Ďábelské pivní rekordy

Pivovary K Brewery zdraží pivo o 5 %, Heineken ČR o 1,9 %

Vyšebrodský pivovar by mohli dostat zpět mniši vyhnaní komunisty

Poláci chtějí vydělat na českých pivařích. Na Euru kvůli nim zdraží zlatavý mok

České pivovary loni navštívilo více než 480.000 cizinců

Sběratelství bývá celoživotním koníčkem a někoho dokonce živí

Hradecký Gambrinus si umí užít piva i života

Pivovarské suvenýry lákají sběratele

V Česku se vaří už na 550 různých značek piv, Češi ale alkohol postupně omezují

Odbyt piva rostl i díky turistům

Roste počet stížností zákazníků slevových serverů

DPA: Bavoři chodí na pivo pod kaštany už 200 let

Sousedé uvařili pivo s 57 procenty alkoholu

Výčepní roku se blíží

Až budeme na Silvestra bilancovat, co všechno přinesl či odnesl právě uplynulý rok, neměli bychom zapomenout na založení občanského sdružení Českomoravský svaz minipivovarů.

Jako každé dobré pivo i myšlenka tohoto svazu zrála dlouhé měsíce a za jeho vznikem stojí mnohá vyjednávání. Nakonec letos svaz konečně vznikl a tak mají i ty nejmenší pivovary s ročním výstavem od tisíce do pěti tisíc hektolitrů svou zájmovou a klidně řekněme i lobbistickou organizaci. V čele svazu stojí snad největší autority českého pivovarnictví, Honzové Šuráň a Kočka, kteří jsou zárukou, že svazu půjde o dobrou věc.

Dosud existuje Český svaz pivovarů a sladoven, sdružující největší pivovarské fabriky, a Český svaz malých nezávislých pivovarů, jehož členy jsou hlavně regionální pivovary.

Někde se zájmy těchto organizací tříští, třeba když si regionální pivovary do výstavu 200 000 hl. ročně svého času vydupaly nižší daňovou sazbu než mají pivovary velké. V jiných oblastech se docela i shodly: především, když bylo třeba se bránit hloupým bruselským nařízením o energetické náročnosti vaření piva. Především díky téhle obraně vznikla značka České pivo. Jenže ta nevyhovuje zrovna všem: jedni její kritéria nesplňují (jako jeden pivovar hned u Vltavy), jiní mají pocit, že touto značkou přicházejí o výlučnost (jako jeden pivovar u Úhlavy).

Všechny by se ale měly spojit aspoň v jedné věci a konečně probojovat zrušení spotřební daně z piva. Vždy jakou to má logiku, že vinaři dostávají dotace a ještě neplatí žádnou spotřební daň, zatímco pivaři žádnou dotaci nedostanou a ještě platí do státní kasy jak mourovatí!

Nově vzniklý ČMSM má ale před sebou mnohem speciálnější cíle. Sdružuje hlavně restaurační pivovary, které mají úplně jiné starosti než ony fabriky. Jeden z případů jsme zaregistrovali zrovna nedávno, když nejmenovaný mamutí pivovar zničehonic přestal dodávat těm nejmenším již nasmlouvané dodávky kvasnic.

Mikropivovary mohou spolupracovat i v mnoha dalších věcech, mohou společně pracovat na propagaci speciálních piv, na pivní osvětě, na pořádání akcí, ale i třeba v technologické oblasti, protože si dosud velmi málo konkurují, maximálně v několika českých restauracích, kde točí dvacet a více piv, nebo na některých pivovarských akcích. V ostatních případech si ani do zelí lézt nemohou, protože téměř celou produkci prodají ve své hospodě, popřípadě v několika smluvních.

Vznik ČMSM ilustruje ohromný boom mikropivovarů u nás. V této chvíli je jich již kolem stotřiceti a jejich počet stále roste. Ale je v tom jeden háček, kvůli kterému jsem se dnes to těchto řádek vůbec pustil.

Ano, máloco mě za posledních deset let tak překvapilo a tak potěšilo, jako rozmach mikropivovarů u nás a jako pestrost a kvalita jejich produkce. Zdá se ale, že rozmach pomalu naráží na jisté meze.

V prvních dvou či třech generacích mikropivovarů byli jejími zakladateli zkušení sládkové, zapálení pivní fandové, skuteční odborníci. Poslední dobou mám ale pocit, že některé nové mikropivovary jsou čistě snobskou či marketinkovou raritou. Bohatí restauratéři asi volí mezi akváriem se žralokem a vařením svého piva a někdy holt padne volba na pivovar. Jenže kde vzít sládky, kde vzít originální receptury? Pak to často vypadá, že s velkou slávou otevřený mikropivovar vaří dva druhy ležáků, které může dělat kdekdo jiný, a žádným přínosem pro pestrost trhu nejsou.

Ano, dnes už neplatí, že každý nový mikropivovar je obohacením. Bohužel. Už neplatí automaticky, že co je malé, to je dobré. Zvláště, když regionální pivovary se ohledně kvality drží vcelku dobře a ty velké sice úplně vypouštějí péči o kvalitu výčepních piv, kde jde jen a jen o cenu, takže výsledkem bývá tekutina, kterou bych nazval asi nejspíš homeopatickým pivem, o to více ale zkoušejí vstoupit na led piv speciálních a leckdy docela s úspěchem. A své prémiové kusy si také hlídají.

V tomhle tvrdém konkurenčním prostředí by nové mikropivovary neměly spoléhat na to, že rukodělný výrobek bude vždy lepší než ten z velkoprodukce. Odfláknuté produkty nových mikropivovarů poškozují těžce budovanou pověst celé této skupiny producentů, protože experimentující zákazník může natrefit na nedobré či nezajímavé pivo od neznámé značky a prchne zpátky s osvědčeným, reklamou vyztuženým labelům.

Možná zrovna tohle by mohl být námět pro nový svaz. I když tím, kdo nakonec stejně trh piva vyčistí i v této kategorii, budou mlsné jazýčky nás pivařů.

Zdroj: Neviditelný pes | Autor: Ladislav Jakl

http://neviditelnypes.lidovky.cz/mikropivovary-co-je-male-to-je-dobre-dbq-/p_ekonomika.asp?c=A111228_213223_p_ekonomika_wag

Čtrnáctistupňový Maxxim a polotmavou variantu Holba Šerák uvařily speciálně pro vánoční trh středomoravské pivovary Zubr a Holba. Milovníci piva si speciály budou moci koupit zřejmě jen do konce roku, protože je pivovary z Přerova a Hanušovic vyrobily jen v omezeném množství.

Vánoční speciály připravily i mnohé další tuzemské pivovary. Čtrnáctistupňového piva Maxxim připravil přerovský pivovar Zubr 700 hektolitrů, a to ve dvou variantách jako filtrované a nefiltrované. Hanušovický závod pro příznivce pěnivého moku nachystal celkem 1500 hektolitrů polotmavého speciálu.

"U hanušovického speciálu se stupňovitost počítá na setiny. Odvíjí se totiž od nadmořské výšky 1351 metrů vysokého nedalekého kopce Šerák. Stupňovitost piva je proto 13,51. Při výrobě polotmavého speciálu se používá několik druhů sladu, a to barevný, karamelový a míchaný," řekla mluvčí středomoravských pivovarů Hana Matulová.

Speciál 14° z Nymburka

Dobrou volbu pro dobu sváteční i povánoční představuje Postřižinské z Nymburka. Už listina Jana Lucemburského z roku 1327 mluví o zdejším vaření a obchodování s pivem. Nejlepší léta ale přicházejí až se založením Měšťanského pivovaru (1785) a hlavně se vznikem společnosti Nymburský pivovar (1895).

Nymburk si stále drží svou lokální povahu. Jeho na české poměry téměř ojedinělým jedenácti druhům piva dodává na exkluzivitě i poměrně složitá dostupnost. Základem Svátečního speciálu Postřižinského s 5,8% obsahem alkoholu je ječný slad a chmelové extrakty.

Speciál se ve sklenici prezentuje ostrou zlatou barvou s nízkou sněhovou pěnou, na dně se tvoří bohatá základna stoupajících bublinek. Sytě chmelový odér se rozlévá v ústech spolu s postupným příchodem slabšího řízu, chuť je čistě hořká a dlouhá.

Návštěva nymburského pivovaru není lákavá jen pro příznivce piva, ale i fanoušky spisovatele Bohumila Hrabala a jeho strýce Pepina – právě zde se odehrávají jeho Postřižiny. Buď můžete absolvovat virtuální prohlídku na internetu anebo si dohodnout návštěvu pod dozorem sládka Bohumila Valenty.

Závěr roku - větší zájem o dražší piva

Na pivní speciály sázejí i další tuzemské pivovary. Například skupina K Brewery připravila pro vánoční období mimo jiné speciální balení 20 různých piv ze sedmi svých regionálních pivovarů. Tuzemská pivovarská jednička, Plzeňský Prazdroj, nachystala na Vánoce a povánoční dobu například světlý ležák Pilsner Urquell podobně jako loni v netradiční jednolitrové retro láhvi.

Pivovary Staropramen vyrobily limitovanou edici ležáku Stella Artois. Závěr roku na pivním trhu je každoročně charakteristický zvýšeným zájmem zákazníků především o silnější a dražší piva. Jde o ležáky a speciály, které si Češi během svátků dopřávají ve výrazně větší míře než v průběhu roku. Zejména pro velké pivovary jsou proto Vánoce druhou prodejní špičkou roku po létě, kdy je poptávka lidí po pivu nejvyšší.

Poptávka po pivu z tuzemských pivovarů se po dvou letech letos zastavila. Podle výsledků za tři čtvrtletí vzrostl výstav piva meziročně asi o jedno procent.

TIP:

Chcete-li ochutnat některý z pivních speciálů, vydejte se do pražských Nuslí. V hospůdce s názvem Zlý časy točí více než dvacítku netradičních piv. Pokud byste si snad některé chtěli odnést domů, navštivte jejich Pivkupectví. Leží hned vedle výčepu a může se pochlubit nabídkou lahvových piv z celého světa. Více informací na www.zlycasy.eu

Zdroj: Lidovky.cz

http://www.lidovky.cz/vanocni-piva-si-muzete-vychutnat-do-konce-roku-flg-/dobra-chut.asp?c=A111228_135744_dobra-chut_glu

Letošní rok ukázal, že Češi opouštějí jeden z národních zvyků pití točeného piva v hospodách. Z nedávných průzkumů totiž vyplývá, že v porovnání s porevoluční dobou vypije každý Čech o šestnáct litrů piva méně.

Radikálně se proto mění i pivní byznys. Lidé šetří a v hospodě si místo točeného objednávají lahvové, které je levnější.

Výrazně je to poznat na produkci výčepního piva, meziročně klesla o 13% ještě před pěti lety chodili češi na pivo do hospody 4x týdně, dnes už je to podle průzkumů jen třikrát. Pivovary proto víc lákají i ženy a zkoušejí nová piva.

Zdroj: TN.cz

http://tn.nova.cz/zpravy/domaci/cesi-pohrdaji-pivem-ze-stamgastu-je-ohrozeny-druh.html

Rusko se chystá na desetidenní novoroční svátky. Rusové, kteří si oslavy neumějí představit bez doušku piva, by se ale měli oblíbeným mokem dopředu zásobit. Experti totiž varují, že zemi po Novém roce může hrozit pivní deficit.

Od Nového roku totiž bude zakázána výroba a dovoz nízkoalkoholických nápojů bez speciálního kolku, a ruská vláda zatím nestihla požadavky pro výrobce a dovozce schválit.

Podle zdrojů ruského deníku Kommersant by to mohlo vést až k dočasnému pozastavení výroby a dovozu a k nedostatku piva.

V maloobchodní síti se nové pravidlo odrazí až v roce 2013, nicméně obchody už teď po Novém roce budou muset prodávat neokolkované nápoje. Nemají ale právo doplňovat zásoby.

Rusko je známé především jako země vodky a tvrdého alkoholu, obliba piva v posledních letech ale narůstá. Souvisí to s kampaní proti závislosti na tvrdém alkoholu, se kterou přišel v 80. letech minulého století bývalý prezident SSSR Michail Gorbačov.

Pivo se tak začalo propagovat na úkor tvrdého alkoholu a zejména vodky. Donedávna dokonce 'zlatý mok' nefiguroval na seznamu alkoholických nápojů.

Kolkovací pravidla se dotknou veškerého alkoholu do devíti stupňů, to znamená i některých vín. V Rusku patřilo k nejoblíbenějším víno z Gruzie, které se ale už několik let nesmí dovážet.

Změnit by to mohl vstup Ruska do Světové obchodní organizace. Rusko dovoz gruzínského vína zakázalo v roce 2006. Oficiálně šlo o rozhodnutí hygieniků, v pozadí embarga byly ale politické důvody. Vztahy Ruska a Gruzie byly v roce 2006 velmi napjaté.

Z Gruzie ale přicházejí informace, že výrobci vín masový návrat na ruský trh neplánují. Mají nová odbytiště a závislost na Rusku se jim nevyplatila. Vývoz gruzínského vína se po vyhlášení zákazu dovozu do Ruska propadl o 70 procent.

Zdroj: Rozhlas.cz

http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/rusku-hrozi-pivni-deficit-kvuli-novym-kolkovacim-pravidlum--995058

K českému kaprovi nebo kachně nejlépe pasuje české pivo. V rozmanitosti piv však v Evropě vede Belgie. Je také domovem většiny trapistických piv, tedy nápojů, které se vyrábějí ve zdech klášterů a opatství. Ke slavnostní večeři si Belgičané možná dají právě jedno z nich. To, které se vyrábí v opatství Orval na jihovýchodě Belgie u francouzských hranic.

Orvalské opatství schované v zeleni ardenských lesů bylo ve 12. století nejbohatším cisterciáckým klášterem v Evropě. Už tehdy tu mniši vyráběli sýry, pekli chléb, pěstovali léčivé bylinky a také vařili pivo.

Totální zničení kláštera francouzskými revolucionáři přervalo zdejší pivovarskou tradici až do 20. století. Dnes patří Orval k šesti belgickým klášterům, které vyrábějí trapistické pivo. Co to znamená? Podle obchodního ředitele pivovaru Francoise de Harennea nejde jen o metodu kvašení piva, ale hlavně o to, kde se pivo vaří.

„Trapistické pivo se musí vyrábět v klášteře, kde bydlí společenství trapistických mnichů, tedy příslušníků přísně uzavřeného cisterciáckého řádu. Odpovědnost za výrobu mají jen mniši. Příjem z prodeje piva se nesmí použít k vlastnímu obohacení. Většina zisku musí jít na sociální účely a třeba na charitu. To je také jedna z podmínek, aby se pivo dalo nazvat trapistické. Z jeho prodeje tedy zdejší cisterciáci financují chod, opravy a další výstavbu opatství a také sociální programy,“ dozvídám se.

Původní představy berou rychle za své

Kdo by si myslel, že mniši chodí kolem varen, sypou do nich ječmen a chmel nebo ochutnávají kvalitu piva, ten by se mýlil. V pivovaru jsem žádné muže v sutanách nepotkal. Dokonce i můj průvodce Francois de Harenne byl v košili s kravatou a saku.

„Můj nadřízený, který je pověřený řízením pivovaru, je mnich. Ve správní radě jsou čtyři mniši a všechna rozhodnutí, která se netýkají jen každodenního provozu, přijímají také sami řádoví bratři,“ vysvětluje, jak to v pivovaru chodí.

To tedy bylo jedno malé zklamání. Samotného piva se ruka mnicha z uzavřeného orvalského kláštera ani nedotkne. Záhy utrpěla těžkou ránu další moje představa. Totiž že toto pivo, prodávané ve zvláštních baňatých láhvích, se vaří podle prastarého receptu původních obyvatel kláštera z 12. století.

„Moderní pivovar se nesnažil navázat na tradici starého piva. Nejde o starý recept, který by byl tajemstvím zdejšího kláštera. Je to úplně od začátku nově uvařené pivo,“ vyvádí mne z mylné domněnky pan Francois.

V orvalských pivních dějinách zeje propast

Zlatavý mok se znovu začal v orvalském opatství vařit až v roce 1931. Mniši zahájili výrobu právě proto, aby získali peníze na opravu areálu, který byl po nájezdu francouzských revolučních gard v troskách od konce 18. století. Propast ve zdejších pivních dějinách tak byla příliš velká.

Dnešní pivo Orval je podobně jako to středověké nefiltrované, hodně pěnivé a stále živé. V uzavřených láhvích se ještě odehrává druhá fermentace, než se pivo dostane do prodejen.

Ve svatyni dozrávání jsou až do stropu vyrovnány oranžové přepravky s pivem. „V každé je 24 láhví. Basiček se tu nachází na 80 tisíc. To znamená, že je tu přes 1,9 miliónu lahví zrajícího piva,“ ukazuje mi pravý orvalský poklad pan Francois.

Pivo sice má některé středověké vlastnosti, dnešnímu konzumentovi by se však asi moc nelíbily. Není filtrované, ale zákazník žádá, aby nebylo kalné. Speciální tvar láhve a její rychlé otočení dnem vzhůru při nalévání umožní zachycení zbytku kvasnic u dna.

Speciální pivo si žádá speciální sklenice

Ale pozor. Pivo Orval se nesmí nalít do úzkého, vysokého půllitru. Hodně, ale opravdu hodně totiž pění.

„Když orval nalijete do rovné sklenice, budete v ní mít dva centimetry piva a osm centimetrů pěny. To se v dávných dobách vyžadovalo. Dnes je to však jinak,“ upozorňuje můj průvodce.

Pro toto pivo se vyrábějí speciální široké sklenice, ve kterých pěna vytvoří bohatý koláč na povrchu, ale snadno se skrz něj dá dostat ke kýženému obsahu pod ní. K tekutému zlatu z Orvalu.

Do orvalského opatství je možné si přijet nejenom pro vynikající pivo, sýr nebo chléb, ale také pro duchovní útěchu. Zdejší řádoví bratři nabízejí uklidňující pobyty v klášteře v délce dvou až sedmi dnů. Je třeba splnit dvě podmínky: zaplatit stanovenou cenu a podřídit se klášternímu řádu.

Zájímá vás, co si o belgických pivech myslí Stanislav Bernard? A chtěli byste vědět, zda jsou podle něj čeští pivaři spíše konzervativního založení, nebo naopak otevření novinkám? I na to se jej Vladimír Kroc zeptal v rozhovoru, který si zde můžete poslechnout.

Rozhovor se Stanislavem Bernardem o kvalitě belgických piv a o tom, jaké pivo pijí Češi rádi:

Zdroj: Radiožurnál

http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/zzz/_zprava/994580

Po úspěchu Hermelínové kuchařky přichází Marie Formáčková s další knihou receptů, tentokrát se základní surovinou pivem. Obsahuje tipy na všemožná jídla od polévek, předkrmů a pomazánek až po hlavní jídla a nechybí ani trochu nečekaně dezerty. Velká kniha receptů založených na nejoblíbenějším českém nápoji – pivu – nesmí chybět ve vaší sbírce kuchařek.

Hned v úvodu si pročtete malou historií a rozdělení piva.

„Až do roku 1913 se nevědělo, že staří Sumerové a Babyloňané znali také pivo a zhotovovali je ze sladu. Až do té doby se nevědělo, že kromě vína znali tito národové pouze víno z datlí zvané šikaru.“

Jak všichni pivaři ví, pivo v určitém množství má blahodárný vliv na lidský organismus. Nejeden lékař s tímto tvrzením souhlasí a šíří ho mezi lidi, a proto není důvod se obávat používat pivo i v kuchyni.

Změna je život a tak si zaexperimentujte v kuchyni. Sýrová pivní polévka, pivovarský řízek, pivní hrnec, pivní škvarky … ale také pivní koláč s pomerančovou polevou, pivní chléb s česnekem a nivou. Vyberete si z více než 400 jedinečných receptů od pomazánek přes masa až k různým pikantním pochoutkám a sladkým dezertům. Mnoho jídel budete znát, protože jsou okořeněna jen o tekutou ingredienci, která umí zvýraznit a podrthnout celkovou chuť pokrmu, ale dost receptů bude pro vás novinkou, kterou rozhodně budete chtít uvařit.

Neopomeňte si projít „Pivní desatero“, které je malým průvodcem co a jak, abyste uspěli a nepokazili konečný výsledek. Zajímavá kategorie „Domácí pivo“ se bude líbit pánům. Zkuste si uvařit vlastní pivo! Základní recept doplňují černé pivo z melty, medové a zázvorové pivo.

Malým nedostatkem kuchařky vidím chybějící obsah receptů s rozdělením do kategorií pro lepší vyhledávání receptů a více obrázků, které by nalákaly a sliny by se samy sbíhaly dříve než byste uvařili. Kuchařka by si zasloužila i lepší zpracování nejen designově, které by jistě pomohlo při rozhodování v knihkupectví, zda by kuchařka byla vhodným prezentem někomu blízkému nebo přátelům, kteří rádi vaří a uvítají každou zajímavou kuchařskou knihu, kterou co se týká obsahu, Pivní kuchařka bezesporu je.

Ale ta malá minus vám nemohou zabránit, abyste udělali třeba pikantní pomazánky na silvestrovský večírek a potěšili vaše hosty, kteří jistě nepohrdnou delikatesami doplněnými dobře vychlazeným půllitrem piva.

Rok vydání: 2011; Vydalo: Nakladatelství XYZ; Obal: Milan Sládek; 220 stran; Cena: 99 Kč; www.xyz-knihy.cz

Zdroj: Kultura21.cz | Autorka: Jana Vlčková

http://www.kultura21.cz/content/view/3702/122/