Člověk by neřekl, co všechno se dá s pivem dělat - a v čem všem je možné stanovit pivní rekord. Bizarní přeborníky shromáždil server oddee.com.

Například rekordman v rychlosti dokázal vypít za 1,3 vteřiny ne půllitr, ale celý litr piva. Stevenu Petrosinovi se povedlo dosáhnout tohoto času 22. června 1977.

Neuvěřitelných 20 půllitrů plných piva o celkové váze skoro kilo dokázal přenést Australan bavorského původu Reinhradt Wurtz. Celkem s nimi přešel 40 metrů. Pikantní je, že před ním rekord držela žena, Němka Anita Schwartzová se 16 pivy.

Pokud jste fandové hořkého piva, přijdete si na své u Petera Fowlera. Jeho pivovar Pitstop vaří osmiprocentní nápoj The Hop o hořkosti 323 jednotek - dosavadní rekordman měl přitom jen asi 200 jednotek. K rekordu prý pomohl pečlivý výběr výjimečně hořkého chmele a použití látek, které tuto chuť konzervovaly.

Nejsilnější pivo na světě hravě překoná whisky i slivovici, má totiž mít 55 procent alkoholu. Společnost BrewDog, která ho vyrobila, chce nápoj prodávat ve speciálních lahvích z mrtvých zvířat. Stát má asi 15 tisíc za láhev.

Neslavně skončil největší byt postavený z pivních tácků. Jednadvacetiletý Sven Goebel si vybudoval z 300 tisíc tácků pětipokojový byt s krbem, křesly a stolem. Aby rekord získal, musel dokázat, že stavbu nijak neslepil. Tak do bytu strčil - a celý mu spadl.

Neuvěřitelný výkon předvedl Číňan Li Kuej-wen, armádní řidič z Pekingu. Ten za 8 minut a 28 sekund přejel autem po dvou řadách stojících lahví piva dlouhých 60,19 metru. Celkem tak překonal 1798 lahví. Na nápad stát se šampiónem v této disciplíně prý přišel během popíjení s kamarády.

Rekord v počtu piv na hlavě drží od června letošního roku John Evans. Dokázal na lebce balancovat se 237 pintami pěnivého nápoje. Nebyl to až tak šokující výkon, když vezmeme v úvahu, že tento muž už na hlavě udržel i Mini Coopera.

Nejdražší láhev piva přišla na 10 810 liber - tedy víc než 300 tisíc korun. Šlo o pivo Löwenbräu, které se našlo v troskách lodi Hindenburg. Na místě našel Leroy Smith celkem šest lahví: čtyři rozdal kamarádům, jednu poslal do pivovaru Löwenbräu a poslední, kterou si nechal, šla loni na podzim do rekordní dražby.

Největší sklenice s pivem byla vysoká 2,4 metru a vešlo se do ní 430 galonů (1627 litrů) piva Guinness. Samotné sklo vážilo 400 kilo a nápoj dalších 1257 kilo. Rekord padl v podniku Auld Dubliner Irish Pub.

Nejvíc zkušeností za pípou má zřejmě Angelo Cammarata. Ten ve svém podniku čepoval pivo 77 let. Začal s tím 7. dubna 1933, když v Pennsylvánii skočila prohibice, a sloužil v něm i poté, co ho v roce 1971 prodal synům. V roce 2009 rodina podnik prodala a pětadevadesátiletý Camm, jak mu říkají, odešel do penze.

Zdroj: tn Nova.cz | Foto: oddee.com

Pro Belgičany je pivo bez přehánění tím, čím je pro Francouze víno a pro Skoty whisky – váženou národní specialitou. Patří bezesporu mezi pivní velmoci. Zlatého moku se tam vaří neuvěřitelných 750 druhů a vybrat si z takové nabídky světlých, polotmavých, tmavých či ovocných piv není jednoduché.

Některá piva jsou více než zvláštní – takové třešňové, jablkové, zázvorové, rybízové, borůvkové, jahodové či meruňkové většinu z nás příliš neosloví. Nicméně jejich kvalita je všeobecně uznávána.

Připomeňme jen, že svrchně kvašené Delirium Tremens z rodinného pivovaru Huyghe získalo na světové přehlídce piv v Chicagu dvakrát za sebou ocenění Nejlepší pivo na světě. I když minimálně naši a bavorští pivaři si něco takového nemyslí, nelze popřít, že žádná země se Belgii v různorodosti piv nevyrovná.

Jak už bylo řečeno, pivo není pro Belgičany pouhým nápojem, ale představuje něco jako národní symbol. Belgičané tvrdí, že kdo neochutnal jejich pivo, netuší, jak tento lahodný nápoj vlastně chutná. Výroba tady kvetla od středověku a dnes je na trhu několik set značek – od masově vyráběných, jako jsou Hoegaarden a Leffe, po piva s užší, „vybíravější“ klientelou.

V celé zemi je na 130 pivovarů, z nichž některé zaměstnávají jen pár lidí. Na druhém konci spektra stojí koncern Interbrew, největší výrobce piva na světě, jehož globální vlastnické sítě sahají od Brazílie až po Rusko.

Chmel i třešně

Běžnými pivy jsou klasická piva typu pils, jež jsou čepována prakticky v každé hospodě a jejichž nejrozšířenějšími představiteli jsou značky Stella Artois, Maes či Jupiter, k nimž se přidává silnější a chuťově bohatší Leffe.

Tady však výčet nekončí. Ještě lehčí jsou „bílá“ piva vyráběná z pšenice, jež se pijí hlavně v létě a třeba jako jejich nejtypičtější představitel Hoegaarden s plátkem citronu.

Specialitou jsou piva ze skupiny Lambic se svojí ostrou chutí a silnou vůní. Základním druhem je kyselý Gueuze, označovaný pro vysoký obsah oxidu uhličitého za šampaňské chudých.

Když se v procesu fermentace přidají ovocné složky, vzniknou ovocná piva, z nichž nejznámější je sladkokyselý Kriek, pivo, v němž kromě chmelu kvasily i třešně. Jako aperitiv se pijí malinová nebo broskvová piva.

Pivo se třemi druhy kvasnic

Mezi nejznámější piva patří Delirium Tremens s neobyčejnou chutí ze tří různých druhů kvasnic, jehož bílé lahve jsou originálně baleny a polepeny barevnými etiketami s růžovými slony.

Typickým pivem je Duvel, což znamená ve vlámštině Ďábel, těžké světlé pivo svrchně kvašené, s vysokým obsahem alkoholu s výraznou chmelovou hořkostí.

Absolutní specialitu pro výjimečné příležitosti představuje Deus, jakési pivní šampaňské, jenž zraje několik měsíců ve sklepech ve francouzské oblasti Champagne, kde se mu dostává stejné péče jako zdejšímu známému vínu.

Pivo z kláštera

Zvláštností jsou sezónní piva, jež byla původně letní variací malých pivovarů. Nápad se však uchytil a dnes je vaří většina výrobců, přičemž nejsou už jen doménou léta, ale hlavně Vánoc a Velikonoc. Značné oblibě se těší trappistická piva – silná, tmavá, chuťově výrazná a svrchně kvašená, jež mají běžně sedm až devět, ale i dvanáct procent alkoholu.

Co musí piva splňovat, aby mohla nést tajemné označení trappistická? Musí se vyrábět v areálu kláštera za účasti nebo alespoň za přímého dozoru mnichů a zisk z prodeje by měl jít z větší části na charitu a pomoc potřebným. Jedině při splnění těchto podmínek může láhev zdobit ochranná známka Authentic Trappist Product.

Právo vařit toto pivo má pouze šest pivovarů v majetku mužského církevního řádu trappistů: klášter svatého Benedikta v Achelu 30 km jižně od nizozemského Eidhovenu, klášter Panny Marie Scourmont u městečka Chimay při francouzských hranicích, klášter Orval z roku 1070 v zapadlém údolí v Ardenách, klášter Saint-Rémy z roku 1230 u Rochefortu, westmallský klášter severně od Antverp a klášter Westvleteren v západních Flandrech.

Nejznámější piva jsou z Westmalle, Chimay a Orvalu. Těsně před stočením jsou do lahví piva přidávány živé kvasinky a pivo dozrává v lahvích a většinou obsahuje větší množství zbytkového cukru.

S pivem je spojen i rituál podávání. Každá pivnice čepuje minimálně dva až tři druhy piva, jež jsou doplněny o desítky piv lahvových. Na stůl k zákazníkovi se dostávají ve speciálních pohárech, když každý druh piva má vlastní pohár typického tvaru i velikosti.

Tvar sklenice totiž určuje rychlost, s jakou se pivo otepluje, i množství pěny a aroma, které vytváří.

Poháry jsou ale hlavně součástí marketingu a budování značky. Našim půllitrům se moc nepodobají, většinou mají tvar sklenic na víno či kalichů. Nejzajímavější je asi sklenice na pivo značky Kwak podobající se protáhnuté laboratorní zkumavce v dřevěném drážku.

Baštou piva je Gent

Všechna piva, o kterých se vám kdy zdálo, a vlastně mnohem víc, najdete v Gentu. Nočním městem vás za deset až dvacet eur provede od hospody k hospodě belleman. V Gentu jsou tři a ve službě se střídají.

Prvním a nejznámějším bellemanem byl Julián Pauwels, bývalý herec a mim, který vystupoval i v Československu. Nechtělo se mu do penze, a tak spolu s gentskou radnicí vymysleli uniformovaného průvodce turistů po gentských lokálech i pamětihodnostech, které v noci poznáváte zcela jinak. Jak potvrdily další roky, byl to velmi dobrý nápad.

S bellemanem se dostanete do několika typických hospod, které byste jinak těžko hledali, dá vám výklad k pivům, jež budete pít, a také vás seznámí s místními lidmi. Když se budete s pitím piva loudat, pobídne vás zvonkem, a jde se dál na druhou štaci.

Vezme vás do hospůdky Vellotje, jejíž vnitřek je doslova narvaný starým harampádím, že si připadáte spíše jako ve vetešnictví, nebo do vyhlášené Dulle Griet, kde si můžete vybrat z nabídky 250 druhů piv.

Když si tady poručíte Pauwel Kwak, sladké, červeně zbarvené pivo z rodinného podniku Brewery Bosteels, donesou vám ho v obří vysoké sklenici. Má zakulacené dno a dřevěný podstavec a vejde se do ní 1,3 litru.

Hospodský postaví pivo na stůl a řekne si o vaši botu. Tu dá do koše, který provazem vytáhne ke stropu, a vrátí vám ji teprve tehdy, až svůj Kwak vypijete. Pojistka, abyste si krásnou a drahou sklenici neodnesli jako suvenýr.

Zdroj: Novinky.cz | Autor: Bohumil Brejžek

Přes 500 druhů speciálů nabízí nový pražský obchod s pivem Pivkupectví. Nabídku přitom ještě rozšíří.

Přestože se Češi honosí titulem pivní národ, nad světem mohou triumfovat pouze v množství vypitých piv na hlavu.

Pivní obzor se Čechům nově pokouší rozšířit pražské Pivkupectví, které patří majiteli sousední hospody Zlý časy Janu Charvátovi. Zatímco pro Čechy je jméno Zlý časy téměř neznámé, ve světě jde o uznávaný pojem. Článek o restauraci vyšel například v New York Times, ale i v dalších zahraničních médiích. Ještě dnes se na místě objevují turisté s vytrženou stránkou z novin a chtějí vyzkoušet jeden z 24 speciálů.

Tisíce druhů na fleku

Podle Charváta stojí obchod na symbióze s hospodou, kde se netradiční piva již delší dobu čepují. »Bez samotné hospody by vůbec nemělo smysl prodejnu rozjíždět,« říká Charvát. Na druhou stranu do prodejny už začínají chodit i zcela noví zákazníci. Polovina přitom chodí cíleně za určitými značkami, polovina hledá něco nového.

Pivkupectví začínalo s nabídkou 300 druhů piv, nyní nabízí již 500 různých druhů z celého světa. Největší zastoupení přitom mají speciály z Česka, ale zdatně jim sekunduje nabídka z Belgie, Nizozemska nebo Německa. »Do konce roku bychom chtěli nabízet 600 druhů a celkově se chceme dostat na 1500 speciálů,« dodává Charvát.

Protože takto rozsáhle zásobený velkoobchod v Česku neexistuje, spoustu druhů piv vozí majitel sám a dokonce funguje jako dodavatel pro menší hospody a restaurace, které speciály také nabízejí. »Na obchod s alkoholem je třeba mít registraci, kterou po mně zahraniční velkoobchody vyžadují,« popisuje obtížnost dovozu pivních speciálů.

Ceny se Pivkupectví snaží udržovat nízko, i když vyšší marži se stejně nevyhne. Zatímco vínu delší skladování nevadí, piva tak dlouhou trvanlivost často nemají. »Snažím se být nejlevnější na trhu, ale nikoli za každou cenu. Některé české speciály mohou lidé koupit v supermarketu levněji, ale u nás je výhodou šíře nabídky,« říká Charvát.

Trh se zvětšuje

Podle posledních průzkumů Češi vypijí téměř 160 litrů piva na osobu a rok. Zatímco však ve světě existuje spousta druhů piva, v Česku se donedávna konzumovalo téměř výhradně pivo plzeňského typu.

Jen v Belgii, která je s námi počtem obyvatel srovnatelná, se přitom vyrábí na 400 druhů piv, o něco nižší počty jsou v Nizozemsku, Anglii nebo Německu. Vedle spodně kvašených, kam patří piva plzeňská, jsou to svrchně kvašená, například britský ale, porter nebo stout a pšeničná piva, a dále lambiky a krieky neboli spontánně kvašená.

Český trh s pivními speciály sice není masová záležitost, ale podle majitelů specializovaných obchodů o ně má zájem až pět procent lidí. Hlavně ve větších městech je slušná základna stálých zákazníků. Tento trh se navíc stále zvětšuje, jak lidé zkoušejí nové věci. Dnes již mnoho restaurací nabízí alespoň jedno speciální pivo.

»Lidé rádi zkoušejí. Třeba si tu jeden zákazník koupil třetinku piva Sink the Bismarck! od pivovaru BrewDog za 1600 korun. Také jsem tu měl dvě láhve Tactical Nuclear Penguin od stejného pivovaru a také se prodaly,« dodává.

Zatím obchod dotuje

Charvát zatím provoz Pivkupectví dotuje z provozu hospody, ale do budoucna počítá, že si na sebe obchod dokáže vydělat. »Momentálně jsem narazil na finanční limity, které omezují rychlejší rozšiřování nabídky,« dodává Charvát. O úvěrech ani společnících přitom neuvažuje, protože už se jednou spálil a nechce chyby opakovat.

»Na začátku při otevírání hospody jsem měl stejně naivní představy jako většina lidí, že restaurace je výnosný kšeft. Ale je to hlavně spousta práce,« dodává Charvát. Veškerý zisk zatím dává zpět. Nejprve do zkvalitnění hospody, kde letos přibyla nekuřácká část, později do založení a rozvoje prodejny. Jak se mu bude dařit, se dá soudit podle ostatních podniků, které se přes skromné začátky pomalu rozvíjejí. Navíc se dá očekávat, že se zájem bude stále zvětšovat, takže finanční soběstačnost nuselské prodejny rozhodně není nereálná.

Charvátovo Pivkupectví přitom není jedinou prodejnou s pivními speciály. Nejstarší je 1. Pivní galerie v pražských Holešovicích, dlouho funguje také Pivovarský klub v Karlíně. Relativně nová je Pivní galerie Base Camp v Bubenči. Mimo Prahu je nejrozsáhlejší Pivoňka v Hradci Králové provozovaná od roku 2008. Poměrně velkou nabídku má také Pivní klenotnice v Havlíčkově Brodě nebo Svět piva v Letech.

Podobnou díru na trhu před časem objevil Jiří Malík, který začal dovážet holandské sýry. Prodejny Cheesy dnes nejsou pouze v Praze, ale i ve spoustě malých měst. Nedávno navíc začaly prodávat také belgická trapistická piva jako doplněk k belgickým sýrům.

Neobvyklá piva v Česku

- V České republice je 47 průmyslových pivovarů a 77 minipivovarů. Ještě v roce 2004 zde bylo pouze 48 minipivovarů.

- Výrazně roste počet pivních speciálů. Zatímco v roce 2004 vyráběly minipivovary 42 speciálních piv, loni to bylo již 97.

- Minipivovary vynikají pestřejší nabídkou svrchně kvašených piv a piv ochucených. Výrazný je nárůst zejména pšeničných piv, zatímco před pěti lety jich bylo méně než pět, nyní je vyrábí již osmnáct minipivovarů, které nabízejí devatenáct značek.

- O pivní speciály se zajímají také průmyslové pivovary, zejména ty střední velikosti. Dnes vyrábějí 56 speciálů a 27 piv neobvyklých.

Zdroj: Ekonom iHNed.cz | Autor: Pavel Kočička

Bavorský státní pivovar Weihenstephan dokončil optimalizaci zásobování tlakovým vzduchem, speciálně pro menší množství, které je potřeba především ve dnech pracovního volna. Byly hledány nové, úsporné kompresory vhodné pro místní provoz. Výběr padl na PureAir, kompresor od společnosti CompAir, který pracuje na základě nového principu komprese bez oleje.

Díky cílené eliminaci ztrát vzniklých možnou netěsností může pivovar vyrábět potřebný tlakový vzduch se zhruba o 30 % menšími náklady na energii.

V případě této nové technologie výroby kompresorů byly zcela splněny podmínky pivovaru, zejména spolehlivost zdroje, která je zajištěna popisem údržby a stanovení činností obsluhy prostřednictvím tzv. „bezstarostného balíčku“. Zde přebírá odpovědnost za použití kompresorů CompAir. Přičemž v průběhu prvních pěti měsíců od uvedení kompresoru do chodu nebylo nutné provádět žádné servisní činnosti.

Z měření spotřeby elektrického proudu vyplynulo, že na základě kombinace kompresoru PureAir a eliminace ztrát netěsností může být ušetřeno okolo třetiny elektrické energie. Tím se může investice do nového regulovatelného kompresoru rychle amortizovat a pivovar Weihenstephan může, i díky nové parní kotelně s využitím odpadního tepla s optimalizovanou stanicí tlakového vzduchu, docílit efektivních zisků.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autorka: Iva Hvízdalová | BRAU INDUSTRIE

Kdybyste si chtěli vzít na palubu kosmické lodi nějaké alkoholové osvěžení, řiďte se poměrem objemu a výkonu. Láhev pálenky je nepoměrně skladnější než basa piva, které se navíc ve vesmíru skoro nedá pít.

Ve stavu beztíže bublinky CO2 nestoupají z nápoje a zůstávají uvnitř tekutiny. Místo pivního zlatavého moku tak vzniká podivně neforemná pěna. Nepočítejte ani s tím, že si svůj oblíbený nápoj natočíte z pípy. Vzduch, který normálně udržuje v sudu správný tlak, se totiž při absenci gravitace promíchá s jeho obsahem a z ventilu vám bude znovu probublávat jen pěna. Nizozemští vědci proto v roce 2000 vyrobili speciální sud s pružnou membránou uvnitř. Vzduch se pumpuje mezi stěnu a membránu a pivo tak může ze sudu vytékat normálně.

Ale i kdyby si kosmonauti pivo nakonec natočili, budou mít potíže při jeho konzumaci. V beztížném stavu zůstanou bublinky CO2 zamíchané nejen v tekutině, ale i v žaludku. Pokud by si tedy plynem přesycený astronaut chtěl odříhnout, bude to takříkajíc i se šťávou. Další důvod je ten, že tlak bublinek CO2 by mohl způsobit, že láhev v beztížném stavu exploduje (proto nejsou na palubě sycené nápoje).

Představa sklenice dobře vychlazeného piva je však až příliš lákavá. Jeho specifické složení zajímá vědce a masová popularita zase majitele pivovarů, pro které by bylo vesmírné pivo skvělou reklamou.

Studentka americké univerzity v Coloradu Kirsten Sterrettová tak dokonce napsala disertaci na téma kvasného procesu ve vesmíru. Celý experiment sice zaplatil pivovar Coors, ale proces přípravy piva je z vědeckého hlediska skutečně zajímavý.

Kvasinky totiž ve stavu beztíže nemohou klesnout na dno a CO2, vznikající při kvašení, nemůže stoupat vzhůru. Výsledky testů na palubě vesmírné stanice však byly překvapivě dobré – vesmírné pivo chutná skoro stejně jako pozemské.

Zdroj: Panorama 21. století

Sběratelskou vášeň Petr Hrubý (65) podědil po svém otci. „Měl radost, že sbírám, ale chtěl, abych se věnoval jako on známkám,“ vysvětlil. Více ho ale zaujaly pivní etikety, které sbírá od roku 1986 jako jediný na Strakonicku. Kromě etiket, kterých má v albech celkem 25 045 kusů, sbírá také pivní tácky.

Kde máte svou objemnou sbírku?

V pracovně. Etikety jsou v šanonech a zabírají celou jednu stěnu. Když je hezky, házím nové přírůstky do krabice a v zimě k nim sednu a lepím je na archy papíru, píši popisky.

Kolik novinek v etiketách ročně vyjde?

Dnes je velký boom malých pivovarů. Nových etiket je ročně dvacet až třicet.

Sbíráte i použité pivní tácky?

Také, ale vybírám. Posílají mi je i kamarádi. Vozil jsem je z dovolené. Nebo vzpomínám, jak jsem v Žilině na náměstí obešel všechny restaurace a z každé si odnesl tácky.

Máte jako sběratel pivních tácků a etiket rád pivo?

Mám, ale nevypiji ho moc. Když jsem šel pro tácek do hostince, často jsem si pivo ani dát nemohl, protože jsem řídil.

Podléhají i pivní etikety módním trendům?

Přicházejí do módy dvoulitrové pet lahve. Na nich jsou dlouhé průsvitné etikety, když se drobet zahřejí, kroutí se. Sbírám ale také sudovky, etikety, které se lepí na pivní sudy, ty jsou malinké a kulaté.

Platí i v pivních táccích tisková chyba za sběratelskou zajímavost?

Mám několik tácků, kterým chybí vytištěná rubová strana. Nebo mám etikety s trochu jinými tisky nebo barvami než ostatní.

Kdo po vás sbírku převezme?

To mi na srdci neleží. Vím, že nikdo v ní dál pokračovat nebude.

Sbírka známek vašeho otce vám zůstala jako památka na něj?

Jednou jsme seděli celá rodina u stolu a on tehdy pronesl: Všechny vás upozorňuji, zatím ústně, že svou sbírku dávám vnučce. Má ji dodnes, ale ani ona ve filatelii nepokračuje.

Sběratelská vášeň se ve vaší rodině dědí?

Je to možné. Když byla dcera malá, sbírali jsme spolu obaly od žvýkaček. Potom sbírala ubrousky. Mně sběratelství přináší velkou radost. Je to zkrátka vášeň.

Zdroj: Strakonický deník.cz | Autorka a foto: Kateřina Malečová Suková

Z Pražského hradu přichází provokativní názor: Češi nerozumějí pivu! Smrtelně vážně ho vyslovil padesátiletý Ladislav Jakl, prezidentův tajemník.

Češi podle něj vynikají jediným druhem piva, ležákem původem z Plzně. "Ten se u nás vaří dobře, ale to i leckde jinde. Potíž je v tom, že tento typ piva úplně zničil různorodost, a nebýt mikropivovarů, pil by se tu jenom ležák. Přitom druhů piv je nepřeberné množství: na celosvětové přehlídce v Denveru mají 92 kategorií – umí průměrný Čech vyjmenovat aspoň dvě nebo tři?"

Nutno přiznat, že Jakl se v pivu vyzná, je to jeho životní koníček. "První etapa začala tak v sedmnácti, kdy jsem buď mohl chodit pít víno na diskotéku, nebo pivo do hospody s máničkama, přičemž to druhé pro mě byla jediná možnost. I tehdy jsem byl rád za pivo lepší, ale neomdlel jsem, když skvělé nebylo. Posledních deset let už to mám jinak, teď mě samo pivo extrémně zajímá, doma mám ohromnou pivotéku, v ní asi dvě stě padesát druhů..."

Dnes už nepije pivo na litry, ale přesto si dobře pamatuje na svůj osobní rekord. "Roku 1981 jsem na chmelové brigádě vypil sedmatřicet piv za den. Ale asi polovina z toho byly desítky," upřesňuje muž, který posledních pětadvacet let chodívá každý čtvrtek do jedné a té samé hospody na pivo, a neexistuje síla, která by mu v tomto rituálu zabránila; ani prezident Klaus ne. "Hospoda je totiž můj pevný bod ve vesmíru," svěřuje se prezidentův poradce v rozhovoru pro MAGAZÍN DNES.

Velký rozhovor čtěte v zítřejším Magazínu DNES: Proč říká Jakl o prezidentovi, že je "kopyto"? Čím to, že se ti dva už třináct let snesou? Proč se spolu hádají? A co bude Jakl dělat, až Klaus odejde z Hradu? Bude vařit pivo?

Zdroj: XMan iDnes.cz | Autor: Tomáš Poláček | Foto: Folimanka Blues.cz

Restaurace, obchody, nádvoří se zelení a především atraktivní bydlení v centru - to vše má Olomoučanům nabídnou po proměně bývalý měšťanský pivovar v Lafayettově ulici. Soukromý vlastník objektu zdevastovanou barokní památku začne opravovat už příští rok.

Mohutný objekt sloužil dříve jako sladovna a v posledních letech jako sklad. Investora budou změny stát kolem sto třiceti milionů.

Technickou barokní památku už deset let vlastní společnost Měšťanský pivovar. Místo skladu ječmene zde majitelé plánují rezidenční bydlení: v budově vznikne přibližně dvacet atypických podkrovních nebo mezonetových bytů v nadstandardní kvalitě.

„Podle předběžných odhadů se bude jejich cena pohybovat kolem pěti až osmi milionů korun. Odvíjet se však bude i od velikosti bytu. V přízemí plánujeme restaurace a obchody. Upravíme také nádvoří, které zaplní zeleň. Pod ním pak bude podzemní parkoviště zhruba pro čtyřicet automobilů,“ popsal za investora Miroslav Kurka.

Velká okna zakryjí žaluzie

Původně se v části pivovaru uchovával ječmen. Budova tedy má jen malá okna. Architekti z ateliéru Cigler Marani Architects se tak museli vypořádat s oříškem. Jak budovu dostatečně prosvětlit, aby byty odpovídaly modernímu standardu?

„Byl to snad jeden z nejtěžších úkolů, které jsme s kolegy řešili. Směrem do ulice plánujeme opravit fasádu i střechu, ale ponechat jí historický ráz. Do dvora prorazíme velká okna, které zakryjí dřevěné žaluzie. Ty budou respektovat tvar původní stavby. Když majitelé bytů budou chtít, tak žaluzie roztáhnou a do prostoru tak vnikne světlo,“ vysvětlil architekt.

Autoři přestavby chtějí ve všech bytech zachovat prvky, které lidem připomenou, kde bydlí. „Aby si uvědomili, že žijí v prostorách cenné barokní památky. Centrum města se pomalu vylidňuje, ale takové bydlení se sem určitě hodí. Jsme ale teprve na začátku. Projekt se bude ještě vyvíjet,“ doplnil architekt.

Památkáři: Trváme na kvalitě technických detailů

Tým odborníků musel všechny opravy a postupy konzultovat s památkáři, kteří budou i nadále kroky investora sledovat.

„Pivovar je zachovalá technická památka. Hlavně díky tomu, že sloužil jako sklad. Z hlediska památkové péče proto na investora klademe velmi přísné požadavky. Chtěli jsme, aby zachoval především dispozice objektu. Také trváme na kvalitní rekonstrukci technických detailů,“ uvedla Vlasta Kauerová, zástupkyně památkového odboru magistrátu města.

Oprava velké budovy vyjde na sto dvacet až sto třicet milionů korun. Začít s pracemi by investor chtěl už v příštím roce.

„Pokud se podaří získat dostatečné finance. Náklady budou vysoké, protože dům není nyní v dobrém stavu. Žádáme peníze i z evropských fondů. Jestli vše půjde hladce, tak už v roce 2012 by se do pivovaru mohli nastěhovat první lidé,“ doplnil Kurka.

Pivovar začali stavět v roce 1714

Podle primátora města Martina Novotného pivovar čeká na svou opravu dlouho.

„V minulosti bylo několik zájemců, kteří jej chtěli přestavět, všichni ale nakonec od svého záměru upustili. Jsem proto rád, že se tentokrát našlo přijatelné řešení, které nenaruší jeho historickou hodnotu,“ podotkl Novotný.

Se stavbou pivovaru se začalo v roce 1714. V 18. století produkoval deset až dvacet hektolitrů piva ročně. To však přestalo na začátku dalšího století stačit, a proto se měšťané rozhodli postavit další pivovar na kraji města.

Z budovy v Lafayettově ulici se tak stala sladovna. V posledních letech jej využíval státní podnik Řempo jako sklady.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Olomoucký deník.cz | Autorka: Lucie Bukvová

Minipivovary nebo malé průmyslové pivovary od Destily vyjdou na 4,5 až 12 milionů korun. Zájem je hlavně ze zemí bývalého východního bloku.

Zatímco je u běžné strojírenské firmy přípitek jen slavnostním vyvrcholením dokončené zakázky, u firmy Destila rozhoduje o jejím doplacení. "Až když je náš odběratel spokojen s degustací, splnili jsme všechny podmínky smlouvy," říká Karel Dvořák, spolumajitel a jednatel brněnské společnosti specializující se na výrobu a vývoz minipivovarů a malých průmyslových pivovarů. A degustace bývají zjevně úspěšné. "I nyní, v dobách krize, jsme v situaci, kdy výrobu vlastními silami nezvládáme," přiznává.

Destilu táhne v současné době vzrůstající objem exportu (tvoří více než polovinu obratu), a to zejména do zemí bývalého východního bloku, např. do SNS, Vietnamu, Mongolska, Kuby, Sýrie. "Cesta tam je nejjednodušší, znají nás dobře z minulosti," říká Dvořák a vzpomíná na doby, kdy byl vývoz tohoto zařízení v rukou socialistického podniku zahraničního obchodu Technoexport.

Česká oktávie vs. drahý mercedes

Nejvíce pivovarů má dnes Destila rozeseto v Rusku. Postavila jich tu již 30 a probila se k devítiprocentnímu podílu na trhu. V Rusku, ale i v ostatních zemích s nepříliš silnou pivní tradicí, bere na sebe firma veškerou zodpovědnost za výsledný produkt, proslulá česká pivovarnická tradice prý totiž zavazuje. "Investorovi prostě musíme kvalitní pivo z našeho stroje vydolovat, nic jiného od nás neočekává," vysvětluje Dvořák. "Třeba Rusové považují české pivo za nejlepší na světě, a proto po nás chtějí většinou minipivovary na výrobu piv plzeňského typu," vysvětluje. A tak Destila s sebou do zahraničí vozí i sládky a kvalitní české suroviny.

Takzvané "zádržné", doplatek celkové částky za minipivovar, proplácený až po uvaření první várky kvalitního piva, dosahuje většinou deseti procent z celkové hodnoty zakázky. Na ruském trhu se však s problémy s platbami firma dosud nesetkala. "Rusové platí opravdu dobře," potvrzuje Dvořák. Na zdejším trhu, ale i ostatních trzích zemí SNS (v Ukrajině, Tádžikistánu, Ázerbajdžánu či Kazachstánu), soupeří Destila především s německými dodavateli minipivovarů, stále aktivnější jsou ovšem i maďarští či slovenští výrobci.

"Třeba Němci nebo Rakušané jsou dražší než my, zákazník si proto často raději než německý mercedes vybere kvalitní českou oktávii," pokouší se o porovnání Dvořák.

Běžně dodávaný minipivovar má kapacitu výstavu 2000 hektolitrů piva ročně a přijde zhruba na 4,5 milionu korun. Za malý průmyslový pivovar (a zároveň největší, jaký firma vyrábí) s výstavem kolem 10 000 hektolitrů ročně zaplatí zákazník 10 až 12 milionů a do Ruska jej odveze přibližně deset kamionů.

Kromě výroby malých pivovarů realizuje Destila i dodávky jednotlivých kusů zařízení, obzvláště varen nebo speciálních naplavovacích filtrů i do zemí, jako jsou Japonsko, USA nebo Hongkong. Kuriózní prý byla dodávka do Peru. Zákazník, jenž si přijel pro minipivovar, si okamžitě objednal i dodávku pěstitelské pálenice. "Když uviděl destilační aparát, hned ho chtěl," vzpomíná Dvořák. Zařízení nyní v Andách vyrábí rum ze zkvašené cukrové třtiny a destilát z ananasu. Výroba a dodávky pěstitelských pálenic byly přitom dlouho výhradně tuzemským artiklem dominantně moravským.

V Česku se musíme polepšit

Ještě před pár lety vyráběla Destila ročně kolem pěti minipivovarů (či malých průmyslových pivovarů), letos jich postaví osm. Údajně by jich bez problémů udala na trhu každý rok až celý tucet. "Chceme rozšířit výrobu, ale narážíme na nedostatek kvalifikovaných lidí," stěžuje si Dvořák. "Citelně nám chybějí hlavně vysoce kvalifikovaní dělníci," říká.

Za celou dobu existence postavila firma mnoho desítek minipivovarů, nicméně v tuzemsku překvapivě pouze tři. "Poptávka zvenčí je tak vysoká, že jsme prakticky jen exportovali. Ze zahraničí se nás ovšem často ptají, proč je našich pivovarů v České republice tak málo. Tady se chceme polepšit," říká.

Firma s 60 zaměstnanci měla v roce 2009 obrat sto milionů korun. Destila, původně výrobní družstvo, vyrábějící plynové kotle a zařízení pro lihovary, má zajímavou historii. Přežila všechny násilné a divoké změny vlastnických struktur v Československu za poslední desítky let. Její zakladatelé ji totiž roku 1947 dali do vínku formu družstevního vlastnictví. "Tenkrát už tušili, že družstevnictví bude jedinou cestou, jak se vyhnout znárodnění," říká Dvořák. Do roku 1989 pak kvůli platným zákonům měla pouze družstevní podílníky.

Jako družstvo fungovala Destila až do roku 2007, kdy byla na členské schůzi transformována na společnost s ručením omezeným. "Družstevnictví bylo nepružné, každý chtěl mluvit do chodu fabriky. A jak mohli členové vedení zavádět úsporné nepopulární kroky, když jejich funkce závisely na volbě svých podřízených?" uzavírá Dvořák.

Zdroj: HN iHNed.cz | Autor: Petr Býma

Královský pivovar Krušovice, ve spolupráci s Národním zemědělským muzeem a Chvalským zámkem, připravil výstavu s názvem „O pivovarnictví a pivu“. Tato expozice mapuje historii a vývoj vaření piva v českých zemích a také dokumentuje základní výrobní postupy i vývoj designu lahví, pivních etiket a tácků.

Návštěvníci se dozvědí vše o vaření piva a vývoji výrobních technologií i to, jaký je rozdíl mezi pivem anglického a českého typu. Výtečná krušovická piva je samozřejmě možné přímo na výstavě ochutnat.

Výstava „O pivovarnictví a pivu“ probíhá od 10.září do 28.listopadu 2010, otevřeno je od úterý do čtvrtka, vždy od 10 do 17 hodin. Chvalský zámek je velmi dobře dostupný, a to i městskou hromadnou dopravou. Cesta autobusem ze stanice metra Černý Most trvá pouhé 4 minuty.

Za základní vstupné zaplatí návštěvník 30 Kč, snížené vstupné činí 20 Kč. Rodina zaplatí 70 Kč, děti do šesti let mají vstup zdarma.

„Milovníci pěnivého moku získají na výstavě přehled o pivovarském řemesle a jeho historii a osvojí si také informace o zahraničních pivech. Dozvědí se, kde a kdy se pivo začalo vyrábět i které osobnosti z české historie se podílely na vzestupu světového pivovarnictví. Součástí výstavy jsou i exponáty, které byly zapůjčeny z Královského pivovaru Krušovice,“ říká Josef Helebrant, specialista na historii Královského pivovaru Krušovice.

Kulturní památka Chvalský zámek v Horních Počernicích, kde se výstava „O pivovarnictví a pivu“ koná, je původní středověkou gotickou tvrzí se zachovalými střílnami, která je zapsána v Ústředním seznamu památek. Po staletí je tento objekt vnímán jako dominanta původní obce a historicky přirozené centrum. Současně slouží objekt jako společenské a kulturní středisko současné městské části.

Další informace o výstavě najdete na stránkách www.chvalskyzamek.cz. Více o Královském pivovaru Krušovice a jejich pivním portfoliu najdete na www.krusovice.cz.

Zdroj: Výstavy Kdykde.cz

Nový způsob kontroly přepravek naplněných vratnými obaly s nápoji využívá vedle kamery i liniový laser. Tím se liší od dosavadních běžných kontrolních systémů.

Systém kontroly naplnění přepravek liniovým laserem obstál v průběhu zatěžkávacích ověřovacích zkoušek i ve zvláště složitých aplikacích. Vyznačuje se nejen vysokou flexibilitou co se týče velikostí a druhů používaných přepravek, ale také svým vysokým komfortem pro práci obsluhujícího personálu. To vše je dosaženo při současném snížení nákladů na mechanické součásti a senzory potřebné pro jeho konstrukci.

Zdroj: Agronavigátor | BRAUWELT | Autorka: Iva Hvízdalová

Pojízdné cyklohospody se v Německu staly hlavní atrakcí mnoha pánských i dámských jízd. V Düsseldorfu je nyní zakázali. Šlapací nálevny jsou prý nebezpečné a brzdí dopravu ve městech.

Turisté sedí okolo stolu, šlapou do pedálů, sami si čepují pivo, poslouchají hudbu a obdivují okolní pamětihodnosti. Nyní se zdá, že mobilním pohostinstvím v Německu zvoní hrana. Soud v Düsseldorfu rozhodl o jejich zákazu s odůvodněním, že jsou příliš nebezpečná a obtěžují další účastníky silničního provozu.

Ostatní řidiči si na pojízdné hospody stěžovali kvůli neurvalému chování jejich hostů. Šlapací nálevny také způsobovaly dopravní zácpy. Úměrně s přibývajícími kilometry a vypitými litry piva se zmenšovala ochota turistů vkládat sílu svých svalů do pedálů. Vozítka tak brzdila dopravu ve městě.

Podle rozhodnutí soudu si cestovní kancelář musí od nynějška požádat na provoz cyklohospod o speciální povolení, které podle listu The Guardian jen tak někdo nedostane. Přestože rozhodnutí soudu se týká jen Düsseldorfu, ostatní německá města mohou jeho příkladu brzy následovat.

Rychlost? Maximálně deset litrů piva za hodinu

Udo Klemt, šéf cestovní kanceláře BierBike, která pivní šlapadla pronajímá, se nehodlá jen tak lehce vzdát. Za rozhodnutím soudu je prý snaha zničit velkolepý úspěch jeho byznysu. Pronájem mobilní hospody na dvě hodiny stojí 280 eur, jen za poslední rok jich Klemt v celém Německu pronajal 150 tisíc.

Bizarní vynález pochází z Nizozemska, ale velké úspěchy slavil především v Německu, kde si ho turisté mohou pronajmout v čtyřiatřiceti městech. Šlapací hospody známé také jako "mobilní konferenční stoly" pojmou až šestnáct pijáků. Celý kolos řídí zaměstnanec cestovní agentury, který se mlsání malvazu pochopitelně neúčastní.

Celý stůl může vypít maximálně deset litrů piva za hodinu. Během cesty řidič několikrát zastaví kvůli pauze na toaletu. Za znečištění veřejného prostranství hrozí turistům pokuta 250 eur.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Adam Hájek

Kvalitativní vlastnosti různých chmelových preparátů, délka varu a množství použitých chmelových pelet významným způsobem ovlivňují senzorické charakteristiky výsledného piva. Použití chmelových pelet na začátku várky vede k tomu, že pivo se stává harmoničtější než při použití čistého CO2 extraktu. Přitom 50% přídavek napomáhá stejným způsobem k celkovému harmonickému vjemu, jako při použití 100 % pelet na začátku várky. Studie provedená vědci z Technické univerzity v Mnichově, z Ústavu pivovarství a nápojářství, ukazuje významný vliv chmele na chuťový prožitek a harmonii výsledného piva. Prostřednictvím dávky chmelových pelet získá pivo kromě aromatických a hořkých látek ještě další složky (polyfenoly, nespecifické měkké a tvrdé pryskyřice), které mají pozitivní účinek na harmonii výsledného nápoje.

S vhodnou technologií zpracování chmelových hlávek je možné docílit na jedné straně příjemné hořkosti a požadovaného chmelového aroma. Na druhé straně je zde i důležitý přínos pro harmonii a stabilitu chuti.

Zdroj: Agronavigátor.cz | BRAUWELT | Autorka: Iva Hvízdalová

Pivní festival Oktoberfest je neodmyslitelně spjat s Německem. Jeho obdoby se ale konají po celém světě a naleznete ho i na místech, kde byste ho zřejmě nečekali. Takovým místem je i vesnice Taybeh severovýchodně od Ramalláhu. Právě zde se v sobotu Oktoberfest konal a sešli se na něm jak místní, tak i cizinci. Pinta místního piva se prodávala za 10 šekelů a kromě piva se návštěvníci mohli zabavit hudbou nebo tancem.

Ano, Palestinští Arabové jsou sice většinou muslimové a islám jim alkohol zakazuje, ve vesnici Taybeh ale žijí Arabové křesťanského vyznání a těm v popíjení piva nebrání nic, tedy minimálně náboženství určitě ne.

Pivo se v Taybeh vyrábí od roku 1994. Kromě běžného piva se tu vyrábí i nealkoholická verze pro muslimy. Místní pivo se vyváží do Izraele a do Japonska. Pokud na toto pivo narazíte v Evropě, s největší pravděpodobností se nejedná o dovoz z Taybeh, ale o pivo vyrobené v Belgii pod Německou licencí. Zajímavostí je, že chmel pro výrobu piva se dováží z České republiky.

Zdroj: Israel.cz | YnetNews | Foto: Ralf Lotys

Nealkoholické pivo nám chutná. Loni jsme ho vypili 580 000 hektolitrů, pětkrát víc než před deseti lety

Ve spotřebě klasického piva jsme první na světě, v pití nealkoholického druzí. Ročně ho vypijeme zhruba půl litru na osobu, Španělé ještě o půl litru víc. V Česku ho dnes vaří nejméně 23 pivovarů a další značky neustále přibývají.

Pivo pro řidiče se začalo vyrábět v roce 1975 v tehdejších Jihočeských pivovarech v Českých Budějovicích. Nápoj dostal název PITO, který vznikl spojením první a poslední slabiky slov PIvo a auTO. Tenkrát nechutnalo tak jako to dnešní.

Pivo jako light nápoj

Tak trochu v rozporu s češtinou se mu říká „nealkoholické“, ačkoliv podle českých předpisů může mít až půl procenta alkoholu. V USA by bylo označeno jako „lehký sladový nápoj“, pivo alcohol free musí mít absolutní nulu.

Půl procenta alkoholu je tak malé množství (stejné je třeba v kefíru), které se stačí z krve odbourat už během konzumace. Ani po pěti půllitrech se tedy řidič neopije. A že by jich vypil víc, zřejmě nehrozí. Nealkoholické pivo má totiž nižší pitelnost neboli potřebu napít se dalšího. Výhodou je také nižší energetická hodnota – zatímco běžné výčepní pivo má 1 400 kJ/1 l, nealkoholické jen 800 kJ, takže se řadí do kategorie light nápojů.

Jak se vyrábí?

Způsobů, jak vyrobit pivo bez alkoholu, je víc, ale v podstatě jde o dva základní principy: jeden omezuje tvorbu alkoholu, druhý odstraňuje alkohol z hotového piva.

Tuzemské pivovary používají nejčastěji metodu zastaveného kvašení. Výhodou tohoto postupu je, že nepotřebuje speciální zařízení, pouze je upraven varný postup a hlavně zkrácen proces kvašení. Zjednodušeně řečeno, sládek nenechá mladinu kvasit jako při výrobě klasického piva, ale rovnou ji „pošle“ na dokvašení do sklepa. Kvašení zastaví ve chvíli, kdy pivo dosáhne požadované půl procento alkoholu. Takto vyrobené pivo mívá někdy výraznou mladinovou příchuť.

Úplně jiným způsobem vzniká v Česku nejprodávanější nealkoholické pivo Radegast Birell. V nošovickém pivovaru používají speciální kmen kvasnic, který sám od sebe blokuje produkci alkoholu při kvašení.

Výroba piva odstraněním alkoholu vakuovou destilací, dialýzou nebo reverzní osmózou je finančně náročná a vyžaduje speciální technologické zařízení. Tímto způsobem vyrábí nealkopivo pouze pivovar v Černé Hoře.

SLOVNÍČEK Když je vůně a chuť... mladinová – nasládlá hrubá vůně a chuť mladiny, pivního „polotovaru“ esterová – po ovoci, nejčastěji banány, zelené jablko, maliny oxidační – chuť a vůně starého zvětralého piva, působením kyslíku medicinální – po dezinfekci, třeba z chlorované vody, závažná chyba autolyzační – vzniká rozkladem kvasnic při špatné technologii diacetylová – těžká máslová po kyselině mléčné – do některých nealkoholických piv se přidává kyselina mléčná, aby se okyselilo, neměla by však vystupovat

Zdroj: Zprávy iDnes.cz

V testu nealkoholických piv zklamala dvě piva – měla víc alkoholu, než je povoleno. Naopak příjemně překvapila polotmavá.

Koupili jsme 360 lahví piva, 1 300 plastových kelímků, vytiskli (a pak spočítali) 1 200 degustačních lístků, pozvali 35 odborníků, mezi nimiž byli i sládkové z pivovarů, a dali jim ochutnat 30 vzorků nealkoholických piv. Naslepo, aby nevěděli, jaké pivo hodnotí. Které z nich jim chutnalo nejvíc?

Není to nejprodávanější nealkoholické pivo v České republice Birell Radegast – ten skončil dokonce až v druhé polovině soutěžního pole. Není to ani Bernard S čistou hlavou, který má mnoho příznivců – ten byl na desátém místě. Vítězem se stal Platan Nealko z produkce společnosti K Brewery. Rozhodla o tom mimořádně velká porota 35 degustátorů v unikátním testu, který MF DNES připravila ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze.

Obě značky, které se ucházejí o přízeň zákazníků, přesto prokázaly, že patří k nejlepším, ale ve své polotmavé verzi. Polotmavý Birell, novinka, kterou uvedl na trh Plzeňský Prazdroj v srpnu, skončil na druhém místě, těsně před polotmavým Bernardem S čistou hlavou Jantar free. Obě polotmavá nealkoholická piva se tak postarala o překvapení testu.

Dvě piva mají víc alkoholu

Další překvapení přinesly analýzy obsahu alkoholu. Dvě piva – Vratislavický Pilot a Chodovar – měla více alkoholu než povolených 0,5 procenta. U obou naměřili v laboratoři Vysoké školy chemicko-technologické a následně ještě ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském 0,58 procenta. „Není to mnoho, ale závažné to rozhodně je. Ta piva nesplňují klasifikaci nealkoholického piva,“ říká profesor Karel Melzoch z VŠCHT Praha.

„To mě hodně překvapuje, tak vysoké číslo jsme nikdy neměli,“ reagoval sládek pivovaru Hols ve Vratislavicích Petr Hostaš. Právě tam se vaří Vratislavický Pilot, tedy jedno z piv, jež neprošlo testem. Objem alkoholu se podle sládka pravidelně ověřuje, sérii, která neprošla, je připraven okamžitě stáhnout z trhu.

Že jen malé překročení limitu alkoholu v nealkoholickém pivu může být problém, potvrzují další experti. „Pro řidiče to může být i nebezpečné. On věří, že si dává nealko, a přitom do sebe dostane alkohol,“ komentoval test výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

„Je prokázáno, že pivo s obsahem alkoholu do půl procenta řidičům nevadí a že po něm nic nenadýchají. Právě proto je v předpisech stanovena půlprocentní hranice. Když bude policista přísný, tak nebude jinou než nulovou hodnotu tolerovat,“ dodal Veselý.

Všechna ostatní testovaná piva se do stanovené hranice vešla, podíl alkoholu v nich se většinou pohyboval mezi 0,38 a 0,49 procenta, některá měla dokonce jen kolem čtvrtiny procenta.

Nealkoholické pivo s alkoholem se v testu MF DNES objevilo už před pěti lety, jeden ze vzorků obsahoval dokonce 0,99 procenta alkoholu. Značka už dnes není na trhu.

Kromě těchto dvou hříšníků se už žádný propadák v testu neobjevil, některá piva se však nepředvedla v nejlepším světle. Stačí se podívat do přehledu. U některých vystupovala příliš výrazná mladinová vůně a chuť, jiná měla závažnější nedostatky v podobě medicinální nebo diacetylové příchuti. Většinou se to týkalo pivovarů, které vyrábějí nealkoholické pivo v malém množství.

Česká republika – nová velmoc nealkoholického piva?

Na druhou stranu test ukázal, že na trhu je hodně nealkoholických piv, která si zaslouží pozornost. Většina vzorků byla dobrá nebo velmi dobrá. Téměř polovina si z testu odnesla medaili, třebaže na zlato, které jsme vyhradili pivům s nejvyšším oceněním nad 80 bodů, nedosáhlo ani jedno. „Byla tady řada výborných piv, konzument si má z čeho vybírat,“ řekl po testu Jiří Faměra z K Brewery. „A to je skvělé, myslím že jsme velmoc v nealkopivech.“

Nejsme velmocí v množství vyprodukovaného či vypitého nealkopiva. „Podíl na celkové spotřebě je v Evropské unii pět procent, Španělé mají dokonce 15 procent, u nás jsou to přibližně čtyři procenta,“ vysvětluje ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

Unikátní je však množství značek, nejméně 23 pivovarů vyrábí 28 značek, další dvě zahraniční (Clausthaler a Stella Artois) zastupují a dodávají na český trh. „U nás má téměř každý pivovar své vlastní nealkoholické pivo. To nikde jinde není,“ říká Veselý. „Obvyklejší je, že se některý pivovar specializuje na výrobu nealkopiva a nic jiného nedělá, jako třeba německý Clausthaler.“

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autorka: Hana Večerková

Dne 24.9,2010 uspořádala MF DNES, v čele s paní redaktorkou Hanou Večerkovou, velkou odbornou degustaci nealkoholických piv a zástupci SPP byli na tuto prestižní degustaci též pozváni. Degustace probíhala na Vysoké škole chemicko -technologické pod dozorem erudovaného degustátora Ing.Jana Šuráně. V porotě zasedlo na třicet pivovarských odborníků, kteří hodnotili v průběhu dne celkem 30 vzorků nealkoholických piv. Výsledky této degustace budou zveřejněny dne 6.10.2010 v MF DNES, později pak v ČT v rámci spotřebitelského pořadu Černé ovce.

Výsledky nelze zatím samozřejmě zveřejnit, přesto lze již nyní říct, že dle původního hodnocení, kdy se na pomyslné stupně vítězů dostanou piva, která budou mít více než 66 bodů, se tak tohoto pomyslného ocenění dostane celkem devíti nealkoholickým pivům.

TEST nealkoholických piv (výpis z instrukce degustátorům)

Princip: Jde o spotřebitelský test, nikoliv o soutěž! Hodnotí se bodový zisk, nikoliv pořadí. Hodnotí se stobodovou stupnicí, podobnou té, kterou používají vinaři – nejlepší vzorek může získat až 100 bodů. K bodům přiřadíme po skončení degustace pomyslné medaile podle tohoto klíče:

85,0 až 100 zlatá: absolutní šampion, mimořádný zážitek

76,0 až 84,9 stříbrná: vynikající pivo s výrazným charakterem

66,0 až 75,9 bronzová: velmi dobré pivo, hodné pozornosti

PS: Piva se hodnotila dle následujících měřítek: vzhled, vůně, chuť a celkový dojem

Za SPP degustavali piva: Tomáš Erlich, Ing. Tomáš Maier, Jaroslav Hovorka a Kateřina Daneková.

Zdroj: Přátelé piva.cz

Oktoberfest, který se poprvé konal před 200 lety a postupně se proměnil v čistě pivní festival, letos podle prvních odhadů navštívilo 6,4 milionu lidí.

Ačkoli rekord v návštěvnosti zlomen nebyl, podařilo se pravděpodobně vypít nejvíce piva v dosavadní historii.

Nejvyšší návštěvnost zaznamenal Oktoberfest v roce 1985. Rekordní množství piva se doposud vypilo před třemi lety, a to 6,94 milionu litrů. Letošní odhady říkají, že návštěvníci vypili celých 7 milionů litrů.

První Oktoberfest se konal 17. října 1810 u příležitosti sňatku bavorského korunního prince Ludvíka a princezny Terezie. Tehdy měla slavnost ještě výrazně sportovnější charakter než dnes. Konal se velký koňský závod a celá slavnost se odehrávala v duchu antických olympijských her.

Několikrát se Oktoberfest během posledních dvou set let konat nemohl, letos si připsal své 177. pokračování.

Otázkou zůstává, zda si slavný Oktoberfest udrží návštěvnost také příští rok - to už se na něj totiž bude vztahovat také absolutní zákaz kouření v uzavřených prostorech, který Bavorsko zavedlo od 1. srpna 2010.

Protože přípravy na Oktoberfest začínají s několikaměsíčním předstihem a protikuřácká opatření vyžadují stavební úpravy, dostala akce pro letošní rok ještě výjimku.

Zdroj: Aktuálně Centrum.cz

Výmluva řidičů na to, že malé množství alkoholu v jejich krvi způsobilo vypití několika nealkoholických piv, už nikdy před úřady neobstojí.

Nejvyšší správní soud rozhodl důležitý spor, v němž šlo to, jak potrestat řidiče, jemuž při kontrole naměřili v krvi 0,24 promile alkoholu. Tvrdil, že pil jen nealkoholické pivo.

Klíčovým faktem přitom bylo, že alkohol v jeho krvi jen nepatrně překročil hranici 0,20 promile stanovenou státem jako pozitivní důkaz pití alkoholu.

"V obecné rovině nejde vyloučit, že naměřená hladina alkoholu je zapříčiněna požitím více nealkoholických piv. Nealkoholická piva obsahují určité množství etylalkoholu. Právě z tohoto důvodu je však nutné považovat je (při nemírné konzumaci) za alkoholický nápoj," uvedli soudci v rozsudku.

Pil jsem, ale nealko

Soudci posuzovali případ ze severní Moravy, ve kterém se do sporu dostali řidič z Kopřivnice a Krajský úřad v Ostravě. Řidič byl za to, že mu bylo před rokem při rozboru krve zjištěno 0,24 promile, potrestán pokutou ve výši 12 tisíc korun a na půl roku nesměl řídit.

Řidič, který se bránil tím, že zvýšená hladina alkoholu v krvi je důsledek vypití několika nealkoholických piv, se obrátil na soud. Krajský soud v Ostravě rozhodl v jeho prospěch.

Podle ostravských soudců totiž z pokynu Ministerstva zdravotnictví vyplývá to, že za pozitivní důkaz na alkohol u řidiče se u krevní zkoušky považuje hladina vyšší než 0,20 promile. Tato hranice odpovídá zhruba jednomu velkému desetistupňovému pivu.

A 0,04 promile, které bylo u potrestaného řidiče nad touto normou, bylo podle krajských soudců natolik zanedbatelné, že řidič trestán být neměl. „Řidič nevykazoval žádné jiné známky požití alkoholu," popsali soudci s tím, že pivní zápach způsobilo pití nealkoholického piva.

Krajští úředníci ale poslali stížnost na Nejvyšší správní soud. Podle nich hladina alkoholu v krví byla zjištěna dvěma vyšetřeními, které zcela jasně dokazují, že muž řidil auto pod vlivem alkoholu.

Pokud by tyto testy byly zpochybněny, popřelo by to podle ostravských úředníků dosavadní praxi v trestání řidičů. "Znamenalo by to, že je v každém jednotlivém případě třeba zkoumat, zřejmě znalecky, nejen výši hodnoty alkoholu v krvi určité osoby, ale také to, jakým způsobem prokázaná hladina alkoholu ovlivnila její chování a vnímání. Takový výklad zákona by učinil uvedené delikty v podstatě neprokazatelnými, nebo jen s nepřiměřenými obtížemi," napsali do stížnosti.

Nevymlouvejte se, trest je správný

Senát Nejvyššího správního soudu vedený soudcem Janem Passerem nakonec potvrdil, že řidič potrestán být měl. Soudci připomněli, že v Česku platí nulová tolerance vůči alkoholu za volantem a pokud se správně prokáže porušení zákona, má být řidič potrestán.

Podle soudců testy prokázaly, že řidič má v krvi alkohol. „Na základě testů nepochybně bylo možné důvodně se domnívat, že muž řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu," uvedli soudci.

Podle soudců ostravský soud rozhodl chybně o tom, že hodnota 0,04 promile je marginální a nedůležitá.

Zdroj: Aktuálně Centrum.cz | Autor: Tomáš Fránek

Pivo je pro ně celý život. Mají doma tisíce pivních lahví, korbelů, plechovek, víček, etiket, tácků, odznaků ale třeba i tabulí.

Když přijdete k pětasedmdesátiletému Josefu Davídkovi do pokoje, máte pocit, že takhle vypadá pivní ráj. Jen pivo tu neteče proudem. V prosklených skříních, které zabírají celou stěnu jeho pokoje, jsou vyskládané pivní korbely. Do malých, zvláštními šiframi popsaných krabiček, které sahají od podlahy ke stropu, má vyskládané pivní tácky. V dalších jsou zase pivní etikety. Má jich tisíce. V koutě stojí desítky archivních pivních lahví, vedle jsou desítky pivních plechovek. Sbírá ale i víčka a tácky. Po stěnách visí reklamní tabule na různá piva z celé republiky.

Na jedné je nápis: „Nestarej se ženo má, kde je pivo, tam jsem já.“ To by mohlo být i mottem Josefa Davídka, pětasedmdesátiletého předsedy Pilsner clubu, což je plzeňský klub sběratelů pivních suvenýrů. Sdružení je nejstarší z celé republiky. Vzniklo v roce 1950. Dnes má dvacet členů. Josef Davídek o sobě říká, že sbírá hlavně korbely. To ostatní se prostě nějak přidružilo. Co se piva týká, dá se sbírat prostě všechno. „Dokonce i víčka od sudů nebo pivní účtenky,“ jmenuje. Korbelů má téměř pět stovek, pocházejí z celé Evropy i z Ameriky. Většina je z porcelánu, má ale i velké korbely ze dřeva. Některé při otevření začnou hrát, chloubou sbírky je série korbelů s poštovní tematikou. Za ty by na burze dostal i tři tisíce.

Království z plechovek

Sedmdesátiletý Josef Černý pivní koníček zdědil po svém synovi. Ten v polovině osmdesátých let sbíral plechovky od piva, které u nás tehdy byly velkou vzácností. „Objížděl parkoviště v okolí Plzně, kde parkovaly kamiony, a od řidičů plechovky dostával,“ popisuje Josef Černý jeden ze synových zdrojů. Když se syn vrátil z vojny, plechovky ho přestaly zajímat. Sbírku tak rozšiřoval jeho otec. Ve svém čtyřpokojovém bytě na Lochotíně má tři tisícovky plechovek od piva. Ve sbírce jich má ale mnohem víc. Všechny se mu do bytu nevejdou a polovinu sbírky tak musel přestěhovat na chatu. Společně s pivními sbírá i plechovky od různých limonád. Nejstarší plechovka je od Coca Coly a pochází ze šedesátých let minulého století.

„Ještě ani nemá ten univerzální systém na otevírání jako dnes. Musel jste na ni mít otvírák na konzervy,“ popisuje. Jejich ceny se podle něj pohybují v řádech deseti, maximálně sto korun. Sám za žádnou nezaplatil ani korunu. Plechovky má ze všech kontinentů, z Afriky i z Asie. Vozí mu je známí, mění je na burze. Když uvidí v obchodě novou plechovku, hned ji musí mít. „Je to první věc, co sleduji, když jdu na nákup,“ uzavírá.

Pivní etiketa

Přes sto dvacet tisíc etiket má ve své sbírce Miroslav David. Specializuje se na naše pivovary a ze všeho nejvíc na minipivovary. „Rostou u nás jako houby po dešti, takže budu mít pořád co dělat,“ říká s úsměvem zapálený sběratel. K tomu by měl rád pivní etiketu z každé země z celého světa. Zbývá mu jich asi třicet. Řadu exotických exemplářů získal díky e-mailu. „Napsal jsem do pivovaru nebo sběrateli a výměnou za naše kousky mi poslali ty jejich. Takhle fungujeme,“ vysvětluje.

Sbírat etikety začal dnešní pětapadesátník až ve čtyřiceti letech. S manželkou chodili na dlouhé turistické pochody. Do sešitu si lepili etikety piv, které na cestě ochutnali. Pak je začal dostávat od známých ze všech pivovarů po republice. Spolupracuje totiž s dobřanským pivovarem jako profesionální degustátor.

„Nakonec jsem měl doma plnou krabici a rozhodl jsem se je uspořádat,“ vypráví o svých sběratelských začátcích. Etikety má roztříděné v šanonech podle států a podle krajů České republiky. Sbírá ty z lahví i ze sudů. „Problém nám teď dělají petky, těžko je možné všechny dosledovat,“ vysvětluje.

Rozdíl mezi sběratelstvím před a po roce 1989 je podle něj veliký. Dnes je hodně takových, kteří se na tom snaží zbohatnout. „Etikety se teď prodávají. To nikdy nebylo, vždycky se jen měnily. Stal se z toho byznys,“ argumentuje. Modrým mauriciem jsou podle něj etikety již neexistujících pivovarů. „Třeba ty z pivovaru ve Spáleném Poříčí nebo Starém Plzenci, ty stojí okolo pěti tisíc,“ přirovnává.

Sbírka víček

Stanislav Vohrna z Nepomuka začal víčka z pivních lahví sbírat v desti letech. Dostal jich plnou krabici od bratranců, které to přestalo bavit. Za čtyřiadvacet let, co se o sbírku stará, ji pořádně rozšířil. Z českých a slovenských pivovarů už má doma 1500 víček. Asi nejcennější exemplář je zátka z Koutu na Šumavě ze šedesátých let minulého století. V republice takových není víc než deset. Tehdy se ještě popisky na víčka vyrážely směrem nahoru. „Potom se razily dolů, až potom se začínají objevovat barevné potisky,“ popisuje. Ve své sbírce má i několik víček, která vypadají na první pohled úplně stejně. „Liší se ale třeba v uvedené ceně piva, velikostí písma nebo výrobcem, který tu zátku vyrobil,“ vysvětluje Vohrna speciality, které laik jen těžko chápe.

Odznaky s pivem

Artikl Stanislava Boudy mezi pivními sběrateli tak oblíbený není. Sbírá pivovarské odznáčky. „V Plzni o nikom jiném nevím,“ uvádí. Na pražské burze, kam se sjíždějí sběratelé z celé republiky, se takových, jako je on, schází necelá desítka.

Specializuje se na Čechy a Slovensko. Odznaků má okolo tisícovky. „Nejvíc mám samozřejmě z Prazdroje a z Gambrinusu,“ říká. Má i stotisícovou sbírku etiket, k tomu ještě sbírá pivní kalendáře a pivní účtenky. I těch má stovky. Sbírku odznaků a etiket zdědil po svém otci. Sám ji celý život pečlivě rozšiřuje. Komu odznaky předá, ale zatím neví. „Syn a vnučky o to nemají zájem,“ uzavírá sběratel.

Zdroj: Sedmička.cz | Autor: Pavel Pechoušek