Pivársku vášeň v sebe už dlhé roky pestuje 58 ročný učiteľ ekonomiky v Spojenej strednej škole v Rimavskej Sobote Július Slovenčák. Svoj koníček však spojil aj so zberateľstvom.

V jednej z izieb bytu, kde býva, sa všetko točí okolo piva, pivných suvenírov, odbornej literatúry, plechoviek a fliaš. Ale najmä etikiet z pív od slovenských, českých a maďarských výrobcov. Má ich dokopy takmer 32-tisíc.

"Zberateľstvu som podľahol už dávno, no na pivné suveníry som sa zameral až v roku 1979. Popri plechovkách, táckach, či perách s pivnými motívmi som zbieral najmä etikety, vtedy ešte z celého sveta. Získaval som ich najmä poštou. Pre mňa najzaujímavejšia boli etikety, ktoré som dostal z exotického Tonga. Spolu sa mi podarilo nazhromaždiť okolo 50-tisíc etikiet," loví Július Slovenčák v minulosti.

Po Nežnej revolúcii a zdražení poštovného sa zberateľ z Gemera rozhodol, že sa už bude orientovať len na získavanie pivných etikiet zo Slovenska a okolitých krajín. Ostatné etikety zo zbierky, a bolo ich asi 40-tisíc kusov, predal. "Asi od roku 1993 teda zbieram len etikety troch štátov. Českých mám vyše 21- tisíc, Slovenských zhruba 5,5-tisíc a maďarských necelých štyri tisíc," sumarizuje Slovenčák. Radí sa tak k najväčším slovenským zberateľom pivných etikiet. No nezostal len pri nich. "Zbieram aj pohľadnice s pivným motívom. Tých mám asi 3 500. Ďalej zbieram zápaľkové krabičky a nálepky, samozrejme s pivným vyobrazením, kalendáriky s pivným námetom, ale aj kreslené a písané vtipy s námetom pivo a pivári. Tých mám vyše dvoch tisíc," poznamenáva ďalej vášnivý zberateľ.

"Etikety mám buď polepené v albumoch, alebo poodkladané v obálkach," pokračuje učiteľ - zberateľ, ktorý je predsedom Klubu zberateľov pivných suvenírov v Rimavskej Sobote. Pivní klubisti z Gemera sa však stretávajú v Rožňave, kde ich stretnutia zastrešuje miestny pivovar Kaltenecker. Jeho majiteľ pripravil nedávno členom klubu pri pätnásťročnom výročí existencie aj milé prekvapenie. "Bolo ním navarenie jednej várky špeciálneho jubilejného piva Rauchbier. Bolo to nadymené polotmevé kvasničkové pivo," vysvetľuje Slovenčák.

A čo ho na zbierke pivných suvenírov a vôbec na pive fascinuje najviac? "Zaujíma ma jeho vyše štyritisícrokov stará história, jeho rôznorodosť, no aj samotný vývoj v grafickej úpravy etikiet. Práve preto ich zbieram," dodal Slovenčák.

Zdroj: Pravda.sk | Autor a foto: Števo Rimaj

Hostinští či majitelé barů mohou pomocí hudby měnit chování svých zákazníků. Experiment v reálných podmínkách ukázal, že v lokálech, kde hraje hlasitá hudba, pijí muži pivo rychleji a po větších doušcích. Snaha vychovat si dobré pijáky však nemusí být efektivní. Ze starších výzkumů totiž plyne, že v podnicích, kde žádná hudba nehraje, setrvají zákazníci delší dobu. Vědci pozorovali tři sobotní noci po sobě, vždy ve dvou barech, čtyři desítky pijáků piva ve věku 18 až 25 let. Výzkumníci s pomocí majitelů barů zeslabovali a zesilovali hudbu a přitom průběžně zaznamenávali množství a rychlost vyprázdnění sklenic. Muži nevěděli, že jsou sledováni. „Ukázalo se, že intenzita hudby v baru souvisí se zrychlením pití,“ řekl francouzský odborník na lidské chování Nicolas Gueg, který výzkum vedl. Rozdíl se dá kvantifikovat - po zesílení hudby vypijí muži pivo v průměru o tři minuty rychleji než předtím, uvádí studie francouzských výzkumníků, kterou zveřejnil britský odborný list Alcoholism: Clinical &Experimental Research. Sami autoři připouštějí, že závěry vycházejí z málo rozsáhlého experimentu a nemohou být automaticky uplatňovány na všechny ostatní bary. Také poznamenali, že nevědí přesně, proč se zesílením hudby zvyšovala konzumace alkoholu. Možná to podle nich bylo tím, že hlasitá hudba ztěžovala konverzaci a nutila muže méně mluvit a více pít.

Zdroj: Lidovky.cz

Stesky hospodských štamgastů nad drahým pivem mají své opodstatnění. Alespoň v případě, že dávají přednost točené desítce. Její cena totiž roste ve srovnání s ostatními potravinami výrazně rychleji.

Zatímco v roce 1997 jste si mohli za průměrný měsíční plat poručit 1 172 piv, nyní si jich objednáte pouze o osm více. To je ve srovnání s vývojem cen jiného zboží velký rozdíl.

Kdyby stejným tempem zdražovalo třeba máslo, stojí nyní čtvrt kila na pultech obchodů kolem padesáti korun a za litr mléka bychom platili třicet korun.

Znamená to, že pivovary zdražují, protože vědí, že pivaře od popíjení jejich oblíbeného moku neodradí ani stále rostoucí účet při placení?

Točené zachraňuje zisky

Ne tak docela. Výrobci si spíše vynahrazují mizivé zisky, které mají z prodeje lahvového výčepního piva, dříve označovaného jako desetistupňové.

"Zisky přinášejí ležáky a speciální piva. Na lahvové desítce jsou marže minimální," potvrzuje Jan Veselý, výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven.

Do lahví pivovary stočí zhruba 49 procent své produkce, v sudech skončí 44 procent. Zbytek připadá na plechovky a cisterny. Ačkoliv jde o stejné pivo se stejnými náklady, nůžky mezi cenou lahvové a sudové desítky se stále více rozevírají.

Podle analýzy MF DNES, která srovnávala vývoj cen piva za posledních 14 roků, zdražila lahvová desítka od roku 1994 o 45 procent, cena točené však stoupla o 160 procent. Důvodem je především obrovská síla obchodních řetězců, které se snaží držet cenu nejprodávanějších druhů piv co nejníže.

"Levné pivo je hlavní lákadlo, na které natáhnou lidi do krámu. A když už je tam obchodníci mají, zákazníci zpravidla nakoupí i spoustu jiných věcí," říká k taktice řetězců Veselý.

U restaurací je situace opačná. "Zdražit pivo pro restaurace je mnohem jednodušší, u řetězců je obrovský tlak na cenu. Někdy se nepodaří vyjednat její zvýšení ani několik let po sobě," vysvětluje šéf Pivovaru Náchod Josef Hlavatý.

Podíl na rychlejším zdražování piva pro hospody však mají i vysoké investice pivovarů do jejich vybavení. "Za posledních deset let vzrostl počet restaurací zhruba o 70 procent. Stoupají tak náklady na rozvoz piva, výčepní zařízení i další zařízení pro restaurace," uvedl mluvčí Plzeňského Prazdroje Jiří Mareček.

Ani největší český pivovar, který ovládá téměř polovinu trhu a za loňský rok měl čistý zisk téměř čtyři miliardy, se nevymyká pravidlu, že cena sudového piva stoupá rychleji než lahvového.

Dobrým příkladem je vývoj ceny u nejprodávanějšího českého piva Gambrinus: v roce 1994 stál lahvový Gambrinus ve velkoobchodech zhruba o padesátník víc než jedno pivo ze sudu. Aktuální cena lahvového Gambrinusu pro obchodníky je však téměř o dvě koruny nižší než u piva v sudech.

Ti největší odběratelé z řad velkoobchodů však nakupují ještě výrazně levněji. Zatímco obvyklá velkoobchodní cena za lahev Gambrinusu se pohybuje kolem 8,70 Kč bez daně, největší řetězce za něj platí jen něco málo přes sedm korun.

Když pak hypermarket dá pivo do akce, koupí ho spotřebitel i s daní za nižší cenu, než za něj zaplatí třeba majitel malé prodejny ve velkoobchodě bez daně.

Vzorovým příkladem je současná nabídka jednoho z řetězců, který prodává výčepní Gambrinus za 7,90 Kč. A zákazníci na takto sníženou cenu dobře slyší – podle mluvčí tohoto prodejce stoupá zájem o pivo v akci více než trojnásobně.

Přestože zástupci pivovarů již několik měsíců upozorňují na nevyhnutelnost zdražení, s největší pravděpodobností k němu nedojde dříve než před Vánocemi.

Nahrává tomu několik okolností: v tu dobu už bývá jasná cena klíčové suroviny – sladovnického ječmene – z nové úrody, výrobci také vědí, o kolik se zvýší ceny energií pro další rok.

Plzeňský Prazdroj, podle kterého se ostatní pivovary obvykle řídí, navíc v posledních čtyřech letech třikrát zdražoval právě v listopadu nebo v prosinci.

Prazdroj se navíc nemusí bát ani přílišného poklesu poptávky. Vánoční období bývá navzdory chladnému počasí jedním z vrcholů sezony, protože lidé si na svátky často dopřávají klasické značky, jako je Pilsner Urquell či Budějovický Budvar.

Zda se ke zdražení chystá, či nikoliv, však Prazdroj odmítá komentovat. Jeho prohlášení by totiž mohlo být antimonopolním úřadem vnímáno jako návod pro ostatní výrobce.

Zdroj: iDnes.cz | Autor: Tomáš Lysoněk

Jeden z nejmodernějších pivovarů v Srbsku a na Balkánu - Brauerei MB v Novém Sadu, který je technologicky vybaven vyrábět jakékoliv druhy piva, zahájil výrobu piva Kaiser, uvedl v prohlášení tento pivovar.

Aby pivo Kaiser vyrobené v pivovaru MB dosahovalo stejné kvality a chuti jako ve světě, byla provedena několikaměsíční testování a skladování a výroba mohla být zahájena teprve po verifikaci výsledků Zonské laboratoře pro Centrální a Východní Evropu v rakouském Linzi.

Generální ředitel provozu společnosti Heineken v Srbsku Francoa Gzavie Maotiz uvedl, že je hrdý na to, že Heineken investuje v Novém Sadu a že se snaží, aby zůstal spolehlivým partnerem společnosti, jejíž jsou součástí.

U příležitosti zahájení nové značky navštívil pivovar MB i starosta Nového Sadu Igor Pavličić, který uvedl, že je velmi potěšen, že světově známá společnost Heineken, má důvěru investovat v Srbsku a je naděje, že to ovlivní i další velké investory k zahájení svého podnikání v Srbsku.

Zdroj: New Balkan.com

Na český trh s pivem nebude mít obří fúze žádný vliv, říká v rozhovoru pro LN Jan Veselý, výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven.

* LN V poslední době se často mluví o tom, že velké pivovarské koncerny se snaží šetřit na nákladech, čímž ničí chuť tradičních piv a vznikají takzvaná europiva. Nebude InBev kvůli této poslední akvizici ještě více tlačit na snižování nákladů? A nehrozí tudíž případné zhoršení kvality jeho výrobků prodávaných v současnosti na českém trhu?

Nic takového se nestane minimálně v řádu několika let. Největší riziko pro pivovarnické skupiny je, že když přijdou na nějaký nový trh, snaží se nabídnout a propagovat své značky. Hlavně v České republice s tímto systémem zatím žádný zahraniční pivovar neuspěl. A ještě dlouho neuspěje.

* LN Jaký může mít dopad fúze belgického gigantu InBev s americkým Anheuser-Buschem na český trh s pivem?

Dopad to nebude mít vůbec žádný. Jen si vezměte, co se stalo v roce 2004, kdy InBev vznikl fúzí belgického pivovaru Interbrew a brazilského AmBev: vlastně se nestalo nic, přestože už v Česku InBev působil.

* LN Přinese sem tohle sloučení nějaké nové značky piva, které zatím v Česku nejsou?

To si nemyslím. InBev už tady několik let propaguje své vlajkové pivo Stella Artois nebo Hoegaarden, ale zatím žádnou velkou díru na český pivní trh neudělal. Američané navíc ve svém portfoliu žádné pivní speciality nemají, takže těžko mohou české konzumenty něčím zaujmout.

* LN Nemůže posílení skupiny InBev ohrozit existenci menších pivovarů?

To je myslím značně nepravděpodobné. Český pivovarský trh už je víceméně konsolidovaný. Lidé už mají své oblíbené značky piva. Naopak malé pivovary mohou spíše do budoucna posilovat a překvapit tak své velké konkurenty.

Zdroj: Lidovky.cz | Autor: Jiří Böhm

"Byla by to ostuda, kdyby se pivovar Anheuser-Busch dostal do rukou cizinců," - prohlásil nedávno kandidát na amerického prezidenta Barak Obama. Jenže byznysmany ani rétorika možná budoucího nejmocnějšího muže planety nezviklala. Belgický InBev včera oznámil, že kupuje Anheusera za 52 miliard dolarů. Vzniká tak největší pivovarská společnost na světě.

Doma jsou karty rozdané...

I pro tuzemské obdivovatele rodinného stříbra je už pozdě na pivním trhu "honit bycha". Klíčové firmy jsou už vesměs v zahraničních rukou. Politické půtky se svádí jen o čtyřku domácího trhu, národní podnik Budějovický Budvar. Současná vláda však už dělá první kroky k jeho privatizaci.

Ať již Budvar skončí v jakýchkoliv rukou, hlavní pozice v českém pivovarnictví už jsou jasné. Lídra trhu, Plzeňský Prazdroj, drží britský SABMiller. InBev ovládá Pivovary Staropramen. Na třetí příčku, před Budvar, se nedávno prodral ambiciózní nizozemský Heineken. Po Starobrnu a Krušovicích získal i Drinks Union.

Pokud v Česku ještě dojde k významným vlastnickým přesunům, pak už jen jako dopad dění na mezinárodní scéně. Když se velcí hráči dohodnou, tak jako v případě InBevu a Anheuseru.

...svět ale čekají další fúze

"Další velké světové fúze se dají čekat - když padla už i taková americká ikona, jako právě Anheuser," předpokládá ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

Čerstvá dohoda obou gigantů přitom probíhala překvapivě krátce. InBev nabídl před měsícem akcionářům Anheuseru 65 dolarů za cenný papír - a setkal se s rozhořčeným odporem. Načež zvýšil nabídku na 70 dolarů - a byla ruka v rukávě. "Transakce spojuje dvě skvělé firmy. Máme velkou radost," pochválil si po oznámení dohody šéf InBevu Carlos Brito, který má řídit i novou společnost Anheuser-Busch InBev. Dokončení fúze se čeká ještě letos.

Zatímco akcionáři se z transakcí radují, pivní fajnšmekři většinou žehrají: Noví vlastníci podle nich tradiční chuť moku kazí. "Samozřejmě se to stává. Ale nezáleží na národnosti majitelů. Při prvním doušku poznáte, kdo honí jen zisk, a ne kvalitu," říká Stanislav Bernard, spolumajitel Rodinného pivovaru Bernard.

Statistiky však svědčí o tom, že tuzemcům chutná pivo stále. Zatímco Němci ve spotřebě zaostávají, Češi jsou stále na světové špici s konzumací 159 litrů na hlavu.

Zdroj a obrázek: iHNed.cz | Autor: Martin Mařík

Pivo, pivko, pivečko alebo tiež tekutý chlieb, je nápoj, ktorý patrí medzi najstaršie a najrozšírenejšie na svete. Prvá zmienka o pive sa našla v Mezopotámii na území dnešných Sumerov, ktorá pochádza z doby tritisíc rokov pred Kristom. Najstarší recept na varenie piva z jačmeňa, pšenice a prosa sa našiel v starom Egypte asi 2510 rokov pred Kristom a odvtedy sa tento nápoj rozšíril do celého sveta a stal sa najznámejším medzi nápojmi.

Na celom svete sa vyrába veľké množstvo rôznych druhov pív. Pivár povie, že pozná len dva druhy piva - dobré a zlé. Podľa farby však máme pivo svetlé a tmavé, podľa chuti sladké a horké, podľa stáčania rozoznávame sudové, fľaškové, plechovkové a teraz už aj populárne 1,5 litrové v PET fľašiach.

Okrem alkoholického piva máme i nealkoholické tzv. pito, čapované a ležiak. Pivá rozdeľujeme ešte aj podľa stupňov, kde najznámejšie sú „desiatka“ a „dvanástka“. Pivná stupnica, ktorá sa začala používať je však oproti pivu veľmi mladá.

Je to len niečo viac ako 150 rokov, kedy profesor na pražskej polytechnike Karel Napoleon Balling ako prvý prišiel so systémom merania hustoty piva. Čísla uvádzané v stupňoch, nehovoria koľko má desiatka, či dvanástka obsahu alkoholu, ale koľko sušiny sa zo sladu pridá do roztoku, ktorý sa varí s chmeľom a potom sa necháva zakvasiť.

Stupňovitosť je základnou hodnotou, ktorá charakterizuje druh piva. Pivo je horký nápoj a horkosť piva je u desiatky nižšia ako u dvanástky. Podľa stupňovitosti sa u nás vyrába 4%, 7%, 8%, 10% svetlé i tmavé pivo čapované, 11% svetlý ležiak, 12% svetlý aj tmavý ležiak. Máme aj 13%, 14%, 16% a dokonca 20% pivá, ktoré patria medzi špeciálne. So stupňami samozrejme rastie aj obsah alkoholu. Pri „desiatkach“ to je asi 3% alkoholu, ale u „dvanástok“ to je 3,5% do 5,1 % a o viacstupňových ani nehovoriac.

Ballingova pivná stupnica sa ujala nielen v bývalom Československu, ale aj vo svete. U nás a v Čechách však už od roku 1994 nie je povinnosťou výrobcov uvádzať koľko má pivo stupňov. Na etikete nájdeme len obsah alkoholu, spotrebiteľovi to však nič nehovorí, keď si dovtedy všímal len to, či je pivo „desiatka“, „jedenástka“ alebo „dvanástka“. Povinnosťou pre výrobcov zostalo jedine to, že pivo ležiak musí byť „jedenástka“.

Niektoré pivovary to doslova zneužívajú a stáva sa aj to, že desiatka nemusí dosahovať svojich 10%, ale má podstatne menej. U menej známych pív by ste dokonca darmo hľadali chuť sladu, pretože ho tam pivovary vôbec nedávajú. Rozšírila sa aj moderná metóda, ktorá sa označuje ako HBG, a vtedy pivo vzniká riedením pivného roztoku vodou. To už snáď nie je ani pivo. Pivár však vie, ktoré pivo je dobré a v ktorej krčme dostane toho správneho „čapáka“.

Pivný štamgast vie, že keď pivo silno pení, bolo nesprávne chladené, neodborne skladované alebo sú znečistené či príliš zohýbané rúrky. Naša norma hovorí, že pivo by malo mať po narazení aspoň trojcentimetrovú penu, ktorá by nemala úplne zmiznúť počas piatich minút. Správna pena neslúži ako ozdoba, ale chráni pivo pred kontaktom so vzduchom, ktorý spôsobuje rýchlu stratu chuti.

Dobrý krčmár však pozná pravidlá pri skladovaní a potom aj čapovaní dobrého piva. Vie, že pohár musí byť čistý, z bezfarebného skla, s hladkými okrajmi a rovnými plochami. Vtedy sa dá takémuto pivu povedať tekutý chlieb alebo zlato v pohári. Pivár sa potom bude vždy vracať do svojej obľúbenej krčmy a k svojmu krčmárovi, ktorý vie, ako sa s pivom narába.

Tento zlatý nápoj tu bol už pred päťtisíc rokmi (keď počítame 3000 pred Kristom a 2000 rokov po Kristovi) pred nami, a určite tu bude ešte ďalších päťtisíc rokov po nás, pretože aj vtedy si budú chcieť ľudia uhasiť smäd dobre načapovaným pivom, pivkom pivečkom. „Desiatku“ alebo „dvanástku“? Na zdravie!

Zdroj: Magazín.sk

Poměrně specifický způsob reklamního zviditelnění nabízejí již dlouhou dobu České dráhy. Po svojí firmě či prémiovém produktu můžete dát za pěti až šestimístnou sumu pojmenovat vlak. V posledních letech jezdily republikou vlaky pojmenované především po pivovarech, zájem o tento způsob propagace podle mluvčího drah Ondřeje Kubaly ale klesá.

Například na dálkových linkách vlaky nesoucí názvy firem, výrobků nebo politických stran cestující letos vůbec nenajdou. Reklamně pojmenované jsou pouze některé spěšné a osobní vlaky.

V minulých letech jezdily po českých kolejích nejčastěji vlaky nazvané po pivovarech. Expresy Budvar, Chodovar nebo Primátor doplňovala předvolební Klidná síla, což byl vlak propagující křesťanské demokraty. Podle Kubaly však ministerstvo dopravy dotyčné expresy zrušilo a s vlaky zmizela i jména.

Z oboru výroby piva zbyl na českých kolejích pouze motorový rychlík Žatecký chmel, který jezdí z Prahy přes Žatec do Chomutova. Za jméno platí město Žatec, které chce tímto způsobem podpořit cestovní ruch v regionu. Pozadu nezůstávají ani blízké Louny, kam z Prahy jezdí spěšný vlak Luna. Luna je historický název města.

Koupit název vlaku si může kdokoliv. Podle Kubaly se cena různí především podle vzdálenosti, záleží však i na dalších okolnostech. "Pokud jde o název zeměpisný, jako město nebo kopec, je cena pětimístným číslem, čistě komerční názvy firem a produktů pak šestimístným číslem," naznačil Kubala.

Zdroj: Novinky.cz - Kráceno

Neobvyklý koníček má milovník pěnivého moku Vlastimil Novotný (38) alias Moris z Jihlavy. Vyučený kalič kovů ochutnal už 1900 různých piv ze všech kontinentů a už skoro dvacet let si vede podrobné záznamy do svého degustovníčku.

Dům pivního krále je stylový. Zvenku obrostlý chmelem, uvnitř jsou ve vitrínách vyrovnané lahve a půllitry, kam oko dohlédne. "Ani nevím, kolik jich přesně je, ale jsou jich tu stovky a zbytek je na půdě. Výhoda je, že manželce to nevadí. Řekla, že je hlavní, když mě to baví," pochvaluje si pivní znalec.

Svému koníčku se věnuje od učňovských let. "Začalo to sbíráním pivních tácků a pak objížděním pivovarů," vzpomíná na začátky Moris. Při objíždění pivovarů se seznámil s řadou jeho pracovníků a začal piva sbírat. "Za komunistů nebylo jednoduché dostat se k cizím pivům. Boom nastal po revoluci, kdy mi kamarádi začali piva vozit z cest," říká sběratel.

V jeho sbírce nechybí piva třeba z Palestiny nebo Izraele, kterých si cení asi nejvíc. Naposledy do sbírky přibylo na 40 druhů piva z Norska a Švédska. "Koníček je to finančně náročný, ale zážitek stojí za to," ukazuje pyšně na velkou lednici, kde má připraveno k degustaci přes 100 vychlazených druhů piv z celého světa.

A které pivo je podle něj nejlepší na světě? "Určitě pořád to české. Dávám přednost kvasnicovým ležákům z malých pivovarů. Z tmavých je to například pivo, co vaří můj kamarád ve strahovském klášteře. Naopak asi nejhorší, co jsem pil, bylo pivo Barbaroja z Argentiny," prozrazuje Moris, který před 12 lety s kamarády založil Svaz pivních turistů.

Ten vyráží na pravidelné expedice, za 14 dní se chystá ochutnávat piva do minipivovarů v západních Čechách. "Doufám, že do konce roku překonám hranici 2000 ochutnaných piv," dodává pivař, jehož snem je navštívit "pivní ráje" v Irsku a Belgii a vařit doma vlastní pivo.

Ze znalcova degustovníčku

- Nejlepší pivo na světě je český ležák

- Vynikající jsou zejména kvasnicová piva z malých pivovarů (např. Hukvaldy, Chyše u Plzně)

- Dobré jsou belgické speciály (trapistická klášterní)

- Chutné jsou také bavorské ležáky

- Naopak nejhorší pivo světa je asi Barbaroja z Argentiny

Zdroj: Šíp deník.cz | Autor: Jaroslav Šnajdr

Do čtyř let by mělo ve Vysokém Mýtě vzniknout 180 nových bytů. Soukromý investor přestaví zchátralý měšťanský pivovar, kolem něhož vznikne další bytová zástavba. Novináře o tom dnes informovali zástupci společnosti Nový pivovar, která developerský projekt připravuje.

"Chceme zachovat původní stavbu i s jejími industriálními detaily, jako je například pivovarská věž nebo kamenné schodiště. Nově postaveného anonymního prostoru je v republice už dostatek," řekl architekt Josef Panna.

Měšťanský pivovar pochází z konce 19. století. Jeho výrobní etapa, tehdy už jako lihovar, skončila v roce 1951. Do roku 1989 bývalý pivovar sloužil jako sklady zemědělské společnosti, která nakonec skončila v konkurzu.

"Město se poté snažilo objekt vydražit, ale neuspělo. Od té doby chátrá. Teď by konečně měl pivovar dostat smysluplné využití," řekl místostarosta František Jiraský.

Celá lokalita, což je kolem deseti hektarů, by v budoucnu měla sloužit k bydlení. Měly by v ní stát další bytové i rodinné domy, dodal Jiraský.

Investor chce bydlení kolem pivovaru stavět ve čtyřech etapách. Cena celého komplexu se nyní odhaduje na 350 milionů korun. Plánují se také veřejné prostory se službami - obchody, kavárny, klidové zóny s dětskými koutky a vodními prvky a předzahrádky. Auta mají parkovat v podzemí a další automobily mají stát kolem bytové zástavby a do centra vůbec nezajíždět. Komplex by měl nabídnout luxusní byty, takzvané lofty v objektu bývalého pivovaru, ale také bydlení běžně cenově dostupné.

"Odhadujeme, že ceny za metr čtvereční se budou pohybovat kolem 28.000 až 30.000 korun, což je zhruba o deset až 15 procent méně než v Pardubicích," řekla za investora Jana Chaloupková.

Zdroj: Lépe bydlet.cz

První pokus o převzetí americké pivovarnické ikony Anheuser-Busch její šéf odrazil. Vyhráno ale nemá.

Ctižádostiví a rvaví manažeři pivovarnické skupiny InBev, která mimo jiné vlastní i český Staropramen, se rozhodli, že se stanou jedničkou na světovém trhu. Aby toho dosáhli, rozhodli se koupit amerického výrobce piva Budweiser, skoro stopadesátiletou firmu Anheuser-Busch, v jejímž řízení se od roku 1869 ve městě St. Louis střídají potomci rodiny Buschů.

Obklíčená pevnost

Donutili tak nynějšího šéfa, čtyřiačtyřicetiletého Augusta Busche IV., aby si prožil pocit velitele obklíčené pevnosti. Přitom je v čele podniku teprve osmnáct měsíců. Na rozdíl od svého otce Augusta Busche III. není považován za tvrdého a neoblomného bojovníka a vyjednávače. Ani za ostříleného stratéga.

Přesto se mu podařilo za pouhé dva týdny prozatím odrazit rafinovanou taktiku skupiny InBev, jíž šéfuje zkušený vrcholný manažer, cílevědomý, vytrvalý i vychytralý Brazilec, osmačtyřicetiletý Carlos Brito.

Brito samozřejmě nešetřil sliby, že pivo Budweiser se stane "vlajkovým pivem" spojených podniků a že zachová i všech dvanáct pivovarů Anheuser-Busch a větší část členů správní rady a managementu. Hlavně však zahájil soustředěnou dělovou přípravu tím, že akcionářům Anheuser-Busche nabídl za akcii 65 dolarů. Tyto cenné papíry totiž na americké burze již pátým rokem stagnují, takže by si jejich majitelé konečně mohli "namastit kapsu".

Amerika na prodej

Prvním taktickým krokem Augusta Busche IV. k odražení útoku bylo zvýšení hodnoty podniku tak, aby managementu InBev nestačila částka 46,3 miliardy dolarů, kterou nabídl. Obrátil se proto na mexickou pivovarnickou firmu Grupo Modelo, v níž Anheuser-Busch už léta vlastní 50,2 procenta, a to s nabídkou, že by odkoupil další část. To by ovšem znamenalo zatížit se dluhem mezi deseti až patnácti miliardami dolarů.

Jenže s touto operací pohořel. Vždyť Modelo je rodinná firma, kterou vlastní klan Fernándezů, a ten stejně jako Buschové nechce být hrobařem. Šéf Grupo Modelo vystoupil dokonce ze správní rady Anheuser-Busche, údajně kvůli možnému "konfliktu zájmů". Naštěstí pro Augusta Busche, kterému se v podniku říká Čtvrtý, jeho soupeř Carlos Brito při svém útoku podcenil emocionální "patriotické" i politické reakce ve Spojených státech. Pokud Čtvrtý něco dokonale umí, tak je to marketing. Neváhal ani chvilku a rozpoutal obrannou kampaň.

V médiích se začalo psát, že Anheuser-Busch je stejný "americký originál jako baseball či jablkový koláč". "Zastavte cizáckou invazi", "Akcionáři, nedávejte přednost dolaru před pracovními místy Američanů," ozývalo se. Brazilský management InBev je totiž proslulý svým tvrdým úsilím neustále snižovat náklady, tedy také propouštět. I seriózní televizní stanice CNN dávala zprávám o nabídce InBev sugestivní nadtitulek "Amerika na prodej".

Matt Blunt, guvernér státu Missouri, kde má Anheuser-Busch své tradiční sídlo, okamžitě přispěchal Augustu Buschovi na pomoc. Podal stížnost antimonopolnímu regulátorovi, Federální obchodní komisi, protože akvizicí "by se vytvořil monopol dvou velkých pivovarnických skupin, což by mělo destabilizující důsledky pro dlouhodobé ekonomické zájmy města St. Louis a státu Missouri".

Rada neselhala

Augustu Buschovi se také podařilo udržet na své straně správní radu, a ta nakonec jednomyslně rozhodla, že nabídku InBev odmítá, protože nabízená částka je "podhodnocená". InBev poté vyzval akcionáře, aby správní radu vyměnili a dosadili místo ní lidi vstřícné belgickým plánům.

A jak chce Čtvrtý pacifikovat další akcionáře, nažhavené na vyšší dividendy? Po vyhrané první bitvě s InBev řekl agentuře Reuters, že vlastně už od loňského února má Anheuser-Busch (veřejnosti dosud takřka utajený) plán Modrý oceán, zaměřený na snížení nákladů ve výši jedné miliardy do roku 2010. A nabídka InBev jej prý donutila tento plán restrukturalizace urychlit, takže se samozřejmě zvedne také kurz podnikových akcií, možná i nad 65 dolarů za kus.

Jak dodal, k restrukturalizaci se rozhodl, když světová jednička SABMiller (majitelka plzeňského Prazdroje) v říjnu 2006 fúzovala s americkou pivovarnickou skupinou Molson.

Tohle tedy byla jeho jediná reakce na závažnou změnu poměru sil v americkém pivovarnickém průmyslu. Nejeden analytik přitom už od začátku století poukazoval na to, že globální konsolidace tohoto odvětví se nevyhne ani společnosti Anheuser-Busch.

Může za to tvrdá láska

August Busch IV. výborně rozumí výrobě piva a je vynikající v marketingu a reklamě. Na rozdíl od svého otce však není stratég.

Měl si totiž uvědomit, že chce-li v podmínkách globalizace uspět, musí podnik expandovat. A to nejen ve Spojených státech, na něž se Anheuser-Busch chybně soustřeďuje a kde má takřka padesátiprocentní podíl na trhu, ale i odvážnými akvizicemi či fúzemi v zahraničí. Jinak ve válkách s obry, jako jsou SABMiller či nověji InBev, neobstojí. Úspěchy měl Anheuser-Busch jen v Číně. Pak také v Británii, kde už to ale bylo o něco slabší. V pokračující neúprosné globální bitvě pivovarnických obrů je to ale více než málo.

Tento šéfův handicap zavinil zřejmě jeho otec. Když bylo Augustovi pět let, rozvedl se s jeho matkou. I když umožnil svému synovi dobré vzdělání včetně studia na Mezinárodním pivovarském institutu v Berlíně, nikdy ho (na rozdíl od svého syna Petera z druhého manželství) nevzal do své blízkosti a nepředával mu své skvělé manažerské znalosti, zkušenosti a "fígle".

"Otec byl na mě tvrdý, možná ten vztah můžeme nazvat tvrdou láskou," řekl August IV. před šesti roky. V rodinném pivovaru pracoval opravdu od píky, nejprve po vysoké škole jako učeň, pak předák oddělení dopravy a distribuce a dál a dál jako šéf marketingu a v dalších manažerských pozicích.

Otec měl ovšem se svým synem v mladých letech spíše starosti. Ještě za vysokoškolských studií byl znám svým bujným nočním životem. Jak Čtvrtý později uvedl, častá návštěva barů mu pomohla zavádět vhodné produkty pro skupinu mužů od 21 do 30 let a důvěrně rozumět mentalitě této cílové skupiny.

Jednou však noční život skončil tragicky. V roce 1983 při havárii jeho corvetty zahynula Augustova spolujezdkyně, mladá barmanka. On odjel domů a nechal ji ležet na silnici. Rodina najala nejlepší advokáty, kteří ho z této aféry "vysekali". Přesto však následovaly i další konflikty s policií a roční podmínka. Mezitím se ale usadil a loni se i oženil.

Ani jeho otec si jistě neuvědomoval - když se August v prosinci 2006 stal šéfem rodinné firmy -, že bude čelit takové zkoušce ohněm, jakou musel letos v červnu projít. Ujal se totiž řízení v době, kdy jeho mnohem agresivnější rivalové, třeba InBev, rychle rostou a operují globálně.

Dynastické zvyklosti

Proč však musí v čele Anheuser-Busche nutně stát zrovna Busch, když rodina vlastní necelá čtyři procenta akcií? Vždyť třeba jen investor Warren Buffett má pět procent!

Je to prostě tradice a August byl v dynastii na řadě, i když si jistě i otec uvědomoval, že jeho prvorozený syn není tím nejschopnějším šéfem Pivního krále, jak je někdy Anheuser-Busch nazýván. Jde o jednu z posledních amerických dynastií, jejíž firma rostla spolu se Spojenými státy. Budovala továrny a města, zaměstnala za 150 let podnikání miliony lidí a podílela na tom, že se USA staly dominující silou světové ekonomiky.

August IV. jistě nechce být hrobařem samostatné existence rodinného podniku, rodinného vlastně jen podle jména a tradice.

Jenže vyhrál pouze první bitvu s InBev. A obratný Carlos Brito se zcela určitě nevzdá, když - jak napsal jeden analytik - "už měl kost téměř v ústech".

August Busch IV.

- Od roku 1880 šestý Busch v čele pivovarnické skupiny Anheuser-Busch se narodil v roce 1964, jeho otcem je August Busch III.

- Vystudoval Saint Louis University (MBA) a Mezinárodní pivovarnický institut v Berlíně.

- V polovině 80. let nastoupil do rodinného podniku jako učeň, od roku 1989 se zabýval marketingem a proslavil se vynalézavou a vtipnou reklamou.

- Člen vrcholného managementu od roku 1996, mimo jiné jako viceprezident pro marketing a velkoobchod.

- Od září 2006 člen správní rady, od prosince 2006 prezident a výkonný ředitel.

Anheuser-Busch

- V roce 1860 koupil výrobce mýdla Eberhard Anheuser pivovar v St. Louis. Od roku 1869 se partnerem stal jeho zeť Adolphus Busch, šéf firmy od roku 1880.

- Největší pivovarnická firma v USA s podílem 48,5 procenta na tamním trhu.

- Provozuje dvanáct pivovarů v USA, čtrnáct v Číně a jeden v Británii. Vyváží pivo do 80 zemí světa, dováží pivo ze zahraničí do USA.

- Vlastní řadu podniků, například na výrobu plechovek, produkci zemědělských plodin a jiné.

- Podíl v pivovarnických firmách má mimo jiné v Mexiku a Číně.

- Zaměstnává přes 30 000 lidí.

- Provozuje zábavní parky v USA.

Zdroj: iHNed.cz | Autor: Miroslav Prchal

Jen se dívej, malej,“ zabručel na mě bodře mohutný pořízek, který náhodou seděl naproti mně v restauračním zařízení. „Tak pijou chlapi.“ Vzal svůj čerstvě donesený půllitr piva, který v jeho obrovské dlani vypadal jako nebohá miniatura, a pěna nepěna ho naráz do sebe celý převrátil. Prázdné sklo položil, hromovým hlasem požádal o další rundu a spokojeně pozoroval, jak na něj vyjeveně hledím.

„Tak pije správný chlap,“ procedil mezi zuby a zapálil si obrovský doutník.

Vzpomínám si, že mi bylo šest let, když mě moravský lesák, hora masa, svalů a vousů, v restauraci U včeliček zasvětil do mužské disciplíny, jak pít pivo na ex. Od té doby mám pořád před očima, jak to nebohé pivo zmizelo v několika vteřinách v jeho útrobách. I když jsem se v čase posunul o dekádu a pár let, stále je mým archetypálním polykačem pořízek, ke kterému jsme si tenkrát s rodiči přisedli. Jako dospělý muž jsem zjistil, že mu nesáhám ani po kotníky. A co víc, ani nikdo jiný z mých známých se mu zdaleka nevyrovná. Většina našeho „pití jako chlap“ končí ve fázi, kdy se do sebe půllitr snažíme obrátit, ale výsledek je ten, že se pivem zalykáme.

A tak mě napadlo šalamounské vysvětlení, proč se dnes už piva nedají na ex vypít. Je v nich totiž plno bublinek! Proč to páni v pivovarech takhle vymysleli, nechápu, a tak jsem se raději zeptal Libora Vávry, sládka z pivovaru Staropramen, který mi na to odpověděl: „Ponechme stranou otázku, zda se má, či nemá pít pivo na ex. Jako sládek jsem přesvědčen, že ne, že pivař si má pivo náležitě vychutnat,“ nelíbila se panu sládkovi už sama podstata mé otázky. (Možná že právě proto nám znemožnili piva vypít po chlapsku!)

„V pivu sice v době hliníkových sudů bylo opravdu méně bublinek - tedy oxidu uhličitého, takže zejména už trošku zvětralé pivo bylo snadněji pitelné na čas, ale ne na chuť,“ říká pan Vávra, ale hned dodá: „Ono vlastně při rychlosti vypití jednoho půllitru se ty bublinky ani nestačí projevit. To už by těch piv muselo být více.“

Co je tedy hlavním problémem pití piva na ex? Podle sládka Vávry je to hlavně psychologická bariéra, kterou piják řeší. Klade si totiž otázky typu: Je to vůbec půllitr piva? Zvládnu to? Neudělám si ostudu? Přitom se stačí jen uklidnit a hlavně se nezakuckat.

Zdroj: Lidovky.cz

Že v roce 1993 točili v hospodách desítku za sedm korun, nemusí nutně znamenat, že by se pilo levněji. Přepočteno přes kupní sílu šlo totiž o dnešních 27 korun a za takové peníze si už Češi dopřávají spíše dvanáctistupňové pivo lepších značek.

Komu tehdy nevyhovovalo točené pivo, mohl si dát z ledničky plzeňské lahvové za 16 korun. V dnešních poměrech by to bylo 63 korun. Tedy cena běžná spíše v podnicích, kam našinec příliš často nezabloudí.

A jedenáct korun za "panáka" tuzemáku, kterému se tehdy ještě mohlo říkat rum? To je dnešních 42 korun. Kdo nemá rád rum samotný a dokoupil si colu, připlatil si za dvoudecku desetikorunu. Tedy zhruba stejně jako stál samotný panák. A dávat dnešních 80 korun za tuzemák s colou? Za to je lepší pití.

Kdo má raději víno, koupil si před patnácti lety dva decilitry za statisticky vypočítaných 19 korun. Víno, které z krabic číšníci rozlévali častěji než dnes, tak opět přeneseno k aktuálním platům stálo přes 70 korun.

No a po těch všech pivech, rumech a vínech byl čas něco pojíst. Smažený sýr, chlouba to české hospodské kuchyně, vyšel na 25 korun, což tehdy představovalo téměř hodinovou mzdu. Podle ČSÚ se dnes za stejné jídlo platí průměrně 51 korun. Na to stačí průměrnému Čechovi pracovat 23 minut.

Zdroj: iHNed.cz

Dvacet druhů piva a degustace pivních specialit čeká návštěvníky Pivních slavností, které se v sobotu konají v Zábřehu. Místní plavecký areál obsadí stánky s černým vícestupňovým pivem Master, kvasnicovým speciálem z Hanušovic nebo i holandským pivem Heineken.

„Pro řidiče budeme čepovat Birell,“ vzkazuje jednatel spolupořádající Zábřežské kulturní Zdeněk David. Při letošním ročníku Pivních slavností si na své přijdou malé i odrostlejší děti. Vyřádit se mohou na diskotéce, skluzavce, skákačkách či motorových čtyřkolkách. Dospělí zase při ochutnávce piva nejen tuzemských pivovarů mohou přihlížet exhibici boxerů. O hudební doprovod se postarají dechové hudby a skupiny Styl, Atom či Confession, návštěvníci slavností mohou zdarma využít i sportovní část areálu. K dispozici bude venkovní bazén, tobogan, petanque či minigolf. Zábřežské pivní slavností startují v deset hodin dopoledne.

Zdroj: MF Dnes.cz

Každý rok se v Česku vypije asi 160 litrů piva na obyvatele. Vína vypijeme zhruba desetinu. Porovnáme-li si přitom možnosti dozvědět se o obou nápojích něco více (tady a tu vs. tam), dojdeme k poměru přesně opačnému.

Zkrátka na to, že jsme národ pivařů, máme u nás odborně zaměřených akcí o pivu jako šafránu. Je to šílená škoda. Například počet malých pivovarů se za posledních pár let navýšil doslova o desítky! Vaří se v nich ohromné množství „nových“ druhů piva, přitom průměrný konzument (předem se za toto spojení omlouvám) často ani nerozezná pivo svrchně a spodně kvašené.

To, že se to pomalu mění k lepšímu, mě trklo za poslední rok hned několikrát. Na 1. ročníku Českého pivního festivalu, na letošním Prague Food Festivalu nebo třeba na stránkách Pivního deníku. Nejnověji jsem dostal pozvánku na pivní degustaci v Mandarinu. Spolu s předním odborníkem na české pivo, který paradoxně není Čech – Evanem Railem, si tam vymysleli projekt Czech Beer Academy.

Za degustaci ve snobském prostředí hotelového sklepa s jídlem zaplatíte 1150,– Kč. Na oplátku se vám dostane tematicky orientovaného semináře s pivní degustací. Na lekci, kterou jsem spolu s několika dalšími českými novináři zažil, Evan Rail vybral sedm českých novinek. Jednalo se o natolik žhavé kousky, že jsme v jednom případě ochutnávali jako první v Česku! ;)

Detaily o jednotlivých vzorcích nebudu rozvádět. Jestli chcete, můžete si je všechny najít na blogu Evana Raila – Beer Culture. Popíšu vám ale průběh degustace, je to totiž děsná čurina.

Probíhá to totiž úplně stejně jako na kterékoliv jiné akci s vínem nebo s kávou. Počet fází takového večera většinou souhlasí s počtem vzorků:

1. vzorek – vyplašení účastnící zdráhavě upíjejí ze sklenice s vodou, každý klopí zrak a nesměle očmuchává první skleničku piva; muchlování se a mžourání do seznamu vzorků je prioritou číslo jedna!

2. vzorek – první odvážlivci navázali oční kontakt s lektorem, ti pilní si začali dělat poznámky, v chladném sklepě je o něco tepleji; rozjíždí se komunikace účastník-účastník

3. vzorek – všichni konečně pořádně přechutnávají první, druhý vzorek, většině novinářů dochází, že k pivu se stejně jako k vínu nejdříve čichá; lektor konečně zjistil, s kým má tu čest, objevuje se mu jiskra v oku a fixka v ruce; rozjíždí se komunikace lektor-účastník

4. vzorek – degustační pohoda dosahuje svého optima, pivo setřelo veškeré bariéry v komunikaci; z lektora srší neutuchající proud vtipně načechraných informací, které bez prodlevy mizí v hlavách všech zúčastněných, stejně tak jako všechny vzorky; vrcholná vlna večera se ale po chvíli pochopitelně láme…

5. vzorek – …všichni totiž docházejí k dosud pečlivě skryté pravdě, že PIVO JE SKVĚLÉ! Je dokonce natolik skvělé, že místy přehlušuje obsah samotného výkladu; v této fázi se obvykle zachraňuje situace jídlem, nikdo si už nepíše poznámky a novináři, kteří doteď nepořídili kloudné fotky, jsou totálně namydlení

6. vzorek – všeobjímající pravda bobtná, skvělé je nejen pivo, ale i lektor, obsluhující personál, sousedi a vlastně vůbec celý svět je skvělý; ti, co se už stihli vyčůrat, se bojí blížícího se konce

7. vzorek – tematicky zaměřená degustace se mění v hlučnou diskuzi v doprovodu popíjení; pokud jste si stačili oblíbit některý z předchozích šesti vzorků, teď je ten správný okamžik, nechat si dolít plnou degustačku! většina degustačních karet se povaluje na zemi, nikdo neví co pije a od vedle se chodí koukat zbylý, střízlivý a zděšený personál; v ruce držíte sklenku se svým favoritem, pokoušíte se vstát a snažíte se marně vzpomenout, na co že jste se to chtěli v úvodu zeptat…

Samozřejmě přeháním, ale jen malinko! ;) Jedno je jisté – při každé degustaci se dozvíte nejen mnoho o pivu, ale i o sobě! Ať už se jedná o degustaci vína, kávy nebo piva, vždycky si úžasně rozhrnete obzory i názory a seznámíte se s podobně postiženými. Lehká intoxikace kofeinem nebo alkoholem je přitom volitelná.

Moc rád bych podobných akcí viděl víc. Jestli máte zájem zažít něco podobného, zkuste si proklikat zdroje z článku – třeba se něco zase objeví. Nebo zkuste napsat do své oblíbené restaurace, nebo kontaktujte malý lokální pivovar. Nejsem si totiž jistý, jestli ti pivaznalí tuší, že existuje žíznivá poptávka! ;)

Šli byste někdy na pivní degustaci? Nebo jste už byli? Degustujete raději v teple domova? Jaký je váš poslední pivní objev?

Zdroj a foto: Cuketka.cz

Dostanou stylové vybavení, sklenice, výčep, ubrusy a další zařízení restaurace. Přesto po pár měsících narazí sud jiné značky, než od které si nechali svůj podnik bezplatně vybavit. A navíc si za tuto "zradu" ještě nechají od konkurence zaplatit.

Těmto hospodským zlatokopům však mohou brzy v Česku nastat špatné časy. Některé z pivovarů se totiž rozhodly investice do restaurací razantně omezit.

"V roce 2006 jsme na jejich podporu dali přes 26 milionů, letos plánujeme jen deset. Přednostně se přitom budeme zaměřovat na ty, kteří s námi spolupracují dlouhodobě," říká spolumajitel Rodinného pivovaru Bernard v Humpolci Stanislav Bernard.

Došla mu prý trpělivost s těmi, kteří se snažili vyždímat z pivovaru co nejvíce výhod. "Je to černá díra, tyto investice nevedly k nárůstu prodejů," dodal.

Do podpory restaurací přitom ročně jdou v Česku stovky milionů korun. "Investice na vybavení jednoho zákazníka jsou v řádu desítek tisíc korun ještě předtím, než vůbec začne naše pivo nabízet," říká obchodní ředitel české pobočky Heinekenu Jiří Daněk.

Třetí nejsilnější pivovarnická skupina v Česku, která vaří třeba Krušovice, Starobrno či Zlatopramen, přitom zásobuje okolo deseti tisíc restaurací a barů.

Od tácků ke statisícům

Základní vybavení podniku však nabízejí prakticky všichni hráči na trhu. "Investice do výčepního zařízení a sklenic se pohybuje kolem 60 tisíc korun," počítá majitel malého pivovaru v Koutě na Šumavě Jan Skala. Na rozdíl od silnějších konkurentů však už nemůže hospodské motivovat penězi na ruku, které dostanou jako odměnu za množství vytočeného piva.

"Taková spolupráce není nijak neobvyklá," přiznává Jiří Čulík, manažer tuzemského prodeje Drinks Union.

"Bonusy mohou být v řádech desítek až stovek tisíc korun, zpravidla závisí na množství a ceně zboží v určitém období," přibližuje Čulík. Ten se vyjádřil vůbec nejkonkrétněji z velkých hráčů na trhu, které MF DNES oslovila.

Zástupce Pivovarů Staropramen uvedl, že chtějí být pro obchodní partnery "skutečnými partnery v podnikání," Plzeňský Prazdroj zase vymezil rozsah podpory na škále od reklamních předmětů po spoluúčast při vybavení restaurací.

Za kupování hospod padaly i pokuty

Podle zdroje dobře informovaného se situací na českém trhu však dochází v posledních letech k jistému útlumu v přetahování o výčepy.

"Slábne to. Trh je rozebraný, za rozumnou cenu se toho už moc získat nedá," uvedl zdroj. S tím souhlasí i Jan Kočka, provozovatel internetových stránek Světpiva.cz a spolumajitel minipivovaru Kocour Varnsdorf. "Za velké sumy by se docílilo jen velmi malého zvýšení podílu na trhu."

Souboji o hospody se několikrát zabýval i antimonopolní úřad. Za to, že docházelo k uzavírání smluv, které zavazovaly restaurace k výhradnímu odběru piva od jediného dodavatele, dostal nejvyšší pokutu 2,3 milionu korun před pěti lety Plzeňský Prazdroj.

Později však nové vedení úřadu dovolilo uzavírání smluv, které restaurace zavazují k minimálním odběrům. Ty se zpravidla u středně velkých podniků pohybují ve stovkách hektolitrů ročně.

Bonusy na čepu

Co vše mohou restaurace od pivovarů získat

Základní odměnou je vybavení restaurací sklenicemi, tácky, ubrusy či reklamními poutači. Dražším špásem už bývá dodání výčepu či lednice či podpora při nejrůznějších stavebních úpravách podniku.

Pokud se restaurace zaváže k dlouhodobější spolupráci, může se její majitel v závislosti na množství odebraného piva těšit i na bonusy blížící se milionu korun. Jinou možností ekonomické motivace jsou levnější dodávky piva při větších odběrech.

Nepříliš férovou možností je pak finanční odměna za stažení byť i malé lokální značky z výčepu. Pokud chce lukrativní hospodu získat konkurence, neváhá mnohdy zaplatit také sankci za vypovězení stávající smlouvy.

Zdroj: iDnes.cz | Autor: Tomáš Lysoněk

To zklamání jistě dobře zná každý pivař. Přijede do neznámého města a chce ochutnat místní specialitu, ale namísto toho na něj nad hospodami čekají pouze vývěsní štíty velkých pivovarů.

Pětice nejsilnějších výrobců v posledních letech ještě zvýšila svůj podíl na českém trhu, který v loňském roce přesahoval 82 procent. Zbylá část zůstává na další třicítku pivovarů, které to v boji s obry mají hodně těžké.

„Kdekoliv je nějaká lepší a větší hospoda, tak se ji velcí hráči okamžitě snaží získat. A nezřídka se jim to daří právě na úkor menších výrobců,“ říká ředitel náchodského pivovaru Primátor Josef Hlavatý. Při boji o restauraci nabízejí pivovary hospodským kompletní vybavení podniku, nezřídka jim také slíbí tučnou prémii, pokud se zaváže k odběru určitého množství piva.

„Setkal jsem se i s případem, kdy bylo hospodskému nabídnuto, že pokud přestane točit naše pivo, dostane na ruku půl milionu korun,“ upozorňuje majitel pivovaru v Koutě na Šumavě Jan Skala.

Jeho pivovar přitom vaří pouhých šest tisíc hektolitrů piva ročně. Pro srovnání – takové množství vyrobí pivovary patřící do skupiny Plzeňského Prazdroje za pouhých šest hodin. Prazdroj, Gambrinus či Kozel, které do skupiny spadají, trhu jasně dominují, jejich podíl na trhu je dohromady téměř padesát procent.

Malé pivovary se snaží odlišit především tradičním způsobem výroby či zaměřením na místní štamgasty. „V některých regionech naštěstí patriotismus ještě funguje,“ říká Hlavatý. Na sepětí s regionem má reklamní kampaň postavenou třeba uherskobrodský pivovar Janáček, který na city pivařů útočí sloganem Náš kraj, naše pivo. A jeho pivo se jmenuje Patriot.

Zdroj: MF Dnes.cz | Autor: Martin Lysoněk

České pivovary budou zdražovat. Nutí je k tomu růst cen základních surovin. Cena ječmene z loňské sklizně se vyšplhala na dvojnásobek hodnoty z roku 2006. Letos se podle výkonného ředitele Českého svazu pivovarů a sladoven Jana Veselého dá čekat další nárůst. Některé menší pivovary už ke zdražování přistoupily, ty ostatní čekají na výsledky letošní sklizně.

"Ječmen, respektive slad, tvoří již prakticky čtvrtinu nákladů na výrobu piva. Když se vám čtvrtina nákladů zdvojnásobí, těžko se to dá utlumit. Dřív nebo později se tedy bude muset zdražovat," vysvětluje Veselý. Problémem pro české producenty jsou také rostoucí ceny energie a pohonných hmot.

Od zdražování zatím producenty odrazuje tvrdý konkurenční boj na českém trhu. Na udržení cen na stávající úrovni tlačí také obchodní řetězce. "Pivo je jedno z hlavních lákadel, aby lidé do řetězce přišli," zdůrazňuje Veselý. Některé pivovary už přesto ke zdražení přistoupily. Například humpolecký Bernard se rozhodl zvýšit ceny o padesát haléřů za litr.

Zdražení avizovalo i sdružení německých pivovarů. Ceny piva na německém trhu by se měly zvýšit v přepočtu o více než korunu za láhev. Cena je přitom jednou z hlavních příčin, proč v Německu klesá spotřeba zlatavého moku. Šéf německé pivovarnické skupiny Radeberger Gruppe Ulrich Kallmeyer varoval, že letos se u našich západních sousedů vypije nejméně piva v poválečné historii.

Rostoucí ceny piva jsou nebezpečím zejména pro menší pivovary. Ty v sílící konkurenci světových pivovarnických gigantů ztrácí svoje pozice zejména na zahraničních trzích. "Malé pivovary mají méně importních partnerů v jednotlivých zemích. Když jeden vypadne tak to znamená podstatný pokles jejich exportu," dodává Veselý s tím, že nárůst českého exportu táhnou pivovary velké.

Zdroj: ČT24.cz | Autor: Jakub Musil

Jsou čtyři. Dříve pomáhali vařit pivo pro Staropramen, teď se ale rozhodli dělat vše po svém. A se svým pivem Bohemia Classic mají úspěch.

Milan Bílek a jeho další tři kolegové z firmy AGC ani nemají vlastní pivovar, ale pronajímají si prostory od konkurence. „Ano, s firmou AGC spolupracujeme od letošní zimy,“ říká Jaroslav Toman z pivovaru Konrad Liberec – Vratislavice nad Nisou.

Své pivo prodávají v sedmi pražských restauracích a jejich počet stále roste. „Měli jsme zájem už o několik tuzemských pivovarů. Bohužel zatím tato jednání nebyla úspěšná. V současnosti to vypadá, že si pronajmeme část jednoho švýcarského pivovaru v Lausanne,“ vysvětluje situaci Milan Bílek.

V hospodách je o nové pivo velký zájem. „Určitě je chuťově lepší a kvalitnější než piva velkých koncernů. Navíc je levnější, na což hospodští vždycky slyší,“ potvrzuje Aleš Dočkal, spolumajitel Pivovarského domu a Pivovarského klubu v Praze.

Společnost však pivo rozváží v sudech od Staropramenu a snaží se ho nabízet i v restauracích patřících pod smíchovské pivovary. „Jsou to starší sudy, které jsme si legálně koupili. Je totiž rozdíl, když zaplatíte za starší sud šest set korun nebo za nový dva a půl tisíce korun,“ uvedl Bílek.

Zdroj: Lidovky.cz | Autor: Jiří Böhm

Budovu bývalého Knížecího pivovaru, znovu nabídla k prodeji radnice v Prachaticích. Jak ve středu agentuře Mediafax sdělil starosta Jan Bauer (ODS), cena je jeden a půl milionu korun za objekt i s pozemky.

Už před časem chtěl objekt koupit podnikatel Josef Lukeš, který dokonce uvažuje o obnově tradice pivovarnictví ve městě. Jeho záměr i záměr zastupitelstva však před časem zhatila žaloba Alžběty Petzoldové, která se jako potomek rodu Schwarzenberků, domáhá vydání části areálu pivovaru. “Byly bychom rádi, aby objekt, který není zrovna v nejlepším stavu, koupil právě pan Lukeš, který má jasné cíle a dobré plány, jak s pivovarem naloží,” řekl starosta Bauer.

Radnice objekt koupila před šesti lety a později ho po částech rozprodala podnikatelům. Když pak chtěla prodat i hlavní budovu, objevila se právě Petzoldová se žalobou. Soudní spor ale radnice vyhrála, když soud zamítl nároky sestřenice a nevlastní sestry ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, což pak nejvyšší soud ještě potvrdil. Proto jej nyní město chce prodat a to původnímu zájemci. „Na to, abychom Knížecí pivovar sami zrekonstruovali, na to nemáme a proto ta nabídka,“ dodal starosta.

Podle podnikatelského záměru, který Josef Lukeš zastupitelstvu, které s prodejem už předběžně vyslovilo souhlas předložil radnici, by tu chtěl vybudovat prostory pro společenské a kulturní vyžití a i obnovení vaření piva, ovšem spíš jako turistickou atrakci.

Zdroj: Jižní Čechy24.cz