Z Pražského hradu přichází provokativní názor: Češi nerozumějí pivu! Smrtelně vážně ho vyslovil padesátiletý Ladislav Jakl, prezidentův tajemník.

Češi podle něj vynikají jediným druhem piva, ležákem původem z Plzně. "Ten se u nás vaří dobře, ale to i leckde jinde. Potíž je v tom, že tento typ piva úplně zničil různorodost, a nebýt mikropivovarů, pil by se tu jenom ležák. Přitom druhů piv je nepřeberné množství: na celosvětové přehlídce v Denveru mají 92 kategorií – umí průměrný Čech vyjmenovat aspoň dvě nebo tři?"

Nutno přiznat, že Jakl se v pivu vyzná, je to jeho životní koníček. "První etapa začala tak v sedmnácti, kdy jsem buď mohl chodit pít víno na diskotéku, nebo pivo do hospody s máničkama, přičemž to druhé pro mě byla jediná možnost. I tehdy jsem byl rád za pivo lepší, ale neomdlel jsem, když skvělé nebylo. Posledních deset let už to mám jinak, teď mě samo pivo extrémně zajímá, doma mám ohromnou pivotéku, v ní asi dvě stě padesát druhů..."

Dnes už nepije pivo na litry, ale přesto si dobře pamatuje na svůj osobní rekord. "Roku 1981 jsem na chmelové brigádě vypil sedmatřicet piv za den. Ale asi polovina z toho byly desítky," upřesňuje muž, který posledních pětadvacet let chodívá každý čtvrtek do jedné a té samé hospody na pivo, a neexistuje síla, která by mu v tomto rituálu zabránila; ani prezident Klaus ne. "Hospoda je totiž můj pevný bod ve vesmíru," svěřuje se prezidentův poradce v rozhovoru pro MAGAZÍN DNES.

Velký rozhovor čtěte v zítřejším Magazínu DNES: Proč říká Jakl o prezidentovi, že je "kopyto"? Čím to, že se ti dva už třináct let snesou? Proč se spolu hádají? A co bude Jakl dělat, až Klaus odejde z Hradu? Bude vařit pivo?

Zdroj: XMan iDnes.cz | Autor: Tomáš Poláček | Foto: Folimanka Blues.cz

Restaurace, obchody, nádvoří se zelení a především atraktivní bydlení v centru - to vše má Olomoučanům nabídnou po proměně bývalý měšťanský pivovar v Lafayettově ulici. Soukromý vlastník objektu zdevastovanou barokní památku začne opravovat už příští rok.

Mohutný objekt sloužil dříve jako sladovna a v posledních letech jako sklad. Investora budou změny stát kolem sto třiceti milionů.

Technickou barokní památku už deset let vlastní společnost Měšťanský pivovar. Místo skladu ječmene zde majitelé plánují rezidenční bydlení: v budově vznikne přibližně dvacet atypických podkrovních nebo mezonetových bytů v nadstandardní kvalitě.

„Podle předběžných odhadů se bude jejich cena pohybovat kolem pěti až osmi milionů korun. Odvíjet se však bude i od velikosti bytu. V přízemí plánujeme restaurace a obchody. Upravíme také nádvoří, které zaplní zeleň. Pod ním pak bude podzemní parkoviště zhruba pro čtyřicet automobilů,“ popsal za investora Miroslav Kurka.

Velká okna zakryjí žaluzie

Původně se v části pivovaru uchovával ječmen. Budova tedy má jen malá okna. Architekti z ateliéru Cigler Marani Architects se tak museli vypořádat s oříškem. Jak budovu dostatečně prosvětlit, aby byty odpovídaly modernímu standardu?

„Byl to snad jeden z nejtěžších úkolů, které jsme s kolegy řešili. Směrem do ulice plánujeme opravit fasádu i střechu, ale ponechat jí historický ráz. Do dvora prorazíme velká okna, které zakryjí dřevěné žaluzie. Ty budou respektovat tvar původní stavby. Když majitelé bytů budou chtít, tak žaluzie roztáhnou a do prostoru tak vnikne světlo,“ vysvětlil architekt.

Autoři přestavby chtějí ve všech bytech zachovat prvky, které lidem připomenou, kde bydlí. „Aby si uvědomili, že žijí v prostorách cenné barokní památky. Centrum města se pomalu vylidňuje, ale takové bydlení se sem určitě hodí. Jsme ale teprve na začátku. Projekt se bude ještě vyvíjet,“ doplnil architekt.

Památkáři: Trváme na kvalitě technických detailů

Tým odborníků musel všechny opravy a postupy konzultovat s památkáři, kteří budou i nadále kroky investora sledovat.

„Pivovar je zachovalá technická památka. Hlavně díky tomu, že sloužil jako sklad. Z hlediska památkové péče proto na investora klademe velmi přísné požadavky. Chtěli jsme, aby zachoval především dispozice objektu. Také trváme na kvalitní rekonstrukci technických detailů,“ uvedla Vlasta Kauerová, zástupkyně památkového odboru magistrátu města.

Oprava velké budovy vyjde na sto dvacet až sto třicet milionů korun. Začít s pracemi by investor chtěl už v příštím roce.

„Pokud se podaří získat dostatečné finance. Náklady budou vysoké, protože dům není nyní v dobrém stavu. Žádáme peníze i z evropských fondů. Jestli vše půjde hladce, tak už v roce 2012 by se do pivovaru mohli nastěhovat první lidé,“ doplnil Kurka.

Pivovar začali stavět v roce 1714

Podle primátora města Martina Novotného pivovar čeká na svou opravu dlouho.

„V minulosti bylo několik zájemců, kteří jej chtěli přestavět, všichni ale nakonec od svého záměru upustili. Jsem proto rád, že se tentokrát našlo přijatelné řešení, které nenaruší jeho historickou hodnotu,“ podotkl Novotný.

Se stavbou pivovaru se začalo v roce 1714. V 18. století produkoval deset až dvacet hektolitrů piva ročně. To však přestalo na začátku dalšího století stačit, a proto se měšťané rozhodli postavit další pivovar na kraji města.

Z budovy v Lafayettově ulici se tak stala sladovna. V posledních letech jej využíval státní podnik Řempo jako sklady.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Olomoucký deník.cz | Autorka: Lucie Bukvová

Minipivovary nebo malé průmyslové pivovary od Destily vyjdou na 4,5 až 12 milionů korun. Zájem je hlavně ze zemí bývalého východního bloku.

Zatímco je u běžné strojírenské firmy přípitek jen slavnostním vyvrcholením dokončené zakázky, u firmy Destila rozhoduje o jejím doplacení. "Až když je náš odběratel spokojen s degustací, splnili jsme všechny podmínky smlouvy," říká Karel Dvořák, spolumajitel a jednatel brněnské společnosti specializující se na výrobu a vývoz minipivovarů a malých průmyslových pivovarů. A degustace bývají zjevně úspěšné. "I nyní, v dobách krize, jsme v situaci, kdy výrobu vlastními silami nezvládáme," přiznává.

Destilu táhne v současné době vzrůstající objem exportu (tvoří více než polovinu obratu), a to zejména do zemí bývalého východního bloku, např. do SNS, Vietnamu, Mongolska, Kuby, Sýrie. "Cesta tam je nejjednodušší, znají nás dobře z minulosti," říká Dvořák a vzpomíná na doby, kdy byl vývoz tohoto zařízení v rukou socialistického podniku zahraničního obchodu Technoexport.

Česká oktávie vs. drahý mercedes

Nejvíce pivovarů má dnes Destila rozeseto v Rusku. Postavila jich tu již 30 a probila se k devítiprocentnímu podílu na trhu. V Rusku, ale i v ostatních zemích s nepříliš silnou pivní tradicí, bere na sebe firma veškerou zodpovědnost za výsledný produkt, proslulá česká pivovarnická tradice prý totiž zavazuje. "Investorovi prostě musíme kvalitní pivo z našeho stroje vydolovat, nic jiného od nás neočekává," vysvětluje Dvořák. "Třeba Rusové považují české pivo za nejlepší na světě, a proto po nás chtějí většinou minipivovary na výrobu piv plzeňského typu," vysvětluje. A tak Destila s sebou do zahraničí vozí i sládky a kvalitní české suroviny.

Takzvané "zádržné", doplatek celkové částky za minipivovar, proplácený až po uvaření první várky kvalitního piva, dosahuje většinou deseti procent z celkové hodnoty zakázky. Na ruském trhu se však s problémy s platbami firma dosud nesetkala. "Rusové platí opravdu dobře," potvrzuje Dvořák. Na zdejším trhu, ale i ostatních trzích zemí SNS (v Ukrajině, Tádžikistánu, Ázerbajdžánu či Kazachstánu), soupeří Destila především s německými dodavateli minipivovarů, stále aktivnější jsou ovšem i maďarští či slovenští výrobci.

"Třeba Němci nebo Rakušané jsou dražší než my, zákazník si proto často raději než německý mercedes vybere kvalitní českou oktávii," pokouší se o porovnání Dvořák.

Běžně dodávaný minipivovar má kapacitu výstavu 2000 hektolitrů piva ročně a přijde zhruba na 4,5 milionu korun. Za malý průmyslový pivovar (a zároveň největší, jaký firma vyrábí) s výstavem kolem 10 000 hektolitrů ročně zaplatí zákazník 10 až 12 milionů a do Ruska jej odveze přibližně deset kamionů.

Kromě výroby malých pivovarů realizuje Destila i dodávky jednotlivých kusů zařízení, obzvláště varen nebo speciálních naplavovacích filtrů i do zemí, jako jsou Japonsko, USA nebo Hongkong. Kuriózní prý byla dodávka do Peru. Zákazník, jenž si přijel pro minipivovar, si okamžitě objednal i dodávku pěstitelské pálenice. "Když uviděl destilační aparát, hned ho chtěl," vzpomíná Dvořák. Zařízení nyní v Andách vyrábí rum ze zkvašené cukrové třtiny a destilát z ananasu. Výroba a dodávky pěstitelských pálenic byly přitom dlouho výhradně tuzemským artiklem dominantně moravským.

V Česku se musíme polepšit

Ještě před pár lety vyráběla Destila ročně kolem pěti minipivovarů (či malých průmyslových pivovarů), letos jich postaví osm. Údajně by jich bez problémů udala na trhu každý rok až celý tucet. "Chceme rozšířit výrobu, ale narážíme na nedostatek kvalifikovaných lidí," stěžuje si Dvořák. "Citelně nám chybějí hlavně vysoce kvalifikovaní dělníci," říká.

Za celou dobu existence postavila firma mnoho desítek minipivovarů, nicméně v tuzemsku překvapivě pouze tři. "Poptávka zvenčí je tak vysoká, že jsme prakticky jen exportovali. Ze zahraničí se nás ovšem často ptají, proč je našich pivovarů v České republice tak málo. Tady se chceme polepšit," říká.

Firma s 60 zaměstnanci měla v roce 2009 obrat sto milionů korun. Destila, původně výrobní družstvo, vyrábějící plynové kotle a zařízení pro lihovary, má zajímavou historii. Přežila všechny násilné a divoké změny vlastnických struktur v Československu za poslední desítky let. Její zakladatelé ji totiž roku 1947 dali do vínku formu družstevního vlastnictví. "Tenkrát už tušili, že družstevnictví bude jedinou cestou, jak se vyhnout znárodnění," říká Dvořák. Do roku 1989 pak kvůli platným zákonům měla pouze družstevní podílníky.

Jako družstvo fungovala Destila až do roku 2007, kdy byla na členské schůzi transformována na společnost s ručením omezeným. "Družstevnictví bylo nepružné, každý chtěl mluvit do chodu fabriky. A jak mohli členové vedení zavádět úsporné nepopulární kroky, když jejich funkce závisely na volbě svých podřízených?" uzavírá Dvořák.

Zdroj: HN iHNed.cz | Autor: Petr Býma

Královský pivovar Krušovice, ve spolupráci s Národním zemědělským muzeem a Chvalským zámkem, připravil výstavu s názvem „O pivovarnictví a pivu“. Tato expozice mapuje historii a vývoj vaření piva v českých zemích a také dokumentuje základní výrobní postupy i vývoj designu lahví, pivních etiket a tácků.

Návštěvníci se dozvědí vše o vaření piva a vývoji výrobních technologií i to, jaký je rozdíl mezi pivem anglického a českého typu. Výtečná krušovická piva je samozřejmě možné přímo na výstavě ochutnat.

Výstava „O pivovarnictví a pivu“ probíhá od 10.září do 28.listopadu 2010, otevřeno je od úterý do čtvrtka, vždy od 10 do 17 hodin. Chvalský zámek je velmi dobře dostupný, a to i městskou hromadnou dopravou. Cesta autobusem ze stanice metra Černý Most trvá pouhé 4 minuty.

Za základní vstupné zaplatí návštěvník 30 Kč, snížené vstupné činí 20 Kč. Rodina zaplatí 70 Kč, děti do šesti let mají vstup zdarma.

„Milovníci pěnivého moku získají na výstavě přehled o pivovarském řemesle a jeho historii a osvojí si také informace o zahraničních pivech. Dozvědí se, kde a kdy se pivo začalo vyrábět i které osobnosti z české historie se podílely na vzestupu světového pivovarnictví. Součástí výstavy jsou i exponáty, které byly zapůjčeny z Královského pivovaru Krušovice,“ říká Josef Helebrant, specialista na historii Královského pivovaru Krušovice.

Kulturní památka Chvalský zámek v Horních Počernicích, kde se výstava „O pivovarnictví a pivu“ koná, je původní středověkou gotickou tvrzí se zachovalými střílnami, která je zapsána v Ústředním seznamu památek. Po staletí je tento objekt vnímán jako dominanta původní obce a historicky přirozené centrum. Současně slouží objekt jako společenské a kulturní středisko současné městské části.

Další informace o výstavě najdete na stránkách www.chvalskyzamek.cz. Více o Královském pivovaru Krušovice a jejich pivním portfoliu najdete na www.krusovice.cz.

Zdroj: Výstavy Kdykde.cz

Nový způsob kontroly přepravek naplněných vratnými obaly s nápoji využívá vedle kamery i liniový laser. Tím se liší od dosavadních běžných kontrolních systémů.

Systém kontroly naplnění přepravek liniovým laserem obstál v průběhu zatěžkávacích ověřovacích zkoušek i ve zvláště složitých aplikacích. Vyznačuje se nejen vysokou flexibilitou co se týče velikostí a druhů používaných přepravek, ale také svým vysokým komfortem pro práci obsluhujícího personálu. To vše je dosaženo při současném snížení nákladů na mechanické součásti a senzory potřebné pro jeho konstrukci.

Zdroj: Agronavigátor | BRAUWELT | Autorka: Iva Hvízdalová

Pojízdné cyklohospody se v Německu staly hlavní atrakcí mnoha pánských i dámských jízd. V Düsseldorfu je nyní zakázali. Šlapací nálevny jsou prý nebezpečné a brzdí dopravu ve městech.

Turisté sedí okolo stolu, šlapou do pedálů, sami si čepují pivo, poslouchají hudbu a obdivují okolní pamětihodnosti. Nyní se zdá, že mobilním pohostinstvím v Německu zvoní hrana. Soud v Düsseldorfu rozhodl o jejich zákazu s odůvodněním, že jsou příliš nebezpečná a obtěžují další účastníky silničního provozu.

Ostatní řidiči si na pojízdné hospody stěžovali kvůli neurvalému chování jejich hostů. Šlapací nálevny také způsobovaly dopravní zácpy. Úměrně s přibývajícími kilometry a vypitými litry piva se zmenšovala ochota turistů vkládat sílu svých svalů do pedálů. Vozítka tak brzdila dopravu ve městě.

Podle rozhodnutí soudu si cestovní kancelář musí od nynějška požádat na provoz cyklohospod o speciální povolení, které podle listu The Guardian jen tak někdo nedostane. Přestože rozhodnutí soudu se týká jen Düsseldorfu, ostatní německá města mohou jeho příkladu brzy následovat.

Rychlost? Maximálně deset litrů piva za hodinu

Udo Klemt, šéf cestovní kanceláře BierBike, která pivní šlapadla pronajímá, se nehodlá jen tak lehce vzdát. Za rozhodnutím soudu je prý snaha zničit velkolepý úspěch jeho byznysu. Pronájem mobilní hospody na dvě hodiny stojí 280 eur, jen za poslední rok jich Klemt v celém Německu pronajal 150 tisíc.

Bizarní vynález pochází z Nizozemska, ale velké úspěchy slavil především v Německu, kde si ho turisté mohou pronajmout v čtyřiatřiceti městech. Šlapací hospody známé také jako "mobilní konferenční stoly" pojmou až šestnáct pijáků. Celý kolos řídí zaměstnanec cestovní agentury, který se mlsání malvazu pochopitelně neúčastní.

Celý stůl může vypít maximálně deset litrů piva za hodinu. Během cesty řidič několikrát zastaví kvůli pauze na toaletu. Za znečištění veřejného prostranství hrozí turistům pokuta 250 eur.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Adam Hájek

Kvalitativní vlastnosti různých chmelových preparátů, délka varu a množství použitých chmelových pelet významným způsobem ovlivňují senzorické charakteristiky výsledného piva. Použití chmelových pelet na začátku várky vede k tomu, že pivo se stává harmoničtější než při použití čistého CO2 extraktu. Přitom 50% přídavek napomáhá stejným způsobem k celkovému harmonickému vjemu, jako při použití 100 % pelet na začátku várky. Studie provedená vědci z Technické univerzity v Mnichově, z Ústavu pivovarství a nápojářství, ukazuje významný vliv chmele na chuťový prožitek a harmonii výsledného piva. Prostřednictvím dávky chmelových pelet získá pivo kromě aromatických a hořkých látek ještě další složky (polyfenoly, nespecifické měkké a tvrdé pryskyřice), které mají pozitivní účinek na harmonii výsledného nápoje.

S vhodnou technologií zpracování chmelových hlávek je možné docílit na jedné straně příjemné hořkosti a požadovaného chmelového aroma. Na druhé straně je zde i důležitý přínos pro harmonii a stabilitu chuti.

Zdroj: Agronavigátor.cz | BRAUWELT | Autorka: Iva Hvízdalová

Pivní festival Oktoberfest je neodmyslitelně spjat s Německem. Jeho obdoby se ale konají po celém světě a naleznete ho i na místech, kde byste ho zřejmě nečekali. Takovým místem je i vesnice Taybeh severovýchodně od Ramalláhu. Právě zde se v sobotu Oktoberfest konal a sešli se na něm jak místní, tak i cizinci. Pinta místního piva se prodávala za 10 šekelů a kromě piva se návštěvníci mohli zabavit hudbou nebo tancem.

Ano, Palestinští Arabové jsou sice většinou muslimové a islám jim alkohol zakazuje, ve vesnici Taybeh ale žijí Arabové křesťanského vyznání a těm v popíjení piva nebrání nic, tedy minimálně náboženství určitě ne.

Pivo se v Taybeh vyrábí od roku 1994. Kromě běžného piva se tu vyrábí i nealkoholická verze pro muslimy. Místní pivo se vyváží do Izraele a do Japonska. Pokud na toto pivo narazíte v Evropě, s největší pravděpodobností se nejedná o dovoz z Taybeh, ale o pivo vyrobené v Belgii pod Německou licencí. Zajímavostí je, že chmel pro výrobu piva se dováží z České republiky.

Zdroj: Israel.cz | YnetNews | Foto: Ralf Lotys

Nealkoholické pivo nám chutná. Loni jsme ho vypili 580 000 hektolitrů, pětkrát víc než před deseti lety

Ve spotřebě klasického piva jsme první na světě, v pití nealkoholického druzí. Ročně ho vypijeme zhruba půl litru na osobu, Španělé ještě o půl litru víc. V Česku ho dnes vaří nejméně 23 pivovarů a další značky neustále přibývají.

Pivo pro řidiče se začalo vyrábět v roce 1975 v tehdejších Jihočeských pivovarech v Českých Budějovicích. Nápoj dostal název PITO, který vznikl spojením první a poslední slabiky slov PIvo a auTO. Tenkrát nechutnalo tak jako to dnešní.

Pivo jako light nápoj

Tak trochu v rozporu s češtinou se mu říká „nealkoholické“, ačkoliv podle českých předpisů může mít až půl procenta alkoholu. V USA by bylo označeno jako „lehký sladový nápoj“, pivo alcohol free musí mít absolutní nulu.

Půl procenta alkoholu je tak malé množství (stejné je třeba v kefíru), které se stačí z krve odbourat už během konzumace. Ani po pěti půllitrech se tedy řidič neopije. A že by jich vypil víc, zřejmě nehrozí. Nealkoholické pivo má totiž nižší pitelnost neboli potřebu napít se dalšího. Výhodou je také nižší energetická hodnota – zatímco běžné výčepní pivo má 1 400 kJ/1 l, nealkoholické jen 800 kJ, takže se řadí do kategorie light nápojů.

Jak se vyrábí?

Způsobů, jak vyrobit pivo bez alkoholu, je víc, ale v podstatě jde o dva základní principy: jeden omezuje tvorbu alkoholu, druhý odstraňuje alkohol z hotového piva.

Tuzemské pivovary používají nejčastěji metodu zastaveného kvašení. Výhodou tohoto postupu je, že nepotřebuje speciální zařízení, pouze je upraven varný postup a hlavně zkrácen proces kvašení. Zjednodušeně řečeno, sládek nenechá mladinu kvasit jako při výrobě klasického piva, ale rovnou ji „pošle“ na dokvašení do sklepa. Kvašení zastaví ve chvíli, kdy pivo dosáhne požadované půl procento alkoholu. Takto vyrobené pivo mívá někdy výraznou mladinovou příchuť.

Úplně jiným způsobem vzniká v Česku nejprodávanější nealkoholické pivo Radegast Birell. V nošovickém pivovaru používají speciální kmen kvasnic, který sám od sebe blokuje produkci alkoholu při kvašení.

Výroba piva odstraněním alkoholu vakuovou destilací, dialýzou nebo reverzní osmózou je finančně náročná a vyžaduje speciální technologické zařízení. Tímto způsobem vyrábí nealkopivo pouze pivovar v Černé Hoře.

SLOVNÍČEK Když je vůně a chuť... mladinová – nasládlá hrubá vůně a chuť mladiny, pivního „polotovaru“ esterová – po ovoci, nejčastěji banány, zelené jablko, maliny oxidační – chuť a vůně starého zvětralého piva, působením kyslíku medicinální – po dezinfekci, třeba z chlorované vody, závažná chyba autolyzační – vzniká rozkladem kvasnic při špatné technologii diacetylová – těžká máslová po kyselině mléčné – do některých nealkoholických piv se přidává kyselina mléčná, aby se okyselilo, neměla by však vystupovat

Zdroj: Zprávy iDnes.cz

V testu nealkoholických piv zklamala dvě piva – měla víc alkoholu, než je povoleno. Naopak příjemně překvapila polotmavá.

Koupili jsme 360 lahví piva, 1 300 plastových kelímků, vytiskli (a pak spočítali) 1 200 degustačních lístků, pozvali 35 odborníků, mezi nimiž byli i sládkové z pivovarů, a dali jim ochutnat 30 vzorků nealkoholických piv. Naslepo, aby nevěděli, jaké pivo hodnotí. Které z nich jim chutnalo nejvíc?

Není to nejprodávanější nealkoholické pivo v České republice Birell Radegast – ten skončil dokonce až v druhé polovině soutěžního pole. Není to ani Bernard S čistou hlavou, který má mnoho příznivců – ten byl na desátém místě. Vítězem se stal Platan Nealko z produkce společnosti K Brewery. Rozhodla o tom mimořádně velká porota 35 degustátorů v unikátním testu, který MF DNES připravila ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze.

Obě značky, které se ucházejí o přízeň zákazníků, přesto prokázaly, že patří k nejlepším, ale ve své polotmavé verzi. Polotmavý Birell, novinka, kterou uvedl na trh Plzeňský Prazdroj v srpnu, skončil na druhém místě, těsně před polotmavým Bernardem S čistou hlavou Jantar free. Obě polotmavá nealkoholická piva se tak postarala o překvapení testu.

Dvě piva mají víc alkoholu

Další překvapení přinesly analýzy obsahu alkoholu. Dvě piva – Vratislavický Pilot a Chodovar – měla více alkoholu než povolených 0,5 procenta. U obou naměřili v laboratoři Vysoké školy chemicko-technologické a následně ještě ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském 0,58 procenta. „Není to mnoho, ale závažné to rozhodně je. Ta piva nesplňují klasifikaci nealkoholického piva,“ říká profesor Karel Melzoch z VŠCHT Praha.

„To mě hodně překvapuje, tak vysoké číslo jsme nikdy neměli,“ reagoval sládek pivovaru Hols ve Vratislavicích Petr Hostaš. Právě tam se vaří Vratislavický Pilot, tedy jedno z piv, jež neprošlo testem. Objem alkoholu se podle sládka pravidelně ověřuje, sérii, která neprošla, je připraven okamžitě stáhnout z trhu.

Že jen malé překročení limitu alkoholu v nealkoholickém pivu může být problém, potvrzují další experti. „Pro řidiče to může být i nebezpečné. On věří, že si dává nealko, a přitom do sebe dostane alkohol,“ komentoval test výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

„Je prokázáno, že pivo s obsahem alkoholu do půl procenta řidičům nevadí a že po něm nic nenadýchají. Právě proto je v předpisech stanovena půlprocentní hranice. Když bude policista přísný, tak nebude jinou než nulovou hodnotu tolerovat,“ dodal Veselý.

Všechna ostatní testovaná piva se do stanovené hranice vešla, podíl alkoholu v nich se většinou pohyboval mezi 0,38 a 0,49 procenta, některá měla dokonce jen kolem čtvrtiny procenta.

Nealkoholické pivo s alkoholem se v testu MF DNES objevilo už před pěti lety, jeden ze vzorků obsahoval dokonce 0,99 procenta alkoholu. Značka už dnes není na trhu.

Kromě těchto dvou hříšníků se už žádný propadák v testu neobjevil, některá piva se však nepředvedla v nejlepším světle. Stačí se podívat do přehledu. U některých vystupovala příliš výrazná mladinová vůně a chuť, jiná měla závažnější nedostatky v podobě medicinální nebo diacetylové příchuti. Většinou se to týkalo pivovarů, které vyrábějí nealkoholické pivo v malém množství.

Česká republika – nová velmoc nealkoholického piva?

Na druhou stranu test ukázal, že na trhu je hodně nealkoholických piv, která si zaslouží pozornost. Většina vzorků byla dobrá nebo velmi dobrá. Téměř polovina si z testu odnesla medaili, třebaže na zlato, které jsme vyhradili pivům s nejvyšším oceněním nad 80 bodů, nedosáhlo ani jedno. „Byla tady řada výborných piv, konzument si má z čeho vybírat,“ řekl po testu Jiří Faměra z K Brewery. „A to je skvělé, myslím že jsme velmoc v nealkopivech.“

Nejsme velmocí v množství vyprodukovaného či vypitého nealkopiva. „Podíl na celkové spotřebě je v Evropské unii pět procent, Španělé mají dokonce 15 procent, u nás jsou to přibližně čtyři procenta,“ vysvětluje ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

Unikátní je však množství značek, nejméně 23 pivovarů vyrábí 28 značek, další dvě zahraniční (Clausthaler a Stella Artois) zastupují a dodávají na český trh. „U nás má téměř každý pivovar své vlastní nealkoholické pivo. To nikde jinde není,“ říká Veselý. „Obvyklejší je, že se některý pivovar specializuje na výrobu nealkopiva a nic jiného nedělá, jako třeba německý Clausthaler.“

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autorka: Hana Večerková

Dne 24.9,2010 uspořádala MF DNES, v čele s paní redaktorkou Hanou Večerkovou, velkou odbornou degustaci nealkoholických piv a zástupci SPP byli na tuto prestižní degustaci též pozváni. Degustace probíhala na Vysoké škole chemicko -technologické pod dozorem erudovaného degustátora Ing.Jana Šuráně. V porotě zasedlo na třicet pivovarských odborníků, kteří hodnotili v průběhu dne celkem 30 vzorků nealkoholických piv. Výsledky této degustace budou zveřejněny dne 6.10.2010 v MF DNES, později pak v ČT v rámci spotřebitelského pořadu Černé ovce.

Výsledky nelze zatím samozřejmě zveřejnit, přesto lze již nyní říct, že dle původního hodnocení, kdy se na pomyslné stupně vítězů dostanou piva, která budou mít více než 66 bodů, se tak tohoto pomyslného ocenění dostane celkem devíti nealkoholickým pivům.

TEST nealkoholických piv (výpis z instrukce degustátorům)

Princip: Jde o spotřebitelský test, nikoliv o soutěž! Hodnotí se bodový zisk, nikoliv pořadí. Hodnotí se stobodovou stupnicí, podobnou té, kterou používají vinaři – nejlepší vzorek může získat až 100 bodů. K bodům přiřadíme po skončení degustace pomyslné medaile podle tohoto klíče:

85,0 až 100 zlatá: absolutní šampion, mimořádný zážitek

76,0 až 84,9 stříbrná: vynikající pivo s výrazným charakterem

66,0 až 75,9 bronzová: velmi dobré pivo, hodné pozornosti

PS: Piva se hodnotila dle následujících měřítek: vzhled, vůně, chuť a celkový dojem

Za SPP degustavali piva: Tomáš Erlich, Ing. Tomáš Maier, Jaroslav Hovorka a Kateřina Daneková.

Zdroj: Přátelé piva.cz

Oktoberfest, který se poprvé konal před 200 lety a postupně se proměnil v čistě pivní festival, letos podle prvních odhadů navštívilo 6,4 milionu lidí.

Ačkoli rekord v návštěvnosti zlomen nebyl, podařilo se pravděpodobně vypít nejvíce piva v dosavadní historii.

Nejvyšší návštěvnost zaznamenal Oktoberfest v roce 1985. Rekordní množství piva se doposud vypilo před třemi lety, a to 6,94 milionu litrů. Letošní odhady říkají, že návštěvníci vypili celých 7 milionů litrů.

První Oktoberfest se konal 17. října 1810 u příležitosti sňatku bavorského korunního prince Ludvíka a princezny Terezie. Tehdy měla slavnost ještě výrazně sportovnější charakter než dnes. Konal se velký koňský závod a celá slavnost se odehrávala v duchu antických olympijských her.

Několikrát se Oktoberfest během posledních dvou set let konat nemohl, letos si připsal své 177. pokračování.

Otázkou zůstává, zda si slavný Oktoberfest udrží návštěvnost také příští rok - to už se na něj totiž bude vztahovat také absolutní zákaz kouření v uzavřených prostorech, který Bavorsko zavedlo od 1. srpna 2010.

Protože přípravy na Oktoberfest začínají s několikaměsíčním předstihem a protikuřácká opatření vyžadují stavební úpravy, dostala akce pro letošní rok ještě výjimku.

Zdroj: Aktuálně Centrum.cz

Výmluva řidičů na to, že malé množství alkoholu v jejich krvi způsobilo vypití několika nealkoholických piv, už nikdy před úřady neobstojí.

Nejvyšší správní soud rozhodl důležitý spor, v němž šlo to, jak potrestat řidiče, jemuž při kontrole naměřili v krvi 0,24 promile alkoholu. Tvrdil, že pil jen nealkoholické pivo.

Klíčovým faktem přitom bylo, že alkohol v jeho krvi jen nepatrně překročil hranici 0,20 promile stanovenou státem jako pozitivní důkaz pití alkoholu.

"V obecné rovině nejde vyloučit, že naměřená hladina alkoholu je zapříčiněna požitím více nealkoholických piv. Nealkoholická piva obsahují určité množství etylalkoholu. Právě z tohoto důvodu je však nutné považovat je (při nemírné konzumaci) za alkoholický nápoj," uvedli soudci v rozsudku.

Pil jsem, ale nealko

Soudci posuzovali případ ze severní Moravy, ve kterém se do sporu dostali řidič z Kopřivnice a Krajský úřad v Ostravě. Řidič byl za to, že mu bylo před rokem při rozboru krve zjištěno 0,24 promile, potrestán pokutou ve výši 12 tisíc korun a na půl roku nesměl řídit.

Řidič, který se bránil tím, že zvýšená hladina alkoholu v krvi je důsledek vypití několika nealkoholických piv, se obrátil na soud. Krajský soud v Ostravě rozhodl v jeho prospěch.

Podle ostravských soudců totiž z pokynu Ministerstva zdravotnictví vyplývá to, že za pozitivní důkaz na alkohol u řidiče se u krevní zkoušky považuje hladina vyšší než 0,20 promile. Tato hranice odpovídá zhruba jednomu velkému desetistupňovému pivu.

A 0,04 promile, které bylo u potrestaného řidiče nad touto normou, bylo podle krajských soudců natolik zanedbatelné, že řidič trestán být neměl. „Řidič nevykazoval žádné jiné známky požití alkoholu," popsali soudci s tím, že pivní zápach způsobilo pití nealkoholického piva.

Krajští úředníci ale poslali stížnost na Nejvyšší správní soud. Podle nich hladina alkoholu v krví byla zjištěna dvěma vyšetřeními, které zcela jasně dokazují, že muž řidil auto pod vlivem alkoholu.

Pokud by tyto testy byly zpochybněny, popřelo by to podle ostravských úředníků dosavadní praxi v trestání řidičů. "Znamenalo by to, že je v každém jednotlivém případě třeba zkoumat, zřejmě znalecky, nejen výši hodnoty alkoholu v krvi určité osoby, ale také to, jakým způsobem prokázaná hladina alkoholu ovlivnila její chování a vnímání. Takový výklad zákona by učinil uvedené delikty v podstatě neprokazatelnými, nebo jen s nepřiměřenými obtížemi," napsali do stížnosti.

Nevymlouvejte se, trest je správný

Senát Nejvyššího správního soudu vedený soudcem Janem Passerem nakonec potvrdil, že řidič potrestán být měl. Soudci připomněli, že v Česku platí nulová tolerance vůči alkoholu za volantem a pokud se správně prokáže porušení zákona, má být řidič potrestán.

Podle soudců testy prokázaly, že řidič má v krvi alkohol. „Na základě testů nepochybně bylo možné důvodně se domnívat, že muž řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu," uvedli soudci.

Podle soudců ostravský soud rozhodl chybně o tom, že hodnota 0,04 promile je marginální a nedůležitá.

Zdroj: Aktuálně Centrum.cz | Autor: Tomáš Fránek

Pivo je pro ně celý život. Mají doma tisíce pivních lahví, korbelů, plechovek, víček, etiket, tácků, odznaků ale třeba i tabulí.

Když přijdete k pětasedmdesátiletému Josefu Davídkovi do pokoje, máte pocit, že takhle vypadá pivní ráj. Jen pivo tu neteče proudem. V prosklených skříních, které zabírají celou stěnu jeho pokoje, jsou vyskládané pivní korbely. Do malých, zvláštními šiframi popsaných krabiček, které sahají od podlahy ke stropu, má vyskládané pivní tácky. V dalších jsou zase pivní etikety. Má jich tisíce. V koutě stojí desítky archivních pivních lahví, vedle jsou desítky pivních plechovek. Sbírá ale i víčka a tácky. Po stěnách visí reklamní tabule na různá piva z celé republiky.

Na jedné je nápis: „Nestarej se ženo má, kde je pivo, tam jsem já.“ To by mohlo být i mottem Josefa Davídka, pětasedmdesátiletého předsedy Pilsner clubu, což je plzeňský klub sběratelů pivních suvenýrů. Sdružení je nejstarší z celé republiky. Vzniklo v roce 1950. Dnes má dvacet členů. Josef Davídek o sobě říká, že sbírá hlavně korbely. To ostatní se prostě nějak přidružilo. Co se piva týká, dá se sbírat prostě všechno. „Dokonce i víčka od sudů nebo pivní účtenky,“ jmenuje. Korbelů má téměř pět stovek, pocházejí z celé Evropy i z Ameriky. Většina je z porcelánu, má ale i velké korbely ze dřeva. Některé při otevření začnou hrát, chloubou sbírky je série korbelů s poštovní tematikou. Za ty by na burze dostal i tři tisíce.

Království z plechovek

Sedmdesátiletý Josef Černý pivní koníček zdědil po svém synovi. Ten v polovině osmdesátých let sbíral plechovky od piva, které u nás tehdy byly velkou vzácností. „Objížděl parkoviště v okolí Plzně, kde parkovaly kamiony, a od řidičů plechovky dostával,“ popisuje Josef Černý jeden ze synových zdrojů. Když se syn vrátil z vojny, plechovky ho přestaly zajímat. Sbírku tak rozšiřoval jeho otec. Ve svém čtyřpokojovém bytě na Lochotíně má tři tisícovky plechovek od piva. Ve sbírce jich má ale mnohem víc. Všechny se mu do bytu nevejdou a polovinu sbírky tak musel přestěhovat na chatu. Společně s pivními sbírá i plechovky od různých limonád. Nejstarší plechovka je od Coca Coly a pochází ze šedesátých let minulého století.

„Ještě ani nemá ten univerzální systém na otevírání jako dnes. Musel jste na ni mít otvírák na konzervy,“ popisuje. Jejich ceny se podle něj pohybují v řádech deseti, maximálně sto korun. Sám za žádnou nezaplatil ani korunu. Plechovky má ze všech kontinentů, z Afriky i z Asie. Vozí mu je známí, mění je na burze. Když uvidí v obchodě novou plechovku, hned ji musí mít. „Je to první věc, co sleduji, když jdu na nákup,“ uzavírá.

Pivní etiketa

Přes sto dvacet tisíc etiket má ve své sbírce Miroslav David. Specializuje se na naše pivovary a ze všeho nejvíc na minipivovary. „Rostou u nás jako houby po dešti, takže budu mít pořád co dělat,“ říká s úsměvem zapálený sběratel. K tomu by měl rád pivní etiketu z každé země z celého světa. Zbývá mu jich asi třicet. Řadu exotických exemplářů získal díky e-mailu. „Napsal jsem do pivovaru nebo sběrateli a výměnou za naše kousky mi poslali ty jejich. Takhle fungujeme,“ vysvětluje.

Sbírat etikety začal dnešní pětapadesátník až ve čtyřiceti letech. S manželkou chodili na dlouhé turistické pochody. Do sešitu si lepili etikety piv, které na cestě ochutnali. Pak je začal dostávat od známých ze všech pivovarů po republice. Spolupracuje totiž s dobřanským pivovarem jako profesionální degustátor.

„Nakonec jsem měl doma plnou krabici a rozhodl jsem se je uspořádat,“ vypráví o svých sběratelských začátcích. Etikety má roztříděné v šanonech podle států a podle krajů České republiky. Sbírá ty z lahví i ze sudů. „Problém nám teď dělají petky, těžko je možné všechny dosledovat,“ vysvětluje.

Rozdíl mezi sběratelstvím před a po roce 1989 je podle něj veliký. Dnes je hodně takových, kteří se na tom snaží zbohatnout. „Etikety se teď prodávají. To nikdy nebylo, vždycky se jen měnily. Stal se z toho byznys,“ argumentuje. Modrým mauriciem jsou podle něj etikety již neexistujících pivovarů. „Třeba ty z pivovaru ve Spáleném Poříčí nebo Starém Plzenci, ty stojí okolo pěti tisíc,“ přirovnává.

Sbírka víček

Stanislav Vohrna z Nepomuka začal víčka z pivních lahví sbírat v desti letech. Dostal jich plnou krabici od bratranců, které to přestalo bavit. Za čtyřiadvacet let, co se o sbírku stará, ji pořádně rozšířil. Z českých a slovenských pivovarů už má doma 1500 víček. Asi nejcennější exemplář je zátka z Koutu na Šumavě ze šedesátých let minulého století. V republice takových není víc než deset. Tehdy se ještě popisky na víčka vyrážely směrem nahoru. „Potom se razily dolů, až potom se začínají objevovat barevné potisky,“ popisuje. Ve své sbírce má i několik víček, která vypadají na první pohled úplně stejně. „Liší se ale třeba v uvedené ceně piva, velikostí písma nebo výrobcem, který tu zátku vyrobil,“ vysvětluje Vohrna speciality, které laik jen těžko chápe.

Odznaky s pivem

Artikl Stanislava Boudy mezi pivními sběrateli tak oblíbený není. Sbírá pivovarské odznáčky. „V Plzni o nikom jiném nevím,“ uvádí. Na pražské burze, kam se sjíždějí sběratelé z celé republiky, se takových, jako je on, schází necelá desítka.

Specializuje se na Čechy a Slovensko. Odznaků má okolo tisícovky. „Nejvíc mám samozřejmě z Prazdroje a z Gambrinusu,“ říká. Má i stotisícovou sbírku etiket, k tomu ještě sbírá pivní kalendáře a pivní účtenky. I těch má stovky. Sbírku odznaků a etiket zdědil po svém otci. Sám ji celý život pečlivě rozšiřuje. Komu odznaky předá, ale zatím neví. „Syn a vnučky o to nemají zájem,“ uzavírá sběratel.

Zdroj: Sedmička.cz | Autor: Pavel Pechoušek

Mytí vratných lahví má v pivovarství důležitý význam, a proto se každý pivovar snaží shromáždit nutné informace pro co nejlepší nastavení myčky lahví. Určujícími faktory jsou provozní účinnost a dopad na životní prostředí, přičemž samozřejmě musí mít vrácené lahve jistou úroveň čistoty proto, aby mohly být i nadále používány. Z tohoto důvodu se tým odborníků zabýval řešením otázky, jak měřit spolehlivost umytí lahví a tyto hodnoty porovnávat a vyhodnocovat.

Výsledky získané realizací uvedeného projektu umožňují použít standardizovaného zašpinění jako prostředku ke specifickému vyhodnocení přítomnosti zbytků nečistot v lahvích po jejich umytí.

Je nutné, aby byly i nadále vyvíjeny a zlepšovány standardní suspenze schopné jednotného a přesně definovaného pokrytí nečistotami, stejně tak jako procedury k jeho identifikaci a hodnocení zbytků nečistot, které mohou být provedené nezávisle na pozorovateli.

Kromě toho byly ještě vytvořeny a testovány tři velmi slibné recepty pro suspenze, které nepodléhají zkáze.

V tomto případě byla vzata jako základ orientační představa o optimalizaci mycího procesu. Standardní suspenze nečistot lze snadno upravit podle požadavků jednotlivých zákazníků tak, aby odpovídaly specifickým podmínkám každého mycího zařízení.

Pro všeobecné použití a ověření platnosti této metody a zvláště pro porovnávání účinnosti mycího procesu, by bylo jistě vhodné pokračovat v této práci na jasně osvědčených standardech. To by mohlo být například přesné a jasné definování parametrů pro pevné zbytky nečistot, které by vyústilo v zavedení parametrů pro úplné odstranění nečistot z lahví.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autorka: Iva Hvízdalová

Biopotraviny si k českým zákazníkům již cestu našly. Nakupujeme biouzeniny, biozeleninu nebo biomléko. Na pultech obchodů však stále častěji narazíme i na biopivo. Říkáte si, jak asi biopivo chutná? Naše redaktorka ho otestovala za vás!

Oblíbili jste si biopotraviny a přemýšlíte, že klasické pivo vyměníte za to s přívlastkem bio? Pokud byste čekali, že je toto nekonvenční pivo vyráběno jinou, sofistikovanější, technologicky vyspělejší či dokonce zázračnou cestou, asi budete zklamaní. Rozdíl mezi tradičním a organickým ležákem je hlavně v původu základních surovin. Bezpodmínečně nutné je, aby při výrobě biopiva byly použity suroviny, které byly vypěstovány bez použití chemických hnojiv a pesticidů. Samozřejmě i celý výrobní proces každého biovýrobku podlehá předpisům a dodržování přísných norem, žádné zázraky se však nedějí.

"Biopiva jsou více hořká a výrazně je v nich cítit chmel."

Základem každého piva je voda, chmel, slad a kvasinky. Voda je jednou z nejdůležitějších surovin a její kvalita výrazně ovlivňuje celkovou chuť piva. Chmel dodává pivu hořkost, vůni a působí jako konzervant. Některé pivovary používají chmelových extraktů či chmelových granulí. Slad dodává pivu plnost, sladkost a barvu. Obvykle se získává z ječmene, může být ale také pšeničný. Doba sušení zrn sladu a teplota použitá pro pražení určují, zda vznikne zlatý plzeňský ležák nebo tmavý stout. Obvykle platí, že čím více sladu se použije, tím je pivo aromatičtější.

České biopivo v supermarketech zatím nenajdete. Pokud toužíte po organickém pivu, musíte se spokojit se zahraničními výrobky. Počítejte ale s tím, že jsou drahé. Jak biopivo chutná, otestovala naše redaktorka. Podívejte se na její hodnocení!

Biopivo je drahé

V současné době v supermarketech nenarazíte na české biopivo. Pokud toužíte po organickém pivu, musíte se s pokojit se zahraničními značkami, jejichž ceny se pohybují mezi 35–90 korunami.

Srovnání cen lahvového biopiva

Název piva - Fuller's Organic Honey Dew - Mothership Wit Beer Organic Wheat Beer - Lammsbrau Pilsner

Původ - Anglie - Belgie - Německo

Cena za lahev - 69–89 Kč - 35–55 Kč - 37–45 Kč

Ačkoli se zatím české biopivo nevyrábí ve velkém, objevují se první vlaštovky. V červenci tohoto roku měli čeští fanoušci pivních experimentů jedinečnou možnost vyzkoušet organické pivo české výroby. Organické pivo vyrobil Pivovarský dům v Ječné ulici v Praze. Slad ovšem pocházel z Německa a chmel z Nového Zélandu (v České republice zatím nejsou tyto suroviny k dostání v biokvalitě). A ačkoli postup výroby tohoto biopiva nebyl certifikovaný, lze ho označit za první organické pivo vyrobené v ČR.

Jak chutná biopivo?

Říkáte si, jak vlastně to biopivo může chutnat? Také mě to zajímalo, proto jsem se rozhodla otestovat několik organických piv, které jsou běžně k dostání v supermarketu. Zde jsou mé dojmy:

Peak Organic IPA

U tohoto piva jsem byla spokojená s hustější pěnou, která se u amerických piv moc nevidí. Pěna brání zvětrání piva a celkově dotváří hezký vzhled. Překvapila mě však jeho hořkost a lehká sirupovitost, kterou bych čekala spíše u tmavších piv. Na druhou stranu můj kamarád byl tímto vzorkem nadchnut a dle jeho posouzení má pivo správný říz, perlivost, je osvěžující a jedno ochutnání ho přesvědčilo o jeho dalším nákupu.

Butte Creek Pilsner

Jedná se o lehké pivo. Není příliš výrazné, což mně osobně více vyhovuje, dobře vychlazené je velmi osvěžující a vcelku mě potěšil také fakt, že je takřka bez hořkého chmelového zakončení. Můj kamarád jej zhodnotil slovy, že chutná po jablcích.

Wolaver’s White Ale

Musím poznamenat, že mé hodnocení uvedeného vzorku veskrze ovlivnil fakt, že všeobecně nejsem příznivcem tohoto typu. Podle mě se tedy nijak nelišilo od jiných kvasnicových piv. Podle mého kamaráda je to však jedno z nejlepších kvasnicových piv, příjemné pro svou suchost a perlivost, které kdy vyzkoušel. A to i bez přidání citronu.

Biopivo chutná po chmelu

O biovýrobcích se všeobecně tvrdí, že jejich chuťové spektrum je mnohem širší, jsou celkově výraznější a chutnější. Na základě ochutnání těchto vzorků organických ležáků jsme dospěli ke shodě na jednom rysu, který převažoval u všech. Biopiva mají vyšší hořkost a výrazně je v nich cítit chmel. Všechny vzorky kromě Peak Organic IPA také postradádají hodnotnou pěnu, což by ale mohlo být přisuzováno faktu, že pocházejí z americke produkce. Ani tento charakter by nemusel ubírat biopivu na kvalitě, neboť objem lahve je pouze 355 ml, takže průměrnému českému konzumentovi nevydrží pivo ve sklenici tak dlouho, aby mohlo zvětrat.

Zdroj Na zeleno.cz

Produkce piva v Česku klesla o 12 procent. Na propadu se podílí velký pokles turistiky a zvýšená spotřební daň.

Podle informací Českého svazu pivovarů a sladoven se výrazně propadá jak domácí spotřeba, tak i export českých pivovarů. Pro domácí trh uvařily pivovary od ledna do konce června 6,2 miliónu hektolitrů, za hranice putoval víc jak milión hektolitrů.

Skutečný objem letošní produkce českého pivovarnictví je však o něco vyšší. Údaje do statistiky svazu totiž letos nedodal Budějovický Budvar. Dvanáctiprocentní meziroční pokles produkce je ale přesto objektivní – vychází z údajů loňské celkové produkce také bez započítání Budvaru.

„Na propadu se podílí velký pokles počtu turistů, kteří chybí především v těch nejnavštěvovanějších českých destinacích. V regionech, které tolik navštěvované nejsou, viditelný pokles turistiky a tedy spotřeby piva není,“ říká výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý. Pokles zahraničních návštěvníků a tedy konzumentů českého piva byl ale i loni. Dalším - a údajně asi i největším - vlivem na pokles spotřeby je letos o třetinu zvýšená spotřební daň, která zdražila jedno dvanáctistupňové pivo zhruba o korunu.

„Chápeme, že stát hledá každou příležitost jak zvýšit příjmy rozpočtu. Pro nás ale bylo tohle zdražení velmi výrazné,“ dodává Veselý.

Naprosto zásadní vliv na celkový propad spotřeby mají největší pivovary. Plzeňský Prazdroj, Staropramen, Heineken a Budvar ovládají na 80 procent celé české produkce. V průběhu roku svou produkci nezveřejňují, ale dvanáctiprocentní pololetní propad je hlavně jejich dílem. Lze odhadovat, že zhruba o tolik se propadla jejich produkce.

„Kromě vlivu ekonomické krize a úspornějšího chování spotřebitelů ovlivňila letošní spotřebu i ta vyšší daň. Ale i počasí, které po většinu léta prodeji piva nepřálo,“ obhajuje pokles výroby například mluvčí Pivovarů Staropramen Pavel Barvík.

Problémy s počasím ani daní ale některé jiné pivovary zřejmě neměly. Relativně dobře se dařilo menším a středním pivovarům jako je Bernard, Svijany nebo celá skupina K Brewery, která se produkcí svých sedmi pivovarů letos zřejmě dostane na pátou příčku na trhu – hned za Budvar.

Zdroj: Ekonomika iHNed.cz | Autor: Miroslav Petr

Prazdroj hájí svou značku Primus. Skupina K Brewery ji prý zneužila. V K Brewery přitom působí řada bývalých manažerů z Prazdroje.

Ostrý boj tuzemských pivovarů se už nevede jen v regálech řetězců, v hospodách či na půdě pivovarnického svazu. Teď přechází i do soudní síně.

Lídr trhu Plzeňský Prazdroj žaluje svého úhlavního nepřítele, skupinu K Brewery, a jím ovládaný uherskobrodský Pivovar Janáček. Jeho desítka Prima se prý názvem i použitým písmem a etiketou nápadně podobá značce Primus, kterou má od roku 1993 zaregistrovanou Prazdroj. K Brewery tak podle svého plzeňského konkurenta parazituje na známé a zavedené značce.

Návrh na předběžné opatření neuspěl

Údajné porušení práva k ochranné známce a nekalou soutěž mělo zastavit předběžné opatření, se kterým ale Prazdroj neuspěl letos v lednu u Městského soudu v Praze a ani následně v létě v odvolání u Vrchního soudu. Soudci požadavku, aby Janáček a K Brewery okamžitě zastavily prodej značky Prima, nevyhověli.

Slova Prima a Primus jsou podle výroku obou soudních instancí dostatečně odlišná, nehrozí ani záměna etiket, a tak není důvod předběžné opatření vydávat. Případ se tak dostane v nejbližších týdnech k řádnému projednávání v soudní síni.

„Nechceme to nyní před projednáváním komentovat,“ reagovala mluvčí K Brewery Barbora Burešová. Zástupci Prazdroje na otázky neodpověděli vůbec.

Ostrý boj o trh

Případ je podle lidí z branže ukázkou vyhroceného konkurenčního boje, kdy se velkým pivovarům v čele s Prazdrojem (vaří zhruba 45 procent tuzemské produkce) už od loňska výrazně propadají prodeje a na druhé straně některým středním a regionálním – včetně skupiny K Brewery - naopak výrazně rostou.

Celý trh, který ze tří čtvrtin tvoří Prazdroj, Staropramen, Heineken a Budvar, se loni propadl o šest procent a letošní pokles se prohlubuje na víc jak dvojnásobek loňského. Na druhé straně takový Bernard, Svijany nebo skupina K Brewery rostou zhruba o deset až dvacet procent.

Přeběhlictví se neodpouští

Právě K Brewery jsou pro Prazdroj nepřítel číslo jedna. Jejich regionální pivovary, kam patří kromě Janáčka i jihlavský Ježek, Černá Hora, protivínský Platan, Klášter Hradiště, Rychtář Hlinsko a Lobkowicz Vysoký Chlumec, stále víc vytlačují z hospod nejprodávanější české pivo – výčepní Gambrinus od Prazdroje.

Pikantní na celém souboji je i to, že na vedoucích postech v K Brewery dnes působí řada manažerů z Prazdroje. Třeba obchodní ředitel Otakar Binder nebo vrchní sládek Jiří Fáměra. A za nimi přišli i další lidé z Prazdroje.

„V Plzni to přeběhlíkům nemohou odpustit. O to víc je Prazdroj teď na K Brewery vysazený,“ komentuje situaci jeden ze znalců pivovarnické branže, sám bývalý zaměstnanec Prazdroje.

Zdroj: Ekonomika iHNed.cz | Autor: Miroslav Petr

Pokud vláda zdraží pivo, padne, praví letitá moudrost. Tvrdil to alespoň spisovatel Jaroslav Hašek ústy své nejslavnější postavy – dobrého vojáka Švejka. Zkušenost ovšem ukazuje, že švejkovské pravidlo neplatí. Zdá se ale, že zdražování piva přece jen tak nějak zavání švejkovinou. Ať jsou předchozí propočty jakékoli, nic dobrého z toho nepovstane…

„Odborné studie naznačují, že zdražení od 1. ledna nepřineslo očekávaný efekt,“ řekl Deníku výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý. Důsledkem je, že piva za vyšší cenu lidé koupí méně. A s poklesem odbytu přicházejí problémy, které postihují celý sektor gastronomie. „Ten už zažil otřes v podobě odlivu turistů – a do toho se zdraží pivo,“ připomněl ředitel.

Dokonce by prý mohlo být ohroženo až 150 tisíc pracovních míst v pohostinství – přičemž zdaleka nejde jen o výčepní a servírky. Dopady týkající se všech typů gastroprovozů by mohly postihnout třeba i kuchaře. Stále totiž zůstává pravidlem, že s pivem většina hospod stojí a padá. „Jeho prodej přináší 25 až 26 procent tržeb v gastronomii, dalších 21 procent představuje jídlo,“ konstatoval inženýr Veselý s tím, že prodej piva má tudíž i značné ekonomické dopady.

Krize odeznívá, propad pokračuje

Už loni výrobci piva i jeho prodejci pocítili dopady hospodářské krize. Důsledkem byl pokles odbytu o šest procent. Letos se zdá, že krize odeznívá – většina velkých pivovarů ale hlásí pokračující propad. A to navzdory tomu, že se snaží přicházet s novinkami, které by oslovily zákazníky, a hledat na trhu nový prostor. „Současný pokles – to už je vliv zvýšení spotřební daně,“ míní Veselý. A jedním dechem odkazuje na studie, které naznačují, že tohle zdražení v konečném důsledku mnoho nepřinese. „Čekalo se, že výnos bude letos navíc 1,3 miliardy korun.

Nyní se rýsují dvě varianty, lišící se v závislosti na tom, jak poklesne poptávka: buď zisk 24 milionů korun, nebo dokonce ztráta 13 milionů,“ zdůrazňuje. A hned vysvětluje, že žádné počty nejsou tak jednoduché, jak se na první pohled zdá: ano, daně se vybere víc, avšak kvůli tomu se také méně prodá. A to s sebou nese další dopady, které nejenom pocítí jako své osobní problémy konkrétní lidé, ale i ekonomika jako celek: výpadek v daních z příjmu, výplata dávek v nezaměstnanosti… „Prakticky se tak plus minus ocitneme kolem nuly,“ podotýká výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven.

Nepřeberné množství zajímavostí o pivu a také rad, jak a proč pít zlatý mok, naleznete na 68 stranách přílohy Průvodce českými pivovary, která bude součástí zítřejšího vydání Deníku. Inženýr Jan Veselý v ní mimo jiné vysvětlí, že v pití piva mají Češi reálnou šanci dohnat Španěly.

Zdroj: Deník.cz | Autor: Milan Holakovský

Ani déšť neodradil stovky lidí od toho, aby si přišli užít druhý ročník Svatováclavských slavností na Zámku v Zábřehu. Čekalo na ně třicet druhů piv, ale i bohatý hudební a historický program.

Svatý Václav je nejen patron země české, ale i sládků a pivovarníků. Slavnostem zlatavého moku, které se pod jeho jménem v uplynulých dvou dnech konaly na zábřežském zámku, však tentokrát ideální podmínky „nezařídil“.

Oproti loňské slunné premiéře letos potrápily Svatováclavské slavnosti piva vytrvalý déšť a chladné počasí. Návštěvníkům akce to však naštěstí příliš nevadilo. Organizátoři akce postavili na nádvoří zámku velké stany, pod kterými se nejen čepovalo, ale i popíjelo a dobře se bavilo.

Svá speciální piva představilo na slavnostech čtrnáct převážně regionálních minipivovarů, které měly na čepu dohromady zhruba třicet druhů piv. Mezi speciály převládala piva nejrůzněji ochucená, jako třeba zázvorové, mandlové, višňové, švestkové a v neposlední řadě medovo-badyánové z produkce hostitelského zámeckého minipivovaru.

„Přemístili jsme všechny výčepy i hlavní pódium z ulice na naše parkoviště, které jsme schovali pod velký stan. Program akce tak mohl zůstat stejný. Pivovary dorazily, lidé taky, takže myslím, že se akce i přes nepřízeň počasí nakonec vydařila,“ konstatoval manažer zábřežského zámku Radovan Koudelka.

Amatérští degustátoři

Slavnosti piva si užívali například mladí amatérští degustátoři Radek Drápela a David Přibyl, kteří přišli do areálu zámku vybaveni vlastnoručně vyrobenou tabulkou, do které si zapisovali hodnocení jednotlivých piv, jež se na této akci čepují do třetinkových sklenic.

„Bodujeme barvu, pěnu, chuť a ocas, tedy to, jaký dojem zůstane z piva po vypití na jazyku. Chceme okusit vše, co je tady na čepu, a pak si vyhodnotíme, který z malých pivovarů byl podle našeho hodnocení nejlepší,“ vysvětlil Drápela s tím, že zatím okusili spolu s kamarádem piva dobrá, ale nijak ohromující. „Minipivovarům i této akci každopádně fandíme,“ dodal Přibyl.

Dvoudenní slavnosti, na kterých v rámci hudebního programu vystoupila kapela Mňága a Žďorp, zpěvačka Bára Basiková nebo oblíbená formace Legendy se vrací, přilákala mezi stovkami lidí i Silvii Královou, která se zúčastnila i loňského prvního ročníku této akce.

„Počasí je sice hnusné, ale chtěli jsme zase ochutnat nějaká nová piva. Loni jsme byli spokojeni, tak jsme se na zámecké slavnosti vrátili i letos. Lidí je tady dost, je to prima, ale kdyby nepršelo, tak by to bylo určitě ještě lepší,“ konstatovala Králová.

Zdroj: Deník.cz | Autor: Martin Pleva | Foto: Miroslav Kucej