Pivovarský kongres se do města vrací po 14 letech

Téměř 300 odborníků z oborů pivovarství, sladařství a chmelařství zaplní ve dnech 15. – 16. října prostory kongresového centra Metropol v Českých Budějovicích, kde se konají 23. Pivovarsko-sladařské dny.

"Pivo jako potravina", "Protialkoholové aktivity v EU a úkoly pro české pivovarníky" nebo "Vznik, stabilita a rozpad pivní pěny – teorie a současný výzkum" jsou například témata z celkem 42 odborných přednášek, které na kongresu zazní.

Nejnovější poznatky z oboru, který patří mezi důležité součásti české ekonomiky a který také významně přispívá k propagaci České republiky v zahraničí, si vymění zástupci výrobních podniků, středních a vysokých škol a výzkumných pracovišť, uvedl za jednoho z organizátorů akce - Budějovický Budvar - Jindřich Jindřich.

V minulosti se v Plzni konal pivovarský kongres již dvakrát - v letech 1985 a 1995. Záštitu nad letošním kongresem převzal primátor Českých Budějovic Juraj Thoma.

Pořadateli 23. Pivovarsko-sladařských dnů jsou Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, a.s, Ústav kvasné chemie a bioinženýrství VŠCHT Praha a Budějovický Budvar, n.p.

Zdroj: Cestování iHNed.cz

Ekonomická krize přivřela peněženky milovníkům zlatavého moku. Češi i zahraniční turisté pijí méně piv, pivovary proto snižují svoji výrobu.

Podle údajů Svazu českých pivovarů a sladoven (ČSPAS) klesl v prvním pololetí letošního roku celkový výstav piva o 6,8 procent na 9,201 milionu hektolitrů. Z tohoto množství dodaly pivovary na tuzemský trh 7,527 milionu hektolitrů, zatímco loni to bylo téměř o 410 tisíc hektolitrů více. V exportu byl propad ještě citelnější, za hranice republiky vyvezly kamiony a cisterny o 12,6 procent množství piva méně než za prvních šest měsíců loňského roku.

Jak se situace vyvíjela v letních měsících, pivovary nechtějí prozradit. Jednotlivé pivovary příliš nechtějí ukazovat ani své výsledky z prvního pololetí. Nicméně z veřejně dostupných zdrojů je patrno, že například pražskému Staropramenu klesl jen v letošním červnu meziročně výstav o více než pětinu protivínskému Platanu o 41 procent a pardubickému Pernštejnu dokonce o polovinu. Spokojený naopak může být Stanislav Bernard, jehož rodinný pivovar stejné značky v prvním pololetí letošního roku zvýšil výstav o 5 procent na 94 a půl tisíce hektolitrů.

Češi šetří, turistů je málo

„Český pivovarský průmysl není letos v optimální odbytové situaci," přiznává mluvčí českobudějovického Budvaru Petr Samec. „Hlavní příčinou byl zřejmě pokles počtu zahraničních turistů," dodává Samec, podle něhož se zahraniční turisté na tuzemské pivní konzumaci podílejí až z jedné pětiny. Tomio Okamura, viceprezident Asociace cestovních kanceláří, vidí problém jinde. „Hlavním důvodem propadu produkce pivovarů je skutečnost, že český spotřebitel šetří. Zahraniční turisté se na něm podepisují jen minimálně," tvrdí Okamura.

Klesající výstav piva není jedinou nepříjemnou zprávou pro tuzemské pivovarníky. Další pro ně připravil ministr financí Eduard Janota, který v rámci protikrizového balíčku protlačil vládou i parlamentem zvýšení spotřební daně u piva. Producenti odhadují, že navýšení daně by mohlo zdražit půllitr piva až o korunu a některé menší pivovary by se dostaly do existenčních potíží.

Zdroj: Týden.cz

Česká republika si i v roce 2009 udrží první místo na světovém žebříčku konzumentů piva. Podle britské marketingové společnosti Canadean, která zveřejnila aktuální zprávu o vývoji světového pivního trhu, letos každý obyvatel České republiky průměrně vypije 160 litrů piva.

Loni to bylo 161 litrů na hlavu a v roce 2008 ještě o litr více.

Mezi desítkou zemí, kde se vypije nejvíc piva na světě, je osm evropský států. Za Českou republikou se v posledních třech letech umístili Irové a Rakušané.

Přesto spotřeba piva v Evropě klesá. V západní Evropě padá souvisle už od roku 2006, ale v roce 2009 klesne konzumace piva i ve východní Evropě. Podíl na tom nese vývoj v Rusku, kde začala spotřeba klesat už loni a hospodářská krize letos propad dále prohloubí.

Světové spotřeba piva navzdory krizi roste. Stejně jako loni podle odhadů společnosti Canadean se objem zkonzumovaného piva zvýší v meziročním srovnání o dvě procenta. Ještě v roce 2007 se však vypilo o šest procent více piva než v roce 2006.

Největší růst spotřeby letos zaznamená Asie, kde se vypije o osm procent více piva než loni. Asie se tak ne celkové spotřebě piva podílí z třiceti procent. Sedm z deseti litrů piva vypitého v Asii přitom zkonzumují Číňané.

Spotřeba piva letos poroste i v Latinské Americe, byť je n o jedno procento. V této oblasti je tahounem růstu Brazílie, která je čtvrtým největším producentem piva na světě. Loni rostl brazilský pivní trh o čtyři procenta ve srovnání s rokem 2007.

Ze své zprávy zveřejnila společnost Canadean jen dílčí informace. Celá zpráva je k dispozici za jeden tisíc britských liber.

Nejlepší čtyři země na světě

Kolik piva průměrně vypije každý obyvatel

2007

Česko - 162 litrů

Irsko - 128 litrů

Rakousko - 111 litrů

Německo - 110 litrů

2008

Česko - 161 litrů

Irsko - 120 litrů

Rakousko - 114 litrů

Německo - 109 litrů

2009

Česko - 160 litrů

Irsko- 110 litrů

Rakousko - 109 litrů

Německo - 107 litrů

Zdroj: Byznys Lidovky.cz

Zhruba o jednu korunu bude v některých hospodách od ledna dražší pivo. Pivovary - malé i velké - jako jeden muž shodně tvrdí, že chystané lednové zvýšení spotřební daně představuje pro ně tak citelný finanční dopad, jaký jinak než zdražením pro spotřebitele nebude možné kompenzovat.

Zdražení hned od ledna už oznámil například Pivovar Černá Hora. Další pivovary takticky váhají s označením konkrétního termínu, ale podle majitele Černé Hory Jiřího Fuska se bude muset už v lednu přidat řada dalších konkurentů.

Hlavně těch menších, kteří nemají v současném roce dramaticky klesající spotřeby dostatečné finanční rezervy.

"My od ledna budeme muset odvádět státu na dani měsíčně minimálně o 1,5 milionu víc než dosud. Nejde o nic jiného než cílenou likvidaci českého pivovarnictví," říká Fusek.

Spotřební daň se neměnila už jedenáct let a pivovarům by teď vzrostla na jednom hektolitru o 42 procent. To těžce nesou i velcí výrobci.

"Pokud dojde ke zvýšení spotřební daně, budeme ji muset pravděpodobně promítnout v plné výši do cen piva," potvrzuje mluvčí Plzeňského Prazdroje Jiří Mareček.

Zdroj: iHNed.cz | Autor: Miroslav Petr

Najznámejší pivný festival na svete – mníchovský Oktoberfest – má prívržencov aj v Košiciach. Stretli sa cez víkend.

V istom podniku sa rozhodli, že originálne pivo v litrákoch prenesú aj do metropoly východu. „Našim klientom čapujeme to isté pivo ako v Mníchove. Je to jantárové pivo Marzen, zreje od marca do októbra a má 13,7 stupňa,“ povedal prevádzkar Peter Škripko. Pivný festival robili prvýkrát. „Mal úspech. Podávali sme k pivu typické nemecké menu. Pečené prasiatka, klobásky.“ Štamgasti za litrové megapivo zaplatili 5 eur (150 Sk). V Mníchove zaň zaplatíte 8,50 eura (255 Sk).

Zdroj: Pluska.sk | Foto: Miro Vacula

Chuť kdysi věhlasného dvanáctistupňového preláta si nyní dokáže vybavit jen málokdo. Před půl stoletím pivovar převzali výrobci vína.

Mezi jednu z dominant pražských Nuslí lze bezesporu zařadit rozsáhlý areál bývalého pivovaru, který se rozkládá podél Botiče na prostranství mezi Křesomyslovou a Bělehradskou ulicí.

Při dnešním pohledu na chátrající soubor budov by se kolemjdoucímu ani nechtělo věřit, že zde v minulosti fungoval největší soukromý pivovar v Čechách. Jeho historie sahá až ke konci 17. století, ale největší rozmach zažil o téměř dvě stě let později.

Pivovar byl během své existence několikrát přestavován, takže znalci architektury zde naleznou barokní i klasicistní stavební prvky. Na své si přijdou především milovníci industriálních staveb. Poslední oprava proběhla před více než sedmdesáti lety.

Restaurace z Montrealu

Za první republiky stanul nuselský podnik na špičce českých průmyslových pivovarů. Příznivci zlatavého moku si pochutnávali na dvanáctistupňovém pivu Prelát a světlé výčepní Nuselské desítce. Nápoj se vyvážel do zahraničí, a to především na Východ. Pil se na Podkarpatské Rusi, v Polsku či v Rumunsku.

„Tatínek mi v dětství vyprávěl, že pivovarníci chladili preláta v Botiči. Z dospělosti si pamatuji výraznou chuť tohoto piva,“ vzpomíná s jistou nostalgií nuselský rodák Petr Janečka, který žije celý svůj život nedaleko bývalého pivovaru, u náměstí Bratří Synků.

Víno místo piva

Po řadě obchodních úspěchů čekala na provozovatele studená sprcha. V roce 1958 došlo k zestátnění pivovaru a už o dva roky později bylo pivo nahrazeno vínem. Areál převzaly vinařské závody.

Na konci sedmdesátých let minulého století se zdejší pivovarská zahrada proměnila v restauraci. A ne ledajakou! Česká restaurace ze světové výstavy EXPO 1967 v Montrealu byla po skončení akce demontována, převezena přes oceán a znovu postavena právě v areálu bývalého nuselského pivovaru. Na místě funguje dodnes.

Sláva Pražského sklepmistra

Nejznámějším vínem spojeným s Nuslemi byl Pražský sklepmistr. Bílé víno, které dosáhlo značné obliby, se netajilo orientací na nenáročné zákazníky, čemuž odpovídalo litrové balení a nízká cena.

Značku Sklepmistr si můžete dopřát i nyní dvacet let po listopadové revoluci. Na etiketě, která s drobnými obměnami vydržela dodnes, je skutečně tehdejší sklepmistr pan Josef Benda z nuselského závodu. Po vstupu Česka do Evropské unie, která zakazuje dávat do názvů místopisná označení, se víno přejmenovalo na Původní sklepmistr.

Chátrající objekt se dočká přeměny

Na přelomu tisíciletí projevili investoři zájem o celý komplex, ale nepochodili, neboť chtěli některé budovy zbourat. Část staveb byla před šesti lety prohlášena za kulturní památku, takže se zvýší nároky na jejich úpravy. To může případné další zájemce odradit.

Soubor budov nadále chátrá. V některých objektech sídlí nejrůznější provozovny, například pneuservis. Areál využívá několik firem také jako parkoviště pro svá auta.

Vinaři uvažují o tom, že přemění bývalý pivovar v polyfunkční areál, kam budou chodit hosté na nákupy i za občerstvením. Možná zde vznikne i několik bytů. Celý projekt by se měl začít realizovat zhruba do čtyř let.

Fotogalerie zde...

Zdroj: Pražský deník.cz | Autor: Jan Puci

Existují pivní festivaly, kam se lidé chodí nepokrytě opít a zařádit si. Palestinský Oktoberfest ovšem do téhle skupiny určitě nespadá. Dostat se do podroušeného stavu v arabské vesnici Tajbe by bylo opravdu společensky dost nevhodné, i když ji obývají křesťané. Zkušený pivař však může ve vší slušnosti i tady postavit pořádný komínek prázdných kelímků, a to za poloviční cenu oproti vychvalovanému Oktoberfestu v bavorském Mnichově.

Stovky starých i mladých, mužů i žen, Palestinců i cizinců. Tak vypadá složení návštěvníků festivalu v malebné vesnici s několika kostely na Západním břehu Jordánu. Na první pohled nedělní pohoda. Jak ovšem vysvětluje organizátorka Maria Chúríová, tak jako všechno na Blízkém východě i Oktoberfest má politický náboj.

"Festival má ukázat, že jsme úplně normální lidé a že chceme dělat věci, jaké se dělají jinde ve světě. Bohužel jsme obklopeni izraelskou zdí a ilegálními židovskými osadami. Takže cizinci přijíždějí na festival sem za námi. A nejenže si mohou dát pivo, ale také kupují místní produkty jako med, olivový olej nebo vyšívané výrobky. To je pro nás opravdu velká ekonomická vzpruha. Vždyť v Tajbe je padesátiprocentní nezaměstnanost," vysvětlila.

Jenže lidé se sem přišli hlavně bavit - u živé hudby, s masem na tácku a s oroseným kelímkem v ruce. Ujít si to nenechal ani reportér, který do Palestiny přiletěl kvůli Oktoberfestu až zpoza Atlantiku: "Jsem novinář na volné noze, pracuji v americkém Michiganu. Když jsem se dozvěděl o palestinském Oktoberfestu, oslovil jsem ve státech několik velkých pivních magazínů, jestli by nechtěly reportáž. V Americe se totiž vůbec neví o tom, že se v Palestině vaří pivo, natož o tomhle festivalu. Okamžitě po tom tématu skočily a vyzvaly mě, abych jim napsal článek o palestinské pivní kultuře."

Nutno říci, že o pivovaru Tajbe se ve světě neví z celé řady důvodů. 14 zaměstnanců tu ročně vyrobí pouhých 6000 hektolitrů piva. Jak mi vysvětlil ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý, je to tak málo, že Tajbe spadá se svým výstavem spíš mezi minipivovary v restauracích než do průmyslové výroby piva. Paní Chúríová ale jménem rodinného podniku zmiňuje i jiná omezení.

"Máme problémy dostat naše výrobky do světa. Palestinci nesmějí vyvážet přes své vlastní přechody a přístavy, bez izraelských omezení a byrokracie. Když posíláme do ciziny zásilku piva, musíme se často i šestkrát vydat do izraelského přístavu Ašdod, než tamní úředníci povolí export palestinského zboží," přiblížila.

Přesto pivovar zaznamenal dva drobné úspěchy. Pivo s etiketou Tajbe už se vyrábí v Německu. A přímo z Palestiny se vyváží až do Japonska, i když je ho tak málo, že mi paní Chúríová ani nechce prozradit, s kolika basami nebo sudy mohou ve východní Asii počítat.

"Japonci chtějí ukázat solidaritu s Palestinci a trvají na tom, že budou naše pivo dovážet. My jsme jim říkali, jak je to složité, ale oni prostě chtějí podpořit palestinskou ekonomiku," řekla.

Americký reportér chce evidentně také pomoci, protože ho vidím stále častěji u pípy. Lépe řečeno u pohledné výčepní. Duch víkendové kratochvíle asi nakonec vystihl nejlépe.

"Pivo je od toho, aby spojovalo lidi. Je úžasné, že se američtí pivaři dozvědí o festivalu v Tajbe. Tady vidíme popíjet jeptišky, mezi nimi si hrají děti s cukrovou vatou. Většina cizinců takhle Palestinu vůbec nezná. V novinách jsou o ní úplně jiné věci. Je důležité, aby Američané, Češi, Britové nebo Australané věděli, že Palestinci jsou pořád tady. A že jsou schopni vyrobit tohle skvělé pivo," dodal novinář.

Zdroj: Rozhlas.cz | Autor a foto: Břetislav Tureček

Na konci německého pivního festivalu Oktoberfest se mnozí snaží zbavit opice nejen osvědčenými medikamenty, ale také čtením vtipné statistiky, kterou organizátoři každoročně vydávají.

A hned z prvních letošních čísel mnichovského Oktoberfestu je jasné, že oproti loňsku ubylo návštěvníků o pět procent (vloni šest milionů lidí, letos jen 5,7 milionů), ale piva se vypilo stejně (6,5 milionů litrů), takže konzumace na hlavu vzrostla.

Cena za litr piva vzrostla o šest procent na 8,60 eura. Cena nealko nápojů byla dokonce vyšší o deset procent.

Během festivalu zemřeli tři lidé, Australan, kterého přejel vlak, padesátiletý muž, který se zadusil vlastními zvratky, a Angličan, který se snažil močit z okna hotelu a nešťastně z něho vypadl.

Nechybí seznam ukradených věcí, mezi kterými je jedna dentální protéza, malý pes a toaster. Celkově je však odcizených či ztracených věcí méně než v předešlých letech. Vloni se ukradlo či ztratilo 4.400 osobních věcí, letos o 300 méně, z toho 1 250 kusů oblečení, 700 občanských průkazů a pasů, 420 peněženek, 320 mobilních telefonů a 75 fotoaparátů.

Prudce ale podle ředitelky festivalu Gabriele Weishäupl poklesl počet ukradených litrových pivních sklenic. Letos to bylo „jen“ 145.500 kusů, zatímco vloni 200 tisíc.

Na festivalu se také ztratilo 18 dětí, všechny však své rodiče nakonec našly.

Zdroj: Blesk.cz | Autor: Čas.sk

Investici za deset miliónů korun realizuje společnost Lindr v Sadové na Královéhradecku.

Firma, podnikající v oblasti pivního chlazení, tu dokončuje novou výrobní halu, sklady a logistické centrum.

„I letos počítáme s meziročním růstem výroby a prodejů o zhruba 30 procent a výrobní kapacity už nestačí,“ uvedl obchodní ředitel Martin Hladík.

Podle jeho slov přístavba závodu vytvoří i několik nových pracovních míst. Společnost nyní zaměstnává celkem 40 lidí a produkce chladicích zařízení letos překročí hranici 10 tisíc kusů při předpokládaném obratu 150 miliónů korun.

Lindr vyrábí profesionální chladicí zařízení pro velké restaurace s kapacitou až 200 litrů, ale i malé stolní kontaktní chladiče piva pro rodinné party kapacitou 15 litrů vychlazeného piva za hodinu.

„Zařízení se hodí na všechny typy sudů a je schopné vychladit pivo za pouhé tři minuty,“ upřesňuje Hladík s tím, že právě u malých rodinných chlazení dosahuje firma růstu poptávky. Tento trend vysvětluje Jiří Čížek z obchodního oddělení firmy rostoucí životní úrovní, kdy po nastěhování do nového domu většinou dojde na bazén a pergolu s grilem, kde se pořádají party. A k nim patří dobře vychlazené pivo.

„Navíc jestliže ještě před několika lety bylo malé chlazení poměrně velkou investicí, dnes se dá kvalitní zařízení koupit i za šest tisíc korun,“ dodal Čížek. Podle jeho slov je také stále víc zákazníků mezi milovníky vína, jimž chladicí zařízení udržuje stabilní teplotu nápoje.

Zdroj: Právo.cz

Kdo není na Facebooku, jako by nebyl. Tohle rčení letos objevily také české pivovary. Malé, střední i velké. A nejde už jen o rozšířenou komunitní síť. Pivní reklamní spoty a další videa začali pivovarníci „sázet“ i na servery, jako je YouTube.

Masivní a drahou televizní reklamu tak zčásti začíná nahrazovat internet s cílovou skupinou mladších lidí.

Jen namátkou: Staropramen spustil nedávno ve své prezentaci mezi fanoušky na Facebooku pátrání po soudcích piva ukrytých po Praze, facebookoví fanoušci Heinekenu mohli soutěžit na internetu o nejvtipnější fotky a jejich popisky. Gambrinus využil mimo jiné na Facebooku svou promoakci „Věříme“ a zprostředkovává pivním a fotbalovým fandům komunikaci s oblíbenými sportovci. „Populární je i naše aplikace Pošli plzničku, ke které se už připojilo bezmála půl milionu uživatelů,“ pochvaluje si mluvčí Plzeňského Prazdroje Jiří Mareček. Na YouTube zas prezentuje svá videa různé kvality Gambrinus či menší průmyslový Pivovar Vyškov.

Zdroj: Česká média.cz | Autor: Miroslav Petr

Pivovarnictví na západním břehu Jordánu není jednoduchou cestou k velkým výdělkům. Velkou většinu obyvatel palestinských území tvoří abstinující muslimové. Dovoz surovin komplikují izraelská bezpečnostní opatření. Propagovat palestinské pivo zákazníkům v Izraeli také není jednoduché, píše britský Guardian.

Přesto pivovar Taybeh vyrábí každý měsíc tisíce lahví ležáku. Minulý víkend pořádal ve stejnojmenné vesnici na východ od Jeruzaléma každoroční Oktoberfest, který nalákal asi deset tisíc návštěvníků. Ve vesnici společně popíjeli zahraniční turisté i Palestinci a Izraelci.

Pivovar se zrodil v období optimismu, které následovalo po uzavření mírových dohod z Osla v polovině devadesátých let. Umírnění na obou stranách doufali, že desetiletí trvající konflikt se blíží ke konci.

Nadím Choury žil dlouhá léta v americkém Bostonu, kde se naučil vyrábět pivo v podmínkách malého pivovaru.

Jeho rodina ho v devadesátých letech nalákala zpátky domů a v roce 1994 investovala jeden a půl milionu dolarů do založení pivovaru.

Nealko jako pojistka

Žádná banka ani rozvojová organizace totiž na projekt nechtěla poskytnout půjčku. „Banky a nevládní organizace si myslely, že stavět na muslimském území pivovar je šílené," říká Choury. „Teď si ale myslím, že bylo štěstí, že jsme od nich nic nedostali," dodává.

Během druhé palestinské intifády na konci roku 2000 totiž produkce prakticky ustala. Pivovarníci museli propustit spoustu zaměstnanců, ale protože neměli žádné dluhy ani hypotéku, firma nezkrachovala. „Mnoho mých přátel přišlo o podniky, protože jim nemovitosti zabavila banka," vzpomíná Choury.

Nyní je alespoň na západním břehu bojů daleko méně a pivovar je v plném provozu. Kromě tří druhů ležáku vyrábí od léta i nealkoholické pivo Taybeh Halal, které chce pivovar prodávat mladým Palestincům.

Pivovar nepoužívá kromě vody žádné místní suroviny.Částečně jde o snahu rozšiřovat počty zákazníků, částečně má nový produkt zajistit odbyt v případě další eskalace násilí. „Pro případ, že se něco stane, dojde ke změně prostředí nebo politické situace," vysvětluje majitel pivovaru.

Vesnice Taybeh je převážně křesťanská, Chouryho rodina patří k řecké pravoslavné církvi. Počet palestinských křesťanů však klesá. Více lidí z vesnice nyní bydlí v americkém Michiganu než v Taybehu.

Křehké pivo na slunci

Pivo je překvapivě populární v Japonsku a vyrábí se také v Německu. Téměř všechny suroviny pocházejí ze zahraničí. Chmel dovážejí do Taybehu z Bavorska a České republiky, kvasnice z Londýna a sladový ječmen z Belgie a Francie. Majitel se chlubí, že to jsou společně s vodou jediné používané suroviny. „Většina masově produkovaného piva má v sobě tak deset různých chemikálií, hlavně kvůli zvýšení trvanlivosti. My se držíme Německého zákona čistoty piva z roku 1516 a používáme jen čtyři suroviny."

To ale přináší kvůli politické situaci další komplikace. I když je vesnice Taybeh jen několik minut jízdy od Jeruzaléma, dodávky piva musí projít checkpointem v Tarkumji u Hebronu, kam se dodávka dostane asi tak za dvě hodiny. Tam vojáci auta prohledávají a pivo se překládá na izraelská nákladní auta. Celý proces trvá několik hodin, během kterých stojí pivo na slunci, což může vzhledem k nepřítomnosti konzervačních látek vést k znehodnocení celé várky. „Moje pivo je dost křehké. Nemůžu si dovolit ho nechat sedět na sluníčku," říká Choury.

Sám má nejen americký pas, ale také Izraelem vydaný průkaz obyvatele západního břehu Jordánu. Proto musí mít ke vstupu do Jeruzaléma zvláštní povolení. To mu umožňuje vstoupit do města jen přes určený checkpoint, a to pouze pěšky. Nesmí tam zůstat přes noc a povolení musí obnovovat každý měsíc.

Pivovar dříve dovážel z Evropy i lahve, dodávky ale často měly ohromné zpoždění, a tak přešel na izraelské výrobky. Choury by chtěl vyvážet víc nealkoholického piva do arabského světa, naráží ale na velké množství překážek. Například Jordánci na ochranu svého pivovarnictví nasazují závratně vysoká dovozní cla. Podobné překážky obchodu rozdělují většinu arabských zemí.

Ekonomická situace se ale mírně zlepšuje na samotném západním břehu Jordánu. „Poptávka prudce vzrostla," říká majitel pivovaru. „Pokud se zlepšuje bezpečnost a přichází prosperita, lidé více slaví," dodává. Jeho čtyřiadvacetiletá dcera Madíz je ve vedení rodinného podniku a jednoho dne má celý pivovar převzít.

„Lidé nevěří, že něco jako pivo Taybeh se v Palestině vyrábí," říká podnikatel. „Ve zprávách vidí jen násilí, bomby a povstání. Snažíme se to změnit a ukázat světu, že dokážeme žít se svými sousedy v míru. Jsme lidské bytosti a máme právo si užívat života. Bojů už bylo dost a dost."

Zdroj: Týden.cz

Správný hospodský by měl každý den po skončení čepování propláchnout pivní vedení. Na tom se shodují pracovníci firem sanitujících pivní vedení. Včera se v Plzeňském Prazdroji uskutečnilo jejich setkání.

Sanitaci, která se skládá z důkladného vymytí a dezinfekce, by pak podle odborníků mělo sanitační zařízení absolvovat maximálně jednou za čtrnáct dní. „Ne všechny hospody v Plzni to ale dodržují. Některé to nechávají i déle než měsíc. Ale na druhou stranu jsou i podniky, kde na to hodně dbají a chodíme k nim každý týden,“ říká Martin Borowski, který se sanitaci věnuje.

Na to, zda jsou či nejsou pivní trubky zanesené nečistotami, má vliv i délka vedení. „Samotné čištění trvá dvacet minut. Používá se k němu dvouprocentní chemický roztok. Po skončení se samozřejmě zařízení musí důkladně propláchnout vodou,“ vysvětluje další ze sanitačních techniků Jiří Fišer.

Pokud se pravidelná údržba neprovádí, na pivu je to hodně znát. „Nevytvoří se na něm pořádná pěna a chuť má dozvuky, které k ní v žádném případě nepatří,“ dodává Fišer.

Kromě sanitace je pro správné podávání piva důležité také načepování. To by měl výčepní provádět po skle, kdy je sklenice nakloněna pod úhlem 45 stupňů. Načepované pivo ve skle by mělo mít teplotu sedm stupňů Celsia. „Skladovat by se mělo v teplotě od osmi do patnácti stupňů Celsia. U piva tankového, o které se musí více pečovat, je to pak maximálně do deseti stupňů Celsia,“ sděluje Jan Krátký z Plzeňského Prazdroje, který má na starosti kvalitu čepování piva v hospodách.

Péče o zlatavý mok se podle něho v poslední době v hospodách znatelně vylepšila. „Pomohla tomu i různá školení a také zvyšující se konkurence mezi hostinci. Když si někdo dá někde pivo, které není dobré, má spoustu možností, kam jinam jít,“ dodává Krátký.

Zdroj: Plzeňský deník.cz | Autor: Ladislav Vaindl

Navýšení spotřební daně u alkoholu, plánované od příštího roku, může přinést Kácovskému pivovaru podle slov jeho ředitele Davida Hořejšího velké ekonomické problémy.

„Zvažujeme zdražení piva hned od ledna příštího roku. O kolik přesně, to zatím nevíme. V současnosti pracujeme na finanční analýze,“ informoval ředitel Hořejší. Pivovar se ale bude, podle jeho vyjádření, snažit ceny kácovského piva Hubertus navýšit jenom o minimum, aby tolik nezatížili konečného spotřebitele.

Zvýšení daně se údajně dotkne nejvíce právě malých pivovarů. A to hlavně těch, které mají dlouhodobé smlouvy s různými řetězci a nebudou tedy moci přiměřeně zvýšit stávající ceny.

Také někteří kutnohorští hostinští už nyní avizují zvýšení cen zlatavého moku, odlivu svých zákazníků v důsledku nárůstu cen piva se ale příliš neobávají.

„Schválení balíčku úsporných opatření včetně navýšení spotřební daně považuji za rozumné a potřebné. Cena piva pro naše zákazníky není prioritou. Chodí k nám proto, že se u nás cítí dobře a chutná jim,“ uvedl jednatel společnosti Dačický Pavel Cikner. Hostů podle jeho slov Pivnici Dačický neubude, ani když se cena piva zvýší.

Úbytku zákazníků se neobává ani hostinský z restaurace U Zlatého lva Bedřich Vágner. „Jestliže zvýší ceny pivovar, budeme nuceni je zvýšit i my. Hostů ale bude pořád stejně,“ myslí si Vágner.

Místo točeného si koupí lahvové

Od roku 1993 točí pivo v hostinci U České koruny majitelka Andrea Neslingerová. Dačického desítku tehdy prodávala za čtyři koruny. „O zvyšování spotřební daně za alkohol a cigarety vím, ale ceny piva ani tvrdého alkoholu neplánuji zvyšovat. Vždyť cena za pivo v dnešní době už je i tak velmi vysoká,“ konstatovala Neslingerová.

Koneční konzumenti mají o cenách piva jasno. „Jestli v restauracích bude pivo drahé, raději si domů koupím lahvové,“ prozradil Michal Kubát z Kutné Hory. Jiné řešení by v případě vysoké ceny piva zvolil Karel Pompl ze Šestajovic. „Dal bych si klidně i pivo za třicet korun, ale nebylo by jich už tolik, třeba pouze dvě,“ uvedl.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Kutnohorský deník.cz | Autorka: Irena Brandejská

Pro vzorky piva k ochutnání se vypravila v těchto dnech část jihlavského Svazu pivních turistů (SPT) do Egypta.

Další členové se po návratu z největšího pivního festivalu světa Oktoberfest v Mnichově, který zavřel brány v neděli, podělili o zážitky s kolegy.

„Atmosféra pohltila každého. Obří stany, poutače, reklamy, kloboučky, dirndly. Člověk by byl schopen za chvíli jódlovat s Němci. Je to monstrózní akce, kde je nejdůležitější se opít, ale my jsme šli jen po degustaci. Oktoberfest byl o pivech pěti největších mnichovských pivovarů. Zápisy o ochutnávkách už jsou v degustovníčku,“ prozradil včera mluvčí SPT Martin Povýšil. Degustovníček, obyčejný sešit se zápisy 2300 značek piv domácích i z celého světa, jež členové SPT poctivě ochutnali, je největším pokladem svazu. Záznamy vede léta Vlastimil Novotný z Jihlavy, známý v tuzemsku i zahraničí mezi špičkami laických znalců piva jako Moris.

„Ochutnali jsme také dost piv z exotických zemí. Venezuela, Brazílie, Keňa a další. Teď na ochutnávku čeká norské šestatřicetistupňové pivo s doporučenou spotřebou v roce 2020. Jedno asi vypijeme příští rok a další ochutnáme za deset let,“ plánuje Moris. Třetinka norského piva v exkluzivním balení přijde na 260 korun.

Piva dovážejí členům spolku ze světa známí z dovolených a služebních cest. Sami členové vyrážejí po Česku i zahraničí do vyhlášených prodejen, kde lze sehnat vzorky základní produkce piva z celé planety.

Jako poslední nejexotičtější vzorky ochutnávali jihlavští znalci piva z Grenady, Trinidadu, Svaté Lucie a dalších ostrovů.

„Byly to spíš obyčejnější ležáky, ale zajímavá je exotická značka. Ta se špatně shání,“ připomněl Martin Povýšil. Členové SPT u velkých pivovarů dávají přednost pivním speciálům. „Standardní piva jsou pro nás chuťově nezajímavá,“ tvrdí člen spolku Zdeněk Kousal.

SPT letos slaví 15. narozeniny. Jeho členové ochutnali na svých letních výpravách pivo bezmála stovky tuzemských pivovarů.

Zdroj: Jihlavský deník.cz | Autor: Stanislav Jelínek

Nazlobení jsou zástupci plzeňských hospod a pivovarů kvůli plánovanému zvyšování spotřební daně. Jedno z opatření, které je součástí takzvaného Janotova balíčku, totiž zdraží pivo i tvrdý alkohol. U zlatavého moku by mělo být navýšení ceny od nového roku padesát haléřů za půllitr.

„To ale znamená, že hospody by musely zdražit minimálně o korunu. Bojím se, že lidi budou pít méně. Pro menší podnikatele to je katastrofální,“ říká majitel restaurace Na Libušíně Jiří Vitvera.

Podle něho si po posledním zdražení spousta hostů začala dávat o pivo méně. „A jestli se zdraží znovu, zase jedno uberou,“ doplňuje. Podobně to vidí i majitel několika plzeňských hospod Viktor Starý. „Je to špatné, hlavně vzhledem k tomu, v jaké době se nacházíme. Krize už takhle ubrala hospodám hosty a tohle situaci ještě zhorší,“ bojí se Starý.

Hospody budou vyčkávat

Jestli v případě, že zvýšení spotřební daně vstoupí v platnost, ve svých podnicích pivo zdraží, zatím neví. „V současné době konkurence stále narůstá. Zvyšovat cena se v podstatě nedá. Uvidíme, jak se to v příštím roce vyvine,“ sděluje. Podle provozního Šenku Na Parkánu Vojtěcha Palenčára bude většina hospod vyčkávat a hned od ledna nezdraží. „V prvních měsících si to asi nikdo nedovolí,“ dodává.

Nadšeni nejsou ani v plzeňských pivovarech

„Plánovaný krok bude citelným zásahem pro celý český pivní průmysl. Naši cenovou politiku a vývoj cen bohužel nemůžeme dále komentovat s ohledem na platnou legislativu,“ vyjádřil se včera tiskový mluvčí Plzeňského Prazdroje Jiří Mareček. „Pro státní úředníky je nejjednodušší získat peníze na zvýšení cen alkoholu a cigaret. Ví, že lidi ze dne na den kouřit a pít nepřestanou,“ uvedl Petr Míč z pivovarského dvoru Purkmistr.

Cenu určují pivovary

Podle něj bude plzeňský minipivovar sledovat situaci na trhu. „Důležité bude, jak se zachovají velké pivovary, ty určují cenu. Myslím si ale, že hned od ledna skokově nezdražíme,“ dodává. Připouští ale, že vzhledem k cenám surovin a energií jsou náklady na hraně. Kdo rozhodně radost mít nebude, jsou pivaři. „Pamatuji se, že za mých let se říkalo, že která vláda zdraží pivo, padne. To ale dávno neplatí. Přijde mi, že se zdražuje pořád. Ale co se dá dělat. Pít pivo nepřestanu,“ konstatuje Plzeňan Josef.

Zdroj: Deník.cz | Autor: Ladislav Vaindl

Piva z minipivovarů hodnotil pro MF DNES sládek vyškovského pivovaru Dušan Táborský. Piva známkoval jako učitel ve škole, hodnocení je však obrácené, pětka je nejlepší.

Intenzita vůně. Celková vůně piva by měla být slabá až střední a měla by být sladěna v harmonický celek, tak aby žádná vůně z piva nevynikala. Každé pivo má svoji specifickou vůni a je věcí sládka, aby nekolísala. Příjemnou a pro určitá piva charakteristickou může být slabá ovocná vůně. Svěží vůni charakterizuje mírná kvasničná a hlavně jemná chmelová vůně.

Zdrojem nepříjemných cizích vůní bývají nekvalitní suroviny, ale také chyby v technologii a hygieně provozu, takže pivo pak může být cítit po mýdle, parfému, jablcích nebo spálenině. Zkažené pivo voní nakysle.

Říz. Nejdříve se hodnotí, zda je pivo dobře nasyceno kysličníkem uhličitým. Pokud má pivo správný říz, tak osvěží a bublinky přitom nelezou nosem. České pivo má mít hodně silný říz na rozdíl od anglických větráků.

Plnost. Klasické ležáky jsou plnější, protože jsou záměrně nedokvašené, obsahují víc zbytkového cukru. Při pití zanechávají v ústech hutnější dojem.

Hořkost. Je dána přítomností hořkých kyselin z chmele. Dobré pivo se pozná tak, že hořkost na jazyku ulpívá, neodezní tak rychle. V ideálním případě by měla být mírně drsná. Cizí chuť. Stejně jako vůně, může pivo obsahovat i cizí nevítané chutě, pro které platí v podstatě stejná charakteristika jako u uvedeného popisu cizích vůní. Nepatří do něj ovocné, zeleninové, parfémové nebo bylinné chutě. Po karamelu může chutnat pouze tmavé pivo, ne světlé.

Pokud pivo chutná tak, jako když se rozžvýká stará střídka chleba, může to být tím, že je zoxidované.

Malé, až rodinné pivovary už fungují skoro v každé jihomoravské vesnici. Žíznivý turista má slušnou šanci, že natrefí na takový šenk, kde čepují chutné pivo. Tam kalné, jinde se špetkou bylin, o kus dál s příchutí višní. Znamená to snad, že kraj proslavený vínem začne ohromovat zbytek světa pivními speciály?

Změní se vinotéky na pivotéky?

Ustoupí dvoudecovky půllitrům?

Vinice chmelnicím?

Nesmysl. Hlavní výrobci zůstanou na Plzeňsku nebo Českobudějovicku. Minipivovary jim nemůžou konkurovat, zůstanou jen koloritem jako třeba řeznictví, kde prodávají domácí klobásky, na které stojí každé úterý lidé ze sousedství frontu.

Znám ovšem několik pivních fajnšmekrů schopných cestovat za novou značkou na konec světa. Co kdyby jižní Morava udělala kompromis a kromě vinařských stezek nakreslila ještě pár pivařských?

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Robert Klos

Pivních soutěží je v Česku sice méně než těch vinných, ale přesto víc než dost. V žádné se však dosud spolu neutkaly pivní speciály - piva, která nelze zařadit do žádné z obvyklých kategorií výčepní, ležáky nebo nealkoholická, protože se vzájemně hodně liší. Platilo to do poloviny září, kdy se v rámci festivalu Znojemský hrozen 2009 konala první soutěž speciálních a neobvyklých piv.

Přihlásilo se do ní celkem deset pivovarů s šestadvaceti vzorky. Organizátoři, kterými byla společnost Port spolu s Výzkumným ústavem pivovarským a sladařským, rozdělili piva do tří skupin: světlá speciální piva, tmavá a polotmavá speciální piva a neobvyklá piva, tedy piva ochucená nebo vyráběná neobvyklou technologií. Právě vzorek z této poslední kategorie - sladový nápoj Bernard švestka s čistou hlavou - uspěl u dvacetičlenné poroty odborníků a novinářů nejlépe. Paradoxně tedy vyhrál nápoj, který nemůže být označen jako pivo, třebaže jeho základem je nealkoholické jantarové pivo. Právě kvůli podílu přidávaného koncentrátu nespadá do kategorie piva ani nealko piva.

Soutěž speciálních piv se bude příští rok opakovat. „Velmi nás překvapil zájem pivovarů a počet přihlášených piv již v prvním ročníku soutěže překonal naše očekávání,“ uvedl Josef Vacl z pořádající firmy Port. „Potvrzuje se tak trend zvyšujícího se zájmu o speciální i neobvyklá piva a rostoucí popularita dosud málo známých piv.“

Zdroj: Zprávy iDnes.cz

Jen málokdo kupuje pivo podle etikety, jako to děláme u vína. Někdo si jde spolehlivě za svou značkou a někoho zase zajímá jen cena. Přesto je pivní etiketa důležitý zdroj informací. Dozvíte se z ní, zda jde o pivo lehké, výčepní, ležák nebo speciální a zda je světlé, tmavé, polotmavé nebo řezané, kolik má alkoholu, dokdy byste ho měli vypít...

Všechny tyto informace vám musí sdělit výrobce povinně. Pivovary však někdy zacházejí s povinnými údaji trochu stylem chytré horákyně. Aby se z nich zákazník dozvěděl, co musí, ale zase ne to, čím se výrobce nechce moc chlubit. Takže nezjistíme, kdy bylo pivo vyrobeno, a ani nevíme, jak je čerstvé. V anonymitě může zůstat dokonce i výrobce, protože zákon o potravinách umožňuje místo něj uvést distributora nebo prodejce.

Zákazník se může setkat ještě s dalšími údaji: například že je pivo nepasterované, nefiltrované, že bylo vyrobeno z přírodní minerální vody... Výrobce může všechny tyto informace uvést, pokud jsou ovšem skutečně pravdivé.

Vzhledem k tomu že naprostá většina tuzemských piv je vyrobena metodou spodního kvašení, způsob kvašení se uvádí jen u piv vyrobených svrchním nebo spontánním kvašením či kvašením v lahvi.

***

1 Značka

Značku si každý pivovar chrání, někdy i za cenu soudních sporů. Často mívá českou i zahraniční verzi, většina tuzemských piv se totiž vyváží do zahraničí.

2 Barva

Světlá piva se vyrábějí ze světlých sladů, tmavá z tmavých, karamelových nebo barevných sladů, polotmavé vznikne smícháním světlého a tmavého sladu, řezané smícháním světlého a tmavého piva stejného druhu.

3 Druh piva

Pivo musí být označeno druhem podle vyhlášky (lehké do 7%, výčepní 8-10%, ležák 11-12%, speciální nad 13%). Výrobce může přidat i údaj o stupňovitosti - například ležák 12%, jedenáctiprocentní pivo, 12o - pokud odpovídá skutečné hodnotě extraktu.

4 Výrobce

Ne vždy se dozvíte, ve kterém pivovaru bylo pivo vyrobeno a plněno, jako v tomto případě. Obzvláště u velkých pivovarských skupin, které vlastní více pivovarů, třeba i v zahraničí, se můžete jen dohadovat, kde pivo uvařili. Jindy se musíte smířit například s údajem „vyrobeno pro Tesco“.

5 Českobudějovické pivo

Evropské logo pro Chráněné zeměpisné označení dává zákazníkovi garanci, že pivo bylo skutečně vyrobeno v Českých Budějovicích a že nejde o napodobeninu. České pivovary, které vyrábějí pivo technologií typickou pro výrobu českého piva, mohou používat i značku České pivo.

6 Složení

Na většině etiket najdete místo hlávkového chmele „chmelové přípravky“, může to být jak sušený chmel v granulích, tak chemicky připravený chmelový extrakt.

7 Obsah alkoholu

Nemá nic společného se stupni piva, 10% pivo neznamená, že má 10 procent alkoholu. Množství alkoholu závisí na množství cukru v extraktu a stupni prokvašení. Tento 12% ležák má pět procent, ale například Pilsner Urquell (také 12%) má díky nízkému stupni prokvašení jen 4,4 % alkoholu.

8 Minimální trvanlivost

Do této doby výrobce zaručuje, že pivo bude v pořádku, pokud bylo skladováno při optimálních podmínkách. K pití bude ještě pravděpodobně i v dalších týdnech, ale zcela určitě si na něm nepochutnáte. Pivo totiž ztrácí časem na chuti. Jenže uvádět datum výroby, které by bylo pro spotřebitele důležitější, protože lépe vypovídá o čerstvosti piva, není bohužel povinné.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz

U příležitosti svátku svatého Václava, patrona českých sladovníků a pivovarníků, byli dnes na Svatováclavské slavnosti českého piva 2009 uvedeni do Síně slávy českého pivovarství a sladařství Ing. Ivan Houska a Ing. Josef Tolar. Toto ocenění bylo již posedmé předáno významným osobnostem za jejich celoživotní profesní přínos oběma oborům.

„Naše pivovarství a sladařství by nikdy nedosáhlo světového věhlasu bez těch, kteří se na výrobě piva podíleli svou celoživotní prací,“ uvedl Ing. František Šámal, předseda Českého svazu pivovarů a sladoven. „Při předávání těchto ocenění si uvědomujeme, že ač technologie i technika kráčí vpřed doslova mílovými kroky, české pivo by nebylo tím, čím je, bez silného vlivu lidského faktoru. Naše obory mají to štěstí, že disponují takovými odborníky v pivovarech, sladovnách a výzkumných i vzdělávacích institucích. Jsem si jist, že tomu tak bude rovněž v budoucnu,“ dodal František Šámal.

Ing. Ivan Houska (* v Praze) je dlouholetý vynikající pedagog a byl řadu let ředitelem Střední průmyslové školy potravinářské technologie v Praze, Podskalské ulici. Během své pedagogické činnosti se podílel na odborné výchově kolem jednoho tisíce specialistů v potravinářském, a především pivovarském oboru. Mezi absolventy školy patří dnešní přední experti a manažeři českého pivovarství a sladařství. V letech 1990 až 2005, kdy vedl školu, se mu ji podařilo zrekonstruovat, zmodernizovat a vybavit mnoha technologickými zařízeními, tak aby vznikla špičková vzdělávací instituce. Škola se rovněž stala místem, které se dlouhodobě sponzorsky podílelo na činnosti nadace pro bývalé vynikající československé a české sportovce a olympioniky. Škola se pod jeho vedením stala institucí, která zahrnuje pět potravinářských oborů a sedm ekonomických a patří k prvotřídním vzdělávacím institucím u nás.

Ing. Josef Tolar (* 1942 v Počátkách) se v průběhu svého dlouholetého působení v Budějovickém Budvaru, n. p., stal synonymem vynikajícího pivovarského odborníka. Během období 24 let, kdy byl sládkem, se mu podařilo zrekonstruovat a zmodernizovat četná technologická zařízení v pivovaru. Tehdejší výstav piva byl v roce 1985 kolem 413 000 hl, zatímco v roce 2008 činil už 1 360 000 hl a export se zvýšil z 18 na dnešních 55 zemí světa. Piva s unikátní a nenapodobitelnou chutí, na jejichž výrobě se Tolar rozhodujícím způsobem podílel, byla mnohokrát oceněna doma a v zahraničí, např. v několika ročnících respektované a renomované Monde Selection v Bruselu. Tolar měl také po roce 1989 možnost prezentovat české pivovarství v různých zemích, např. v Rakousku, Německu, Brazílii, bývalém Sovětském svazu, Koreji nebo Japonsku. Je držitelem podnikových ocenění tuzemských i zahraničních institucí působících v pivovarském sektoru.

Zdroj: Tisková zpráva