

[pondělí, 15. únor 2010]

Pivo od komína se dál vytrácí, zemí se rozlézají hospodské „mekáče“

Hostan – dobré pivo ze Znojemska za dobrou cenu. Dačický aneb zlatý mok ze stříbrného města Kutná Hora. Louny – pivo s hořkou chutí a historií dlouhou, jako je město samo. Pod těmito slogany stále propaguje portfolio regionálních značek na svém webu společnost Heineken ČR. Přitom je všechno jinak. Znojemský Hostan se vaří v Brně, Dačický a Louny se vyrábějí v ústeckém Velkém Březně. Fabrika skončí, ale značka žije dál. Patrioti chvíli brblají, svého půllitru se však drží dál. Piv si ovšem dávají méně, jak vypovídají celorepubliková čísla za tuzemské pivovary.

Slovenské avízo

Nizozemský Heineken v zemi pivařů zatím zavřel tři ze sedmi pivovarů a nejspíš ještě není u konce. Potom, jak zatočil se slovenskými pivovary, nejde o nic překvapivého. Ze čtyř pivovarů, které Heineken převzal na Slovensku, zastavil výrobu v Martině, Nitře a Rimavské Sobotě. Martiner, Corgoň a Gemer přehnal odtamtud ke Zlatému Bažantovi do Hurbanova. Nadnárodní gigant kráčí za efektivitou a přitom se podepisuje na pivařském vlastenectví. Před pár dny se Slováci dozvěděli, že přicházejí o další pivovar – topolčanský Topvar. Majitel SABMiller jeho výrobu stěhuje do Šariše na východě země. Důvod? Naši sousedé pijí piva čím dál méně.

Nevratné stopy zanechává honba za efektivitou na tradiční české pivní kultuře. Heineken odstartoval tříletý úsporný program loňskou likvidací znojemského a kutnohorského pivovaru. Poslední obětí je pivovar v Lounech, což firma oficiálně oznámila na konci ledna. „Důvodem uzavření je špatný technický stav, trvalý pokles výroby a ekonomická krize vedoucí k dlouhodobému trendu snižující se konzumace piva v Česku,“ vysvětlovala mluvčí společnosti Heineken ČR Kateřina Eliášová. Blížící se konec lounského pivovaru naznačovala už loni v listopadu. Přesun stáčírny lahví do Velkého Března tehdy firma odůvodnila opakovanými problémy s kvalitou piva plněného do lahví a špatným technickým stavem stáčírny. Náklady, efektivnost, optimalizace zřejmě pohřbí i pivovar v Krásném Březně. Z původní české rodiny Drinks Union přežije převzetí Heinekenem před dvěma lety asi jen Velké Březno na okraji Ústí nad Labem.

Pětadvacet zářezů

Spolu se třemi zářezy, které má od loňska na kontě nizozemský koncern, se celkový počet pivovarů uzavřených v Čechách a na Moravě od počátku devadesátých let vyšplhal na 25 (viz Zavíráme!). „Ve výrobní kapacitě to představuje 4,5 milionu hektolitrů,“ vyčísluje Petr Brynych, který ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském dlouhé roky zpracovával statistiku o tuzemské výrobě piva. Jak připomíná, znovu se podařilo oživit jenom dva pivovary.

Po sedmi letech se v roce 2005 znovu rozjela výroba Bakaláře v Rakovníku, ale výstav je asi desetkrát nižší než na začátku 90. let. Na scénu se před deseti lety vrátil také pivovar ve Vratislavicích, který roku 1998 uzavřely Pražské pivovary. S novým vlastníkem, pražskou společností Hols, vratislavický pivovar postupně roste. Výrobu zvedl z necelých patnácti tisíc hektolitrů v roce 2000 do loňska na desetinásobek. Začátkem 90. let se ale v liberecké čtvrti Vratislavice vyrábělo kolem půl milionu hektolitrů ročně. Jediným novým pivovarem, který za dvacet let v Česku vyrostl na zelené louce, je Chotěboř. Havlíčkobrodská firma Ross jej otevřela loni v červnu.

Vlastnickým převratem si v minulém roce prošly Pivovary Staropramen. Od světového lídra Anheuser-Busch InBev je koupila investiční skupina CVC Capital Partners, která ve střední a východní Evropě poskládala portfolio pivovarů z Maďarska, Slovenska, Černé Hory, Bosny a Hercegoviny, Chorvatska, Bulharska, Rumunska a Srbska. Chce je vyleštit na zářící StarBev. Finančníci z CVC s lucemburskou adresou získali v Česku značky Staropramen, Braník, Ostravar, Vratislav a Měšťan. A netají se chutí na Budějovický Budvar. Jeho přerod z národního podniku na státní akciovou společnost se ovšem za Fischerovy úřednické vlády zasekl. Odrazový můstek k privatizaci, kterou nechtějí připustit sociální demokraté, se tím opět vzdálil. Stát by se naopak rád zbavil vyškovského pivovaru, což ale kvůli nedořešené církevní restituci nemůže. Pro ztrátový pivovar proto hledá nájemce. V médiích se jako žhavý kandidát představuje třeboňský Regent. Jasněji má být ve druhé polovině února.

Udržitelná image

A k tomu všemu pivní trh vysouší ekonomická krize. Více ji v horších prodejích pociťují rozhodující hráči, i když výsledky zatím zveřejnil pouze Plzeňský Prazdroj. Na tuzemském trhu loni prodal o 350 tisíc hektolitrů, což je o 4,4 procenta méně než rok předtím. Vyvezl o deset procent piva méně, zatímco licenční výroba v zahraničí stoupla o více než patnáct procent.

Naproti tomu řadě menších pivovarů se v horších časech vrací investice do image udržovatelů tradice. Skupina K Brewery vlastnící uherskobrodský Janáček, protivínský Platan, jihlavský Ježek, Klášter z Hradiště, Rychtáře z Hlinska a Lobkowicze loni posílila o sedm procent. O pět procent zvýšil prodej Pivovar Černá Hora, který K Brewery po téměř dvouletém vyjednávání nyní plně ovládne. A spekuluje se o tom, že společnost K Brewery by mohla odejít z pivovarů Svijany, ve kterém drží 45procentní balík. Výměnou za to by jí většinový vlastník – Liberecký investiční fond (LIF) – přepustil náchodský pivovar Primátor, který za 150 milionů korun koupil loni od města. O Primátora se K Brewery rovněž zajímala, do tendru se ale nepřihlásila. Šéf K Brewery Zdeněk Radil ale odmítá, že by s LIF o takovém obchodu vyjednával. „Určitě to není nic aktuálního. Je ale pravda, že Svijany se vymykají naší dlouhodobé strategii mít v pivovaru 100 procent akcií nebo alespoň majoritu. Máme tam ovšem dobrou akcionářskou smlouvu, která nám zaručuje rozumnou míru kontroly, a necítíme potřebu na tom nic měnit,“ řekl Radil týdeníku EURO. Jak ale dodal, když od LIF dostanou nabídku, určitě se nad ní zamyslí. „O pivovar v Náchodě rozhodně zájem nemáme. Podíl ve Svijanech si ceníme na víc,“ prohlásil. Loni Svijany zvedly výstav o víc než pětinu na rekordních 385 tisíc hektolitrů a letos by chtěly přeskočit laťku 400 tisíc hektolitrů. Majetkově příbuzný Rohozec si meziročně polepšil o 18 procent, když uvařil přes 63 tisíc hektolitrů.

Rekordní výstav více než 204 tisíc hektolitrů za uplynulý rok oznámil Rodinný pivovar Bernard. Proti předchozímu roku jde o téměř devítiprocentní nárůst. „Přičítám to především rostoucímu zájmu o chuťově zajímavé tradičně vyráběné české pivo,“ uvedl spolumajitel humpoleckého pivovaru Stanislav Bernard.

Byť se menší pivovary budou snažit sebevíc a dál bude přibývat minipivovarů, ty tam jsou časy, kdy se pivo pilo kolem komína. Tedy to, jež se uvařilo v místě. Opuštěné pivovary ale z české krajiny houfně nemizí a jejich kouzlo objevují stavitelé. Do starých fabrik umisťují atraktivní lofty, luxusní hotely a turistická centra. Pamětníci si mohou oddychnout, že se alespoň nezbourá jejich pivovarský komín. A pivní svět se točí dál. Nadnárodní giganti postupně převychovávají české pivaře na restaurační řetězce, podobně unifikované jako nejprodávanější česká piva. A daří se jim. Mladá generace odkojená na „hambáčích“ či „proklatě dobrém kuřeti“ letí i na hospodské „mekáče“. Jen staromilci si stýskají, že pivní kultura dostává na frak.

BOX:

Pivovary si na utajení informací připlatí

Společnost Ernst & Young nově zpracovává přehled o prodeji piva všech tuzemských pivovarů. Za tuto zakázku má od Českého svazu pivovarů a sladoven dostávat ročně 200 tisíc korun. Pro týdeník EURO to uvedl zdroj z branže. Ernst & Young nyní místo profesního svazu soustřeďuje průběžná data o výstavu jednotlivých pivovarů. Statistiku bude zpracovávat za každé čtvrtletí.

Dlouhé roky předávaly pivovary informace o výrobě profesnímu svazu, který je vyhodnocoval ve spolupráci s Výzkumným ústavem pivovarským a sladařským. Podrobný přehled pak rozesílal všem členům a zveřejňoval pouze celková čísla za obor. Od poloviny loňského roku však nejsilnější hráči na trhu přestali svazu poskytovat měsíční údaje o výrobě. Vysvětlovali to tím, že vzájemné odhalování výrobních výsledků narušuje hospodářskou soutěž. (To jim ovšem nevadilo v dobách, kdy jejich výroba rostla.) Svaz proto vypsal tendr na nezávislou společnost, která má soustřeďovat údaje od jednotlivých pivovarů a svazu předávat jen souhrnná čísla. Do soutěže se dle informací týdeníku EURO přihlásily také společnosti Incoma, Deloitte a AC Nielsen. Rozhodující byla nabízená cena.

BOX:

Zavíráme!

Tuzemské pivovary zavřené od roku 1990

Rok zavření*Pivovar*Výstav v roce 1990 (v tis. hl)

1990*Jablonec nad Nisou*44,2

1994*Studená*11,2

1994*Cheb*205,2

1995*Dobruška*84,2

1995*Uherský Ostroh*44,7

1996*Břeclav*212,5

1996*Domažlice*174,5

1996*Karlovy Vary*250,5

1997*Děčín 136,4

1997*Jarošov*329,2

1997*Vsetín*73,5

1998*Hradec Králové*298

1998*Most-Sedlec*362,9

1998*Pražský měšťanský pivovar Holešovice*399,1

1998*Prostějov*203,1

1999*Bylnice*20,4

1999*Lanškroun*54,3

2000*Olomouc*176,2

2002*Litoměřice*167,2

2002*Svitavy*225,3

2004*Opava*339,9

2007*Braník*1 111+

2009*Znojmo*101+

2009*Kutná Hora*136+

2010*Louny*259+

+výstav v roce 2006

GRAF:

Vývoj českého pivovarnictví

Počet pivovarů a výstav piva (v mil. hl)

Rok*Počet pivovarů*Výstav piva

1900*804*12

1950*176*9,2

1960*129*11,4

1970*104*16,3

1980*79*17,5

1990*71*19,2

2000*57*17,9

2005*53*19

2008*48*19,8

Pramen: Český svaz pivovarů a sladoven

Zdroj: Euro.cz | Autorka: Táňa Králová


Rozhovor s Xaintem o vaření piva

[pondělí, 15. únor 2010]

Xainta můžete potkat každoročně například na Tolkienconu, kde už je svým pivem proslulý. Když jsem ho zpovídala, prozradil mi také něco o sobě:

Jmenuji se Jaroslav Posekaný a jsem vzděláním a prací počítačář, koníčky sládek, hráč, jachtař, spisovatel a voják. Se svou manželkou a jednou potkanicí bydlím v malém, kamenném baráčku kousek od Příbrami, velkou část volného času mi zabírá rekonstrukce „za pochodu“. Lze mě uplatit dobrou sýrovou kari omáčkou. Kdysi jsem natáčel filmy jako komparsista, takže jsem občas k zahlédnutí v nějakém z nich.

Naše čtenáře by určitě zajímalo, zda se pivo dá vyrobit doma a pokud ano, tak kde. Jestli například ve sklepě, na půdě… V kuchyni si to totiž vaření piva nedokážu představit, protože ho údajně provází specifický zápach, který se vsákne úplně do všeho.

Je třeba říct, že ten zápach není takový, že by do všeho nasákl. Dá se sice vařit ve sklepě i na půdě, ale nejvíc bych doporučoval právě kuchyni, protože je tam k dispozici teplá voda na oplachování náčiní a – což je ještě lepší – kuchyně mívají digestoř, takže s tím pachem se dá relativně i něco udělat. Navíc digestoř přijde ke slovu při chmelovaru, kdy se vám na kamnech hodinu a půl vaří dvacet litrů tekutiny prudkým varem.

Některé fáze vaření vyžadují stálou teplotu. Používáš tedy nějaký kotel, nebo prádelní hrnec, a vaříš normálně na sporáku nebo máš nějaké sofistikovanější zařízení?

Zatím jsem si žádné speciální zařízení nesestrojil, takže vařím normálně na sporáku. Tedy spíš dřív jsem vařil na starém dvouplotýnkovém vařiči a teď jsem si pořídil elektricky vyhřívaný hrnec, ale až tak moc se to neliší.

V přípravě je důležité míchadlo – přeci jen, míchat několik hodin v kuse je docela namáhavé, dále pak průtokový chladič a možná i chladicí box z latí a fasádního polystyrenu.

Co se týče toho udržování teploty – samozřejmě složitější metody vaření vyžadují přesnou teplotu, ale od toho existuje vynález zvaný teploměr – stačí obyčejný zavařovací.

Z čeho pivo vlastně konkrétně vyrábíš, respektive, jestli ho něčím obohacuješ, protože většina výrobců má nějakou „tajnou“ přísadu. Klasicky se pro hořkost přidává chmel, ale dříve se používaly také různé směsi bylin, med nebo melasa pro obarvení… Máš ty nějakou „tajnou“ přísadu?

Tak já žádnou tajnou přísadu nemám, vařím pivo přesně podle Zákona o čistotě piva, který ještě stále nebyl od 16. století, kdy byl vydán, zrušen. Vařím tedy ze sladu, chmele, vody a kvasnic. Jinak hodně vařičů a sládků přidává med (dává pivu zajímavou, jemnou chuť), velké pivovary používají cukr a o jiných chemických „aditivech“ radši nebudu ani mluvit.

Když jsme u toho složení, pivo je asi i docela náročné na použitou vodu. Jakou používáš ty?

Beru obyčejnou z vodovodu, ale když mám tu možnost, používám uhlíkový filtr. Obecně platí, že čím měkčí voda, tím lepší.

Dnes je zvykem pivo filtrovat a pasterizovat, takže pokud si dnes běžný konzument vyzkouší takový ten „výživný“ recept našich předků, chleba máčený v nefiltrovaném a nepasterizovaném pivu, může ho to docela pěkně prohnat. Jak jsi na tom ty? Už sis zvykl, nebo ještě míváš problémy?

Na tohle se dá zvyknout poměrně rychle. Ostatně správné pivo nemá být filtrované a pasterizované, to se dělá jen kvůli trvanlivosti. Ono stačí zajít do dobré hospody na jedno kvasnicové, a pokud váš organismus není zvyklý na „sílu kvality“, druhý den se několikrát proběhnete.

Kolik litrů asi uvaříš v jedné várce a jak rychle tu várku potom vypiješ (předpokládám, že s přáteli)?

Vařím 20 litrové várky a ať dělám, co dělám, vychází z nich 19 litrů, což při stáčení vyjde na nějakých 35 piv. Já z toho vypiju tak nanejvýš 6-7 piv, zbytek rozdám.

Dokážu si představit, že se po nich jen zapráší, po té, co jsem měla minulý rok tu čest ochutnat.

Domácí pivo mívá trochu více alkoholu než kupované. Měřil jsi někdy obsah alkoholu v tom svém? A upravuješ ho nějak v tomto směru nebo ho necháváš tak, jak to vyjde?

Pivo má přesně takový obsah alkoholu, kolik je v něm cukrů a kolik ho kvasnice zkvasí. Když dám víc sladu, bude silnější, když méně, tak slabší. Domácí piva bývají silnější téměř výhradně kvůli tomu, že většina lidí má silnější pivo raději, více jim chutná.

A taky to tak rychle nezvětrá?

Ano, tak rychle to nezvětrá a déle to díky tomu vyššímu obsahu alkoholu vydrží. Já osobně vařím podle množství sladu tak mezi 12° a 14°. Přesně to nevím a přiznám se, že je mi to celkem jedno. Dřív jsem vaříval z 6 kil sladu a to byla pak taková 17°-18°. Ale doma se dokonce dělají i nealkoholická piva. Takže když by někdo chtěl takovou 10°, není to problém. Jen je potřeba dát správné množství sladu.

A jak jsi se vůbec k vaření piva dostal? Přivedla tě k tomu literatura, třeba konkrétně hobiti? Nebo přes někdo z příbuzných?

Já jsem vlastně dřív vůbec pivo nepil, v hospodách mi totiž nechutnalo. Ale můj bratr se strašně zapálil do kvasnicových piv. On je takový fanda všech možných alternativních věcí a teorií. Já jsem to nakonec taky ochutnal a zachutnalo mi to. A bratr pak pořád mluvil o tom, že existují lidé, co si vaří pivo doma a že by to chtěl taky zkusit. A vykládal o tom tak dlouho, až jsem se naštval, pozval jsem se ke kamarádovi, který pivo vaří, zjistil jsem know-how a bylo to.

Tím jsi vlastně částečně odpověděl i na mou poslední otázku a ta zní: Kde jsi sháněl informace o vaření piva?

Jak jsem říkal, bylo to hlavně od toho kamaráda. Zjistil jsem od něho věci, co se na internetu nepíšou, ale jinak jsem hodně informací získal i z toho netu. Protože člověk si myslí, že už má všechny informace, ale teprve v průběhu vaření zjišťuje, co všechno neví. Třeba když odlévám rmut, mám nabrat jen to řídký nebo to hustý? Anebo obojí? Lije se teplé do studeného, nebo naopak? Když to uděláte špatně, přijdete o enzymy, které jsou potřeba při vyslazování. Pokud odpovědi na své odpovědi nenajdete v návodech na netu, musíte se zeptat zkušených vařičů.

Měl bys na závěr něco, o co by ses chtěl s našimi čtenáři podělit?

Snad jen to, aby se nebáli to zkusit, aby to nepřeháněli s množstvím sladu, aby počítali s tím, že v průběhu vaření bude všechno kolem docela ulepené a sladké – tomu se člověk prostě nevyhne – a hlavně aby si neříkali: „Zkusil bych to, ale nemám na to podmínky.“ Já jednu dobu neměl teplou tekoucí vodu (všechna teplá voda se musela ohřívat v rychlovarné konvici), kuchyňskou linku ani odpad a taky to šlo. Jsou lidé, kteří vaří pivo i v panelákových bytech – to už ale chce tolerantní manželku (nebo nechávat pravidelně vydělávat místní květinářství).

To je jistě dobrá zpráva pro naše čtenáře pivofily. Já ti tedy děkuji za rozhovor a nechť tvé kvasnice kvasí jako zběsilé.

Sládci mají pozdrav: Dej Bůh štěstí.

Vážení čtenáři, zejména pořadatelé LARPů, dřeváren, železáren a jiných podobných kratochvílí. Xaint má takovou ideu, že by se na autentických bitvách mohlo pít i autentické pivo. Vlastní návody také na starokeltské pivo (o horkost se stará dubová kůra místo chmele) a staré slovanské bílé pivo, recept z 10-12 století. Pokud by někdo z Vás měl zájem, ozvěte se redakci Sardenu na: sarden@pagiserver.cz a my Vás na Xainta přesměrujeme. Stejně tak neváhejte, pokud byste potřebovali jakoukoliv radu ohledně vaření piva.

Zdroj: Neviditelný pes Lidovky.cz


Pivovar budoucnosti

[pondělí, 15. únor 2010]

Hlavní charakteristiky moderního pivovaru budoucnosti podle BREWERS´Guardian.

Podle desátého čísla oborového časopisu BREWERS´Guardian pivovar budoucnosti:

1. se stává realitou stále rychleji;

2. bude používat obnovitelnou a zelenou energii;

3. bude používat více alternativních surovinových zdrojů;

4. bude rostoucí měrou spoléhat na chmelové extrakty;

5. bude se stále více spoléhat na výrobní zařízení;

6. bude používat méně vody a recyklovat vodu odpadní;

7. bude se co nejvíce spoléhat na automatizaci;

8. bude kontinualizovat varní proces;

9. bude zjednodušovat výrobní proces, snižovat průtok sladiny;

10. bude směřovat k bezodpadové výrobě;

11. bude zužitkovávat oxid uhličitý a snižovat emise;

12. bude využívat mžikovou průtokovou pasteraci nebo sterilně filtrovat;

13. bude se spoléhat na filtraci založené na membránové technologii;

14. bude větší měrou používat plastové obaly.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autorka: Iva Hvízdalová


V Praze byl dnes slavnostně vyhlášen již VI. ročník celostátní soutěže Miss zlatého moku ČR. Tato soutěž, v níž krásné dívky zastupují desítku našich pivovarů, je oslavou výrobků českých pivovarů, které vaří pivo z českého sladu a českého chmele.

O velkém zájmu dívek svědčí i fakt, že již před oficiálním vyhlášením nového ročníku evidujeme 319 přihlášek z celé ČR,“ uvedl ředitel pořádající agentury Gejzír Petr Šimáček. Velký zájem mají i pivovary, které se mohou do soutěže přihlásit se svojí vybranou „adeptkou“ na titul této české miss piva. “Soutěž je podporou nejen našeho pivovarnictví, ale také chmelařství, zejména proto, že zúčastněné pivovary používají převážně Žatecký chmel,” řekl Jiří Kořen, ředitel Chmelařského institutu v Žatci.

Podle serveru www.misszlatehomoku.com se mohou do konce března přihlásit dívky ve věku 18 - 28 let, svobodné a bezdětné. Ve vlastní soutěži dívek se bude hodnotit: osobní šarm a kreativita, ruční česání chmele, základní znalosti z oblasti chmelařství a pivovarnictví, tanec s korbelem piva na hlavě, degustace a čepování piva, volná disciplína a představení v plavkách. Soutěže královny krásy mají téměř na celém světě mnohaletou tradici.

I u nás je to dnes již celá řada různých druhů soutěží s označením Miss. Zatím však nikde na světě není volena Miss zlatého moku. S touto soutěží přišli rodáci ve městě Žatci, a domníváme se, že plným právem. Na Žatecku se rodí odedávna kvalitní chmel - jedna z hlavních a důležitých surovin, bez které by se dobré pivo neobešlo. A lahodné pivo se jistě snoubí i s krásou dívek a žen. V průběhu letních měsíců se dívky budou představovat v jednotlivých krajích ČR a absolvují exkurze ve „svých“ pivovarech, kde se budou na soutěž připravovat.

Soutěžit se začne v pátek 3. září dopoledne, kdy se deset finalistek utká přímo ve chmelnici v ručním česání chmele, což je jejich první disciplína. Odpoledne se dívky zúčastní po boku zástupců „svých“ pivovarů tradiční degustace piva, která v rámci Dočesné probíhá ve Chmelařském institutu v Žatci. V sobotu 4. září v rámci žatecké Dočesné pak na hlavním pódiu před žateckou radnicí budou finalistky představeny návštěvníkům chmelových a pivních slavností a představí se ve zbrusu nové disciplíně, a to při tanci s korbelem plným piva na hlavě! Zároveň se účastníci Dočesné dozvědí, u kterého stánku, která dívka bude čepovat pivo. A právě návštěvníci pak svými hlasy rozhodnou o titulu Miss sympatie. Tento systém ještě více zviditelňuje jednotlivé pivovary, které letos projevují o tuto formu prezentace při Miss zlatého moku ČR opět velký zájem.

Na týdenním soustředění v měsíci říjnu, které pořadatelé s oslovovanými sponzory směrují do teplých krajin, si dívky procvičí své volné disciplíny a s choreografem se připraví na závěrečný Galavečer. Celá soutěž pak vyvrcholí koncem měsíce října Galavečerem Miss zlatého moku ČR. V rámci bohatého kulturně-společenského programu zde proběhnou poslední dvě finálové disciplíny - promenáda v plavkách a volná disciplína. Průvodcem Galavečera bude opět „pan moderátor“ herec Jan Čenský. Hosty budou také známí zpěváci, loni to byla například Lucie Bílá.

Zdroj: E-region.cz



Navštivte nás na Instagramu Reklama na PI