Láska na první pohled neexistuje jen ve filmech. Případ architektů Pavla Prouzy a Jany Prouzové Myškové ukazuje, že jistým způsobem se můžete zamilovat i do okouzlující, byť zchátralé stavby. Takovou našli v Lobči na Kokořínsku a objektem je několik set let starý pivovar.

„Pivovar je atypicky usazen v prostoru obce Lobeč, protože stojí na jejím dně. Je tedy v podstatě středobodem, ohniskem obce. Prostředí je takovou scénografickou hrou. Když tam přijdete, zjistíte, že dominantou je sice barokní zámeček nebo kostelíček na kopci, obec se ale točí kolem pivovaru,“ vysvětluje architekt a předseda občanského sdružení Pivovar Lobeč Pavel Prouza.

Už od počátku tušili, že půjde také o cenný objekt a stavebně historický průzkum jim dal za pravdu.

Reportáž Evy Rajlichové o pivovaru Lobeč

„Dokonce se nám v rámci průzkumu podařilo zpracovat dendrochronologickou analýzu jednoho dřevěného prvku z tužidla a mohli jsme datovat jádro původní stavby do počátku 17. století. Takže jsme vlastně zjistili, že ten pivovar byl vlastně renesanční stavbou,“ říká Prouza.

První zmínky o lobečském pivovaru, který má dnes statut nemovité kulturní památky, pochází z roku 1586. Stavba prošla řadou úprav, třeba barokní nebo klasicistní. Svou dnešní podobou dostala na konci devatenáctého století, kdy se změnila na parostrojní typ pivovaru. A právě tuto podobu se rozhodli architekti respektovat i do budoucna.

„Díky tomu, že peněz je nedostatek, máme více času přemýšlet o tom, jak to má být. Čím dál více jsme směřovali k pokornější poloze. Aktuální navrhovaná podoba areálu spíše skutečně připomíná autentickou podobu z 19. století a naše vstupy, které plánujeme, budou mít charakter spíše interiérových úprav,“ dodává Prouza.

Celkové náklady na rekonstrukci budou velké. Občanské sdružení Pivovar Lobeč je odhaduje až na 90 milionů korun, a bez dotací a grantů to nepůjde. Pokud bude úsilí skupiny mladých architektů úspěšné, mohla by díky unikátní industriální památce obec Lobeč, která spojuje romantické Kokořínsko a Máchův kraj, získat na přitažlivosti, pokračuje architektka Jana Prouzová Myšková:

„Chceme, aby se pivovar stal kulturním centrem celé oblasti. Plánujeme ho nejen napojit na evropskou síť industriálního dědictví, ale chceme tam vytvořit i velké výstavní prostory a intenzivně se věnovat kultuře, aby byl pivovar přínosem, a to nejen lokálním.“

Mimořádnou příležitost prohlédnout si lobečský pivovar bude pro veřejnost v neděli 11. září, podrobnosti najdete na webových stránkách pivovarlobec.cz.

Zdroj: Rozhlas.cz | Autorka: Eva Rajlichová

http://www.rozhlas.cz/zpravy/regiony/_zprava/943830

Na chuťové buňky dokáže dokonale zahrát Vladan Šonka z Kunovic. V tamním hypermarketu totiž k velké radosti milovníků kvalitního moku provozuje netradiční prodejnu – pivotéku. Její provoz zahájil v létě roku 2010. Další pak před několika týdny zprovoznil ve zlínském OC Tesco.

Nápad zřídit prodejnu s desítkami druhy piv dostal na svých cestách po zahraničí. „Bary a restaurace za hranicemi nabízí bohatý výběr těchto nápojů. Naše republika v tomto trochu pokulhává, přestože se považujeme za pivní velmoc. Napadlo mě, že bych rozmanitost a nápaditou nabídku mohl poskytnout i zákazníkům v našem regionu,“ tvrdí Vladan Šonka, který se považuje za pivního patriota. V jeho prodejnách, kde mu vydatně pomáhá i jeho syn Marek, totiž dominují především česká piva. Menší část sortimentu pak tvoří nabídka belgických pivovarů. „Nabízím především výrobky menších pivovarů, které jsou mimořádně kvalitní. Spousta milovníků piva možná ani netuší, že v České republice funguje zhruba 170 pivovarů a tak lze mezi nimi vybírat vysoce kvalitní nápoje rozličných chutí. Podle mého mínění je škoda, že tyto malé pivovary své produkty nešíří na náš trh ve větším množství,“ pochválil tuzemskou produkci podnikatel, který ve svých pivotékách v Kunovicích a Zlíně-Malenovicích nabízí úctyhodných 120 druhů piv. Ve svých prodejnách Šonka nabízí také oblíbené pivní koše i dárková balení piv, která lze sestavit i podle individuálních přání zákazníků. V nabídce jsou také zajímavé pivní sklenice, keramika, a dárkové předměty v podobě otvíráků, triček, čepic a podobně. Pro náročnější zákazníky je Vladan Šonka připraven zajistit i sudová piva. Nepřehlédnutelným bonusem je i exkluzivní prodej časopisu Pivo, Bier informující o zajímavostech na pivním trhu.

Největší zájem je podle provozovatele netradiční prodejny o nepasterizovaná piva, konkrétně o piva Svijany, Chodovar, Poutník, Chotěboř, Krakonoš a podobně. On sám nedá dopustit na chodovarský mok. Mezi unikáty, které lze v jeho prodejně sehnat, je belgické pivo Belzebuth s třináctiprocentním obsahem alkoholu, což představuje na české poměry nevídaných 30 stupňů.

Jeho plány do budoucna jsou odvislé od úspěšnosti obou stávajících pivoték. „Zatím je zájem poměrně slušný, takže pokud to půjde takto dál, budu uvažovat o otevření dalších pivoték,“ prozradil dvaačtyřicetiletý Vladan Šonka, který upozornil, že podrobnější informace lze nalézt na stránkách jeho pivotéky www.pivoteka-uh.jex.cz.

Zdroj: Prostějovský deník | Foto: Oleg Kapinus

http://prostejovsky.denik.cz/podnikani/kunovicka-pivoteka-nabizi-i-tricetistupnovy-7772.html

Již pošesté se na jindřichohradecký Tyršův stadion sjedou pivovary ze všech koutů republiky a letos poprvé i ze zahraničí. Zlatavý mok si návštěvníci vychutnají od pátku do soboty za doprovodu rozmanitého kulturního programu.

Do zákulisí pivních slavností nás nechal nahlédnout jejich pořadatel Josef Snížek.

Letos poprvé budou pivní slavnosti dvoudenní. Co vás vedlo k jejich rozšíření?

Prvotní podnět byl ze strany pivovarů. Vzhledem k tomu, že některé pivovary jedou přes celou republiku, je pro ně půldenní akce dosti nerentabilní. Hlavně pivovary z větší vzdálenosti proto preferovaly delší prezentaci, protože tak mají lepší šanci se lidem představit.

Co znamenalo rozšíření slavností na dva dny pro vás jako pořadatele?

Je to víc starostí, ale v konečném důsledku se stejně pódium musí postavit, areál vybavit elektřinou. V tomto ohledu není velký rozdíl, jestli akce trvá jeden nebo dva dny. Pak už jde jen o to, udržovat stav areálu v pořádku, aby se návštěvníci cítili dobře. Letos jsme zavedli novinku, kterou je zpětný výkup kelímků. Doufáme, že se tak lépe podaří udržet na místě pořádek.

Kolik pivovarů se bude v Jindřichově Hradci prezentovat?

Letos se podařilo dostat na slavnosti maximum pivovarů, které kapacita Tyršova stadionu dovolí. Přijede téměř dvacet pivovarů a návštěvníci budou moci ochutnat šedesát druhů piva. Poprvé budeme mít zahraniční účast, pivovar Schremser z Rakouska a německý Aldesbacher. Také budou zastoupeny čtyři minipivovary, které vaří opravdu dobré české pivo z místních surovin.

Na jaké pivní speciály se lidé mohou těšit?

K ochutnání budou zajímavá piva. Například pivovar Zvíkov přiveze sedm druhů ležáků. Já sám si potrpím na těžší piva, pšeničná, kvasnicová. To je pivo, jak má být. Ale k dostání budou třeba i ovocná piva, například borůvkové. Jsem zvědavý na bavorský Aldesbacher, to by mělo být takové echt německé pivo. Z českých se těším na nabídku minipivovarů. Velké pivovary samozřejmě nebudou chybět, ale Hradečáci budou mít možnost ochutnat i pivo, které na jihu Čech není běžně k dostání.

Bylo obtížné zajistit dvoudenní program?

Program se musí přizpůsobit finančními možnostem. Preferoval jsem dobré, známé umělce, ale kteří jsou finančně dostupní. Věřím však tomu, že účinkující návštěvníky zaujmou. V pátek by to mohl být třeba Wohnout nebo Zdeněk Izer, v sobotu Miro Šmajda, Navostro, Richard Nedvěd. Letos prvně přijala pozvání rakouská dechovka z Raabsu, která normálně čítá asi sedmdesát členů. Ale protože nemáme tak velké pódium, přijede jich jen polovina. Pak jsem samozřejmě oslovil místní kapely, kterým jsem také chtěl dát šanci zahrát si na pořádný aparát před větším publikem. Protože sám jsem muzikant.

Které z účinkujících si nenecháte ujít?

Těším se v pátek na U2 Desire revival, kteří patří k nejlepším revivalovým kapelám v republice. V sobotu si rád poslechnu místní kapely a jsem zvědavý na NIL. Mají vynikající zpěvačku, je to kapela na úrovni Guano Apes nebo Die Happy, takový tvrdý rock s ženským zpěvem. Myslím, že to bude dobrá tečka za sobotním večerem.

Kolik návštěvníků pivních slavností čekáte?

Ideální stav by byl, kdyby se Tyršák naplnil. Samozřejmě velký podíl na úspěchu má počasí. Byl bych spokojený, kdyby přišlo tři tisíce lidí. K sezení by mělo být k dispozici kolem tisíce míst. Pivovary si vozí svoje stany a sezení. Minipivovarům, které si takovouto výbavu nemohou dovolit, vypomáháme, aby si i u nich mohli hosté sednout a dát si v klidu pivo.

Na kolik peněz návštěva pivních slavností vyjde?

Vstupné činí na jeden den sto korun, na oba dny sto padesát. Kdo si v pátek koupí dvoudenní vstupenku, nechá si na ruce přilepenou pásku a může se zúčastnit i v sobotu. V pátek se brány stadionu otevírají v půl páté, program začíná v pět a končí o půlnoci. V sobotu se začíná v poledne, muzika bude hrát opět do půlnoci a pak se ještě zhruba dvě hodiny bude točit pivo.

Co říci na závěr?

Chtěl bych především poděkovat sponzorům, Městu Jindřichův Hradec, panu starostovi a hejtmanovi. Doufejme, že vyjde počasí a slavnosti budou pro všechny návštěvníky hezkým zážitkem.

Zdroj: Jindřichohradecký deník | Autorka: Lenka Urmanová

http://jindrichohradecky.denik.cz/zpravy_region/pivni-slavnosti-nabidnou-sedesat-druhu-20110902.html

Pěstitelům začínají dělat problémy levná piva ze zahraničí, nedává se do nich tolik chmele.

Rozpačitou sezonu mají za sebou čeští pěstitelé chmele. Většina zemědělců v těchto dnech dokončuje sklizeň, ve chmelnicích zůstávají většinou už jen pozdní odrůdy, které se sklidí v průběhu září.

Úroda chmele je nadprůměrná, zemědělci z toho ale velkou radost nemají. Chmele je totiž v Česku i po celém světě nadbytek, což tlačí na jeho cenu. Došlo to tak daleko, že někteří čeští pěstitelé chmel ani nesklidí.

„Po loňské rekordně velké úrodě bylo chmele nadbytek a odběratelé jej téměř přestali nakupovat. Čekali na nižší ceny. Reagovali jsme na to snížením ploch o více než pět set hektarů, na kterých se letos chmel pěstuje, v domnění, že se situace dostane opět do normálu. Přišla ale opět nadprůměrná úroda, takže je chmele dál nadbytek,“ sdělil Bohumil Pázler, předseda Svazu pěstitelů chmele ČR s tím, že někteří pěstitelé chmel proto vůbec nesklidí. Jedná se o chmel, jehož prodej není smluvně zavázán a při celosvětovém nadbytku je jeho prodej téměř nemožný. Kolik hektarů chmelnic zůstane nesklizených, se ukáže až po úplném dokončení sklizně tento měsíc.

Pětina úrody ladem?

Pěstitelé mají nasmlouvané dodávky na zhruba pět tisíc tun chmele, přitom celková letošní úroda se v Česku odhaduje na 6100 tun. Je tak možné, že ve chmelnicích zůstane až pětina porostů.

Kromě aktuálního celosvětového nadbytku dělají českým chmelařům problémy dlouhodobé trendy v pivovarnictví. Výstav pivovarů v Česku klesá, což má vliv na odběr množství chmele. Navíc se do Čech stále víc dovážejí levná piva, do kterých se dává chmel jen v minimálním množství a navíc ještě méně kvalitní. „V množství hořkých látek z chmele je u českého piva a levného ze zahraničí až pětinásobný rozdíl. V kvalitním pivu je chmele zhruba za desetník, v levném pětkrát míň,“ řekl Zdeněk Rosa, předseda představenstva Chmelařství, družstvo Žatec.

Největší hrozba - levné zahraniční pivo

Právě levné pivo dělá českým chmelařům víc starostí než třeba počasí. „Velké řetězce si nechávají vyrábět hlavně v Polsku piva pod vlastní značkou. Dokud to bylo 200 tisíc hektolitrů ročně, bylo to ještě v pohodě, ale on už je to skoro milion hektolitrů ročně,“ řekl Jiří Kořen, ředitel Chmelařského institutu v Žatci. „Chmelení, které je při tom použito, je mnohem menší, navíc z levných a méně kvalitních chmelů,“ dodal. I proto prý počítá, že produkce chmele v Česku v příštích letech asi sotva poroste.

Letos se v ČR chmel pěstuje na 4632 hektarech, což je o 578 hektarů míň než loni. Přitom ještě před 15 lety se chmel v Česku pěstoval na zhruba 11 tisíci hektarech. Pokles výměry chmelnic je celosvětový trend, letos se pěstuje na rekordně nejnižší ploše v historii – pod 48 tisíci hektary.

Zdroj: Žatecký deník | Autor: Petr Kinšt

http://zatecky.denik.cz/zpravy_region/chmel_sklizen_zatec_20110902.html

Podíl minipivovarů v Česku roste, letos jich bude už na 120. Šéf svazu chce, aby kvasnice prodávaly specializované firmy.

Počet minipivovarů v Česku roste. Letos jich přibude zhruba desítka na celkových 120. S rostoucím vlivem jim ale přibývají i problémy. Přestože na celkové produkci piva mají v Česku podíl sotva jednoho procenta, pro velké pivovarnické skupiny začínají být kvůli jejich speciálním pivům nepříjemnou konkurencí. Například lídr trhu Plzeňský Prazdroj tak malým pivovarům zastavil léta fungující prodej jedné ze základních surovin - kvasnic.

"Situace se pro nás výrazně změnila. Ze dne na den nám v Gambrinusu přestali kvasnice prodávat. Náhradní nákup pro nás znamená vyšší náklady. Pivo ale kvůli tomu nezdražíme," říká například majitel restauračního pivovaru U rybiček ve Stříbře na Plzeňsku David Ryba.

"Od Gambrinusu jsme kupovali jejich kmen kvasnic W, jenže to v Prazdroji stopli. Musíme hledat náhradu u některého německého pivovaru, případně investovat nemalou sumu do zřízení vlastní propagační stanice," přidává se František Pinkava, sládek průmyslového pivovaru Herold z Březnice u Příbrami. Březnický pivovar, který výstavem přes 10 tisíc hektolitrů ročně už patří do skupiny průmyslových pivovarů, odebíral kvasnice od plzeňského lídra trhu skoro čtvrt století. "Musíme se s výpadkem od Gambrinusu vyrovnat. Dřív tady nebývala taková rivalita mezi velkými a malými pivovary," dodává Pinkava.

Vlastní kvasnice něco stojí

Vlastní kvasnice, které jsou kromě sladu a chmele další základní surovinou pro vaření piva, si pěstuje většina velkých pivovarů. Mnoho těch menších, zejména restauračních, kterých v Česku rychle přibývá, však nemá vlastní mikrobiologickou (takzvanou propagační) stanici na množení kvasnic.

Řeší to nákupem od jiných dodavatelů, pivovar Gambrinus ze skupiny Plzeňského Prazdroje byl jen jedním z nich. Výhodou byla dobrá kvalita za dobrou cenu. Ještě letos v červenci se Prazdroj v tiskové zprávě chlubil, že kvasnicemi a sladem zásobuje na osm menších pivovarů ze západu Čech a okolí Prahy.

"Naše suroviny jsou mezi minipivovary oblíbené, protože jsou mimořádně kvalitní. Kvasničné kultury jsou maximálně hygienicky čisté zejména díky moderní technologii cylindrokónických tanků, které používáme na kvašení piva Gambrinus. Minipivovary totiž používají kvasnice, které již pivo Gambrinus prokvasily. Jako sládek vnímám tyto dodávky minipivovarům především jako kolegiální výpomoc," uvedl v červenci Jan Hlaváček, vrchní sládek Gambrinusu.

My a oni?

Teď se situace náhle obrátila. "S dodávkami nejkvalitnějšího ječmenného sladu budeme pokračovat. Vzhledem k našim interním předpisům ovšem musíme přehodnotit dodávky pivovarských kvasnic, které do budoucna subjektům mimo Plzeňský Prazdroj poskytovat nebudeme," říká mluvčí Prazdroje Jiří Mareček. Za poslední tři roky dodal Prazdroj konkurenčním pivovarům v okolí 62 tun sladu z vlastní sladovny a stovky litrů kvasnic - těch za cenu řádově pouhých několika set korun za týdenní potřebu v litrech, nižší, než lze pořídit u dalších dodavatelů.

Postup Prazdroje má podle některých lidí z pivovarnické branže logiku. Konkurenční, byť malé pivovary se vymezují proti údajným "europivům" svými v regionech unikátními speciálními značkami, přitom k jejich vaření používaly suroviny od konkurenčního Gambrinusu. Předseda Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň ale odmítá dělení na "my a oni". "Musíme nějak řešit otázku kvasnic. Podobně jako v USA, kde vznikly specializované firmy, které se zabývají výhradně dodávkami kvasnic. Ale vadí mi vydělování jedněch proti druhým. Nemůžeme říkat, že všechny minipivovary vaří skvělé pivo a všechny velké pivovary vaří špatné," reaguje Šuráň.

Pivovary v ČR

120 mini a restauračních pivovarů bude letos fungovat v ČR. To je o 10 víc než loni. Jejich podíl na celkové produkci je asi jedno procento (z loňských 17 milionů hektolitrů).

46 průmyslových pivovarů funguje aktuálně v ČR. Většina z nich si množí vlastní kvasnice, jen část těch menších je nakupuje od velkoobchodníků.

Prazdroj - lídr trhu s pivovary v Plzni, Nošovicích a Velkých Popovicích ovládá skoro polovinu tuzemské produkce. Následují Pivovary Staropramen, Heineken a Budvar, dohromady ovládají asi 80 % produkce piva v ČR.

Spotřeba piva v Česku stagnuje. Podle údajů Českého svazu pivovarů a sladoven vzrostla produkce pivovarů v ČR za letošních prvních sedm měsíců v meziročním srovnání o 0,9 %. Loni se uvařilo u nás za celý rok celkem 17 milionů hektolitrů piva, což je o 8 % méně než v roce 2009.

Zatímco produkce průmyslových pivovarů stagnuje, zájem o pivo z minipivovarů roste. Letos jich má otevřít desítka. Pivo se tak v roce 2011 začalo vařit v Litoměřicích, Rokycanech nebo Jihlavě.

Zdroj: Hospodářské noviny | iHNed.cz | Autor: Miroslav Petr

http://hn.ihned.cz/c1-52723680-plzensky-prazdroj-odrizl-male-pivovary-od-kvasnic

Ve světě jsme známí jako národ „pivařů“, jak by také ne, vždyť pěnivého moku vypijeme v přepočtu na hlavu nejvíce na světě. Chmelový nápoj má u nás mnohasetletou tradici. Přesto se výrobci snaží nezaostat a jít s dobou a nabízejí tak piva nejen v bio kvalitě, ale také v nejrůznějších příchutích.

Novinky na trhu

Kromě několika velkých pivovarů je na našem trhu také dost drobných soukromých pivovarů a právě ty se obvykle snaží připravit pro spotřebitele nějakou tu specialitu. Většinou jde o zboží určené i exportu, ale přece jen něco může ochutnat i našinec. Čím vším lze konzumenty překvapit?

Piva s příchutí

Už několik let se obvykle v létě objevují piva s příchutí. Ochutnat máme možnost např. pivo třešňové, švestkové nebo třeba i konopné. Platí však, že tuzemský konzument je více konzervativní, proto směřují piva s originálními příchutěmi spíše za hranice. Např. Francouzi si potrpí na pivo s karamelovou nebo citronovou příchutí. Dá se říci, že co národ, to chuť. Zatímco Francouzi nemají hořkost piva rádi, Němci a Češi si snad jinou chuť představit nedokážou. U nás produkují piva s příchutí obvykle drobné minipivovary a jejich konzumentkami jsou především ženy. Fantazii se meze nekladou, kromě zmíněných příchutí je ve hře třeba také pivo borůvkové či kopřivové. K ne zcela klasickým výrobkům pak patří např. pivo špaldové či bezlepkové. V nabídce je také speciální pivo s konopným výtažkem. Stále častěji se také stává, že pivovary vyrábějí speciální piva k různým příležitostem – např. k Vánocům či jiným svátkům.

Bio pivo

Když bio, tak bio, řekli si nejspíš někteří majitelé pivovarů a začali vařit zlatavý mok i v bio kvalitě. Neznamená to však, že by tento nápoj měl méně alkoholu nebo kalorií, pouze suroviny na jeho výrobu pocházejí z ekologicky šetrného zemědělství. Nabízejí jej také zahraniční pivovary. Čepované však nečekejte, daleko snadněji je zakoupíte v supermarketu. A chuť? Tu už musí zhodnotit každý konzument sám.

Zarytí příznivci klasiky

Proč se do těchto experimentují pouštějí pivovary jen okrajově? Odpověď je nasnadě. Velký podíl konzumentů piva tvoří tzv. zarytí zastánci klasiky, které je těžké převychovat. Je jen stěží představitelné, že by se např. v nějaké vesnické hospůdce, kde se pravidelně scházejí štamgasti, čepovalo třešňové nebo švestkové pivo. Podobné záležitosti se tak stávají spíše zábavným zpestřením, proč ne, za zkoušku to určitě stojí. Je však pravdou, že podle výsledků nejnovějších anket, Češi jako pivaři své zažité zvyklosti mění, je tedy možné, že ovocné pivo má před sebou světlou budoucnost.

Jako letní odlehčenější varianta se objevuje pivo s trochu citronové šťávy – je více osvěžující a méně hořké. Jako letní drink se dá také doporučit pivo smíchané s nějakým druhem citronové limonády – hlavně v horkých dnech jde o lehčí variantu klasického piva.

Zdroj: Bio klub.cz | Autorka: Veronika Benešová

http://www.bioklub.cz/nezarazene/kdyz-klasicke-pivo-nudi…/

Návštěvníci Oktoberfestu se mohou každoročně po 16 až 18 dní těšit pohledům do dekoltů v dirndlu. Děvčata roznášející mázy piva neskrývají ze svého poprsí zrovna hodně. A ti, kdo si budou chtít podobný výjev upomínat příštích šestnáct měsíců, si na letošním festivalu trvajícím sedmnáct dní a začínajícím 17. září můžou koupit kalendář s dekolty v dirndlu. České pivaře navíc potěší silná koruna vůči euru, pivo pro ně nebude dražší než loni.

Kalendář začíná zářím 2011 a končí prosincem 2012. Je v něm tedy šestnáct měsíců a šestnáct fotografií různých provedení bavorského dívčího kroje. Kalendář se jmenuje Wiesen-Einblicke neboli „odhalující pohledy“. Kalendář má 32×32 centimetrů a stojí bez pěti centů patnáct eur – asi 360 korun.

„Pivo a hudba, ale také ženy v tradičních krojích jsou součástí celého zážitku z Oktoberfestu, fanoušci si teď mohou domů odnést nejhezčí pohledy,“ tvrdí mluvčí vydavatelství KV&H Publishers.

A letošní Oktoberfest vyjde německé pivaře opět dráž. Za máz (litr) piva se zaplatí od 8,70 do 9,20 eura. Byla tak pokořena hranice devíti eur, pod níž se cena držela loni. Český pijan ale ve srovnání s loňskem nezaplatí víc. Kvůli silné koruně ho letos vyjde litr piva na 210 až 223 korun, loni to bylo až 230 korun.

Zdroj: Nejvíc Info

http://www.nejvic.info/info-mixer/59490-oktoberfest-ozdobi-sestnactimesicni-kalendar-s-dekolty-v-dirndlu-a-pro-cechy-i-lacinejsi-pivo.html

Zda bude první leden roku 2014 znamenat konec kouření v restauracích, je zatím ve hvězdách. Provozovatelé pelhřimovských restaurací už si ale názor udělali.

Uspokojí nároky kuřáků i nekuřáků

V pelhřimovském baru a restauraci U Slona se kupříkladu snaží vyjít vstříc jak kuřákům, tak nekuřákům.

„O úplném zákazu kouření se tu, pokud vím, nikdy neuvažovalo, protože by nám to mohlo snížit klientelu. Asi šedesát až sedmdesát procent z ní tvoří kuřáci,“ řekla barmanka, která si nepřála být jmenována. Návrhu podle svých slov nedává velkou naději. „Myslím, že to stejně neprojde, ale necháme se překvapit,“ dodala.

Pro nekuřáky mají U Slona vyhrazený salonek. V době oběda platí navíc zákaz v celé restauraci kromě barové části. „Nekuřáci, kterým ale cigarety nevadí, si stejně někdy sednou do kuřácké části,“ svěřila se se svými zkušenostmi barmanka.

Cigaretu si nezapálí návštěvníci pelhřimovské restaurace Měšťanský dům. Zavedení nového pravidla tedy nebude mít na její provoz vliv. „Nechal bych to ale každému na uvážení, zda se rozhodne kouření povolit, či zakázat. Nemyslím si, že bychom naším omezením přicházeli o zákazníky. Podle toho, co slyším, je to vyrovnané. Někdo by přestal chodit, pokud bychom kouření povolili, jiní by naopak začali,“ podotkl provozovatel Měšťanského domu Pavel Šlechta.

Nařízení by se mohlo nepříjemně dotknout návštěvníků pelhřimovské restaurace Střepina. „Máme tu sice nekuřáckou místnost, ale tu využívají lidé leda přes oběd nebo rodiny s dětmi. Zákazníci, kteří přijdou jenom na pivo, mají většinou ten názor, že cigareta k pivu patří. Myslím, že by si to bez ní mnozí nedovedli představit,“ přiblížila situaci na Střepině Eva Ryšánková.

Zákaz kouření v restauracích by uvítal například Petr Čermák z Humpolce. „Jako nekuřákovi mi není příjemné, když si někdo v restauraci zapálí. Zvlášť když jsem se přišel najíst. Většinou tedy vyhledávám nekuřácké salonky nebo si sednu venku na zahrádku,“ svěřil se.

Dodal ale, že má spoustu kamarádů, kteří se s cigaretou jen tak nerozloučí. „Radši ledasco překousnu, protože se jim nechci stranit,“ přiznal.

Omezení přes oběd by nevadilo

Zdeňka Tichá z Pelhřimova názor Petra Čermáka však nesdílí. „Kouří přece kdekdo. Nedovedu si představit jít na pivo a nedat si přitom cigaretu. Kvůli zákazu zapálit si by tam podle mě dost lidí přestalo chodit,“ připojila svůj názor.

Není ale proti, kdyby se zavedlo omezení kouření třeba přes oběd. „Nebo souhlasím, aby tu byla nějaká kompletně nekuřácká restaurace, aby byli všichni spokojení,“ pokračovala Zdeňka Tichá.

Podle informací z webových stránek www.odvykani-koureni.cz platí zákaz kouření v restauracích v jednadvaceti zemích Evropy. Od června 2010 platí zákaz kouření na všech veřejných místech v Bulharsku. V Chorvatsku začal rozsáhlý zákaz kouření v restauracích, na pracovištích a úřadech platit v květnu 2009.

Nejvíc může zakouřené prostředí uškodit dětem. „Podle Charty dětských práv má každé dítě právo na čistý vzduch. Tabákový kouř je mimo jiné také jednou z příčin syndromu náhlého úmrtí kojenců. Pobyt v zakouřeném prostředí zvyšuje u dětí riziko zápalu plic a zánětů středního ucha, je příčinou asi desetiny dětských leukemií, zvyšuje u dětí riziko vzplanutí astmatu a astmatického záchvatu, vede ke snížení plicních funkcí dítěte,“ zmiňuje dále web.

Zdroj: Pelhřimovský deník | Autorka: Dominika Dufková

http://pelhrimovsky.denik.cz/zpravy_region/20110829koureni.html

Adventní kalendář Elišky Počarovské zpříjemní čekání na Vánoce dospělým - je totiž pivní.

Eliška Počarovská (28)

Vzdělání: Vystudovala Ekonomicko-správní fakultu Masarykovy univerzity v Brně.

Kariéra: Tři roky pracovala v projektovém managementu IT společnosti IBM. Dnes se plně věnuje vlastním projektům.

Záliby: Cestování, vaření, četba.

Nápad roku 2011

- Ekonom postupně představuje finalisty letošního ročníku soutěže Nápad roku, který je v pořadí již čtvrtým.

- Cílem klání je podpořit podnikatelského ducha mladých lidí a pomoci jim s realizací jejich projektů.

- Přihlásit se mohou začínající projekty i ty, které jsou zatím jen na papíře.

- Nápady jsou hodnoceny na základě pěti kritérií: proveditelnost projektu, potenciál dalšího růstu, originalita, kvalita zpracování a osobnost podnikatele.

- Nápad roku organizuje Institut rozvoje podnikání při Vysoké škole ekonomické, společnost Economia vydávající časopis Ekonom je mediálním partnerem soutěže.

- Další informace lze nalézt na adrese www.napadroku.cz.

Mezi složitými internetovými projekty, kterými se letošní ročník soutěže Vodafone Nápad roku 2011 jen hemžil, působil pivní adventní kalendář snad až příliš jednoduše. Porotu ovšem zaujal. Vyhodnotila ho jako osmý nejlepší z celkem 97 soutěžních podnikatelských záměrů.

Odkud se tento nápad vzal? »Přišel ve chvíli, kdy si moji kamarádi stěžovali na to, že jim přítelkyně doma zakazují pít pivo,« vzpomíná jeho autorka, osmadvacetiletá Eliška Počarovská.

Jako pro děti

Zamyslela se nad tím, jak zařídit, aby si mohli muži doma v klidu vypít svůj oblíbený nápoj, a našla řešení. Nejenže ženy proti pití piva nic nenamítají, ony dokonce pivo svým mužům samy donesou. A nejen lahev, rovnou celou přepravku.

Proč? Přepravka totiž tvoří náplň kalendáře. »A pivní adventní kalendář je úžasná příležitost, jak muži věnovat originální dárek,« vysvětluje rodačka z jihomoravské Miroslavi.

Její nápad je obdobou klasického čokoládového adventního kalendáře, který dostane k Mikuláši většina dětí. V tomto případě se však o naplnění musí postarat (alespoň prozatím) sám dárce. Eliška Počarovská totiž dodává jen papírové víko, které se upevňuje na pivní přepravku. Je vybaveno dvaceti perforovanými okénky, které se otevírají postupně od Mikuláše až do Štědrého dne.

»Majitele kalendáře tak každý den čeká překvapení v podobě lahvového piva. O Štědrém dni si pak může dopřát rovnou dvě,« popisuje Počarovská.

Zájem o svůj výrobek si ověřila už loni. Zatím pivních adventních kalendářů za cenu 49 korun prodala zhruba 700.

Také nealko verze

Předvánoční úprava pivní přepravky zaujala i předsedu Českého svazu pivovarů a sladoven Jana Veselého.

»Vznik pivního adventního kalendáře mě příjemně překvapil. Je to důkaz toho, že vynalézavost nás Čechů nezná hranic - právě tak jako naše všeobecná sympatie pro pivo. Proč by si měly krátit čekání na Ježíška jenom děti?« říká.

Ne všechny reakce pivovarníků jsou však pozitivní.

»Kreativní nápady, které pobaví pivaře a podpoří prodej piva, samozřejmě vítáme. Adventní kalendář je ale vnímán spíše jako záležitost pro děti. Prazdroj jako odpovědný výrobce nabízí svá piva pouze plnoletým, takže nám tato forma propagace nepřijde vhodná,« reaguje tiskový mluvčí společnosti Plzeňský Prazdroj Jiří Mareček.

Eliška Počarovská přesto věří v úspěch svého projektu a stále na něm pracuje.

Dosud bylo možné pivní adventní kalendář pořídit pouze ve speciálním e-shopu na adrese www.pivnikalendar.cz. Jeho propagace pak převážně probíhala na sociální síti Facebook, kde mu Počarovská zřídila fanouškovskou stránku.

Letos by se měl kalendář objevit i v kamenných obchodech - to však není jediná změna.

»V letošní sezoně jej chci začít prodávat včetně přepravky a piv, chystám také nový design a rozšíření prodeje na Slovensko. Kromě toho přemýšlím i o nealko verzi,« líčí své plány Eliška Počarovská.

Nepodcenila ani ochranu svého nápadu, zaregistrovala ho jako průmyslový vzor.

Zdroj: Ekonom | Autorka: Petra Sýkorová

http://web.volny.cz/noviny/z-domova/clanek/~volny/IDC/177208/misto-cokolady-basa-piva.html

Korejská firma Liquorvalley, která je v současné době důležitým a zavedeným importérem vína a likérů z Latinské Ameriky (Chile), Evropské unie (Španělsko, Itálie, Francie), Austrálie a Nového Zélandu, má podle vyjádření prezidenta společnosti Hana zájem o dlouhodobou spolupráci s českým dodavatelem. Firma dodává především do maloobchodních sítí.

V rámci zaváděcí kampaně a prvotního marketingového spotřebitelského testu trhu plánuje dovézt 3 kontejnery (mix láhve 375 ml a plechovky 500 ml). Dovoz piva je na korejský trh zatížen následujícími poplatky: clo 26,2 %, vzdělávací daň 30 %, alkoholová daň 72 % a z výše uvedené sumy DPH ve výši 10 %.

Vzhledem k tomu, že české pivo si získalo na korejském trhu v poslední době vysoký kredit a zájem o jeho koupi v maloobchodní síti, hotelech a restauracích stále roste, zvyšuje se i zájem distributorů o jeho dovoz. Potenciál pro další nárůst českého exportu v dané zbožové položce je na místním velmi solventním trhu velmi vysoký. A to nehledě na skutečnost, že v současné době jsou na místním trhu značky Pilsner Urquell, Gambrinus, Velkopopovický Kozel, Budvar, Staropramen, Jihlavský Ježek a BrouCzech z Nové Paky.

V případě zájmu je možné zasílat nabídky na Zastupitelský úřad ČR v Soulu commerce_seoul@mzv.cz nebo Hyenin_Jeon@mzv.cz, a to co nejdříve. Kontakty na firmu Liquorvalley Co., Ltd: adresa: 104-3 Haengjunae-dong Deokyang-gu, Goyang-si Gyeonggi-do, South Korea 412-230, telefon: +82-31-979-5757, e-mail: han5336@hanmail.net)

Zdroj: BussinesInfo.cz | Zastupitelský úřad České republiky

http://www.bussinesinfo.cz/cz/clanek/korejska-republika/korea-dovoz-piva-obchod-distribuce/1000786/61539/

Černý pasažér, který dorazil do Evropy možná už s prvními mořeplavci připlouvajícími z Ameriky, stojí u kořenů velké části dnešních piv – ležáků, k nimž patří i plzeňské a řada dalších českých moků. Tvrdí to mezinárodní tým vědců po výzkumech na samém jihu Jižní Ameriky, kde našli nový druh kvasinek.

Až do 15. století se v Evropě používal jen jeden druh kvasnic. Sloužily jak k výrobě chleba, tak ke kvašení vína, moštu a piva. Měly však jednu slabinu: jejich kvasinky fungovaly pouze při vyšších vnitřních teplotách, což překáželo výrobě silnějších piv.

V 16. století však bavorští mniši začali nabízet nápoj, jaký do té doby nikdo neznal a který získával svou chuť i říz při dlouhém kvašení v jejich chladných sklepích. Postupně tak mohl skončit zvyk používat při vaření piva kvůli dochucení různé směsi bylin a dalších obilnin, jako se to dělalo ve středověku.

Dlouhá cesta z mrazivých lesů

Vědci už dlouho vědí, že tou dobou se „evropské“ kvasinky Saccharomyces cerevisiae zkřížily s nějakým novým druhem. Dosud však netušili s jakým. Žádný z tisícovky známých druhů totiž nebylo možné spojit s výsledkem křížení, jímž jsou kvasinky Saccharomyces pastorianus, které umožňují výrobu ležáků.

„Tento hybrid téměř určitě vznikl náhodou a lidé jej použili, protože se ukázalo, že pivo s ním je jiné,“ řekl evoluční biolog Chris Hittinger z americké University of Wisconsin, který se podílel na objevu druhého rodiče dnešních kvasinek.

Biologové z Portugalska, Argentiny a USA ho našli v chladných lesích Patagonie, kde se denní teplotní průměr pohybuje okolo minus dvou stupňů pod nulou. Divoké kvasinky dostaly jméno Saccharomyces eubayanus. „Je to určitě nový druh. Jediné, co zatím nedokážeme říci, je, zda se nenachází i někde jinde a dosud jen nebyl objeven,“ řekl Hittinger.

On a jeho kolegové dodnes vzpomínají na cestu lesy, kde se z plodů popadaných na zem, line nezaměnitelná vůně alkoholů. Kvasinky jsou natolik aktivní, že nakvašují plody už na stromě.

Dalším výzkumem ukázal, že patagonská kvasinka překročila Atlantik možná už před půl tisíciletím. Jak se ale dostala až do Bavorska, to zůstává záhadou.

Zdroj: Novinky.cz

http://www.novinky.cz/veda-skoly/242854-plzenske-by-nebylo-bez-kvasinek-z-patagonie-jejich-cesta-do-evropy-je-zahadou.html

Pivo se nejen pije, můžete se v něm i koupat. Neznamená to ale, že si dovalíte sud piva a načepujete ho do vany. Do vody se lije koupelové pivo, nebo se rozpouští speciální „pivní“ směs.

Koupat se lze v šampaňském, mléce, olivovém oleji… v japonských láz­ních Junessun také v saké, zeleném čaji, ale prý i v polévce. V teplém vývaru s pepřem, česnekem a kolagenem. Tato kombinace má údajně podporovat metabolismus a vyživovat pokožku. V lázních Junessun jsem nebyla, ale navštívila jsem BBB Pivní lázně ZOTO v centru Prahy.

Pivo pouze k pití

V lázních ZOTO, ačkoliv se jmenují pivní, se samotný nápoj do koupele nepřidává. Překvapilo mne to. Olesya Feshaková mě ale ujistila, že o blahodárné účinky piva nepřijdu. Tady se totiž ve vodě rozpouští směs z pivního kalu, chmele, sladu a bylinek z alpských luk. Vše se dováží z Rakouska. Pivní lázně jsou totiž franšízou lázní Bier Bottich Bad Hedvigy Bauerové u Salzburgu. Zato ovesná sláma, na níž po koupeli odpočíváte, je domácí, od Roudnice nad Labem.

Kádě, v nichž na dvacet minut spočinete, jsou z mahagonu, protože tohle dřevo udržuje spolu s výměníkem tepla stálou teplotu vody, která má 37 stupňů Celsia. Pokud je na vás moc teplá, nebo máte vysoký krevní tlak či křečové žíly, sníží se na 35 stupňů. Káď funguje jako vířivá vana, vzduchové bubliny podporují rozpuštění přísad, lépe se pak uvolňují potřebné vitamíny, zejména vitamíny řady B, sacharidy a proteiny. Ostatně ještě před tím, než si do kádě sednete, vás Olesya Feshaková seznámí s možnými kontraindikacemi a riziky, spojenými s pobytem v pivní lázni.

U každé kádě, jež jsou tu tři, je pípa s Budvarem. Vypít ho můžete, co hrdlo ráčí, nicméně za dvacet minut moc půllitrů neurazíte, ledaže byste se chtěli zapsat do Guinessovy knihy rekordů. Pro lepší účinek koupele se alespoň půlka půllitru doporučuje, takže slabší nátury by měly navštěvovat lázně v odpoledních a večerních hodinách.

Aby pokožka vstřebala všechny léčivé účinky, po opuštění vany se zabalíte do osušky a půl hodiny odpočíváte na ovesné slámě. Nemusíte mít obavy, nepíchá a je vhodná i pro alergiky. Aby vám pocit ze „znovuzrození“ zůstal co nejdéle, nesmíte se osprchovat dříve než za dvanáct hodin. Pokud netrpíte právě kožními nemocemi, stačí si proceduru zopakovat za měsíc.

V kádi můžete být sami, nebo dva. Je dlouhá 110 centimetrů, široká 90 centimetrů a pojme 250 až 300 litrů vody. To je nutné vzít v úvahu, abyste nedopadli jako jedni manželé, kteří do knihy přání a stížností napsali: „Pro mne a manžela se zážitek stal neskutečným utrpením v malé kádi, kde jsme byli jako v konzervě.“

Lázně na stejném principu lze navštívit například v Písku u Jablůnkova, v Táboře, či Štramberku.

Kde se pivo vaří

Pravé pivní lázně byly otevřeny v Chodové Plané na Tachovsku před pár lety. „Koupelové pivo je chráněná receptura, kterou jsme jako první v České republice vyvinuli a registrovali ochrannou známkou. Jedná se o skutečné pivo, které musí projít celou fází výroby, je nefiltrované, nízkoalkoholické a pro použití do koupele teplé,“ říká Mojmír Prokeš. V Chodové Plané mají místo dřevěných kádí vany z titanu, do nichž se pozvolna napouští nejprve minerální voda. Do ní se postupně přidává drcený chmel, který působí na pokožku jako peeling, pak pivní kvasnice a nakonec se do koupele přitočí z pípy nad vanou osm až deset litrů onoho patentovaného piva s vysokým obsahem živných kultur, minerálních a přírodních látek.

Procedury jsou ve všech pivních lázních obdobné. Chrání si jen přesnou recepturu moku, do něhož se noříte. A pochopitelně, že v každých lázních popíjíte místní pivo. V Chodové Plané, jak jinak, pivo Chodovar, v Ostravě na zámku Zábřeh značku Pikard, v Rožnově pod Radhoštěm Rožnovské pivo, na Chrudimsku pardubický Pernštejn, v Olomouci Vaška, který vyrábí zdejší Svatováclavský pivovar a v Harrachově pivo z minipivovaru Novosad a syn.

Pivních lázní přibývá. Malé pivovary si jimi rozšiřují a zpestřují podnikání. A balneologové je podporují. V Chodové Plané to byl konkrétně doktor Roman Vokatý z Mariánských Láz­ní.

Doma ve vaně, nebo v lázeňské kádi

Pokud si objednáte koupelové pivo z Chodovaru, můžete si připravit lázeň doma ve vaně. Jedna dvoulitrová láhev stojí 299 korun a na jednu osmdesátilitrovou koupel se doporučují čtyři litry piva. Nádoba je pod stálým tlakem, proto láhev otevírejte opatrně pod hladinou vody teplé 36 až 38 stupňů Celsia.

Ceník

Pivní lázně BBB Zoto - koupel pro jednu osobu stojí 1600 Kč, pro dvě 2500 Kč, pro 6 osob 8500 Kč

Lázně Chodovar - jeden člověk zaplatí 600 Kč, dvě osoby 1200 Kč

Zámek Záhřeb v Ostravě - koupel pro dvě osoby spojená s masáží je za 2250 Kč

Pivní lázně Rožnov - měděná vana pro jednoho stojí 690 Kč, dřevěná vana vhodná pro pár je za 1100 Kč

Penzion Hořelec na Chrudimsku - káď pro jednu osobu stojí 1260 Kč, pro dvě osoby 1620 Kč

Pivní lázně v Harrachově - jedna osoba zaplatí 700 Kč, dvě osoby 1300 Kč

Svatováclavské pivní lázně Olomouc - jeden člověk zaplatí 980 Kč, dvě osoby 1960 Kč. Do ceny se promítá i třicetiminutový pobyt v solné jeskyni.

Pivní lázeň:

Nedoporučuje se lidem s nemocným srdcem a těhotným ženám.

Také lidé, kteří jsou alergičtí na bílkoviny, kvasnice a chmel by se před první pivní koupelí měli poradit s lékařem.

Pro normálně zdravého člověka však koupel neznamená žádné nebezpečí.

Naopak regeneruje kůži, zklidňuje kožní onemocnění, má prokazatelný vliv na léčbu lupénky, akné a celulitidy.

Uvolňuje svaly, tlumí bolesti kloubů, zlepšuje jejich hybnost a podporuje imunitní systém.

Zdroj: Vitalia.cz | Autorka: Olga Myslivečková

http://www.vitalia.cz/clanky/pivni-lazne/

V Česku neustále přibývá malých pivovarů. Ukazuje se ale, že chybí odborníci, kteří vědí, jak dobré pivo vařit. Navíc lokální výrobci si také stěžují, že jim práci znesnadňují české zákony a obtížná dostupnost některých surovin. Nejmenší pivovarníci se proto spojili, aby pomohli svému byznysu.

V tuto chvíli vaří v Česku pivo přes sto drobných výrobců. Podle nich není daleko doba, kdy bude restauračních pivovarů dvakrát tolik. S nedostatkem zkušených sládků a s dalšími problémy chce živnostníkům pomoct nově vzniklý Českomoravský svaz minipivovarů.

"V malých pivovarech je sládek jeden, sám. Na jeho zkušenostech hodně záleží, jaké pivo bude vařit. My se snažíme pro pivovary poskytovat i technickou podporu, zabezpečovat suroviny. Zkušení lidé začínají v pivovarech chybět," uvádí prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň.

Malé pivovary ocení pomoc zejména při určování stupňů piva

Svým 32 členům poskytuje svaz za roční příspěvek tři tisíce korun nejen školení, ale i právní servis. Dokazování stupňovitosti piv, od které se odvíjí výše spotřební daně totiž může být pro malé pivovarníky finančně neúnosné. Velké pivovary mají na tuto činnost vlastní laboratoře. "Když po vás bude celník požadovat, abyste každou várku zdokladoval analyticky, tak vás to zruinuje, na rozdíl od velkých pivovarů," dodává Šuráň.

Podnikatelé vařící pivo v malém se spojili už před deseti lety v Českém svazu malých nezávislých pivovarů. S požadavkem na slevu ze spotřební daně tehdy u zákonodárců uspěli. Nová organizace ovšem sdružuje ty pivovarníky, jejichž výroba není průmyslová a kteří svou produkcí nepřevyšují deset tisíc hektolitrů ročně.

Podle Českého svazu pivovarů a sladoven vaří minipivovary zhruba jedno procento z celé české pivní produkce. V Německu se nachází asi 300 malých producentů. V Belgii, kde jsou pivní speciály vyhlášené, pak kolem stovky, tedy číslo srovnatelné s Českem.

Zdroj: ČT24

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/134014-v-malych-pivovarech-chybi-zkuseni-sladci/

Celkem stovkou věrtelů naplnili letos chmelové žoky česáči v Přílepích na statku u Kutílků. To je zatím nejvíce za celých pět let, co nadšenci zasedají mezi řádky, aby si připomněli, nebo i poprvé vyzkoušeli, jak se chmel česal ještě před pětadvaceti lety.

Tentokrát ruční česání odstartovalo v sobotu ve dvě hodiny odpoledne a tak po všech deštivých a chladných dnech okusili, jak se česalo v pěkném vedru. Přesto mezi řádky vládla dobrá nálada a v koších to pěkně „přibejvalo.“

Sešli se tu známé tváře z minulých let. Například nejmladší účastníci loňského roku Daniel Kutílek a Karel Louček, či nejstarší účastnice Drahuše Bušková z Řevničova. Tentokrát i se svou sestrou si zase nenechala chmel ujít Miluše Hofmannová z Rakovníka. Hned vedle usedla Kamila Dvořáková. Všechny tři chodily česat jako děvčata společně, takže si opravdu připadaly jako kdysi. „Česali jsme každý rok, abychom měli nějaké peníze. Tenkrát mi už chodil pomáhat manžel,“ vzpomínala Kamila Dvořáková. Mezi ženami, které vždy převládaly, se poprvé objevila i parta mužů z Přílep.

I když to letos pěkně přibývalo, mezi řádky se nezávodilo. Záleželo hlavně na kvalitě. Zkrátka jen malá lupínka a žádné klacky. Ručně načesaný chmel putoval do Broum. Tam se z něj uvařilo pivo v Pivovaru Matuška.

V šest večer po práci účastníci dostali pravou česáčskou večeři, guláš s knedlíkem. Pak přišlo na řadu to nejlepší: výplata za načesané věrtele. „V sobotu a v neděli mívaly plíšky jinou barvu a platilo se za ně více,“ připomněl některý z česáčů. „A od dvaceti věrtelů byl také příplatek,“ vzpomínali se smíchem další. V sobotu se vyplácela za každý věrtel padesátikorunová poukázka na zboží v Křivoklátské koštovně. Nejlepší česačka Zdena Malafová z Kněževsi obdržela za svých jedenáct věrtelů ještě speciální prémii.

Pak ještě každý česáč dostal originální tričko v barvě zeleného zlata s připomínkou letošních nostalgických chmelů. Ještě následovalo společné foto a pak už mohla začít pořádná tancovačka pod širým nebem s kapelou Kastelán.

Kdo to v sobotu nestihl, může se těšit na příští rok. „Jak jsme se shodli tady s ostatními, uděláme příští rok chmele v retro stylu. Vyhlásili jsme je už před dvěma roky a to se tu sešly opravdu zajímavé modely,“ plánoval Radomír Dvořák za Obecně prospěšnou společnost Rakovnicko, která akci pořádala.

Nostalgické chmele podpořilo i několik zemědělských podniků.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Rakovnický deník | Autorka: Šárka Hoblíková

http://rakovnicky.denik.cz/zpravy_region/za-odpoledne-padlo-sto-vertelu20110824.html

Hlavním hnacím motorem rozvoje historie zlatavého moku byly vždy klášterní pivovary, jejichž produkce byla určena pro vrchnost i laickou veřejnost. Některé kláštery dokázaly prodat až 3 000 hl piva ročně! O tom, že se nemalé množství piva vypilo i v samotných klášterech, svědčí dodnes etikety některých piv - s bodrým a obtloustlým mnichem na obrázku. Nevíte-li tedy, kam se schovat před vedrem, zkuste zauvažovat o klášteře, kde se však budete moci bez obav oddávat světské radosti z nejlepších piv!

V Želivi i na Strahově točí pivo již 800 let

Vývoj klášterních pivovarů v Zemích koruny české po mnoha staletí ve větší či menší míře kopíroval vývoj ve zbytku tehdejšího křesťanského světa. Obrovský zlom nastal po únorovém komunistickém puči, kdy všechny kláštery byly zrušeny a všechny klášterní pivovary byly bez milosti zlikvidovány. Tato osudová rána se už patrně nikdy zcela nezahojí, a tak dnes u nás existuje pouze jediný klášterní pivovar v Želivě, který je provozován mnichy v tamním premonstrátském klášteře. Rovněž by se nemělo zapomenout na Klášterní pivovar Strahov, který se nachází v areálu Strahovského kláštera, nicméně pivovar je provozován světskými osobami.

V areálu premonstrátského kláštera v Želivi stejně tak i na Strahově se pivo pravděpodobně začalo vařit již ve 13. století. Želivská piva nesou jména dřívějších představených kláštera a mají zajímavou chuť, např. višňovou, medovinovou nebo borůvkovou. Strahovský pivovar byl obnoven teprve v roce 2000 při rozsáhlé a náročné rekonstrukci a nabízí hostům celkovou kapacitu 380 míst ve třech osobitých prostorách vlastním pivovaru, restauraci Sv. Norbert, a na pivovarském dvoře.

Za špičkou mezi pivy do Belgie a Nizozemí

Klášterní pivo má mezi producenty a spotřebiteli dosti významný zvuk a bez nadsázky lze elitou mezi těmito pivy nazvat trapistická piva, která dostala jméno podle trapistického řádu. Odhaduje se, že zatímco v ČR spodně kvašené světlé pivo zaujímá asi 98 % trhu, tak v Belgii je to asi 70 %, zbytek tam tvoří ostatní pivní styly. Na rozdíl od ČR tam tyto ostatní piva - zejména svrchně kvašená produkují ve velkém i nadnárodní pivovarnické společnosti. Produkce trapistického piva podléhá velice přísným předpisům. Produkty musí být vyrobeny pouze z přírodních surovin trapistickými mnichy dle pravidel jejich řádu a v objektu kláštera na zařízení, které patří klášteru. Významný podíl ze zisku musí být použit na dobročinné účely.

Trapistických klášterů provozujících pivovar je na světě sedm – Chimay, Westvleteren, Orval, Rochefort, Achel, Westmalle a La Trappe. Šest z toho je v Belgii a jeden v Nizozemsku, který se ale nachází pouze několik málo kilometrů od belgických hranic. V Belgii jsou tyto pivovary rozesety po celé zemi, tři jsou ve Flandrech a tři ve Valonsku. Samotné kláštery se architektonicky od sebe dost liší, jedno ale mají společné. Genius loci je cítit na každičkém místě.

Chimay

Na začátek se sluší začít klášterem v Chimay, protože zde působil otec Theodore de Haene (1913 – 2002), který pojem trapistických piv velmi výrazně zpopularizoval a rovněž ve 40. letech 20. století izoloval dnes používaný kmen kvasnic. Klášter se nachází ve frankofonní části Belgie v provincii Hainaut. Dnes pivovar standardně připravuje 3 druhy piva. První a nejslabší je La Chimay Rouge (Chimay červené) se 7 % alkoholu, měděnou barvou, rozinkovo kořeněným aromatem a chutí a středně plným tělem. Druhé je La Chimay Triple (někdy též zvané bílé kvůli své etiketě) s obsahem alkoholu 8 %. Vyznačuje se zlatavou barvou, bohatou pěnou, s chmelovo-kvasničným aromatem a prostupujícími tóny esterů, na chuti pak velice komplexní s hořkým dozníváním. Třetím je pak nejsilnější La Chimay Bleue (Chimay modré) s 9 % alkoholu, kde již je alkohol mírně cítit. Jedná se o tmavší pivo na chuti a vůni pražené s tóny rozinek, na vůni pak navíc je ještě cítit květinové aroma. Dále nelze nezmínit La Chimay Dorée (Chimay zlaté) s obsahem alkoholu 4,8 %, což je pivo určeno primárně pro mnichy a běžný smrtelník se k němu dostane pouze v okolí kláštera; nejlepší je na něj zajít do restaurace (a hotelu) Auberge de Poteaupré, který se nachází v objektu.

Orval

Klášter Abbaye Notre-Dame d'Orval, jak se dnes místo oficiálně nazývá, má velice dlouhou a pozoruhodnou historii. Opatství zde bylo založeno roku 1070, když hrabě Arnould de Chiny pozval mnichy z Itálie a dal jim k užívání část svého panství. Pivovar produkuje pouze jeden typ piva Orval Trappist Ale s obsahem alkoholu 6,2 %. Pivo je to vynikající se skvěle vybalancovanými chutěmi, kde překvapivě hořká chuť nikterak nevyčnívá, samozřejmě aroma má výrazně chmelové a esterové. Existuje ještě slabší forma tohoto piva zvaná Petit Orval.

Zdroj: Vaše věc.cz | Autorka: Kateřina Václavů

Že pivo k ženě nepatří? „To je jeden z největších mýtů o pivu,“ říká novinářka Hana Večerková, „přispěly k němu i všechny ty chlapácké reklamy. V historii bylo pivo výsadou žen.“

Dá se říct, že novinářka Hana Večerková již důkladně otestovala ledacos. Jako vedoucí spotřebitelské přílohy Test MF Dnes, ve spolupráci s Českým rozhlasem, nebo jako autorka scénáře pořadu České televize Testoviny.

V jeho rámci připravila také (společně s Janem Kissem) spotřebitelský seriál a stejnojmennou knihu ABECEDA PIVA.

Co bylo podnětem? Šlo o čistě profesní záležitost, nebo roli hrála třeba láska k pivu?

Asi obojí. Pivo mě hodně baví, ale zároveň jsem si uvědomila, že toho o něm moc nevím, což je pro Čechy typické. Svědčí o tom i různé průzkumy, které ukazují, že si lidi například myslí, že desetistupňové pivo má deset procent alkoholu…

Narazili jste na nějaké další mýty a omyly, které o pivu panují?

My jsme mluvili s odborníky a ti mýty nešíří, spíš jsem si poopravila své omyly. Například u nás velmi rozšířený názor, že pivo dělá mužům „krásná těla“, že jde na tloušťku. Lékař nám ale vysvětlil, že to tak úplně není. Ano, po pivu se tloustne, ale na vině není pivo jako takové, ale hořké látky, které jsou v pivu a zvyšují chuť k jídlu. Takže čím víc piva vypijete, tím větší chuť máte k jídlu. A pak, velcí pivaři si také k pivu dopřávají hojně tvrdší alkohol, a to je pak opravdu kalorická bomba. Lékaři ale pivo považují za docela zdravý nápoj, protože je plné vitamínů, minerálních látek, a alkoholu má ze všech alkoholických nápojů nejméně.

Přece jenom – kombinace žena a pivo je vnímána jako trochu nevhodná nebo nezvyklá. Jak vás přijímali „pivní profesionálové“, nedívali se na vás trochu s patra?

Vůbec, já se jim ale do řemesla nepletu. To je vlastně jeden z největších mýtů, že pivo k ženám nepatří. V historii bylo vždy výsadou žen. Ve středověku se pivo vařilo v každém druhém domě, v kuchyni, byla to velká dřina a starala se o ni žena. Teprve ve chvíli, kdy se z piva stalo řemeslo a hlavně výnosný obchod, se ho chopili muži. A ženy odsunuli do role pomocnic, třeba k mytí sudů, říkalo se jim sudomylky. Pravda je, že muži pivo povznesli na ten nápoj, kterým dnes je. V pivovarech se ženy objevují teprve v poslední době. Pracovaly tam i dříve, ale v laboratořích nebo při pomocných pracích, dnes už je najdeme na pozicích sládků. Myslím, že máme v republice asi pět, šest sládkových, které skutečně vedou výrobu piva.

Já jsem dokonce slyšela, že ženy jsou lepší degustátorky piva.

To je pravda. Ostatně to platí i u vína, ženy mají lepší nos, chuťové buňky, to je dokázáno. Nicméně degustace piva není lehká záležitost, je potřeba hodně velký cvik, není to tak jednoduché.

V úvodu vaší knihy mě pobavil japonský experiment s krysami, které prý preferují české pivo. To je reálný výzkum, nebo nadsázka?

To byl skutečný průzkum. Dokázal, že české pivo má velkou pitelnost. Když jsem ten výraz použila v novinách poprvé, všichni se ptali, co jsem si to vymyslela. Dnes je ten výraz už běžný, je to vlastnost piva, která způsobuje, že se napijete a po prvním doušku dostanete chuť na další napití. A Japonci, jak se snaží přijít všemu na kloub, tak si chtěli ověřit, jestli je české pivo skutečně tak dobré, jestli má tak vysokou pitelnost. Zkoušeli to na krysách – opakovaně jim nabízeli české pivo, nějaké zahraniční pivo a vodu. Krysy vždycky vypily nejdřív to české, pak vodu a pak teprve cizí pivo.

„I krysy volí české pivo“ je dobrý slogan, nicméně cílovka bude jinde. Hlavně v poslední době je znát snaha pivovarů zaujmout nové zákazníky – ženy, vymýšlejí se pro ně nové chutě, míří na ně reklama…

Je to pochopitelné, spotřeba piva klesá a pivovary se snaží hledat nové zákazníky, a kde je najít? Objem mužů, kteří pijí pivo, se už nezvýší, takže cílí na mladé a na ženy. Pivovary je léta marketingově zanedbávaly, všechny ty reklamy chlapi sobě, chlapáctví, hlavně odjet od ženskejch a tam si to pivo užít… To vedlo k tomu, že národ pivo vnímá jako chlapský nápoj, což ale vůbec není pravda. Spousta žen pivo pije – a proč by neměla?

S tím souvisí ještě další věc – velmi výrazně se změnilo pivní sklo. Ženě opravdu těžký půllitr nesluší, ten je skutečně chlapský. Ale jak přišly do hospod lepší sklenice z tenkého skla, třeba i na nožičce, najednou se z piva stal slavnostnější nápoj. Dnes už jsou takové sklenice a taková piva, že si je můžete představit v ruce ženy ve večerní toaletě na plese nebo rautu.

Navštívili jste velké množství pivovarů, od těch velkých až po minipivovary. V čem je základní rozdíl mezi giganty a prcky, používají jiné postupy a technologie? Znamená malý pivovar tradiční?

Základní rozdíl je v tom, že ty velké vaří mnohonásobně víc než ty malé, to je třeba si uvědomit. To co malý pivovar uvaří za rok, „vyplivne“ ten největší za jeden den. Základní suroviny a základní postup vaření jsou víceméně stejné, ale liší se v technologii. Někde používají CK tanky, jinde otevřené kvašení.

Ale to, že někdo používá nerezové CK tanky, neznamená, že by nemohl vyrábět tradiční české pivo. Je to moderní technologie, která k průmyslové výrobě prostě patří, v mlékárnách už taky nestloukají máslo v dřevěné máselnici. Takže CK tank ano, otázka je spíš, jak se používá. Pokud v něm probíhá jak hlavní kvašení, tak dokvášení, tak už se těžko dá mluvit o tradiční české výrobě, protože ta oba procesy odděluje. Jenže některé velké pivovary urychlují výrobu, z ekonomických důvodů pochopitelně, některé vaří pivo jedné vysoké stupňovitosti a pak ho ředí vodou na různé stupně.

Ale nelze všechny házet do jednoho pytle. Stelně jako nelze říct, že malé pivovary rovná se dobré pivo. Znám i piva z malých pivovarů, která prostě dobrá nejsou.

Jisté je, že v malém pivovaru si mohou s produktem víc „pohrát“. Takový restaurační pivovárek může uvařit jednu várku piva, jakoby experimentálně, může si vymyslet jakoukoli recepturu, nechá ho vypít svým hostům – povedlo se, nepovedlo se, příště udělá něco jiného… Kdežto velký pivovar si tohle nemůže dovolit; než zavede výrobu nového druhu, musí mít jistotu, že bude mít úspěch. Proto se velké pivovary dlouho nepouštěly do speciálních piv s vyšší stupňovitostí, protože pro ně nebyl odbyt. Donedávna je dělal prakticky jen pivovar Náchod, dnes už je nabízejí i další. Ale stále je to okrajová záležitost, 95 procent piva, které vypijeme, je výčepní a ležák.

Dělení piv

Piva podle extraktu původní mladiny (bývalé stupně) v hmotnostních procentech:

lehká – do 7 %

výčepní – 8 až 10 %

ležáky – 11 až 12 %

speciální – 13 % a více

Slyšela jsem – spíš hanlivě míněné – označení „europivo“ pro značky z velkých pivovarů.

Ano, tenhle výraz se používá, ale taky zneužívá. Hodně lidí tak označuje jakékoli pivo z velkého pivovaru, podle mého názoru nezaslouženě. Jisté je, že technologické vybavení je ve všech velkých pivovarech stejné, sládek nemá moc prostoru pro nějaké experimenty, tím pádem se piva stále více mezi sebou podobají. Eurobeer je pivo, které se vyrábí napříč celou Evropou, celým světem. Je jedno, jestli ho pijete v Praze, nebo v Peru, pořád má stejnou chuť.

Jak „zabít“ dobré pivo? Skladováním, čepováním, naléváním…? Jaký je vztah pivovarů a hospodských? Kontrolují pivovary, jak se dál nakládá s jejich značkou, jak to známe z Postřižin?

To dnes dělají taky, alespoň ty větší, které na to mají. Otázka je, jak důsledně, protože se jako zákazníci v hospodách pořád setkáváme se špatnou kvalitou piva. Čepované pivo je chuťově lepší než lahvové, ale strašně záleží na tom, jak se o něj hospodský stará. On může skutečně dobré pivo z pivovaru zkazit, když se nebude starat o trubky, pravidelně je čistit a jednou za čas si pozvat odbornou firmu na sanaci pivních cest… To všechno je hrozně důležité. Já už dnes právě díky práci na seriálu poznám po prvním napití, jestli je hospodský dobrý, nebo ne.

Jak se pivo dostane do pípy

Tlačná média:

Vzduch (kompresory)

Je levný, ale způsobuje oxidaci piva; pivo ztrácí říz, navíc v něm vzniká prostředí příznivé pro množení mikroorganismů.

Oxid uhličitý CO2

Zamezuje oxidaci, při malé výtoči a nízké teplotě může způsobit přesycení piva.

Směs plynů CO2 a dusík N2

Neovlivňuje chuťové vlastnosti piva a garantuje mikrobiologickou čistotu. Zvyšuje ale cenu piva.

Ovlivnila ještě nějak tahle vaše zkušenost váš postoj k pivu?

Moje chutě se příliš nezměnily. Spíš jsem pivo přiřadila ke své práci. Mám v MF Dnes na starosti spotřebitelské testy, ale na testování piva jsme si dlouho netroufali. Teď už je to jinak. Podařilo se nám dát dohromady odborníky a testujeme piva z obchodů. Dělali jsme i test čepování piva v hospodách – hodnotili jsme míru piva, to je taky bolavá záležitost, chlazení a čistotu pivního skla. To je velmi, velmi důležité. Špatně umytá sklenice pivo totálně zkazí. Našli jsme hospody, kde se o to skutečně dobře starají a pivo je ve špičkové kvalitě, ale i hospody, kde bylo pivo teplé, špatná míra…

Ale i to se mění k lepšímu, jako všechno v gastronomii. Svaz pivovarů vytvořil před několika lety pivní kodex, kde jsou základní pravidla, jak by měl hospodský o pivo pečovat. Ale je to dobrovolné, nikdo ho k tomu nemůže přinutit.

Vedle „normálního“ piva se vyrábí i pivo nealkoholické a také bez cukru. Pivu bez cukru odborníci – vzhledem k velkému množství diabetiků a obézních lidí – předpovídali budoucnost. Je v tomto směru něco nového, zaměřují se pivovary i na tyto spotřebitele?

Mnoho pivovarů má ve svém portfoliu pivo se sníženým obsahem cukru, mluvilo se o něm, že by to mohl být podobný fenomén jako nealkoholické pivo, které mělo obrovský nárůst spotřeby, že by to mohl být hit, ale nestalo se. Více se daří pivům s různými příchutěmi, což je spíš doména malých pivovarů, velké pivovary je dělají málokdy. Zato nealkoholické pivo vaří spousta pivovarů. Myslím, že tu není velký pivovar, který by ho nedělal. Každý má alespoň jeden druh, některé i více.

V supermarketech můžeme koupit levnější piva pod značkou supermarketu, které pro něj vyrobí často anonymní výrobce. Dá se říct, že jsou horší? Liší se tato piva od běžné produkce daného pivovaru, dělá je jinak?

I tato piva jsme v MF Dnes testovali, výrobce se samozřejmě musí vejít do ceny, požadavky hypermarketů jsou tvrdé. Na čem to má ušetřit? Pivovary někdy tahle levná piva i dotují, jen proto, aby se do řetězce dostaly, takže dávají stejné pivo pod svojí značkou i pod značkou řetězce. A pak jsou samozřejmě výrobci, kteří ušetří na surovinách i technologii. Svého času se české pivovary „postavily na zadní“ a odmítaly hypermarketům dělat tak levná piva, protože je to pro ně ztrátové, a tak si hypermarkety našly zdroj jinde. V Polsku, v Rumunsku – v zemi, která nemá vůbec žádnou pivní tradici a vaří pivo, jen aby bylo co nejlevnější. I to se v našem testu projevilo, měli jsme tam pivo z kukuřice, pít se nedalo.

Ale zákazník nepozná, jaké pivo si kupuje. Tam myslím nemusí být označeno, kde a kým bylo vyrobeno.

Ano, to je problém. Na lahvi je většinou „vyrobeno v EU“ nebo „vyrobeno pro…“. Hypermarkety dělají všechno pro to, aby pravého výrobce neuvedly.

A může to být to Rumunsko…

Může to být Rumunsko, může to být Polsko, může to ale být český pivovar… A hlavně se to v průběhu času mění.

Takže si můžu říct: Tady to levné pivo mají celkem dobré – a příště najdu ve stejném obalu úplně něco jiného?

Přesně tak. Před časem si lidé celkem pochvalovali značku jednoho řetězce – to pivo bylo z českého pivovaru, ale pak hypermarket sáhl po jiném dodavateli ze zahraničí – a to pivo už tak dobré nebylo.

Jsou nějaké zřejmé trendy, něco, co frčí? Sledují výrobci novinky, nebo jedou „na jistotu“?

Velké pivovary mají své pilíře, do kterých vkládají nejvíc prostředků. Ale i to se mění, v loňském roce se objevilo hodně jedenáctek, letos jsou to reklamní slogany „pivo jako tenkrát“ nebo „tradiční pivo“, které hrají na návrat k tradiční výrobě. Přibývají speciály, i u velkých pivovarů. A také přicházejí s limonádami – potřebují nové zákazníky, tak sázejí na celou rodinu. Je tu velký boom takových těch malinovek, retro nápojů… U malých pivovarů jsou to zase speciály, do módy začíná přicházet třeba pšeničné pivo, pila jsem už i žitné. Snaží se. Musí, protože spotřeba piva výrazně klesla, v průměru o devět procent, velkým pivovarům ještě víc.

Čemu se ten pokles přičítá?

Určitě za to může cena, která se zvedla. Svoji roli hraje i moderní způsob života, dát si v pracovní den pivo, to člověka odrovná, navíc jsou tu kvalitní nealko piva, takže není důvod pít alkohol. Tu chuť nebo potřebu piva můžu vyřešit nealkoholickým pivem k obědu. Víc se cestuje autem, jsou přísnější kontroly. A nejezdí sem už tolik pivních turistů. Tohle všechno dohromady se na spotřebě piva projevilo. Pořád ji máme největší na světě, i když už to není těch rekordních 160 litrů na každého člověka.

Pivo tradičně vnímáme jako nápoj k těžkým jídlům, vy toto omezení vyvracíte. K čemu se tedy hodí pivo?

Pivo plzeňského typu určitě skvěle pasuje k české klasické kuchyni. Ale jsou i jiná piva, která se hodí zase k jiným pokrmům. Už hodně dlouho se mluví o pivním sommeliérství, o novém oboru, který by radil, jaký druh piva se k jakému pokrmu hodí. Je to hodně v plenkách, myslím, že se to zatím moc neujalo, víc se o tom píše, než že by to fungovalo v reálu. Vhodnější nápoj pro kombinování s jídlem je víno, protože každé víno má jinou chuť, jiné vlastnosti, takže tam se skutečně může vybírat, jaká odrůda, jaké víno se k jakému jídlu hodí. U piva je to obtížnější.

Na závěr knihy srovnáváte počty pivovarů, zaniklých, těch, co přežily, i nově zrozených minipivovarů. Na mapě z roku 2007 bylo 110 míst, kde se vařilo pivo. Píšete: „Uvidíme, jak bude vypadat pivovarská mapa za dva za tři roky.“ Tato lhůta již vypršela, sledujete, jak se tedy situace v pivovarnictví vyvíjí dál?

Určitě je víc pivovarů, kterých přibylo, než těch, kterých ubylo. Vlna zavírání pivovarů z ekonomických důvodů je už dávno za námi. Ty, které byly na zavření, jsou už dávno zavřené. Ale není to žádný důvod ke smutku. Vznikají nové restaurační minipivovary, vlastně hospody s výrobou vlastního piva. Přibyly i průmyslové pivovary, například Chotěboř, někde se znovu otvírají pivovary, které již byly nějakou dobu uzavřené. Ale myslím si, že prostor pro další velkou novou značku u nás není.

Zdroj: Vitalia.cz | Autorka: Lenka Krbcová

http://www.vitalia.cz/clanky/poznam-po-prvnim-napiti-jestli-je-hospodsky-dobry-nebo-ne/

Hledání nových ekologicky šetrných a hospodárných cest v oblasti jednotlivých technologických kroků v pivovarském průmyslu.

Z hlediska trvale udržitelného rozvoje překročil pivovarský průmysl bod, ze kterého již není návratu. Poté, co tato oblast potravinářského průmyslu dosáhla vrcholu, musela se odklonit od tradičních způsobů k čistým technologiím, které jsou v souladu s neustálým zvyšováním kvality, zajištěním trvalé udržitelnosti a flexibility. To vše přirozeně za nižších nákladů.

Těmto požadavkům zcela vyhovuje použití membránové filtrace. Jedná se o způsob bez bezpečnostních a zdravotních rizik spojených s používáním tradičních křemelinových filtrů, přičemž se u vyrobeného piva dosahuje vynikající kvality s delší trvanlivostí a stabilitou jakosti.

Ze zkušeností, které shromáždila nizozemská firma Norit Process Technology, za deset let své činnosti při vývoji membránové filtrace piva, vyplývá následující:

Trvalá udržitelnost: Pivovary, které se rozhodnou přejít k výrobním technologiím ještě únosným pro současný rozvoj, kombinují nejlepší kvalitu spolu s nízkou spotřebou přírodních zdrojů, přičemž se současně pracuje ve zdravém prostředí.

Řešení problému „analyzovatelnosti" dat (scalability): S rostoucím tlakem na finance hledají pivovary alternativy proto, aby byla zajištěna jejich budoucnost i z hlediska kapacity. Aby obstály v zajištění zvýšených požadavků na kapacitu v období špiček poptávky po pivu nebo během přizpůsobování se různé kvalitě surovin, potřebují pivovary systém, který je značně rozvinutý, rozšířený a zároveň i podrobný.

Stabilita: V průběhu poslední dekády vzrostl počet speciálních pivovarů, které byly převzaty velkými pivovarskými skupinami proto, aby mohla být speciální piva nabízena po celém světě. V této oblasti se hledí zejména na to, aby se zlepšovala chuť a koloidní stabilita hotových výrobků. Proto je nutné zabezpečit, aby nedošlo k žádnému zhoršení kvality a zároveň ji zajistit při transportu na vzdálené trhy. To platí i v případě místní licencované produkce proto, aby tamní výrobky měly stejnou kvalitu, jako pivo vyráběné v zemích původu.

Flexibilita: Moderní výrobní procesy by měly být jednoduché a efektivní. Moderní pivovary proto vybírají technologie, které usnadní strategii jednoznačného rozlišování výrobků a jsou schopné přecházet ve výrobě od jednoho typu piva na druhý.

Moderní technologie jsou v dnešní době cenově dostupné, a to nejen pro přední pivovarské skupiny s velkými závody. Dokonce i růst trhů, odklon od starých trendů s méně ekologickými výrobními metodami, to vše stále více směřuje k moderním, vysoce účinným a sofistikovaným technologiím.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autor: Iva Hvízdalová

http://www.agronavigator.cz/default.asp?ids=154&ch=13&typ=1&val=113233

Čím je větší teplo, tím větší žízeň a spotřeba piva. Jenže když je zima a prší, tak jako po většinu letošních prázdnin, žízeň není. A pivovary to tvrdě pociťují. A s nimi i hospodští.

"Pivovary brečí a říkají, že červenec i polovina srpna jsou z pohledu jejich tržeb tragické. Právě letní měsíce jsou pro pivovary hlavním obdobím prodeje," vysvětluje Jan Veselý z Českého svazu pivovarů a sladoven.

Proti loňskému roku mohl prodej piva přes prázdninové měsíce klesnout podle odhadů až o deset procent. Zástupci pivovarů přiznávají, že jim je chladné a deštivé počasí proti srsti. "Co se týká pivního trhu, letošní hlavní sezona je zatím výrazně ovlivněna teplotními změnami. Po výjimečně teplých a slunečných dnech v květnu a červnu přišel chladnější a deštivý červenec. Křivky prodeje, jak to u piva bývá zvykem, tyto změny počasí kopírují," říká Pavel Barvík, mluvčí společnosti Pivovary Staropramen.

S tím souhlasí i další. "Není to dobré. Květen a červen jsme měli výborný, ale přes prázdniny je to meziročně mnohem horší. Poklesy jsou v řádu jednotek procent," souhlasí zástupce jednoho z pivovarů, který si přál zůstat v utajení.

S nižšími tržbami se potýkají i provozovatelé hospod a restaurací. Shodují se, že návštěvnost je letos proti jiným létům podstatně slabší. "Počasí nám kazí výsledky. Jakmile vyleze sluníčko, tak tu lidi hned jsou. Jenže letos moc sluníčka zatím nebylo," podotýká majitel hospody U Pytláka na Třeboňsku.

Mezi hlavní klientelu patří v létě cyklisté, jenže ty špatné počasí letos na kola tolik netáhlo. Podobně to vidí i provozní z českokrumlovské restaurace Eggenberg. "Je dost vidět, že letos bylo kvůli špatnému počasí míň vodáků," souhlasí hospodský.

Pivovary přesto doufají, že i když letní prodeje nejsou dobré, tak že se za celý rok dostanou zhruba na stejnou úroveň jako v loňském roce. Tomu by měly pomoci hlavně dobré tržby z května a června, kdy si pivovary libovaly díky teplému počasí.

Na tohle léto nebudou ale v dobrém vzpomínat ani výrobci nealkoholických nápojů. I jejich tržby závisí na teplotě. "Co prodáme v teplém létě, může být až dvojnásobek toho, co prodáme v zimě," upozornil nedávno v rozhovoru LN generální ředitel společnosti Mattoni Alessandro Pasquale. Dosud přitom počasí prodejům moc nesvědčilo.

Zdroj: Lidovky.cz

http://byznys.lidovky.cz/trzby-pres-leto-tragicke-breci-pivovary-fd3-/firmy-trhy.asp?c=A110820_101346_firmy-trhy_OGO

Minipivovarů v Česku stále přibývá, v současnosti je jich více než 110 a jejich počet dále roste. Ještě letos by jich v Česku mělo být 120 až 130. Uvedl to prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň.

Českomoravský svaz minipivovarů založilo v dubnu 32 malých výrobců zlatavého moku. Další zhruba dvě desítky malých restauračních pivovarů do něho mají vstoupit na druhé valné hromadě svazu v listopadu. Chtějí tak společně konkurovat velkým producentům piva. S dodavateli surovin chce například jednat o slevách pro své členy.

Malé restaurační pivovary, které nemohou velkým výrobcům konkurovat z hlediska množství vyrobeného piva a ceny, se snaží své zákazníky lákat na jiné pivo, než je v Česku i celosvětově nejrozšířenější ležák. Díky malým vyráběným objemům mohou více experimentovat a vařit různé pivní speciály či ochucená piva.

Z pohledu na celý pivní trh je jejich celkový výstav piva stále zanedbatelný. Podle dřívějšího Šuráňova vyjádření představují pouze půl procenta celkové domácí výroby piva. Některé průmyslové pivovary přesto prý na malovýrobce hledí nevraživě jako na konkurenci.

Zdroj: Novinky.cz

http://www.novinky.cz/ekonomika/242102-v-cesku-bude-brzy-az-130-malych-pivovaru.html?ref=zpravy-dne

Odbyt českých zemědělských produktů v ČR i EU vázne, hrozí nadúroda chmele, přebytky jsou i v mléčné produkci. Perspektivní trhy však vládní politika poněkud opomíjí.

»Hořekování státem dotovaných zemědělců nad očekávanou velkou úrodou chmele, který snad budou muset zaorávat, protože jej nikdo nekoupí, nebo vylévání mléka do kanálů, protože jim Evropská unie snížila kvóty, jsou jen důkazem špatné marketingové a akviziční práce těch, kteří se o naše zemědělce starají a jejich zájmy u státních orgánů i ve sdělovacích prostředcích často vášnivě obhajují, ale také jsou důkazem i pohodlnosti samotných zemědělců,« sdělil Haló novinám marketingový odborník Marcel Winter.

O náš kvalitní chmel i slad, ale také o naše sušené mléko je podle jeho autentických poznatků zájem nejen v 90milionovém Vietnamu, ale i v okolních asijských zemích. Ve Vietnamu je nejoblíbenějším nápojem pivo a chmel i slad se dováží do vietnamských pivovarů z Austrálie, ale často tyto dodávky jsou nedostatečné, nebo odložené. To způsobuje vietnamským výrobcům piva mnohdy velké potíže.

Nedávno i vláda VSR řešila problém, že zahraniční dovozci sušeného mléka jej nabízí ve Vietnamu za mnohem vyšší ceny, tedy velmi předražené, než za které lze koupit sušené mléko v zahraničí, tedy i u nás v ČR.

»Již více jak před rokem jsem možnost vývozu sušeného mléka od našich zemědělců do Vietnamu nabídnul státním orgánům i Agrární komoře ČR, ale nikomu jsem nestál ani za odpověď. Teď brečánkují všichni v naději, že jim někdo jejich ztráty uhradí. Možností oslovit vietnamský trh s 90 miliony obyvatel, loňským růstem HDP ve výši 6,78 % a očekávaným letošním růstem HDP ve výši 7,5 % a nabídnout mu náš chmel i slad a naše sušené mléko (zájem je například o sušené mléko balené i v pytlích), se nikdo profesionálně nezabýval, jinak by nyní tak moc nevolali pěstitelé chmele a producenti mléka své SOS,« dodal Winter.

Za 44 návštěv Vietnamu už prý ví, že vietnamský trh nepoptává, ale do VSR se prostě jezdí nabízet. S Vietnamem lze uzavírat i úspěšné barterové obchody, kdy za náš chmel a sušené mléko můžeme dovážet kávu typu Robusta (Vietnam je největší světový vývozce této kávy vhodné pro výrobu Nescafé), subtropické a tropické zemědělské i mořské produkty. ČR má s VSR mnoho let uzavřené smlouvy o ochraně investic i k zamezení dvojího zdanění a Vietnam je řádným členem WTO (Světové obchodní banky). V ČR sídlící banky KB a ČSOB jsou přímo napojené na Vietcombank a HSBC má ve VSR dokonce svoji destinaci.

Jsou tedy všechny předpoklady našim zemědělcům, ale i výrobcům piva, vína, uzenin, cukrovinek a mléčných výrobků pomoci a realizovat s Vietnamem vzájemné obchody bez rizika.

Zdroj: Haló noviny.cz

http://www.halonoviny.cz/articles/view/225312