Třebaže pro většinu ctitelů piva zůstane provždy dominujícím atributem kvality chuť tohoto lahodného pěnivého moku, zejména mezi movitějšími a vzdělanějšími konzumenty hrají svou roli i další aspekty.

Prostředí, v němž se pivo pije, pestrost nabídky tuzemských i zahraničních značek, tradice pivovarnictví v dané zemi či regionu, pokrmy, které jsou k pivu podávány, společenské akce a události, k nimž pivo jako nedílná součást patří, ale také cosi, co bychom mohli nazvat „image“ piva, se významnou měrou podílí na utváření pivní kultury i na tom, jak společnost konzumaci piva vnímá a hodnotí.

Posledně jmenovaná entita, totiž image piva, ve světle chuti, tradice a ceny představuje poměrně subtilní a zdánlivě i okrajovou záležitost, nicméně skutečnost, že řada jejích atributů patří mezi žádané suvenýry i sběratelské artefakty, hovoří za vše. Není pochyb o tom, že pivní sklo, plechovky, tácky, etikety, ale též například otvíráky se stávají předmětem marketingového zájmu, který prodej „tekutého chleba“ dokáže podpořit.

Pivo a sklo – spojení dvou českých tradic

Milovníci piva potvrdí, že nejlépe chutná čerstvě natočený mok ze sudu či tanku v útulné hospůdce nebo příjemné restauraci. Naštěstí již dávno jsou pryč doby, kdy se pivo podávalo v unifikovaných nevzhledných půllitrech, a většina konzumentů si uvědomuje, že stejně jako víno i pivo vyžaduje své, pokud jde o kulturu servírování. Všechny pivovary vybavují nejrůznější gastronomická zařízení a podniky nejen tradičními půllitry, ale též poháry a sklenicemi o objemu 0,3 l a 0,4 l. Vzhledem k rostoucímu počtu pivovarů se stává pravidlem, že se pro každou značku piva používají jiné sklenice. Pivní sklo tak tvoří nedílnou součást marketingové strategie a podpory značky.

Největším producentem pivního skla je v České republice společnost Sahm, která ročně vyrobí 35 milionů kusů skla v 600 variantách, přičemž naše pivovary spotřebují plných 14 milionů! „České pivní sklo se podařilo posunout z kategorie primitivního masového výrobku na předmět, který má duši a krásu,“ tvrdí Pavel Bobošík, člen předsednictva Českého svazu pivovarů a sladoven a zároveň ředitel společnosti Sahm CZ, a dodává: „Odnaučili jsme Čechy chodit na pivo. Naučili jsme je chodit na gambáč nebo radegast.“

V současnosti se do centra zájmu ve výrobě pivního skla dostává požadavek na dekor, nápaditý motiv a akcent na individualizaci značky piva. Sice je patrný mírný ústup od důrazu na tvar, ten však bude pro fajnšmekry stále hrát významnou roli. Širší sklenice více vyhovuje požadavku na uhašení žízně, z užší sklenice však pijete pomaleji a lépe uspokojíte chuťové pohárky. Správný tvar navíc směřuje vůni piva rovnou k vašim čichovým buňkám, čímž je zajištěna hotová symfonie smyslových požitků.

Unikátní pivní sklenici pro Velkopopovického Kozla, jednu z nejtradičnějších značek na trhu, představil na přehlídce světového designu Designblok 2009 český designér Jan Čapek. Kozlův rohatý půllitr je výjimečný nejen designem, ale i výrobní technologií, díky níž dosahuje až třetinové úspory hmotnosti. „Buclatý tvar těla je umocněn výrazným otevřeným uchem, které symbolizuje kozlí roh. Tento soudkovitý profil, ač typicky pivařský a historií prověřený, dnes prakticky vymizel. I proto se k němu vracíme,“ vysvětluje Jan Čapek.

Vývoj sklenice byl technicky náročný a kompletní proces od pilotních návrhů po sériovou výrobu trval téměř dva roky. Půllitr se poté modifikoval – poněkud povyrostl a zeštíhlel, aby vyhovoval potřebám konzumentů a hostinských, a od loňského podzimu se používá jako nové „kozlí sklo“.

Láhev jako symbol praktičnosti

Nastávají ovšem situace, kdy točené k dispozici není, a je tudíž třeba vzít zavděk pivem lahvovým. Skleněné pivní láhve bývaly dříve uměleckým dílem, symbolem a duší každého pivovaru, není proto divu, že si je mohly dovolit pouze nejbohatší vrstvy obyvatelstva. V období středověku a novověku se ovšem v daleko větší míře užívalo nádob kameninových.

Skleněné láhve pro uchování piva se začínají objevovat v 16. století, opravdový nástup na scénu se nicméně odehrává až na přelomu 17. a 18. století a k masivnímu rozšíření dochází ještě o století později. V Čechách se první zpráva o lahvování piva do skla datuje rokem 1841 a váže se k pivovaru U Křižovníků na Starém Městě pražském. Za zmínku stojí, že od samého počátku byly láhve zálohované, a tudíž vratné. Pro pivní láhve existoval do roku 1875 jediný známý objem z dolnorakouské soustavy dutých měr, a sice holba, která představuje zhruba 0,7 litru.

Rokem 1876, kdy byl uveden 1 litr jako součást decimální metrické soustavy, začala převažovat produkce láhví o objemu 1 l či 0,5 l. Podobu láhví později poznamenala jednoduchost, strohost, účelnost a masová produkce. Všechny pivovary měly láhev stejnou, přičemž převažovala hnědá barva skla. V poslední době pivovary spolupracují na podobě láhví s designéry, a tento primární obal tak i díky pomocným obalovým prvkům, jako jsou etikety či typy uzávěrů, spoluurčuje značku.

Jako příklad poslouží humpolecký rodinný pivovar Bernard, který u svých speciálů nahradil korunkový uzávěr netradičním patentním. Oproti minulosti převládá zelená barva skla, která je považována za znak prémiového piva. Vzhledem ke konkurenčním materiálům a logistickým nákladům se nutností stává vylehčování skleněných obalů, přesto však sklo zůstává na piedestalu díky ceněné stálosti tvaru a skutečnosti, že neovlivňuje chuť piva.

Plechový a plastový novátorský trend

Třebaže na našem trhu nehrají plastové pivní láhve nijak významnou roli a rozhodně nepředstavují konkurenci láhvím skleněným, jako je tomu například v Rusku, nelze je zcela opominout. Ve světovém měřítku se v této oblasti dostávají ke slovu zejména PET láhve dodávané společností Sidel. Nejedná se o klasické „petky“ používané u nealkoholických nápojů, ale o obaly vyznačující se unikátní výrobní technologií, podle níž materiál nese název Actis B. Zmíněná technologie spočívá v nanesení molekulární vrstvičky amorfního hydrogenovaného uhlíku na PET pomocí plazmy.

Takto vytvořený obal se vyznačuje jedinečnými bariérovými vlastnostmi, ovšem na trhu se s ním lze setkat spíše výjimečně, např. u německého Frankfurter Brauhaus či belgického Martens.

V roce 2004 představily Pivovary Staropramen nerozbitnou, lehkou a dobře recyklovatelnou láhev Q-pack o objemu 0,65 l, vyvinutou společností Interbrew ve spolupráci s italskou firmou na obalové technologie M&G.

Negativní vnímání pivních PET láhví má v úmyslu změnit i společnost Heineken, a to díky materiálu zvanému beerpack. Do maxiláhví z beerpacku se stáčí Starobrno, Zlatopramen i Březňák.

Svou vlastní zajímavou historii píšou rovněž pivní plechovky, které své uplatnění coby obalový materiál pro alkoholické nápoje nalezly pod vlivem přísných pravidel panujících v USA v době prohibice. V Evropě se plechovkové pivo začalo objevovat od konce roku 1935 díky velšskému pivovaru Felinfoel Brewery.

Válcovitá plechovka s kónickým zakončením o objemu 0,3 l byla plněna pivem India Pale Ale.

A právě válcovitý tvar je mimořádně příznivý z hlediska logistiky. Třebaže kov jako primární obalový materiál vykazuje lepší vlastnosti než sklo, např. odolnost vůči pronikání světla či nižší hmotnost, oslovuje u nás poměrně malou část konzumentů. Nelze však popřít, že plechovky jsou vhodnější k prodeji přes ulici a díky své jednoduchosti a skladnosti představují vhodné řešení zejména pro hotelové recepce a minibary. Ostatně právě z důvodu rostoucí poptávky nabízí od března letošního roku Budějovický Budvar oblíbené nealkoholické pivo Budweiser Budvar ve spotřebitelsky zajímavém balení, konkrétně v plechovkách o objemu 0,5 litru.

Plechové nápojové obaly se vyrábějí z hliníku či ocelového plechu a od šedesátých let se používají plechovky s jednodílným hlubokotaženým trupem, které disponují integrovaným odtrhávacím uzávěrem. Podobně jako u skleněných obalů lze i u nich vysledovat trend mířící ke snižování hmotnosti a potažmo spotřebě materiálu. Akcent na design se projevuje v podobě grafických vychytávek či tvarových modifikací. V této oblasti dominují zejména produkty společnosti Apeal, jednoho z největších výrobců nápojových plechovek.

Víc než jen podložka

Pivní tácky, které jsou jakýmsi pomyslným vývěsním štítem téměř každého pivovaru, patří bezpochyby mezi nejoblíbenější turistické suvenýry. Vedle klasických kulatých a hranatých se můžeme setkat s tácky rozmanitých tvarů, např. v podobě puzzle. Paradoxní je, že původně vůbec nešlo o tácek, nýbrž o poklop. V sousedním Německu, kde se v 19. století začíná psát jeho historie, se mu ostatně říkalo „Bierdeckel“.

Tehdy totiž bývaly pivní žejdlíky movitějších občanů opatřeny stříbrnými nebo cínovými poklopy a ti, kteří si takový žejdlík nemohli dovolit, pokládali na půllitrové krýgly („Krügel“) plstěné podložky, aby jim dovnitř nepadal hmyz nebo listí. Podložky vznikly nalitím dřevité plsti do formy a přes noc se nechaly zaschnout. Barvily se většinou do tmavě ruda či tmavě zelena. Nevýhoda plstěné podložky spočívala v tom, že dokázala vysát téměř veškerou pěnu.

Kvůli značné vlhkosti pak neoplývala zrovna ideálními hygienickými podmínkami a navíc nevábně zapáchala. První tácek z dřevité plsti zhotovil údajně roku 1880 drážďanský výrobce papíru Robert Sputh a od té doby se používá standardizovaný průměr tácku 107 mm. Vyskytovaly se i tácky porcelánové, na jejichž okraje se zapisoval počet vypitých piv, ale dnes jsou již spíše výjimkou. V pelhřimovském Muzeu rekordů a kuriozit je umístěn obří pivní tácek o průměru 800 mm a tloušťce 3 mm, který vyrobila firma Papusprint Krtely v prachatickém okrese pro dolnorakouský pivovar Zwettl.

Sezame, otevři se!

Potřeba otvíráků na láhve, které pracují na principu páky, vyvstala se zavedením korunkových uzávěrů.

Původ dnešních láhvových uzávěrů se datuje rokem 1892, kdy William Painter přišel s novým jednorázovým uzávěrem s korkovou vložkou, který tvarem připomínal královskou korunu. Odtud pak pochází jeho název – korunkový uzávěr. Po roce 1915 s rozmachem masové produkce skleněných láhví tento způsob uzávěru zcela převládl.

Zdroj: Strategie E15.cz | Autorka: Šárka Kociánová