„Každou sobotu zajedu do supermarketu a naložím do kufru auta dvě basy lahváčů,“ prozrazuje své pivařské zvyklosti Roman Maděra (38) z Brna. „Na ten týden mi přesně vystačí. V hospodě už si ‚hladinku‘ dám jen při zvláštních příležitostech.“

Podobně přerozených pivařů jsou u nás tisíce. Doby bohatýrských návštěv pivnic, kdy štamgast za večer prolil hrdlem deset patnáct „kousků“ jsou nenávratně pryč. „Životní styl se nyní ubírá jiným směrem,“ potvrzuje i výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

Pohoda je doma u grilu

Rok 2010 byl pro naše pivovary nejhorší od konce minulého režimu. Podle původních odhadů klesla spotřeba českého piva až o 12 %, což by spolu s osmiprocentním poklesem v roce 2009 znamenalo dramatických 20 % mínus!

Naštěstí se při přesnějším součtu čísel ukázalo, že loňský meziroční propad činil „jen“ 7,9 %. I to je ale obrovské číslo, na němž se podepsal hlavně pokles prodeje výčepních piv. Jak je to možné v zemi, kde se pivo považuje za podobně blahodárné jako mateřské mléko a jeho vaření prezentuje zdroj národní pýchy?

V poslední době se sešlo několik – z hlediska pivařského – nemilých okolností. I jejich zásluhou mimochodem na českých stolech posílilo víno, donedávna ještě zanedbatelný soupeř piva (pro úplnost - destiláty pořád mírně upadají).

První důvod potíží pivovarníků je už zmíněná změna životního stylu, ještě podpořená hospodářskou krizí. Lidé nejenom pijí méně – v posledních dvou letech klesala výroba zhruba o dva miliony hektolitrů piva ročně – ale hlavně jinak. Je konec všemožným hospodským oslavám a vysedávání ve výčepu.

„Rodinné a přátelské akce se dnes odehrávají na zahradě u grilu a s ledničkou plnou lahvových piv,“ podotýká sociolog Petr Janeček. „Nebo si lidé koupí pár PET lahví, přinejlepším malý soudek.“

To pivovarníky štve, protože z lahváčů mají menší zisk než ze sudového piva čepovaného v restauracích. (Poměr mezi pivem výčepním a ležáky je nyní asi 59 % : 35 %, zbylých 6 % jsou speciály.)

Turisté, kde jste?

Loni pivo dostalo další těžkou ránu, když se zvedla spotřební daň na něj. Najednou byl každý půllitr zhruba o korunu dražší! „Při průměrné české spotřebě to je asi 300 korun navíc ročně na obyvatele,“ upřesňuje Jan Veselý. „To už může být citelný zásah do rodinného rozpočtu.“

Podle propočtů expertů se mimochodem zvýšení daně na pivo státu nevyplatilo, neboť jeho vinou klesla spotřeba, přibylo nezaměstnaných a podobně, takže obdobně špatný konec jako u zvýšení daně na pohonné hmoty.

Věci by ještě nebyly tak zlé, kdyby k nám i nadále masově přijížděli bujaří Britové a další pivní turisté. Jenomže jejich počty také klesají. Je krize a oni dnes levnější mok i ubytování dostanou třeba v Tallinnu či Bukurešti.

A to ještě naše pivní pýcha velmi utrpěla, když supermarkety začaly ze zemí, jako jsou Polsko, Maďarsko a Rumunsko, dovážet moky pivu jen podobné. Předloni šlo o 300 000 hektolitrů, loni už o milion hektolitrů. „Je to sice taková pivní limonáda – no, ale nekupte to za ty peníze!“ usmívá se Roman Maděra. „Aspoň k práci na zahrádce. Večer k televizi už si samozřejmě dám něco lepšího, českého.“

Tanky, petky a barevné chutě

Nástup superlevných supermarketových lahváčů a petkáčů se stal příležitostí k projevu hrdosti našich pivovarníků. Než aby vyráběli levné náhražkové moky, raději přijdou o kšeft! „Dobré české pivo za ty ceny neuděláme a špatné se vařit stydíme,“ říkají.

„Abychom používali náhražkové suroviny a vařili pivo jako espreso v kávovaru, to po nás přece nikdo nemůže chtít.“ Jako příklad chvályhodného setrvávání u jakosti může posloužit třeba Prazdroj, který je pořád vařený na nákladném otevřeném plameni. Našla by se řada levnějších řešení – to už by ale pivo nebylo „ono“. Stejně postupuje při výběru surovin a technologií i řada dalších českých pivovarů, především ty používající ochrannou známku České pivo.

Jak se ale můžou domácí matadoři bránit před levnou dovozovou konkurencí a obecným poklesem zájmu o pivo? Snaží se kultivovat poptávku směrem ke kvalitnějším mokům a vymýšlet i nové druhy. Velký úspěch zaznamenává čepování piva z tanků; labužníci tvrdí, že má daleko lepší chuť než ze sudů. Na ceně jim přitom zase tolik nezáleží. Tankových hospod proto u nás přibývá jako hub po dešti, už je jich na tisíc. Všechny pivovary si je hýčkají a bedlivě střeží jejich kvalitu.

Nezadržitelný nástup zažil prodej piva v PET lahvích. Zpočátku se ho některé pivovary mírně štítily, neboť sklo je sklo. Když ale viděly zájem kupujících, postupně se přidávají také. Díky tomu se už dá v petkách koupit i velmi slušný mok.

Překvapivý je úspěch nealkoholických piv. Celkově klesající tržby sice nespasí, ale přece jen se jejich prodeje za loňský rok zvedly aspoň o 2,4 %. Jestli to takhle půjde dál, stane se nealko dost důležitou položkou.

Třetí směr rozvoje českých pivovarů pak představují nové druhy. „Speciálů“ bylo loni uvařeno o 40 % víc než předloni. Věděli jste, že na našem trhu je celkově víc než 450 značek piva a další stále přibývají? Kromě zelených, karamelových, borůvkových či vůbec ovocných jsou to třeba piva dožínková, vánoční, nedělní a řada dalších. Jedna z jejich výhod je, že po nich rády sáhnou i ženy. A ty by pivovarníci moc rádi získali za pravidelné konzumentky.

Návrat k nejvyšší kvalitě?

Že na takové extrabuřty tradiční pivaři nejsou zavedení? Vítejte v nových časech! Zlatá éra hospodského pivařství „a la Švejk“ v Čechách je pryč, přežívají z ní už spíš jen jednotlivé muzeální exponáty.

Nová doba ale může pivovarníkům přinést i nové radosti. Jejich svaz si sice zoufá nad zdražováním energie a důsledky nové vyšší DPH, nicméně opatrně doufá: „Letos by se mohl klesající trend pití piva konečně zastavit. Vždyť čeští pivaři jsou zkušení, dobře nápoji rozumí, a jakmile si to budou moci dovolit, rychle se zase vrátí k nejvyšší kvalitě…“

Hospody a pivo

Sociologický ústav AV ČR od roku 2004 uskutečňuje výzkumný projekt Hospody a pivo v české společnosti. Tady je pár závěrů, ke kterým zatím studie dospěla.

Pivo u nás pije zhruba 90 % mužů a 50 až 60 % žen. Muži vypijí přibližně devět půllitrů týdně, ženy necelé dva půllitry.

Především muži prohlašují, že jsou pyšní na světové prvenství Čechů v pití zlatavého moku.

Tři čtvrtiny našinců se neobávají toho, že by české pivo bylo z domácího trhu vytlačeno zahraničními značkami.

Pro výběr konkrétního moku je u 70 % Čechů hlavní chuť. Cenu považuje za „velmi důležitou“ 26 % osob. Více než polovina našinců vylučuje, že by na jejich výběr měla nějaký větší vliv reklama.

Pokud si nemůžou dát normální pivo, poručí si 53 % mužů a 26 % žen nealkoholické. To odmítají pít pouze muži ve věku 18 až 29 let.

Za zmínku stojí, že jsme druzí největší pijáci nealkoholického piva na světě. První Španěly bychom přitom měli už brzo předstihnout.

Zdroj: Květy Atlas Centrum.cz | Autor: Ivo Bartík