Tolik stánků s pivem a jídlem na jednom náměstí i v přilehlých uličkách se jen stěží uvidí jinde než na dočesné v Žatci. Obrovská slavnost po dva dny korunovala královské město na pivní metropoli.

45 tisícovek návštěvníků udělalo z místní slavnosti chmele celorepublikovou megapárty!

„Ta atmosféra není nikde na podobné akci. To je nejlepší pivní párty, co jsem zažil. Kam se hrabe mnichovský Oktoberfest,“ rozplýval se Randolf Kunert z Německa. „Přijely jsme si užít konec léta a hlavně pivo. Je to tu moc fajn,“ chválila Ivana Vardmanová (27) z Chebu. Blesk na dočesné napočítal na tři desítky pivních stánků, u kterých se čepovalo na 150 značek, a skoro 40 stánků s jídlem a laskominami.

Petr Šimáček, organizátor soutěže Miss zlatý mok ČR, který dočesnou spolupořádá, odhadl, že návštěvníci vypili přinejmenším tolik piva jako loni. „Určitě kolem 130 tisíc piv,“ prohlásil. Odborná porota zvolí 11. září v Městském divadle v Žatci Pivní královnu a teprve poté si organizátoři vydechnou.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Blesk.cz | Autorka: Helena Lacinová

Již 52. ročník Dočesné začíná zítra v Žatci.

„Návštěvníci, kteří dorazí do našeho královského města, mohou v bohatém kulturním programu zhlédnout mnoho vystoupení,“ řekl Karel Fiala z Městského divadla v Žatci, které slavnosti chmele zajišťuje.

Na podiích se například představí Helena Vondráčková, Michal David, Jakub Smolík, ale také skupiny Walda Gang nebo Taxmeni. „Zajímavostí letošního ročníku určitě bude jedinečný koncert skupiny Čechomor, která pouze v Žatci zahraje společně s Filharmonií Bohuslava Martinů ze Zlína pod vedením dirigenta Romana Válka. Během večera zaznějí i nové písně z alba Pověsti českých i moravských hradů,“ doplnil Fiala.

Kromě kulturního vyžití budou moci návštěvníci na Dočesné ochutnat některý z produktů zastoupených více než 20 pivovary, a to nejen z Česka, ale i ze zahraničí. V doprovodném programu pak budou například ukázky ručního česání chmele na nejmenší chmelničce nebo soutěž v tanci s korbelem piva na hlavě.

Dočesná v Žatci začíná zítra v 18 hodin a pokračuje po celý den v sobotu.

Zdroj: Regiony24.cz | Autor: Mediafax

Nárůst místního thajského trhu s pivem byl v poslední dekádě povzbuzen zejména vstupem ThaiBev do místního pivovarnictví a uvedením značky Chang v roce 1990. Od té doby stále vzrůstá kapacita jeho produkce. Thajské pivovary se spoléhají na zvýšení svých marží a vzájemně bojují o podíl na trhu.

Nedůležitější skutečnosti na současném thajském trhu s pivem:

· Podle současných ekonomických ukazatelů pokračuje vývoj takovým způsobem, aby byl jednou ze společností získán lví podíl na trhu. Nyní je kontrolován dvěma největšími pivovary Boon Rawd a Thai Beverages.

· Nejvýznamnější značkou v uplynulé dekádě bylo pivo Heineken. Proto, aby ThaiBev obstál v konkurenci v tomto segmentu výroby nápojů, spustil v tomto roce výrobu značky Federbräu.

· Objem obchodovaného piva na thajském trhu se zvýšil na více než 20 milionů hektolitrů. Je realizován jak tuzemskými, tak dovozovými značkami, které vstoupily na tento trh.

V čele prodeje pivních značek je Leo (Boon Rawd), Chang a Archa (Thai Beverages), Singha (Boon Rawd) a na pátém místě Heineken. Deset nejprodávanějších značek zahrnuje téměř sto procent trhu s pivem v Thajsku.

Roční spotřeba na jednoho obyvatele činila vloni v Thajsku 89,3 litry nealkoholických nápojů, 39,2 l mléka a mléčných výrobků, 34,2 l piva, 12,7 l teplých nápojů, 0,1 l vína a 9,3 litrů lihovin.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autorka: Iva Hvízdalová

V domácích podmínkách lze uvařit ležák i svrchně kvašené pšeničné pivo. Domácí vařiči se dokonce nemusí spoléhat na klasické receptury, pivo snadno uvaří z koncentrátu.

Homebrewing, jak se oficiálně nazývá domácí vaření piva, u nás zatím není masově rozšířený. Přesto je ale možné koupit k jeho přípravě vše potřebné a před prvním pokusem se poučit jak na to.

Česká komunita se shromažďuje hlavně kolem časopisu Svět piva nebo Sdružení přátel piva. Na těchto serverech najdete veškeré informace i diskuze, které vás vybaví znalostmi k uvaření své první várky.

Hlavním cílem amatérských pivovarníků není ušetřit, ale vybřednout ze stereotypu současné produkce piv, které se podle nich nebezpečně začínají podobat jedno druhému. A pochlubit se kamarádům stejně jako když jejich manželky vnucují návštěvám zavařeniny, které "se letos obzvláště povedly".

Doma uvaříte spodní i svrchní

V domácích podmínkách lze uvařit oba základní typy piva. První z nich je ležák plzeňského typu vznikající při takzvaném spodním kvašení. Ten je trochu technologicky náročnější v tom, že při kvašení vyžaduje teplotu 9 - 12 °C, což znamená mít buď sklep s nízkou teplotou, anebo jednu lednici navíc.

Mnoho domácích vařičů proto raději sáhne po pšeničných pivech, která kvasí při pokojové teplotě, odlišují se tím, že kvasnice nesedimentují, ale jsou rozptýlené v nápoji.

Vařit lze i podle klasických receptur pomocí sladu, chmele a kvasnic, což je poměrně zdlouhavý proces, je ale možné použít koncentráty, které se v poslední době začínají objevovat v internetových obchodech. Mezi nejpopulárnější a nejlépe zásobené patří Mistr Sládek, kde můžete mimo surovin koupit i základní vybavení, od kvasných nádob až po zátky ke skleněným pivním lahvím.

Důkladná příprava

Pro vaření je potřeba velký hrnec, alespoň o třetinu větší než vařené množství, tedy například třicetilitrový pro dvacetilitrovou várku. Druhý hrnec může být menší, odlévá se do něho takzvaný rmut, třetina objemu nádoby pro zcukření obsahu při takzvaném dekokčním způsobu vaření.

Důležitou pomůckou je i síto. Běžný kuchyňský cedník je ale nevyhovující, má příliš velká oka, lepší je kousek plátna, přes které se dosáhne lepšího výsledku, lze použít třeba i vyvařenou dětskou plenu.

Mezi odborníky vařiči se hodně diskutuje o důležitosti kvalitní vody, podle internetových diskuzí ale většina domácích experimentátorů nepoznala rozdíl mezi použitím například kojenecké vody a běžné z kohoutku. Zkušený domácí vařič David Staněk, který se pravidelně a úspěšně zúčastňuje i soutěží, však tvrdí: "Já to dělám tak, že běžnou vodu z kohoutku nechám přes noc odstát, aby vyprchal chlór, městská voda je dostatečně upravená, odželezená."

Mezi další důležité maličkosti patří i dodržování hygieny, veškeré použité nádoby, ale i ty, do kterých se bude pivo stáčet, je třeba dezinfikovat savem, aby se při kvasných procesech neznehodnotila celá várka.

Začněte raději s koncentrátem

Prakticky všichni domácí vařiči se shodují, že pro poznání celého procesu vaření je jednodušší začít s koncentrátem. "Tím odpadne pracný a dlouhý proces vaření sladiny, tuto proceduru za nás provedli už v pivovaře," popisuje Petr Buriánek, který svoji první várku uvařil už v roce 1998.

Koncentrát se vyrábí v práškové nebo medovité formě. Stačí ho podle návodu zahřát, rozředit a nechat kvasit. U Mistra Sládka se k výrobnímu zařízení dokonce dodává i instruktážní DVD.

Stejně tak při vaření prvního piva postupoval i Marek Žižlavský, který si pro první várku vybral Prémiový světlý svrchní ležák a kterého zaujalo právě to, že kvasí při vyšší teplotě než je tomu u spodně kvašených piv. "Popadl jsem teploměr a běžel do sklepa. Pověsil jsem čidlo teploměru asi 10 cm nad podlahu a nedočkavě pobíhal kolem. Konečně! Teplota ve sklepě je 14,7 °C. Výrobě svrchně kvašeného piva tedy už nestálo nic v cestě," pamatuje si dodnes svůj první pokus.

Když se začne vařit od sladu

Výroba z koncentrátů je jednodušší, jste ale omezeni nabízeným sortimentem piv. Proto se po prvních úspěších většina vařičů pokusí experimentovat s postupem při použití klasických surovin. "Kdo má v místě nějakou restauraci, kde si sami vaří pivo, má vyhráno. Tady mu prodají vše potřebné v malém množství, důležité je také to, že mu našrotují slad, což v běžných domácích podmínkách nelze," radí Staněk.

Popisuje i základní postup výroby spodně kvašeného piva s tím, že mnozí kolegové "z oboru" si ho ale jemně přizpůsobují a experimentují.

Voda by se měla ohřát na 37 - 40 °C, do ní se pak vmíchá slad (viz tabulka s potřebným množstvím surovin). Za této teploty se tekutina nechá odstát asi dvacet minut. Pak se zvýší za stálého míchání na 53 °C a opět nechá odstát 10 - 20 minut.

Následuje další ohřev až na 62 - 63 °C a po krátké přestávce se odebere třetina objemu, která se ve vedlejší nádobě ohřeje až na 78 °C a dvacet minut se udržuje na teplotě, nakonec se asi deset minut povaří a následně vrátí k původním obsahu.

Jelikož obsah původní nádoby mezitím ochladnul, je třeba celé množství dohřát na 78 °C a na této teplotě vydržet 40 minut.

Poté se celé množství přes plátno zcedí, nádoba se na hodinu až hodinu a půl uvede do varu, během něhož se přidává chmel, a to natřikrát. Třetina na začátku, třetina asi po půl hodině a zbytek asi deset minut před koncem varu. Po ukončení varu nechte tekutinu asi deset minut stát, pak se doporučuje vařečkou obsah nádoby "roztočit", aby veškeré pevné částice klesly ke dnu a hadičkou (nejlépe opět přes plátýnko) opatrně obsah přelít do kvasné nádoby.

Důležitým momentem je co nejrychlejší zchlazení kvasné nádoby na teplotu 9-12 °C. V zimě je to jednoduché, nádoba se dá třeba na balkon, obloží sněhem, používají se i zamražené chladicí vložky, jaké znáte z campingových tašek, někdo chladí ve vaně tekoucí vodou. Po dosáhnutí spodní teploty je třeba hrnec uložit do chladu. Výhodu mají ti, kdo mají doma dvě lednice. Jedna z nich se vyklidí a poslouží ke kvašení.

Vydržte víc než týden

V této konečné fázi před kvašením se přidají pivovarské kvasnice. Během 30 hodin by se měl proces kvašení rozeběhnout, na hladině se vytvoří pěna (mezi znalci nazývaná deka), ta by se měla postupně odebírat.

Kvašení obvykle probíhá 7 - 12 dní, konec se pozná tak, že deku tvoří jen lehké bublinky, které po dotyku klesají ke dnu. Opět přijde na řadu hadička, kterou se opatrně pivo slévá do připravených a dezinfikovaných lahví, lze použít nejen klasické lahve od piva, ale i PET lahve či pětilitrové soudky, ke kterým se prodává i chladicí výčepní zařízení. Lednici je třeba přenastavit na teplotu 1 -4 °C a pivo se nechá ležet alespoň tři týdny (pokud to vařič vydrží).

Stejný postup z jednotlivých surovin lze uplatnit i u pšeničných, svrchně vařených piv. Postup je prakticky stejný, použijí se jen jiné suroviny (doporučuje se míchat 40 procent pšeničného sladu s 60 procenty sladu plzeňského typu), zákvasná teplota se ale pohybuje mezi 18 a 25 stupni, takže nemusíte platit rodině dovolenou, abyste si mohli zabrati lednici sami pro sebe.

Užitečné internetové adresy

* www.beerresearch.cz – Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, prodej mladinového koncentrátu a kvasnic

* www.domacimikropivovary.cz – eshop Mistr Sládek, prodej surovin a vybavení pro homebrewing

* www.vasepivo.cz – eshop, prodej surovin a vybavení pro homebrewing

* www.homebrewing.cz – server homebrewingu spadající pod časopis Svět piva

* www.varimpivo.kvalitne.cz – homebrewářské forum

* www.nornik.wz.cz – osobni blog Marka Žižlavského nejen o zkušenostech s vařením piva

Zdroj: Hobby iDnes.cz | Autor: Marek Burza

Když mizí v parném létě orosené sklenice piva s výstavní pěnou jako o závod v mužných hrdlech, přál by si leckterý Čech spojit příjemné s užitečným a být akcionářem pivovaru. Co může být lepšího, než popíjet oblíbený mok, financovat jeho výrobu a ještě na tom vydělávat!

Zdání však někdy klame. Ani akciím pivovarů se v době recese tolik nedařilo. Až do letošního března řada z nich výrazně ztrácela. Šetřilo či šetří se zkrátka i na pivu. Akcie českých pivovarů, a až na jednu výjimku také korunových fondů, již ostatně delší dobu nekoupíte. Z trhu byly staženy již před lety.

Humpolecký Bernard sice kdysi zvažoval, že získá část potřebných peněz primární emisí akcií a nabídne je tedy i veřejnosti, nakonec však navýšil základní kapitál díky vstupu belgického strategického partnera Duvel Moortgat. Pár akcií některých menších výrobců piva z doby privatizace na kupony, které dosud ještě vlastní drobní akcionáři, patrně co nevidět skončí v rukou nových majitelů, většinou zahraničních. Nabídka pivovarských fondů je proto chudá – tvoří ji vlastně jen dva zajištěné fondy, které loni na jaře nabízela ČSOB.

Fondy Světových pivovarů 1 a 2 vzbudily mezi pivomilnými Čechy i díky velké propagaci značnou pozornost. Pokud ale někdo čekal, že se bude pivovarům – výnos fondů je odvozen i od vývoje akcií producentů jiných alkoholických nápojů jako jsou Rémy Cointreau nebo Pernod-Ricard – v recesi dařit výrazně lépe než jiným titulům, je zatím nejspíš zklamán. První z fondů, které ukončí činnost na podzim roku 2013, za rok ztrácí dvě a půl procenta, druhý dokonce 4 %. Celkově pak od loňského jara vykazují shodně pokles asi o pět a půl procenta.

Za posledního půl roku si však fondy podle dostupných dat o několik procent polepšily, protože akcie řady největších světových pivovarů začaly v březnu opět výrazněji růst. V případě pivovarů Anheuser-Busch Inbev a SABMiller bojujících o post světové pivovarnické jedničky činil nárůst dokonce přibližně 40 %.

Pomalé oživení?

Graham Mackay, šéf SABMiller, která vlastní Plzeňský Prazdroj, nedávno uvedl, že pivovarnictví očekává pomalé oživení. To není pro investory ta nejlepší zpráva. Mackay však agentuře Bloomberg rovněž sdělil, že je jeho společnost připravena k dalším akvizicím. Právě akvizice a fúze – odvětví není dosud zdaleka konsolidováno – mohou být faktorem, který může akciím řady pivovarů pomoci výše. SABMiller se chce zaměřit na vyspělé i rozvíjející se země. Z méně rozvinutých států přitom společnosti plyne 85 % zisků.

Kolik peněz hodlá SABMiller na akvizice a fúze dalších pivovarů vynaložit, Mackay neuvedl. Má jít ale o země či regiony se stabilním růstem, a to v Africe a v Číně. Hovoří se i o akvizici největšího latinskoamerického pivovaru Fomento Economico Mexicano SABM (FEMSA), tureckého Efes Breweries a ruské části InBev. Opustit prý naproti tomu SAB může východoevropský region, například Polsko.

V období recese je sice řada společností k mání za nižší ceny, firmy usilující o koupi konkurentů však zpravidla realizují akvizice a fúze až v době, kdy jsou vyhlídky ekonomik příznivější. Lze spekulovat, že i v pivovarnictví tomu bude podobně. V každém případě by však mělo toto odvětví zůstat v hledáčku investorů. A to nejen kvůli akvizicím a fúzím, ale i předpokládanému růstu spotřeby piva v některých více či méně bohatnoucích rozvíjejících se zemích (jimž to náboženství nezakazuje).

Zdroj: Finmag.cz

Zažít letní pohodu pod širým nebem se zlatavým mokem nemusíte jen u vody, ale i v centru města. Na náměstí Míru v Novém Boru se 4. – 5. září koná jubilejní pátý ročník Pivobraní.

Na akci vystoupí řada známých kapel různých žánrů. „Podařilo se nám sehnat dokonce dvě kapely, které letos získaly prestižní hudební cenu Anděl. Jedná se o skupinu Toxique, která je objevem letošního roku a skupinu První hoře, která získala cenu za album Lamento,“ přibližuje organizátor akce Radovan Novotný z Kultury Nový Bor, s.r.o. Pátek bude laděn převážně v rockovém duchu. Vystoupí kapely Zakázaný ovoce, Škwor a První hoře. Sobotní odpoledne bude patřit milovníkům dechovky, kteří si mohou zatančit v rytmu Sklářské muziky Míly Dočkala. Country a trampské písně si vychutnáte se známou novoborskou skupinou Faráři. Z České Lípy dorazí kapela Vyjakomy, která hraje indie pop a bude mít v Novém Boru premiéru. Písně z nového alba představí skupina Prohrála v kartách. Vrcholem večera bude vystoupení skupiny Toxique z Prahy, jejímž nejvýraznějším prvkem je vynikající zpěvačka Klára Vytisková, která na koncertech ráda střídá extravagantní převleky. Pivobraní uzavře oldies diskotéka DJ Roury.

Návštěvníci budou moci ochutnat několik desítek piv, počínaje klasickými až po nejrůznější pivní speciály z produkce především regionálních pivovarů. Kdo bude mít chuť, bude si moci zasoutěžit o ceny.

Zdroj: i-noviny.cz | Autor: Ilona Rejholcová

Ve své knize „Vaření piva v českých zemích a zaniklé pivovary na Sokolovsku“, vydané v březnu 2009, jsem popsal dějiny pivovarů v našem okrese. Nebyly to ovšem pivovary, jaké známe dnes, často pravováreční měšťan vařil pivo doma a zároveň jej v domě prodával.

Celkem jsem popsal v okrese Sokolov 30 pivovarů, kraslický historik Václav Kotěšovec mne ale upozornil, že se vařilo pivo i v Liboci (Frankenhammer). V této obci byly v 17. a 18. století velké hamry, které tavily kovovou rudu a zaměstnávaly ve šmelcovnách mnoho tavičů rud.

A ti přirozeně pracovali ve velmi horkém prostředí, a proto měl majitel panství Martin Hoyer zájem, aby zde byl pivovar. Ke konci 18. století však získali Liboc do svého majetku hartenberští Auersbergové.

Po Marii Auersbergové zdědil celé panství její strýc Josef Karel hrabě z Auersbergů. V roce 1921 se stal majitelem panství jeho syn Josef Jáchym. Jeho manželka Františka zemřela až v r. 1901.

V roce 1847 byly libocké hamry přebudovány na mlýny a pily. Tehdy je zde zapsán i „panský“ zámek na výšině mezi „špitálem“ a dále propachtovaný pivovar a panský dvůr. A pivo se vařilo zřejmě v panském dvoře. U pivovaru je zmiňována i vinopalna a výroba potaše. Pivo se zde vařilo prokazatelně ještě v roce 1838.

Za dodání podkladu pro tento článek děkuji panu Václavu Kotěšovcovi z Kraslic. Pohlednice zobrazuje kostel v Liboci a za kostelem jsou vidět komíny v panském dvoře, kde byl i zdejší pivovar.

Zdroj: Sokolovský deník.cz | Autor: Jiří John

Lepší je mít vodu v botách než v žaludku. Tak nějak by mohlo znít motto belgických jeptišek, které ve středověku dávaly přednost pivu před obyčejnou vodou. A nejen to. Jeptišky si pivo dokonce i samy vařily. Navštívili jsme pivovar v belgickém Mechelenu, ve kterém kdysi holdovaly pivu zbožné sestry.

Automatický robot sází do basy jedno pivo za druhým a další robot pak plné basy rovná na paletu. Pivovar Het Anker v Mechelenu je moderní podnik. S dlouhou a pro leckoho i pozoruhodnou tradicí.

Už od středověku se tady vařilo pivo. Jenže místo sládka se tady v pivovarnické zástěře procházela jeptiška. Ptáte se proč? Mechelenský pivovar patřil až do poloviny 19. století k jejich klášteru.

"V klášteře měli taky krankenhaus - hospic pro staré a nemocné jeptišky. A pivovar byl vlastně jeho součástí. Jeptišky vařily pivo, aby měly co pít. V jistých dobách bylo pivo zdravější než voda," říká mi o patro výš Charles Leclef, který pivovar spravuje.

Představa ženského kláštera, ve kterém se jeptišky nalévají pivem, mi připadá trochu humorná. "No ano. Je to trochu úsměvné. Jenže pivo nebylo tak silné jako to dnešní. Ale pivo to bylo," doplnil Charles Leclef.

Pokud si myslíte, že pivo bylo jenom pro nemocné a staré jeptišky, mýlíte se. Přiťuknout si s ním mohli i mechelenští měšťané. "Pivo bylo jedním z důležitých příjmů kláštera. Co jim zbylo, prodaly jeptišky ostatním," vysvětluje Charles Leclef.

Tahle tradice je v Belgii živá dodnes. Je zde mnoho pivovarů, ve kterých mniši vaří klášterní pivo. Prodají ho jen tolik, kolik oni sami potřebují. Není to tedy žádný byznys ve velkém, spíše přivýdělek. Jejich piva jsou ale velmi oblíbená.

Jak mi říká Charles, sláva belgických pivovarů postupně upadá: "Na začátku 20. století bylo v Mechelenu 80 pivovarů. Dnes jsme jediný. Dřív tady býval pivovar na každém rohu. Většinou to byly malé domácí pivovary." Prý přišly velké firmy, které místní pivovary buď zlikvidovaly, nebo koupily, což je totéž, jen řečeno jinými slovy.

Pivovar Het Anker nemá už s jeptiškami nic společného. Kromě historie. Ale jak říká Charles Leclef, je pěkné si ji čas od času připomenout. Což jsme právě udělali.

Zdroj: Rozhlas.cz | Autor: Pavel Polák

Sociální demokracie jde do voleb s dalším dopravním lákadlem. Kromě amerického trucku zapojí do kampaně i speciální "pivní automobil". Nákladní vůz je inspirován designem čtyřicátých let minulého století, z jeho cisterny budou socialisté voličům čepovat pivo a nealkoholické nápoje.

Tvůrci kampaně ČSSD mají zjevně zálibu v roztodivných dopravních prostředcích. Zemanovu Karosu Zemák už před lety vyměnili za britský doubledecker, v krajských volbách přesedlali na americký truck, v evropských volbách použili český tahač - českou tatrovku.

V nynější kampani se pro úspěch vrátí k americkému kamionu, doplní ho ale o speciální vozítko s pivní cisternou. Redakce iDNES.cz na vůz natrefila, když byl právě polepován samolepkami ČSSD.

Dotaz na účel vozu šéfa kampaně Jaroslava Tvrdíka evidentně zaskočil - sociální demokraté totiž vůz plánovali nasadit jako překvapení až ve čtvrtek, kdy bude poprvé k vidění na mítinku v Ostravě.

"Vůz se bude účastnit mítinků sociální demokracie. Počítáme s tím, že součástí mítinků bude kromě diskuse s lidmi i pohoda, zábava a samozřejmě i drobné pohoštění," řekl iDNES.cz Jaroslav Tvrdík.

Točit se bude Budvar, jinde zase místní pivo

Oranžoví proto budou rozdávat klobásy, pro děti nealkoholické nápoje či popcorn. Dospělí si budou moci dát ke klobáse pivo. "Vybrali jsme symbolicky tento vůz proto, že jedním z velkých témat je pro nás privatizace Budvaru. V tomto kontextu jsme hledali ztvárnění nějakým českých technickým prostředkem," vysvětlil manažer volební kampaně ČSSD.

Sociální demokraté tak budou točit Budvar na znamení toho, že pivovar má zůstat v českých rukou. Jen v některých regionech mají místní patriotičtí straníci přání čepovat lokální pivo. V takových případech jim z Prahy vyjdou vstříc.

Automobil však není žádným muzejním kouskem, ale současným výtvorem. Navíc není ani inspirován žádnou historickou předlohou. "Je to dělané na míru a celé vymyšlené," řekl iDNES.cz majitel automobilu Aron Günsberger, kterému také patří restaurace King Solomon v pražské židovské čtvrti.

Zájemcům vůz půjčuje pro různé komerční akce. "Půjčuji to na golfové turnaje, party, grilování či různé prezentace. Do cisterny je možné dát cokoli, buď alko, nebo nealko. Záleží podle toho, kdo si to pronajme a co se propaguje za akci," vysvětlil.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Adam B. Bartoš

Úřednický kabinet premiéra Jana Fischera hodlá řešit schodek ve státním rozpočtu zvýšením spotřebních daní na alkohol a na benzin. Půllitr piva by podle ministra financí Eduarda Janoty mohl podražit zhruba o padesátník.

Informaci přinesl server Týden.cz, podle kterého by vláda ráda snížila schodek rozpočtu na příští rok z plánovaných 230 miliard k úrovním okolo 160 miliard korun.

V rámci celého balíčku opatření, které by měly začít platit od příštího roku, tak došlo i na daňové změny. "Chceme zvýšit spotřební daň na benzin, na cigarety i alkohol," sdělil serveru Týden.cz ministr financí Eduard Janota.

Vláda chce zvýšit i spotřební dan na benzin. Spotřební daň by se u půllitru piva zvýšila o zhruba padesát haléřů. "Na litr čtyřicetiprocentního alkoholu to vychází asi na pětikorunu a na krabičku cigaret asi 2,50 koruny," dodal Janota.

Zdroj: Byznys Lidovky.cz

"Tuto se pět znamení dává o vybírání piva dobrého: První, aby nebylo zvoctilé neb kyselé: takové zajisté žaludku odporné jest... Druhé, aby bylo čisté, neboť když je kalné, průduchy moče zacpává... Třetí, aby vařeno bylo z obilí zrna plného, ne z porušeného, tedy z ječmene, pšenice neb ovsa výborného: neboť čím lepší zrno je, tím také vlhko odtud pošlé družnější je. Čtvrté, aby dobře uvařené bylo, proto čím lépe zažívá se, tím příhodnější přirození bývá... Páté, aby bylo staré, to jest vyleželé a kvasnic v sobě nemající, neboť mladé pivo, ty stejné zlé věci dělá jako nedokvašené..."

Tolik o nárocích na kvalitu piva Lékařská kniha v rukopise z roku 1580. To, zda nám pivo chutná či nikoliv, poznáme všichni, kdo si rádi piva čas od času zavdáme, ale odhalit jemnější nuance a přisoudit konkrétnímu pivu konkrétní stupeň na žebříčku kvality, to umí jen degustátor. A my se ptáme ing. Pavla Čejky, CSc., manažera kvality AZL Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského, a.s., v Praze:

Jaké schopnosti a jaké vlastnosti musí mít dobrý degustátor? Co z nich je vrozené a co se může degustátor na-učit? Jak člověk zjistí, že má dispozice k tomu stát se degustátorem piva?

Každý hodnotitel musí splňovat fyzické, psychické a odborné předpoklady. Fyzické předpoklady jsou z velké časti vrozené a stárnutím člověka se mění. Je zajímavé, že mezi lidmi existují velké rozdíly ve vnímání různých chutí a vůní, o čemž se lze přesvědčit různými testy. Odborné předpoklady se zjišťují degustačními zkouškami. Degustátoři musejí umět rozlišit a pojmenovat základní i některé speciální pivovarské chutě a vůně, prokázat dobrou chuťovou paměť atd.

Psychické předpoklady souvisejí s vlastní prací v degustační komisi. Samozřejmostí jsou dostatečné intelektové schopnosti, dále jsou třeba vlastnosti, které lze označit jako kladné: smysl pro spolupráci, tolerance k názorům ostatních, praktičnost, uvážlivost, sebedůvěra atd. Naopak nevhodné vlastnosti jsou např. nerozhodnost, povrchnost, chaotičnost, nedostatek odpovědnosti, sklon k poučování atd. Zcela zakázána by měla být účast v degustační komisi osobám se sklonem k alkoholismu a též silným kuřákům.

Co všechno se při degustaci na pivu posuzuje a vyhodnocuje? Co lze v pivu odhalit?

Pro senzorické hodnocení piva byla vypracována celá řada testů. Nejvíce se používá test podle EBC (European Brewery Convention) a rozdílové testy.

Po obdržení vzorku piva (asi 100-150 ml ve sklenici, která je plná pouze z poloviny) se chvilku vyčká, až se nad hladinou koncentruje aroma piva. Poté se ohodnotí celková intenzita vůně. Pivo má vonět po svých surovinách, tedy po sladu a chmelu, u piva českého typu je ještě přípustná slabá ovocná a kvasničná složka vznikající při kvašení. Ostatní vůně se označují jako cizí. V této době se se vzorkem nemíchá, aby se neporušila nasycenost piva oxidem uhličitým. Poté je možné přistoupit k chuťové stránce. Z prvního doušku se ohodnotí říz piva (který právě určuje nasycení piva oxidem uhličitým), pak se již může sklenicí mírně zakroužit a eventuálně se vrátit ke specifikaci cizích vůní. Z druhého doušku se potom hodnotí plnost (někdy nazývaná chlebnatost), která je typickou vlastností pro piva českého typu a způsobuje v ústech pocit jakési hutnosti. Ze třetího doušku se posoudí další vlastnost typická pro české pivo, a tou je hořkost; u té se hodnotí nejen její intenzita, ale i její jemný nebo drsný charakter a délka doznívání. Někdy se ještě posuzuje sladkost, kyselost a trpkost piva. U tmavých piv se ještě přistupuje ke stanovení intenzity karamelové a sladké chuti. Nakonec se i u chuti hodnotí přítomnost cizích složek, které jsou často společné s cizími vůněmi. Dobrý degustátor by měl rozpoznat asi 20-30 různých chutí a vůní.

Já jsem ale někde četla, že v pivu existuje snad přes 70 druhů vůní?

To je pravda, vědecky je v pivu popsáno celkem 122 různých chutí a vůní. Je ale třeba dodat, že zatímco v českém pivu (tento název, jak jistě mnozí vědí, byl nedávno přijat Evropskou unií jako ochrana zeměpisného označení) je drtivá většina těchto chutí a vůní nepřípustná, ve světě se vyrábějí piva, kde jsou některé z nich naopak žádoucí a dávají těmto pivům svůj typický charakter.

Můžete některé chutě a vůně v pivu jmenovat?

Některé příklady: ovocná, esterová, kvasničná, karamelová, oxidační, obilná, sirupová, mladinová, autolyzační, zatuchlá, diacetylová, sirná, kovová, fenolová, medicinální atd.

Co když se v pivu nějaká cizí vůně, která tam nepatří, vyskytne?

Pokud se v pivu nalézá nějaká cizí chuť ve vyšší míře, než je ze senzorického hlediska přípustné, samotná degustace většinou nestačí a přistupuje se k podrobné chemické analýze senzoricky aktivních látek. Až ta potom může danou příčinu odhalit.

V jedné z minulých odpovědí jste se zmínil o rozdílových testech. Co to je?

V řadě případů použití metoda popisu není vhodná a je lepší použít metody rozdílové. Mají za úkol zjistit existenci či neexistenci rozdílu mezi dvěma pivy (např. ve vůni, chuti, hořkosti ad.). Nejpoužívanějším typem tohoto testu je trojúhelníková zkouška. Hodnotitel obdrží tři vzorky piva, z nichž dva jsou totožné a jeden odlišný. Cílem je určit, který z nich to je. Čím více členů degustační komise odlišný vzorek určí, tím významnější je mezi zkoumanými pivy rozdíl.

Platí při degustacích nějaká pravidla, podle kterých se postupuje?

Je nesmírně důležité, že k získání objektivních a reprodukovatelných výsledků je třeba zachovávat přesně určená pravidla. Musí být splněny a dodržovány přesně stanovené zásady, které se týkají degustační místnosti, degustačních sklenic, množství a teploty vzorku, degustačního sousta, anonymity vzorků, systému vyhodnocení atd.

Jak probíhá degustace na soutěžích? Kolik vzorků degustátor oceňuje a jak vypadá vyhodnocení (charakteristika) pivního vzorku?

Nejdříve mi dovolte, abych se pro informaci stručně zmínil o některých soutěžích piv, probíhajících v České republice. Oficiální soutěží, kterou pořádá Český svaz pivovarů a sladoven, je "České pivo 200x". Probíhá v kategoriích světlá a tmavá výčepní piva, světlé a tmavé ležáky, nealkoholická piva. Další významnou soutěží je "Zlatý pohár PIVEX", pořadatelem jsou SNIP & Co, s.r.o., a Veletrhy Brno, a.s. Aby se předešlo co nejnižší náhodnosti výsledků, jsou obě tyto soutěže dvoukolové. Jejich řádný průběh osvědčuje notář. Dále bych se zmínil o "Jarní ceně českých sládků", ve které se utkávají piva z restauračních minipivovarů. Letos se poprvé uskuteční nová soutěž "Znojemský hrozen", která je vypsána pro speciální a neobvyklá piva z produkce komerčních pivovarů. Další soutěže jsou např. "Dočesná", "Česká pivní pečeť", "Pivo České republiky" atd. Jak je vidět, paleta pivních soutěží je u nás opravdu bohatá.

Množství degustovaných piv se soutěž od soutěže liší, v seriózních soutěžích by jeden degustátor neměl za den hodnotit více než asi 20-30 piv. Hodnocení piv v soutěžích podléhá vlastním pravidlům, liší se od soutěže k soutěži a nelze je bohužel nějak zjednodušeně popsat.

A co degustátor dělá, když nesedí v porotě nějaké pivní soutěže? Jaký je jeho běžný pracovní den?

Degustátor piva, alespoň u nás, není samostatnou profesí. Samotným degustováním piva by se neuživil, nehledě k tomu, že po hodnocení delší série piv se dostavuje únava a degustační schopnosti se snižují.

V pivovarech pracují degustační komise, které se skládají z pracovníků výroby, laboratoří, někde i marketingu. Tyto komise pravidelně zasedají (většinou několikrát týdně) a posuzují hlavně vzorky z výroby. Na soutěže jednotlivé pivovary delegují degustátory podle pravidel soutěže.

Kolik je u nás degustátorů piva? Vyučuje se tato profese jako jiné obory?

Jak už jsem řekl výše, v každém pivovaru pracuje degustační komise, v té bývá asi 7-15 členů. Samostatně se tato profese nevyučuje, pouze v rámci středoškolského nebo vysokoškolského studia v oboru pivovarství. Každá komise by ale měla pravidelně trénovat, a tak zdokonalovat svoje schopnosti. To se prakticky provádí např. přídavky různých látek do piva; degustátoři musí určit, o jaké látky se jedná.

V zahraničí se věnují výuce degustačních dovedností některé specializované komerční firmy, u nás pořádá degustační semináře Vý-zkumný ústav pivovarský a sladařský.

Jak pít pivo, aby si jej člověk vychutnal? Čeho si všímat?

Pivo by nemělo připomínat sodovku s přídavkem alkoholu, nemá být nudné a má pobízet k dalšímu napití. Mělo by být něčím pozoruhodné a vyvolávat požitek.

Chodí degustátor "na pivo"? A na jaké?

Myslím, že ani více nebo méně než běžný konzument. Rozdíl snad je v tom, že degustátoři jsou poučenější a rádi ochutnají různá speciální piva, ať tuzemská nebo zahraniční. A ještě jeden rozdíl, u degustátorů asi existuje něco jako profesní deformace - podvědomě degustují, i když jdou jen na pivo.

Jsou mezi degustátory piva také ženy?

Samozřejmě, na některé chutě a vůně bývají dokonce citlivější než muži.

Ing. Pavel Čejka, CSc. (1951), vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou, katedru kvasné chemie a bioinženýrství. Ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském, a.s., v Praze se zabývá výzkumem a analytikou pivovarských surovin a piva a je zde též předsedou degustační komise.

Zdroj: iHNed.cz | Autor: Zdena Bočarova

Pěnivý mok dorazil na rozcestí, kudy již před časem prošla gastronomie a víno

Kdo alespoň občas cestuje po Česku, nemůže si toho nevšimnout. Jedete dejme tomu z Prahy zalyžovat si někde v Jizerských horách nebo v Krkonoších. Cestou míjíte - někdy těsně, jindy větším obloučkem - celou řadu pivovarů, např. v Nymburce, Nové Pace, Klášteře, Svijanech, Vratislavicích, Malém Rohozci, Vrchlabí, daleko to není ani do Broumova, Pardubic či Náchoda. Zaparkujete, nasadíte běžky a vyrazíte na túru. Chcete-li se ale cestou osvěžit pivem, jste nuceni se občerstvit většinou jedinou značkou piva.

A nebo jiný příklad. Nikdo nepochybuje o tom, že nejkvalitnější a nejluxusnější hotely jsou důležitými vstupními branami do naší země, které rozhodují o tom, zda k nám bude nebo nebude jezdit nejbohatší světová klientela. Na nápojovém lístku těchto hotelů proto můžete najít někdy až stovky vybraných nejkvalitnějších vín a desítky nejušlechtilejších destilátů z celého světa. Poptá-li se ale hotelový host v "zemi piva" po pěnivém moku, zpravidla mu nabídnou zase jen jeden jediný.

Tekutý chléb?

Zásluhou rekordní spotřeby piva na osobu, obecné popularity tohoto nápoje mezi obyvatelstvem a faktu, že české pivo patřilo mezi těch několik málo komodit, za něž jsme se nemuseli stydět ani za komunismu, je pivo v našich myslích přiřazeno k "rodinnému stříbru" českého národa. K čemu je však i ten nejcennější rodinný poklad, když se s ním neumíme hrdě pochlubit a necháváme jej uzamčený v temnotě trezoru přežívajících stereotypů a předsudků, nedostatku nápaditosti a odvahy k něčemu novému?

V důsledku souhrnu historických souvislostí a především přičiněním komunistického režimu, který z piva učinil uměle levný roubík do úst národa, jenž - nezvláčněn pivem - by mohl začít reptat, se z piva stal proletářský nápoj a popelka české gastronomie. S pivem si mnoho lidí stále ještě častěji spojuje představu chasníka v montérkách, který cestou ze šichty v zakouřeném hostinci za vzrušené debaty o vývoji fotbalové ligy udělá svých deset kousků, než představu mondénní dámy, jež v elegantní restauraci ze vkusné sklenice vychutnává některý mistrovský produkt z bohaté nabídky piv na nápojovém lístku. Jestli se vám tato představa jeví jako za vlasy přitažená, pak vězte, že je nejvyšší čas se probudit. Právě teď totiž prožíváme čas dramatických proměn na jevišti české pivní kultury.

Osudová bifurkace

Pivo dorazilo na rozcestí, kudy již před časem prošla gastronomie a víno. Střední proud zglajchšaltovaného pohostinství se rozdvojil. Jedno rameno teče navigací potřeb moderního životního stylu, což znamená rychlé občerstvení, jídlo "s sebou", účelnost, rychlost, jednoduchost. Druhý proud meandruje nivami, kde kvete pestrá flóra tužeb po neobyčejnosti, nadstandardnosti. Cílem je tu zážitková gastronomie, etnické kuchyně z celého světa, unikátní prostředí, luxusní nabídka jídel a nápojů, nejrůznější doplňkové programy.

Víno je i nadále k dostání "za babku" v krabicovém balení řetězcových supermarketů, ale drtivou většinu garážových domácích prodejů sudových moravských vín (pro Pražáky) už nahradily příjemné a elegantní vinotéky s výběrem kvalitních vín z domova i celého světa. Host neváhá za láhev dobrého vína v restauraci či vinárně zaplatit částku ještě nedávno nepředstavitelnou. Na tomtéž rozcestí tedy nyní stanulo i pivo. Jaký další vývoj můžeme očekávat?

V supermarketech budou i nadále k vidění štosy přepravek s konzumními druhy piv pro běžnou spotřebu v domácnostech, výčepy v českých hospodách i nadále denně protečou tisíce hektolitrů marketingově nejúspěšnějších výčepních piv z masové produkce našich největších pivovarů. Je to tak v pořádku. Ale je nejvyšší čas umět se postarat o rychle rostoucí skupinu hostů, kteří hledají větší výběr, vyšší kvalitu, něco mimořádného a neobvyklého, něco dosud nepoznaného.

Vyprávějte, pivníku!

Pivo má možnost vstoupit do gastronomie dvojími dveřmi. Především přichází pivo na stůl jako ušlechtilý nápoj, který si zaslouží vysokou kulturu servisu. Ten se vyznačuje podobnými pravidly jako podávání vína. Ve hře je výběr a doporučení správného typu nebo dokonce konkrétní značky k vybranému pokrmu, volba vhodného typu skla, podání vhodným způsobem odpovídajícím danému typu piva včetně správné teploty. Zdá se vám to přehnané? Považujete-li za samozřejmé, že brandy se nalévá do sklenice jiného tvaru než whisky a že je rozdíl mezi sklenicemi na bílé a červené víno, nemělo by vás zarazit, že svrchně kvašená piva vyžadují zcela jiný tvar sklenice než ležáky plzeňského typu. Pestrost tvarů sklenic užívaných pro různá piva například v zemi s tradičně vysokou pivní kulturou, tedy v Belgii, mnohonásobně převyšuje sortiment stolního skla, s jakým se zatím můžeme setkat v nabídce dodavatelů na českém trhu.

Asi hned nepůjde o to, jestli hostu doporučit světlý ležák z toho či onoho pivovaru, ale i naprostý laik asi uzná, že bude nějaký rozdíl v tom, jestli nějaký pokrm zapijeme půllitrem světlého výčepního piva, pšeničným svrchně kvašeným pivem nebo pohárem tmavého šestnáctistupňového speciálu. V oboru pohostinství je zaděláno na zrod nové specializace. K číšníkům, výčepním, sommeliérům, barmanům a baristům se připojuje pivník (složenina ze slov pivo a číšník), tedy jakýsi pivní sommeliér. Od něj se očekává, že s hostem bude schopen o pivu pohovořit stejně zasvěceně jako sommeliér o vínu, že bude znát základní postupy při výrobě piva a rozdíly mezi hlavními typy piv, že bude mít přehled o nabídce na domácím trhu i o situaci na pivní scéně v jiných zemích, že bude umět popsat základní charakterové vlastnosti piv typických pro různé země a kultury a mnoho dalších věcí.

Odpusťte, Magdaleno Dobromilo...

A jsou tady ještě ony druhé zmíněné dveře, kterými pivo vstupuje do vysoké gastronomie. Tyto dveře vedou do kuchyně. Pivo je totiž nedocenitelnou a zatím stále ještě hodně opomíjenou surovinou pro přípravu pokrmů. I zde však platí, že není pivo jako pivo. S běžným výčepním desetistupňovým pivem v kuchyni díru do světa neuděláte. Zkuste ale oprášit některé staré české recepty Rettigové a jiných tradičních českých kuchařek. Že už jste zkoušeli podle Magdaleny Dobromily připravit pivní polévku a nebyla k jídlu? Samozřejmě, jinak to nemohlo dopadnout. V době života naší obrozenecké královny kuchařek bylo běžným českým pivem svrchně kvašené bílé, povětšinou pšeničné pivo, které bylo na konci devatenáctého století nástupem spodně kvašeného plzeňského piva doslova smeteno z trhu a vyřazeno z výrobního programu prakticky všech českých pivovarů, kterých v té době bylo ještě několik set. Pivní polévka připravená z piva plzeňského typu opravdu dobrá není, ale teď, kdy se pšeničné pivo vrací na český trh a do portfolia českých pivovarů, lze různé staré receptury s úspěchem vrátit do našich kuchyní.

Díky stále ještě patrnému vlivu slavné francouzské kuchyně není ani u nás použití vína při přípravě pokrmů ničím mimořádným. Víno ale lze s úspěchem nahradit vhodně vybraným pivem. Nejlépe je sáhnout pro mimořádně silná, "hustá" piva, u nichž zpravidla i obsah alkoholu dosahuje úrovně srovnatelné s vínem. Takové pivo je všestranně použitelné, od prostého podlévání masa při pečení po použití v různých marinádách pro nakládaní masa, ryb a drůbeže, nebo dokonce jako přísada při přípravě dezertů. Fantazii našich tradičně nápaditých kuchařů se meze nekladou.

Nechte maličkých přijíti ke mně!

Dostane-li se tedy nějaké speciální pivo do hotelu či restaurace na základě požadavku šéfkuchaře jako surovina do kuchyně, jenom zcela neschopného F&B manažera, jenž si nezaslouží mzdu svoji vezdejší, nenapadne, že může přiobjednat nějakou tu bedničku navíc a rozšířit nabídku nápojů v baru o něco nového a unikátního. Tudy vede cesta k tomu, aby se naše rodinné stříbro zaskvělo v plné kráse na prostřené tabuli. Nejpestřejší nabídka různých speciálních piv, která se mohou stát perlami našich nápojových lístků a nedocenitelným kořením v našich kuchyních, pochází totiž především z produkce českých středních a malých pivovarů, jež se tímto způsobem snaží čelit ostré konkurenci velkých pivovarů, řízených většinou kapitálově silnými nadnárodními skupinami.

Dveře do nejvyšších pater české gastronomie jsou pro pivo pootevřeny a je v našem nejvlastnějším zájmu je těmito dveřmi vpustit. Pokud tak včas neučiníme, můžeme jednoho dne zjistit, že nejenom naše rodinné stříbro se kamsi podělo, ale že už jsme navždy odsouzeni k používání importovaných plastikových příborů na jedno použití.

Zdroj: iHNed.cz | Autor: Aleš Dočkal - vedoucí a spolumajitel restaurací Pivovarský dům a Pivovarský klub Praha

Amsterdam není ledajaké město, většina lidí jej zná díky volnomyšlenkářství, uvolněné atmosféře a zbytkového THC ve vzduchu. Nizozemský Amsterdam ale nejsou jen Coffee shopy. V kanály protkaném městě najdeme i další netradiční zážitky. Třeba pivní kolo. Pivní kolo není ani tak kolem, jak si jej každý hned představí. Funguje ale na podobném principu. Jedná se o vozítko, které má uprostřed bar, na který je napojená bečka piva a kolem baru sedící a šlapající posádku. Ta udržuje vozídko v chodu za průběžného popíjení piva. Výjimkou není ani zpívání karaoke.

Pivní kola a bezpečnost

Nápad je to opravdu pěkný, je to spojení cyklistiky Nizozemí a Amsterdamské jedinečnosti. Je to skvělý zážitek. Ale také nebezpečný. Čas od času totiž hrozí nehody. A v poslední době se dvě další odehrály. V jedné z nich byly zraněny tři ženy. Rozjely vozítko značnou rychlostí naproti tunelu, jehož strop byl příliš nízký a tři z devíti pasažérek byly nárazem vymrštěny ven. Někteří odpůrci říkají, že pivní kola jsou nekontrolovatelnou střelou. Byla už zakázána v části Red light district, známé pro své výstavní okna prostitutek.

Město se ale vyhlášené atrakce pivního kola vzdát nechce. Nejspíše tedy bude v rámci jednotlivých částí města akorát pod několika restrikcemi fungovat dál.

Zdroj: Leťme.cz

Pivní slavnosti, které nabídly nejen pěnivý mok, ale i hudbu, soutěže a především zábavu, se konaly v Pohoří nedaleko Plánice.

„Akci pořádáme již popáté a zdá se, že letos bychom mohli překonat návštěvnický rekord, který činil zhruba 350 lidí,“ pochvaloval si spolupořadatel Bohuslav Trojánek, zatímco vyhrávala jedna ze tří pozvaných kapel.

Součástí akce byly i soutěže. Muži pili půllitry, ženy třetinky a děti džusy brčkem. „Točíme tu šest druhů piva a na večer jsme připravili ohňostroj a jako perličku sud piva nazvaného Perla, který k tomu narazíme,“ dodal Trojánek.

„Už jsme tu byli vloni a i letos jsme sem přijeli za výbornou hudbu. Dobré mají i pivo, tak co víc si přát?“ řekla jedna z návštěvnic slavností Jana Braunová, která přijela do Pohoří z Blatné.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Klatovský deník.cz | Autor: Milan Kilián

Pivo v ´petkách´jde na odbyt v restauracích i supermarketech. Lidem nevadí ani to, že si do hospody musí kvůli hygieně nosit plastové lahve z domova. Tři nebo čtyři piva natočená do pet lahví od limonád jsou v létě hitem. Pro pivo si tak chodí do restaurací nejen chataři, ale i lidé v Plzni, kteří se chtějí doma svlažit studeným nápojem. Nezbrzdil je ani nový zákon, který říká, že host si musí svou petku přinést s sebou. Na nový trend už zareagovaly také pivovary, které začaly některá piva stáčet do plastu. Jde hlavně o levnější, takzvané ekonomické značky a v plzeňských supermarketech mizí z regálů rychle.

Zdroj: Cesty Plzeňského kraje.cz

Keď sa povie vínotéka, nič vás neprekvapí, lebo ich je na Slovensku dosť. Ale pri slove pivotéka určite zbystríte pozornosť. Na Slovensku otvorili prvé takéto zariadenie v bratislavskej Karlovej Vsi.

Prvá slovenská pivotéka sa nerodila ľahko. „Hľadal som niečo, s čím by som mohol podnikať a na internete som narazil na belgické pivá,“ povedal jej majiteľ Peter Blahút. Dalo mu veľa námahy, kým našiel dovozcu špecifických pív na Slovensko. „V Belgicku sa pivovarníctvo rozvíjalo už od stredoveku. Vyrábajú špeciálne druhy, dokonca ovocné či korenisté. Sú typické vysokým podielom alkoholu,“ vysvetľuje Blahút.

Ceny piva v prvej slovenskej pivotéke:

najlacnejšie pivo – 1,20 eura (36,20 Sk)

najdrahšie pivo – 5,75 eura (173,20 Sk)

najlacnejší pohár – 2,50 eura (75,30 Sk)

najdrahší pohár – 12 eur (361,50 Sk)

Každé pivo má originálny pohár

Na svete je vyše 15 000 druhov zlatého moku, z toho vyše 800 majú samotní Belgičania. „Jeden z najznámejších je Trappist. Vyrábajú ho mnísi v siedmich kláštoroch a proces výroby poznajú len štyria sladisti,“ hovorí majiteľ slovenského obchodu, kde majú 44 druhov piva. Prekvapia vás viaceré. Od ovocných pív, ktoré nerozoznáte od malinovky, až po pivo, ktoré chuťou konkuruje šampanskému. Popri nevšedných druhoch piva ponúkajú v novej predajni aj originálne pivné poháre. „Je to tradícia a prestíž každého pivovaru, že si vytvoria svoj vlastný tvar pohára. Pri niektorých pivovaroch je slávnejší pohár ako samotné pivo,“ usmeje sa Blahút. Poháre so širokým hrdlom vypustia pri nalievaní viac oxidu uhličitého do vzduchu a tým viac penia, naopak s úzkym hrdlom menej napenia a aj pena v pohári dlhšie vydrží.

Druhy piva:

Trappist

Trappistické pivá sa dodnes varia pod dohľadom mníchov už len v siedmich trapistických kláštoroch, pričom šesť je v Belgicku a jeden v Holandsku. Len tieto môžu svoje pivá označovať výrazom „trappist“. Mníšske umenie sa však šíri aj prostredníctvom komerčných pivovarov, ktoré používajú meno kláštora, ktorý im na to udelil licenciu – tieto označujú pivá výrazom „abbey“.

Ale

Ale je termín používaný na označenie pív kvasených tzv. vrchným kvasením prebiehajúcim obvykle pri vyšších teplotách okolo 20 – 24 °C, keď sú kvasinky počas fermentácie vynášané na hladinu vznikajúcim oxidom uhličitým.

Lambic

Lambikmi sa označujú pivá spontánne kvasené divokými kvasinkami. Tým sa odlišujú od iných druhov, kde sú kvasinky starostlivo kultivované. Pri spontánnom vrchnom kvasení sa do piva dostávajú prírodné kvasinky a vďaka prúdeniu vzduchu aj mikroorganizmy. Pivo tým získava osobitú suchú chuť pripomínajúcu víno alebo mušt. Zlatý mok dozrieva v dubových sudoch až niekoľko rokov (obyčajne tri), novšie a staré pivo sa pri niektorých typoch mieša, a tým sa získava vyrovnanejšia chuť. Neraz prekvapí jemnou rozdielnosťou chutí pri rôznych ročníkoch toho istého piva, podobne ako pri vínach. Tento spôsob výroby patrí medzi najstaršie a je typický pre belgickú oblasť Senna Valley, kde sa nachádza aj Brusel.

Witbier (belgické pšeničné)

Witbier je označenie pre belgické vrchne kvasené pšeničné pivá, ktoré sú veľmi svetlé, matné, jemne kyselkavé, s výraznou pšeničnou a jemnou chmeľovou chuťou. Často sú dochucované pomarančovou kôrou a koriandrom, prípadne je pridaný ovos na zjemnenie chuti. Sú osviežujúce, najmä v letnom období.

Flámske sour ale

Tieto pivá sú kvasené divokými kvasinkami a vyrábané vo flámskej časti Belgicka. Pri výrobe sa často mieša staršie (niekoľko rokov uležané) a nové pivo, ktoré spolu dozrievajú do rôznych podôb sladkokyslých chutí. Červené druhy sú vo všeobecnosti kyslejšie a menej sladové, kým hnedé druhy zvýrazňujú sladovosť (karamelové a čokoládové chute). Chuť chmeľu nie je takmer vôbec zastúpená a nasýtenie oxidom uhličitým je zvyčajne nízke.

Saison

Saison je typ vrchne kvaseného, suchého, ľahko kyselkavého piva s vysokým nasýtením oxidom uhličitým a pomerne vyšším obsahom alkoholu. Tento typ piva je charakteristický pre belgický región Valónska. Prídavkami niektorých bylín a korenín je dotváraná komplexná ovocná alebo citrusová chuť.

Pale Lager (svetlé ležiaky)

Svetlé ležiaky sú najkonzumovanejším druhom piva, za čo vďačia svojmu neutrálnemu charakteru chuti. Farba sa pohybuje od veľmi svetlých po ľahko medené odtiene. Sú obľúbené najmä v letných dňoch na osvieženie a zahnanie smädu.

Bock

Bock je typom silného ležiaka (spodne kvaseného pri nižších teplotách) s pôvodom v nemeckom meste Einbeck v 14. storočí. Tradičné bocky mali tmavú farbu a varili sa z veľmi tmavého sladu. V súčasnosti sa môžeme okrem tmavých stretnúť aj s jantárovou či svetlou farbou. Sú sladšie s chlebovým až karamelovým nádychom.

Zdroj: Pluska.sk | Autor: Rasťo Michalko | Foto: Matěj Kalina

První vaření piva v Hradci Králové je doloženo v roce 1390. Podle historika Zdeňka Doubka to bylo po celá staletí jedno ze základních městských práv a právováreční měšťané si toto privilegium bedlivě hlídali.

„Každý dům s tímto právem měl oprávnění vařit pivo,“ řekl Doubek. Pivo se ale nevařilo v jednom pivovaru. V Hradci k tomu sloužily tři pivovary, které uvařily mladinu a na voze ji pak rozvážely po městě. „Každý právovárečný dům vlastnil dřevěné koryto, kterým tuto vzácnou tekutinu sváděl do připravených sudů,“ dodal Doubek. V sudech pak pivo dozrálo. Pivo se ale nevařilo, jak kdo chtěl. Vycházelo se z takzvané týdenice, tedy várky. Kromě místních hospod se hradecké pivo vyváželo do Wroclawi nebo do Kutné Hory. Změna nastala v polovině 19. století, kdy se hradečtí měšťané rozhodli založit Právovárečný městský pivovar. Do města pak mohly dovážet pivo i jiné pivovary.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz

Plány britskej vlády obmedziť násilnosti pod vplyvom alkoholu plošným zavedením plastových pivových pohárov v puboch nebudú populárne, varovali dnes majitelia reštaurácií. Britské ministerstvo vnútra zadalo objednávku na nový dizajn plastových pohárov na pivo.

Cieľom návrhu je zabrániť využívaniu sklených pohárov ako zbraní. Podľa oficiálnych štatistík sa každý rok iba v Anglicku a Walese stane 5500 ľudí terčom útoku skleným pohárom či fľašou. Združenie britského piva a pubov uviedlo, že si neželá povinné zavedenie plastových pohárov na pivo.

"Konzument má z pintového (0,568 litra) pohára lepší pocit, má dobrú váhu a nápoj pohár krásne vyfarbí. Preto chodia ľudia na pivo, aby si to užili," argumentuje. Minister vnútra Alan Campbell sa nechal počuť, že nový dizajn pivových pohárov by mohol významne znížiť počet zranených pijanov.

Zdroj: Pluska.sk | Autor: TASR

Sklizeň chmele zahájili zemědělci v tršické produkční oblasti, která leží na území Olomoucka, Přerovska a Prostějovska. Úroda bude přitom zřejmě na většině míst slabší než loni, a to hlavně kvůli vrtošivému počasí. Výnosy sníží i fakt, že na některých místech vichřice pokosily chmelnice. „Vizuálně vypadají rostliny vcelku dobře, odhad sklizně však není snadný. Vidím to zatím tak na deset metráků z hektaru, což by byl sice nadprůměr, ale v některých letech jsme sklidili i podstatně více,“ řekl Právu například ředitel Zemědělského družstva v Kokorách na Přerovsku Vladimír Lichnovský.

I Kokorským spadly letos při vichřicích některé chmelnice. Zasaženo větrem jich bylo přibližně třináct hektarů. „Způsobilo nám to ztrátu ve výši zhruba deseti miliónů korun. Menší škody nám počasí způsobilo i na dalších plodinách – máku a řepce,“ poznamenal předseda.

Loni Kokorští prodávali tunu chmele za 140 až 180 tisíc korun. „Za kolik se nám jej podaří prodat letos, budeme vědět kolem 10. září, kdy by měla sklizeň skončit,“ uvedl Lichnovský. Rozhodující přitom bude kvalita chmele, hlavně pak obsah látek, které mohou za jeho hořkost.

Všechny zemědělské podniky, které pěstují v tršické oblasti chmel, využívají služeb brigádníků. „My jich zaměstnáme zhruba sto, zejména z Moravy, ale i ze Slovenska,“ dodal Lichnovský. Kokorské chmelnice se rozkládají na ploše zhruba 146 hektarů. V tršické oblasti je zhruba 720 hektarů chmelnic.

Asi 75 procent plochy pokrývá žatecký poloraný červeňák, zbylá část patří hybridním odrůdám. Chmel z tršické oblasti využívá mj. i přerovský pivovar Zubr. „Chmel je pro pivo základním kamenem – dává mu příjemné aroma, pro Zubra tak typické, i správnou hořkost. Při vaření používáme chmel lisovaný hned po sklizni do tzv. granulí, tak je zajištěno uchování jeho vlastností,“ řekla Právu mluvčí pivovaru Hana Matulová.

Zdroj: Právo.cz | Autorka: Vlasta Hradilová

15. srpna byl ve městě Qing dao zahájen 19. mezinárodní pivní festival. Podle informací organizační strany se k účasti na letošním mezinárodním pivním festivalu přihlásilo 102 značek piv ze 17 známých pivovarů z 11 států. Počet zastoupených zemí a zúčastněných značek a pivovarů byl nejvyšší v historii. Mezinárodního pivního festivalu ve městě Qing dao se poprvé zúčastnilo také české pivo Budvar a dalších 13 pivních značek.

Zdroj: Czech CRI.tn