Vyhláškou 115/2011 Sb. se s účinností od 1. května 2011 podstatně mění vyhláška 335/1997 o nealkoholických nápojích, ovocných a ostatních vínech, pivu, lihu, lihovinách, octu a droždí.

Novelou 115/2011 Sb. se vyhláška 335/1997 pro různé skupiny nápojů v různé míře mění.

Jsou aktualizovány odkazy na související předpisy EU i ČR, k jejichž změně došlo od poslední aktualizace nápojové vyhlášky v r. 2004. V souvislosti s tím dochází i k určitým změnám formulací, v některých případech ke změně členění druhů, skupin a podskupin, případně ke změně definic některých názvů nápojů. V některých případech úpravy slouží ke zlepšení srozumitelnosti a přehlednosti.

Nealkoholické nápoje

Zrušuje se definice „nízkoenergetický nápojový koncentrát“ a s tím související ustanovení.

Upravuje se formulace s požadavky na označování (§3)

- u ovocného nektaru (písm g),

- u směsi ovocné šťávy (písm. q),

- u přídavku dužniny (písm. r).

V § 4 odst. 2 se požadavky týkají nejen šťáv z koncentrátů, ale všech, zrušuje se odkaz na technické normy.

V § 4a odst. 7 – přídavek koření, bylin a soli je povolen u všech zeleninových šťáv, nejen u rajčatové.

Ovocná a ostatní vína, medovina

V § 8 písm.a) se mění formulace požadavku na označování obsahu alkoholu.

Pivo

V § 11:

- písm. b) – pro slad se připouštějí i jiné obiloviny než ječmen a pšenice,

- písm.c), d) – připouštějí se pivovarské kvasnice nejen S. carlsbergensis a S. cerevisiae,

- písm.h) – označení „lehké“ se mění na „stolní“, zahrnuto jen pivo, u něhož je původní mladina do 6 % hmotn.,

- písm i) – posunuje se dolní mez u výčepního piva: původní mladina 7 - 10 % hmotn.

- písm.o) – definuje se „pivo z jiných obilovin“, vypouští se definice „pivo se sníženým obsahem cukru“,

- písm.q) – upravuje se definice „kvasnicové pivo“,

- písm.r) - upravuje se definice „ochucené pivo“.

V § 12 a v příloze 7 se mění členění na skupiny a podskupiny (doplňuje se „nealkoholické pivo“).

V § 13 se mění formulace požadavku na označování obsahu alkoholu.

Lihoviny

Členění lihovin do skupin a podskupin se mění zcela zásadně, proto jsou nově zpracovány §§16-18 a přílohy 7 a 8.

Slovo „starý" je možno ho použít pouze u názvu destilátů, které zrály nejméně jeden rok před stočením (výjimku má „Stará myslivecká“).

Oddíly „Kvasný ocet“, „Droždí“ jsou beze změn.

V souvislosti s výše uvedenými změnami dochází v různém rozsahu k úpravám příloh 1, 2, 4, 5, 6, 7, 8.

Vyhláška byla přijata 18. dubna, zveřejněna 27. dubna, účinnost od 1. května 2011.

Úplné znění vyhlášky 335/1997 se zapracovanými změnami najdete např. na webu Agronavigátor v souboru "Zákon o potravinách a prováděcí vyhlášky".

Sbírka zákonů, 2011, č. 42

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autorka: Irena Suková

Letos zahájí provoz více než desítka nových minipivovarů. Představují ale jen zlomek celého trhu.

Tuzemský pivovarnický trh zažívá malý převrat. Zatímco produkce velkých firem klesá - loni se celý trh propadl o osm procent na 17 milionů hektolitrů, obliba restauračních minipivovarů nebývale roste. Jejich počet už převyšuje stovku a letos více než desítka přibude.

Litoměřice, Jihlava, Slaný, Litomyšl, Teplice, Sokolov, Brno Líšeň, tam všude již letos zahájily nebo teprve zahájí provoz minipivovary - s roční produkcí zhruba do pěti tisíc hektolitrů. A chystají se i v dalších městech. "Stále více lidí je ochotno v těchto pivovarech zaplatit větší cenu, než kolik stojí běžně piva v hypermarketech," vysvětluje výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

V objemu produkce však nejmenší pivovary nikdy nemohou nadnárodním gigantům konkurovat. Dohromady ročně uvaří zhruba 100 tisíc hektolitrů a Veselý odhaduje, že se tento objem postupně zvýší až na dvojnásobek. "Jde ale o pestrost značek. Letos dalších 10 až 14 minipivovarů zahájí provoz," uvádí majitel pivovaru Kocour z Varnsdorfu Jan Kočka, zástupce nedávno vzniklého Českomoravského svazu minipivovarů.

"Nabízíme už 11 druhů piv a zájem lidí pořád roste," potvrzuje sokolovský podnikatel Ladislav Sás, jenž letos dokončuje svůj třetí minipivovar. Před dvaceti lety fungoval u nás jen jediný restaurační pivovar - v Praze U Fleků. Před pěti lety jich v Česku působilo už zhruba šedesát.

Minipivovary

102 minipivovarů funguje nyní v Česku. Celkem uvaří asi 100 tisíc hektolitrů za rok. Roční spotřebu - loni 17 milionů hektolitrů, ale u nás ovládá hlavně 49 průmyslových pivovarů.

Zdroj: GastroTrend.cz | iHNed.cz

Průběhu posledních pěti let roste v Brazílii spotřeba piva na jednoho obyvatele přímo raketově, spotřeba vína a lihovin se drží stále na stejné úrovni.

Prémiové značky piv stimulují brazilský dovozní trh. Přechod k větším balením nabízí i lepší ceny. Značka piva Skol zůstává v Brazílii stále jedničkou na trhu. S velkým úspěchem byla na tamním trhu přijata „litrão“, nová litrová lahev, této značky piva. V Brazílii se uplatňuje jedna z nejvyšších daní na pivo na světě.

Nejprodávanější značky piva v Brazílii jsou: Skol, Brahma a Antarctica od AB InBev, resp. AmBev.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autorka: Iva Hvízdalová

Třebaže pro většinu ctitelů piva zůstane provždy dominujícím atributem kvality chuť tohoto lahodného pěnivého moku, zejména mezi movitějšími a vzdělanějšími konzumenty hrají svou roli i další aspekty.

Prostředí, v němž se pivo pije, pestrost nabídky tuzemských i zahraničních značek, tradice pivovarnictví v dané zemi či regionu, pokrmy, které jsou k pivu podávány, společenské akce a události, k nimž pivo jako nedílná součást patří, ale také cosi, co bychom mohli nazvat „image“ piva, se významnou měrou podílí na utváření pivní kultury i na tom, jak společnost konzumaci piva vnímá a hodnotí.

Posledně jmenovaná entita, totiž image piva, ve světle chuti, tradice a ceny představuje poměrně subtilní a zdánlivě i okrajovou záležitost, nicméně skutečnost, že řada jejích atributů patří mezi žádané suvenýry i sběratelské artefakty, hovoří za vše. Není pochyb o tom, že pivní sklo, plechovky, tácky, etikety, ale též například otvíráky se stávají předmětem marketingového zájmu, který prodej „tekutého chleba“ dokáže podpořit.

Pivo a sklo – spojení dvou českých tradic

Milovníci piva potvrdí, že nejlépe chutná čerstvě natočený mok ze sudu či tanku v útulné hospůdce nebo příjemné restauraci. Naštěstí již dávno jsou pryč doby, kdy se pivo podávalo v unifikovaných nevzhledných půllitrech, a většina konzumentů si uvědomuje, že stejně jako víno i pivo vyžaduje své, pokud jde o kulturu servírování. Všechny pivovary vybavují nejrůznější gastronomická zařízení a podniky nejen tradičními půllitry, ale též poháry a sklenicemi o objemu 0,3 l a 0,4 l. Vzhledem k rostoucímu počtu pivovarů se stává pravidlem, že se pro každou značku piva používají jiné sklenice. Pivní sklo tak tvoří nedílnou součást marketingové strategie a podpory značky.

Největším producentem pivního skla je v České republice společnost Sahm, která ročně vyrobí 35 milionů kusů skla v 600 variantách, přičemž naše pivovary spotřebují plných 14 milionů! „České pivní sklo se podařilo posunout z kategorie primitivního masového výrobku na předmět, který má duši a krásu,“ tvrdí Pavel Bobošík, člen předsednictva Českého svazu pivovarů a sladoven a zároveň ředitel společnosti Sahm CZ, a dodává: „Odnaučili jsme Čechy chodit na pivo. Naučili jsme je chodit na gambáč nebo radegast.“

V současnosti se do centra zájmu ve výrobě pivního skla dostává požadavek na dekor, nápaditý motiv a akcent na individualizaci značky piva. Sice je patrný mírný ústup od důrazu na tvar, ten však bude pro fajnšmekry stále hrát významnou roli. Širší sklenice více vyhovuje požadavku na uhašení žízně, z užší sklenice však pijete pomaleji a lépe uspokojíte chuťové pohárky. Správný tvar navíc směřuje vůni piva rovnou k vašim čichovým buňkám, čímž je zajištěna hotová symfonie smyslových požitků.

Unikátní pivní sklenici pro Velkopopovického Kozla, jednu z nejtradičnějších značek na trhu, představil na přehlídce světového designu Designblok 2009 český designér Jan Čapek. Kozlův rohatý půllitr je výjimečný nejen designem, ale i výrobní technologií, díky níž dosahuje až třetinové úspory hmotnosti. „Buclatý tvar těla je umocněn výrazným otevřeným uchem, které symbolizuje kozlí roh. Tento soudkovitý profil, ač typicky pivařský a historií prověřený, dnes prakticky vymizel. I proto se k němu vracíme,“ vysvětluje Jan Čapek.

Vývoj sklenice byl technicky náročný a kompletní proces od pilotních návrhů po sériovou výrobu trval téměř dva roky. Půllitr se poté modifikoval – poněkud povyrostl a zeštíhlel, aby vyhovoval potřebám konzumentů a hostinských, a od loňského podzimu se používá jako nové „kozlí sklo“.

Láhev jako symbol praktičnosti

Nastávají ovšem situace, kdy točené k dispozici není, a je tudíž třeba vzít zavděk pivem lahvovým. Skleněné pivní láhve bývaly dříve uměleckým dílem, symbolem a duší každého pivovaru, není proto divu, že si je mohly dovolit pouze nejbohatší vrstvy obyvatelstva. V období středověku a novověku se ovšem v daleko větší míře užívalo nádob kameninových.

Skleněné láhve pro uchování piva se začínají objevovat v 16. století, opravdový nástup na scénu se nicméně odehrává až na přelomu 17. a 18. století a k masivnímu rozšíření dochází ještě o století později. V Čechách se první zpráva o lahvování piva do skla datuje rokem 1841 a váže se k pivovaru U Křižovníků na Starém Městě pražském. Za zmínku stojí, že od samého počátku byly láhve zálohované, a tudíž vratné. Pro pivní láhve existoval do roku 1875 jediný známý objem z dolnorakouské soustavy dutých měr, a sice holba, která představuje zhruba 0,7 litru.

Rokem 1876, kdy byl uveden 1 litr jako součást decimální metrické soustavy, začala převažovat produkce láhví o objemu 1 l či 0,5 l. Podobu láhví později poznamenala jednoduchost, strohost, účelnost a masová produkce. Všechny pivovary měly láhev stejnou, přičemž převažovala hnědá barva skla. V poslední době pivovary spolupracují na podobě láhví s designéry, a tento primární obal tak i díky pomocným obalovým prvkům, jako jsou etikety či typy uzávěrů, spoluurčuje značku.

Jako příklad poslouží humpolecký rodinný pivovar Bernard, který u svých speciálů nahradil korunkový uzávěr netradičním patentním. Oproti minulosti převládá zelená barva skla, která je považována za znak prémiového piva. Vzhledem ke konkurenčním materiálům a logistickým nákladům se nutností stává vylehčování skleněných obalů, přesto však sklo zůstává na piedestalu díky ceněné stálosti tvaru a skutečnosti, že neovlivňuje chuť piva.

Plechový a plastový novátorský trend

Třebaže na našem trhu nehrají plastové pivní láhve nijak významnou roli a rozhodně nepředstavují konkurenci láhvím skleněným, jako je tomu například v Rusku, nelze je zcela opominout. Ve světovém měřítku se v této oblasti dostávají ke slovu zejména PET láhve dodávané společností Sidel. Nejedná se o klasické „petky“ používané u nealkoholických nápojů, ale o obaly vyznačující se unikátní výrobní technologií, podle níž materiál nese název Actis B. Zmíněná technologie spočívá v nanesení molekulární vrstvičky amorfního hydrogenovaného uhlíku na PET pomocí plazmy.

Takto vytvořený obal se vyznačuje jedinečnými bariérovými vlastnostmi, ovšem na trhu se s ním lze setkat spíše výjimečně, např. u německého Frankfurter Brauhaus či belgického Martens.

V roce 2004 představily Pivovary Staropramen nerozbitnou, lehkou a dobře recyklovatelnou láhev Q-pack o objemu 0,65 l, vyvinutou společností Interbrew ve spolupráci s italskou firmou na obalové technologie M&G.

Negativní vnímání pivních PET láhví má v úmyslu změnit i společnost Heineken, a to díky materiálu zvanému beerpack. Do maxiláhví z beerpacku se stáčí Starobrno, Zlatopramen i Březňák.

Svou vlastní zajímavou historii píšou rovněž pivní plechovky, které své uplatnění coby obalový materiál pro alkoholické nápoje nalezly pod vlivem přísných pravidel panujících v USA v době prohibice. V Evropě se plechovkové pivo začalo objevovat od konce roku 1935 díky velšskému pivovaru Felinfoel Brewery.

Válcovitá plechovka s kónickým zakončením o objemu 0,3 l byla plněna pivem India Pale Ale.

A právě válcovitý tvar je mimořádně příznivý z hlediska logistiky. Třebaže kov jako primární obalový materiál vykazuje lepší vlastnosti než sklo, např. odolnost vůči pronikání světla či nižší hmotnost, oslovuje u nás poměrně malou část konzumentů. Nelze však popřít, že plechovky jsou vhodnější k prodeji přes ulici a díky své jednoduchosti a skladnosti představují vhodné řešení zejména pro hotelové recepce a minibary. Ostatně právě z důvodu rostoucí poptávky nabízí od března letošního roku Budějovický Budvar oblíbené nealkoholické pivo Budweiser Budvar ve spotřebitelsky zajímavém balení, konkrétně v plechovkách o objemu 0,5 litru.

Plechové nápojové obaly se vyrábějí z hliníku či ocelového plechu a od šedesátých let se používají plechovky s jednodílným hlubokotaženým trupem, které disponují integrovaným odtrhávacím uzávěrem. Podobně jako u skleněných obalů lze i u nich vysledovat trend mířící ke snižování hmotnosti a potažmo spotřebě materiálu. Akcent na design se projevuje v podobě grafických vychytávek či tvarových modifikací. V této oblasti dominují zejména produkty společnosti Apeal, jednoho z největších výrobců nápojových plechovek.

Víc než jen podložka

Pivní tácky, které jsou jakýmsi pomyslným vývěsním štítem téměř každého pivovaru, patří bezpochyby mezi nejoblíbenější turistické suvenýry. Vedle klasických kulatých a hranatých se můžeme setkat s tácky rozmanitých tvarů, např. v podobě puzzle. Paradoxní je, že původně vůbec nešlo o tácek, nýbrž o poklop. V sousedním Německu, kde se v 19. století začíná psát jeho historie, se mu ostatně říkalo „Bierdeckel“.

Tehdy totiž bývaly pivní žejdlíky movitějších občanů opatřeny stříbrnými nebo cínovými poklopy a ti, kteří si takový žejdlík nemohli dovolit, pokládali na půllitrové krýgly („Krügel“) plstěné podložky, aby jim dovnitř nepadal hmyz nebo listí. Podložky vznikly nalitím dřevité plsti do formy a přes noc se nechaly zaschnout. Barvily se většinou do tmavě ruda či tmavě zelena. Nevýhoda plstěné podložky spočívala v tom, že dokázala vysát téměř veškerou pěnu.

Kvůli značné vlhkosti pak neoplývala zrovna ideálními hygienickými podmínkami a navíc nevábně zapáchala. První tácek z dřevité plsti zhotovil údajně roku 1880 drážďanský výrobce papíru Robert Sputh a od té doby se používá standardizovaný průměr tácku 107 mm. Vyskytovaly se i tácky porcelánové, na jejichž okraje se zapisoval počet vypitých piv, ale dnes jsou již spíše výjimkou. V pelhřimovském Muzeu rekordů a kuriozit je umístěn obří pivní tácek o průměru 800 mm a tloušťce 3 mm, který vyrobila firma Papusprint Krtely v prachatickém okrese pro dolnorakouský pivovar Zwettl.

Sezame, otevři se!

Potřeba otvíráků na láhve, které pracují na principu páky, vyvstala se zavedením korunkových uzávěrů.

Původ dnešních láhvových uzávěrů se datuje rokem 1892, kdy William Painter přišel s novým jednorázovým uzávěrem s korkovou vložkou, který tvarem připomínal královskou korunu. Odtud pak pochází jeho název – korunkový uzávěr. Po roce 1915 s rozmachem masové produkce skleněných láhví tento způsob uzávěru zcela převládl.

Zdroj: Strategie E15.cz | Autorka: Šárka Kociánová

Pivní slavnosti si milovníci pěnivého moku na Třinecku spojují především s Nýdkem, kde má akce více než desetiletou tradici. Malý beerfest na poslední dubnovou sobotu premiérově připravili i organizátoři Hutnického dne.

„Oslovili jsme čtyři pivovarské skupiny a vytvořili jakýsi minifestival piva,“ řekl Ivo Pullmann, který se na přípravách podílí. Dodal, že v areálu v Lesní ulici bude v sobotu po poledni celkem dvanáct druhů piva.

Kromě tradičního Radegastu to budou značky Pilsner Urquell, Gambrinus, Kozel, Master, Lobkowicz, Rychtář a Bernard. „Samozřejmě nesmí chybět Minipivovar Karpentná,“ poznamenal Pullmann. K dispozici budou i jedenáctistupňová piva a speciální kvasnicový ležák.

„Kdo má rád pivo, může ochutnávat, degustovat,“ dodal s tím, že pivo patří k Hutnickému dni odjakživa, letos je ovšem k dispozici mnohem širší nabídka.

Nýdecké pivní slavnosti, které jsou pro změnu označovány jako Bierfest, se konají tradičně v červenci.

Zdroj: FM Deník.cz | Autor: Marek Cholewa

První ročník Vsetínských pivních slavností startuje už za osm dní, v pátek 29. dubna! Slavnosti proběhnou během pátku a soboty na zimním stadionu Na Lapači a jejich návštěvníci budou moci již od pátečních 12:00 ochutnat okolo 45 značek piva. Počínaje klasickými "desítkami" až po nejrůznější pivní speciály z produkce více jak 22 pivovarů z ČR, regionálních pivovarů a minipivovarů.

Po dva dny je pro návštěvníky pivních slavností připraven bohatý doprovodný program spojený s vystoupením hudebních skupin. V pátek večer si mohou návštěvníci zatancovat na diskotéce s radiem VALAŠSKO, v sobotu zase změřit sílu se slavným Zekonem a vyslechnout koncerty kapel Šimonband, Dareband, Contraakce a Stram. Pořadatelem I.ročníku Vsetínských pivních slavností je sportovní klub SK EDIE TEAM Vsetín a případný výtěžek z této akce bude použit na sportovní činnost klubu. „Také chceme, aby si lidi našli cestu na zimní stadion i v období, ve kterém neprobíhá hokejová sezóna,“ uvedl Luděk Hryciow z organizačního štábu.

Celodenní vstupenky budou slosovatelné v obou dnech a budou stát pouhých 50 Kč.

Zdroj: Vsetín-info-cz | Kráceno

Nedávno jsem někde četl, že Češi čím dál tím víc kupují laciná a nekvalitní piva dovážená ze zahraničí. Vzpomněl jsem si na svou návštěvu kamaráda Jirky Makse v Šumperku.

Ten si doma, v panelákovém bytě, vaří své vlastní pivo – Hrochův ležák. Strávil jsem u něj téměř celý den a pozoroval jej při vaření. Musím se přiznat, že jsem se kvality piva bál. Přece jen jej vaří v domácích podmínkách. Po prvním doušku jsem se mu v duchu omlouval. Bylo naprosto vynikající. Na jazyku se mi rozprostřela plná chuť, kde nebylo místo na kompromisy. Okamžitě bylo jasné, že jde o poctivě vařené pivo z kvalitních surovin. Najednou zjistíte, že k dobrému pivu stačí i voda z kohoutku na sídlišti.

Mnohem víc, jsem si svého kamaráda začal vážit druhý den. K obědu jsem si dal malé pivo nejvěhlasnější české značky. Napil jsem se a můj jazyk, který si pamatoval včerejší nebeský zážitek, hned věděl. První chuť byla dobrá pivní, taková tradiční. Ale po ní najednou následovalo prázdno, nic. Chyběla tomu ona plnost, co jsem zažil u Hrochova ležáku.

Mám pocit, že ony poplašné zprávy přiživují hlavně čeští velkovýrobci piva, kterým ale uniká kvalita jejich produktů mezi prsty. Přesto se o české pivo nebojím. Dokud budou domovarníci jako Jirka Maks (a že jich jsou mraky) a zároveň malé hostinské pivovary, které mají kvalitu na prvním místě, dobré pivo se vždycky najde.

Zdroj: Blog iDnes.cz | Autor: Martin Šinkovský

Celý svět žije v posledních týdnech jedinou společenskou událostí, a to všemi očekávanou královskou svatbou prince Williama a Kate Middletonové. K příležitosti onoho velkého dne, který nastane 29. dubna, se vyrábějí nejrůznější suvenýry, poštovní známky či panenky. Britové však tentokrát přišli i s něčím ryze mužským - vyrobili pivo s přídavkem viagry.

Pěnivý mok s názvem Royal Virility Performance (Královsky mužná výkonnost) pochází z limitované edice a je obohacený o poměrně značné množství zázračné modré pilulky a „další známá afrodiziaka“. Na svědomí jej má skotský pivovar BrewDog, který uvádí, že vypití tří těchto piv, na jejichž etiketě jsou podobizny Williama a Kate, je stejné jako užití jedné viagry.

Royal Virility Performance je 7,5procentní světlý ležák a k dispozici je pouze prostřednictvím internetových stránek pivovaru s cenou 10 liber (275 korun) za láhev. Celkem bylo přitom vyrobeno pouhých tisíc lahví tohoto speciální nápoje.

Pětina z celého výtěžku půjde navíc na charitu, a to organizaci Centrepoint, podporovanou i princem Williamem. Organizace pomáhá mladým lidem bez domova začlenit se do společnosti.

Zdroj: Novinky.cz | Autorka: Dagmar Plecháčová

Pivo v láhvi by mohlo být déle čerstvé, říkají chemici z technické univerzity v Mnichově. Nová studie dokazuje, že bychom si časem mohli pochutnávat až na deset let starém pivě, které prý bude k nerozeznání od čerstvě natočeného.

Vědci z Mnichova, bavorského města piva, přišli nedávno s pozoruhodnou studií. Porovnávali v ní deset let stará lahvová piva se vzorky piva právě koupeného. Po několika letech studia se jim konečně podařilo rozpoznat chemikálie, které způsobují hořkou pachuť starého zvětralého piva.

Chemické látky přítomné ve chmelu se podle mnichovských vědců časem rozloží a vytvářejí další směsi, které ústí v onu nepříjemnou chuť. Trik, jak se pachuti vyhnout, spočívá podle vědců v tom, že zabráníme rozkládání chemikálií přítomných ve chmelu.

Pivovary proto dostaly od mnichovských vědců dvě doporučení: pokud chtějí, abych jejich pivo vydrželo v láhvi déle čerstvé, měly by vyrábět jednotlivé dávky piva méně kyselé než dosud a láhve piva by měly následně hlavně uchovávat v chladu.

Odborník: Nápad je nerentabilní

Podle zakladatele serveru svetpiva.cz Jana Kočky je ale celý nápad v praxi nevyužitelný. „Jednak z marketingového hlediska nikdo nemá potřebu kupovat deset let staré pivo, za druhé si nedovedu představit, že by nějaký pivovar uchovával piva deset led v chladících boxech. To by se nikomu nevyplatilo,“ uvedl Kočka pro Rádio Česko a dodal:

„Na druhou stranu lze podobnou snahu pochopit. Obchodní řetězce delší dobu tlačí na výrobce piva, aby byla životnost jejich produktů delší. Například rok až dva. Řeší se to například pasterizací, což ale ubírá pivu na kvalitě.“

Podle Kočky by nápad mnichovských vědců mohl posloužit například při archivován značek a sérií, které se mimořádně vydařily.

Zdroj: Rozhlas.cz | Autoři: Anna Baumová a Lukáš Vincourek

Muži kolem stolu zvedají ke rtům sklenice. Tekutinu znalecky poválejí v ústech, ohodnotí ji a polknou. V evropských pivovarech a lihovarech denní rutina. Jenže jsem v muslimském Pákistánu. Byť v pivovaru.

"Musíme přece ochutnat to, co vyrábíme," vysvětluje jeden z mužů. "Navíc nepijeme kvůli opilosti, ale kvůli práci," dodává. Přesto mě Isphanyar Bhandara, šéf pákistánského pivovaru a lihovaru Murree Brewery Co. Ltd., žádá, abych tuto scénu raději nefotil.

Většina z mužů, kteří mimo jiné právě ochutnali nový druh whisky, jsou totiž muslimové. Těm jejich víra požívání alkoholu zakazuje. Mezi stovkami zaměstnanců firmy tvoří následovníci proroka Mohameda zřetelnou většinu. A podobné je to v řadě jiných pivovarů po celém muslimském světě.

Pivovar Murree přežil z dob anglické nadvlády, kdy (muslimský) Pákistán a (převážně hinduistická) Indie tvořily celek. Nad bránou podniku lze stále číst hrdý nápis: Založeno v roce 1860.

"Naše pivo je určeno pro nemuslimskou komunitu," říká Bhandara. Jinak s ohledem na podnik ani nemůže. Dodává, že jeho společnost vyrábí také nealkoholické nápoje: billboardy s nimi vidět v ulicích opravdu jsou.

Sám Isphanyar Bhandara není muslim, ale párs – patří k rodině původem perských zoroastristů.

Na dobré, totiž bezpečné adrese

Alkohol jeho firma z pochopitelných důvodů neinzeruje. "Výrobu držíme nikoli snad v tajnosti, ale o propagaci v Pákistánu mluvit nelze," dodává majitel jediného pivovaru v zemi, kde prý fungují ještě dvě malé (oficiální) palírny.

Samotná továrna leží – strategicky výhodně – v blízkosti armádních objektů, v dobře střežené části Rávalpindí. Cestou k němu překonávám několik kontrolních stanovišť. K návštěvě je třeba se předem ohlásit, posléze dojet k velkým železným vratům... a čekat.

Evropané žijící dlouhodobě v hlavním městě Islámábádu, které tvoří s Rávilpindí fakticky souměstí, ovšem dodávají, že reklamy ani není třeba. Nejen cizinci, ale i alkoholuchtiví muslimové si k lepší náladě (i kocovině) cestu najdou.

Kdo pije pákistánské pivo?

"Zvláště mnozí úředníci a byznysmeni mají alkohol v oblibě, při jednání u Zápaďanů sklenku v podstatě očekávají," vysvětluje nejmenovaný evropský obchodník žijící v Islámábádu řadu let. Sám byl svědkem večírků, jejichž účastníci byli cestou domů překvapeni gravitací do té míry, že je asistenti museli sbírat ze silnice.

On i lidé z pivovaru ovšem tvrdí, že se atmosféra v pákistánské společnosti během posledních let změnila – v neprospěch konzumace alkoholu. S trochou cynismu lze říci, že mezi pragmatickými politiky probíhá soutěž o to, kdo se více zavděčí místním (a mocným) islamistům.

Byť třeba jen na veřejných shromážděních: co se děje za zdmi luxusních vil, je přece věc jiná...

Pákistánské úřady proto ztěžují nejen export, ale i import piva. Což znamená, že konkurence není tvrdá, ale vázne i vývoz. Isphanyar Bhandara se proto snaží zajistit zásobování početných pákistánských komunit na Západě prostřednictvím některého z českých pivovarů. A zdá se, že uspěje.

Nicméně, být pivovarníkem v Pákistánu vyžaduje pevné nervy. V roce 1996 úřady Murree Brewery na dva měsíce zavřely, podle všeho na politickou objednávku. Pivovar se přesto dožil 150 let a alespoň zatím se zdá, že s věkem spíše sílí.

Muslimové a pivo

Islám zakazuje požívání alkoholu, ale nikoli piva, které je lihu zcela zbaveno. Na etiketách produktů tohoto typu bývá vytištěna výmluvná nula naznačující, že v nich není ani minimum alkoholu.

Takové je populární například v Egyptě, kde se ovšem vyrábějí i značky obsahující alkohol.

Pivovary fungují i v jiných převážně muslimských zemích – Pákistánu, Malajsii, Indonésii, Maroku atd.

Globálně proslul pivovar v palestinské vesnici Tajbe na Západním břehu Jordánu. Vlastní jej místní křesťan, který k výrobě piva – s alkoholem i bez – používá český chmel.

Turecký pivovarnický gigant Efes vlastní šestnáct pivovarů v několika zemích světa. Je osmým nejúspěšnějším výrobcem v Evropě. Ve světě mu patří dvanácté místo.

Zdroj: Ekonomika iDnes.cz | Autor: Pavel Novotný | Foto: isifa

V úterý jsem v Brně přišel za panem prezidentem a poprosil ho o pochopení, že potřebuji odjet do Prahy trochu dřív a že tedy nesetrvám na autogramiádě až do konce. Vysvětlil jsem, že potřebuji stihnout zásadní akci v Praze: česko-slovenské superfinále První pivní extraligy. A že jde o anonymní degustace lahvových ležáků. Přítomní vyprskli smíchy a jeden se dokonce pobaveně zeptal, jestli vítězem je ten degustér, který je první pod stolem.

A tak je to pořád. Kdybych řekl, že jedu na someliérský košt, všichni pokývnou uznale hlavou, jakéže ušlechtilé pohnutky to mám. Ale jak slyší pivo, vybaví si prostě chlast, u kterého nezáleží na kvalitě, jen se ho musí vypít hodně. Takhle se to má s pověstí piva u nás. A s tím je přece třeba něco dělat.

Pivo je popelkou nejen společenskou. Každý druhý Čech se chlubí, jakýže jsme národ pivařů, a přitom jsme země skoro s nejchudším pivním trhem na světě, snad 99.9 procent piva vyrobeného u nás je pivo jen jednoho jediného druhu. Přitom třeba na americkém pivním festivalu v Denveru je ležák českého typu jen jednou z 92 kategorií. Umí běžný český pivař vyjmenovat aspoň tři?

Degradace piva na podřadné lemtání má i velmi praktický důsledek. Pivo je diskriminováno vůči vínu nejen společensky, ale i ekonomicky. Z piva se platí spotřební daň, z vína nikoli. Jsem osobně proti samotné existenci selektivní a jaksi "výchovné" spotřební daně.

Ale budiž, když už náš stát tak nutně potřebuje peníze nás, pijáků alkoholických nápojů, tak ať vybírá daň z jednotkového množství alkoholu. Nerovnost piva s vínem by se alespoň trochu zmenšila.

Jasně, má to své historické a praktické příčiny. Producenti vína jsou většinou malí, zatímco producenti piva velcí a dobře se u nich daň vybírá. To už ale dávno neplatí. I víno produkují obři a pivo u nás dnes vaří už i 104 mikropivovarů s výstavem několika set nebo jen pár tisíc hektolitrů ročně, kde pracují třeba jen dva tři lidé. Tak proč pivo ano a víno ne?

Ano, je to zralé na povstání nás pivařů. Jak dlouho si necháme líbit tu strašlivou diskriminaci? Nejenže vinaři žádnou spotřební daň neplatí, oni ještě dostávají dotace z prostředků daňových poplatníků.

Pivovary si o nějaké podpoře mohou nechat jen zdát a ještě platí z každého litru spotřební daň jako jakýsi trest za "ošklivý" zvyk pití piva.

Spotřební daň z piva navíc naposledy loni dokonce ještě stoupla a má stoupat dál. Řeknete si, že pár desetníků na půllitru nikoho nezabije. Budete mít ale pravdu jen zčásti. Pivovarské giganty to nezničí.

Ty už dnes vyrábějí nápoj, který se pivu často jen podobá, protože výše jeho výrobních nákladů se podařilo stlačit až skoro k nule a podle toho taky ta tekutina chutná. Mikropivovarům zvýšení spotřební daně možná také zásadně neublíží, protože konzumenti jejich produktů jdou po kvalitě a malé zvýšení ceny je snad neodradí.

Jenže existuje strašně důležitá skupina takzvaných okresních, regionálních pivovarů s výstavem několik desítek tišíc hektolitrů ročně. Tato skupina se u nás za posledních deset let ohromně zvedla, umí až na výjimky poskytnout skutečně kvalitní a osobité pivní kousky, v menších městech je zajímavým zaměstnavatelem a hodně se podílí na zdravém lokálním patriotismu.

Tyhle pivovary bojují o přežití v nelítostném boji s obry, jejichž dealeři jsou často schopni nabídnout hospodám podmínky, které se jen těžko odmítají. A do toho zdražení. To může několik desítek malých českých pivovarů úplně zruinovat.

Proto se nedivím nápadu českých sládků, že začnou svému nápoji říkat sladové víno. No co by ne. Pivo stejně jako víno vlastně vzniká tím, že se nějaký zemědělský produkt zpracuje, nechá se zkvasit a pak se ještě nějak upraví.

Vím, že nápad s přejmenováním piva je jen cestou, jak zákonodárcům, polopatě sdělit, že pro zcela rozdílné podmínky pro pivo a víno není žádné opodstatnění, že je to jen věcí zvykového práva. Ale pokud budou daně naše pivo dusit víc a víc, klidně přestanu pít pivo a začnu pít sladové víno.

A nebo ať vláda zdaní víno. Že se bojí vinařské lobby? Tak se postaráme, aby se začala bát i té naší lobby, lobby pivařské.

Zdroj: Lidovky.cz | Autor: Ladislav Jakl

Chystá se další ročník přehlídky pivovarů

Milovníci zlatavého moku budou mít opět šanci si užít svůj oblíbený nápoj od celé řady pivovarů. Tuto možnost nabídne akce České pivovary, která se bude konat v Karlových Varech u hlavní pošty od 26. dubna do 4. května.

„Lidé budou moci ochutnat zhruba 27 druhů piva z třinácti pivovarů. Nebudou chybět ani regionální pivovary z Lokte, Sokolova i Chebu,“ láká na akci Vladimír Suchan z agentury Vlny.

Na své si přijdou nejen milovníci piva, ale i hudby. Akci bude totiž doprovázet pestrý hudební program. „Ve všední dny od 26. dubna do 4. května zahrají například The Chobots, Tajfun, St. Age, Choose Avail, VAR nebo Proo–one. Kapely zahrají vždy odpoledne,“ doplnil Suchan.

Na své si však přijdou i příznivci starších hudebních skupin. „V pátek 29. dubna zahrají Proměny a Milan Schelinger, sobota bude patřit kapelám Uriah Heep revival a Shadows revival. V neděli pak zahraje u hlavní pošty česká poprocková legenda Turbo a Bernard Blues Band,“ vylíčil program pořadatel.

Pivaři se nebudou moci pouze napít piva, ale i si zasoutěžit. „Plánujeme například soutěž v pití na rychlost. Kdo vypije pivo nejrychleji, získá například vstupenku na legendární Omegu,“ dodal Suchan.

Zdroj: Karlovarský deník.cz | Autor: Jan Havelka

V anonymní degustační soutěži českých a slovenských světlých ležáků se stal absolutním vítězem Radegast Premium z největšího moravského pivovaru v Nošovicích, patřící do skupiny Plzeňský Prazdroj a.s. Česká piva zároveň deklasovala slovenská piva 4:0. Obsadila první čtyři místa v osmičlenném finále.

Sdružení První pivní extraliga nominovalo do Česko – Slovenského finále nejlepší čtyři české světlé ležáky z 55 hodnocených v roce 2010 a čtyři slovenské světlé ležáky z hodnocených deseti značek. Převaha piva z České republiky je z následující tabulky zřejmá. To, že vyhraje Radegast, ale nikdo nečekal.

V hlasovací anketě před finále dostal Radegast jen 1,2 % hlasů! Pivaři z České republiky favorizovali Skaláka z pivovaru Malý Rohozec, dostal 41 % hlasů, následovaly ležáky Bernard 11 % hlasů a Bakalář 10 % hlasů. Slovenským světlým ležákům věřil málokdo.

Před zahájením finále rozesmutnilo losování dva stálé členy První pivní extraligy, místo u stolu uvolnili dvojici degustátorů ze Slovenska. Osm ochutnávačů, z nichž byla jedna žena, mělo všechny vzorky na stole za 5 minut a třicet vteřin. Všechny hodnocené světlé ležáky byly prvotřídní, proto je výsledek velmi těsný. O pořadí na druhém a třetím místě musela rozhodnout dodatečná degustace, tak zvaný rozpij. Stejně jako o pořadí na čtvrtém a pátém místě.

První pivní extraliga je sdružení pivních znalců a konzumentů, kteří testují senzorické vlastnosti českých světlých ležáků zakoupených v maloobchodní síti. Cílem sdružení je pozitivně rozvíjet český pivní trh, pomáhat pivovarům kde se vaří poctivé pivo a zvyšovat kulturu pití piva.

Česko-slovenské finále ležáků 2011

1. RADEGAST PREMIUM 5,0% pivovar Radegast Nošovice Plzeňský Prazdroj a.s. 3,2,5,3,3,2,3,5 26

2. SKALÁK Premium 5,3% pivovar Malý Rohozec PIVOVAR ROHOZEC a.s. 3,4,2,4,4,3,3,4 27*

3. BERNARD 4,7% pivovar Humpolec Rodinný pivovar BERNARD a.s. 4,4,4,2,3,3,3,4 27

4. Bakalář 5,0% pivovar Rakovník Tradiční pivovar v Rakovníku a.s. 5,6,3,4,2,2,5,3 30 **

5. Sitňan 5,0% pivovar Vyhne PIVOVAR STEIGER a.s. 2,6,3,4,4,4,3,4 30

6. CORGOŇ 4,8% pivovar Hurbanovo Heineken Slovensko a.s. 4,5,4,5,3,6,4,3 34

7. Stein 5,0% pivovar Vyhne PIVOVAR STEIGER a.s. 3,5,5,6,3,4,5,4 35

8. Popper Premium 5,0% pivovar Bytča Pivovar Popper s.r.o. 5,5,4,5,1,5,5,6 36

* rozpij 7:1 pro SKALÁK PREMIUM

** rozpij 5:3 pro Bakalář

V posledních dvou sloupcích: známky jednotlivých porotců a celková známka

Známky: mimořádně dobrý 1, velmi dobrý 2, dobrý 3, dosti dobrý 4, prostřední 5, dosti špatný 6, špatný 7, velmi špatný 8, mimořádně špatný 9

Zdroj: Lidovky.cz

Prakticky není dne, kdy byste si na některém ze slevových serverů nemohli koupit poukaz do hospody jménem (protože mám s panem majitelem úmluvu, že o ní nebude na PI ani písmenko, nazvěme ji třeba SP - pozn. PI) SP na Havlíčkově náměstí na Praze 3. Většinou se vždy najde někdo, koho značná výše slevy zaujme. SP se tradičně podbízí za několik stokorun a poskytuje za to buď neomezenou konzumaci nebo třeba konzumaci za tisíc korun, což už je poměrně dost. Nabídka přitom platí na vše v jídelním lístku. Taková sleva je u takové hospody skutečně zvláštní. Standardní ceny se nezdají být příliš vysoké, takže na nich majitel těžko může mít velkou marži. Rozhodně ne tak velkou, aby bez nějakého toho šizení mohl poskytovat 60-70% slevu (část zaplacené částky si navíc bere ten který slevový server jako provizi).

Logicky to znamená, že se někde musí šetřit nebo šidit. Obzvlášť když je SP tak častým obyvatelem prostoru na slevových serverech. To znamená, že nepořádá jen nárazové reklamní akce na přilákání dalších zákazníků, ale účelově hospodu plní lidmi bažícími po slevách. A ti pak zase plní internetové diskuze plni hněvu, protože zážitek ze SP měli otřesný. Mluví se o do naprosté tenkosti vyklepaných řízcích, kde není nic než strouhanka nebo o tom, že když si vyjdete ven zakouřit, nejenže vám končí platnost poukazu, ale navíc vás ještě seřve agresivní majitel. Standardem je prý velmi problematická rezervace, která se obvykle zdaří až na několikerý pokus.

Pro dokreslení použijme komentář uživatelky Karolíny z portálu Hyperslevy:

"Na všech možných slevových portálech jsem už využila spoustu slev, ale tohle je první negativní komentář, který píšu. Naprosto souhlasím s názory ostatních zákazníků, kteří s tímto podnikem nebyli spokojeni. My jsme s partou využili akci za 79 Kč vypij piva kolik chceš. Obsluha byla hrozná, přímo dle slov číšníka z toho nemají žádná dýška, že šéf těch akcí udělal moc, takže proto se nepřetrhne, aby nám přinesl v nějakém rozumném čase objednané brambůrky atd. Vrcholem ale bylo, když se v restauraci objevil majitel - arogance sama, vyhrožoval, že už nám nenalije, že na nás zavolá policii, protože jsme podnapilí (každý jsme v tu dobu měli max 3 piva), nechtěl lidi pouštět na cigaretu ven, i když v podmínkách bylo, že si můžou zákazníci jít zakouřit ven. Při odchodu šel za námi ven a řval na nás i venku - kamarádi si chtěli zakouřit a on na nás řval, že to je jeho pozemek a že už jsme odešli, tak ať táhneme jinam, nebo zavolá policii. Podotýkám ještě, že jsme tam byli v 6 lidech, parta studentů vysokoškoláků a rozhodně jsme se chovali slušně (narozdíl od majitele a obsluhy) .. sem už opravdu NIKDY, i kdyby to dávali zadarmo..."

Celou záležitost v magazínu Sedmička zřejmě nechtěně potvrdil také samotný majitel SP, Günter Kensy. "Už jsem se poučil. Nikdy bych už třeba nedával akci Vypij, kolik můžeš. Kvůli tomu k nám několikrát musela přijet i policie," řekl Kensy Sedmičce. "Podle vyhlášky nesmím nalévat podnapilým." Tím Kensy v podstatě prozradil strategii SP. Naláká lidi, kteří se chtějí pořádně napít (na tom jednou za čas přeci není nic špatného) na to, že u něj výrazně ušetří. Jenže poté, co si nebožáci dají několik piv, dostane se jim oznámení, že jsou podnapilí a dále už jim nalito nebude. V této chvíli se mohou buď přejíst nedobrými jídly z jídelního lístku nebo hospodu opustit s nevyčerpaným voucherem. Profituje Kensy a SP. Když budete mít zrovna smůlu, přijede si pro vás rovnou policie.

A že už se Kensy poučil a nebude pořádat akce typu Vypij, kolik můžeš? To ani omylem. Na slevových serverech se tyto jeho akce objevují stále. Máte-li po dobré reklamě zájem, vyžít ji můžete třeba zde nebo tady. (odkazy v původním článku - pozn. PI)

Update: Akci SP opět nabízí jeden z největších slevových portálů Hyperslevy. O blaho zákazníků mu zřejmě nejde.

Celý článek včetně další diskuse naleznete zde...

Zdroj: Slevuj Webnode.cz | Změněn název hospody

„Každou sobotu zajedu do supermarketu a naložím do kufru auta dvě basy lahváčů,“ prozrazuje své pivařské zvyklosti Roman Maděra (38) z Brna. „Na ten týden mi přesně vystačí. V hospodě už si ‚hladinku‘ dám jen při zvláštních příležitostech.“

Podobně přerozených pivařů jsou u nás tisíce. Doby bohatýrských návštěv pivnic, kdy štamgast za večer prolil hrdlem deset patnáct „kousků“ jsou nenávratně pryč. „Životní styl se nyní ubírá jiným směrem,“ potvrzuje i výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

Pohoda je doma u grilu

Rok 2010 byl pro naše pivovary nejhorší od konce minulého režimu. Podle původních odhadů klesla spotřeba českého piva až o 12 %, což by spolu s osmiprocentním poklesem v roce 2009 znamenalo dramatických 20 % mínus!

Naštěstí se při přesnějším součtu čísel ukázalo, že loňský meziroční propad činil „jen“ 7,9 %. I to je ale obrovské číslo, na němž se podepsal hlavně pokles prodeje výčepních piv. Jak je to možné v zemi, kde se pivo považuje za podobně blahodárné jako mateřské mléko a jeho vaření prezentuje zdroj národní pýchy?

V poslední době se sešlo několik – z hlediska pivařského – nemilých okolností. I jejich zásluhou mimochodem na českých stolech posílilo víno, donedávna ještě zanedbatelný soupeř piva (pro úplnost - destiláty pořád mírně upadají).

První důvod potíží pivovarníků je už zmíněná změna životního stylu, ještě podpořená hospodářskou krizí. Lidé nejenom pijí méně – v posledních dvou letech klesala výroba zhruba o dva miliony hektolitrů piva ročně – ale hlavně jinak. Je konec všemožným hospodským oslavám a vysedávání ve výčepu.

„Rodinné a přátelské akce se dnes odehrávají na zahradě u grilu a s ledničkou plnou lahvových piv,“ podotýká sociolog Petr Janeček. „Nebo si lidé koupí pár PET lahví, přinejlepším malý soudek.“

To pivovarníky štve, protože z lahváčů mají menší zisk než ze sudového piva čepovaného v restauracích. (Poměr mezi pivem výčepním a ležáky je nyní asi 59 % : 35 %, zbylých 6 % jsou speciály.)

Turisté, kde jste?

Loni pivo dostalo další těžkou ránu, když se zvedla spotřební daň na něj. Najednou byl každý půllitr zhruba o korunu dražší! „Při průměrné české spotřebě to je asi 300 korun navíc ročně na obyvatele,“ upřesňuje Jan Veselý. „To už může být citelný zásah do rodinného rozpočtu.“

Podle propočtů expertů se mimochodem zvýšení daně na pivo státu nevyplatilo, neboť jeho vinou klesla spotřeba, přibylo nezaměstnaných a podobně, takže obdobně špatný konec jako u zvýšení daně na pohonné hmoty.

Věci by ještě nebyly tak zlé, kdyby k nám i nadále masově přijížděli bujaří Britové a další pivní turisté. Jenomže jejich počty také klesají. Je krize a oni dnes levnější mok i ubytování dostanou třeba v Tallinnu či Bukurešti.

A to ještě naše pivní pýcha velmi utrpěla, když supermarkety začaly ze zemí, jako jsou Polsko, Maďarsko a Rumunsko, dovážet moky pivu jen podobné. Předloni šlo o 300 000 hektolitrů, loni už o milion hektolitrů. „Je to sice taková pivní limonáda – no, ale nekupte to za ty peníze!“ usmívá se Roman Maděra. „Aspoň k práci na zahrádce. Večer k televizi už si samozřejmě dám něco lepšího, českého.“

Tanky, petky a barevné chutě

Nástup superlevných supermarketových lahváčů a petkáčů se stal příležitostí k projevu hrdosti našich pivovarníků. Než aby vyráběli levné náhražkové moky, raději přijdou o kšeft! „Dobré české pivo za ty ceny neuděláme a špatné se vařit stydíme,“ říkají.

„Abychom používali náhražkové suroviny a vařili pivo jako espreso v kávovaru, to po nás přece nikdo nemůže chtít.“ Jako příklad chvályhodného setrvávání u jakosti může posloužit třeba Prazdroj, který je pořád vařený na nákladném otevřeném plameni. Našla by se řada levnějších řešení – to už by ale pivo nebylo „ono“. Stejně postupuje při výběru surovin a technologií i řada dalších českých pivovarů, především ty používající ochrannou známku České pivo.

Jak se ale můžou domácí matadoři bránit před levnou dovozovou konkurencí a obecným poklesem zájmu o pivo? Snaží se kultivovat poptávku směrem ke kvalitnějším mokům a vymýšlet i nové druhy. Velký úspěch zaznamenává čepování piva z tanků; labužníci tvrdí, že má daleko lepší chuť než ze sudů. Na ceně jim přitom zase tolik nezáleží. Tankových hospod proto u nás přibývá jako hub po dešti, už je jich na tisíc. Všechny pivovary si je hýčkají a bedlivě střeží jejich kvalitu.

Nezadržitelný nástup zažil prodej piva v PET lahvích. Zpočátku se ho některé pivovary mírně štítily, neboť sklo je sklo. Když ale viděly zájem kupujících, postupně se přidávají také. Díky tomu se už dá v petkách koupit i velmi slušný mok.

Překvapivý je úspěch nealkoholických piv. Celkově klesající tržby sice nespasí, ale přece jen se jejich prodeje za loňský rok zvedly aspoň o 2,4 %. Jestli to takhle půjde dál, stane se nealko dost důležitou položkou.

Třetí směr rozvoje českých pivovarů pak představují nové druhy. „Speciálů“ bylo loni uvařeno o 40 % víc než předloni. Věděli jste, že na našem trhu je celkově víc než 450 značek piva a další stále přibývají? Kromě zelených, karamelových, borůvkových či vůbec ovocných jsou to třeba piva dožínková, vánoční, nedělní a řada dalších. Jedna z jejich výhod je, že po nich rády sáhnou i ženy. A ty by pivovarníci moc rádi získali za pravidelné konzumentky.

Návrat k nejvyšší kvalitě?

Že na takové extrabuřty tradiční pivaři nejsou zavedení? Vítejte v nových časech! Zlatá éra hospodského pivařství „a la Švejk“ v Čechách je pryč, přežívají z ní už spíš jen jednotlivé muzeální exponáty.

Nová doba ale může pivovarníkům přinést i nové radosti. Jejich svaz si sice zoufá nad zdražováním energie a důsledky nové vyšší DPH, nicméně opatrně doufá: „Letos by se mohl klesající trend pití piva konečně zastavit. Vždyť čeští pivaři jsou zkušení, dobře nápoji rozumí, a jakmile si to budou moci dovolit, rychle se zase vrátí k nejvyšší kvalitě…“

Hospody a pivo

Sociologický ústav AV ČR od roku 2004 uskutečňuje výzkumný projekt Hospody a pivo v české společnosti. Tady je pár závěrů, ke kterým zatím studie dospěla.

Pivo u nás pije zhruba 90 % mužů a 50 až 60 % žen. Muži vypijí přibližně devět půllitrů týdně, ženy necelé dva půllitry.

Především muži prohlašují, že jsou pyšní na světové prvenství Čechů v pití zlatavého moku.

Tři čtvrtiny našinců se neobávají toho, že by české pivo bylo z domácího trhu vytlačeno zahraničními značkami.

Pro výběr konkrétního moku je u 70 % Čechů hlavní chuť. Cenu považuje za „velmi důležitou“ 26 % osob. Více než polovina našinců vylučuje, že by na jejich výběr měla nějaký větší vliv reklama.

Pokud si nemůžou dát normální pivo, poručí si 53 % mužů a 26 % žen nealkoholické. To odmítají pít pouze muži ve věku 18 až 29 let.

Za zmínku stojí, že jsme druzí největší pijáci nealkoholického piva na světě. První Španěly bychom přitom měli už brzo předstihnout.

Zdroj: Květy Atlas Centrum.cz | Autor: Ivo Bartík

„Každou sobotu zajedu do supermarketu a naložím do kufru auta dvě basy lahváčů,“ prozrazuje své pivařské zvyklosti Roman Maděra (38) z Brna. „Na ten týden mi přesně vystačí. V hospodě už si ‚hladinku‘ dám jen při zvláštních příležitostech.“

Podobně přerozených pivařů jsou u nás tisíce. Doby bohatýrských návštěv pivnic, kdy štamgast za večer prolil hrdlem deset patnáct „kousků“ jsou nenávratně pryč. „Životní styl se nyní ubírá jiným směrem,“ potvrzuje i výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

Pohoda je doma u grilu

Rok 2010 byl pro naše pivovary nejhorší od konce minulého režimu. Podle původních odhadů klesla spotřeba českého piva až o 12 %, což by spolu s osmiprocentním poklesem v roce 2009 znamenalo dramatických 20 % mínus!

Naštěstí se při přesnějším součtu čísel ukázalo, že loňský meziroční propad činil „jen“ 7,9 %. I to je ale obrovské číslo, na němž se podepsal hlavně pokles prodeje výčepních piv. Jak je to možné v zemi, kde se pivo považuje za podobně blahodárné jako mateřské mléko a jeho vaření prezentuje zdroj národní pýchy?

V poslední době se sešlo několik – z hlediska pivařského – nemilých okolností. I jejich zásluhou mimochodem na českých stolech posílilo víno, donedávna ještě zanedbatelný soupeř piva (pro úplnost - destiláty pořád mírně upadají).

První důvod potíží pivovarníků je už zmíněná změna životního stylu, ještě podpořená hospodářskou krizí. Lidé nejenom pijí méně – v posledních dvou letech klesala výroba zhruba o dva miliony hektolitrů piva ročně – ale hlavně jinak. Je konec všemožným hospodským oslavám a vysedávání ve výčepu.

„Rodinné a přátelské akce se dnes odehrávají na zahradě u grilu a s ledničkou plnou lahvových piv,“ podotýká sociolog Petr Janeček. „Nebo si lidé koupí pár PET lahví, přinejlepším malý soudek.“

To pivovarníky štve, protože z lahváčů mají menší zisk než ze sudového piva čepovaného v restauracích. (Poměr mezi pivem výčepním a ležáky je nyní asi 59 % : 35 %, zbylých 6 % jsou speciály.)

Turisté, kde jste?

Loni pivo dostalo další těžkou ránu, když se zvedla spotřební daň na něj. Najednou byl každý půllitr zhruba o korunu dražší! „Při průměrné české spotřebě to je asi 300 korun navíc ročně na obyvatele,“ upřesňuje Jan Veselý. „To už může být citelný zásah do rodinného rozpočtu.“

Podle propočtů expertů se mimochodem zvýšení daně na pivo státu nevyplatilo, neboť jeho vinou klesla spotřeba, přibylo nezaměstnaných a podobně, takže obdobně špatný konec jako u zvýšení daně na pohonné hmoty.

Věci by ještě nebyly tak zlé, kdyby k nám i nadále masově přijížděli bujaří Britové a další pivní turisté. Jenomže jejich počty také klesají. Je krize a oni dnes levnější mok i ubytování dostanou třeba v Tallinnu či Bukurešti.

A to ještě naše pivní pýcha velmi utrpěla, když supermarkety začaly ze zemí, jako jsou Polsko, Maďarsko a Rumunsko, dovážet moky pivu jen podobné. Předloni šlo o 300 000 hektolitrů, loni už o milion hektolitrů. „Je to sice taková pivní limonáda – no, ale nekupte to za ty peníze!“ usmívá se Roman Maděra. „Aspoň k práci na zahrádce. Večer k televizi už si samozřejmě dám něco lepšího, českého.“

Tanky, petky a barevné chutě

Nástup superlevných supermarketových lahváčů a petkáčů se stal příležitostí k projevu hrdosti našich pivovarníků. Než aby vyráběli levné náhražkové moky, raději přijdou o kšeft! „Dobré české pivo za ty ceny neuděláme a špatné se vařit stydíme,“ říkají.

„Abychom používali náhražkové suroviny a vařili pivo jako espreso v kávovaru, to po nás přece nikdo nemůže chtít.“ Jako příklad chvályhodného setrvávání u jakosti může posloužit třeba Prazdroj, který je pořád vařený na nákladném otevřeném plameni. Našla by se řada levnějších řešení – to už by ale pivo nebylo „ono“. Stejně postupuje při výběru surovin a technologií i řada dalších českých pivovarů, především ty používající ochrannou známku České pivo.

Jak se ale můžou domácí matadoři bránit před levnou dovozovou konkurencí a obecným poklesem zájmu o pivo? Snaží se kultivovat poptávku směrem ke kvalitnějším mokům a vymýšlet i nové druhy. Velký úspěch zaznamenává čepování piva z tanků; labužníci tvrdí, že má daleko lepší chuť než ze sudů. Na ceně jim přitom zase tolik nezáleží. Tankových hospod proto u nás přibývá jako hub po dešti, už je jich na tisíc. Všechny pivovary si je hýčkají a bedlivě střeží jejich kvalitu.

Nezadržitelný nástup zažil prodej piva v PET lahvích. Zpočátku se ho některé pivovary mírně štítily, neboť sklo je sklo. Když ale viděly zájem kupujících, postupně se přidávají také. Díky tomu se už dá v petkách koupit i velmi slušný mok.

Překvapivý je úspěch nealkoholických piv. Celkově klesající tržby sice nespasí, ale přece jen se jejich prodeje za loňský rok zvedly aspoň o 2,4 %. Jestli to takhle půjde dál, stane se nealko dost důležitou položkou.

Třetí směr rozvoje českých pivovarů pak představují nové druhy. „Speciálů“ bylo loni uvařeno o 40 % víc než předloni. Věděli jste, že na našem trhu je celkově víc než 450 značek piva a další stále přibývají? Kromě zelených, karamelových, borůvkových či vůbec ovocných jsou to třeba piva dožínková, vánoční, nedělní a řada dalších. Jedna z jejich výhod je, že po nich rády sáhnou i ženy. A ty by pivovarníci moc rádi získali za pravidelné konzumentky.

Návrat k nejvyšší kvalitě?

Že na takové extrabuřty tradiční pivaři nejsou zavedení? Vítejte v nových časech! Zlatá éra hospodského pivařství „a la Švejk“ v Čechách je pryč, přežívají z ní už spíš jen jednotlivé muzeální exponáty.

Nová doba ale může pivovarníkům přinést i nové radosti. Jejich svaz si sice zoufá nad zdražováním energie a důsledky nové vyšší DPH, nicméně opatrně doufá: „Letos by se mohl klesající trend pití piva konečně zastavit. Vždyť čeští pivaři jsou zkušení, dobře nápoji rozumí, a jakmile si to budou moci dovolit, rychle se zase vrátí k nejvyšší kvalitě…“

Hospody a pivo

Sociologický ústav AV ČR od roku 2004 uskutečňuje výzkumný projekt Hospody a pivo v české společnosti. Tady je pár závěrů, ke kterým zatím studie dospěla.

Pivo u nás pije zhruba 90 % mužů a 50 až 60 % žen. Muži vypijí přibližně devět půllitrů týdně, ženy necelé dva půllitry.

Především muži prohlašují, že jsou pyšní na světové prvenství Čechů v pití zlatavého moku.

Tři čtvrtiny našinců se neobávají toho, že by české pivo bylo z domácího trhu vytlačeno zahraničními značkami.

Pro výběr konkrétního moku je u 70 % Čechů hlavní chuť. Cenu považuje za „velmi důležitou“ 26 % osob. Více než polovina našinců vylučuje, že by na jejich výběr měla nějaký větší vliv reklama.

Pokud si nemůžou dát normální pivo, poručí si 53 % mužů a 26 % žen nealkoholické. To odmítají pít pouze muži ve věku 18 až 29 let.

Za zmínku stojí, že jsme druzí největší pijáci nealkoholického piva na světě. První Španěly bychom přitom měli už brzo předstihnout.

Zdroj: Květy Atlas Centrum.cz | Autor: Ivo Bartík

Príležitostné pivo zdarma bude čoskoro vo Švajčiarsku vecou minulosti, ak vláda presadí svoj zámer. Podľa švajčiarskeho týždenníka Sonntag vláda pripravila návrh zákona, ktorý zakáže reštauráciám ponúkať zákazníkom v menu nápoje zdarma.

Sonntag dnes citoval riaditeľa švajčiarskej rady, ktorá sa zaoberá konzumáciou alkoholu. Povedal, že súčasný zákaz promočných akcií vzťahujúci sa na iné alkoholické nápoje bude rozšírený aj na pivo. Alexandre Schmidt však tvrdil, že krčmári budú príležitostne "spontánne" môcť aj naďalej ponúknuť pivo zdarma svojim stálym zákazníkom.

Návrh sa stretol so silnou opozíciou zo strany pohostinstiev, keďže švajčiarske bary a reštaurácie často ponúkajú pivo zdarma pri rozličných verejných akciách. Šéf spoločnosti Gastrosuisse Bernhard Kuster prirovnal nový zákon k prohibícii a povedal, že aj tak nepomôže proti alkoholizmu.

Zdroj: HN Online.sk | TASR

Amerického vlastníka roudnického pivovaru Johna D. Baileyho dostihly pohledávky města Roudnice nad Labem.

Podle informací Deníku rozhodl okresní soud v Litoměřicích, že vlastník pivovaru, Baileyova společnost Pivovar s.r.o., má zaplatit městu 5,2 milionu korun za demolici střechy a další zabezpečovací práce, které byly na náklady města na zanedbaném pivovaru provedeny.

Střechu nechalo město zlikvidovat v březnu 2010 na základě rozhodnutí stavebního úřadu. Ten nařídil demolici z důvodu možného ohrožení osob na veřejném prostranství v blízkosti chátrajcí budovy.

Matek: Uznali tím oprávnění demolice

Po demolici střechy se v Roudnici rozpoutala diskuse o tom, zda byla likvidace střechy, a především pak rozřezání původních barokních krovů, oprávněna. Tisíce lidí následně podepsaly petici za záchranu barokní památky.

Bývalé vedení města Roudnice proto cítí současné rohodnutí soudu jako zadostiučinění. „Myslím si, že tím, že soud uznal oprávněnost naší pohledávky, dal najevo i oprávněnost našeho postupu v době demolice střechy,“ uvedl bývalý místostarosta Roudnice Luboš Matek.

Práce tehdy uhradilo město ze svého a požadovalo vyrovnání od vlastníka pivovaru. Ten odmítl.

Právník: Náhrada nákladů v plné výši

„Město žalovalo společnost Pivovar s.r.o. o úhradu částek za provedení nutných a neodkladných prací. Soud v březnu rozhodl ve prospěch města, když přiznal částku v plné výši včetně úroků z prodlení, to je zhruba 5,2 milionu korun,“ informoval právník města Karel Polák.

Jak ale upozornil, v současné době je rozsudek ještě nepravomocný. „Verdikt soud zatím vynesl ústně, písemné vyhotovení rozsudku trvá do dvou měsíců. Po jeho doručení následuje 15 denní lhůta na odvolání,“ vysvětlil právník s tím, že se Bailey proti rozsudku může odvolat.

Budova pivovaru v Roudnici nad Labem je jediným vlastnictvím žalované společnosti. Nabyde–li rozsudek právní moci a Bailey částku neuhradí, bude město vymáhat svou pohledávku exekučně. „Za předpokladu, že se nenajde nikdo, kdo by pivovar koupil, mohl by v rámci exekuce připadnout městu,“ uvedl Luboš Matek.

Za jakou cenu by město pivovar získalo a jak by s ním dále naložilo, není zatím jasné.

Zdroj: Litoměřický deník.cz | Autorka: Zdeňka Studená

Pravý aristokrat začíná snídani sklenkou šampaňského, pravý vinař sklenkami vína a pravý pivař? Může začít každý den sklenkou snídaňového ležáku. Začal ho vařit novozélandský pivovar Moa.

Protože by to měl být první ranní mok, dostal ovocnou příchuť, v tomto případě třešňovou. Ovšem pozor, obsahem alkoholu se rovná silné dvanáctce. Kdo chce sednout po snídani za volant, snídaňový ležák musí vynechat. Obsahuje 5,5 procenta alkoholu.

„Příležitostně si lidé ke snídani dávají šampaňské, tak jsem si řekl, proč ne pivo,“ tvrdí sládek Josh Scott z Blenheimu, který vaří pivo pro společnost Moa Brewing. Přitom tento pivovar leží uprostřed největší novozélandské vinohradnické oblasti Marlborough.

Snídaňový ležák Moa je vyroben z pšeničného sladu, chmele Nelson a třešní. „Jako šampaňské, kvasí a zraje i toto pivo v lahvi a prodává se s korkovou zátkou a folií na hrdle,“ dodal Scott. Ovocné pivo sám doporučuje nejen k snídani.

Zdroj: Novinky.cz

Zdanění piva ne podle jeho kvality ale podle obsahu alkoholu. O takové změně uvažují senátoři ODS Petr Pakosta a Miloš Vystrčil. Návrh, který připravují, obhajují s tím, že současný způsob zdanění diskriminuje výrobce tradičních českých piv.

Tradiční české pivo má na začátku své výroby víc takzvané původní mladiny, která je jednou ze základních surovin. Čím víc mladiny pivo obsahuje, tím vyšší spotřební daň je na něj uvalená. Senátor ODS Miloš Vystrčil a jeho kolega senátor Petr Pakosta teď zjišťují, jak by šel způsob zdanění změnit.

„Bohužel tím, že je zdaněna výchozí surovina, tak je tendence zejména u výrobců takzvaných europiv dávat původní mladiny o něco méně, tím pádem odvádějí menší spotřební daň a vyšším prokvašením piva chtějí dosáhnout vyšší úrovně alkoholu, čímž se pivo tváří jako vícestupňové. A nám to vadí, my chceme podpořit kvalitu,“ říká senátor ODS Petr Pakosta.

Podle něj by ale měla být zachovaná stávající podpora menších pivovarů. Neboli čím menší pivovar a objem výroby, tím nižší daň. „Podpora opravdu malých pivovarů by mohla být. Připomínám, že na 1 procento extraktu původní mladiny je spotřební daň u velkých pivovarů 32 korun z hektolitru, zatímco u těch úplně maličkých je to 16 korun. Pak je to odstupňováno podle velikosti výstavu, až se dostaneme k velkému pivovaru,“ vysvětlil Pakosta.

Někteří pivovarníci nesouhlasí

Nápad změnit spotřební daň u piva na základě stupně alkoholu ne extraktu původní mladiny vítá ředitel rodinného pivovaru Bernard Stanislav Bernard. Podle něj by se ale v žádném případě neměla při jakékoliv změně zdanění piva ve výsledku zvýšit spotřební daň. „Lépe to může reflektovat skutečnou míru alkoholu v pivu. A podle mého názoru to věrněji reflektuje zdanění konkrétních, jednotlivých druhů piva,“ řekl Bernard.

Bernardův kolega z Českého svazu pivovarů a sladoven, ředitel nymburského pivovaru Pavel Benák naopak další změně spotřební daně příliš nakloněný není. „Myslím si, že současný zákon o spotřební dani, kde je daná sazba podle stupně původního extraktu, vyhovuje. Já v tom nevidím problém, že by se zákon nutně musel revidovat. Naopak považuji za velmi potřebné, aby zůstalo daňové zvýhodnění pro nezávislé menší a střední pivovary,“ poznamenal Benák.

Jeden z autorů připravovaného senátorského návrhu Petr Pakosta říká, že je také načase otevřít diskuzi o uvalení spotřební daně na víno. Daň se na něj totiž vztahuje, ale je nulová. „Doba je zlá, víme, že je finanční krize, i když pomalu doznívá, a je potřeba profinancovat deficit státního rozpočtu. Opravdu jsem přesvědčen, že by bylo korektní se o tom začít bavit,“ zdůraznil Pakosta.

Tuto snahu podporuje i pivovarník Stanislav Bernard. „Víno je zcela nesystémově nezdaněno spotřební daní. A to je z pohledu tržního mechanismu pokřivení trhu. Vím, že jsme to převzali někde z Evropské unie, kde si to vylobbovaly vinařské země, jako je Francie, Itálie, Španělsko, ale je naprosto nesystémové opatření, které křiví trh a zvýhodňuje jednu alkoholickou komoditu před zbývajícími dvěma,“ dodal Bernard.

Zdroj: Rozhlas.cz | Autorka: Václava Vařeková