Svaz pěstitelů chmele ČR představí tento týden české chmelařství na nejvýznamnějším mezinárodním nápojovém veletrhu BRAU Beviale v Norimberku. Pro zájemce budou v českém stánku připraveny vzorky českých odrůd chmele a piva uvařená z nových českých odrůd v pokusném pivovárku Chmelařského institutu v Žatci. „Veletrh BRAU je jedinečnou příležitostí k setkání s pivovary z celého světa. Po uplynulých dvou letech, s nízkou sklizní a nízkým obsahem alfa hořkých látek, jsme rádi, že můžeme prezentovat dobré výsledky letošní sklizně chmele v ČR a výbornou kvalitu chmele. Zároveň však musíme našim partnerům vysvětlovat nutnost pokračování trendu zvýšení cen chmele, tak aby pěstitelé byli i v budoucích letech schopni pokrýt náklady a investovat do obnovy porostů, konstrukcí a technologií,“ uvedl tajemník Svazu Zdeněk Rosa.

Zdroj: Deník.cz

Rozhovor s Danem Farkašem, spolumajitelem Outbreak, první WOM agentury u nás o prvním roku svého fungování a jejich aktuálních projektech.

Vy jste první čistě WOM agenturou na českém trhu, jak se připravujete na to, že jistě časem budou vznikat další?

Je důležité, aby se nastavily standardy a etická pravidla. Nejlepším způsobem může být vznik asociace sdružující WOM agentury.

Jak se Vám daří přesvědčovat zadavatele k tomu, aby přistoupili k nové metodě?

Za posledních 9 měsíců jsme nevolali jedinému klientovi, oslovují nás sami na základě toho, co jsme zatím dokázali. Na začátku jsem chodili na schůzky s vytipovanými klienty a představovali jsme jim jednotlivé techniky, pak jsem získali dva první velké klienty – Staropramen a Fernet, kteří nám umožnili zrealizovat projekty, na základě nichž jsme si vlastně udělali jméno. Dnes je dobrá situace, téměř každý zadavatel se teď o WOM zajímá, chce si to vyzkoušet....ceny klasických médií rostou, např. i to že reklamní časy v TV jdou na horu nám nahrává. Hlavní je vysvětlit zadavatelům, aby nám nevolali v okamžiku, kdy mají hotovou kampaň, abychom jim k tomu udělali nějaký,,virálek‘‘, to už je pozdě. Ideální je zavolat nám na začátku tvorby nového produktu.

Kde čerpáte metodiku fungování WOM?

Hlavním zdrojem je studium z knih, které posledních pět let vycházejí o WOM, virálním marketingu, buzz marketingu. Hned jak jsem založili agenturu, stali jsme se členy WOMMA V USA je tato metoda už dobře známá, velké firmy ji tam používají běžně. WOM je tam už celé regulérní marketingové odvětví překračující miliardový obrat v dolarech, takže napojením na WOMMA máme přístup k mnoha case studies, jezdíme na konference. My tady jsem takoví pionýři, ale už teď máme dvě želízka ve Womies, což je ocenění pro nejlepší WOM projekty za minulý rok. Effies například nepočítají s tím, že kolonka mediální budget pro nás nedává smysl, my žádný nemáme, ale věřím, že např. Jiří Janoušek je těmto novým technikám nakloněný, a že je jen otázkou času, kdy se najde kategorie i pro nás.

Jaké je propojení Vaší agentury s Ivanem Tomkem?

My jsme spolu pracovali na Budvaru, tam jsme se poznali a on nám pak pomáhal s vytvářením celé metodiky Outbreak WOMonitoru, protože my zakladatelé (pozn.red. Dan Farkaš a Ivo Laurin) nejsme výzkumníci. Dodal celému kredibilitu a profesionalitu.

Jak dlouho si myslíte, že bude tato metoda ,,cool‘‘ než ji potká stejný osud jako klasické marketingové nástroje?

To je otázka, ty klasické měly určitou dobu životnosti a byly ve své době relevantní, dnes spotřebitele tlačí čas a nízká důvěra v produkty, značky a jejich komunikaci. WOM, pokud se nedělá podvodem, jako už se i na českém trhu stalo, myslím tím nasazené blogery jisté společnosti, která se tvářila jako, že je někdo jiný...ale skutečně se zapojuje spotřebitel a mezi zákazníkem a značkou je vyrovnaná komunikace, tak funguje. Velkým rizikem je, že se nějaké firmě podaří ji podobným jednáním zdiskreditovat. Na západě je blogování pod cizí identitou protizákonné, pokud to ale na českém trhu budou podobné praktiky procházet, dostanou se i tyto techniky na úroveň důvěryhodnosti klasické reklamy.

Na čem pracujete teď?

Začali jsme pracovat pro Ostravar, který patři do pivovarů Staropramen, a vytváříme hlavní komunikační kampaň. Ostravar je ideální klient pro WOM metodu, jsou malým regionálním pivovarem s omezeným rozpočtem.

Takže se chcete specializovat na menší projekty?

Ano, buď na malé firmy s omezeným rozpočtem nebo na velké, které mají velké projekty a část peněz z rozpočtu ale chtějí dát na WOM. Ale oborově se to vymezit nedá, dělali jsme pro internetový vyhledávač, banku, kadeřnictví ... Je pravda, že tendenci k využívání alternativním marketingových metod mají vždycky menší hráči na trhu.

Můžete na příkladu práce pro pivovar Ostravar popsat konkrétně WOM techniku?

Ostavar se rozhodl proniknout do hospod mimo město Ostrava, které bylo pro něj tradiční. Standardní cesty, ale už ztrácí efektivitu, proto chtěl pivovar přijít s nějakým novým velkým zajímavým tématem, kterým by upoutal pozornost cílové skupiny mimo město Ostrava a zároveň podpořil vnímání značky v Ostravě. Historicky pivo značky Ostravar nebylo vnímáno jako prémiový produkt, s tímto dědictvím pivovar stále bojuje a snaží se značku vytáhnout nahoru.

Oslovil Vás pivovar, nebo jste byli doporučeni z práce pro Coolkeg?

Lidé z marketingu Staropramene a Ostravaru si o našich projektech řekli a brand manager značky Ostravar, Pavel Barvík, pak za námi přišel se svým zadáním a svěřil největší kampaň letošního roku do rukou word of mouth marketingu.

Snažil se Ostravar kvalitu piva zlepšit?

To není potřeba, pivo ze slepých spotřebitelských testů vychází skvěle, ale jeho nevalná pověst přetrvává. Snažili jsme se tedy společně přijít na to nosné téma komunikace, o kterém jsem před chvíli mluvil a přišli jsme na spojení piva s fotbalovým klubem Baník Ostrava. Pijáci piva se většinou o fotbal zajímají, takže se nám to zdálo jako dobré spojení - pivo a fotbal.

Jak originální...

Téma ne, ale způsob. Byli jsme od začátku přesvědčeni o tom, že k úspěchu nestačí něco připravit, ,,upéct'' v pivovaru, uvést na trh a odkomunikovat prostřednictvím hráčů baníku. Chtěli jsme to udělat obráceně - vyhlásili jsme, že připravujeme fotbalové pivo a fanoušci si jej vytvoří podle svého. Lidé dostali možnost ovlivnit úplně vše od A až do Z. Nejprve probíhali ochutnávky a pak hlasování pro jednotlivé chuťové varianty a zda má být pivo silnější nebo slabší. Tato fáze už skončila a máme už i výsledky.

Kolik lidí se zúčastnilo?

Účastnilo se přes 4 tisíce lidí a vybral polotmavý ležák, což je dobrá zpráva i pro pivovar Ostravar, protože tento produkt doplní jeho produktové portfolio. Vyrábí totiž ležák, výčepní pivo, Stronga, ale neměl polotmavé. Teď proběhlo první kolo, marketingové nástroje, které používáme jsou založeny na Hawthorne efektu, který v krátkosti mohu vysvětlit jako dodávání pocitu důležitosti spotřebiteli. Funguje to asi takto - já jsem normální pivař, za mnou teď přichází pivovar Ostravar a ptá se mě na názor, jaké má být nové pivo, v tu chvíli se stávám zainteresovaným na produktu. Mohu něco ovlivnit, navrhnout etiketu, dát produktu jméno atd. V tuto se sešlo asi dva tisíce návrhů jmen, některé se ale opakovaly.

Tipuji správně Baníček?

Ano, spousta lidí také přišla s Bazalem a Chacharem, ten se nám opravdu líbil, bohužel už je tato známka zaregistrována. Z návrhů bude vybráno nyní do dalšího kola vybráno 11 a z těch pak budou dál fanoušci hlasovat na internetu a v hospodách do hlasovacích uren. Dále probíhá výběr ze tří sklenic určených pro podávání v hospodách. Celý projekt je čtyřkolový, v první se vybralo pivo a jméno, v druhém se dokončuje výběr jména a sklenice, v dalších kolech se bude navrhovat slogan a podoba etikety s fotkami fanoušků Baníku.

Jakým způsobem fanoušky k účasti na procesu motivujete, je součástí toho všeho například možnost něco vyhrát?

Ne, vůbec. Ta motivace je čistě vnitřní - jedná se o produkt pro mě, já se mohu podílet na jeho tvorbě, mohu se vidět na etiketě,... nechtěli jsme je uplácet ve stylu ,,udělej něco a dostaneš cenu‘‘. Možná, že zúčastněných pak je méně, ale Ti, kteří se zúčastnili jsou na té věci skutečně zainteresovaní. Mají vztah k produktu a pak mu více věří. No a hlavně mají více důvodu o produktu mluvit, šířit informace dál, protože je to jejich vlastní produkt.

Nabízí se podobnost s konceptem uvádění trh piva Pardál.

Ten koncept je jiný, dělala jej agentura Kaspen.

Vy jste bývalým členem agentury...

Ano, já v té době měl na starosti značku Budvar a Pardál.

O to víc mě napadá, zda nevykrádáte jeho koncept...

To je asi stejně absurdní jako "Hele, vy máte také televizní reklamu!" Chtěl bych říct, že WOM a technika cocreation, která umožňuje spotřebiteli se spolupodílet na tvorbě produktu, služby, značky... se celkem běžně používá ale tady se moc nevyskytuje, takže se na první pohled to může působit jako kopie, ale ve finále jen používáme stejnou techniku, jako spoustu značek využívá techniku televizního spotu. Metoda WOM je nová a proto jsou na to lidé citlivější.

A v čem jsou konkrétní rozdíly mezi konceptem Pardálu a piva Ostravar?

U Pardálu se pracovalo s omezeným počtem spotřebitelů, opinion leadrů a s nimi se celou dobu ladila chuť produktu. Nic jiného než chuť výběr jména ale ovlivnit nemohli. Zatímco u Ostravaru je účast zcela otevřená, pro všechny pivaře a fotbalové fanoušky, kteří mohou ovlivnit úplně vše. Chutí a sílou produktu počínaje, přes návrh jména, výběr sklenice, do které se bude čepovat, výběr loga a etikety a možností zvěčnit svůj portrét na etiketě lahve konče. Pardál byl pro pár vyvolených lidí. U Ostravaru je to něco jako celoregionální hlasování. Pardál byl primárně influencer marketing a projekt fotbalového piva je čistě o cocreation v kombinaci s nosným tématem fotbalu. U pardálu žádné takové téma neexistovalo.

V roce 2007 jste prý sami aktivně oslovili Staropramen a nabídli mu WOM kamapaň na Coolkeg, v čem spočíval její úspěch?

Je to sám o sobě dobrý produkt, má velký WOM potenciál sám o sobě, to je pak snadné zaujmout, když Váš produkt splňuje a dokonce převyšuje očekávání spotřebitele. V opačném případě je to problém a nemůže to fungovat, informace se nebude šířit nebo se to šíří, ale obrátí se to proti značce. Coolkeg byl určen pro lidi, kteří mají zkušenost s tím, že když si chtějí čepovat pivo sami, musí zaplatit obrovskou zálohu za čepovací zařízení, musí natáhnout elektřinu a pak chladit....Když vyzkoušeli Coolkeg, byli nadšeni, protože je to mnohem jednoduší. Nás napadlo vybrat opinion leadry v hospodách odpovídající cenové úrovně, protože pivo vytočené Coolkegem také není nejlevnější, stojí asi 20 korun. A fungovalo to tak, že přišla slečna v civilním oblečení bez brandu ke skupince mužů, začala se se skupinou bavit podle jasně nadefinovaných otázek, kterými identifikovala, kdo ze skupinky lidí je opinion leader na téma pití sudového piva, v okamžik, kdy jej identifikovala jej poprosila, jestli s ní může jít ven.

Jak probíhalo školení těch slečen?

Slečny měly být hlavně komunikativní, aby byly schopné navázat opětovanou konverzaci. Venku slečna muži prozradila o co jde. Vysvětlila mu v čem spočívají výhody nového produktu a požádala jej o pomoc při jeho testování. V celém procesu bylo zakomponováno několik věcí, které měly člověka pro věc získat. Za prvé, získal pocit, že je vyvolený, jedinečný, dostal se k produktu ještě před jeho uvedením na trh. Navíc mu dělalo dobře, že byl vybrán jako jediný z jeho party - já jediný to vím a mohu to ostatním osvětlit, bylo to tak psychologicky promyšlené. Poprosili jsme jej aby, produkt vyzkoušel a poskytl nám svůj názor. Dostal voucher a slečna dotyčnému napsala fixou na paži své telefonní číslo s tím, že může kdykoliv zavolat, abychom s ním neztratili kontakt. Na dotyčném pak bylo, jestli bude tu hru hrát i před svou partičkou a nebo jim říct pravdu. My jsem seděli nenápadně poblíž a pozorovali jsem, jak se zachová.

No a jak to dopadalo?

Většinou tak, že odvyprávěl přesně to, co se stalo, protože ho to zaujalo. S lidmi jsme pak udržovali kontakt prostřednictvím SMS, slečna Kristýna mu poslala sms, aby si nezapomněl Coolkeg vyzvednout a v okamžiku, kdy voucher uplatnil, mu zase popřála, aby si ho užil, po té jej vyzvala ke zpětné vazbě a hodnocení produktu.

PARDÁL

Novou značku výčepního piva Pardál uvedl Budějovický Budvar (BB) na jihočeský trh v březnu 2007. Inovativním prvkem launchovací kampaně bylo zapojení spolutvůrců piva na doladění chuti, jejich zapojení v reklamě a účast na promo akcích. Mezi jihočeskými zákazníky vyvolal Pardál velký ohlas. Jeho prodej v roce 2007 trojnásobně překonal původní očekávání pivovaru a dosáhl objemu 76 000 hektolitrů. Počátkem letošního roku byl prodej piva Pardál rozšířen na celé území České republiky. Reklamní kampaň ,,Pardál – Jeden z nás“ probíhala v několika vlnách. Kampaň realizovala agentura Kaspen, získala stříbrnou Effie 2007 a FLEMA 2007 v kategorii „Nejlepší malá kampaň“. „Nejlepším důkazem originality a úspěšnosti marketingového pojetí značky Pardál je skutečnost, že některé konkurenční pivovary začaly jednotlivé prvky konceptu Pardál napodobovat.“ říká Petr Samec, PR manažer BB.

COOLKEG

Pivovary Staropramen uvedly na trh minulý rok nový produkt Staropramen Coolkeg, samochladící pivní sud WOM kampaní s využitím kombinované techniky influencer marketing a product seeding. Cílem kampaně bylo vybudovat vyzkoušení produktu a pozitivní šeptandu Coolkegu. V průměru 1 oslovený influencer přímo i nepřímo zasáhl pozitivní zprávou o Coolkegu a jeho zkušeností s ním více jak 100 lidí. NPS (net promote score) zasažených influencerů vůči produktu bylo na neuvěřitelných 98 bodech. Purchase intention u lidí zasažených WOM kampaní byla téměř trojnásobná oproti stejné cílové skupině, která byla pouze obeznámena o benefitech produktu.

Zdroj: M&M iHNed.cz | Autor: Jitka Němečková

Včera, cestou z práce domů vlakem, jsem se účastnil zajímavé debaty ohledně kvality plzeňského piva.

Seděl jsem sám na lavici ve vlaku z Plzně na Horní B.. Nastoupil jsem dosti brzy. Chvíli před odjezdem si přisedl pán zralého věku, říkejme mu č.1. Za chviličku, na poslední chvíli před hvizdem výpravčího si sedl naproti druhý o něco mladší říkejme mu č.2. Ti dva se znali a pustili se do debaty o Gambrinusu.

Pán č.1 začal hudrovat ,,půl roku jsem si už nekoupil domů Gambrinus. ……….´´ A následovala spousta ostrých výhrad. Načež pán č.2 jen odvětil :,,To víš no.´´ Ale byli jsme teď tamhle v té či oné hospodě a mají tam Koutské , a támhle mají Krušovice 11° ty byly čoveče dobré taky a o Svijany a Bernardu ani nemluvím.

No to bych nebyl já, abych se během několika minut nepřipojil a už jsme diskutovali o kvalitě a nekvalitě piv čepovaných v nejrůznějších hospůdkách v Plzni a okolí. Nakonec po svém hanlivém proslovu na adresu plzeňského piva jsem se dozvěděl, že pán č.2 je již 35 let zaměstnancem Plzeňského pivovaru. Velice mě překvapilo, když ve finále pronesl, že ještě před pár lety se hrdě hlásil k tomu, že je pivovarským z Plzně. Dnes se to však bojí říct, aby nedostal pár facek Jeho hrdost je tatam, protože se podílí na výrobě čehosi, kde má dnes přednost kvantita nad kvalitou a zákazníci se podvádějí tím, že draze platí značku, která dnes již ani zdaleka neodpovídá kvalitou pivu před 5 lety.

Navíc je smutné, když Plzeňští pivovarští chodí na pivo z jiných pivovarů. Dříve bylo pivo děleno na 10°a 12° podle toho jak dlouho zrálo a leželo a podle množství chmele. Dnes se vaří 13°které pak doředí vodou na potřebnou hodnotu ,navíc se nepoužívá chmel ,ale jen chmelový extrakt. Když se stočila 12°tak se začala stáčet rovnou desítka. Takže prvních pár sudů bylo krapet silnějších. Dnes se napřed 300m roura vypláchne vodou a pak se začne stáčet, takže prvních pár sudů je naopak vodovatějších.

Kdyby dnes běžný piják Plzeňského piva dostal na stůl pivo ve stejné kvalitě jako bylo před 5 lety, tak by se zřejmě ošklíbal ,že je moc hořké, nebo že se mu zdá nějaké divné. Omyl ! Zvykli jsme si na pivo bez chuti. Proč by většina hostinských sháněla pro zákazníky další piva, aby měla větší sortiment, když je to práce navíc. Stačí, že máme Plzeňský . Však oni tu eurobřečku vypijí. Chvíli si zanadávají, že už není co bývalo a půjdou v klidu domů se svou dávku ve volátku.

Je smutné, když i pivovarští z Plzně se stydí za svůj výrobek. Když to pán č.2 přednesl na jakémsi potlachu s ředitelem, tak ten jen vyjeveně koukal a zaměstnancům řekl, že právě dojeli zkušební várku 11°ať jdou ochutnat. Na to konto se dotázali pana ředitele, jaká že je? Ten jen odborně řekl že lepší 10°. Vskutku fundovaná odpověď.

A já byl tak rád, že jsem se přestěhoval z Kančí stezky k Plzni, že budu hnedky u zdroje světoznámé dobrůtky a ono prd. No, víc se už ale stěhovat nebudu. Holt budu nosit domů lahváče.

Zdroj: Bigbloger Lidovky.cz | Autor: Miroslav Holeček

Působí na českém trhu už devět let, ale zná je přitom jen málokdo. Největší importér českých a německých piv do Ruska - Russian Tradition Group - vstoupila do tuzemského povědomí až nedávným pokusem o koupi Pivovaru Náchod. Přestože město, kterému pivovar Primátor patří, prodej pozastavilo, Rusové se po Česku rozhlížejí dál.

"Chceme prodávat jen typicky české pivo vyráběné podle české tradice z českých surovin českým sládkem a v českém pivovaru," popisují strategii uskupení v rozhovoru pro Hospodářské noviny Andrej Brajlovskyj a Sergej Jegorov, kteří spolu s Andrejovým bratrem Alexandrem Russian Tradition vlastní.

HN: Která česká značka je "nej" ve vašem portfoliu?

Andrej Brajlovskyj: Domnívám se, že jednoznačně největší úspěch jsme dosáhli s Krušovicemi. Tvoří dvacet procent veškerého piva, které dovážíme, to je skvělý výsledek a pro nás nejúspěšnější projekt. Výborné výsledky jsme měli ze začátku i se Staropramenem a Pilsner Urquell, ale ty před pěti lety začali vařit v Rusku licenčně a my si potrpíme na dovoz "echt" tradičního a v Čechách uvařeného piva.

HN: Podnikat jste začali už přímo s dovozem piv?

Andrej Brajlovskyj: My jsme začínali pracovat ve firmě, která se zabývala prodejem veškerých alkoholických nápojů, pak ve firmě, která už dovážela pivo a pak jsme se teprve udělali pro sebe. Začínat dřív by bylo až moc velké dobrodružství. Před nějakými dvaceti lety neexistoval u nás žádný byznys, žádné obchodování. Peníze měli jen komsomolci a podnikalo se jen s tím, co se dalo prodat na ulici.

HN: Základ vašeho dovozu do Ruska a zemí SNS jsou piva z Německa a Česka, méně z Holandska. Proč právě tyto země?

Sergej Jegorov: Německo a Česká republika, to jsou naše základní trhy. Udělali jsme si před časem takový průzkum mezi lidmi v Rusku a zjistili jsme, že za nejlepší se u nás považují piva právě z těchto dvou zemí. Od vás dnes odebíráme 55 procent veškerého našeho dováženého množství.

HN: Čím je náš pivní trh pro Rusy tak zajímavý?

Andrej Brajlovskyj: Víte, v Rusku máme dnes hodně moderních pivovarů, ale prakticky žádnou tradici. Naše pivovary jsou maximálně deset až patnáct let staré. Některé české pivovary tak moderní nejsou, ale je u vás zas mnohem důležitější ta dlouholetá pivovarnická tradice. A to je pro nás rozhodující.

Sergej Jegorov: My ani ruské pivo neprodáváme. Máme strategii, podle které chceme spíš vyplňovat "niky", jakési výklenky, v trhu, kde se můžeme dobře uplatnit s různým speciálním pivem, zvláštními a tradičními značkami.

HN: Jenže samotný dovoz a právě takového zboží bude výrazně dražší než místní piva...

Andrej Brajlovskyj: To platí doslova. Ale zájem přesto dál roste. Z ceny 2,5 eura za jedno pivo přitom tvoří náklady na import 1,3 eura. Drtivou většinu celkové spotřeby piva v Rusku ale zajišťuje domácí výroba. V tom počítám i všechna ta v Rusku licenčně vyráběná piva zahraničních pivovarů. A jen pouhých 0,7 procenta tvoří přímý dovoz.

HN: Je to málo?

Sergej Jegorov: Jak se to vezme. Je to v absolutních číslech zhruba 700 tisíc hektolitrů za rok.

Vyšší pivní kultura

HN: Chcete objem dovozu piva do Ruska a váš podíl na něm zvýšit?

Andrej Brajlovskyj: Ani ne. Nechceme konkurovat nadnárodním koncernům. Byť je to opticky malý trh, tak nám vyhovuje. Cítíme se v něm dobře. Těch 0,7 procenta představuje nějakých 400 milionů dolarů. A náš obrat z toho letos bude zhruba 110 milionů dolarů.

Sergej Jegorov: Navíc, my nejsme tak velká firma, abychom sami dokázali ten podíl 0,7 procenta nějak výrazně zvýšit. A navíc - naším cílem není jen samotný prodej piva, ale snažíme se také o to, aby se zvyšovala kultura prodeje a konzumace piva.

HN: Co pro to děláte?

Andrej Brajlovskyj: Například zaměstnáváme přímo nejen 200 lidí v distribuci piva, ale i 150 ve dvou našich obrovských moskevských restauracích Pražečka. To je i název jedné ze dvou privátních značek, které si u vás necháváme vařit. A snažíme se, aby při podávání a konzumaci piva odpovídalo v našich Pražečkách vše tomu nejlepšímu, co znají zákazníci z nejlepších pivních restaurací u vás.

HN: Pražečka? To zní napůl rusky a napůl česky.

Andrej Brajlovskyj: Je to pojmenování pro obyvatelku Prahy. Takovou kyprou servírku (smích), kterou máme i na etiketě piv téhle značky.

HN: Takže přesněji Pražačka?

Andrej Brajlovskyj: To by bylo správně česky. Ale v ruštině zní Pražečka s -e- něžněji, měkčeji. Je to takové libozvučnější slovo.

Pestrá skladba značek

HN: Kolik Pražečky pro vás pivovar v Protivíně vyrábí?

Sergej Jegorov: V Platanu pro nás vyrábí ročně kolem 40 tisíc hektolitrů piva, a to včetně další naší privátní značky Černovar. To vyvážíme nejen do Ruska, ale i do některých dalších zemí bývalého Sovětského svazu. Pražečka je přitom v Rusku jedna z nejrychleji rostoucích značek. Její prodej meziročně vzrostl za rok o 140 procent.

HN: U nás Pražečku a Černovar nezkusíte nabídnout?

Sergej Jegorov: Uvažujeme o tom. Hledáme partnera. Ale teprve začínáme s přípravou na založení pobočky naší firmy v České republice. Zkrátka teprve budujeme své české zastoupení. Na tom už pracují právníci. Chceme tu zkrátka založit českou firmu, která bude Pražečku a Černovar prodávat na svém českém trhu. Vznikne v nejbližších měsících.

HN: Co je podle vás základem úspěchu v tomhle podnikání?

Andrej Brajlovskyj: Jednoznačně to chce mít efektivní portfolio značek. Podle nás to znamená nabízet světlé a tmavé české pivo a německé pšeničné, tmavé a pils. S takovým portfoliem můžeme být hodně úspěšní na ruském trhu, ale i v zemích SNS a některých evropských jako třeba v Anglii, Skandinávii nebo Španělsku.

HN: Počítáte s tím, že český trh je v mnohém specifický? A s velmi silnou konkurencí?

Andrej Brajlovskyj: Samozřejmě. Domníváme se, že rozumíme tomu, co se u vás v minulých letech dělo. Pivovary mají nové vlastníky, přišly nadnárodní koncerny. Myslím, že váš trh je hodně silný. Ale globální koncerny, které jsou celosvětově tak úspěšné, ne vždy chápou potřebu zdejšího místního trhu. Máte obrovskou kulturu pití piva a globální hráči ne vždy dokážou respektovat českou tradici a vše, co k českému pivu patří.

HN: Už je vidím, jak nad vašimi slovy kroutí hlavou!

Andrej Brajlovskyj: Jsem přesvědčen o tom, co říkám. Pro opravdu české pivovary je to těžká doba. Za posledních deset let bylo u vás koupeno mnoho pivovarů jen proto, aby byly následně zavřeny. A ty, co zůstaly, nebyly pro ty giganty zajímavé. Dnes se tedy leckde nevede rozhovor o rozvoji pivovaru, ale spíš o jeho přežití. A do toho ta světová krize. Spousta lidí a podnikatelů si myslí, že bude možné dál vydělávat velké peníze tak, jak to fungovalo před deseti lety. Ale jak v Americe, Evropě, i tady je zřejmé, že rychlé zbohatnutí stylem, že něco koupím a hned prodám, nemá perspektivu.

HN: To vše ale mohou být potíže, které musíte řešit i vy.

Andrej Brajlovskyj: Samozřejmě. Jsem ale přesvědčen, že jedna filozofie, kterou razíme i my, je receptem pro tuhle situaci. Chceme prodávat jen typicky české pivo vyráběné podle české tradice z českých surovin českým sládkem a v českém pivovaru.

Hledáme partnera

HN: V jednom takovém českém pivovaru - v Náchodě - jste zatím moc neuspěli. Město, kterému patří a které se ho chystá prodat, pozastavilo výběr kupce a zřejmě vypíše klasické výběrové řízení. Půjdete do toho znovu?

Andrej Brajlovskyj: Tak jako tak hledáme v České republice strategického partnera. Můžeme komukoliv předložit naši strategii rozvoje. Komu se bude líbit, má velkou šanci zvýšit produkci, a tedy i stabilitu na trhu. Náchodský pivovar Primátor je jedna z možností, ale jednáme i s jinými. Dokonce máme i nabídku na spolupráci od velkých koncernů.

HN: Je mezi nimi i česká jednička Plzeňský Prazdroj?

Andrej Brajlovskyj: To nemohu komentovat.

HN: Je vůbec těžké v současné době koupit pivovar? Nebo podíl v něm?

Sergej Jegorov: Je. Tohle není lehká doba pro byznys. Končí časy, kdy pět procent spekulantů závratně vydělávalo a ostatní prodělávali. Ceny se měnily podle nevypočitatelných požadavků spekulantů. I český pivovar může koupit nějaký spekulant a za tři měsíce ho prodat. Pokud by to ale měl kupovat skutečný hospodář, musí nejdřív řešit i otázku peněz do marketingu, rozvoje a počítat si návratnost své investice. Teď musejí do bank i firem přijít hospodáři místo spekulantů. Říkám: Rozumní hospodáři, spojte se.

HN: Co z toho budou mít?

Sergej Jegorov: Všem by to mělo přinést pohodu a peníze.

Obchodníci s pivem Russian Tradition Group

Malému, ale rostoucímu trhu dovozových piv vládne v Rusku společnost Russian Tradition Group už několik let. Do Ruska se ročně dovezou z celého světa piva za 400 milionů dolarů a společnosti Russian Tradition Group z toho patří víc než čtvrtina. Z pohledu ročního objemu exportu českých pivovarů ve výši 3,6 milionu hektolitrů ale tvoří ruským uskupením u nás nakupovaných nějakých 100 tisíc hektolitrů piv jen necelá tři procenta ročně.

Zájem o dovoz piv - především z Německa a Česka - ale v Rusku stále roste. Přestože domácí trh, tedy trh s prakticky nulovou pivovarnickou tradicí a pověstí nepříliš kvalitních místních piv, stále naprostou převahou dovoz válcuje. Německá piva, jako jsou Paulaner, Krombacher, Liebenweiss, Grotwerg, nizozemské La Trappe a česká piva, jako jsou Krušovice nebo Bernard, a v Česku vyráběné privátní značky Pražečka a Černovar dodává Russian Tradition do 1500 supermarketů a pěti set restaurací v Moskvě. Další stovky jich zásobuje v ostatních regionech Ruska.

Firmu, která vznikla v roce 1996 a od roku 1999 působí i v Česku, vlastní trojice podnikatelů, kteří spolu vyrůstali už od dětství v sibiřském Krasnojarsku - dvojčata Andrej a Alexander Brajlovští (letos jim je 39 let) a čtyřicetiletý Sergej Jegorov.

Zdroj: iHNed.cz | Autor: Miroslav Petr

Pivovarství je nejrozšířenější a vzhledem ke své dlouholeté tradici jedno z nejvýznamnějších výrobních odvětví. Díky svému finálnímu produktu je to výrobní odvětví stále živé a se zaručenou budoucností. Včeské ekonomice a technickém tisíciletém vývoji sehrálo pivovarství výjimečnou roli.

Utvářelo hospodářskou a sociální podobu našich krajů, měst, českého venkova, rozhodujícím způsobem ovlivnily proměnu krajiny a sídel.

Rovnoměrně rozložená síť pivovarů, která na území Čech, Moravy a Slezska vznikala v rozmezí šesti staletí, v průběhu 19. a 20. století vymizela. Nejprve byl příčinou rozmach průmyslových podniků, další výrobní objekty zanikaly následkem první a druhé světové války a ani následující léta nepřinesla možnosti využití. V současné době z dochovaných výrobních celků i drobných reliktů pivovarství pouze zhruba 200 poskytuje čitelné svědectví o neuvěřitelném stavebním fondu českého průmyslového dědictví. Mezi nimi najdeme, díky novému přístupu k technickému a průmyslovému dědictví, i několik kvalitních konverzí.

Z pohledu historického vývoje – a to jak výrobního objektu, tak i technologie – patří k nejzajímavějším především objekty a areály ze druhé poloviny 19. století, kdy se původní pivovary řemeslné výroby staly základem přestaveb a přístaveb podle požadavků nové technologie výroby piva. Objekty jednoduché stavební struktury se měnily do členitých kompozic jednotlivých technologických bloků a vznikla charakteristická struktura průmyslového pivovaru s vlastními identifikačními prvky. Tím je zejména „klobouk pana starého“ – plechový nástavec komína sušárny sladu (hvozdu), podle kterého již zdaleka poznáme, o jaký charakter objektu se jedná.

Ojedinělý komplex historických výrobních objektů je dominantním prvkem dymokurského náměstí a spolu s kostelem a zámkem zaujímá nepřehlédnutelné místo v panorámatu obce.

Historie pivovarnictví

Historie pivovarství v Dymokurech je doložena v 16. století. Z tohoto období pocházejí nejstarší dochované budovy pivovaru řemeslné výroby. Rozvoj pivovaru nastal ve druhé polovině 19. století, kdy byl areál modernizován a rozšířen. Nejprve byl do stávající sladovny včleněn věžový blok – stojatý vzdušný hvozd s novou technologií sušení sladu. V roce 1870 byly mimo areál pivovaru postaveny nové sklepy, na které navázaly objekty nového průmyslového pivovaru. Jeho výstavba je datována rokem 1901. K novým sklepům byl přistavěn technologický blok chladnice a spilky a především byla postavena nová varna -impozantní dvoupatrová budova obdélníkového půdorysu zakončená sedlovou střechou, jejíž fasády tvoří neomítané režné cihelné zdivo.

Vznikl moderní průmyslový podnik na parostrojní provoz, jehož hlavní výrobní budovy se až na drobné úpravy dochovaly dodnes.

Zrušení pivovaru

Starý pivovar byl zrušen, v provozu zůstala jen sladovna, a to až do roku 1967, kdy byl provoz obou výrobních jednotek ukončen.

Budovy pivovaru byly dále využívány pro provoz sodovkárny, která ukončila provoz v devadesátých letech 20. století. Od té doby, až na drobné využití prostor ke skladovým účelům, oba areály chátraly.

Novou šanci dostal chátrající pivovar v loňském roce. Přestože je poměrně obtížné najít pro specifickou stavební strukturu industriálních objektů nové využití, současný majitel dymokurského pivovaru zahájil projekt revitalizace bývalého průmyslového areálu s originálním programem. V muzeu filmových rekvizit, které se nacházejí v prostorách budovy chladného hospodářství, se mohou návštěvníci již nyní zatoulat do známých filmových příběhů, výrobou piva a sodovky bude pokračovat tradice původního využití objektů, konferenční a výstavní prostory v kotelně nabídnou možnost firemních akcí s atraktivním ubytováním na šalandě, občerstvení nabídne restaurace ve varně. Díky novému využití a citlivému přístupu projektanta bude zachován ojedinělý doklad historie pivovarství v maximálně možné míře autenticity, který přispěje k revitalizaci centra obce a stane se významným kulturním prvkem Nymburska.

Zdroj: Realit.cz | Autor: Šárka Jiroušková

Do velké skupiny našeho architektonického dědictví patří historické výrobní objekty a areály. Většina z nich již dosloužila svému původnímu účelu. Jejich mimořádné kvality a netradiční atmosféra zůstávají dnes téměř bez povšimnutí.

Do velké skupiny našeho architektonického dědictví patří historické výrobní objekty a areály. Většina z nich již dosloužila svému původnímu účelu. Jejich mimořádné kvality a netradiční atmosféra zůstávají dnes téměř bez povšimnutí.

Bez ohledu na jejich kulturní význam a kvalitu je současným trendem výstavba nových budov na pozemcích historického industriálního objektu bez snahy jejich druhotného využití. Tyto nenahraditelné pozůstatky minulosti postupně chátrají a naše architektonické kulturní dědictví tak přichází o dokumenty významné historické etapy v dějinách – průmyslového období. Na rozdíl od jiných zemí se u nás můžeme pochlubit jen několika skutečně zdařilými konverzemi (rekonstrukce historického výrobního objektu k novému účelu).

Mezi nejzajímavější historické výrobní objekty, které svou stavební strukturou vybízejí k novému využití, patří pivovary ze druhé poloviny 19. století a počátku 20. století. Dispoziční uspořádání jednotlivých technologických bloků bylo řešeno účelně a zároveň nebyla zanedbána stránka estetická jak z hlediska skladby hmot, tak byl kladen důraz též na estetiku fasád s užitím výtvarných doplňků odpovídajících dobovému vkusu.

Dominanta náměstí

Významným kritériem pro nové využití je kromě stavu jejich lokalita. Právě pivovarství patří mezi průmyslová odvětví, která byla zastoupena téměř v každé lokalitě – jak na okrajích sídelních útvarů, tak v městské zástavbě, v historických jádrech měst – a jeho stopy se dají nalézt i v těch nejmenších obcích. Navíc vzhledem k důležitosti tohoto průmyslového odvětví je umístění jeho výrobních objektů i v územích a v zástavbě, kde jiný průmysl není zastoupen. Z určité „neplánovanosti“ vývoje území se v současné době vyskytují až téměř unikátní sestavy objektů z různých časových období a různého charakteru. Následující příklad budoucí konverze pivovaru je z Kokořínska. V centru obce Lobeč se nachází malý průmyslový výrobní areál, který tvoří dominantu návsi a zároveň je architektonickým kontrastem k baroknímu zámku, ke kterému panský pivovar patřil.

Základ ve sředověku

Jeho kouzlo spočívá v jednoduchosti a příjemném uspořádání technologických bloků, zároveň je výjimečným dokumentem několika historických stavebních etap.

Nejstarší části patrně pocházejí z období středověké tvrze, na jejímž místě byl postaven. První zmínka o existenci lobečského pivovaru se datuje rokem 1654. Současná podoba areálu pochází z devadesátých let 19. století, kdy byl původní pivovar řemeslné výroby přebudován na moderní parostrojní podnik.

Dispoziční řešení

Areál je tvořen dvěma hlavními částmi. Pohledově zajímavějším svou objemovou kompozicí je objekt, jehož hlavní průčelí směřuje do návsi. Do jednoho komplexu jsou zde uspořádány prostory administrativní a obytné a technologický blok tzv. teplého hospodářství – sladovna tvořená horizontální hmotou humna, sladových a ječných půd s charakteristickou dominantou – věžovým objektem sušárny sladu, tzv. hvozdem. Tato moderní technologie sušení sladu, kdy se nad topné těleso umístily většinou dvě lísky v patrech nad sebou (tzv. hvozd), byla nejčastější modernizací pivovarů ve druhé polovině 19. století. Na sladovnu navazuje varna s typickými průmyslovými okny pro tento prostor. Hlavní trakt je ukončen kotelnou a strojovnou.

Squatterské bydlení

V zadním traktu, který je oddělen od hlavního dvorem, byly umístěny technologie chladného hospodářství, kam se teplá mladina čerpala z varny pumpou přes dvůr, aby se z ní následnými výrobními procesy stalo pivo. V nejvyšším patře bloku chladného hospodářství, při jehož výstavbě bylo výhodně využito svahu a část objektu byla zahloubena, se nacházela chladnice – prostor pro obrovskou mělkou vanu – chladicí štok. Tento prostor býval otevřený do krovu a ukončený typickým hřebenovým větrákem. Dalším charakteristickým prvkem byly okenní otvory vyplněné nastavitelnými žaluziemi pro ovládání proudění vzduchu. Tekutina odtékala dále do nižších pater přes sprchové chladiče do klenutého prostoru spilky, kde byla zakvašena a k úplnému dokončení výrobního procesu došlo v nejnižším podlaží ve sklepech, které byly pro zajištění potřebné nízké teploty spojené s lednicemi.

Provoz pivovaru byl ukončen v roce 1949. Až do 90. let minulého století byly objekty využívány Státním statkem, sloužily jako sklady, dílny, bydlení. Neudržovaný areál v dalších letech sloužil ke squatterskému bydlení a jako zdroj stavebních materiálů, což výrazně přispělo k jeho úplné devastaci.

Nová historie

Nová historická etapa začala pro lobečský pivovar v roce 2007, kdy zchátralý, částečně zbořený areál poškozený následnými stavebními úpravami k druhotnému využití ze druhé poloviny 20. století, koupili mladí architekti se záměrem oživení zapomenutého místa.

Nenápadná obec Lobeč by se měla stát atraktivním cílem individuální a kongresové turistiky.

Hlavní trakt nabídne v přízemním klenutém prostoru humna restauraci, další části sladovny – sladové půdy budou využity pro pivovarské a regionální muzeum, zároveň zde bude umístěno kongresové centrum. V prostorách původní varny bude situován minipivovar. Objekt někdejšího sládkova domu bude včetně společenského prostoru s krbem upraven pro potřeby firemní rekreace.

Ve zrekonstruovaném traktu chladného hospodářství najdou návštěvníci pivní lázně, další prostory budou sloužit jako penzion. Pro technické zázemí areálu bude využit původní prostor kotelny a strojovny. Pokud se podaří překonat překážky způsobené neznalostí problematiky technických památek a průmyslového dědictví pracovníků památkové péče a jejich nevstřícností, zůstane zachován významný článek obrovské mozaiky historie pivovarství a dokument historie sídla.

Zdroj: Realit.cz | Autor: Šárka Jiroušková

Díky správnému výběru zařízení a optimalizaci technologie se v pivovarech může provádět rozšiřování kapacity a tím se dále podílet na ovlivňování spotřeby vody. Využitím moderních prvků výroby se minimalizuje množství odpadních vod a snižují se běžné povozní náklady.

Byly sledovány podmínky v jednom z německých pivovarů, kde se v současné době pracuje se dvěma pro tento účel vhodnými stupňovitými zařízeními, které využívají reverzní osmózu. Toto zařízení je schopné pracovat na více než 90 procent. Díky investicím ušetřeným za vodu z městského vodovodního řadu se investice do úpravy odpadních vod navrátí ve velice krátké době. Toto nové zařízení pracující na principu reverzní osmózy odpovídá nejmodernějším prováděcím hygienickým kritériím. Je zajišťován vysoký kvalitativní standard při využití základních prostředků a při současném vhodném výběru materiálu. Z příkladu posuzovaného pivovaru je zřejmé, že existující základní prostředky, díky adresnému souboru opatření, budou schopné zajistit rozšíření kapacity za využití finančních zdrojů. Tím se projeví úspory optimalizovaných nákladů se rychleji navrátí vložené investice.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autor: Ing. Iva Hvízdalová

Ve dnech 22.- 24. října proběhl v Plzni v pořadí již 34. pivovarsko-sladařský seminář. Zúčastnilo se ho více než 300 odborníků z oboru, zastoupen byl Výzkumný ústav Pivovarský a sladařský, Vysoká škola chemicko-technologická a samozřejmě sládkové jednotlivých pivovarů. Přibližně čtvrtina účastníků přijela ze zahraničí, především z Německa, Slovenska či Rumunska. Mezi zahraničními účastníky byli zástupci prestižních univerzit, například Weihenstephan v Mnichově, nebo VLB v Berlíně a Technologické university na Slovensku.

Padesát let tradice semináře připomněl ve svém úvodním slově generální ředitel Plzeňského Prazdroje Mike Short. Od roku 1958 se konalo již 34 seminářů, na kterých sládci a pivovarští odborníci z českých i zahraničních pivovarů sdíleli a sdílí odborné a technické informace, novinky a zkušenosti z oblasti výroby sladu, piva a chemicko technologické oblasti.

Odborné příspěvky zahájila statí o historickém vývoji charakteristických vlastností českého typu piva Prof. Gabriela Basařová, vedoucí Ústavu kvasné chemie a bioinženýrství na VŠCHT. Z odborných technologických témat se probíraly dále pivovarské kvasnice a vliv technologických parametrů na tvorbu oxidu siřičitého během pivovarského kvašení, zkušenosti s průběhem hlavního kvašení a další.

Diskutovalo se také o chráněném zeměpisném označení České pivo. Jan Veselý, výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven při této příležitosti představil logo, které budou moci užívat na etiketách značek svých piv ti výrobci piva, kteří splňují technologické, surovinové i geografické podmínky.. Zemědělští odborníci a šlechtitelé odprezentovali současný stav a vývoj nových odrůd ječmene, které by měly do budoucna pomoci zajistit dostatečné množství českých surovin na výrobu sladu pro vaření piva s ochrannou známkou České pivo.

Mezi hlavní témata semináře se zařadila také odpovědná konzumace piva a legislativní trendy, které přichází z Evropské Unie. "V otázce prosazování odpovědné konzumace alkoholu by se měly shodnout všechny pivovary v České republice. Odpovědný přístup je jedinou možnou cestou. Pokud jej neprosadíme dobrovolně a sami, zasadí se o ně zákonodárci," zdůraznil Luděk Kraus z Plzeňského Prazdroje. V této souvislosti se také probíral vývoj okolo spotřební daně na pivo.

Z dalších témat se hovořilo například o významu skla v moderním prodeji piva, nebo o moderních metodách výroby nealkoholických piv. Příspěvek na téma revitalizace industriálních pivovarských památek přednesla Markéta Formanová z Plzeňského Prazdroje.

První Pivovarsko-sladařský seminář se konal v Plzni v roce 1958. Přednášející byli z Plzeňských pivovarů i dalších pivovarů a institucí. Seminář se konal každoročně, později každým druhým rokem. Od počátku bylo a je cílem semináře seznámit jeho účastníky s pokroky v technologii a technice výroby piva. Odborná úroveň semináře se neustále zvyšuje.

Se zapojováním ČR do evropských struktur a růstem významu piva z ČR ve světě se na programu semináře stále častěji objevují i témata spojená s odpovědnou konzumací, vlivem střídmé konzumace piva na lidské zdraví a otázky související s politikou a regulací v Evropské unii. Mezi tato témata patří regulace reklamy, omezování spotřeby prostřednictvím spotřební daně či regulace dostupnosti piva.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

V ČR je prostor pro 150 až 200 takzvaných restauračních pivovarů. Nyní už jich funguje 75 s roční produkcí asi 150.000 hektolitrů, což je méně než jedno procento celkové roční české produkce. V rámci rodícího se projektu Pivní cesta, který má propojit návštěvníky jednotlivých mikropivovarů, to na turistickém veletrhu ITEP v Plzni uvedli zástupci šesti výrobců.

"Rosteme jako houby po dešti a držíme při sobě. Když se koukám na to, jak velké nadnárodní koncerny skupují české pivovary, tak poté, co tak dopadne Budvar a zřejmě i malé pivovary s výstavem do 200.000 hektolitrů, tak bude na nás, trpaslících, připomínat veřejnosti, jak to české pivo má chutnat," řekl Vladimír Lažanský, spolumajitel Zámeckého pivovaru Chyše na Karlovarsku s roční produkcí 1500 hektolitrů. Podle něj drobní výrobci, často s historickými tradicemi, nemají ambice násobit výrobu. Díky tomu, že nejsou v marketingovém presu, si mohou dovolit "dát pivu vše, co potřebuje a vařit ho jako za starých časů". Pivovary jsou propojeny turistickými trasami, po nichž vedou cyklistické linie vyzdobené památkami. "Jsme v nejprestižnějším bedekru Pivní cesty," řekl Lažanský. Podle něj bylo letos turistů, kteří jezdí po "pivovárcích", dvojnásobně více než loni. "Můžeme spolupracovat, protože si nekonkurujeme. Na společných akcích se podporujeme," řekl Petr Míč z Pivovarského dvora v Plzni. Nepřekážejí si proto, že většinu své produkce prodají v restauraci nebo "kolem komína". Podle Míče je v ČR prostor pro 150 restauračních pivovarů. Každý se snaží nabídnout k pivu něco navíc, zážitkovou gastronomii, prohlídky, památky, ubytování, pivní lázně a podobně. "Nejmenší pivovary se mohou propojit. Společným jmenovatel je skutečný žatecký chmel a opravdové regionální produkty. Na tom se dá stavět," řekl Václav Fiala z agentury proPRESS, která projekt Pivní cesty spoluorganizuje. Skupinám nebo jednotlivým lidem chce zprostředkovat prohlídku pivovarů a degustace. "Zájem o propojení má Polsko, Německo, Rakousko, Belgie a Irsko. Chtějí se podívat na naše velké pivovary, ale chtějí vidět i ty nejmenší," dodal Fiala. Podle Lažanského stačí na pivovar s ročním výstavem 1000 hl plocha 80 m2, na technologii je třeba asi pět milionů Kč.

Zdroj: Cesty Plzeňského kraje.cz

Finanční krize si našla prozatím poslední a celkem nečekanou oběť, kterou je jedna z ikon Velké Británie. Pinta piva.

Ve třetím čtvrtletí tohoto roku prodej piva ve Velké Británii klesl o 7 procent ve srovnání se stejným obdobím roku předchozího, jak informoval server CNN.

Podle údajů britské Asociace piva a restaurací se letos ve třetím kvartále v zemi prodalo o 161 milionů pint méně než loni. V přepočtu na den je to o 1,8 milionů pint méně.

Spotřeba piva v Británii klesá konstantně již několik let, za což nese odpovědnost uzavírání restaurací a hotelů po celé zemi.

Pivní barometr nelže

Podle Čtvrtletního pivního barometru, který asociace publikuje co čtvrtrok, však tento trend v uplynulém čtvrtletí výrazně posílil pokles prodeje piva v supermarketech.

Ten dosáhl 6 procent, což je sice ve srovnání s 8,1procentním poklesem v restauracích méně, jenže oproti němu byl prodej piva v supermarketech až doposud téměř konstantní.

"Urychlený propad prodeje piva je jasným signálem zhoršující se ekonomiky, obav domácností a nižšího utrácení," zhodnotil Rob Hayward, šéf asociace.

Podle něj se na poklesu spotřeby piva podepsalo i zvýšení daní z alkoholu, které protlačila labouristická vláda.

Ta sice krátkodobě zvýšila příjmy státní kasy, ale při současné krizi Hayward očekává v dlouhodobém výhledu spíše jejich pokles.

Zatímco loni daň z alkoholu do státní kasy přinesla 9 miliard dolarů, podle propočtů asociace může tato hodnota v blízké budoucnosti klesnout až o 7,8 miliardy dolarů ročně.

Zdroj: Aktuálně.cz | Autor: Dominik Jandl

Pivo je staré jako lidstvo. Vyráběli tento lahodný zlatý mok, jemuž Češi přezdívají „tekutý chléb“, již před 7 tisíci lety ve starém Babylonu. Pivo odpradávna pomáhalo lidem uhasit žízeň v neposlední řadě jako vysoce energetický nápoj velmi dobře posloužilo při náročné fyzické práci kopáči kanálů. Rolníci jej vypili až 5 litrů denně, ale i ženy, co pracovaly v poli, též vypily do 2 litrů. Horší už to bylo s pitím v hospodě, kam žena směla pouze jako výčepní anebo pokud přišla v pánském doprovodu, tak směla pít jenom vodu. První na světě Chammurapiho zákoník ze 17. století př. n. l. stanovil i trest pro ženu, jež tento zákaz poruší: „žena, která přijde do hospody na pivo, má být upálena“.

Výroba piva v dávných dobách studeného středověku byla doménou žen. Dříve než začaly vznikat specializované „pivovárečné“ domy, rodilo se pivo díky šikovným ženským rukám v mnohých domácnostech. Ženy postupovaly velmi primitivním způsobem a vycházely pouze z vjemových poznatků a receptů, jež putovaly časem z generace na generaci. Nevěděly nic o vlivu sladových enzymů na mladinu ani o kvasinkách a jejich enzymech, které při kvašení mění mladinu na pivo. Ženy připravovaly z piva také polévky nebo omáčky, které se jako obzvláště sytý "tekutý chleba" podávaly v chudých rodinách až do poloviny 19. století. Pivo se postupně stalo zajímavým obchodním artiklem, takže měšťané zakládali od 14. století společné pivovary. V té době převzali dominantní úlohu ve výrobě i v prodeji piva muži. Na ženy zbyly pouze pomocné práce. Uplynula staletí a v dnešních pivovarech působí ženy většinou jen jako administrativní pracovnice. Naštěstí jsou i světlé výjimky. Najdeme je ve Velkém Březně a Přerově a vaří v tamních pivovarech znamenitého Březňáka či Zubra. Také na chuti hlučínského piva je rukopis ženy. Pivovarnictví je tedy, navzdory historii, považováno jako výlučně mužský obor.

A jak je to s konzumací tohoto lahodného moku a jeho působením na ženský organismus?

Nadměrná spotřeba sebezdravějších potravin a nápojů je škodlivá. U piva snad o to více, že obsahuje zákeřný návykový ethylalkohol, i když v jednom půllitru ve zcela neškodné a dokonce prospěšné míře (cca 20 ml alkoholu). Malé množství alkoholu v pivu není z energetického hlediska vůbec na závadu. Právě naopak! Při odbourávání alkoholu účinkem enzymu dehydrogenázy vznikají volné radikály, které vstupují do rozkladných procesů tuků a tím urychlují jejich energetické využití, namísto aby se tuky ukládaly.

Jak alkohol, tak látky z chmelového extraktu zpomalují uvolňování vápníku z kostí, které je typické zejména pro starší ženy po menopauze a může být příčinou obávané osteoporózy. Správný pitný režim, obohacený v rozumné míře i pivem, znamená také dostatečné zavodnění ledvin, v nichž se tak usazuje méně vápenatých solí, které jsou příčinou tvorby kamenů. Třetinka nebo půllitr desetistupňového piva významně snižuje riziko srdečně-cévních onemocnění, která se dnes nevyhýbají ani ženám.

Pro ženy obzvláště vítaný je obsah kyseliny listové (vitaminu ze skupiny B) v pivu. Ta je nesmírně důležitá zejména pro ženy v reprodukčním věku. Z pivovarských kvasnic přechází do piva také vzácný chróm, kterého je v běžné stravě stále větší nedostatek, i když jeho denní potřeba nepřevyšuje desítky mikrogramů.

Tento stopový prvek podporuje aktivitu hormonu insulinu, regulujícího hladinu cukru v krvi. Je-li chrómu nedostatek, hladina cukru může být rozkolísaná, což vede k pocitům neodolatelných chutí, zejména na sladké. Důsledkem potom bývá nadváha, s níž nezatočí žádná dieta tak spolehlivě jako obohacování stravy chrómem. Proč tedy k populárním chrómovým a vlákninovým tabletám tedy ještě nepřidat třetinku piva denně?

Nelze vyčerpat všechny zdravotní výhody, které mají původ ve složení piva, obsahujícím více než 2 000 složek. Díky širokému spektru polyfenolů a dalších rostlinných antioxidantů, obsažených v pivu, není výzkum tohoto moku ještě zdaleka ukončen. To potvrzuje i poslední objev ze státu Oregonu (USA), který v pivním moku nalezl nový silný antioxidant. Jeho antioxidační "síla" má být jedna z nejvyšších.

Pro ženy, které alkohol ale nepijí, je tu výborná náhrada ve formě nealkoholického piva, které skoro nerozpoznáte od alkoholického.

Zdroj: Móda.cz | Autor: Jana Mostýnová

Už jste někdy slyšeli o solárním pivu? Nebo jste ho snad už dokonce ochutnali? V případě že nikoli, tak vás naše reportáž zavede do středně velkého bavorského pivovaru, kde se tento záhadný nápoj vaří.

Rodinný pivovar Felzenbräu v Thalmannsfeldu u Norimberka patří ke středně velkým provozům, kterých jsou jen v Bavorsku desítky. Prosadit se v takové konkurenci, je zatraceně složité. Myšlenka vařit pivo s pomocí obnovitelných zdrojů energie se ukázala být nejen dobrým marketingovým tahem, ale především krokem k obrovským úsporám.

"V době, kdy jsem tenhle nápad dostal, stál topný olej ještě 25 feniků. Dva roky nám trvalo, než jsme se k realizaci projektu rozhoupali, netušili jsme tehdy, jak se ceny energií budou vyvíjet. Šlo nám primárně o to, chránit životní prostředí," říká majitel pivovaru Walter Glossner, který se zaklíná, že na počátku rozhodně nebyla snaha ušetřit. "Spouštěcím mechanismem byla jedna nedělní dopolední procházka v lese, kdy jsem se rozčílil, co tam na zemi tleje dřeva," vzpomíná pan Glossner, který do kotle spalujícího odřezky a další dřevný odpad investoval v roce 2003 spolu se zařízením na rozvod tepla 1 800 000 eur.

Získaná energie neslouží jen k ohřívání vody, ale také k samotnému vaření piva. Spalování odřezků pokrývá v pivovaru Felzenbräu plných sedmdesát procent spotřeby energie, zbytek tvoří energie získaná z biomasy a také ze slunečního záření. A jsme u solárního piva! "Na nákup solárních panelů jsme si vzali půjčku, určitou sumu jsme dostali také od Spolkové země Bavorsko. A můžu říct, že se to vyplatí. Pivo s podtitulem "solární" se prodává velice dobře, čas teď pracuje pro nás. Němci slyší na produkty, které jsou šetrné k životnímu prostředí, přitom naše pivo není nejlevnější. My jsme se ale rozhodli jít cestou kvality. Velká část německé populace totiž radši pije o něco méně piva, ale zato kvalitního. Největší část naší produkce tvoří bavorské plné pivo, tedy světlé výčepní, potom pivo plzeňského typu a nakonec pivo kvasnicové."

V pivovaru Felzenbräu se opravdu snoubí tradice a moderna - na jedné straně solární panely na střechách, na straně druhé se přísně dodržuje bavorský zákon o čistotě, který už v roce 1516 stanovil, že sládci nesmějí do piva přidávat nic jiného než ječmen, chmel a vodu. A to jsem vám ještě zamlčel, že k chlazení používají šikulové z Thalmannsfledu přírodní led. To se v zimě ve sklepě nastříkají dřevěné podnože, na nich se vytvoří led, který následně vydrží až do léra. Úspora? Odhadem 160 tisíc litrů topného oleje ročně.

"Můžu lidem jenom vzkázat: pokuste se udržet malé a střední pivovary nad vodou a kupujte jejich produkty. Kdyby totiž zůstaly jen velké pivovary, tak za chvilku budou vyrábět jen jedno pivo XY. To bychom pak museli kupovat, ať už by nám chutnalo nebo ne," nebere pivní globalizaci na lehkou váhu Walter Glossner, který svůj rodinný pivovar prodat rozhodně nezamýšlí.

Zdroj: Rozhlas.cz | Autor: Jiří Hošek

Milovníci piva si za svůj oblíbený mok v dohledné době připlatí: Plzeňský Prazdroj ho totiž od prvního listopadu zdražuje. To je horší zpráva. Ta lepší říká, že návštěvníci restaurací, barů a pivnic pocítí zdražení nejspíše až po Novém roce.

„U nás se zdražení ihned neprojeví. Rádi bychom současné ceny udrželi do konce roku,“ konstatoval Martin Šampalík, jeden ze spolumajitelů sítě samoobslužných pivních barů The PUB.

Vyčkávací pozici zaujaly i malé pivovary, které většinou kopírují pohyb cen. „Hned od začátku listopadu určitě zdražovat nebudeme. Jak to bude po Novém roce? To bude záležet na vývoji cen surovin a samozřejmě i na chování konkurence,“ řekl Petr Míč, šéf marketingu Pivovarského dvora v Plzni-Černicích.

Zdroj: MF Dnes.cz

Kabelová a satelitní TV Paprika, program vlastněný skrze firmu Chellomedia majitelem kabelové společnosti UPC, začala vyrábět seriál Pivní agent s Janem Rosákem v roli moderátora. "V České republice je dodnes v provozu několik set pivovarů a pivovárků. Pivo, jak je známo, je pro Čechy láskou víc než tradiční, která opravdu nerezaví, rozumí mu snad každý a výběr piv je nepřeberný. Produkty některých pivovarů ani nepřijdou do obchodů, dají se koupit jen přímo v místě, kde se vařily," vysvětluje Barbora Florková, mluvčí Chello Central Europe důvod, proč tento seriál vznik.

"V našem seriálu Jan Rosák podniká jednodenní výlety po republice, při kterých najde i ten nejzapadlejší venkovský pivovar, nebo se zastaví v některé z pražských manufaktur na „tekutý chléb”, aby nás zasvětil do tajemství správného vaření piva a míst, kde tato tajemná činnost probíhá," přibližuje mluvčí. "Poté, co se seznámíme s procesem výroby českého národního nápoje a ochutnáme jeho zdařilý výsledek, náš agent nám s pomocí přítomných kuchařů předvede, jaká jídla se dají vykouzlit s pivem nebo k pivu, s nímž jsme se před několika minutami seznámili," dodala.

První díl seriálu Pivní agent se objeví na obrazovce 14. listopadu. TV Paprika vysílá výhradně prostřednictvím kabelových rozvodů, IPTV a na satelitu.

Zdroj: DigiZone.cz | Autor: Jan Potůček

Češi upřednostňují chuť piva před jeho cenou. Údaj vyplývá z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM), který společnost zveřejnila ve středu.

Z výsledků průzkumu vyplývá, že 55 procent českých konzumentů si podle svých vyjádření vybírá pivo spíše podle chuti než podle ceny. Pro přibližně jednu třetinu (32 %) jsou obě kritéria důležitá stejně a cena má větší váhu jen u malé části z nich (13 %). Chuti dávají přednost především muži, ženy naopak při výběru více zohledňují cenu.

Podíl mužů, kteří si vybírají pivo jen z některých konkrétních pivovarů, se dlouhodobě pohybuje poblíž hladiny 80 %, podíl takových žen se pak od roku 2005 ustálil v blízkosti jedné poloviny. Zbývající podíly zvolily odpověď, že je jim jedno, jakou značku piva pijí.

Analýzu provedla CVVM během měsíce září na souboru respondentů starších 18 let, kteří konzumují pivo.

Zdroj: Kurzy.cz | Autor: Alena Klímková

České pivo získalo definitivní ochranu Evropské unie.

Unie značku zapsala do Rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení. „Proti registraci názvu „České pivo" jako chráněného zeměpisného označení nebyly vzneseny žádné námitky," uvedl ministr zemědělství Petr Gandalovič.

Kritéria specifikující chráněné zeměpisné označení jsou přísná. „Označení „České pivo" bude možné použít například jen pro piva s objemovým procentem alkoholu mezi 2,6 - 6% a piva vařená pouze v České republice," dodal ministr Gandalovič.

Na seznam chráněných názvů potravin totiž EU zapíše příslušný výrobek jen v případě, že s registrací názvu souhlasí všechny členské země. Výhrady proti názvu se přitom podle Veselého podávají velmi často až na poslední chvíli.

Všichni výrobci piva, kteří budou uvedený název používat, musí postupovat při jeho výrobě podle definovaných technologických postupů a používat přesně stanovené suroviny.

Pomoc hlavně pro malé výrobce

"Koncipovali jsme naši žádost tak, aby to mohly využívat všechny pivovary v Česku, a je pouze na jejich rozhodnutí, zdali se rozhodnou splnit podmínky nutné k označení České pivo. Silné značky to asi nevyužijí. Jsem například hluboce přesvědčen, že takové značky jako Pilsner Urquell nebo Budvar označení České pivo používat nebudou," konstatoval Veselý.

Označení České pivo tak pomůže marketingově především méně známým pivům, a to zejména při jejich exportu do ciziny.

Podle Veselého přitom již v současné době zhruba 20 pivovarů u nás toto označení používá, spotřebitel ale dosud neměl záruku, zda bylo při výrobě piv použito skutečně tradičních postupů.

"Nyní bude spotřebitel tuto záruku mít, dodržování podmínek při označení České pivo bude kontrolovat Státní zemědělská a potravinářská inspekce," vysvětluje Veselý.

Pivovarnický svaz usiloval o ochranu názvu České pivo od vstupu ČR do EU.

Zdroj: Aktuálně.cz

Kategoricky proti zdražení se postavil šéf poličského pivovaru: Nikdo k tomu prý nemá důvod, cena sladu šla dolů.

Když na konci září Plzeňský Prazdroj oznámil zdražení piva, bylo jasné, že je jen otázkou času, kdy ho budou následovat pivovary menší.

Však si také šéfové východočeských pivovarů zalepili ústa a otázky na to, kdy, o kolik a zda vůbec, odbývají frázemi o tom, že „v nejbližší době zdražení neplánujeme, ale vyloučit ho nemůžeme.“

Jinými slovy, čekají na to, jak se zachová konkurence. V jejich případě ostatní malé pivovary v regionu.

„Zatím jsme o tom nemluvili, termín zvýšení cen našeho piva není stanoven. Plzeň však pro nás není vůbec směrodatná, to spíše pivovary v nejbližším okolí, se kterými bojujeme na trhu,“ potvrdil ekonom broumovského pivovaru Karel Krejčí.

Podle řady analytiků totiž českému pivnímu trhu hrozí totéž, co se stalo nedávno u cigaret: masivní odliv zákazníků od prestižních a drahých značek k levným pivům. A vyklízet pozice a přizpůsobovat se zdražování, se kterým přišel Prazdroj, by tak mohlo být pro malé pivovary zkázou.

Vyčkávací taktika se týká většiny malých pivovarů ve východních Čechách. Minimálně do Vánoc s cenou nechce hýbat ani pardubický Pernštejn. Trochu opatrněji mluví i vedení trutnovského pivovaru či šéf hlineckého Rychtáře Milan Vedra.

„Dopracovávají se smlouvy na dodávku surovin v příštím roce, pak se teprve uvidí. Je to na vážkách. Musíme také analyzovat, co případnému zdražení řekne trh,“ dodal Vedra.

Jediným, kdo se včera v anketě Deníku ve východočeských pivovarech postavil kategoricky proti jakémukoliv zdražování, je šéf poličského pivovaru Karel Witz.

„Ke zvýšení cen nemají pivovary nejmenší důvod. Například cena sladu, která představuje 40 procent výrobních nákladů, šla radikálně dolů – z 12,5 tisíce na 10 tisíc korun. A ceny dalších vstupů, například energií? Vždyť začal zlevňovat i benzin,“ podotkl Witz.

Plzeňské pivo bude dražší od listopadu, průměrně se jeho cena zvedne o 70 haléřů za půllitr. Když Prazdroj zvyšoval ceny vloni, malé pivovary ho brzy následovaly.

Letošní prodej piva nebyl podle předběžných odhadů „žádná sláva“. Češi loni v průměru vypili 158,8 litru piva na hlavu včetně kojenců.

Zdroj: Hradecký deník.cz

Objekty na Českokrumlovsku, kde se vařilo pivo, už na staré časy mohou jenom vzpomínat. Jejich další osud je nejistý.

Obřadní místnost vznikne v blízké budoucnosti v prostorách bývalého pivovaru v Dolním Dvořišti. Nyní je vše ve fázi projektování.

„Zatím tam probíhají uklízecí a udržovací práce, aby nám to nespadlo. Chceme tam toho udělat více, obřadní místnost je ale prvořadá,“ řekla starostka Dolního Dvořiště Helena Panská.

Menších pivovarů bylo kdysi Českokrumlovsko plné. Některé vzal čas, jiné ještě stojí, avšak s jejich využitím je problém.

„Dneska se v něm nic neděje. Měli jsme ty prostory pronajaté od zemědělského družstva. Dělali jsme tam různé výstavy, ale nakonec jsme to stejně pustili, protože město koupilo starý dům zvaný Kantůrkovec, který nyní pod dozorem památkářů dáváme dohromady,“ řekl Zdeněk Korbela ze Společnosti přátel města Velešín. „Pivovar zanikl v roce 1927. Jak moc je starý, nikdo pořádně neví. Zápisy ho ale zmiňují už v 16. století,“ zavzpomínal Korbela.

Navrácení velešínského piva by Korbela, stejně jako mnoho dalších místních pivařů, uvítal. „Pokud by o tom někdo uvažoval, bylo by to určitě fajn. Pokud by se ale tak vážně stalo, určitě už by to nebylo v původním pivovaru, který je ve špatném stavu,“ uvedl Korbela. „Je tu hostinský, který vaří občas své pivo. Ale jenom pro své známé,“ podotkl starosta Velešína Josef Klíma.

„To poslední se mu moc povedlo. Bylo vážně dobré. Byl ho ale jen soudek,“ dodal Korbela.

Pivovar měl například i Benešov nad Černou. Nyní objekt slouží jako sklad. Podle slov starostky Veroniky Korchové zatím nehrozí, že by se v obci zase vařilo pivo. „Budova je opravená, takže ve špatném stavu není. Přemýšlelo se o její budoucnosti, ale zatím zůstane tak, jak je,“ řekla Korchová. „Bylo by zajímavé, kdyby se tu zase vařilo pivo, ale to by se musel najít nějaký nadšenec, který by se o to postaral,“ usmála se.

Časem zapomenuté

Málokdo ví, že svůj pivovar měly i křemežské osady Chlum a Chlumeček. „Opravdu tu byly pivovary. V Chlumu se z něj stal velkostatek, který po válce užívalo družstvo. Po devadesátém roce se vrátil k původnímu majiteli, který objekt rekonstruuje. Je to náročné, práce trvají již několik let. Majitel tam chce mít výstavní expozici,“ popsal Josef Troup, starosta Křemže, ve které podle spekulací také možná stál kdysi pivovar.

Podobná situace je i v sousedním Chlumečku. Dnes objekt pivovaru, ze kterého se také stal statek, vlastní stát. Jeho využití je nulové. „Objekt je v dezolátním stavu. Co s ním bude dál, nikdo netuší. Snad nedopadne tak, jako v Omleničce, aby se musel zdemolovat,“ řekl Troup. Podle jeho slov je ale využití této budovy těžké, protože se nachází na nestrategickém místě. „Vidím to zle. Objekt stojí uprostřed obce a je obkroužený komunikacemi. Prakticky není k čemukoliv rozumnému použitelný,“ dodal.

Zdroj: Českokrumlovský deník.cz | Autor: Václav Votruba

Majitelé historického objektu někdejšího pivovaru v Buštěhradu nenašli dosud s představiteli města a zástupci obyvatel společnou řeč. Budovám tak stále hrozí zbourání nebo postupné chátrání.

Zbourání pivovaru je barbarbaství! Taková prohlášení padala včera dopoledne na adresu majitelů buštěhradského pivovaru ze strany památkářů a představitelů obce, kteří nedokáží dlouhodobě najít společnou řeč vedoucí k záchraně jedinečné dominanty Buštěhradu.

Historická budova pivovaru, na níž se výrazně podílel barokní stavitel Anselm Lurag, je nyní v ohrožení kvůli tomu, že by měla nadobro ustoupit moderní výstavbě.

Objekt někdejšího pivovaru, později galvanovny a dále skladu zeleniny, vlastní od roku 1993 firma Level, jež zde provozuje sklad stavebního materiálu. Společnost přišla před časem s návrhem projektu, který by umožnil demolici pivovaru a výstavbu moderních bytových domů. Lidé z města se ale proti tomu ostře postavili a za iniciativy občanského sdružení Buštěhrad sobě a památkářů usilují, aby celý areál pivovaru byl neodkladně zapsán na seznam chráněných památek.

Přestože představitelé společnosti Level údajně již osm let hledají kompromisní řešení jak pivovar smysluplně využít či přestavět, vedení města a architekti vidí za jejich úmyslem pouze snahu o likvidaci objektů.

Při úterním jednání vyjádřili kromě dalších zúčastněných také renomovaní odborníci z oblasti architektury opakovaně obavy, aby jediným chybným rozhodnutím nezmizel jedinečný objekt z povrchu zemského.

„Jednání se nijak nepohnula kupředu. Po celou dobu na nás byla vyvíjena pouze mediální kampaň, aby byl náš záměr poškozen a vypadali jsme jako nějací lumpové. Před časem jsme předložili projekt, který stál naši firmu nejméně milion korun. Ten se nelíbil, takže bych byl rád, kdyby nám naopak Buštěhradští nabídli svoje řešení a my ho nakonec dokázali přijmout. Takhle to dojde pouze do té fáze, že objekt bude nadále chátrat, až nakonec spadne,“ uvedl obchodní ředitel společnosti Level Pavel Šustík, jenž doplnil, že mají zájem se s městem domluvit. Do dnešního dne prý firma vyčerpala veškeré možnosti a odmítá dělat další nové zbytečné návrhy za nové peníze.

Ke spolupráci města a soukromého subjektu nabádal přítomné i odborník z oblasti architektury a ředitel Výzkumného centra průmyslového dědictví při ČVUT Benjamín Frágner.

„Znám případy z jiných měst i ze zahraničí, kdy se podařilo rekonstruovat pivovar v jeho původní podobě. Je potřeba, aby došlo k určité synergii veřejného a soukromého zájmu. Cena pro budoucnost i firmu bude vyšší, když se vytvoří smysluplná konverze původního objektu, který bude mít za pár let větší cenu než novostavba,“ navrhuje Frágner, jenž nepopírá, že takové řešení je v mnohém složitější.

Tyto návrhy se sice Buštěhradským zalíbily, ale starosta města Václav Nový na ně reagoval zamítavě hlavně kvůli tomu, že obec nemá dostatek finančních prostředků na jejich uskutečnění a firma Level se odmítá v současné době podílet na financování dalšího nejistého projektu.

„Nelíbí se mi, že cokoli jsme dosud přednesli, bylo špatně. Teorie je jedna věc, ale jsem zvědavý, když se celý pivovar stane kulturní památkou a my ho na základě přísných požadavků draze přebudujeme třeba na bytový dům, nevím, kdo si ty předražené byty nakonec koupí,“ doplnil ředitel Levelu Šustík.

Jestli se všechny zúčastněné strany po včerejší bouřlivé diskusi dokáží domluvit, je nyní otázkou. „ Podle mě mají představitelé firmy v hlavě stále ten nejjednodušší návrh, nemít problémy a postavit nové bydlení. Bylo by třeba jednat dále a přesvědčit je o tom, že v jiných městech se to povedlo.

Tvrdím, že když se chce, tak to je možné všechno. Jestli je ale jejich zájem věc protahovat a potom pivovar výhodně prodat, je otázka druhá,“ uzavřela členka občanského sdružení Buštěhrad sobě a architektka v jedné osobě Daniela Javorčeková.

Zdroj: Kladenský deník.cz | Autor: Kateřina Husárová

Nahlédnout až na dno lahví kdysi naplněných mělnickým pivem mohou návštěvníci Masarykova kulturního domu při výstavě k padesátému výročí ukončení zdejší výroby tohoto nápoje.

Historií pivovarů na Pšovce a v Mělníku-Podolí je provedou texty autora projektu Martina Klihavce, jenž vedle lahví s tlačenými nápisy například o objemu 0,9 či 1 litru sesbíral etikety, fotografie, reklamy, plány, dokumenty a informace o majitelích pivovarů i stavitelích pivovarnických budov.

Mezi poutači zaujme i nápis „Žádejte 15° Pšovan z Lobkowiczkého pivovaru“, který připomíná, že výrobou piva se v Pšovce zabýval rod Lobkowiczů, jenž ji převzal od řádu mnichů augustiniánů po zrušení jejich kláštera. První zpráva o zdejším pivu přitom pochází z roku 1407. Výstava trvá do 31. října.

Zdroj: MF Dnes.cz