Tradice vaření piva by se mohla do Lobče nedaleko Mšena po desítkách let znovu vrátit. Pivo se tu přestalo vařit v r. 1943 za období Protektorátu Čechy a Morava. Ještě několik let fungoval objekt jako stáčírna Podkováňského pivovaru, v roce 1948 ho ale komunisté znárodnili a výrobní technologii sešrotovali. Po letech chátrání a devastace za socialistického režimu zakoupila před několika lety pivovar společnost RioFrio architects, která ho začala za pomoci evropských peněz rekonstruovat. Potvrzuje to zastupitel a ředitel tamního muzea Luděk Dohnalík.

Významná kulturní památka, jejíž jádro pochází ze 17. století, by měla být podle záměru investorů využita jako kulturně turistické centrum výhledově napojené na mezinárodní síť tematických stezek industriálního dědictví. V rámci pivovaru se počítá s pivovarskou expozicí, víceúčelovým sálem, obnovením výroby piva, otevřením restaurace a zřejmě i zřízením ubytovacích kapacit. V květnu 2009 byl Ministerstvem kultury ČR areál lobečského pivovaru jako jedna z nejvýznamnějších staveb svého druhu prohlášen za nemovitou kulturní památku. V roce 1996 byla v obci vyhlášena vesnická památková zóna, jejíž dominantu tvoří právě pivovar s místním barokním zámkem. Lobeč je známé také jako sídlo Muzeua mamutů.

Zdroj: MB noviny.cz

http://www.mbnoviny.cz/clanky/tradice-vareni-piva-by-se-mohla-znovu-vratit-do-lobce/

Stejně jako jiné nápoje, mohou i míchané nápoje na bázi piva, využít základní vlastnosti přírodních složek a tím obohatit nabídku současných moderních potravin.

V rozmanité oblasti výroby nápojů má zvláštní místo pivovarský průmysl, který navazuje na stoletou tradici, co se týče výrobních postupů a schválených složek. V posledních letech ale kreativita vývojářů přináší na trh celou řadu nových míchaných nápojů na bázi piva, u nichž se projevuje tolik fantazie, kolik je chutí v nově vznikající generaci spotřebitelů.

K vlastní chuti tradičního nebo pšeničného kvasnicového piva nyní přistupují ještě svěží-nakyslé, resp. sladko-ovocné, chuťové tóny limetek, citronů, fíků, třešní, bezinek, banánů, brusinek, koly, kiwi, pomerančů, sladu nebo alkoholové zakončení přídavkem tequily nebo vodky. V celkovém senzorickém zážitku hrají zcela novou roli sladivé a aromatizující složky jako je med, zahuštěná šťáva z agáve a lékořicový extrakt.

Tvůrčí schopnosti skupin vývojářů prakticky neznají mezí. Přírodní složky, jako je zmíněný med, šťáva z agáve a lékořicový extrakt, nabízejí velké množství možností využití, protože jejich přirozená funkcionalita má i široké senzorické spektrum, které je zajímavé pro výrobce míchaných nápojů na bázi piva, jimž otevírá nové cesty.

Dojem úžasného lehkého letního osvěžení budí výjevy na reklamních plakátech německých pivovarů, lákající na nový pivní produkt s přídavkem limetky. Vizuální vjem nové kombinace aromat s jednoduchým sloganem vyvolává pocit příjemné chuti nového míchaného nápoje a vybízí kolemjdoucí k jeho ochutnání. Přitom nejde jen o reklamu, ale o vytvoření nové generace nápojů s větší fantazií, širokou škálou příchutí a dokonalou kvalitou.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autor: Anita Bénech | Kráceno | Překlad: Iva Hvízdalová

http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=13&typ=1&val=113055&ids=173

http://fzarchiv.de/index.php?pdf=Zeitschriftenarchiv/Getraenke-Fachzeitschriften/Brauindustrie/2011/07_11/BI_07-11_28-29_Natuerlich_-_Suessend_Aromatisch.pdf

Názvy některých piv vnímáme už automaticky, přitom se za nimi skrývá zajímavý příběh. Při pátrání po jejich původu se většinou dostanete hodně hluboko do historie.

Rampušák (Pivovar Dobruška; Rampušák kvasnicový 12° ležák)

Dobruška je jednou z nejkrásnějších vstupních bran do Orlických hor, jak uvádějí oficiální webové stránky města. Pivovar patří k místním dominantám, a proto asi nikoho nepřekvapí, že název Rampušák úzce souvisí s nejbližším horským masivem, Orlickými horami a s pověstí, která se k nim váže. Rampušák je patronem Orlických hor, obdoba Krakonoše v Krkonoších.

Název se užívá od roku 1969. V polovině šedesátých let se uměle vytvořila tradice, podle níž se v průvodu masek při loučení se zimou objevoval právě Rampušák jako představitel místního folkloru. Samotné slovo Rampušák není však jednoduché historicky dohledat. Proto uvádíme pouze jednu teorii, která nám připadala nejlepší. Jméno mohlo totiž vzniknout z obecného slova "rampuše", což znamená pivní nádoba. Pak by byl i název piva logicky návazný. Pivovar byl od roku 1969 několikrát uzavřen, aby se nakonec v roce 2008 znovu otevřel pod hlavičkou Staročeského pivovárku, s.r.o. v Dobrušce.

Zubr (Pivovar Zubr; Zubr Classic, Zubr Classic tmavé, Zubr Gold, Zubr Premium, Zubr Free)

Název je úzce spjat s historií Přerova. Toto město v roce 1252 získalo od Přemysla Otakara II. právo vařit pivo. Na přelomu 14. a 15. století byli v čele obce páni z Pernštejna. Jejich rodový erb zdobí i černá zubří hlava se zlatou houžví v nozdrách. Souvisí s pověstí o předku tohoto rodu, uhlíři Vaňkovi.

Uhlíř přemohl v lese statného zubra tak, že prostrčil jeho nozdrami houžev vytvořenou ze svých sandálů. Potom nebezpečné zvíře dovedl na knížecí dvůr a před zraky knížete mu jednou ranou usekl hlavu. Kníže uhlíře povýšil do šlechtického stavu, přičemž mu dal do erbu onu zubří hlavu.

Pivo tedy dostalo název hlavně dle erbu pánů z Pernštejna. Pivo Zubr bylo vyznamenáno titulem Pivo roku 2011.

Lotr (Minipivovar Groll Plzeň; Lotr 11° polotmavý ležák, Lotr 11° světlý ležák)

Sídlo pivovaru bylo postaveno v první polovině 18. století Jakubem Augustonem. Po mnoha majitelích ho roku 1804 zakoupil rod Lautensacků, který tady mimo jiné provozoval hostinskou činnost. Jan, poslední z rodu Lautensacků, zbohatl na uhlí a nechal postavit nejkrásnější klasicistní zahradu v Plzni. K sobě si zval přátele, jeden z nich byl i Josef Groll, který přispěl k zavedení technologie spodního kvašení. Právě on se pustil do odvážného vaření piva z žateckého chmele, plzeňské vody a světlejšího sladu připravovaného anglickou technologií. Pivo sklidilo velký úspěch. Po smrti Jana Lautensacka rod vymřel a panství připadlo městu. Pod jeho správou ale chátralo. Dnes už pivovar opět funguje.

Na památku sládka experimentátora Josefa Grolla je po něm pojmenován pivovar. A pivo? V restauraci u pivovaru visí portrét Lothara Lautensacka, v jehož pohledu je jakási ďábelská jiskra. To však vysvětlení není. Název piva Lotr vznikl zkrácením jména tohoto pána (LOThaR).

Mušketýr (Pivovar Krušovice, Mušketýr 11°)

Možná čekáte příběh o udatných a hrdinných mušketýrech jako z knih Alexandra Dumase. Avšak název Mušketýr je odvozen od žoldáckých saských vojsk, která procházela v době třicetileté války Krušovicemi na cestě z Prahy do Karlových Varů a dále do Saska. Název Mušketýr je odvozen od zbraní, které pro ně byly typické. Dlouhé palné zbraně s doutnákovým zámkem se nazývaly muškety, proto název mušketýři. Tito statní muži se mnohokrát na své cestě zastavovali a "ochutnávali" místní pivo. Mušketýrskými hrdly proteklo tolik piva, že se pivovar rozhodl, že si zaslouží, aby se toto pivo jmenovalo po nich.

Povstalec (Pivovar Svatý Ján, světlý nefiltrovaný ležák Povstalec 12°)

I když se právě zde zdá – víc než u jiných pivovarů – že pivo dostalo název z historie, není tomu tak. Pivovar Svatý Ján byl založen roku 1996. Po deseti letech se musel přestěhovat o kilometr dál a provoz se tedy na delší dobu zastavil. S jeho "znovuzrozením" POVSTALO i nové pivo.

Dobřanský sekáč (Pivovar Modrá hvězda, Dobřanský sekáč 17°)

Vzhledem k tomu, že pivo má 17°, mysleli jsme, že sekáč je nadnesený výraz pro silné pivo. Nakonec jsme se ale dozvěděli, že název je poctou místním žencům pracujícím na úrodných polích a lukách kolem řeky Radbuzy.

Kocour (Varnsdorf, Pivovar Kocour, Kocour ležák, Kocour tmavý ležák)

Pivovar se snaží jít cestou pivních speciálů – od silných ležáků po různá svrchně kvašená piva typu weizen, stout, saison či pale ales.

Název piva tentokrát nemá historický základ, zajímavou historku ale přináší také. Když jeden ze dvou "vrchních kocourů" hledal jméno pro pivovar, uvažoval o jménech Luž, Varnsdorfák a dalších. Nakonec se vybralo jméno Kocour, protože je to přezdívka právě tohoto "vrchního kocoura". Jmenuje se Honza Kočka...

Velkopopovický Kozel (Pivovar Velké Popovice, Kozel světlý, Kozel Černý, Kozel Medium 11°, Kozel Premium)

Zde se opět zanoříme do historie, ze které se pak vynoří původ názvu Kozel. Dolnosaské město Einbeck proslulo starou německou tradicí výroby piva spodním kvašením. Jejich pivo se proslavilo i za hranicemi, kde se zkomolil název rodného města. Z města Einbeck se stalo město Ein Bock, tedy Kozel. Pod tímto názvem se pak šířilo pivo do mnoha zemí, k nám nevyjímaje. Kozel (pivo vařené způsobem dolního kvašení) se v Čechách vařil na různých místech. Velké Popovice a jejich pivovar se začaly rozrůstat a pomalu zahubily většinu menších pivovarů. A tak se v roce 1922 stal Kozel oficiální značkou velkopopovického piva.

Klášter (Pivovar Klášter, Klášter světlý ležák Premium, Klášter světlý Ležák kvasnicový 11°, Klášter ležák 11°, Klášter Světlé výčepní)

Jak uvádí stránky pivovaru, Klášter dostal své jméno podle kláštera řádu cisterciáků. Ve své době patřil k nejvýznamnějším církevním objektům. Do současné doby se dochovala pouze brána s portálem, jež stojí na nádvoří dnešního pivovaru.

Ke klášteru také patří legenda. Roku 1420 dobyli husité klášter a nenávratně ho vyplenili. Říká se, že přežil pouze opat a čtyři mniši. Tajnou chodbou utekli na nedaleký hrad Bezděz a s sebou si vzali část pokladu nevyčíslitelné hodnoty. Zbytek pokladu byli nuceni nechat na místě, a tak ho zasypali do jedné ze studní. Dodnes se nenašel, musí být někde pod zdmi pivovaru.

Stejně jako pivovar Zubr, i Klášter po výměně několika majitelů zůstal v rukách pánů z Valdštejna. Ti se o tento historický unikát starali až do konce druhé světové války.

Mezi zážitky při návštěvě pivovaru patří veselé veverky. Při exkurzích je oblíbenou zastávkou také hromada odpadní suroviny z varny – mláto. Běžně se prodává místním zemědělcům jako hodnotné krmivo pro domácí zvířectvo. Oblíbily si ho i místní veverky. Především v létě, kdy ho zemědělci nestačí urychleně odvézt, začne kvasit. Okamžitě se na něj sbíhají veverky, které pak přiopile pózují turistům a exkurzím. Mají také odlišné proporce od lesních – jsou mnohem vypasenější.

Zdroj: iDnes.cz | Autor: Dominika Benešová

http://hobby.idnes.cz/nazvy-ceskych-piv-mapuji-historii-i-humor-svych-zakladatelu-pr5-/hobby-domov.aspx?c=A110810_125208_hobby-domov_dob

České pivo je ve světě uznávaným pojmem, ostatně jinak by se jistý americký pivovar tak dlouho nesoudil o jednu jihočeskou pivní značku. Narazit na pultech obchodů ve všelijakých koutech zeměkoule na české pivo není nic mimořádného. Ovšem dopřát si z orosené sklenice jeho točenou verzi na druhém konci světa v naprosto odlišném kulturním prostředí, to vyžaduje soustředěné pátrání. Anebo je třeba mít trochu štěstí a toho správného průvodce.

Samotného by mě při návštěvě Jokohamy ani nenapadlo dojet městským vlakem do stanice Tennocho a vydat se do zdejších tuctových uliček běžné zástavby. Jenže s moravským průvodcem Přemyslem Máčelem, který v Japonsku žije už 11 let, jdeme najisto.

Urazíme sotva dvě stě metrů a po pravé straně nás vítá vývěsní štít o čtyřech velkých písmenech, která dohromady tvoří Čechům srozumitelný nápis PIVO. „Tenhle podnik zvaný PIVOja jsem objevil díky panu Onedovi, který žije dlouhá léta v Praze a je expert přes české pivo,“ vysvětluje můj průvodce.

„Dříve jsem bydlel ve Fukuoce, což je asi 1300 kilometrů odsud, takže jsem neměl možnost se sem dostat. Ale od té doby, co mne přeložili do této oblasti, sem zajdu poměrně často. A když přijede nějaká vzácná návštěva z Česka – třeba z Českého rozhlasu – tak ji sem zavedu,“ žertuje profesor univerzity v Tokiu a uvnitř skromného lokálu mi představuje majitele hospůdky.

V letadle se pivo chladí samo

„Poprvé jsem ochutnal české pivo, když jsem před dvaceti lety prvně navštívil vaši zemi. Byl jsem z jeho chuti naprosto unešený. Strávil jsem v Praze dva měsíce a z českého piva se za tu dobu stala moje vášeň,“ popisuje své první setkání s českou pivní pěnou Rjosuke Jonehara.

Nenápadný jokohamský výčep o jedné místnosti s několika prostými stoly a lavicemi nejen provozuje, ale sám v něm pivo z českých sudů točí do originálních sklenic českých pivovarů.

„Dřív jsem využíval chladicí kontejnery a vozil pivo z Česka lodí. To však trvalo měsíc, což bylo trochu na úkor chuti. Jakmile se snížily náklady na leteckou dopravu, začal jsem dopravovat sudy vzduchem,“ vypráví.

„S chlazením není problém, zima je ve výšce letu dostatečná. Zásilka je tu vždy během jednoho dne a já dám sudy hned do ledničky, takže pivo nemá šanci zteplat a k zákazníkům se dostane v původní kvalitě,“ prohlašuje pyšně pan Jonehara.

Plzeňské pivo uprostřed Jokohamy čepuje skoro za 1000 jenů, tedy za více než 200 korun. Ani pro Japonce to není nejlevnější, pivo tu seženete i za čtvrtinovou cenu, ale svou cestu k zákazníkům si nápoj uvařený kdesi v Evropě našel.

Pivo, zelí a okurky

„Jednou za dva měsíce objednávám 900 litrů piva, ale kolik stojí doprava jednoho sudu, to přesně nevím. Vozím totiž všechny české produkty najednou. Mám taky becherovku, znojemské okurky nebo zelí,“ předvádí japonský výčepní výslovnost svého českého zboží a hrdě ukazuje k pípě, že zdaleka nejen plzeňského piva si v jeho podniku můžete loknout.

Rjosuke Jonehara sní o velké pivnici českého typu, která by mezi Japonci šířila slávu českého piva. Ovšem ve skutečnosti zatím provozuje malý výčep s netradičním zbožím spíš pro své vlastní potěšení.

„Japonci sem jezdí na české pivo i z daleka. Najdou si internetové stánky mé hospůdky a vyrazí za zážitkem. A pak sem chodí samozřejmě i místní, kteří zjistili, jaká je české pivo dobrota. Dřív o něm nevěděli nic, ale jakmile ho u mě vyzkoušeli, chodí pravidelně,“ říká.

„Ve srovnání s Českem je v Japonsku pivní kultura na nižší úrovni. Když Japonec poprvé ochutná plzeňské pivo, většinou mu šmakuje, ale často je také šokovaný. Není zvyklý na tak silnou chmelovou chuť. Mou strategií je lákat sem pivní znalce a ti pak přivedou a zasvětí i své známé, kteří se v pivu tolik nevyznají, a naučí je, co je dobré,“ uzavírá Rjosuke Jonehara, misionář českého piva v Japonsku.

Jokohama je po Tokiu druhé největší město Japonska, ale obě města v podstatě tvoří město jediné. „Jde o konurbaci neboli souměstí, takže obě sídla plynule přechází jedno do druhého a na první pohled se v podstatě neliší,“ vysvětluje autor reportáže Jan Kaliba. Zbylo v Jokohamě něco z původního rybářského přístavu? Proč Japonci raději platí hotově než platební kartou a je Japonsko skutečně zemí nebývalého technického pokroku? I to prozradil Jan Kaliba posluchačům v rozhovoru pro Zápisník zahraničních zpravodajů.

Audionahrávku k tomuto článku si můžete poslechnout zde...

Zdroj: Rozhlas.cz | Foto: Jan Kaliba

http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/zzz/_zprava/933055

Deštivé léto zajistilo mimořádně dobrý chmel, důležitou surovinu pro výrobu piva. Tropických dnů, které chmelu nesvědčí, bylo minimum a chmelnice na jindy suchém Žatecku měly dost vláhy. Úterní předsklizňové zkoušky ukázaly, že kvalita chmele letos bude mimořádná.

"S obsahem alfa kyselin, tedy pivovarsky cenných látek, by letos neměl být problém," konstatoval po kontrole chmelnic ředitel Chmelařského institutu - výzkumného ústavu v Žatci Jiří Kořen.

Letos se tak obrací situace z minulých let, kdy pěstitelé chmele bojovali s nedostatkem vláhy. Nyní naopak mohou mít potíže se sklízením. Na chmelnicích totiž stojí louže, půda je rozbahněná a to bude česačům a traktorům ztěžovat práci.

"Většinou je to obráceně, snažíme se dostat vodu na pole. Letos bychom naopak uvítali, kdybychom mohli vodu z polí dostat do řeky," komentoval situaci na Žatecku Kořen.

Na množství i kvalitě letošní úrody se příznivě podepsalo i to, že proti jiným rokům kroupy či vichřice povalily jen několik málo hektarů chmelnic.

"Podle mých informací spadlo minulý týden asi sedm hektarů, převážně v oblasti lounského Podlesí," poznamenal předseda Svazu pěstitelů chmele ČR Bohumil Pázler. V minulých letech přitom pěstitelé napočítali i více než stovku spadlých hektarů.

Dobrá úroda může přinést nižší zisky

Chmelaři se však ocitli v paradoxní situaci. Očekávají bohatou úrodu kvalitního chmele, přesto se můžou dostat do problémů.

"Jsme rádi, že se nám daří chmel vypěstovat a sklízet. Ale potřebujeme udělat i druhý krok, tedy dobře ho prodat. Jenže s tím můžeme mít opět potíže," předpověděl Pázler.

Stejně jako v Česku se totiž velmi dobrá úroda čeká i v dalších zemích. A přebytek chmele, který ve světě trvá už delší dobu, snižuje jeho cenu. I to je důvod, proč proti loňsku klesl počet hektarů, na kterých zemědělci chmel pěstují.

"Rozlohy klesly na celém světě o pět a půl procenta, u nás to ale bylo o deset procent," poznamenal Pázler.

Loni patřila sklizeň k rekordním, průměrný výnos byl téměř 1,5 tuny z hektaru. Letošní sklizeň by měla být jen o něco málo nižší.

Mezi prvními začnou chmel sklízet na Stekníku, a to už v úterý 16. srpna. Ve stejnou dobu otevře své sklady a servisní střediska družstvo Chmelařství, které zemědělcům pomáhá s údržbou česaček a sušáren, ale také od nich chmel odebírá a zpracovává ho před prodejem.

Zdroj: iDnes.cz | Autor: Tomáš Kassal

http://usti.idnes.cz/dest-zajistil-kvalitni-chmel-je-ho-ale-tolik-ze-bude-potiz-ho-prodat-1f9-/usti-zpravy.aspx?c=A110809_185811_usti-zpravy_alh

Poslední léta přinesla podivuhodná zjištění o biochemii alkoholu.

Kromě známého a dobře prozkoumaného katabolického řetězce, kterým se alkohol štěpí na acetaldehyd a vodu, může být katabolizován také morfin; tedy konečným článkem tohoto řetězce je opiát.

Uvedené zjištění poskytuje klíč k řadě záhad. Zmiňme se alespoň o některých z nich:

Předně je lépe vysvětlen vliv na náladu – tj. vyvolání euforie neboli radostné, veselé a povznesené nálady po požití alkoholu. V této náladě jsme uvolnění, nevázaní, snad i trochu tvořivější, ovšem také méně pečliví, opatrní, pozorní, máme zvýšený práh a vnímání bolesti. Ale pozor: takto uměle dodávané opiáty tlumí produkci přirozených opiátů – endorfinů, které vytváří naše tělo. Takže výsledkem alkoholické euforie je kocovina po jednorázovém opojení a bohužel i chronická deprese při popíjení dlouhodobém. (zdalipak víte, že obětí této alkoholické deprese se stal světoznámý spisovatel Hemingway?)

Vysvětleno se zdá být i to, proč se osobami závislými na alkoholu stávají častěji osoby úzkostné a depresivní – nezřídka lidé, kteří se za své pití stydí a pijí v ústraní. Alkohol působí jako velmi účinné anxiolytikum a antidepresivum – tedy proti depresi a úzkosti, dodává jim odvahu a rozhodnost, usnadňuje společenský kontakt a vyvolává iluzi vyšší výkonnosti.

Není ani příliš odvážná hypotéza, že poměr obou zmíněných katabolických pochodů, kterými se rozkládá alkohol v našem těle, je rozdílný u různých osob. To poskytuje vysvětlení známého faktu: kromě pijáků, kteří konzumovali značná kvanta alkoholu téměř denně po řadu desetiletí, a přesto zůstali sociálně „únosní“, existují osobnosti, které rozkladnému vlivu alkoholu podléhají během několika málo let nebo dokonce měsíců. Tato druhá skupina zřejmě katabolizuje alkohol ve větší míře na opiáty. Vysvětlena je také patologická tendence k tzv. problémovému pití – alkohol otupuje frustrační reakci.

Úryvek z knihy: Umění žít; P. Havránek, K. Koubek, Z. Štěpánek

Zdroj: Sportvital.cz

http://www.sportvital.cz/zdravi/alkohol-a-zdravi/je-pivo-opiat/

Pouze několik hodin potom, co si americký prezident Obama v restauraci Moneygall před zraky médií objednal pivo Guinness, společnost Diageo dala v Irsku výpověď svým 400 zaměstnancům (z 1 700). Irové však nejsou samotní, kteří ztratili svou práci, stejně tomu bylo ve Španělsku, kde byl obchod v uplynulých letech zcela ochromen.

Celosvětově působící nápojový koncern zaměstnává 20 000 lidí, z toho jen ve Spojeném království 5 000. Postižení pracovníci měli zlé tušení již ve chvíli, kdy v únoru firma Diageo oznámila výsledek za pololetí (do prosince 2010). Podle toho v Evropě poklesly prodeje o 3 %. Zde nepomohlo ani to, že Latinská Amerika ohlásila zvýšení obratu o 17 % a Afrika o 10 %.

Skupina musí na nově vznikajících, rozvíjejících se trzích být aktivnější a tam, kde obchody stagnují, snižovat náklady. V roce 2011 vytvořily trhy usilující o vzestup již 35 % celkového objemu obchodů. Podle čelného představitele firmy se počítá, že se tam do roku 2015 bude uskutečňovat až 50 % obratu.

Snížení počtu pracovních míst podtrhuje špatné hospodářské prostředí v Irsku. Tento ostrovní stát je sice pro podnik důležitý, ale trh se nachází v úpadku. Obchod s pivem Guinness poklesl v období mezi červnem a prosincem 2010 o 8 %.

Význam Jižní Ameriky a Afriky se stále stupňuje. Oba světadíly byly až doposud vedeny společně jako část mezinárodního obchodování, v současné době však směřují k tomu být dvěma silnými nezávislými samostatnými regiony.

Zdroj: Agronavigátor.cz

http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=13&typ=1&val=112996&ids=175

Móda nadstandarních bytů v bývalých průmyslových objektech se Česku pomalu rozmáhá.

Co čekat od loftů

Výhody:

* Velký prostor, vzdušnost a světlost.

* Využití původních stavebních prvků a materiálů, čím vzniká vysoká estetická hodnota.

* Většinou jsou v atraktivní lokalitě s neobvyklými výhledy.

* Dobrá investice.

Nevýhody:

* Nečleněný prostor může vyvolávat pocit nedostatečného soukromí.

* Někdy jsou energeticky náročnější na vytápění.

* Mají problematičtější zvukovou izolaci.

* Vyšší pořizovací cena.

Výstavba takzvaně na zelené louce vyjde levněji než revitalizace bývalých výrobních areálů.

Michal Dvořák si vysnil, že bude bydlet v loftu. Avšak nabídka zrekonstruovaných brownfieldů v Praze ho neuspokojila. A protože zároveň hledal sídlo pro svoji firmu Ateliér Spektrum poskytující digitální tiskové služby, nakonec obě přání propojil a před sedmi lety koupil zchátralou továrnu bývalých Škodových závodů na pražském Smíchově.

Celkem ho investice společně s rekonstrukcí celého objektu přišla na téměř 150 milionů korun. Získal však jak podnikatelské zázemí, tak i byt podle svého gusta.

V nejvyšších patrech budovy, pátém a šestém, totiž vzniklo celkem patnáct loftů. Určeny jsou pro bydlení či tvůrčí činnost. Všechny jsou už prodané, aktuálně se jeden nabízí k pronájmu. »Stále si myslím, že nemovitostí, které lze nazvat lofty, je v Česku velmi málo,« tvrdí Dvořák.

Rekonstrukce továrních hal je samozřejmě nákladná, a proto se do ní developeři příliš často nehrnou. Bytová výstavba na zelené louce s industriálními prvky vyjde laciněji, ale už to nejsou klasické lofty.

Nejlepší loft na světě

»Z mého pohledu je nutné vzít starší průmyslový objekt a změnit jeho původní účel využití na byt, ateliér či kancelář. Bez této změny nejde o loft,« míní devětatřicetiletý Dvořák. Jako designér je i tvůrčím autorem celé rekonstrukce smíchovské fabriky.

»Jeho loft« oslnil i porotce světové architektonické soutěže International Property Awards 2008, kteří mu udělili cenu za Best International Redevelopment - Nejlepší mezinárodní přestavbu.

Téhož roku v Londýně bodoval na další soutěži a také v kategoriích za nejlepší rekonstrukci tovární haly a interiérový design.

Dvořákovy lofty mají rozlohu 160 až 290 metrů čtverečních a jako bonus navíc i střešní terasy. Tyto byty jsou dvoupodlažní. Obytná místnost je většinou vysoká přes obě patra a nad ní se vznáší druhé vložené podlaží, ke kterému vede originálně řešené schodiště.

»Úpravy interiérů jsou individuální, nicméně výška stropů je přes tři metry, otevřené části prostoru mají výšku přibližně 6,5 metru,« vysvětluje podnikatel.

Protože cítí zájem o tento typ bydlení, uvažuje o pokračování vnitřních úprav Škodových závodů, tedy o přestavbě prvních čtyř pater.

»Vzniknout by tak mohlo asi dvacet nových loftů,« říká Dvořák. Podle odborníků by dnes loft o rozměru 100 metrů čtverečních přišel bez DPH na 16,5 milionu korun.

Místnosti vyšší než pět metrů

A co vlastně loftové byty jsou? Podle odborníků jde o ateliérové bydlení vzniklé přestavbou nebo dostavbou nevyužívaných průmyslových objektů, továrních hal, skladišť a podobně. Jde vlastně o velkoprostorové byty, většinou téměř nečleněné, vyznačující se nezvykle vysokými stropy. Místnosti bývají vyšší než pět metrů a této výšce stropů odpovídá i umístění a velikost oken. Ta umožňují prosvětlit i vícepatrový ráz místnosti, který bývá vytvořen pomocí přistavěných galerií či pater. Ta jsou pochopitelně součástí bytového prostoru a slouží třeba jako ložnice, koupelny a podobně.

Trh po nich prahne

Lofty jsou v současné době populárním typem nadstandardního bydlení. Ve světě jsou dokonce symbolem určitého životního stylu bohatých. Na českém realitním trhu se ovšem ve větším množství objevují až v posledních pěti letech. V současné době někteří developeři, kteří cílí na movité klienty, věří, že právě lofty svojí originalitou a jedinečností zvýší zájem o luxusní bydlení. V době poklesu prodeje bytů tak mohou přilákat nové kupce.

Toto netradiční bydlení oslovuje klienty, kteří hledají spojení designu, originality, tvořivosti a volného prostoru.

»Je to životní styl, který získává stále větší oblibu nejenom mezi mladými Čechy. Kdo jednou bydlel v loftu, už nechce bydlet v normálním bytě,« tvrdí Jean-Michel Kolly, jednatel a majitel developerské společnosti Design Development CZ. Tato firma nyní přichází na trh s projektem X Loft, který ovšem nevzniká přestavbou brownfieldu, ale jako novostavba na zelené louce.

Zcela jistě nejde o klasický loft. Nicméně je důkazem, že v Česku je zájem o toto bydlení. Společnost svým projektem v zásadě rychle reaguje na požadavky trhu.

»O lofty mají zájem hlavně singles nebo svobodné páry, většinou lidé ve věku 25 až 35 let. Ale stále častěji se objevují zájemci, kteří mají rodinný dům za Prahou, nechtějí denně dojíždět za prací a hledají velkorysé prostory,« uvádí Kolly. Podle jeho názoru je však v tuzemsku nabídka loftového bydlení velmi omezená.

Projekt X Loft za 400 milionů korun vyrůstá na pozemku bývalého pivovaru v pražské Libni. První majitelé netradičních bytů, jejichž pořizovací cena za metr čtvereční se pohybuje kolem 60 tisíc korun, se budou stěhovat letos na podzim.

»První etapa je již téměř vyprodaná, ve druhé, která bude hotova za rok, je ještě volných 60 procent bytů,« upřesňuje Jean-Michel Kolly.

Výhrady o nákladném vytápění vysokých prostor, v případě X Loft skoro pět metrů, majitel Design Development CZ vyvrací. Díky využití moderních technologií je prý projekt pro své majitele energeticky nenáročný, a tudíž i úsporný.

»Odhadovaná cena provozních nákladů v normálním režimu pro typický loft 2+kk je 1450 korun za měsíc a třípokojového bytu 2200 korun. Částka zahrnuje vytápění, teplou a studenou vodu, osvětlení a úklid společných prostor, domovní odpad, pojistku, provozní fond, výtah a správu domu,« vypočítává.

Záleží na životním stylu

Developerská společnost Euro Ventures specializující se na rekonstrukce historických domů v současné době pracuje na dvou akcích, v nichž budou »pravé« lofty.

Projekt Lochkov Lofts za 240 milionů korun řeší energetickou náročnost vysokých místností nadstandardním zateplením budov a v projektu Chateau Tmaň se dokonce počítá s umístěním krbů.

Lochkov Lofts na jihozápadním okraji Prahy poblíž Velké Chuchle vzniká rekonstrukcí a přestavbou bývalého pivovaru, v němž tvoří lofty čtvrtinu všech nabízených bytů. Jejich výška se pohybuje od tří do 5,5 metru.

»Nabízí se tak velký společenský prostor pro setkání s přáteli a rodinou. V první polovině srpna představíme již dva vzorové byty. Metr čtvereční přijde na 37 tisíc korun,« uvádí Sylva Krtilová, ředitelka firmy Euro Ventures.

Ve stadiu přípravy je projekt v obci Tmaň nedaleko Berouna ve Středočeském kraji. V tomto případě jde o rekonstrukci zámku a přilehlých budov včetně sýpky. V objektech vznikne 49 bytů, z nichž polovina bude loftových. Jejich výška dosáhne až 8,5 metru.

Také Euro Ventures se domnívá, že nabídkou loftů zaplní mezeru na trhu. »Od našich klientů z Lochkov Lofts víme, že hledají atypické bydlení,« vysvětluje Krtilová.

Přiznává, že někteří lidé mohou mít v tomto netradičním bydlení dojem nedostatečného soukromí, což bývá označováno za nevýhodu.

»Závisí to na životním stylu. Češi se podle našich zkušeností stávají stále otevřenější vůči tomuto typu bytů. Každopádně se ale nehodí pro handicapované,« upřesňuje.

Zájem je velký

K nejznámějším loftům v Praze patří objekt Holešovického pivovaru, kde vzniklo 40 loftových bytů. Celý areál včetně komerční části, který vyrostl na rozloze tří hektarů, představoval investici 2,2 miliardy korun. Ale lofty lze najít i v nuselském mlýnu či karlínské sýpce.

Praha a střední Čechy tedy mají slušnou nabídku loftů, i když se nedá tvrdit, že je tak široká jako v zahraničí. Mnohem horší je situace v ostatních větších českých městech. Například v Brně realitní makléřka společnosti RE/MAX Radmila Kazdová tvrdí, že klienti mají zájem, ale poptávka převyšuje nabídku.

»V Brně tak trochu zaostáváme, přitom tu žijí stejní lidé jako v Praze. I tady jsou mladí klienti s penězi, kteří chtějí moderně bydlet ve velkém prostoru,« tvrdí Kazdová. Přitom právě v Brně realizovala developerská firma Moravan Develop už před šesti lety loftové bydlení v bývalé továrně Moravan. Za 85 milionů korun rekonstruovala v Brně-Židenicích bývalou textilku a v ní osm loftů o rozměru 100 metrů čtverečních.

Původně jich mělo vzniknout víc, ale v roce 2005 nebylo loftové bydlení ještě tak populární jako dnes.

Nákladná revitalizace

»Lofty nakonec koupili mladí lidé, kteří věděli co a proč kupují. Část původních vlastníků kvůli založení rodiny již lofty prodala, protože je to opravdu bydlení na dobu určitou. Někteří naopak přikoupili sousední prostor a mají nyní k dispozici 200 metrů čtverečních obytné plochy,« vysvětluje Ivan Pecl, jednatel Moravan Develop. Jeho manželka Jana Peclová, která smlouvy jako právnička s klienty připravovala, dodává, že klienti svoji vstupní investici zhodnotili až o 30 procent.

Bude tedy společnost Moravan Develop ve výstavbě loftů na jihu Moravy pokračovat?

V Brně je sice brownfieldů dostatek, protože jde o město s bohatou strojírenskou a textilní historií. Nicméně zanedbaných areálů, které by byly na tak vhodném místě jako Moravan, je podle Pecla málo. Takže zatím se k přestavbě další fabriky nechystá.

»Většinou jsou to rozsáhlá území, jejichž revitalizace by byla neskutečně nákladná na to, aby byla upravena do podoby, která by odpovídala současné představě o bydlení,« míní Pecl.

Jasné je, že stavba takzvaně na zelené louce vyjde levněji než revitalizace výrobních areálů. Pro lofty navíc přicházejí v úvahu hlavně objekty, u nichž nehrozí ekologická zátěž. Odstranění kontaminované půdy by rekonstrukci objektu výrazně prodražilo.

Z hippies módní boom

V šedesátých letech minulého století, kdy začaly vznikat první lofty, si vybírali lidé k bydlení fabriky, které ani nemuseli výrazně upravovat. Nežili v halách po těžkém strojírenství, ale v textilkách, skladech a podobně. V Česku se nyní ukazují být ideálními i bývalé pivovary.

Za průkopníky loftů jsou považovány »květinové děti« - hnutí hippie. Laciné přístřešky objevily v Soho v Londýně. V opuštěné průmyslové čtvrti tak postupně vznikaly velmi neotřelé bohémské byty.

Podle jejich vzoru začaly obdobné velkorysé příbytky v továrních objektech budovat intelektuálové a tento druh bydlení v průběhu let zaznamenal ohromný boom.

Z kdysi levného ateliérového nocování pro volnomyšlenkáře, ve čtvrtích, kde nebylo právě bezpečno, se stala výjimečná místa pro náročné a často dobře situované lidi. Dnes je loft synonymem luxusu.

Tak, jak v zahraničí ubývalo továrních čtvrtí, rostly i ceny tohoto netradičního bydlení. V New Yorku či Londýně už nové lofty téměř nevznikají. Chybějí totiž budovy, ve kterých by se daly vytvořit. Developeři se proto snaží hledat i jiné objekty, než jen ty průmyslové. Třeba ve slavné londýnské čtvrti Notting Hill vyrostl v poslední době luxusní loft dokonce v odsvěceném a zanedbaném novogotickém kostele. Stavaři jen uvnitř přidali dvě podlaží a podzemní garáže. Romantika a mystičnost kostela zůstala zachována. Původní zdi kostela skrývají šestnáct unikátních bytů, které byly během pár týdnů rozprodány bez jekékoli marketingové podpory. Developerská společnost Manhattan Loft Corporation si za ně účtovala od 600 tisíc liber do 1,4 milionu liber. Její klienti tedy zaplatili v přepočtu až 38 milionů korun.

V Česku zatím nehrozí, že by developeři pokukovali kvůli loftům po církevních stavbách. Světských objektů, které je možné přestavbou zachránit před zřícením, je zatím dostatek.

Jako v americkém filmu

»Stále jsou v Česku desítky nádherných průmyslových objektů, které lze proměnit na lofty, ale developerská ekonomika spolu s malým počtem zájemcům nepřejí většímu rozmachu této výstavby,« míní Michal Dvořák, který bydlí v jednom z nejkrásnějších loftů na světě.

A co na takovém stylu života oceňuje? »Pocit svobody pohybu a tvůrčí atmosféru, kterou lofty nabízejí,« dodává.

Nevyužitých brownfieldů je v českých městech v porovnání se zahraničím dost a budou přibývat i vyznavači loftů. Jeden jejich fanoušek už dokonce založil web s tímto zaměřením. Na jeho stránkách se majitelé loftů shodují, že se v nich žije atypicky, vzdušně, velkoryse, moderně, avantgardně, bohémsky, neotřele, luxusně, romanticky, jako v zahraničním filmu a hlavně jinak než v typickém bytě.

Jiří Pácal, člen správní rady Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí, tvrdí, že větších, několikahektarových objektů vhodných k rekonstrukci na lofty, jako byl třeba Holešovický pivovar v Praze, ubývá. Rozsáhlé továrny už podle něho k mání nejsou, zbývají už jen menší industriální stavby.

Pácal jako příklad těch menších uvádí hlavně bývalé průmyslové stavby v lokalitách Karlín, Holešovice a Smíchov. Protože jde o specifické rekonstrukce, vyžadují takové lofty odborníky, kteří mají potřebné zkušenosti. »To jsou spíše zahraniční firmy,« tvrdí. Podle jeho mínění nabízejí lofty velice zajímavé alternativní bydlení a zájem o ně v Česku rozhodně je. »Jen na rezidenčním trhu v Praze by se ročně uplatnila tak stovka loftů,« uzavírá Pácal.

S ohledem na zkušenosti v zahraničí se dá proto říct, že koupě tohoto netradičního bytu v dnešní době může být dobrá investice, která se v budoucnu vyplatí více než běžný byt.

Fotogalerie s ukázkami některých realizovaných, resp. připravovaných loftů by měla být k nalezení zde,mně se však nezobrazuje, tak nevím...

Autor: Marcela Honsová

http://web.volny.cz/noviny/z-domova/clanek/~volny/IDC/175166/prepych-v-tovarnach.html

Musím konstatovat, že propít se k tomuto článku nebylo jednoduché. Je pravda, že to byla cesta plná aromatických dobrodružství a bohatého extraktu, ale ten zatraceně vysoký obsah alkoholu se ukázal býti vskutku obtížným. Nyní je již dobojováno a mohu vklidu prohlásit — jsem ofiko zblázněný do pivního stylu India Pale Ale (IPA).

Co je IPA?

Slibuji, že na technologické vysvětlivky padne tento jediný odstavec. Piva IPA jsou velmi blízká svrchně kvašeným pivům typu Pale Ale, jejich výrobní proces má ale tři krásná specifika — mají vyšší extrakt (a tedy i alkohol), vyšší hořkost a také se při jejich výrobě dochmeluje metodou dry hopping (velmi zjednodušeně — přídavek chmele po fermentaci), která dává pivu nezaměnitelný charakter. Za celou technologii vděčíme bývalému britskému impériu, které potřebovalo dostat takto zakonzervované pivo (vysoký alkohol + konzervační účinky chmele) do svých vzdálených kolonií po lodích.

Dnes už jsme bez kolonií a máme ledničky, styl IPA se ale pořád drží a dokonce zažívá nový boom. Po baterii prázdných lahví se vůbec nedivím. Jakmile k pivu IPA jednou přičuchnete a zamilujete se — není vám pak už prostě pomoci.

IPA je burácející aroma monstrum, které v sobě pojí svěží travnaté a ovocné vůně s břitkou hořkostí, která vám dokáže pěkně vyprášit celou pusu. Když ochutnáte poprvé, možná vás to úplně sebere nebo posadí na prtel. Pokud se ale po první sklenici posbíráte a necháte tělo zpracovat nový zážitek, není cesty zpět. (Paralela ve světě kávy — něco jako když po dvaceti letech na špatné kávě ochutnáte poprvé v životě Geishu na filtru. Někomu to chutná jak čaj, jiný slzí štěstím.)

IPA je jako styl velmi živá záležitost a věnují se mu pivovaristé po celém světě (i u nás!). V čistém i v některých z odvozených stylů (American IPA, Imperial IPA) vznikají vybroušená dílka, při jejichž tvorbě se používají vyvážené směsi sladů i chmele. Vzduchem lítají nezvykle vysoké hořkosti (vyjádřené v jednotkách IBU) i neuvěřitelná aromata, která byste u piva prostě nečekali.

Kontrast hořkosti, vysokého alkoholu a svůdných vůní je možná právě to, co mě k IPA pivům přitahuje. Ve víně nebo v kávě jde často delikátnost projevu ruku v ruce se sílou nápoje (slabší — delikátní). Tady je to naopak v kontrastu — netypické ovocné a květinové vůně versus silný alkohol a hořkost až víme kam… ;)

Co musíte ochutnat?

Povídáním se dál neposuneme, a tak je potřeba hlavně ochutnat a vlastnoručně projít IPA konfrontací. V českých pivotékách je zpravidla dobrý výběr importovaných piv, bývají ale docela drahá (setkáte se klidně s třetinkou za 80 Kč nebo s půllitrem za 150 Kč i více). Naštěstí už se do tohoto stylu pouštějí i některé domácí minipivovary, takže se s IPA můžete setkat i na pípě nebo v pivotékách za velmi slušné ceny.

Tady je můj skromný nástřel do notesu. Klidně zahoďte a vydejte se vlastní cestou:

* Matuška Zlatá raketa — ideální na start, skvělá ukázka stylu IPA z domácí produkce, všechna pivka od Matušků seženete v pivotékách ve skleněných 0,7 l lahvích a za fajn ceny

* Kocour IPA Samurai — česká IPA z Varnsdorfu vytvořená v zahraniční spolupráci se zkušeným japonským sládkem

* Brewdog Hardcore IPA — slovy výrobce Hopped to hell, then dry-hopped to hell too, pivo s deptající hořkostí (150 IBU)

* Great Divide Titan IPA — Aaah = Amerika asertivně aromatická a to doslova, ve sklenici se na mě vyhrnuly jahody, citrusy a nůše čerstvě posečené trávy

* IPA Mikkeller — naprostý zjev a svéráz z Dánska, Imperial IPA I Hardcore You, kterou vidíte na fotce s malůvkou, byla limitovaná edice ve spolupráci se Skoty z Brewdog (šílenec se šílenci); agresivní dochmelení poznáte ve vůni, na patře a definitivně i na mozku

* IPA Nøgne Ø — opět seveřani, tentokrát z Norska; seženete spíše jako raritku a jsou dost drahé (180 Kč za 0,5 l)

* Strahov IPA — povedený a ne tak agresivní představitel stylu ze Strahova

Mí koně poblíž IPA, nedám na ně ale dopustit:

* Brewdog 5am Saint (Amber Ale) — nabušený aromatický biják striktně pro fajnšmekry, nezkušené holobrádky pokládá naznak; můj dlouhodobý favorit — skoroIPA, 6 různých chmelů!

* Matuška California (Pale Ale) — jeden z mých nejmilejších kousků s nádherně zlatou barvou, explozí vůní a sušším projevem, ukázka snoubení žateckého a amerického chmele; často nebývá a už jsem ji pěkně dlouho neviděl (pláču ;), pro mě dokonalé pití na balkon

Kam pro pivo IPA?

* Pivní rozmanitost — malá pivotéka na Žižkově, mívají Kocoura, Matušku i import

* Pivkupectví — pivotéka přidružená k hospodě Zlý časy

* Zubatý pes — nově otevřený pivní bar, který mám rovných 15 píp = šance na setkání s IPA velmi vysoká; bar je spojený s obchodem Odddog, který do Česka importuje řadu pivařských es včetně Brewdogu

* Pivovar Kocour (Varnsdorf), Pivní galerie (Praha), Pivotéka U Modrého lva (Brno), Pivo & Beer (Brno), Pivoňka (Hradec Králové)

Vytočeno, vypito — víc nemám. IPA s vámi! ;)

Zdroj a foto: Cuketka.cz

http://www.cuketka.cz/?p=6992

Cyklisty na Blanensku policisté letos kontrolují víc než jindy. Pozor dávají hlavně na alkohol. Za ten na kole hrozí desetitisícové po­kuty.

...

„Cyklisté si často myslí, že jsou nepostižitelní, ale opak je pravdou. Obecně je rozšířený mýtus, že jim policisté můžou vzít řidičský průkaz. To není pravda. Pokuty jim ale hrozí velké,“ varuje David Chládek z blanenské policie.

V momentě, kdy cyklista při policejní kontrole nadýchá, posílají policisté zprávu o jeho přestupku na správní orgán. Pokutu pak zaplatí tak velkou, kolik alkoholu před jízdou vypil. „Záleží na rozhodnutí správního orgánu, jak tyto přestupky řeší. Ale obecně podle zákona může za alkohol do jednoho promile uložit mezi deseti a dvaceti tisíci a od jednoho promile nahoru mezi pětadvaceti až padesáti,“ informoval dále Chládek. Cyklisté, kteří vypijí alkoholu tolik, že nadýchají nad dvě promile, jsou už podle policistů spíš výjimkou. „Jestli mají něco přes jednu promile nebo tři, už zákon nerozlišuje. Takových pak stejně moc není. Na kole by se pomalu ani neudrželi,“ dodal policista.

...

Kráceno.

Zdroj: Blanenský deník.cz | Autor: Vladěna Šebelová

http://blanensky.denik.cz/zpravy_region/pivo-na-kole-pokuta-az-padesat-tisic20110803.html

Už v pondělí 8. srpna startujeme.

Po Praze a Středočeském kraji se nám zatoulalo několik štěňat. Každý den na Vás čeká 30litrový soudek piva Gambrinus, který jsme ukryli v některých z Vašich oblíbených hospůdek. Pozorně poslouchejte vysílání rádia Kiss 98 mezi 9. a 17. hodinou. V každé hodině získáte jednu nápovědu. Pokud se navíc po výzvě v éteru dovoláte do studia, můžete hádat, o jakou hospůdku jde. Pokud štěně najdete, čeká Vás pořádný mejdan se svými přáteli, v hospůdce, ve které se štěně ukrylo.

Hledat můžete každý všední den od 8. do 26. srpna. Soutěžit můžou pouze posluchači starší 18 let!

Zdroj: Kiss98.cz

http://kiss98.cz/aktuality/zpatky-do-eteru-se-vraci-soutez-hleda-se-stene-386.html

Obdivovat motýly, plátna holandských mistrů nebo zajít do pivovaru. Co všechno můžete dělat na sedmičce světových letišť, když čekáte na spoj, se dočtete v dnešním vydání IN magazínu Hospodářských novin.

Pro pivní turisty

Letiště Mnichov

Vzdálenost od centra: 28 km

Nenechte si ujít: pivovar Airbrau

Jedno z nejrychleji rostoucích letišť v Evropě myslí na pasažéry čekající při přestupech více, než je obvyklé. Na webových stránkách letiště si dokonce můžete stáhnout průvodce (Stopover Guide), který vám poradí, co dělat, pokud máte čas třeba čtyři nebo šest hodin.

Spolková země Bavorsko je pivní baštou celého Německa, a to se projevuje i na letišti. Jako jediné na světě totiž provozuje svůj vlastní pivovar. Značku Airbrau si můžete vychutnat v restauraci s klasickou německou kuchyní nebo přivézt letištní pivo jako suvenýr kamarádům. Můžete jen doufat, že u vedlejšího stolu nepopíjí pilot vašeho letadla.

Chcete-li vyrazit na vzduch, nasedněte do jednoho z kyvadlových autobusů nebo vlaků, které míří do letištního návštěvnického parku. Užijí si tu děti i dospělí: prohlédnout si můžete historický letoun Fokker či záchranářský vrtulník, vylézt na umělý kopec s rozhledem na celé letiště, zajít si do kina nebo si třeba zahrát minigolf. Dětem slouží velké hřiště a dotykové obrazovky, kde se dozvědí nejrůznější informace o letištním provozu.

Cestujícím, kteří mají čtyři až šest hodin času, doporučuje letištní průvodce výlet do nedalekého Freisingu. Cesta trvá pouhých 25 minut. Jedno z nejstarších bavorských měst je kromě hezkého historického centra zajímavé i tím, že na zdejší Teologické univerzitě vyučoval současný papež Benedikt XVI. Ateistické Čechy bude ale spíše zajímat tamní pivovar Weihenstephan, kde se vařilo pivo už před tisícem let. Pivovar nabízí prohlídky s průvodcem a nezbytnou degustací.

Zdroj: iHned.cz | Autor: Milan Rokos | Kráceno

http://life.ihned.cz/cestovani/c1-52470440-pivovar-galerie-nebo-motyli-zahrada-co-vse-najdete-na-svetovych-letistichundefinedundefined

Američan Andrew Stroehlein je pomerne nenápadný chlapík s vizážou intelektuála, do ktorého by asi nikto nepovedal, že jeho najväčším koníčkom je pitie piva, najmä toho belgického. Keď bruselský hovorca neziskovej organizácie International Crisis Group oslávil štyridsiatiny, vytýčil si nezvyklú úlohu. Ochutnať 40 belgických pív za 40 dní.

Nezvyklá misie teraz 43-ročného rodáka z amerického Morristownu v New Jersey natoľko uchvátila, že sa rozhodol ochutnať všetky pivá s nálepkou Made in Belgium. Ide však o beh na dlhú trať, belgických pív je zhruba 800. "Je to úloha na desať rokov, mám to naplánované od mojich 40 do 50 rokov," zveril sa pred časom denníku Wall Street Journal.

Po troch rokoch usilovného pitia piva sa Stroehlein priblížil k pivu s číslom 400, ktoré by mal touto dobou ochutnávať niekde v New Yorku. "Malo by to byť niečo belgického a zároveň amerického. Niečo ako Ommegang," upozorňuje na skutočnosť, že belgický pivovar Ommegang vyrába svoje pivá v americkom Cooperstowne v poriadnej vzdialenosti od svojej domoviny.

Spojené štáty Stroehlein, ktorý na internete prevádzkuje vlastnú stránku, kde hodnotí vypité pivá, za meku prevažne zlatistého moku rozhodne nepovažuje. Situácia sa tam podľa neho síce lepší, ale prevažujú mainstreamové pivá ako Bud alebo Bud Light. S Belgickom sa ale tamojšia výroba nedá vôbec porovnať.

"V Belgicku musíte cestovať do malých dediniek a miest, pretože inak sa k tamojším pivám nemáte šancu dostať. Niektoré malé pivovary vyrábajú len zanedbateľné množstvo piva," rozjíma Stroehlein nad romantikou, ktorú pitie piva v Belgicku prináša. Za najväčšie dobrodružstvo svojej misie považuje cestu do kláštora vo Westvleterene, kde pivo vyrába len pár mníchov. "Je to veľmi zložité, pretože tí mnísi sú šialení. Fungujú na úplnom opaku akéhokoľvek obchodného modelu. Musíte im zavolať a oni vám určia čas, kedy máte prísť a koľko zaplatíte," hovorí.

Do Westvleterenu Stroehlein zavítal len raz a tamojšie pivo k jeho najobľúbenejším nepatrí. Favoritov má ale Američan hneď niekoľko. "Záleží na ročnom období. V zime to je Achel Brune Extra a v lete Cantillon Gueuze," dodáva. V prípade prvého menovaného ide o krémové škoricové trapistické pivo a druhé je kvasnicové pivo vyrábané pomocou špeciálnych "divokých" pivovarníckych kvasníc.

Achel Brune Extra je však ďalšie z rady pív, za ktorým je potrebné podniknúť dobrodružnú výpravu. Vyrába sa v kláštore Achel v severnej časti Belgicka. Pri jednej z ciest Stroehlein uviazol so svojimi priateľmi na rozbahnenom poli. "Požičovňa áut, od ktorej sme auto mali, nebola stavom vozidla nijak nadšená, ale priviezli sme si Brune Extra, takže sa to vyplatilo," pochvaľuje si.

Všeobecne obľúbené belgické pivá nechávajú Stroehleina v kľude. Dojem na neho neurobil ani cenený Duvel, teda veľmi silné svetlé pivo. "Rozhodne to nie je môj favorit. Je v ňom príliš cítiť alkohol," tvrdí. V obľube má naopak Vedett, ktorý je obľúbený najmä medzi mládežou a má veľmi podarené etikety. "Vedett je rozhodne najlepšie belgické pivo plzenského typu (Pilsner) na trhu," uzatvára.

Zdroj: Topky.sk

http://www.topky.sk/cl/13/1283820/Za-tri-roky-ochutnal-400-belgickych-piv--chce-dalsich-400

Teplejšie počasie a rast vývozu pomohli nemeckým pivovarom zvrátiť v 1. polroku tohto roka doterajšie dlhé obdobie poklesu produkcie. Oznámil to tento týždeň Spolkový štatistický úrad.

Nemecko vyrobilo v prvých šiestich mesiacoch celkovo 4,946 miliardy litrov piva, čo medziročne znamená rast o 1 % a zároveň prvý medziročný rast za šesť mesiacov od roku 2007. "Jednoznačne sa na tom podieľalo počasie," povedal Jürgen Hammer zo štatistického úradu, poukazujúc na teplý apríl a máj, v ktorých sa dopyt zvýšil najviac.

Objem piva určeného pre domáci trh vzrástol za 1. polrok prvýkrát od horúceho leta 2006, keď sa v Nemecku konali Majstrovstvá sveta vo futbale. Produkcia pre domáci trh vzrástla medziročne o 0,2 %.

Aj keď priemerný Nemec stále ročne vypije okolo 120 litrov piva, čo na deň predstavuje zhruba jeden pohár, spotreba v posledných rokoch klesala. Dôvodom je rast popularity vína a iných nápojov. Situáciu aspoň čiastočne začínajú vylepšovať ostatné krajiny. Objem piva určeného na export, ktorý však predstavuje len asi 10 % z celkovej produkcie nemeckých pivovarov, vzrástol medziročne o 5,3 %. V prípade krajín mimo Európskej únie však vývoz vzrástol až o 13,6 %.

Zdroj: TASR | Reuters

Slávu plzeňského pivovarnictví šíří už několik let po celém světě sládek Josef Krýsl. Nejenže pomáhá při stavbě minipivovarů, ale zároveň učí, jak správně pivo čepovat a starat se o ně.

Kde všude už jste pivo vařil?

Moje první zahraniční pivovary vyrostly ve Vietnamu. Tam jsem nebyl dodavatelem, ale sládkem a šéfmontérem v jedné osobě. Chvilku jsem se motal v Kalifornii a v severním Mexiku po pivovarech, které tam stavěly české a slovenské firmy. První vlastní dodávku do ciziny jsem měl do Kalugy v Rusku, shodou okolností se tam vyrábí škodovky a licenčně pivo Prazdroj. Další pivovar byl na Slovensku v Prievalech a potom následovalo Švédsko.

Máte na svém kontě nějaký obzvláště exotický minipivovar?

Asi největší kuriozitou bylo zpracování nabídky restauračního pivovaru do Palestiny pro jediný tamní pivovar. Jeho majitelé jsou křesťané, a proto mohou vařit a pít pivo. Vesnice se jmenuje Taybeh a je několikrát vzpomenutá v Bibli. Majitelé mě navštívili v Plzni, společně jsme byli v Chrámu chmele a piva v Žatci. Navštívili několik mnou postavených malých pivovarů. Byli nadšeni, tak uvidíme, jak to celé dopadne.

V České republice v poslední době vzniká jeden malý pivovar za druhým. Myslíte, že to bude pokračovat i nadále?

Perspektiva výstavby malých pivovarů je zatím velká, ale všichni cítíme, že za pár let přijde nasycenost trhu. Ta přinese určité oddělení zrna od plev. Mnoho lidí má představu, že vaření piva je pomocí moderní techniky snadná záležitost. Technologie samozřejmě využívají řízené procesy tak, aby várky byly vždy ve stejném standardu, ale zkušený sládek je pořád nutností.

Čím to je, že se pivaři dnes ve větší míře přiklánějí k malým výrobcům?

Myslím, že vznik minipivovarů, ale nejen jich, je vlastně reakce na globalizaci všeho, co je kolem nás. Mnozí si začínají chodit nakupovat výrobky k malým pekařům, řezníkům, zelinářům. Proto se najednou objevila obliba farmářských trhů. Určitá část lidí přestala věřit v kvalitu prodávanou v mnohých supermarketech.

Kolik pivovarů se u nás vůbec může uživit?

Česká republika má před sebou možná ještě dalších 60 až 80 minipivovarů, to je asi odhad, jaký jsem udělal po návštěvě Anglie, Belgie a USA. Kolik se jich udrží, nevím, že ale všechny, co vzniknou, to se předpokládat nedá.

Jak se změnila česká pivní kultura po pádu komunismu?

Myslím, že velmi razantně, konečně začíná být pivo, vyjma laciných dryjáků, vnímáno jako nápoj mající svou gastronomickou hodnotu, a ne způsob jak dopravit do krve nějaké to promile alkoholu.

Jaký máte názor na laciná piva, která se dovážejí především z Polska?

Jsou jasnou ukázkou toho, že pro určitou skupinu lidí, a zatím je jich málo, je jedno, co piju, hlavně když se motám. Nijak se tím dovozem neznervózňuji, protože se to mě a ani mých zákazníků netýká. Je to stejné jako s krabicovým vínem. Než bych si ho koupil, tak si víno raději odpustím.

Váš syn Petr je sládkem v plzeňském pivovaru Purkmistr, u jehož zrodu jste byl. Radíte mu v jeho práci?

Ve své sládkovské praxi v Purkmistru se velmi dobře vyprofiloval. Radit mu moc nemusím, ale diskuze vedeme neustále. Dá se říci, že naše spolupráce je profesně dána, a tak si máme každý den co říci. Pomáháme si, radíme se a občas s dalšími sládky vyjíždíme na zkušenou. Vařili jsme třeba v Anglii, v Belgii, ve Švédsku nebo na Slovensku.

Zdroj: Deník | Autor: Ladislav Vaindl

http://www.denik.cz/ekonomika/plzensky-sladek-mozna-postavi-pivovar-v-palestine.html

Desítky lidí by mohly v nejbližší době v Hradci Králové získat práci díky stavbě pivovaru v gruzínském Saguramu.

Nová pracovní místa pro desítky lidí se v Hradci Králové vytvoří v nejbližší době.

Strojírenská společnost ZVU Potez a.s. totiž v uplynulém týdnu uzavřela kontrakt na dodávku pivovaru do Gruzie o kapacitě 600 tisíc hektolitrů ročně v hodnotě téměř 130 milionů korun.

„Zajištění zakázky v požadovaných termínech vyvolá rovněž potřebu doplnění některých dělnických profesí, především kotlářů, zámečníků a svářečů,“ uvedl finanční ředitel ZVU Potez Michal Králík.

Pivovar vyroste ve městě Saguramo, zhruba dvacet kilometrů od hlavního města Tbilisi. „Náročný zákazník požaduje dodat zařízení do konce letošního roku tak, aby bylo možné během zimních měsíců provést montáž, zaškolení obsluhy a uvést zařízení do provozu od začátku dubna příštího roku,“ dodal Michal Králík. Společnosti se tak podařilo po předchozích dodávkách pivovarů do ruského Jakutska, bulharského Plevenu, gruzínského Natachtari a albánské Korci opět uzavřít smlouvu na dodávku kompletního investičního celku, při které dodavatel zajišťuje kompletní inženýring, výrobu, přepravu, montáž a uvedení zařízení do provozu.

Na této akci se bude podílet svými dodávkami řada hradeckých firem: při zpracování projektu vypomůže společnost DIO s.r.o. a při dodávce měření a regulace společnost ProjectSoft HK a.s.

Na místě byl při závěrečných obchodně technických jednáních i zástupce posledně jmenované firmy Tomáš Kulhánek, který Gruzii nenavštívil poprvé.

Rovněž i on potvrdil, že zájem gruzínských investorů o dodávky typicky českých technologií je značný. „Těší nás velký obchodní úspěch našeho dlouholetého obchodního partnera ZVU Potez. Jsme rádi, že po mnoha úspěšných zakázkách z oblasti automatizace velkých astronomických teleskopů, které nás podržely v období krize, se vracíme k pro ProjectSoft tradičním oborům z oblasti potravinářství, kde právě v pivovarnictví máme s řízením výroby piva dlouhodobé zkušenosti a vlastníme řídicí know-how. Věříme, že budeme dobře reprezentovat Českou republiku,“ sdělil Deníku Tomáš Kulhánek.

V současné době se Královéhradecký kraj dostal na druhou „nejlepší příčku“ v nezaměstnanosti. Lidí bez práce je v kraji jen 6,6 procenta. Lépe na tom jsou jen v Praze.

„V našem kraji hodně nabírají zaměstnance ve Škodovce v Kvasinách. Ve větších firmách přes léto moc nové zaměstnance nyní nepřijímají, protože mají například letní odstávku provozu,“ uvedla Mária Paclíková z Úřadu práce v Hradci Králové.

Zdroj: Hradecký deník | Autor: Jan Pruška

http://hradecky.denik.cz/zpravy_region/zakazka-prinese-nova-mista20110726.html

Experimentátoři se v poslední době stali z plzeňských pivařů. Neholdují už pouze světlé desítce, jako tomu bylo ještě před nedávnem, ale dopřávají si klidně pivo višňové, pšeničné nebo kokosové.

„Jsem rád, že je teď k dostání tolik druhů piv. Mám rád ochucená. Ta se dřív sehnat nedala v podstatě vůbec. V současné době už to takový problém není,“ říká Plzeňan Martin Svaček.

Plzeňské hospody se zájmu zákazníků přizpůsobily a často mají na čepu hned několik druhů piva. „Čepujeme jich osmnáct. Od deseti po osmnáctistupňové. Kromě klasických máme i ochucené speciály, například limetové nebo malinové,“ sděluje provozovatel Řemeslnické besedy Vít Noha.

Ovocná piva lidé většinou ochutnají a pak se vrátí ke klasičtějším. „Čtyřicet procent piv, která vyčepujeme, jsou světlé ležáky. Ale některá ochucená se občas prodávají na jejich úkor. Například, když máme v nabídce belgické višňové, je o něj obrovský zájem,“ konstatuje Petr Strnad z Klubu malých pivovarů. Tady mají vždy čtyři druhy piv, které každý den obměňují. Na čepu tu jsou piva z malých pivovarů z České republiky, Německa a Belgie.

Stále více prý jde na odbyt také pšeničné pivo, které je běžné v sousedním Bavorsku. To potvrzuje i majitel Staré koruny Jan Šmrha. „Mezi hosty je velmi oblíbené. To platí i o jeho limetkové variantě, kterou nabízíme teď. Lidé, co chodí na pivo pravidelně, si dávají většinou klasickou desítku. Jiné druhy zkoušejí spíše mladší zákazníci,“ dodává. Vyzkoušet tu lze dvanáct typů piva.

Na netradiční druh zlatavého moku vsadila i nová plzeňská restaurace PI.JEZ.PI. „Čepujeme šest druhů včetně našeho svrchně kvašeného piva s příchutí hořkého pomeranče. O ně je největší zájem. Zákazníci jsou zvědaví a chodí ho ochutnávat,“ uvedla vedoucí Vendula Zlatníková.

Na klasiku zase spoléhají v restauraci Na Libušíně. Z pěti čepovaných piv jsou čtyři světlá. Výjimkou je polotmavé. „Je dobré mít více druhů. Chtěli jsme dát hostům na výběr,“ doplňuje Jiří Vitvera z restaurace.

Podle plzeňského sládka Josefa Krýsla je dobře, že hospodští výběr rozšiřují. „Vždycky je dobré mít možnost výběru a porovnání. Co člověk, to originální chuť. Je až s podivem, že vlna zájmu o různé druhy piva nedorazila už dříve,“ říká Krýsl. Podle něho speciální ochucená piva lákají spíše sváteční pijáky. „Pravidelní pivaři ovocná piva ochutnají a pak se vrátí ke své desítce nebo dvanáctce,“ dodává.

Zdroj: Plzeňský deník | Autor: Ladislav Vaindl | Foto: Zdeněk Vaiz

http://plzensky.denik.cz/zpravy_region/pivari-experimentuji-piji-visnove-i-kokosove.html

Nechce se ani věřit, ale letos je tomu 62 let, co je posázavské město Ledeč bez piva. Naštěstí jen bez piva vyráběného přímo ve městě.

Začátkem roku 1949, když se z důvodu hospodárnosti rušily malé provozy, byl také zrušen bývalý panský pivovar v Pivovarské ulici, v němž se pivo vařilo více než tři století. Poslední várka se zde uskutečnila v lednu 1949.

Stojí za připomenutí i to, že právo vařit pivo mělo město již o 200 let dříve, ale měšťanský pivovar na náměstí neodolal v 17. století konkurenci pivovaru panského a zanikl.

Jak pamětníci uváděli, voda k vaření piva se čerpala z hluboké studně ve vápencovém podloží přímo u pivovaru. Tak nejen voda, ale následně i ledečský zlatavý mok z bývalého panského pivovaru měl správný říz a lahodnou chuť.

Zdroj: Třebíčský deník | Foto: Jaroslav Švanda

http://trebicsky.denik.cz/podnikani/20110727pivo-f3b0.html

Ministerstvo dopravy ČR a Plzeňský Prazdroj usilují o větší bezpečnost na silnicích. Obě strany proto podepsaly memorandum o spolupráci na zlepšení situace v oblasti bezpečnosti silničního provozu na území České republiky. Plzeňský Prazdroj jako dlouhodobě odpovědný výrobce piva klade důraz především na prevenci problematiky řízení v opilosti. V rámci spolupráce poskytne BESIPu 1,2 milionu pivních tácků na téma nepřijatelnosti řízení pod vlivem alkoholu a osvětu v oblasti viditelnosti na silnicích.

O tom, že mezi hlavní problémy na našich silnicích patří řízení pod vlivem alkoholu a viditelnost chodců, vypovídají statistiky Policie České republiky, podle nichž např. za letošní první pololetí přibylo nehod zaviněných pod vlivem alkoholu o 7 procent. „Na viditelnost jsme pak spolupráci nasměrovali proto, že jde o nejsnáze dosažitelný a nejefektivnější způsob zvýšení bezpečnosti chodců. Reflexní materiál na oblečení je totiž vidět podle podmínek až na 200 metrů,“ říká vedoucí oddělení BESIP Ministerstva dopravy Kateřina Budínová a dodává: „Memoranda se společností Plzeňský Prazdroj si velmi vážíme, protože rozšiřuje vějíř aktivit ve prospěch bezpečnosti silničního provozu. Jeden každý život, který se nám touto cestou společně podaří zachránit, má svou cenu.“

Deklarace mezi Plzeňským Prazdrojem a Ministerstvem dopravy ČR, podepsaná na dobu neurčitou, zahrnuje v nynější etapě plány do poloviny roku 2012. Prazdroj bude distribuovat do více než 20 tisíc hospod a restaurací po celé České republice celkem 1,2 milionu pivních tácků s informací BESIPu o nebezpečí alkoholu za volantem a se sdělením pro chodce o nutnosti být dobře vidět v silničním provozu. Plzeňský Prazdroj přidal na pivní tácky odpovědnostní vzkaz „Alkohol za volant nepatří“, který umisťuje na všechny marketingové materiály, a také odkaz na stránky zabývající se účinky alkoholu na lidský organizmus, www.napivosrozumem.cz.

„Dlouhodobě propagujeme odpovědnou konzumaci alkoholu, proto vítáme možnost spolupráce s Ministerstvem dopravy a BESIPem. Myslím, že právě pivní podtácky jsou velmi vhodným nástrojem ke komunikaci odpovědnosti přímo v místech konzumace piva. Nejedná se ale o ojedinělou aktivitu Prazdroje v oblasti prevence řízení pod vlivem alkoholu. Mezi naše dlouhodobé aktivity patří například služba pro řidiče Promile INFO na zjištění zbytkového alkoholu v krvi. Doufáme, že veřejnost také vnímá odpovědnostní vzkaz „alkohol za volant nepatří“, který dobrovolně umisťujeme na všechny marketingové kampaně a reklamní materiály. Věřím, že spolupráce s Ministerstvem i BESIPem přiměje řidiče i chodce k větší odpovědnosti,“ uvedla k problematice Drahomíra Mandíková, ředitelka oddělení vnějších vztahů Plzeňského Prazdroje.

Novinkou je také spolupráce Ministerstva dopravy na již zavedené službě Promile INFO, kterou za podpory Plzeňského Prazdroje dlouhodobě provozuje občanské sdružení SANANIM.

Bezpečnost silničního provozu (BESIP)

BESIP je samostatné oddělení Ministerstva dopravy ČR. Zabývá se metodikou dopravní výchovy dětí ve školách a preventivně informačními kampaněmi zaměřenými na všechny věkové kategorie účastníků silničního provozu. Aktuálně jsou připraveny dvě prázdninové kampaně BESIP. První z nich nese název „Je to na Tobě“ a zaměřuje se na problematiku alkoholu a drog za volantem. Snaží se s touto problematikou oslovit mladé lidi na letních hudebních festivalech. V druhé kampani se BESIP zaměřuje na řidiče motocyklů prostřednictvím výuky bezpečné jízdy na motorce a první pomoci na vybraných motosrazech. Od roku 2004 BESIP koordinuje přípravu vládou schválené Národní strategie bezpečnosti silničního provozu, jejímž cílem bylo do roku 2010 snížit počet usmrcených osob na silnicích o polovinu.

Plzeňský Prazdroj jako odpovědný výrobce piva

Společnost Plzeňský Prazdroj, a.s. se aktivně podílí na prevenci negativních důsledků nadměrné nebo nevhodné konzumace alkoholu a pomáhá prosazovat odpovědný přístup ke konzumaci alkoholu, ať už samostatně nebo v rámci Iniciativy zodpovědných pivovarů. S celkovým prodejem 9,9 milionu hektolitrů v kalendářním roce 2010 (včetně licenčních výrob v zahraničí) a s exportem do více než 50 zemí celého světa je Plzeňský Prazdroj, a. s., předním výrobcem piva v regionu a největším exportérem českého piva. Plzeňský Prazdroj je členem společnosti SABMiller plc, jedné z největších světových pivovarnických společností.

Zdroj: E-Auto.cz | PR

http://www.e-auto.cz/ostatni/ministerstvo-dopravy-podepsalo-s-pivovarem-memorandum-o-vetsi-bezpecnosti-na-silnicich.htm

Letní hudební festival Colours of Ostrava představuje další zářez pivovarnické skupiny Pivovary Staropramen, která v Česku vlastní značku Staropramen či Ostravar. A právě Ostravar se stal pro letošní rok oficiálním pivem této události, na kterou přišlo kolem 25 tisíc lidí. Přitom ještě před rokem se tam točil konkurenční Radegast ze skupiny Plzeňský Prazdroj.

Podobně se Pivovaru Staropramen už loni podařilo přebrat festival Rock for People, který má z podobných akcí největší návštěvnost. Letos ho navštívilo přes 28 tisíc lidí.

Staropramen také letos sesadil ze Sázavafestu konkurenční Krušovice. "Sázavafest jsme v minulosti opravdu partnersky podpořili, letos jsme se rozhodli ve spolupráci nepokračovat, důvodem je právě strategie spojení s domácím regionem," řekla LN Kateřina Beute, PR manažerka Heinekenu, kterému Krušovice patří.

Krušovice se však staly oficiálním pivem nového pražského festivalu Prague City Festival. Podle organizátorů festivalů probíhá mezi jednotlivými pivovary tvrdý boj, kdy se předbíhají v nabídkách a dodatečných službách, pivovarnické firmy dokonce festivaly i sponzorují.

Festival jako reklama

"O festival ze strany pivovarů rozhodně je zájem," řekl Jiří Sedlák, mluvčí Colors of Ostrava. I přes špatné počasí se na festivalech vytočí rekordní množství piva.

Například na festivalu Mighty Sounds se letos vytočilo přes sto tisíc piv, spotřeba překonala i loňský rok. Pivovary se na festivaly nezaměřují jen kvůli tisícům protočených hektolitrů piva, ale především kvůli marketingu.

Zdroj: Lidovky | Autor: Petr Švihel

http://byznys.lidovky.cz/boj-pivovaru-jak-si-rozdelily-letni-festivaly-f4s-/firmy-trhy.asp?c=A110726_125724_firmy-trhy_apa