Pivaři, plačte! Pivo opět zdraží! A to možná už v nejbližší době. A do konce roku nás čeká další zdražení. Celkem tak půllitr piva zdraží podle expertů až o čtyři koruny!

Stále stoupající ceny benzinu a nafty, stále dražší ceny elektřiny a plynu, nedostatek sladového ječmene. To jsou hlavní důvody, které i letos zvednou cenu národního nápoje - piva. A to možná hned dvakrát. Přitom některé pivovary zdražovaly už na začátku roku. Do prosince však může stát půllitr i o čtyři koruny víc než dnes. Další zdražení přitom může přijít už za měsíc.

"Stále se ještě plně neprojevila zvýšená cena sladového ječmene, který loni postihla katastrofální neúroda. Do toho se razantně zvýšily ceny energií. Malé pivovary sice čekají, co udělají velcí hráči na trhu, ale nemohou stále držet cenu ze svých dřívějších zisků," řekl Šípu ekonom Petr Mrázek. Podle experta však pivovary nepřijdou se skokovým zdražením piva. "Kvůli možnému šoku na trhu předpokládám, že zdražení rozpustí do postupného zvyšování cen," uvedl.

Zástupci pivovarů nic konkrétního nechtějí říct. "Není to na pořadu dne," shodli se. A o kolik se může cena půllitru pěnivého moku zvýšit? "Troufám si říct, že to může být až o čtyři koruny. Nejbližší zdražení zřejmě můžeme očekávat ještě do prázdnin, zhruba o korunu až dvě," dodal Mrázek.

Kolik piv jsme si mohli koupit:

Rok - Průměrná mzda - Cena za půllitr 10 ° - Piv celkem

1985 - 2 920 - 2,50 - 1168

1990 - 3 286 - 4,50 - 850

1995 - 8 172 - 7,85 - 1041

2000 - 13 499 - 11,58 - 1166

2005 - 19 624 - 16,46 - 1192

2008 - 21 692 - 19,65 - 1104

Půllitr za čtyři eura

Pivo podle ekonomů zdraží do konce roku o čtyři koruny. Není to sice dobrá zpráva, ale na druhou stranu je u nás a na Slovensku pořád zlatavý mok absolutně nejlevnější v celé unii. Ceny se však budou stále více blížit k těm v sousedních státech. Největší šok pro pivaře přijde po zavedení eura. To začneme platit částky, které zatím známe jen z dovolené. Nebude trvat dlouho a začneme chodit na půllitr za čtyři eura. Ještě že moudrá vláda se zavedením eura nijak nespěchá.

Zdroj: Deník Šíp.cz

Chmelaři však potřebují pomoc státu, na volné místo na trhu se tlačí pěstitelé z Německa a USA

Čeští chmelaři budou letos pěstovat chmel na 5345 hektarech plochy. Proti loňskému roku je to pokles o 44 hektary. Nosnou odrůdou zůstává Žatecký poloraný červeňák, který zabírá 88,8 % plochy. Uvedl to Zdeněk Rosa ze Svazu pěstitelů chmele České republiky.

„I když celková plocha chmelnic klesla, pozitivní zprávou je, že se zvýšila plocha nově vysázeného chmele a že se dá předpokládat další zvyšování nově vysazovaných ploch v následujících letech,“ sdělil Zdeněk Rosa.

Od poloviny 90. let trvá stálý pokles ploch chmele. Na vině je převážně špatná ekonomika pěstování chmele, kterou ovlivnila především nízká pěstitelská cena chmele a zvyšující se náklady na pěstování. Dalšími důležitými faktory jsou věková struktura porostů chmele v ČR a dlouhodobě negativní vývoj kurzu české měny vůči Euru.

Problém je ve starých porostech

„Plochami, na kterých se chmel nyní přestal pěstovat, byly chmelnice se starými porosty, jež již delší dobu dosahovaly jen velmi nízkých výnosů. Řada ploch s vysokým stářím porostů bude muset být nahrazena novými výsazy v dalších letech,“ uvedl Zdeněk Rosa.

Pro udržení produkce chmele v České republice bude podle něj nutné zvýšit nově vysazovanou plochu chmele z cca 200 ha v posledních dvou letech na 400 ha ročně v období příštích pěti let.

Situace v produkci Žateckého poloraného červeňáku po nízkých sklizních 2006 a 2007 dospěla do kritického stavu, kdy nemohla být zcela naplněna poptávka pivovarů po této jemné aromatické odrůdě chmele.

K stabilizaci situace do budoucnosti jsou však potřeba velmi vysoké investice do obnovy chmelnic v nejbližším období a tedy i ceny, které pokryjí náklady na pěstování chmele a zajistí návratnost těchto prostředků.

„Hlavní podmínkou z pohledu budoucí produkce českého chmele a odrůdy Žatecký poloraný červeňák je nutné zrychlení obnovy porostů chmelnic. Svaz pěstitelů chmele se podporu výstavby a výsadby snaží již dlouhodobě řešit ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství ČR,“ řekl Zdeněk Rosa.

V minulém roce bylo s pomocí státního programu vysázeno přes 200 ha chmelnic, což sice z pohledu současné věkové struktury není dostačující, ale je to mnohem více než v letech 2005 a 2004, kdy žádná podpora od státu nebyla. Pro letošní rok se předpokládá, že by se mohlo vysázet přes 250 ha nových porostů. V minulém roce začal fungovat také evropský fond pro rozvoj venkova, který nabízí i možnost podpory výstavby chmelnicových konstrukcí.

„Chmelaři by však potřebovali ještě intenzivnější pomoc státu. Na uvolněné trhy se totiž nyní velmi silně snaží prosadit konkurence – zejména pěstitelé chmele z Německa. K velmi rozsáhlému vysazování chmele došlo také v USA, kde rozvoji nahrává slabý dolar,“ uvedl Zdeněk Rosa.

Zdroj: Deník.cz | Autor: Libor Želinský | Foto: Alena Dukátová

Společnost Anheuser-Busch Inc. (BUD) ukončí svá dovozní práva do USA na pivní značku Grolsch, oznámila to dnes firma. Společnost SABMiller PLC získala společnost Royal Grolsch NV v březnu. Dovozcem piva se stane společnost Miller Brewing Co. Akcie BUD klesají o 0,56%.

Zdroj: iPoint.cz | Autor: Štěpán Martin

I psí miláček může občas dostat chuť na žejdlík chlazeného, věří patrně majitel obchodu s potřebami pro domácí mazlíčky, který uvedl na britský trh první pivo pro psy. Je pochopitelně nealkoholické, obsahuje draslík, vitamin B a proteiny a voní po hovězím, píše britský list The Daily Mail.

"Rozhodně v něm není nic, co by psům mohlo škodit, to je jisté," říká Mike Hall, manažer obchodu Pets at Home. "Nabízíme tak psům, aby se cítili ještě o trochu víc součástí rodinného života, když si mohou dopřát psí pivo," dodává.

Nápoj se dováží z Nizozemska, kde se jmenuje Kwispelbier, tedy "pivo vrtící ocasem".

Zdroj: Finanční noviny.cz

Slavnostní otevření Muzea pivovarnictví v Krušovicích se uskuteční v sobotu 24. května ve 13 hodin. Po celý víkend bude pro návštěvníky vstup zdarma a zájemci se mohou těšit na unikátní sbírku předmětů z historie pivovarnictví.

„Toto muzeum bude tak trochu protiklad ke zdejšímu pivovaru, který je jeden z největších a nejlepších v republice, protože je to muzeum pivovarnických miniatur,“ říká organizátor výstavy a majitel celé sbírky Josef Fencl.

Co všechno bude na výstavě k vidění? Vystavené budou strojky na stáčení piva, modely zaniklých pivovarů z regionu, pivní lahve polepené etiketami z doby první republiky až do současnosti, pivní sklo, korbele, hospodské stáčečky, ale i plány a kopie zařízení zdejších pivovarů. Zajímavostí je nejmenší varna v republice, která uvaří padesát litrů piva – to je také takový protiklad ke zdejší veliké varně. Unikátem je třeba pivní pohár knížete Fürstenberka nebo lyže podomácku vyrobené z desek pivovarských sudů.

Jde jen o vaši soukromou sbírku? Jak dlouho jste předměty sbíral?

Zhruba patnáct let. Předměty se dají získat mezi sběrateli nebo na burze. Některé věci jsou samozřejmě poškozené, takže je třeba dát je dohromady, vyrobit chybějící kousky, použít různé fígle a podobně. Já jsem třeba pět let sháněl nádobu do zničené stáčečky ze šrotu.

Bude výstava otevřena po celý rok?

Ještě uvidíme, jak v zimě, ale přes léto, kdy je ve městě hodně turistů a cyklistů, bude určitě otevřená každý víkend. Samozřejmě pokud by chtěla přijít nějaká větší skupina, tak je možné se domluvit i mimo víkend. Ale abych tam nebyl zbytečně, odborný výklad totiž budu mít já.

Zdroj: MF Dnes.cz

Víte, jaký je světově nejznámější palestinský výrobek? Zní to překvapivě, ale bude to zřejmě pivo.

Přestože se většina obyvatel západního břehu Jordánu i pásma Gazy hlásí k muslimské víře a v mnoha městech vládnou islamisté z Hamásu, první palestinský pivovar ve Svaté zemi prosperuje a nezastaví ho ani překážky kladené Izraelci.

Zlatavému moku vařenému v maličkém rodinném pivovaru ve vesnici Tajba v kopcovité krajině nedaleko Ramalláhu prý osobně požehnal bývalý palestinský prezident Jásir Arafat.

Do barů a hotelů ovšem pivo z Tajby putuje v českých sudech, z Čech a Bavorska je také chmel, z něhož Palestinci pivo vaří.

„Ročně vyrábíme 6000 hektolitrů, 60 procent jde na palestinský trh, 30 procent do Izraele a 10 procent do dalších zemí,“ říká hrdě Nadím Chúrí, vrchní sládek.

Zdroj: Lidovky.cz | Autor: Milan Rokos

Pivo je prý tekutý chléb. Myslíte si, že pivo je jen mužskou záležitostí? V naší anketě se můžete přesvědčit, že i ženy pivu holdují. Zeptali jsme se jich, proč?

Zeptejte se koho chcete na tradiční nápoj Čechů, odpověď bude ve valné většině případů jednoznačná: Pivo! „Pivo se na našem území vyrábí vlastně odjakživa,“ řekl Ženě-in Václav Drahoňovský, odborník na kvasné technologie, „historici uvádějí, že pivo bylo na území Čech vařeno již v předslovanské době. Ale rozhodně si nepředstavujte v té době takové pivo, jaké se u nás vaří dnes. Každopádně jde v současnosti o jeden z nejrozšířenějších nápojů na světě.“

Energetická hodnota jednoho litru piva plzeňského typu je 1 812 kJ a najdete v něm: 5 g bílkovin, 292 mg dusíkatých sloučenin, 493 mg draslíku, 107 mg hořčíku, 308 mg fosforu, vápník, sodík, měď, železo, mangan, zinek, křemík, vitamin H, B6, B12, aminokyseliny a mnoho dalších látek.

To, že pivo je více než pouhý nápoj, potvrzuje odborník vzápětí: „Pivní žok není žádná fáma. Pivu nelze upírat jeho nutriční hodnoty, které jsou značné. Záleží samozřejmě na druhu, ale například na jeden litr piva plzeňského typu připadá 1 812 kJ energetické hodnoty. V pivu najdete mnoho užitečných látek: bílkoviny, cukry, vitaminy, především vitamin B. Takových látek je v pivu většina, ale jsou tu i látky, které našemu zdraví zrovna neprospívají. Konkrétně třeba diacetyl je látka, která způsobuje bolest hlavy a nechvalně známou kocovinu.“

O pivu se tvrdí mnoho různých věcí: Například že když je špatně uvařené, roste po něm ženě poprsí... „Dnes se ve valné většině vaří pivo průmyslově,“ usmívá se Václav Drahoňovský, „při tomto způsobu prakticky nelze z krátkodobého hlediska pozorovat mezi jednotlivými várkami žádný rozdíl. Když dnes tedy někdo mluví o dobře uvařeném pivu, jde o schopnosti výčepního a čistotu výčepního zařízení. A to, že ženám po pivu rostou prsa, je asi tak stejná pravda, jako že se po mrkvi zlepšuje zrak,“ dodává Drahoňovský. „V pivu sice jsou látky, které mají na růst ženského poprsí vliv, ale je jich tam jen velmi malé množství – to by ta žena musela vypít nejméně sud na posezení.“

O víkendu probíhaly v Olomouci tradiční pivní slavnosti, ostatně pozvánku jste si mohli přečíst i na Ženě-in. Nás ale zajímalo, jak jsou na tom s pivem ženy – pijí, nepijí... A když pijí, tak proč a kolik? Tady je malý průzkum...

Tereza Hradilíková

Nepiji, protože mi nechutná. Když jdeme do restaurace, dávám si spíš nějaké sladší věci, koktejly a hlavně nealko.

Eva Hradilíková

Vůbec ho nepiji, je hořké. Ve společnosti piji červené víno.

Dominika Krejčová

Je dobré, tak občas pivo piji, když je příležitost. Asi tak třikrát až čtyřikrát do měsíce, třeba když jdeme na koncert. Vypiji tak jeden dva půllitry.

Helena Sysmelichová

Nepiji pivo, ani žádný jiný alkohol. Když jdu za zábavou, dám si colu.

Martina Vaníková

Občas, asi jednou týdně, vypiji tak jedno dvě malé. A proč? Protože chodíme vždycky po zkoušce s orchestrem do hospůdky, je nás tam hodně a všichni tam pijeme pivo – je to prima.

Magdalena Chalupová

Pivo mi nechutná, takže ho nepiji, navíc je močopudné a tloustne se po něm, protože je moc kalorické. Vyzkoušela jsem ho asi dvakrát v životě. Když jdu někam s přáteli, dávám si tvrdší alkohol.

Lucie Vaňková

Pijeme pivo každý den, jsme Češi, ne? Osobně vypiji jedno malé. Chutná mi a osvěžuje mě.

Zdroj: Žena-in.cz | Autor: Jakub D. Kočí

Setkáním sběratelů pivních suvenýrů v sobotu dopoledne začal poslední den Olomouckého pivního festivalu. Na ploše pivní přehlídky se sešly stovky druhů pivních sklenic, podtácků a etiket.

Na setkání sběratelů pivních suvenýrů přijeli také jednatřicetiletý Igor Nešpůrek a dvaačtyřicetiletý Vladimír Pazourek z Oslavan na Brněnsku. Ostatním sběratelům a návštěvníkům pivního festivalu nabízeli k odkoupení několik stovek druhů pivních sklenic nejrůznějších tvarů a velikostí.

„Sbírám je už osmnáct let, zatím jich mám přes 1 200 kusů. Každá sklenice má jiné logo. Při rozšiřování sbírky se nezaměřuji na tvar sklenice, ale na logo pivovaru. Nejradši mám tzv. půllitrový štuc, což je hladká sklenka bez ucha. Do velkých sbírek jsou ideální, nezaberou totiž tolik místa jako klasický krýgl,“ vysvětlil Nešpůrek.

Sbírce pivních sklenic zatím obětoval dva pokoje ve svém domě.

„Jsou v nich jen police a sklenice, nic jiného se tam už nevejde. Nejradši mám sklenice domácích a malých pivovarů. Můj nejdražší kousek z dnes už zrušeného pivovaru Staňkov mě stál čtyři a půl tisíce korun. Rozhodně mi ještě tak tisícovka sklenic chybí, budu shánět dál a sbírku stále rozšiřovat,“ plánuje Nešpůrek.

Nejméně jednou ročně se samozřejmě musí všechny exponáty pečlivě umýt a přeleštit. „Dělám to vždycky já, většinou před vánocemi nebo když čekáme větší návštěvu. Snažím se, abych něco cenného nerozbila,“ poznamenala Igorova přítelkyně Ilona Košťálová.

Jeho kamarád Vladimír Pazourek má sbírku o něco menší, čítá okolo tisícovky sklenic.

„Shromažďuji je čtyřiadvacet let, pořád mě to baví. K této zálibě samozřejmě patří také kladný vztah k pivu. Z velkých pivovarů pijeme jen Prazdroj, mnohem víc si pochutnáme na produktech minipivovarů, tam se vaří opravdové specialitky,“ pochvaloval si Pazourek.

Významné výročí letos oslaví bruntálská sladovna. Již sto let odtud putují sladové výtažky zahuštěné v tekutém i sušeném stavu do celé země i do zahraničí.

Ten v Bruntále vyráběl podnikatel Hamburger i Řád německých rytířů. V dnešní sladovně býval od roku 1556 měšťanský pivovar, který si v roce 1864 pronajal a posléze koupil významný bruntálský podnikatel Nathan Hamburger. Výroba piva však byla ztrátová a nakonec došlo v roce 1908 k jejímu zastavení. Hamburger se věnoval už jen výrobě sladu a výtažků.

„Pivo se tu ale může začít vařit hned, umíme ho udělat,“ řekl majitel společnosti Sladovna Jan Vaněk. Byla by to ale příliš nákladná výroba. Pivo si ovšem zájemci z bruntálského sladu mohou uvařit sami, a to ze sladového extraktu. Psali jsme o tom v Regionu 15. dubna, kde jsme použili termín pivní extrakt a pivní sirup. Mistři sladovníci jej ale neslyší rádi, přesnější je podle nich sladový výtažek.

Objekty bruntálské sladovny jsou památkově chráněny, například prostory varny jsou stejné, jako byly v roce 1880 za Nathana Hamburgera. „My to jen vylepšujeme technikou zevnitř, dnes se používá moderní technologie a postupy, které musí odpovídat normám Evropské unie,“ konstatoval Jan Vaněk. „Bruntálský závod ač malý, je jediný v republice, který vyrábí vše uceleně od sladu až po konečný výrobek,“ dodal Jan Vaněk.

Sladovna si vyrábí vlastní slad a z něj další produkty. Ty se používají nejen v potravinářském průmyslu k vaření piva či pro pekařské účely, ale třeba i v textilnictví. Bavlna díky tomu prochází očistou od škrobu a může se na ni tisknout. Slad nakuřovaný rašelinou je základ pro výrobu whisky ve Vizovicích. Sladových extraktů vyrábí v Bruntále několik druhů. „Většina odběratelů je používá na vaření piva. Některé užívají vinaři na rozkvašení ovocných vín. Sladovit - sladový výtažek jde také koupit v prodejnách se zdravou výživou, třeba pro slazení čaje, nebo je lžička dobrá jen tak třeba na žaludeční potíže, na krevní oběh a další neduhy,“ vyjmenoval všestranné použití sladového extraktu Jan Vaněk.

Sladové výtažky jsou potravinou s největším obsahem vitamínů řady B, zejména pak niacinu – vitamínu B3. Výtažky lze použít jako sladidla pro cukrovkáře druhého stupně. Když lidé prochází ulicí Karolíny Světlé, málokdo ví, co vše se za těmito zdmi nachází a vyrábí.

Zdroj: Bruntálský deník.cz | Autor: Dalibor Otáhal

Pivní sklenice, plechovky, plakáty, tácky, korunkové uzávěry nebo etikety. I to je čtyřdenní svátek piva neboli olomoucký Beerfest, kde se zítra setkají nejen vyznavači piva a hudební fandové, ale i sběratelé pivních suvenýrů. Jedním z nich je i jedenatřicetiletý úředník Michal Nantl. „Doma mám už přes čtyřicet tisíc kusů pivních etiket,“ říká. K nezvyklé zálibě jej přivedl jeho otec, který etikety shromažďuje už přes čtyřicet let. „Je to náš společný koníček,“ dodal člen Klubu sběratelů pivních etiket a pivovarských suvenýrů Haná – Olomouc.

Společně s dalšími třiceti členy klubu se účastní nejrůznějších výstav, burz a akcí, kde svou sbírku může čile rozšiřovat o nové kousky. „Nejdřív jsme s otcem sbírali pivní štítky z celého světa. Podařilo se nám sehnat etikety například z Barbadosu, Svatého Tomáše nebo třeba z Afriky a většiny evropských států. Teď už se soustředím jen na oblast bývalého Československa, odkud mám etikety ze všech našich významných pivovarů,“ sdělil sběratel, který také vysvětlil, jak vlastně může člověk získat štítky ze sklenic z nejrůznějších konců světa. „Jako všude jinde, hlavní je chtít a něco pro to udělat. V mém případě to znamená obesílat pivovary u nás nebo v cizině. Jezdit na burzy a setkání klubů, kde můžu získat novinky do sbírky a ještě si celé hodiny povídat o pivních suvenýrech se stejně ‚postiženými‘ lidmi,“ upřesnil. V současné době jej nejvíc láká získat etikety nových, menších pivovarů, které v Česku vznikají.

A kterého pivního suvenýru si Michal Nantl váží nejvíce? „To se opravdu nedá takhle jednoznačně říct. Každá z etiket má pro mě svou cenu. Jednu bych si opravdu vybrat nemohl,“ podotkl.

Zdroj: MF Dnes.cz

Zatímco jedno až dvě piva denně mohou být lékem, čtyři a více zabijákem. A u Čechů jako největších konzumentů piva na světě je jasné, proč trpí tolik rakovinou tlustého střeva. Pokud totiž vypijí denně čtyři a více piv či jiného druhu alkoholu o stejném ekvivalentu, pak zvýší u sebe riziko rakoviny tlustého střeva, prsou, krku a úst o 64 procent.

Informovali o tom australští vědci z institutu pro výzkum rakoviny v Novém Jižním Walesu. U žen přitom stačí, aby si daly dvě piva denně (doporučená dávka činí jedno pivo) a riziko rakoviny prsu u nich vzroste o 22 procent.

Ale i doporučovaná dávka konzumace alkoholu, tedy dvě piva nebo dvě deci vína nebo panák tvrdého alkoholu u mužů či jedno pivo nebo deci vína u žen zvyšují riziko rakoviny úst prý až o 75 procent.

"Ve skutečnosti je konzumace alkoholu výrazným rizikovým faktorem u řady typů rakoviny, včetně rakoviny prsu, střev, krku a úst. Je to jedna z nejlépe známých příčin rakoviny,“ tvrdí Verity Firthová z ministerstva zdravotnictví Nového Jižního Walesu.

Podle zdravotníků je právě alkohol příčinou 12 procent případů rakoviny prsu v Novém Jižním Walesu.

Zdroj: Novinky.cz

Nové prostory pro rozšíření expozice o historii lyžování, ale i pro umístění depozitářů a pořádání společenských akcí bude mít jilemnické muzeum. Město totiž získalo z takzvaných norských fondů přes 23 milionů korun na opravu památkově chráněné budovy pivovaru, kterou bude po rekonstrukci muzeum využívat. Pro veřejnost se pivovar otevře zhruba za dva a půl roku.

„Město se bude na nákladech na opravy podílet 15 procenty,“ uvedla projektová manažerka města Jilemnice Petra Therová. Na rozhodnutí o přidělení dotace čekala radnice téměř dva roky. Ještě letos vybere dodavatele stavby, v prosinci začnou přípravné práce.

Budova pivovaru má pět pater a je nedílnou součástí zámeckého komplexu, ve kterém muzeum sídlí. Podle jeho ředitele Jana Luštince pocházejí první zmínky o starém panském pivovaru z roku 1584. Jeho současná podoba je výsledkem úprav z 18. a 19. století. Interiér objektu tvoří rozsáhlé a zajímavé průmyslové prostory, v přízemí je klenutý sloupový sál, který bude po úpravách sloužit kulturním a společenským akcím. „Třeba i svatebním obřadům,“ podotkla Therová.

Parostrojní pivovar v sousedství pochází z roku 1897 a se starou částí tvoří jeden celek. Před první světovou válkou se v něm vařilo kolem 15 tisíc hektolitrů piva ročně, potom ale výroba klesala. Poslední pivo se něm stáčelo kolem roku 1950. Historická budova za komunismu zchátrala a skladovala se v ní dokonce zelenina.

Radnice dává bývalý pivovar do pořádku od konce 90. let, opravit nechala střechu a krovy. Udělala vnější omítky a odborníci budovu odvodnili. Na záchranu pivovaru Jilemnice dává každý rok zhruba milion korun a využívá státní peníze z Programu regenerace městských památkových rezervací a památkových zón. Na obnovu vnitřních prostor by jí vlastní zdroje nestačily.

Navštěvovaná lyžařská expozice ovládne po opravě první nadzemní podlaží pivovaru. V zámeckých prostorách pro ni není dost místa. Lyžařská tradice tvoří spolu s turistikou hlavní část dějin města. Ve druhém podlaží zřídí muzeum, které dostane objekt do správy, tržnici řemesel.

Zdroj: MF Dnes.cz

Takmer 90 percent Slovákov si na pive najviac pochutí z "krígľa". Šesťdesiatšesť percent z nich uprednostní zručnosť krčmára za výčapom pred fľašou z výrobnej linky.

V tomto ohľade máme konkurentov iba v susednej Českej republike, kde "čapáka" uprednostní 73 percent pivárov. Na opačnej strane sa s trinástimi percentmi ocitli Rumuni, ktorí síce radi pijú z pohára, no viac ako polovica si zlatý mok radšej naleje z fľašky. Táto praktika nie je neznáma ani v našich končinách, kde jej holduje 19 percent obyvateľstva. Zvyšné dve percentá rady pijú z pohára, no pivo doňho najradšej lejú z plechovky.

Viac ako polovica slovenských pivárov (55 percent) pritom obľubuje domáce pivo. Zvyšných dvanásť percent z dovozu a 33 percentám je to jedno. Najväčšími patriotmi v tomto smere sú Česi, z ktorých nedá dopustiť na domáce pivo až 91 percent milovníkov zlatého moku. Za nimi nasledujú Belgičania (81 percent) a Nemci. Domáce pivo najmenej chutí severanom a južanom - 18 percentám Švédov a 19 percentám Talianov.

Výčapom dá prednosť 78 percent Slovákov cez víkend, najčastejšie v sobotu (45 percent), piatok (34 percent) a v nedeľu (31 percent). Medzi pracovnými dňami dominuje s 21 percentami streda, ktorá stojí v kontraste s pondelkom (17 percent). Majstrami v pití cez týždeň sú Španieli, z ktorých 41 percent popíja v pondelok, 47 percent v utorok, 44 percent v stredu a vo štvrtok 30 percent.

Prvé pivo si Slováci zvyknú vychutnať v priemere o 17:20, rovnako ako Dáni. Posledné dopíjame už okolo 20:20, kým Holanďania krátko pred pol jedenástou a Česi tesne po desiatej. Na prieskume o zvyklostiach a obľube konzumácie piva skupiny SABMiller sa zúčastnilo vyše 7,5-tisíca plnoletých respondentov z pätnástich európskych krajín. Slovensko zastupovalo 502 ľudí.

Zdroj: Aktuality.sk

Nezadržitelně se blíží den "D" pro všechny příznivce piv i ostřílené pivní fajnšmekry. V Olomouci na dostihové dráze v Lazcích proběhne již tradiční Olomoucký beerfest, největší přehlídka českých piv. Brány největšího pivního festivalu v ČR se otevřou už ve středu 7. května.

Celá velkolepá akce bude tradičně zahájena slavnostním naražením soudku litovelského klasicky vařeného piva primátorem města Olomouce. "Naražení dřevěného soudku litovelského piva je už neodmyslitelnou tradicí a téměř obřadním rituálem, který každoročně zahajuje největší přehlídku piv v ČR. Jaké jiné pivo by také mělo tento pivní festival zahajovat, než právě místní stále klasicky vařené litovelské pivo? Dělá slávu celému regionu a může být právem označováno za nejlepší české pivo, protože pravidelně vozí jedno ocenění za druhým z nejprestižnějších tuzemských i světových degustačních soutěží?" říká Miroslav Koutek, ředitel litovelského pivovaru.

Během následujících čtyřech dnů nabídnou bezmála tři desítky českých i zahraničních pivovarů všem návštěvníkům to nejlepší ze své produkce. Kromě největších a nejznámějších značek včetně nejoblíbenějších místních moravských piv z pivovarů Zubr, Holba a Litovel nebudou chybět ani malé regionální pivovary z nejrůznějších koutů republiky, jejichž pivo na Moravě vůbec není k dostání. Na své si tak přijdou opravdu i ti největší labužníci. Prvních 1500 návštěvníků navíc obdrží pivo zdarma.

Nejen o pivu je však letošní ročník Olomouckého pivního festivalu. Všem návštěvníkům nabídne opravdu bohatý kulturní program. Letos poprvé na dvou scénách vystoupí špičky české populární hudby. Návštěvníci se tak můžou těšit na skupiny Divokej Bill, Support Lesbiens, Kryštof, Buty, Fleret a řadu dalších. Nebudou chybět ani hosté ze zahraničí - No name, Peha, Los Banditos.

Zdroj: Olomoucko24.cz | Autor: Miroslav Slaný

Výroba sladu je přírodní proces. Základní surovinou je ječmen a k výrobě je kromě technologického zařízení nutná voda, vzduch a energie.

Slad je jednou z klíčových a nezbytných surovin na výrobu piva. Cílem sladování je přeměnit ječmen na slad bohatý na enzymy a extrakt, a to za minimálních nákladů a ztrát. Proces výroby sladu lze z hlediska jednotlivých výrobních fází rozdělit na tři úseky - máčení, klíčení a hvozdění. Sladovnický ječmen je máčen ve vodě po dobu jednoho až dvou dní, čímž se zvýší obsah vody v zrnu z 12-14 % na 42-44 %. Dalším krokem je klíčení, které trvá průměrně pět dnů. Během klíčení dochází k tvorbě a aktivaci enzymů a uvolnění škrobových zrn. Závěrečnou fází je řízené snížení vláhy zvané hvozdění, které probíhá jeden až dva dny a sníží vláhu na 4-5 %, čímž je zajištěna dlouhodobá stabilita a skladovatelnost hotového sladu. Teplo zastaví klíčení, vytváří barvu, chuť a aroma sladu. Na výrobu jedné tuny sladu je potřeba v průměru 1,27 tuny ječmene, 5-7 m3 vody a 1,18 MWh energie.

Sladařský průmysl prošel v minulých letech velmi obtížným obdobím. Proč? Důvodem byla celosvětová nerovnováha v nabídce a poptávce po sladu, kdy nejprve nabídka výrazně převýšila poptávku. Došlo k výraznému snížení cen sladu, sladařské marže poklesly pod úroveň nákladů a rovněž ceny sladovnického ječmene byly pod velkým tlakem. Reakce průmyslu byla velmi rychlá a razantní. Byly uzavřeny méně efektivní sladovny a došlo k bankrotu několika sladařských společností, z nichž nejznámější byla německá firma Weissheimer se sladovnami v Německu, Polsku a Maďarsku. V letech 2004-2006 došlo k poklesu výroby sladu v EU o 500 tis. tun. V roce 2006 se situace otočila a nabídka sladu byla a stále je nižší než poptávka. Všechny sladařské firmy jsou v současné době vyprodané a celosvětově je krátkodobý nedostatek výrobních kapacit. Vzniklá mezera bude zaplněna nejpozději v roce 2009, kdy budou do provozu uvedeny rozestavěné či plánované projekty. Trh se sladem a jeho ceny rovněž výrazně ovlivnily problematické sklizně ječmene v Evropě v letech 2006 a 2007. Bezprecedentní růst cen sladovnického ječmene po sklizni 2007 byl s jistým odstupem následován i odpovídající korekcí cen sladu. Faktem ovšem je, že sladařské firmy upravovaly ceny sladu se zpožděním a utrpěly významné finanční ztráty.

Důsledkem výše zmíněných turbulencí je zásadní změna ve způsobu prodeje sladu. Nepřiměřené riziko finančních ztrát pro sladaře a reálná hrozba nedostatku základní suroviny pro pivovary vedly k uzavírání dlouhodobých smluv, které eliminují riziko pro obě strany. V těchto kontraktech je pevně sjednáno množství sladu, sladařská marže a způsob stanovení ceny ječmene po sklizni. Smlouvy jsou uzavírány na 3-5 let. Globální pivovarské a sladařské společnosti tímto způsobem zajistily většinu obchodu se sladem. Jednoznačnou výhodou těchto smluv je, že zajistí financování nových projektů.

Vlastníky sladařských společností v EU jsou především rodinné firmy nebo farmářská družstva. Kromě velkých nadnárodních společností s výrobní kapacitou přes nebo okolo 1 mil. tun je zde i řada malých rodinných sladoven, především v Německu a částečně i v České republice, kde je řada sladoven s kapacitou 1000 až 50 000 tun. Z důvodu roztříštěného vlastnictví dochází k velmi pomalé konsolidaci.

Evropa a svět

Na světovém trhu se sladem se ročně zobchoduje 4,5 mil. tun, přičemž podíl EU činí 2,5 mil. tun, tj. více než 55 %. Na vnitřním trhu EU se prodá ročně 5,9 mil. tun. Proč má evropský slad dominantní postavení? Hlavní důvody jsou dva:

- evropské klima, které je ideální pro pěstování sladovnického ječmene a výrobu sladu;

- logistika.

Evropa je největším světovým producentem ječmene. Pokud dochází ke kvalitativním výpadkům sklizně, tak jsou to lokální problémy, které jsou kompenzovány dodávkami z jiných regionů Evropy. V minulosti se nikdy nestalo, že by byl postižen celý kontinent. Rovněž je malé riziko, že by byl vývoz sladu nahrazen výrobou sladu v některé z importních zemí v tropech. Evropské moderní sladovny jsou velmi efektivní ve spotřebě energie a pokus o výrobu sladu v tropech by byl ekonomickým nesmyslem.

Logistika je vždy konkurenceschopná, pokud existuje tok zboží oběma směry. Evropa je v současné době obrovský trh s 456 miliony spotřebiteli s relativně vysokou kupní silou a životní úrovní. Je to významný obchodní partner pro všechny státy, které importují slad.

Pokud vezmeme v úvahu následující čísla, tak mluví sama za sebe:

V Kanadě žije 32,5 mil. a v Austrálii 20 mil. obyvatel. Náklady na dopravu kontejnerů z klíčových přístavů v Evropě do Asie jsou nižší než z Kanady a dokonce i Austrálie. Vzdálenost přitom nehraje rozhodující roli.

Zásadní dopad na sladařský průmysl v EU měla výstavba nových sladařských kapacit v Rusku a na Ukrajině. Rychlý rozvoj pivovarského průmyslu v Rusku si z počátku vyžádal import kvalitního sladu především z EU. Ten v letech 2002-2004 činil 500-550 000 tun. Poté prudce klesl na 140-150 000 tun v letech 2006 a 2007, jako důsledek nárůstu tamní výroby sladu. Od roku 2003 do roku 2008 bylo vybudováno 1 285 000 tun nových sladařských kapacit. Rusko se stalo od roku 2006 dokonce exportérem sladu. Od roku 2007 disponuje přebytky kapacit v objemu 150-170 tisíc tun.

Velký vliv na potřebu sladu má pokles spotřeby sladu při výrobě piva. V nových pivovarských zemích je sypání na 1 hl výrazně nižší než v tradičních pivovarských regionech. Výsledkem je výrazný pokles spotřeby z tradičních 16-18 kg/hl na 12-13 kg/hl, což je celých 30 %. Rovněž v západní a střední Evropě se v posledních 10 letech snížila spotřeba sladu v důsledku vyššího extraktu sladu, vyšší efektivnosti pivovarů a trendu výroby méně stupňových piv.

Významný vliv na budoucnost sladařství v EU budou mít ceny sladovnického ječmene. Jejich výše musí být taková, aby zajistila farmářům atraktivní příjem na hektar plochy. Protože farmář je jediným článkem v řetězu mezi ječmenem, sladem a pivem, který má možnost volby. Farmář může nahradit ječmen jakoukoliv jinou plodinou, která mu zajistí větší návratnost vložených prostředků a často s menším rizikem. Sladař a pivovarník tuto možnost volby nemají, potřebují ječmen a slad. V souvislosti s předpokládanými změnami klimatu začne narůstat využívání ozimých odrůd ječmene. Rovněž pěstování ječmene a výroba sladu bude vystavena většímu riziku, zvláště ve Středomoří a na Balkáně. Zdá se, že velké ohrožení pěstování ječmene ze strany surovin na výrobu biopaliv se snížilo, v souvislosti s předpokládanou revizí dotační podpory zavádění biopaliv.

Česká republika

Český sladařský průmysl již prošel částečnou restrukturalizací, ale stále patří společně s německým k nejméně efektivním v Evropské unii. Průměrná výrobní kapacita přibližně 14,6 tis. tun na jednu sladovnu je příliš nízká a dlouhodobě neudržitelná. Je sice pravda, že tato struktura, stejně jako v Německu, do jisté míry odráží strukturu pivovarského průmyslu, ale sladovna je výrobcem suroviny a nikoliv konečného výrobku, a tudíž nikdy nebude moci kalkulovat s výraznou prémií za vyšší nákladovost v menším provozu, respektive za vyšší podíl lidské práce při výrobě humnových sladů. Na zvýšení produktivity bude neúprosně tlačit růst mzdových nákladů a rovněž snížená ochota sladovníků k namáhavé manuální práci.

Stále roste podíl nákladů na energie na celkových nákladech na výrobu sladu (bez nákladů na ječmen). V moderních sladovnách činí přibližně 35 % a na výrobních nákladech bez odpisů je to dokonce více než 55 %. Je to jednoznačně největší nákladová položka a pouze sladovny využívající energii efektivně budou schopny v budoucnu obstát.

Výrazný růst prodeje sladu mimo EU není reálný. Tlak z okolních zemí EU působí i na trh v ČR. Po vstupu ČR do EU byly okamžitě zrušeny veškeré celní a dotační bariéry omezující či bránící volnému pohybu sladu na vnitřním trhu EU. Čeští sladaři mají na jedné straně volný přístup na obrovský trh, ale na druhé straně musí čelit výrazně větším konkurenčním tlakům. Zhruba polovina sladu vyrobeného v ČR je využita českými pivovary, druhá polovina je exportována především do okolních států, zejména Polska, kam směřuje téměř polovina českého vývozu sladu. Růst tuzemské spotřeby piva není reálný, a tedy jakýkoliv nárůst výroby sladu musí být určen pro export, a to ve formě piva nebo sladu. Zatím se dařilo zvyšovat vývoz sladu i piva. Pro sladaře je výzvou podpora úsilí pivovarů při prosazování českého typu piva na světových trzích.

Vliv vývoje v pivovarství

Rychlá celosvětová koncentrace pivovarského průmyslu působí zpětně i na klíčové dodavatele. Zavádění kvalitativních standardů, sjednocená nákupní politika, využívání globálních znalostí trhu a požadavek na maximální transparentnost cenových kalkulací vytváří na menší nezávislé dodavatele tlak, kterému nejsou schopni čelit. Logickým důsledkem tedy je, že partnerem těchto globálních pivovarských skupin se stává pouze dodavatel, který je schopen se rozvíjet stejně dynamicky a zajistit požadovanou kvalitu, konkurenceschopnou cenu a bezpečnost dodávek v plném smyslu tohoto slova.

V současné době probíhá koncentrace v pivovarském průmyslu rychleji než ve sladařském. Podíl největších světových pivovarských skupin na trhu je vyšší než podíl největších sladařských firem. Je velmi pravděpodobné, že současné cenové turbulence urychlí restrukturalizaci sladařského průmyslu a že zanikne celá řada sladoven i celých společností. Otázkou pouze je, jak dlouho tento proces bude trvat.

Sladařský průmysl v EU

Zpracuje 11 milionů tun sladovnického ječmene pěstovaného téměř výhradně v EU.

Umožňuje efektivní využití 3,3 milionu hektarů půdy na pěstování ječmene.

Roční výroba dosahuje 8,8 mil. tun sladu, což je 42 % světové výroby.

Celosvětová spotřeba je 22 milionů tun sladu, z čehož 94 % je využito na výrobu piva, 4 % k výrobě destilátů (především whisky) a 2 % pro ostatní odvětví potravinářského průmyslu.

EU představuje více než 55 % rostoucího světového obchodu se sladem, v roce 2006 činil vývoz 2,5 milionu tun.

Je zde 147 výrobců sladu (2006).

Zdroj: iHNed.cz | Autor: Richard Paulů - generální ředitel Sladoven Soufflet ČR

Pěnivý mok dorazil na rozcestí, kudy již před časem prošla gastronomie a víno

Kdo alespoň občas cestuje po Česku, nemůže si toho nevšimnout. Jedete dejme tomu z Prahy zalyžovat si někde v Jizerských horách nebo v Krkonoších. Cestou míjíte - někdy těsně, jindy větším obloučkem - celou řadu pivovarů, např. v Nymburce, Nové Pace, Klášteře, Svijanech, Vratislavicích, Malém Rohozci, Vrchlabí, daleko to není ani do Broumova, Pardubic či Náchoda. Zaparkujete, nasadíte běžky a vyrazíte na túru. Chcete-li se ale cestou osvěžit pivem, jste nuceni se občerstvit většinou jedinou značkou piva.

A nebo jiný příklad. Nikdo nepochybuje o tom, že nejkvalitnější a nejluxusnější hotely jsou důležitými vstupními branami do naší země, které rozhodují o tom, zda k nám bude nebo nebude jezdit nejbohatší světová klientela. Na nápojovém lístku těchto hotelů proto můžete najít někdy až stovky vybraných nejkvalitnějších vín a desítky nejušlechtilejších destilátů z celého světa. Poptá-li se ale hotelový host v "zemi piva" po pěnivém moku, zpravidla mu nabídnou zase jen jeden jediný.

Tekutý chléb?

Zásluhou rekordní spotřeby piva na osobu, obecné popularity tohoto nápoje mezi obyvatelstvem a faktu, že české pivo patřilo mezi těch několik málo komodit, za něž jsme se nemuseli stydět ani za komunismu, je pivo v našich myslích přiřazeno k "rodinnému stříbru" českého národa. K čemu je však i ten nejcennější rodinný poklad, když se s ním neumíme hrdě pochlubit a necháváme jej uzamčený v temnotě trezoru přežívajících stereotypů a předsudků, nedostatku nápaditosti a odvahy k něčemu novému?

V důsledku souhrnu historických souvislostí a především přičiněním komunistického režimu, který z piva učinil uměle levný roubík do úst národa, jenž - nezvláčněn pivem - by mohl začít reptat, se z piva stal proletářský nápoj a popelka české gastronomie. S pivem si mnoho lidí stále ještě častěji spojuje představu chasníka v montérkách, který cestou ze šichty v zakouřeném hostinci za vzrušené debaty o vývoji fotbalové ligy udělá svých deset kousků, než představu mondénní dámy, jež v elegantní restauraci ze vkusné sklenice vychutnává některý mistrovský produkt z bohaté nabídky piv na nápojovém lístku. Jestli se vám tato představa jeví jako za vlasy přitažená, pak vězte, že je nejvyšší čas se probudit. Právě teď totiž prožíváme čas dramatických proměn na jevišti české pivní kultury.

Osudová bifurkace

Pivo dorazilo na rozcestí, kudy již před časem prošla gastronomie a víno. Střední proud zglajchšaltovaného pohostinství se rozdvojil. Jedno rameno teče navigací potřeb moderního životního stylu, což znamená rychlé občerstvení, jídlo "s sebou", účelnost, rychlost, jednoduchost. Druhý proud meandruje nivami, kde kvete pestrá flóra tužeb po neobyčejnosti, nadstandardnosti. Cílem je tu zážitková gastronomie, etnické kuchyně z celého světa, unikátní prostředí, luxusní nabídka jídel a nápojů, nejrůznější doplňkové programy.

Víno je i nadále k dostání "za babku" v krabicovém balení řetězcových supermarketů, ale drtivou většinu garážových domácích prodejů sudových moravských vín (pro Pražáky) už nahradily příjemné a elegantní vinotéky s výběrem kvalitních vín z domova i celého světa. Host neváhá za láhev dobrého vína v restauraci či vinárně zaplatit částku ještě nedávno nepředstavitelnou. Na tomtéž rozcestí tedy nyní stanulo i pivo. Jaký další vývoj můžeme očekávat?

V supermarketech budou i nadále k vidění štosy přepravek s konzumními druhy piv pro běžnou spotřebu v domácnostech, výčepy v českých hospodách i nadále denně protečou tisíce hektolitrů marketingově nejúspěšnějších výčepních piv z masové produkce našich největších pivovarů. Je to tak v pořádku. Ale je nejvyšší čas umět se postarat o rychle rostoucí skupinu hostů, kteří hledají větší výběr, vyšší kvalitu, něco mimořádného a neobvyklého, něco dosud nepoznaného.

Vyprávějte, pivníku!

Pivo má možnost vstoupit do gastronomie dvojími dveřmi. Především přichází pivo na stůl jako ušlechtilý nápoj, který si zaslouží vysokou kulturu servisu. Ten se vyznačuje podobnými pravidly jako podávání vína. Ve hře je výběr a doporučení správného typu nebo dokonce konkrétní značky k vybranému pokrmu, volba vhodného typu skla, podání vhodným způsobem odpovídajícím danému typu piva včetně správné teploty. Zdá se vám to přehnané? Považujete-li za samozřejmé, že brandy se nalévá do sklenice jiného tvaru než whisky a že je rozdíl mezi sklenicemi na bílé a červené víno, nemělo by vás zarazit, že svrchně kvašená piva vyžadují zcela jiný tvar sklenice než ležáky plzeňského typu. Pestrost tvarů sklenic užívaných pro různá piva například v zemi s tradičně vysokou pivní kulturou, tedy v Belgii, mnohonásobně převyšuje sortiment stolního skla, s jakým se zatím můžeme setkat v nabídce dodavatelů na českém trhu.

Asi hned nepůjde o to, jestli hostu doporučit světlý ležák z toho či onoho pivovaru, ale i naprostý laik asi uzná, že bude nějaký rozdíl v tom, jestli nějaký pokrm zapijeme půllitrem světlého výčepního piva, pšeničným svrchně kvašeným pivem nebo pohárem tmavého šestnáctistupňového speciálu. V oboru pohostinství je zaděláno na zrod nové specializace. K číšníkům, výčepním, sommeliérům, barmanům a baristům se připojuje pivník (složenina ze slov pivo a číšník), tedy jakýsi pivní sommeliér. Od něj se očekává, že s hostem bude schopen o pivu pohovořit stejně zasvěceně jako sommeliér o vínu, že bude znát základní postupy při výrobě piva a rozdíly mezi hlavními typy piv, že bude mít přehled o nabídce na domácím trhu i o situaci na pivní scéně v jiných zemích, že bude umět popsat základní charakterové vlastnosti piv typických pro různé země a kultury a mnoho dalších věcí.

Odpusťte, Magdaleno Dobromilo...

A jsou tady ještě ony druhé zmíněné dveře, kterými pivo vstupuje do vysoké gastronomie. Tyto dveře vedou do kuchyně. Pivo je totiž nedocenitelnou a zatím stále ještě hodně opomíjenou surovinou pro přípravu pokrmů. I zde však platí, že není pivo jako pivo. S běžným výčepním desetistupňovým pivem v kuchyni díru do světa neuděláte. Zkuste ale oprášit některé staré české recepty Rettigové a jiných tradičních českých kuchařek. Že už jste zkoušeli podle Magdaleny Dobromily připravit pivní polévku a nebyla k jídlu? Samozřejmě, jinak to nemohlo dopadnout. V době života naší obrozenecké královny kuchařek bylo běžným českým pivem svrchně kvašené bílé, povětšinou pšeničné pivo, které bylo na konci devatenáctého století nástupem spodně kvašeného plzeňského piva doslova smeteno z trhu a vyřazeno z výrobního programu prakticky všech českých pivovarů, kterých v té době bylo ještě několik set. Pivní polévka připravená z piva plzeňského typu opravdu dobrá není, ale teď, kdy se pšeničné pivo vrací na český trh a do portfolia českých pivovarů, lze různé staré receptury s úspěchem vrátit do našich kuchyní.

Díky stále ještě patrnému vlivu slavné francouzské kuchyně není ani u nás použití vína při přípravě pokrmů ničím mimořádným. Víno ale lze s úspěchem nahradit vhodně vybraným pivem. Nejlépe je sáhnout pro mimořádně silná, "hustá" piva, u nichž zpravidla i obsah alkoholu dosahuje úrovně srovnatelné s vínem. Takové pivo je všestranně použitelné, od prostého podlévání masa při pečení po použití v různých marinádách pro nakládaní masa, ryb a drůbeže, nebo dokonce jako přísada při přípravě dezertů. Fantazii našich tradičně nápaditých kuchařů se meze nekladou.

Nechte maličkých přijíti ke mně!

Dostane-li se tedy nějaké speciální pivo do hotelu či restaurace na základě požadavku šéfkuchaře jako surovina do kuchyně, jenom zcela neschopného F&B manažera, jenž si nezaslouží mzdu svoji vezdejší, nenapadne, že může přiobjednat nějakou tu bedničku navíc a rozšířit nabídku nápojů v baru o něco nového a unikátního. Tudy vede cesta k tomu, aby se naše rodinné stříbro zaskvělo v plné kráse na prostřené tabuli. Nejpestřejší nabídka různých speciálních piv, která se mohou stát perlami našich nápojových lístků a nedocenitelným kořením v našich kuchyních, pochází totiž především z produkce českých středních a malých pivovarů, jež se tímto způsobem snaží čelit ostré konkurenci velkých pivovarů, řízených většinou kapitálově silnými nadnárodními skupinami.

Dveře do nejvyšších pater české gastronomie jsou pro pivo pootevřeny a je v našem nejvlastnějším zájmu je těmito dveřmi vpustit. Pokud tak včas neučiníme, můžeme jednoho dne zjistit, že nejenom naše rodinné stříbro se kamsi podělo, ale že už jsme navždy odsouzeni k používání importovaných plastikových příborů na jedno použití.

Zdroj: iHNed.cz

Pivo je unikátním zdrojem všech vitaminů skupiny B, stopových prvků a minerálů.

Ty výrazně napomáhají regeneraci pokožky a zvyšují její odolnost proti nepříznivým vlivům vnějšího prostředí. Chmel ji čistí, zklidňuje a zvláčňuje. Tyto prokázané blahodárné účinky inspirovaly Manufakturu k vytvoření originální pivní kosmetické řady, skládající se z regeneračního vlasového šamponu a balzámu, relaxační lázně, osvěžujícího sprchového gelu, zvláčňujícího mýdla a výživné pleťové masky. Vše obsahuje pravé české pivo či pivovarské kvasnice a je doprovázeno delikátní hořko-sladkou vůní. Pivní kosmetika Beer Tradition Manufaktura je založena na staleté tradici českého piva, které je díky své výjimečné kvalitě všeobecně uznáváno jako nejlepší na světě. Cení se jeho jedinečná plná chuť, příjemná chmelová hořkost, výrazný říz, vysoká průzračnost i nádherná zlatavá barva. Tento lahodný mok se v Čechách vaří odnepaměti - první písemné zmínky pocházejí již z desátého století. Na neopakovatelné kvalitě a chuti českého piva se velmi výrazně podílejí unikátní klimatické podmínky pro pěstování chmele, staleté zkušenosti našich sládků a tradiční výrobní postupy. To všechno je skryto i v pivní kosmetice.

Pivní kosmetické výrobky

Regenerační pivní vlasový šampon, Pivní vlasový balzám, Relaxační pivní lázeň, Osvěžující pivní sprchový gel, Zvláčňující pivní mýdlo, Výživná pleťová maska.

Zdroj: iHNed.cz

Světe, div se, malé množství piva zabraňuje ukládání tuků v těle.

Je zajímavé, že některé dívky a ženy skutečně nemají rády pivo. A na druhé straně jsou ty, které pivo umí náležitě ocenit. Musím říci, že jsem měl na vysoké škole i kolegyni, která byla naprosto schopna konkurovat nám klukům a mnohdy nás i "zahanbit". Deset desítek v jejím podání nebylo žádnou výjimkou. Ale ona byla skutečný unikát, který se hned tak nevidí, a to nejen v pití piva. Kdo chce vidět vrchol erotického zážitku pití piva v podání ženy, tak ať si okamžitě pustí mistrovský Menzelův film Postřižiny a kochá se pohledem na mladou a krásnou Magdu Vášáryovou, s jakým gustem pije to dobře vychlazené postřižinské pivo. Jestli vás toto nevzruší, tak již skutečně nevím, co by mohlo...

Madonno, jdeme na jedno!

Protože jsem měl možnost pracovně procestovat spoustu zemí světa, hlavně tedy těch vyspělých (míním Velkou Británii, USA, Německo, Nizozemsko, Švýcarsko atd.), mohl jsem se zájmem pozorovat dívky i ženy v různých podnicích, ať již vyšší či nižší třídy, jestli si pivo objednají či nikoli, a také kolik jej vypijí. Nejvíce se této radosti oddávají právě ve Velké Británii. Proto mě ani nepřekvapilo, že britští sládkové dostali takovýto zajímavý úkol. Mají uvařit pivo určené speciálně pro ženy. Vyzvala je k tomu historicky první předsedkyně britské organizace, která vznikla za účelem propagace lahodného chmelového moku.

"Mýtus, že je pivo výhradně mužskou záležitostí, vládne mezi lidmi až příliš dlouho. Je potřeba s tím něco udělat," míní čtyřiačtyřicetiletá učitelka Paula Watersová. "Požádali jsme o spolupráci několik pivovarů a nyní čekáme, který si nenechá ujít šanci na úspěch a výrobu nového piva pro ženy zahájí. Půjde tak o vůbec první fem-ale (female = ženský, ale = pivo) na světě," prozradila paní Watersová. Členové skupiny, která kampaň organizuje, doufají, že se jim podaří zatraktivnit mezi lidmi především skutečně dobrá piva, která se za pojmenování pivo nemusejí stydět. "Chytili jsme se výroku zpěvačky Madonny, která prozradila, že nedá dopustit na klasické britské hořké pivo, na takzvaný bitter," uvedla Watersová, která v rámci kampaně požádala zpěvačku o spolupráci. Zatím neúspěšně.

"Nabídli jsme Madonně čestné místo v porotě v rámci Britského pivního šampionátu, ovšem bez jakéhokoliv úspěchu či odpovědi. Přitom jde o největší pivní festival na světě, na němž se objevuje více než sedm set značek piv a jablečných moštů od výrobců z celého světa," říká odbornice na pivo. Watersová také věří, že o úspěchu ženského piva na trhu rozhodne jen férová konkurence s ostatními značkami piv.

Není nutné zdůrazňovat, že pivo má blahodárné účinky na lidské zdraví. Samozřejmě, pokud je konzumováno v rozumné míře. Vědci z Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze nyní zjistili, že pití piva může mít pozitivní vliv na ženský organismus v klimakteriu. Pivo totiž obsahuje fytoestrogeny, tedy látky podobné ženskému hormonu estrogenu, jehož produkce během klimakteria klesá a řada žen musí pro zmírnění postmenopauzálních symptomů doplňovat hormony formou chemických produktů. Potřebné estrogeny by však mohly ženy získávat pitím speciálního piva, na jehož výrobě nyní vědci pracují. Více k tomu říká Karel Kosař, ředitel Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze: "Fytoestrogen, který se nalézá v pivu, má identické složení jako ženský estrogen. Naším úkolem je vyrobit nízkoalkoholické pivo s vyšším obsahem fytoestrogenů. Jejich vyšší obsah povede ke zlepšení zdraví žen v období menopauzy. Očekáváme, že to povede i ke zpomalení řídnutí kostí, což je negativní fenomén menopauzy."

Vy jste ale hustá

Přestože patnáct procent žen podle průzkumu agentury Stem/Mark pravidelně pije lahvové 10° pivo (točené jen 5 % žen), mnohé z nich si neuvědomují významný zdravotní rozdíl mezi nadměrnou a mírnou spotřebou piva. Pochopení zdravotních předností tradičního českého nápoje by mělo vést na jedné straně k omezení konzumace tam, kde má nadměrné pití piva blízko k alkoholismu, na druhé straně k definitivnímu zařazení mírné spotřeby tohoto nápoje do pitného režimu žen v zájmu jejich zdraví.

Tak jako je spotřeba piva nevyvážená, tak je nevyvážený i celý pitný režim. Pijeme málo a v nevhodné skladbě. Jen málokterá žena vypije denně 2 až 2,5 litru vody ve vhodných nápojích (pozor - pivo obsahuje 92 % vody), zato hodně vypijí silně močopudných nápojů s kofeinem, které je vlastně odvodňují, tedy vysušují (káva, skupina colových nápojů), a vysokoenergetických limonád slazených cukrem. Pivo není zdaleka tak energetické, jak se ženy domnívají. V půllitru desítky je v průměru okolo 200 kcal energie, zatímco v půllitru ovocné šťávy nebo mléka okolo 250 kcal a v půllitru vína dokonce 300 kcal energie. Podíl energie z cukrů na celkovém obsahu energie v pivu je 60 %. Pivo přitom obsahuje jak cukry jednoduché, které se spalují rychle, tak "pomalé" cukry, tzv. dextriny, z nichž se uvolňuje energie ještě dlouho po požití. Tím zajišťuje dodávku energie do těla nejen těsně po napití, ale i později. Cukry se v těle nehromadí, rovnoměrně se spalují a nepřeměňují se v obávaný tuk.

Malé množství alkoholu v pivu není z energetického hlediska vůbec na závadu. Právě naopak! Při odbourávání alkoholu účinkem enzymu dehydrogenázy vznikají volné radikály, které vstupují do rozkladných procesů tuků, a tím urychlují jejich energetické využití, namísto aby se tuky ukládaly. Proto začínají dietologové doporučovat fyzicky aktivním ženám třetinku piva jako vhodný iontový nápoj, který prodlužuje periodu spalování tuků nastartovanou kondičním cvičením.

Co už vás přesvědčí?

Jak alkohol, tak látky z chmelového extraktu zpomalují uvolňování vápníku z kostí, které je typické zejména pro starší ženy po menopauze a může být příčinou obávané osteoporózy. Tou trpí podle posledních údajů v ČR okolo jednoho milionu osob, převážně žen. Podle prognózy tohoto onemocnění jí bude do roku 2020 trpět dokonce 1,6 milionu žen! Správný pitný režim, obohacený v rozumné míře i pivem, znamená také dostatečné zavodnění ledvin, v nichž se tak usazuje méně vápenatých solí, které jsou příčinou tvorby kamenů.

U žen, jejichž organismus odbourává alkohol pomaleji než u mužů (mají méně enzymu dehydrogenázy), se považuje za rozumnou míru spotřeby 10 až 20 gramů alkoholu denně, což je přibližně obsah alkoholu v 0,3 až 0,5 litru desetistupňového piva. To je i množství významně snižující riziko srdečně-cévních onemocnění, která se dnes nevyhýbají ani ženám.

Pro ženy obzvláště vítaný je obsah kyseliny listové - vitaminu ze skupiny B - v pivu. Ta je nesmírně důležitá zejména pro ženy v reprodukčním věku, které mohou otěhotnět. Nedostatek této kyseliny totiž prokazatelně způsobuje vyšší riziko (až o 50 %!) takových vývojových poruch u novorozenců, jako jsou rozštěpy páteře a patra. Proto těmto ženám doporučovali gynekologové přijímat listovou kyselinu v doplňcích výživy. K nim nyní přibylo pivo jako zcela přírodní alternativní zdroj s překvapivě vysokým obsahem kyseliny listové.

Z pivovarských kvasnic přechází do piva také vzácný chrom, kterého je v běžné stravě stále větší nedostatek, i když jeho denní potřeba nepřevyšuje desítky mikrogramů (miliontin gramu). Tento stopový prvek podporuje aktivitu hormonu inzulinu, regulujícího hladinu cukru v krvi. Je-li chromu nedostatek, hladina cukru může být rozkolísaná, což vede k pocitům neodolatelných chutí, zejména na sladké. Důsledkem potom bývá nadváha, s níž nezatočí žádná dieta tak spolehlivě jako obohacování stravy chromem. Proč tedy k populárním chromovým a vlákninovým tabletám tedy ještě nepřidat třetinku piva denně?

Nelze vyčerpat všechny zdravotní výhody, které mají původ ve složení piva obsahujícím více než 2000 složek. Díky širokému spektru polyfenolů a dalších rostlinných antioxidantů obsažených v pivu není výzkum tohoto moku ještě zdaleka ukončen. To potvrzuje i poslední objev ze státu Oregon (USA): V pivním moku byl nalezen nový silný antioxidant se složitým názvem xantohumol. Jeho antioxidační "síla" má být jedna z nejvyšších. Pivo je nepochybně zdravé pro ženy, které vědí, kdy s pitím přestat. A pokud to vědí, jsou též náramné společnice.

Zdroj: iHNed.cz | Autor: Jan Vinter

První dochovaná zpráva svědčí o tom, že benediktini v břevnovském klášteře v roce 933 vyráběli pivo. Nejprve byla výroba piva výsadou měšťanů a šlechty, ve 14. století pak byly zakládány cechy pivovarníků a výroba piva se rozšiřovala do té míry, že musely být zakládány průmyslové pivovary.

O světovou pověst českého piva se vedle českých sládků, známých zejména v období první republiky v celém světě, zasloužily především specifické podmínky pro pěstování ječmene a chmele.

Typické české pivo je charakterizováno zlatou barvou střední až vyšší intenzity, je více chmelené a především spodně kvašené s nižší mírou prokvašení. Po načepování či nalití do sklenice vytváří hustou bílou pěnu. Vyznačuje se silným řízem, typickou hořkostí a plností chuti.

K výrobě sladu se používá jarní dvouřadý ječmen, k jehož pěstování jsou zejména na Moravě vynikající podmínky. Pro chmelení je příznačné používání zejména žateckého chmele z oblastí Žatce, Úštěku a Tršic.

České pivo bylo, je a já jsem přesvědčen, že i bude sociálním fenoménem a součástí naší kultury a prostřednictvím dynamického rozvoje cestovního ruchu se stávají návštěvníci České republiky nadšenými propagátory konzumace českého piva po návratu do své vlasti. Průzkumy upozorňují, že vedle historických a kulturních památek je české pivo největším lákadlem k návštěvě České republiky.

Konzumace piva a jeho účinky na lidský organismus jsou předmětem stálých diskusí nejen u nás, ale i v zahraničí. Pivo obsahuje více než 30 minerálních a stopových prvků a vitaminů, které jsou při konzumaci piva přiměřené tělesné konstituci konzumenta prospěšné lidskému zdraví. Na podporu zodpovědné a umírněné konzumaci piva vznikla v roce 2003 společná iniciativa zodpovědných výrobců piva zaměřená především na výchovnou činnost a prevenci proti nadměrné či neodpovědné konzumaci piva. Hlavním cílem této iniciativy je zabránit konzumaci piva nezletilými či řidiči před jízdou.

Čeští pivovarníci přijali rovněž v roce 2006 kodex "Péče o pivo v gastronomii", jehož cílem je uplatnění zásad správného čepování a kultury podávání českého piva.

České pivovarníky reprezentuje nejen doma, ale i v zahraničí Český svaz pivovarů a sladoven, který je kromě působení v řadě mezinárodních organizací také od roku 2006 členem organizace evropských pivovarníků Brewers of Europe, kde výrazným způsobem prosazuje zájmy českých výrobců piva, sladu a navazujících odvětví. Zde bych se rád zmínil o našem usilí o ochranu pojmu české pivo v Bruselu v rámci geografického ohraničení jeho výrobců na základě vymezení analytických a smyslových vlastností českého piva.

České pivovarnictví a sladařství se dostalo v roce 2007 na vrchol z hlediska své produkce. Podílely se na tom jak velké, tak malé pivovary. Máme radost z velmi výrazného zvýšení výroby nealkoholického piva a ze stále širší palety piv speciálních. Z čeho nemáme radost, je výrazný nárůst cen základních surovin, zejména sladu, který přímo souvisí se zvýhodňováním producentů obilovin pro účely biopaliv. Trend zvyšování produkce českého piva souvisí především s proexportní orientací českého pivovarství. Export českého piva i jeho licenční výroba v zahraničí dosáhly v roce 2007 rovněž vrcholu, čímž si Česká republika vytvořila předpoklady pro udržení mezi deseti největšími vývozci piva ve světě.

Naším společným cílem je spokojenost koncového zákazníka s produktem, na jehož technologii, která vychází z tradičních receptur, a kvalitu, která je kontrolována nejmodernějšími metodami z pohledu světového vývoje, můžeme být plným právem hrdi!

Zdroj: iHNed.cz | Autor: František Krakeš - předseda ČSPaS

První sklenici piva vypijí Češi v průměru v 18.12, tu poslední ve 22.38. V drtivé většině konzumují jen mok vyrobený v Česku. Uvedl to včera zveřejněný průzkum Kdy a kde si Evropané užívají piva, v němž našinci dobyli první příčky hned několikrát.

Studii si nechal zpracovat nadnárodní pivovarnický gigant SABMiller. Vychází z odpovědí sedmi a půl tisíce lidí v 15 evropských státech. V každém z nich oslovil 500 osob.

Češi ve srovnání obhájili pozici největších pivních pijanů. Mají-li si v nabídce alkoholu vybrat, dvě třetiny z nich volí právě sklenici zlatavého moku. Slabší, ale stále většinovou pozici, má nápoj ještě v Německu, Polsku a Maďarsku. Propadl naopak ve Francii, kde si ho zvolí jen zhruba jeden z deseti konzumentů.

Čeští patrioti

Průzkum přiřadil Čechům i další první příčku, ve vyhledávání zboží z domácí produkce. Po českém pivu u nás sáhne 91 procent oslovených, což je dvojnásobek evropského průměru. Podobně patriotisticky jako Češi se chovají ještě Belgičané, kde národní produkty volí 81 procent dotázaných, a Němci se 79 procenty. Zcela bez nacionalistické pýchy přistupují k pivu ovšem Švédové, kde přes 80 procent jeho pijanů sáhne po dováženém moku.

Studie zachytila i jiný výjimečný znak české pivní kultury, zálibu vysedávat u orosené sklenice v restauracích ve společnosti několika známých. Stejně se chovají už jen Slováci. Běžný Evropan totiž pivo popíjí mimo hostince a bary, a to doma na soukromých večírcích a při grilování v zahradách. Trend podle pivovarů stále roste, akce často organizují ženy.

Pivo k obědu

Češi jsou na špici také v kategorii sledující, zda si lidé dávají pivo v době od 12 do 13.30. V Evropě tak v průměru činí desetina obědvajících, v ČR a Španělsku 17 procent. První příčka patří Dánům, kde oběd pivem zapije 24 procent z dotázaných.

Z pohledu četnosti si Evropané zlatavý mok většinou vychutnávají dvakrát až třikrát týdně, polovina z nich k tomu volí sobotu. Výjimkou jsou Francouzi, kteří ho vyhledávají ve středu. Vůbec nejméně se v Evropě popíjí v pondělí. Za největší fanoušky nápoje z chmelu průzkum překvapivě označil Španěly, kde si ho přes 30 procent dotázaných nalije denně.

Do evropského průměru se Češi zařadili snad jen při srovnávání denní doby, kdy vypijí první pivo. Je to v 18.12, u průměrného Evropana pak 18.08. Obecně nejdříve ke sklenici usedají Dánové. Nejpozději Nizozemci. Průměrné poslední pivo je pak v Evropě vypito ve 22.10. Rekordmany ve výdrži jsou pak Němci, kteří to odloží až na 22.59.

Zdroj: Novinky.cz | Autor: Lenka Hloušková