Plánovaná výstavba minipivovaru v dosud zchátralém objektu čp. 57 v Klatovech se neuskuteční. Zástupci obecně prospěšné společnosti Úhlava nepodepsali s městem smlouvu.

O tom, že Úhlava odstoupila od smlouvy, informoval na úterním jednání klatovských zastupitelů starosta Rudolf Salvetr. „Dům měl být na základě výsledků veřejné obchodní soutěže prodán společnosti Úhlava. V únoru jsme zástupce společnosti vyzvali, zda skutečně objekt koupí. Dne 11. března jsme ale dostali písemné sdělení od Úhlavy, že odstupují od smlouvy,“ řekl první muž radnice.

Podle zástupce společnosti Úhlava Pavla Honzíka k podpisu kupní smlouvy o smlouvě budoucí skutečně nedošlo, i když byla smlouva připravená. „Důvodem je současná ekonomická situace, která se změnila. Konkrétně podmínky získání úvěru u bankovních domů,“ vysvětlil včera Deníku Honzík.

O objekt se vedly diskuse na zastupitelstvu už před rokem. Město tehdy vyhlásilo veřejnou obchodní soutěž mezi zájemci o co nejvhodnější využití. Ze dvou uchazečů se však městu nelíbil záměr ani jednoho z nich.

Ve druhém kole se do soutěže přihlásila pouze společnost Úhlava. Ta měla společně s Českou zemědělskou univerzitou v Praze objekt odkoupit za pořizovací cenu 4 miliony 102 tisíc korun. Společně zde plánovaly zřídit minipivovar a zázemí pro učňovské školství potravinářského charakteru. „Na projektu jsme strávili spoustu hodin. Proto se jeho realizace nevzdáváme, nicméně budeme hledat náhradní variantu pro umístění minipivovaru,“ uvedl Honzík.

Jak připomněl v diskusi zastupitel Jiří Štancl, v případech, kdy žadatel odstoupí od smlouvy, by měla následovat sankce. „Pro podobné případy bychom v budoucnu měli na tuto skutečnost myslet,“ uvedl Štancl.

Město nyní musí vyhlásit nový termín veřejné obchodní soutěže.

Zdroj: Klatovský deník.cz | Autor: Radmila Nagovská

Velké pivovary a restaurace si poslední dobou stěžují, že jim klesá odbyt kvůli finanční krizi. Malých pivovarů se to zatím podle reakcí oslovených účastníků třetí Jarní ceny českých sládků ve Zvíkovském Podhradí příliš netýká.

„Zaznamenali jsme pokles, ale hlavně v prodeji jídel, i když to také není nic závažného. Lidé chodí spíše jen na pivo. Zatím odhaduji pokles tak na pět deset procent,“ řekl Jiří Šuráň z Pivovarského domu v Praze. „Žádné ekonomické problémy nám zatím nehrozí,“ doplnil.

Jednatel zvíkovského pivovaru Michal Voldřich má podobný názor. „Pro nás je zimní období vždycky krizové a v létě jsou žně. Takže doufáme, že se u nás propad neprojeví vůbec, nebo jen tak, že zima bude o málo slabší a žně budou menší. Každopádně věříme, že lidé si naše pivo najdou,“ přál si Voldřich.

Ve Zvíkovském Podhradí se v sobotu konal třetí ročník soutěže Jarní cena českých sládků 2009, která je vypsána pro malé pivovary s výstavem do 5000 hektolitrů piva ročně.

Degustační soutěže se zúčastnilo 38 minipivovarů z celé České republiky se 123 značkami piv, z jihočeských vyslal do boje své zástupce pivovar Lipan z Dražíče a pořádající podnik.

Sládek pivovaru ve Zvíkovském Podhradí Vladislav Ličman řekl, že o obchodu se na této soutěži zástupci pivovarů příliš nebaví. „Je to spíše takové přátelské setkání. Zhodnotíme pivo, podiskutujeme, vyměníme si zkušenosti. Tato přehlídka se už stala celkem prestižní záležitostí a kvalita vzorků se postupně zvyšuje,“ tvrdil.

Jeho slova potvrdila Dagmar Hrdličková z Pivovarského domu v Praze. „Na prvním ročníku se některá piva nedala moc pít, ale to se zatím dneska nestalo a asi ani nestane,“ tvrdila. Ve výsledkové listině nakonec nejvíce uspěly tři pivovary.

Permon z Lomnice u Sokolova, který získal dvě první místa a jedno druhé, Pivovarský dvůr Zvíkov, který získal třetí místo za Královskou Zlatou labuť a první místo za třináctistupňové pivo Zlatá labuť. Pivovarský dům Praha obdržel první místo za tmavý ležák a taktéž první místo za pšeničné pivo.

Zdroj: Písecký deník.cz | Autor: Ondřej Šmíd | Foto: Jaroslav Sýbek

Do jarní degustační soutěže sládků se letos přihlásil rekordní počet minipivovarů. V sobotu v Pivovarském dvoře ve Zvíkovském Podhradí mezi sebou soupeřilo 38 výrobců, kteří přivezli celkem 130 druhů piv.

Degustátoři se shodli, že obliba malých pivovarů roste, za posledních osm let jich v České republice vzniklo zhruba šedesát. Každý ročně uvaří maximálně pět tisíc hektolitrů piva. „V republice je zhruba sedmdesát minipivovarů. My si navzájem nekonkurujeme, protože jsme daleko od sebe a máme odlišnou klientelu,“ vysvětlil v sobotu organizátor setkání sládků Michal Voldřich z Pivovarského dvora Zvíkov.

Do soutěže přihlásily pivovary světlá výčepní piva, světlé, polotmavé a tmavé ležáky, speciální piva s vysokým obsahem alkoholu a pšeničná piva. Předtím, než každé z nich dostalo na stůl šestapadesát degustátorů, otestovali organizátoři, zda je pivo skutečně zařazené do správné kategorie. Pivo kontroloval speciální přístroj. Vzorek vstříkli do moderního přístroje, který během několika minut ověřil, zda může být ve vybrané skupině. „Hodnotí hustotu piva, pH, barvu, stupňovitost, a dokonce i energetickou hodnotu,“ vyjmenoval Karel Voldřich, který přístroj obsluhoval.

Degustátoři pak měli složitou úlohu. Posoudit všech sto třicet piv. „Hodnotí se vzhled, barva, vůně, hořkost, plnost chuti a cizí vůně. Své vlastní pivo poznat mezi ostatními je ale velmi složité a já osobně to nedokážu,“ přiznal jeden z degustátorů Ladislav Veselý z pražského pivovaru U Medvídků.

Právě odtud pocházelo nejsilnější pivo v soutěži - XBeer 33. Třiatřicetistupňové pivo není určené pro pivaře, kteří si dají několik půllitrů za večer. „Je opravdu silné. Pije se po dvou deci,“ vysvětlil Veselý.

Soutěž sládků malých pivovarů je především zábavou než klasickým duelem mezi rivaly. Minipivovary totiž nemohou konkurovat velkým výrobcům s výstavem několik desítek tisíc hektolitrů ročně. Jejich výhodou je, že vyrábějí pivo pro užší skupinu lidí, mohou vařit třeba limitované řady piv nebo experimentovat se stupňovitostí. Pivo už si může doma připravit kdokoliv. Existují malé varny, které se vejdou do obývacího pokoje nebo garáže. Každý si tak může například na rodinnou oslavu vyrobit své domácí pivo.

Výsledky soutěže:

Světlá výčepní piva

Stříbrňák (U Rybiček), Stříbro

Světlé ležáky 11%

Ryzák, Vojkovice

Světlé ležáky 12%

Purkmistr PD, Plzeň

Tmavý ležák

Štěpán, Praha

Polotmavý ležák

Permon, Lomnice u Sokolova

Tmavý speciál

Permon 15, Lomnice u Sokolova

Pšeničná piva

Pšeničné pivo, Praha

Polotmavý speciál

Excelent 13, Rýmařov

Světlý speciál

Zlatá labuť 13, Zvíkovské Podhradí

Extra speciál (17% +)

Třebonická Eržíka 17, Třebonice

Zdroj: iDnes.cz

Vývoz českého piva loni mírně vzrostl z předloňských 3,6 milionu hektolitrů na 3,7 milionu hektolitrů. Vyplývá to z údajů, které poskytly tuzemské pivovary, i z posledních odhadů Českého svazu pivovarů a sladoven. Celková výroba se však zřejmě mírně snížila z předloňských rekordních 19,9 milionu hektolitrů na 19,8 milionu hektolitrů. Pivovary by tak dosáhly druhého nejlepšího výsledku v historii. Oficiální výsledky zveřejní svaz v příštím týdnu.

Podle výkonného ředitele svazu Jana Veselého se v pivovarnictví loni ještě neprojevily důsledky hospodářské krize. To lze očekávat letos. "V krizi nastává příklon k levnějším značkám," uvedl již dříve Veselý.

Produkce tuzemských pivovarů v posledních letech roste v důsledku rostoucích exportů. Domácí spotřeba stagnuje kolem 159 litrů na osobu ročně a stále více se na ní podílejí zahraniční turisté.

Přímý vývoz jedničky na trhu, Plzeňského Prazdroje, loni dosáhl 881 000 hl. Meziročně je to nárůst o více než čtyři procenta. Licenční výroba na Slovensku, v Rusku, Polsku a Maďarsku zůstala na předloňských 1,91 milionu hl. Zahraniční prodeje značky tak celkově vzrostly o procento na 2,79 milionu hl. Kvůli poklesu domácího prodeje se snížila celková výroba o dvě procenta na 10,7 milionu hektolitrů.

Export pivovarnické skupiny Heineken Česká republika loni meziročně vzrostl o 13 procent a dosáhl 858.653 hektolitrů. Skupina, do níž patří brněnský pivovar Starobrno, Královský pivovar Krušovice a skupina pivovarů Drinks Union, vyváží především do Německa, Ruska a na Ukrajinu.

Společnost Pivovary Staropramen, druhá největší tuzemská pivovarnická skupina, vyvezla přibližně 690.000 hektolitrů, což je zhruba o půl procenta lepší výsledek než v roce 2007. "Zvýšil se jak export značky Staropramen, který vzrostl o tři procenta, tak jeho licenční výroba, která narostla o 19 procent," uvedla společnost, do jejíhož portfolia vedle značky Staropramen spadají Braník, Velvet, Ostravar či Kelt.

Výjimkou mezi největšími tuzemskými pivovary je Budějovický Budvar. Jeho zahraniční prodeje se loni snížily o procento na 581 522 hektolitrů. Pro Budvar to přesto znamenalo druhý největší objem vyvezeného piva za dobu jeho existence. Pivovar exportuje do více než 50 zemí; většinu svého piva prodává v zemích Evropské unie, kde spotřeba loni většinou klesla nebo stagnovala.

Výrazný nárůst objemu hlásí také humpolecký Rodinný pivovar Bernard. Celkový objem vyvezeného piva meziročně stoupl skoro o 29 procent na 23 300 hektolitrů, více než polovina směřovala na Slovensko. "Zaznamenali jsme nárůst prodeje piva na Slovensko o 1300 hektolitrů, ale ještě výrazněji stoupl podíl ostatních zemí," řekl mluvčí podniku Zdeněk Mikulášek. "Nárůstu pomohly nové trhy, ale i získání nových distributorů v zemích, kam tradičně vyvážíme, například ve Švédsku," dodal. Společnost podle něj začala loni vyvážel do Litvy, Norska či Itálie.

Zdroj: MaM iHNed.cz

Město piva se dost možná rozroste o další pivovar. Přesněji pivovárek. Mohl by být přímo v srdci Plzně, v dnes nejzpustlejším domě na náměstí Republiky.

Památkově chráněná budova č. p. 24 patří městu, radní ale ve čtvrtek rozhodli o jejím prodeji.

Zdroj: Právo Novinky.cz | Autor: Ivan Blažek

Nedávno se mne redaktor Sokolovského deníku Milan Hloušek zeptal, jak jsem přišel na to, napsat knihu o pivovarech na Sokolovsku. Bylo tomu tak. Asi před dvěma lety přišel za mnou sokolovský výtvarník pan profesor Weinfurter s tím, že byl v sokolovském muzeu, kde se poptával po nějakých materiálech o pivovarech na Sokolovsku, a v muzeu mu řekli, aby se obrátil na mne.

U pana Weinfurtera si totiž objednal zhotovení plastické mapy pivovarů na Sokolovsku pan Pajtaš, hostinský restaurace „U Smrku“ v Sokolově. A já jsem ve svých sbírkách pohlednic skutečně našel několik pohlednic, které zobrazovaly pivovarské objekty, a tyto pohlednice jsem mu dal k dispozici. A on udělal keramickou mapu, která v současné době zdobí jednu stěnu hostince „U Smrku“. Pan prof. Weinfurter nám bohužel v nedávné době zemřel, a tak tato keramická mapa byla jeho posledním uměleckým výtvorem.

Ale vaření piva v pivovarech na Sokolovsku mne zaujalo tak, že jsem začal studovat regionální práce historiků v jednotlivých obcích Sokolovska a vybíral jsem zejména zprávy o dějinách vaření piva. A zjistil jsem, že během staletí bylo na Sokolovsku celkem 30 pivovarů, respektive míst, kde se pivo vařilo. Vaření piva ve středověku nebylo dovoleno každému, bylo to jedno z privilegií, která dával nejdříve panovník královským městům, později ale pověřoval i šlechtické velmože, aby zakládali na svých panstvích města, a i oni mohli dávat svým městům právo k vaření piva.

A Sokolovsko ve středověku mělo tradici rudného hornictví. To se v určitých stoletích provozovalo ve Slavkovském lese, ale zejména v Krušných horách na Kraslicku, ale hornická činnost rudného kutání je prokázána i přímo na Sokolovsku. A ruda ve středověku se dobývala napřed ručně, ale později ohříváním rudné skály.

Až teprve po třicetileté válce se začal používat k rozrušování skály střelný prach. A tak při hornické práci byla značná potřeba pití a horníci, ale i dělníci ve šmelcovnách měli značnou potřebu pití. A nepili vodu, ale pivo. Ale pili pivo z druhé anebo z třetí várky, tedy méně alkoholické, ale mělo chuť piva a v horkém prostředí hasilo žízeň.

A tak jsem shromáždil některé údaje jak o vaření piva vůbec, tak i o vaření piva v českých zemích a ty jsem s různými vyobrazeními dal do kupy. Chtěl jsem, aby kniha vyšla i v česko-německé verzi, ale to se mi bohužel nepodařilo.

Mezitím jsem získal ještě jiné poznatky o vaření piva na Sokolovsku, ale i obrazový materiál, a tak bude-li zájem o nové vydání, tyto v knize doplním.

Chtěl jsem poděkovat nakladatelství Fornika, které zejména graficky knihu velmi dobře upravilo. Snad kniha potěší nejenom milovníky pivního moku, ale přispěje i k dějinám zdejšího regionu.

Zdroj: Sokolovský deník | Autor: Jiří John, autor knihy Vaření piva v českých zemích a zaniklé pivovary na Sokolovsku

Jet do Irska a nepít Guinness je jako jet do Vegas a nezahrát si s jednorukým banditou. Už 250 let.

Pivovar Guinness slaví kulatiny. Od chvíle, kdy Arthur Guinness podepsal smlouvu o pronájmu dublinského pivovaru St. James Gate, uběhne letos již 250 let. I když se narozeniny budou slavit v den výročí podpisu smlouvy, tedy 31. prosince, jeden z vrcholů oslav nastává už 17. března na sv. Patrika, kdy svůj národní svátek slaví celý „Smaragdový ostrov“.

A Guinness je stejně jako sv. Patrik jedním z jeho symbolů. Světově nejoblíbenější pivo typu stout se vyváží do 150 zemí celého světa, kde se ho denně vypije 10 milionů sklenic. Stejně jako před 250 lety se k jeho výrobě používají pouze čtyři základní suroviny: voda, ječmen, chmel a kvasnice. Nepřidávají se žádné umělé přísady. Snad i proto se traduje, že Guinness dnes chutná úplně stejně jako v dobách, kdy z bran dublinského pivovaru vyjela v dřevěných sudech první várka. Milovníci Guinnessu nemusí mít strach, že by jejich pivo jednou došlo – nájemní smlouvu totiž Arthur Guinness uzavřel na 9000 let.

Identita značky Guinness

Když se Guinness začal vyrábět, pojmy jako „identita značky“, „merchandising“ či „propagace prodeje“ měly hodně času do svého zrození. Nicméně již v 19. století se díky obchodním úspěchům stal Guinness terčem snah falzifikátorů, proto pivovar v roce 1862 zavádí klasickou a s úpravami až do dnešního dne používanou etiketu. Až do 20. století se totiž Guinness dopravoval k distributorům v sudech. Ti pak sami zajišťovali lahvování a doručení finálního produktu k zákazníkovi. Po zavedení nové etikety se museli firmě písemně zaručit, že budou označovat láhve pouze těmito značkami, což se dá označit jako počátky „formalizované kontroly kvality“. V první polovině 20. století se začalo hovořit o reklamě tak, jak si ji představujeme dnes. Rozšířila se produktová řada (Guinness Draught, Guinness Extra Stout), standardizovaly se grafické prvky a začaly se využívat všechny tehdy dostupné komunikační kanály. Grafické prvky doznaly během času lehkých změn, tři základní body brand identity ovšem zůstávají přítomny na všech formách propagačních materiálů, od obalu přes print až po televizní spoty.

Tak trochu jiná expozice

Bývalá fermentační budova Guinness Storehouse má sedm pater. Dnes slouží jako muzeum a ukázka toho, „jak se to v Guinnesu dělalo a dělá“. Od klasických zařízení podobného druhu se ovšem liší asi tak, jako Guinness sám od neidentifikovatelného europiva jakékoli značky. Sama budova se nachází v jihozápadní části Dublinu. Už její tvar připomíná klasickou pintu – s tím rozdílem, že kdybyste tuto naplnili, pojme do sebe 14,3 milionu pint černého zlata. Všechno je velké a všeho je tady moc. Hned v přízemí je rozsáhlý archiv, ve kterém jsou uloženy všechny písemnosti, reklama, tištěné materiály – včetně originálu nájemní smlouvy, podepsané v roce 1759 Arthurem Guinnessem. V prvním patře si projdete postup výroby černého zlata od základních surovin přes mletí, fermentaci, filtrování až po výsledný produkt. To vše je doplněno ukázkami historických nástrojů, aktuálních postupů, audiovizuálními vysvětlivkami… Doporučená doba na prohlídku je hodina a půl, já jsem tam strávil hodiny tři a měl jsem pocit, že ještě jednou tolik by se klidně sneslo. Ve třetím patře je výstava reklamních předmětů, letáků a plakátů od těch prvních z 30. let až po dnešek.

Autor obrázků John Gilroy pracoval pro reklamní agenturu Benson’s. Když agentura v roce 1928 vyhrála reklamní tendr na Guinness, mohla se zrodit bájná postavička hlídače v zoologické zahradě s jeho pověstnou partičkou zvířat včetně nejpopulárnějšího tukana. Gilroyovy první skeče zaujaly studio Walta Disneye, a dokonce dostal z Hollywoodu nabídku na práci. Naštěstí pro Guinness odmítl a zůstal věrný černému zlatu. V expozici nemůže chybět restaurace s originálními guinnessovskými recepturami, prodejna reklamních předmětů, kde koupíte všechno od triček a mikin přes plakáty a knížky až po otvíráky na pivo, čokoládu a třeba i hořčici s příchutí Guinnesse. V posledním, sedmém patře si pak můžete vyměnit útržek ze vstupenky za pintu piva Guinness, a jelikož se jedná o jednu z nejvýše položených restaurací ve městě, vychutnáte si ji i s unikátním výhledem na město.

17. března je každý Irem

Svátek svatého Patrika spouští ve městě šílenství. Od rána je jedna z hlavních ulic Dame Street uzavřena kvůli průvodu, který odpoledne prochází od Parnell Square až k hlavní katedrále sv. Patrika. Turisté z celého světa od rána kolují městem, oblékají se do úsměvných zelených klobouků a nasazují si rezavé vousy. V celé zemi se nepracuje a lidé mají radost, že mohou od rána pít. „Nejhorší jsou Američani,“ říká Honza Križka, dlouhodobě žijící v samém centru dění na Temple Baru. „Je to takový místní sport. Když se vás některý z Američanů, které jde poznat na první pohled, protože si oblékají trička ,Kiss Me, I’m Irish’, zeptá, kde začíná průvod, je zvykem je poslat na Sherriff Street, což je jedna z nejdrsnějších ulic v Severním Dublinu,“ usmívá se Honza.

„Něco jako kdyby se v Praze ptali na Pražský hrad a vy je poslali do Libně,“ přitakává jeho partnerka Jitka a usrkává z první ranní pinty. Stará pověst tvrdí, že 17. března je každý Irem. Takže mě omluvte, jdu si koupit irskou vlajku a vyrážím do ulic. Sláinte!

Zdroj: Kurzy.cz | Autor: Zdeněk Strnad

PET obaly patří, na základě jejich četných předností zvláště v oblasti nealkoholických nápojů, k velmi oblíbeným. Jejich vývoj je stále na vzestupu, jak v Německu, tak také mezinárodním měřítku. U piva se tato situace v jednotlivých zemích odlišuje. Ukazuje se, které nápoje a ve kterým množství jsou spotřebitelů balených v PET obalech akceptované, a které trendy se budou vyskytovat v budoucnosti.

Nejen v Německu je popularita PET obalů u nealkoholických nápojů ničím nepřerušovaná. Mezinárodně se sestává z 59 procent veškerých lahví vyrobených z těchto materiálů, oblíbených pro svou nepatrnou hmotnost a bezpečnost. U spotřebitelů stojí v popředí jejich denní potřeba a přirozeně jejich cena. Po PET lahvích následuje balení nealkoholických nápojů do plechovek (12 %), do kartonů (11 %), teprve potom následují skleněné lahve s podílem devíti procent veškerého trhu s obaly.

U piva vypadá situace ovšem celkem jinak. Zde jsou skleněné lahve užívány s opravdu vysokým podílem, okolo 71 procent, jsou ještě pořád nejoblíbenějším obalem, následovaný plechovkami (23 %) a konečně PET lahvemi s „pouze“ šesti procenty podílu na celkovém objemu.

Celosvětově leží PET obaly v téměř všech segmentech nealkoholických nápojů na předním místě. Odhaduje se, že se 42 procent objemu balených nealkoholických PET obalů využívá pro samotnou vodu. Odhaduje se, že s 38 procenty následují nápoje s sycené oxidem uhličitým (kolové nápoje, limonády atd.) a osm procent zaujímá balení šťáv, nektarů a ovocných nápojů balených v PET obalech.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autor: Iva Hvízdalová

Místo schátralého pivovaru ve Fandrlíkově ulici by měly už letos na jaře začít vznikat exkluzivní loftové byty pro movitější občany.

„Hospodářská krize náš záměr neohrozila. Financování akce je vyřešeno a věříme, že své kupce tyto byty najdou,“ konstatoval Jan Řehořek, ředitel pro strategii a rozvoj investorské firmy Toma z Otrokovic.

Projektovou dokumentaci dokončí architekti ještě tento měsíc, v dubnu bude výběrové řízení na dodavatele stavby a v květnu se má stavět.

„Jsem rád, že z centra města zmizí ruina. Nové byty vítám, ve městě je jich nedostatek,“ poznamenal k projektu již před časem prostějovský starosta Jan Tesař (ODS).

Lofty vznikají přestavbou průmyslových objektů. K bydlení nabízejí velkorysý prostor s vysokými stropy a obrovskými okny, který nedělí žádné příčky. Byty jsou drahé stejně jako jejich vytápění.

Zdroj: Prostějovský deník.cz | Autor: Radim Havlík

Zábavná talk show Karla Šípa, tentokrát na téma České pivo bude vysílána dnes 17.3.2009 od 20:50 na ČT1. Účinkují: Stanislav Bernard, Václav Berka a Zdeněk Susa. Režie V. Polesný

Tentokrát se budeme zabývat českým fenoménem, kterým je pivo. O tajemství výroby národního nápoje přijde vyprávět Stanislav Bernard, sládek a degustátor Václav Berka a spisovatel Zdeněk Susa, který zná o historii piva téměř vše.

Pořad budete moci v budoucnu shlédnout na této adrese...

Zdroj: Česká televize.cz

Podnikatel Karel Holoubek koupil před několika dny budovy Becherovky v obchodně–správním centru města. Nejen to byl důvod ke krátkému rozhovoru…

Jak k obchodu vlastně došlo?

Už delší dobu jsem uvažoval využít historických sklepů u Zámečku v Doubí k výstavbě malého pivovaru. Za tím účelem jsem si také před časem zaregistroval ochrannou známku na pivo Karel. Ale řešil jsem problém, jak dostat lidi do Doubí. Když se objevila nabídka na prodej budov Becherovky, tak jsem ji využil.

Nejprve byla cena přemrštěná, ale pak jsme vedli slušné jednání a uzavřeli obchod. Ani Becherovce nebylo jedno, komu svůj historický majetek prodá.

Za kolik jste ty domy koupil?

To nemůžu říct, protože je to předmětem obchodního tajemství, ale na první nabídku za 280 milionů jsem nereagoval, a jestliže se proslýchá, že jsem to koupil za 90 milionů, tak je to opačný extrém.

Becherovka teď bude u Karla Holoubka v nájmu?

Ano, na dva roky plus jeden s opcí, než si postaví nový výrobní areál v Bohaticích.

Máte tedy celé dva roky na to rozhodnout, co tu bude potom…

Já vím, co tu bude. Udělám tu malý pivovar s restaurací, kde se bude vařit pivo Karel. V proskleném prostoru stáčírny by mohla být třeba galerie. Chci, aby lidi z ulice vešli do prostoru. Mám také zájem udržet a ještě více v budoucnu využít Muzea becherovky. Co zatím nevím, je, jak využít sklepy v prostoru bývalého kina Praha v pasáži. Snad nějaký nápad přijde.

A co původní nápad s pivovarem ve sklepích v Doubí?

To je teď pasé, zakonzervoval jsem je a i tady čekám, že mě v budoucnu něco napadne. V každém případě bych byl rád, kdyby okolí sídla firmy na Zámečku v Doubí nějak vypadalo. Nebaví mě se dívat z okna na nepořádek. Jestli se mají Karlovy Vary rozrůstat, pak Doubí je určitě zajímavá lokalita.

Zdroj: Karlovarský deník.cz | Autor: Petr Zahradníček | Kráceno

Možná, že jste si také všimli, že bohatost češtiny se projevuje mimo jiné i tak, že pro významné objekty, nebo děje, má celou škálu názvů, jmen a přezdívek. Například uslyšíte-li slova : hokna, makačka, facha, džob, rachota, jedná se vždy o práci. Bžunda, prča, sranda, švanda, humor, jsou výrazy pro jen málo se lišící druhy většinou bouřlivé veselosti. Žvanec, dlabanec, strava, bašta, krmě, či s odpuštěním žrádlo je zase pár synonymů pro jídlo. Dalo by se pokračovat, ale to není účel. Chtěl jsem jen lehce naznačit, že takto definitoricky uchopeno se zpětnou dedukcí lze usoudit, že podle počtu synonym je i pivo v našem národě velmi oblíbeným objektem.

Vězte tedy, že pivo může být malé, nebo dospělé. Malé pivo může být malé záměrně, jaksi regulérně, za cenu odpovídající té malosti, ale může být také malé selháním techniky (mně to málo chladí, pění a pod.). Jen si, prosím, nemyslete, že za to může výčepní. Takové pivo je tedy nedospělé, pro rybáře podměrečné, pro zahrádkáře zákrsek, pro krejčího tříčtvrťák, pro novináře podčárník, pro atleta nezdařený pokus, pro grafika miniatura. Jistě by šlo pokračovat, ale za všechny další název naprosto pregnantní, který používají lidé rozčilení, přechodně zbavení humoru: ošizený, okradený. Ale kluci, pánové - klídek! To dojde! Už mu rostou nožičky...

Předkládané pojednání je sice výsledkem především usilovné sběratelské práce, ale musím přiznat, že k této formě shrnutí mne inspiroval spisovatel Jaroslav Žák, který podobně pořádal slang studentský ve vztahu k objektům a dějům ve škole. Abychom však zůstali věrni tematu a zachovali jednotu textu s názvem článku, vraťme se k dnes probíranému oblíbenci: Dobré pivo je malvaz, nektar, lahoda, prima, bezva chmelináda, chmelka, chmelovinka, mok, rezavé potěšení, pivo s chybami je polívka, čuránky, kyselina chmelová, kalovka, pšouk-wasser, nafukovadlo, brynda, šumák nebo v Brně pasová zrzka.

Půllitr - samozřejmě plný - se jmenuje půlčík, štandlík, škopek, kýbl, džbánek, kousek, bahno, holba, nočník, sklenka, hrnek nebo prostě - pivko. Případně i žejdlík, ačkoli skutečný žejdlík není půl litru.

Pivo má pěnu - někdy jako smetanu, šlehačku, vatu, dobrou, správnou, jako krém, jako čepici, jindy jako saponát, mydlinky, jako stříbropěnné Labe, jako "vzteklej u huby", prostě špatnou a svědčící i o nedobrém ošetření oblíbeného nápoje.

Pivo se může vymlasknout, vytáhnout, vyblafnout, vyglutat, prolít hrdlem, prolít límečkem, vycamrat, troubit, šoupnout, dát, nebo prostě jen vypít (taky to jde!). Toto jde udělat na žízeň, na chuť, na lačno, na uzené, na ex, nadvakrát, na stojáka, na slaná játra, na občerstvení a na spoustu dalších, vesměs velice kvalifikovaných důvodů, například na Velký pátek, nebo na svatého Dyndy.

Pivo točí a nosí hostinský, šenkýř, číšník, pingl, servírka, taťka, Pepík, Jiřka, káča, černej, ta krasavice, ta nádhera, cmrndal, čaropisec, čarodějnice, zloděj, rejžák, zlatokop, donosník platejs a zase, jako už tolikrát: šlo by pokračovat, ale...

Tito jmenovaní dělají v hospodách, špeluňkách, krčmách, pivnicích, šencích, výčepech, chmelírnách, zotavovnách, kulturních jizbách, chlasthausech a jinými, zejména krajovými jmény označených napajedlech. Restaurace je restaurace, hostinec je hostinec i když pod názvem restaurace najdete špinavou knajpu a naopak pod vývěsním štítem "Hospoda" vchod do čisťounké krčmičky. Je to pestré a variabilní jako sám život.

Pivo se točí do oblíbených pohárků, "štuců", zdobených, lisovaných, malovaných a dokonce i broušených sklenic, které mají většinou jediného majitele - "štamgasta"- a mají většinou křestní jména, která vyjadřují něžný vztah majitele ke svému keramickému společníkovi. Půllitry z masivního skla, běžné pro většinu hospod, postihl opovržlivý název "květináč", kdežto oblíbené, uznávané, ale málo obvyklé kameninové nádoby nemají pro tu neobvyklost žádné speciální pojmenování - snad jen to křestní jméno.

Pivo se samozřejmě pije i přímo z lahví, ale to ortodoxní pivař udělá jen v největší tísni a běžně tento zlozvyk z hloubi duše odsuzuje, na "flaškaře" se dívá svrchu, jako na pivařskou chamraď, znesvětitele, kacíře. Inu - točené je točené… - že?

Nádoby menší, než půllitr, jsou rovněž přehlíženy a nemají proto pivním národem vytvořenou přezdívku, nebo dokonce gloriolu celé řady názvů. Skoro stejně dopadly nádoby větší, ve velké úctě chované, ale podobně málo obvyklé - bez rozdílu objemu mají název "tuplák".

A kdo že nám to chodí do oněch hospůdek, knajp a krčmiček? Jsou to pivaři, pivníci, přátelé nazlátlého moku, nálevkové, nálevníci, spiťaři, kamarádi z mokré čtvrti, ochmelkové, opilci, chmelové žoky a pivní sudy. Mám pocit, že většina těchto názvů nevyšla z slovesně tvůrčí dílny přátel zlatavého moku.

Někteří chodí domů s náladou, roztomilou špičkou, opicí, medvědem, gorilou, se zpožděním, s nechutí, s prázdnou peněženkou, s těžkou hlavou, se strachem, co se o sobě zase dovědí od ženy a někdy s odhodláním, že to dneska bylo naposledy. Toto předsevzetí i většinou dodrží a ten den již po druhé do hospody nejdou.

Vím, že tento článek nemůže vyčerpat beze zbytku celou širokou jazykovou problematiku piva, věcí a lidí okolo něj. Snad někdo soustavnější, než já, napíše zevrubnější zprávu a jistě to bude kniha - a tlustá.

Pro mne teď nastává okamžik, kdy se musím rozhodnout, jak to celé ukončím. A tak mne napadají úsloví a hesla vížící se k pivu: Pivo je jako dřevěný dům: v zimě hřeje, v létě chladí. Ze zeleninových jídel je chmelový vývar nejchutnější. Dobré pivo není špatné, ale jsou chvíle, kdy špatné pivo je docela dobré.

Tak, kluci, na zdraví - a ať jsme tlustý na tři prsty!

Zdroj: Poeta.cz | Autor: me2d

Menej nákupov a menej pôžitkov. Presne tak sa správajú Slováci od začiatku tohto roka. Zníženie spotreby vystrašilo nielen obchodníkov, ale aj výrobcov piva.

Jeho predaj v januári a vo februári klesol o 10 až 15 percent. Tento pokles je porovnateľný s pádom po zvýšení spotrebnej dane na pivo v roku 2003.

Situácia sa zrejme nezlepší ani v nasledujúcich týždňoch, pivo totiž dražie. Trhová jednotka Heineken zdražuje ceny piva takmer o sedem percent. Na pulte môže pivo zdražieť o 3, 5 aj 8 centov.

Holanďanka Door Plantengová, nová generálna riaditeľka Heineken Slovensko, verí, že sa predaj podarí aspoň udržať.

"Neuvažujeme o obmedzení výroby, ideme naďalej na tri zmeny, neznižujeme platy,“ opisuje Door Plantengová. Kritická situácia by podľa nej nastala v prípade, že by predaj padol o 40 a viac percent.

Pivovarníci budú múdrejší už po veľkonočných sviatkoch, zhruba o tri týždne. Tie najlepšie ukážu, koľko drahšieho piva sa predalo.

Zdroj: Spravy Pravda.sk | Autor: Jozef Sedlák

Dovolujeme si Vám představit nový díl pořadu Na Kloub. Název dílu je Pivo (je o výrobě plzeňského piva) a v online vysílání Bedna.TV běží právě dnes, 10.3.2009.

Na kloub pivu a po stopách sládka se vydal Vladimír. A kam jinam, než do plzeňského pivovaru, kde vyzvídal, jak to tam vaří a setkal se i s praotcem Kvasinkou. Kromě toho si zkusil uvařit i vlastní pivo ve svém speciálním tanku.

Trailer

Zdroj: Bedna.tv

Obřadní síň by měla v budoucnu vzniknout v prostorách bývalého pivovaru v Dolním Dvořišti. Jak rychle se projekt vydaří, záleží samozřejmě opět na penězích.

„Všechno je to otázka peněz. Nyní se bude teprve provádět demolice přístavku. Výhledově je to projekt ještě na pár let,“ řekla včera starostka obce Helena Panská.

Podle slov starostky by v objektu neměla vzniknout ale jen obřadní síň. Prostory jsou vhodné například i pro různé výstavy. „Chceme tam toho udělat více, obřadní místnost je ale prvořadá,“ uvedla Panská.

Objekt pivovaru pochází z dob, kdy bylo Dolní Dvořiště ještě městem. Tehdy si vařilo své pivo.

Zdroj: Českokrumlovský deník.cz | Autor: Václav Votruba

Pivní tácek od Herolda, pivní etiketa ze Šumavy nebo pivní korunka s vyobrazením Tatranského zámku. To jsou vítězové sobotní celostátní soutěže sběratelů pivovarských suvenýrů i se zahraniční účastí.

Sběratelé čehokoliv, co se týká piva, se v sobotu dopoledne sešli v Domě armády v Táboře, aby na 15. ročníku celostátní soutěže o nejhezčí pivní etiketu, sérii etiket, pivní tácek a korunku zvolili vítěze za rok 2008. Výsledky byly velmi těsné, jednoznačně se ale vítězilo v pivních etiketách a táckách.

Za místní sběratele bodoval Jiří Čunát ze Skrýchova u Opařan a Marián Jamrich z Tábora, kteří obdrželi první a druhé místo se svými pivními etiketami. Parkán klub Tábor, který setkání organizoval, se umístil mezi soutěžícími kluby na třetím místě se svou sérií etiket. Druhé místo za nejhezčí pivní korunku získal Jan Šimák z Dražiček, na třetí příčce se umístil Josef Rejlek ze Soběslavi, který podle Parkán klubu disponuje největší sbírkou pivních korunek z místních sběratelů.

Etikety:

1. Měšťanský pivovar Strakonice, Král Šumavy

2. Žatecký pivovar, Hlava tygra

3. Pivovar Primátor, Tatranský zámok

Tácky:

1. Pivovar Herold

2. Žatecký pivovar

3. Plzeňský Prazdroj

Korunky:

1. Pivovar Primátor, Tatranský zámok

2. Rodinný pivovar Bernard, Portrét Bernarda

3. Žatecký pivovar, Podobizna baronky

K rozsáhlým sbírkám se podle sběratelů "člověk dostane různě". Vítěz s nejhezčí etiketou Jiří Čunát musel podle svých slov někdy podplatit i číšníka. "Někdy jsem za půllitr musel číšníkovi zaplatit panáka. Po našem členovi, který již zemřel, jsem odkoupil sbírku dvaceti tisíc pivních etiket, to je tak jedna přeplněná krabice od banánů. A tak jsem si svou dosavadní rozšířil na třicet pět až čtyřicet tisíc etiket," informoval Čunát, který svou zálibu provozuje již od roku 1996.

Specialitou zahraniční návštěvy, sběratele Luboše Piroha z Liptovského Mikuláše, je sbírání popelníků. "Popelníků mám asi dvě stě kusů a to nekouřím. Popelníky se moc nesbírají, to jsem možná jediný, nevím. Dále sbírám také pivní sklo a stojánky na tácky," odpověděl zaměstnanec slovenských drah a ocenil pivní etikety, které se v soutěži a na setkání objevily. "Etikety jsou vážně pěkné, tácky jsou na tom hůře. Nejvíce se mi ale líbí samotná soutěž, je to dobrý nápad," naznačil a dodal, že pokud dostane na dráze volno, přijede do Tábora i na další setkání.

Na svou velkou sbírku 1340 kusů pivního skla si musel Marián Jamrich z Tábora, který se sběratelství věnuje od roku 1987, zařídit sklep. "Je to soukromý rodinný sklep v Lužnické ulici v Táboře, ale nebráníme se návštěvám z řad veřejnosti k nakouknutí. V létě je dokonce můžeme občerstvit pivkem. Sklenice sbírám, ale také kupuji a prodávám," naznačil Jamrich s tím, že jednu místnost ještě potřebuje dodělat.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Táborský deník.cz | Autor: Daniel Vacek

Jaroslav Špetka už skoro třicet let sbírá vše, co se točí kolem piva.

Jaroslava Špetku byste doma zastihli jen opravdu výjimečně. Devětatřicetiletý muž, jehož civilním povoláním je práce v počítačové firmě, je buď v zaměstnání nebo na své chalupě u Skašova na jižním Plzeňsku, a nebo jezdí po světě, aby rozšířil své sbírky. Už skoro třicet let sbírá vše, co se točí kolem piva. Jeho prvními exponáty byly obyčejné papírové pivní tácky.

Kdo vás ke sbírání pivních tácků vůbec přivedl?

Řekl bych, že rodiče a prarodiče. Občas jsem jako dítě chodil vyzvedávat dědu do hospůdky a vždycky než dopil poslední pivo, hrál jsem si s tácky na stole. Všechny byly stejné. Bílé a na nich červené logo Jednoty. Někdy v sedmdesátých letech jsem byl s rodiči na prázdninách v tehdejší NDR a tam jsem pár tácků sebral. Byly barevnější a hezčí, tak jsem si řekl, že je vezmu dědovi ukázat.

Co na ně říkal?

Že jsou hezké, ale že by ho spíš zajímalo to, co se na ně pokládá (smích).

Takže jste je dal do krabice a začal shánět další?

Já jsem si je vystavil do knihovny a táta mi pak přivezl z nějaké služební cesty do Bulharska další. To sbírání začalo tak nějak postupně, nezbláznil jsem se do něj naráz, ale asi dva roky nato už jsem měl sbírku čítající asi 50 kusů.

Kolik jich máte dnes?

Pivních tácků asi dva tisíce, ale začal jsem sbírat i ostatní věci spojené s pivem. Etikety, plechovky, láhve a tak. Právě ty mě poslední dobou zajímají nejvíc…

Vždyť jsou všechny stejné…

Myslíte? Před sto lety měl každý pivovar své vlastní láhve s vyleptaným označením a etikety neexistovaly. Ty se začaly používat až ve čtyřicátých letech minulého století.

Je takový koníček finančně náročný?

Pokud se bavíme o současných exemplářích, tak samozřejmě není. Když někdo z mých známých někam jede a dá si tam pivo, etiketu prostě odlepí a přiveze mi ji. Pokud ale bude řeč o historických exponátech, pak je to něco jiného.

Jakou cenu může mít taková stará láhev od piva?

Řeknu to asi takhle. Když budete nějakou raritní láhev shánět na sběratelské burze, dáte za ní i deset, patnáct tisíc korun. Poslední dobou se mi ale podařilo sehnat pár opravdu výjimečných kousků na internetových aukcích. Láhev z jarošovského pivovaru z roku 1930 jsem koupil na aukru za tři tisícovky. Plechovky tak drahé nejsou, nevyrábí se tak dlouho. Tam jsou cenné hlavně série, například jeden španelský pivovar dělal při mistrovství světa ve fotbale v roce 1982 sérii plechovek s takovým tím maskotem ve tvaru pomeranče. Každá z těch plechovek má cenu zhruba padesát korun, ale dohromady jde o několik tisíc…

Máte je?

Bylo jich celkem dvacet, chybí mi tři, ale dvě z nich jsem teď objevil na internetové aukci E-bay.

A co pivní tácky?

Ty drahé nejsou. I za ty raritnější z exotických zemí zaplatíte řádově desítky korun za kus. Tím myslím papírové tácky. Keramické nebo skleněné jsou pochopitelně dražší, předválečný porcelánový tácek se dnes dá bez problémů prodat i za dva nebo tři tisíce korun, samozřejmě podle toho, kolik jich bylo vyrobeno.

Jakého exponátu si vážíte nejvíc?

Když nepočítám právě ty historické láhve, jsem nejvíce hrdý na ten první, původní, pivem rozmáčený ošklivý tácek z hospůdky v Branné. Ten s tou Jednotou…

Máte nějakého ´modrého mauritia´, po kterém toužíte a chybí vám?

Modrého mauritia snad ani přímo ne. Poohlížím se po etiketách vydaných v malých sériích. I za socialismu se třeba před Vánoci objevilo pár láhví piva, která měly jinou etiketu. Dělali to třeba v Berouně s “vánočním berounským medvědem”, nebo v Lanškrouně s “vánočním ležákem”. Nic převratného, ale těch sérií bylo tak málo, že se strašně špatně shání. Problém je i s některými finskými nebo obecně skandinávskými značkami.

Proč?

Finsko zažilo skutečně tvrdou prohibici a i dnes se dá v hospodách a obchodech koupit většinou jen lehké pivo. Dlouho jsem sháněl třeba láhev od piva Karhu III.

Sehnal jste ji?

Přivezl mi ji kamarád, který tam jezdí lovit ryby. Říkal, že život ve Finsku musí být v tomto směru příšerný (smích). Tam prostě nemůžete jít do hospody a nalít do sebe deset silných piv a pět panáků vodky…

To je u nás ale poměrně oblíbená forma trávení víkendových večerů. Jak to Finové řeší?

Sednou si na trajekt a vyjedou do mezinárodních vod. Na každém takovém trajektu je samozřejmě obchod plný chlastu. Takže se opijou do bezvědomí a loď je odveze zase domů…

Předpokládám, že rozšiřování takové sbírky s sebou nese i příjemnou nutnost konzumovat obsah vašich exponátů…

Budete se divit, ale já pivo skoro nepiju. Vždycky si srknu a zbytek naliju manželce… Proto má pro mé hobby takové pochopení (smích).

Kolik kusů k dnešnímu dni celkově čítá vaše sbírka?

Už jsem mluvil o tom, že tácků mám asi dva tisíce, etiket zhruba třikrát tolik. Na láhve jsem se vrhl docela nedávno, takže těch mi doma odpočívá zatím asi 150, ale nebojte, další budou!

Zdroj: Plzeňský deník.cz | Autor a foto: Gerald Weschke

Jihočeský tmavý ležák se tento týden začal vyvážet na Ukrajinu. Jaký úspěch tam bude mít je zatím ve hvězdách. My jsme se ale vydali podívat jak si tento tmavý mok stojí u jihočeských pivařů.

Zdroj: RTA.cz

Komplex šesti budov na třídě T. G. Masaryka v centru města, které patřily Becherovce a byly od loňského léta prostřednictvím realitní kanceláře na prodej, má svého kupce — je jím karlovarský podnikatel Karel Holoubek.

Prodej budov Becherovky v centru města potvrdil i Holoubek, který je nyní v zahraničí. „Ano, koupili jsme ty objekty a mám pro ně do budoucna připravený záměr,“ řekl podnikatel s tím, že Muzeum Becherovky chce v objektu i nadále zachovat.

„Chtěl bych ale využít rozsáhlých sklepů k vybudování malého pivovaru s restaurací,“ prozradil Holoubek, který svůj nápad přirovnal k Novoměstskému pivovaru ve Vodičkově ulici v Praze. Také tento dům je totiž ve vlastnictví společnosti Karel Holoubek.

Podnikatel, který mimo jiné vlastní hokejový klub HC Energie Karlovy Vary, dostihové závodiště s golfovým hřištěm a provozuje karlovarskou teplárnu, si už před časem koupil ochrannou známku na pivo Karel. To se vyrábělo v karlovarském pivovaru až do jeho sloučení pod Plzeňské pivovary.

Právě pivo Karel bude zřejmě hlavním produktem malého pivovaru, který má vzniknout ve sklepích Becherovky. Původně zamýšlel Holoubek umístit malý pivovar do sklepů v blízkosti zrekonstruovaného sídla firmy na Zámečku v Doubí. Teď však vidí příhodnější místo v Becherovce.

Komplex bývalého ředitelství se stáčírnou likérky, sousední domy, ale například i dům na Dr. Davida Bechera 24 (dům s pasáží, ve kterém mimo jiné sídlí advokátní kanceláře, bar nebo regionální redakce) jsou totiž propojeny rozsáhlým společným sklepením.

Zdroj: Karlovarský deník.cz | Autor: Autor: Petr Zahradníček | Kráceno

Pivovar Carlsberg Srbija d.o.o. by měl do konce prvního pololetí tohoto roku dokončit loni zahájené investice v hodnotě 50 milionů € na rozšíření výrobních kapacit do 2,5 milionů hektolitrů piva ročně a systém zpracování odpadních vod, dozvěděla se agentura Tanjug v uvedené společnosti.

Od roku 2004, kdy pivovar v Čelarevu převzal zahraniční investor, dosáhnou celkové investice 160 milionů €.

Carlsberg díky takto vysokým investicím do rozšíření provozu loni vyrobil a prodal přibližně 1,5 milionů hektolitrů piva, což je o deset procent více oproti roku 2007.

Z tohoto množství byla pětina, neboli 338 000 hektolitrů, prodána v sousedních zemích, uvedl generální ředitel pivovaru v Čelarevu Aleksandar Radosavljević.

Pivovar Carlsberg plánuje i v tomto roce zvýšení výroby piva bez ohledu na nedávné zvýšení spotřební daně v Srbsku, uvedl Radosavljević, který byl nedávno jmenován náměstkem generálního ředitele společnosti Carlsberg – jihovýchodní Evropa.

Zdroj: New Balkan.cz | Autor: nb-press