„Zachraňte roudnický pivovar“ – tak se nazývá veřejná prezentace vizí o záchraně architektonické památky v Roudnici nad Labem, která proběhne již v sobotu od 15 hodin v Galerii moderního umění v Roudnici.

Občanské sdružení Esprit Roudnice n. L. zde představí svoji vizi, jak by mohla vypadat budoucnost pivovaru, pokud by se podařilo prosadit jeho zachování.

Budova ze 17. století řadu let chátrá a její stav podle vyjádření města ohrožuje bezpečnost občanů. Z tohoto důvodu již byla odstraněna střecha pivovaru. Už to ale byla podle o. s. Esprit zásadní chyba.

Petice za pivovar má stovky podpisů

Samotnou budovu však lze ještě zachránit. V petici za její zachování je již zhruba patnáct set podpisů. Sdružení oslovilo se svými podněty radu města a to se nyní snaží nalézt ze situace nějaké východisko.

„Zrovna dnes jsme byli na prohlídce podobného pivovaru v Lokti. Snažíme se inspirovat jinými objekty v okolí,“ uvedl místostarosta Roudnice Luboš Matek.

Jak dále informoval, město stanovilo pracovní skupinu, která má tuto problematiku podrobně řešit. Současný stav budovy je totiž pro bezpečnost Roudničanů nežádoucí.

Majitel budovy John D. Bailey z amerického Texasu podle Luboše Matka s městen nekomunikuje, přestože jej vyzvalo k zastřešení stavby. To je nyní nejnutnějším krokem k zachování památky i podle o.s. Esprit.

Pivovar se musí co nejdříve zastřešit

„Pivovar by se měl alespoň provizorně zastřešit do doby, než bude situace vyřešena. Myslím si, že by bylo dobré, kdyby jej získalo město a naložilo s ním jako s architektonickou památkou,“ uvedl za o. s. Jiří Brodský. Ten se osobně setkal i s Johnem Baileym, který má prý o zachování pivovaru zájem.

„Pan Bailey si nepřeje, aby byl pivovar zbourán, má zájem na jeho zachování. Pivovar by chtěl opravit. Jen to zřejmě pro Roudničany trvalo příliš dlouho, tak se sami chopili iniciativy,“ informoval Brodský.

Jakým způsobem by bylo možné památku zachránit a v budoucnu využít, bude předmětem sobotní prezentace. Té ze zúčastní také architekti a další odborníci.

Zdroj: Litoměřický deník.cz | Autorka: Zdeňka Studená

Německý pivovar Karlsberg přináší na trh čtyři nové druhy pšeničného piva. První druhem je pšeničné kvasnicové kalné pivo Karlsberg Weizen Hefetrüb, které se vyznačuje svou charakteristickou zlatou barvou. Znalce přesvědčí svým ovocným řízem a aromatickým osvěžením.

Čiré a světlé je kvasnicové pšeničné pivo Karlsberg Weizen Kristall, ze kterého byly odfiltrovány kvasnice. Pro svůj charakteristický říz je milovníky piva oceňované zvláště v létě.

Typickou výrazně tmavou barvou se prezentuje Karlsberg Weizen Dukel. Díky použití nejlepších svrchních pivovarských kvasinek vykazuje stejnoměrný zákal.

Přítomnost vitaminů a snížení energetického obsahu patří k charakteristickým vlastnostem nealkoholického pšeničného piva Karlsberg Weizen Alkoholfrei. Může sloužit například i jako osvěžení pro sportovce.

Všechny čtyři nové druhy jsou k dostání v půllitrových lahvích a kvasnicové Karlsberg Weizen Hefetrüb navíc ve třicetilitrových sudech.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autorka: Iva Hvízdalová

Pivo Holsten Pilsner, které je značkou společnosti Carlsberg Německo, je od poloviny března 2010 na německém maloobchodním trhu k dostání v plechovkách o objemu 0,568 l. Limitovaná série může potěšit spotřebitele o 13,5 procenta větším obsahem piva, aniž by byla zvýšena jeho cena. Získanou plochu na větším obalu využívá Holsten k informování zákazníků o ceně a výhodě množství navíc ve srovnání se standardní půllitrovou plechovkou. Nový formát balení má být neodolatelným impulsem pro kupující.

Použití této nové plechovky umožnil v Evropské unii konec (v roce 2009) omezování výroby obalů o různých i nestandardních objemech. Vzhledem k tomu lze nyní volně nabízet různé velikosti obalů, které se mohou nově uplatit na trhu.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autorka: Iva Hvízdalová

Německý výrobce piva, společnost Arcobräu z Moosu buduje své obchodní vazby s Asií. Ředitel pivovaru Holger Fichtel na své cestě po Asii navštívil Jižní Koreu a Čínu, aby si sám mohl učinit obrázek o tom, jak velký význam zde má bavorské pivo. Kromě toho se asijský trh jeví i jako dobrá možnost pro kompenzaci vývoje stagnujícího, resp. klesajícího německého trhu s pivem.

Jihokorejský trh je zásobován výhradně třicetilitrovými sudy. Do svatodušních svátků (23. května) bylo známo již 40 nových restaurací prodávajících pivo Arcobräu. Naproti tomu nabídku piv na čínském trhu bude tento pivovar obohacovat svým lahvovým pivem a pětilitrovými plechovkami.

Ředitel pivovaru Arcobräu počítá s více než dvaceti námořními kontejnery, které by mohly v roce 2010 zásobovat asijský trh.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autorka: Iva Hvízdalová

Speciálně pro velšské milovníky silného černé piva (stout) bylo pivovarem SA Brain pod obchodní značkou Brains Black uvedeno na trh pivo o obsahu 4,1 obj. etanolu. Cílem výrobce bylo vytvořit takový nápoj, který by se podobal irskému národnímu pivu Guinness.

Marketing firmy je postaven na tom, že Velšané budou dávat přednost pivu velšského původu, jehož výrobce například již 6 let sponzoruje velšský národní ragbyový tým. Receptura nápoje nekopíruje přesně irské pivo, ale jejím cílem bylo získat stejný výsledný nápoj za využití již vyzkoušených známých surovin. Z tohoto důvodu se při výrobě Brains Black nepoužívá pražený ječmen, tmavost a pražená příchuť místo toho do konečného nápoje přechází z čokoládového sladu. Pro výrobu tohoto nového silného černého piva byly použité odrůdy chmele Challenger, Fuggles a Golding, které jsou stejně tak oblíbené u místních sládků, například v pivovaru SA a The Reverend James.

Konečný výrobek byl testován jak interními odborníky přímo v pivovaru, tak i spotřebiteli, kteří s oblibou konzumují irský Guinness. Ukázalo se, že 80 % z nich při trojúhelníkovém senzorickém testu nepoznalo rozdíl.

Zdroj. Agronavigátor.cz | Autorka: Iva Hvízdalová

Litoměřičtí chtějí ukázat, že to s návratem pivovarnictví do města myslí vážně. Pomoci jim k tomu mají i pivní slavnosti, jejichž datum konání stanovili radní na svém posledním jednání na 24. července. Uskuteční se tak v roce, kdy si město připomíná 290 let od založení pivovaru.

„Litoměřicím chceme vrátit tradici. Pivní slavnosti zde ještě před ukončením výroby piva probíhaly. Navíc bychom rádi ve větší míře přilákali pozornost investorů, protože bez jejich pomoci se zde zlatavý mok vařit hned jen tak nebude,“ konstatoval místostarosta Jaroslav Tvrdík. Jednání s případnými investory o obnovení provozu přitom již nějaký čas probíhají. Prozatím však nebyla korunována úspěchem.

Pivní slavnosti proběhnou na nádvoří pivovaru. Část programu se uskuteční v Lidické ulici a na Tyršově náměstí. V následujících letech by se akce mohla rozšířit i na prostranství před gotickým hradem, případně na parkoviště U Hvězdárny. Návštěvníci dostanou šanci ochutnat několik druhů piv, různé pivní speciality, chybět nebudou stánky s občerstvením, ani pivní soutěže. Rýsuje se i podoba doprovodného kulturního programu. „Vystoupí v něm Chřestýši a některé místní kapely, jako například Veselý lidi nebo Dekáda,“ informovala ředitelka Městských kulturních zařízení Litoměřice Věra Kmoníčková.

"Naším přáním je, aby se třetí nebo čtvrtý ročník pivních slavností konal na nádvoří již fungujícího pivovaru,“ prezentoval myšlenku vedení města místostarosta Tvrdík.

Zdroj: Litoměřicko24.cz | Tisková zpráva

Předseda ostravského Klubu sběratelů pivních suvenýrů sbírá etikety od dětství. Dnes jich má tři sta padesát tisíc. Sběratel Jiří Kozel pivo moc nepije. Zato má od dětství vášeň pro pivní etikety. Jeho sbírka je dnes jednou z pěti největších svého druhu na světě.

Kde tolik pivních etiket uchováváte?

Jsou ve dvou bytech - u mě a u bratra. Jednak mám na míru udělanou zabudovanou skříň, a pak jsou v obývací stěně, kde je televizor a malá skříňka na sklo, jinak zbytek jsou všechno etikety. Postupně jsem manželku vystěhoval.

Co na to vaše paní říká?

Je s tím smířená.

Dá se v tak velké sbírce vůbec zorientovat?

Mám je srovnané v pořadačích, nalepené na bílém papíře z obou stran. Jsou rozčleněné podle států nebo podle měst. České pak podle katalogů. Musím v tom mít systém, ať vím, kam sáhnout.

Jak a kdy jste se sbíráním pivních etiket začal?

Jako malí kluci jsme s bratrem Miroslavem sbírali všechno možné, pak se nám nějak zalíbily právě pivní etikety. Sbírám je asi od roku 1970, to mi bylo patnáct. Přes bráchova spolužáka jsme se někdy v osmdesátých letech poprvé dostali na sběratelskou burzu ostravského klubu sběratelů. Po vojně už jsem tam začal chodit pravidelně sám.

Pamatujete si ještě, jak jste získal své vůbec první etikety?

Tenkrát to fungovalo tak, že jsme rozesílali dopisy do různých pivovarů. Kdysi to byla i pro pivovary reklama, dnes už je to pro ně spíš otrava. Poslal jsem třeba sto dopisů a na osmdesát mi odpověděli. Teď mi jich ze sta přijde tak pět, takže už to ani nedělám.

Jak je tedy sháníte?

Na sběratelských setkáních nebo mám osobní kontakty s ostravským pivovary. Od nich vždycky něco dostaneme a to pak dáváme na burzu. S tím jezdíme po republice a po světě. Kromě toho píšu katalogy pivních etiket. V žertu vždycky říkám, že když to nemám já, není to ani v katalogu.

Máte při tom množství ještě nějaký sběratelský sen?

Ani ne. Už nemám moc času všechno studovat, spíš se dnes věnuji psaní katalogů a organizování sběratelských setkání.

Kterých etiket ve své sbírce si ceníte nejvíc?

Kdysi to bylo tak, že když už někdo vyjel do zahraničí, odlepil třeba nějakou exotickou etiketu a přivezl ji. Nejvíce si asi cením těch, které jsem od někoho dostal. To jsou pro mě ty nejhezčí. Ale dnes už pravá sběratelská vášeň chybí. Mám například kolegu z Polska nebo z Litvy, který objede Afriku a přiveze etikety za deset tisíc. Je to hlavně o penězích. Kdo má peníze, může si koupit kdeco. Ale například se mi podařilo získat etiketu z piva, které si speciálně nechala udělat jako vánoční reklamu jedna hlučínská firma, která obchoduje s odpadky. To je sběratelství, které se mi líbí. A ne když někdo napíše, že prodá etikety za dvě stě euro.

Za kolik se vlastně pivní etikety prodávají?

Neviditelná ruka trhu. Kupoval jsem například jednu etiketu i za osm set korun, ale to není každý den. Takové si koupím tři za rok a jsem spokojený. Kdysi se vyměňovaly, dnes se všechno prodává. Částečně to chápu. Každý hledí na ekonomiku a pro pivovar jsou to náklady. Etiketa, která stála pár haléřů v době, kdy jsem začínal, se dnes prodává za pět korun. To potom dnešní mladé lidi odradí.

Mezi mladými lidmi v Ostravě už o váš klub není zájem?

Ubývá nás. Klub funguje od roku 1967, dnes máme asi čtyřicet členů. Já patřím ve svých pětapadesáti letech k nejmladším. Je to výjimka, když se objeví mladí. Nevím proč, asi mají jiné zájmy. Byli u nás mladí kluci, ale brzo skončili. Možná se dali spíš na pití piva.

Přesto ale zůstává jarní burza, kterou organizuje váš klub, jednou z největších v republice.

Společně s pražskou. Ale pro zahraniční sběratele se ta naše stala postupem času největší. Pravidelně jezdí do Ostravy sběratelé ze Slovenska, Polska, Litvy, Běloruska, Holandska a dalších zemí. Letos jsme tam měli osmasedmdesát stolů a přes třicet ubytovaných lidí. Někteří k nám jezdili už za mlada, dnes mají dvacetileté děti a jezdí pořád, i s manželkami.

Kdo bude pokračovat ve vaší sbírce?

Nikdo. Až skončíme my s bráchou, tak to skončí. Můj i jeho syn jsou sportovci a nemají o to zájem, nic jim to neříká. Možná je to také tím, že sami vidí, jak se tomu hodně věnujeme, jak manželka někdy nadává, že jsou všude rozdělané etikety, takže ta reakce může být spíše opačná.

Sbíráte pivní etikety. Máte rád i pivo?

Vždycky říkám, že kdyby záleželo na mně, tak je v republice jeden minipivovar a ten vaří pivo jednou za rok. Rád ochutnám nějaké speciální pivo, nebo si dám někdy pivo na chalupě, když něco dělám, ale pivař nejsem.

Zdroj: Sedmička.cz | Autorka: Taťjana Kittrichová

Z nejméně patnácti druhů piv a bohaté nabídky zvěřinových lahůdek si budou moci vybrat návštěvníci Zvěřinových a pivních hodů, které se uskuteční v sobotu 19. června v prostorách zábřežského plaveckého areálu.

Pořadatelé slibují chmelový nápoj z produkce domácích i zahraničních pivovarů a k němu kančí pečeni, zvěřinový guláš nebo klasickou šípkovou.

Kromě dobrého jídla a pití čeká na dospělé bohatý program. Namátkou budou moci zhlédnout exhibici thajského boxu, vyzkoušet si paintballovou střelnici, ale jsou pro ně připraveny také různé soutěže a v neposlední řadě i zápasy dívek v čokoládě.

Zkrátka nevyjdou ani děti, které budou mít vstup do areálu zdarma. Budou se moci účastnit pohybových aktivit, budou plnit nejrůznější soutěžní úkoly na stanovištích nebo uvidí výcvik dravých ptáků.

O hudební doprovod se v průběhu odpoledne postará country skupina Hubertus, kterou večer vystřídá rocková formace Atom .

„Akce na bazénu začíná ve 13 hodin a potrvá až do půlnoci. V případě hrozícího deštivého počasí ji přesuneme do prostor kulturního domu,“ upřesnil jednatel pořádající Zábřežské kulturní Zdeněk David.

Zdroj. Šumperský deník.cz | Autor: Petr Krňávek

Pořadatelé vyhlásili v pořadí druhý ročník soutěže speciálních a neobvyklých piv vyrobených komerčními pivovary v České republice, a to při festivalu Znojemský hrozen 2010. Ve čtvrtek o tom informoval Josef Vacl z pořadatelské společnost Port.

Soutěž se vyhlašuje ve třech kategoriích. První z nich je určená pro světlá speciální piva (13,0 a více procent EPM), druhá pro polotmavá a tmavá speciální piva (13,0 a více procent EPM, barva 20 j. EBC) a vyšší. Třetí kategorie je určena neobvyklým pivům. Tímto pojmem se rozumí např. ochucená nebo v našich podmínkách neobvyklou technologií vyráběná piva. V této kategorii přihlašovatel může uvést parametr, kterým se pivo odlišuje, a komise k němu při hodnocení přihlíží.

„Rostoucí zájem české veřejnosti o speciální a neobvyklá piva na českém trhu je rok od roku vyšší a stále roste počet těch, kteří vedle klasického českého ležáku rádi ochutnají i jiné druhy piv z nabídky našich pivovarů,“ sdělil Vacl. „Loňský zájem pivovarů o tuto soutěž byl velkým a příjemným překvapením a doufáme, že o ni bude mezi pivovary stejný, ne-li větší zájem i letos,“ dodal.

Soutěž je jednokolová, proběhne ve dvou termínech a vyhodnocení přihlášených piv provede dvacetičlenná hodnotitelská komise rozdělená na dvě subkomise. První z nich, dvanáctičlenný panel expertů, tj. grémium složené z členů degustační komise Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského bude doplněn o nezávislé odborníky z dalších odborných institucí jako např. z VŠCHT Praha a Zemědělské univerzity v Praze. Osmičlenný panel reprezentantů bude opět tvořen novináři zabývajícími se pivovarskou problematikou a významnými osobnostmi, které pivo znají, ale nezabývají se jeho hodnocením profesionálně.

„Byli jsme potěšeni zájmem o členství v panelu reprezentantů, ve kterém loni zasedala např. Edita Randová, mezzosopranistka světového věhlasu,“ uvedl František Frantík z Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského. „Doufáme, že se se stejným zájmem setkáme i v nadcházejícím ročníku,“ dodal.

V loňském ročníku přihlásilo 10 pivovarů 26 vzorků do třech vypsaných kategorií. V kategorii světlá speciální piva se stalo vítězem pivo Vyškov General 14 % z Pivovaru Vyškov. V kategorii polotmavé a tmavé pivní speciály vyhrálo pivo Svijanská kněžna 13 % z Pivovaru Svijany. V kategorii neobvyklých piv první cenu obdrželo pivo Bernard Švestka z produkce Rodinného pivovaru Bernard, které také dostalo cenu předsedy poroty za nejvíce nominací.

Výsledky soutěže budou vyhlášeny 15. září 2010 ve Znojmě.

Zdroj: Domácí eurozprávy.cz

Když vejdete do bytu Slaninových, bude vám přecházet zrak – stěny a dokonce i strop jsou obložené pivními plechovkami. Celoživotní koníček hlavy rodiny se zkrátka nedá přehlédnout.

Začalo to před třiceti lety, kdy Petr Slanina spolu s kamarády doslova otravovali na parkovištích řidiče a mámili z nich tehdy exotické prázdné pivní plechovky.

Malé i velké kuriozity

Většina kluků si brzy našla jinou zábavu, ale Petra to chytlo a začal hledat další zdroje. Jedním z nich byla třeba kamarádova babička žijící v Západním Berlíně, dalším táta spolužáka z internátu, který pracoval jako řidič kamionu. Ani Petr nezahálel; jezdil na automobilové a motocyklové závody, na kterých ho nezajímaly stroje, ale plechovky.

Dnes jich má ve své sbírce asi 8 000 ze 176 států celého světa. Ty nejhezčí získaly čestné místo ve vitrínách. A k tomu ještě připočítejme 850 pětilitrových pivních soudků!

Pivní plechovky už mají sedm křížků

Pivní plechovky se sbírají po celém světě už od dob svého vzniku koncem 30. let 20. století a stále se pořádají sběratelské burzy a setkání. U nás hlavně v Praze a v Ústí nad Labem, dvakrát ročně se fandové plechovek z celého světa už tradičně setkávají v Německu. Sběratelství se totiž rozšířilo natolik, že výrobci piva připravují plechovky v různě zaměřených sériích.

„Jedna moc hezká, šlo o historii amerických pivovarů z roku 1978, mi dala opravdu zabrat,“ říká sběratel. „Měl jsem 17 kusů a ten poslední ne a ne nikde sehnat. Nakonec mě zachránil kamarád – při své návštěvě USA pátral tak dlouho, dokud ji neobjevil.“

Plné i prázdné

I když Petr získá většinu plechovek prázdných, pokud se naskytne příležitost ochutnat exotické pivo, neváhá. K tomu ovšem potřebuje nůžky nebo šroubovák – sběratelé totiž neodtrhávají uzávěr, ale otvírají plechovku zespodu, aby vršek, který je vidět, zůstal nepoškozený. Někteří výrobci vycházejí dokonce sběratelům natolik vstříc, že vyrobí několik stovek kusů zavíčkovaných, ale přitom prázdných plechovek!

Co dělat, když sbírka roste?

Uschovávat takové množství plechovek a soudků a ještě o nich mít přehled není jednoduché. „Je pravda, že plechovky tu byly dřív než moje rodina, ale když jsme se Soňou začali žít, měl jsem svou sbírku v policích o velikosti 2 x 2 m. A teď zabírá nemalou část všech stěn v bytě, strop v chodbě a něco ještě čeká v krabicích,“ dodává Petr. „Ale žena má pro můj koníček pochopení, dokonce jsem od ní dostal jednu krásnou vitrínu k narozeninám.“

A co čeká sbírku do budoucna?

Samozřejmě rozšiřování. „Teď se zaměřuju na plechovky z nově vzniklých států, třeba z Pobaltských republik, bývalé Jugoslávie a asijských postsovětských republik, a ještě mě zajímají velmi vzdálené země. Mezi poslední ,úlovky‘ patří plechovky z Barbadosu, Ománu, Kolumbie, Kapverdských ostrovů nebo z ostrova Palau,“ ukazuje. A perla jeho sbírky? Je jich více, ale určitě mezi ně patří pětilitrový pivní soudek z Namibie.

Zdroj: Hobby Blesk.cz

Krnovský pivovar sice byl zrušen krátce po znárodnění v roce 1950, ale stále je vyhledávanou atrakcí milovníků pěnivého moku.

Pivní slavnosti, které zde uspořádala firma Astur, přilákaly nejen krnovské pivaře, ale i jejich rodiny a děti. Zatímco pod slunečníky se hasila žízeň a ochutnávaly se vzorky z českých i zahraničních pivovarů, na nádvoří tančily soubory ze střediska Méďa a vyhrávala živá kapela.

Ze stánků voněly uzené a grilované dobroty a děti si užívaly na skákacím hradu a soutěžily o ceny. Nejstarší pamětníci marně vzpomínali, jak vlastně chutnalo krnovské pivo, které se zde vařilo ještě pár let po válce.

Středně velký městský pivovar v Krnově zanikl podobně jako okolní konkurenční pivovary v Bruntále, Jindřichově ve Slezsku, nebo v Brumovicích. Zajímavé je, že na sběratelských burzách patří pivní lahve z Krnova k nejcennějším kouskům.

Před několika lety se například vydražila láhev se jménem sládka Julia Lofflera, který podle literatury působil v krnovském pivovaru v letech 1882 až 1896, za dvacet tisíc korun.

Zdroj: Bruntálský deník.cz | Autor a foto: František Kuba

V poslední době se na pivním trhu odehrály tři významné věci, které spolu nesouvisí pouze zdánlivě. Nedávno vznikla aliance P. I. V. (Pivně Inteligentních Výčepů), která sdružuje menší hospody, nabízející regionální značky.

Další dvě informace se týkají krušovického pivovaru: nejdříve s velkou pompou oznámil zavedení jedenáctistupňového piva, které „má chutnat jako dřív“, a minulý týden pak tentýž pivovar oznámil kompletní rebranding exportní edice – ta se od klasické české edice liší tím, že je na něm erb české koruny a vyobrazena medaile ze světové výstavy.

„Těmito symboly se hlásíme k historii, původu a dlouhodobé tradici vaření piva, která potvrzuje unikátnost krušovických piv,“ vysvětluje Martina Pastorová, exportní manažerka společnosti Heineken, jež pivovar Krušovice vlastní. Ano, toho Heinekenu, který proslul jako symbol „europiva“, čili univerzálně přístupné příchuti, která nikoho neurazí, ale nikoho také nenadchne.

Co se týče Jiřího Bejčka Stehlíčka (majitel jedné z pražských hospod, sdružené v alianci P. I. V.), tak ten slovo „europivo“ používá jako nadávku. Podobně jako můj kamarád Pavel Hrabina, který o europivech v krásné klausovské narážce mluví jen jako o „prázdných a falešných“. Podobně jako spousta dalších (nejen) pivařů, kteří víc než kdy jindy dokážou ocenit neunifikovanou chuť, ale regionální odlišnosti. V oblasti komerční komunikace a reklamy si nakonec význam lokální kreativity uvědomují už dávno – Art Director’s Club Europe ji dokonce programově podporuje.

I pivovary (tedy některé) si zkrátka uvědomily, že snažit se oslovit zákazníky prostřednictvím univerzální chuti je v dlouhodobém hledisku podobně marné jako snaha obléct všechny lidi na světě do uniforem. Lidé se chtějí odlišovat a chtějí mít možnost volby – to je nezpochybnitelný fakt, navzdory nafouknutým rozpočtům, které byly do definice a složení europiva investovány.

„Lidé mají dost piv, která jsou v podstatě stejná: neurazí, ale nepotěší. Chtějí pivo, jež má chuť, vůni, barvu a které je radost pít,“ soudí hostinský Jiří Bejček Stehlíček. Je to špatná zpráva pro velké pivovary, pro které je strukturované portfolio jen zvýšením nákladů, a dobrá zpráva pro všechny ostatní.

Zdroj: Strategie.cz | Autor: Zdeněk Strnad

Veřejnou prezentaci vize nového využití významné barokní stavby Antonia Porty – areálu roudnického pivovaru představí skupina lidí bojujících za jeho záchranu v sobotu 26. června od 15 hodin v budově Galerie moderního umění.

Skupina lidí, která je spojena v občanském sdružení Esprit, jehož úkolem je záchrana areálu před demolicí, hodlá představit způsob, jakým by budova pivovaru mohla opět ožít.

Pivovar je nyní chráněná památka, jehož výstavba probíhala na konci 17. století. Vlastníkem areálu, kde výroba piva skončila před několika desítkami let, je občan Spojených států amerických, který nereagoval na výzvy města o zajištění kritických míst stavby.

Před několika měsíci město nechalo odstranit střešní kritinu, včetně historických krovů. Důvodem bylo údajné nebezpečí pádu. Tímto krokem byly odstraněny třípodlažní půdní prostory, kde bylo dříve uloženo několik vagonů obilí. Od té doby je stavba odkryta.

Město současně činí kroky, které mají vést ke zrušení statutu chráněné památky tak, aby mohl být pivovar zdemolován. O.s. Esprit se vydalo opačným směrem a chce objekt zachránit.

Zdroj: Litoměřický deník.cz | Autor a foto: Michal Závada

Je tu červenec a s ním i tradiční slavnosti piva v Nepomuku. Městečko pod Zelenou horou přivítá v sobotu 17.7.2010 vyslance třicítky českých, moravských, slovenských a bavorských pivovarů. A jak se již stalo za poslední tři roky, co akci pořádá o.s. Nepal zvykem, nepůjde o žádné nadnárodní giganty, ale o reprezentanty poctivého pivovarského řemesla. Purkmistr, Železná Ruda, Poutník, Žatec, Polička, Herold, Lipan, Veldensteiner, Lobkowicz, Kaltenecker, Bernard, Běleč a další, až na výjimky, nepříliš mediálně provařená jména jsou, pro někoho možná paradoxně, zárukou skutečné kvality.

Nepomucký svátek tedy bude jedinečnou příležitostí ochutnat najednou množství osobitých chutí, které nenabízí žádná síť hypermarketů... a také v návštěvnické anketě zvolit, který ze zúčastněných pivovarů je ten nej.

Nepomucké náměstí ale nebude patřit jen výčepům. Pro návštěvníky bude přichystána i pestrá paleta kulinářských dobrot a dalšího občerstvení těla i ducha. V prvé řadě je třeba zmínit burgery a steaky z místního ekochovu, dále francouzské sýry, australské masové koláčky, domácí klobásy, kuřata i vepře na grilu, guláš či živáňskou pečeni, langoše, pizzu, zmrzlinu, staročeské trdlo i jiné cukrovinky a spoustu dalších pochutin... A také medovinu, moravská vína či pálenku z vedlejší vísky...

Pořadatelem akce je neziskovka zaměřená na podporu kultury, takže nebude chybět ani hudební program a to opět v multižánrovém vydání. V mixu zajímavých objevů i známějších jmen z našeho regionu tak bude možno nalézt kramářské písně, proklatě rychlou dechovku, folk rock, punk, ska i řádně nabroušený hard core. To vše od pravého poledne až do půlnoci. No a na závěr ohňostroj.

Pro extrémní vytrvalce je v záloze připravena afterparty v klubu Coffee-shop, která se ponese převážně v rytmech nekomerční taneční hudby.

Vstup na slavnosti je již potřetí a doufejme že navždy zdarma. Takže co dodat závěrem? Snad že všichni přátelé řízného piva, chutného jídla a dobré zábavy jsou srdečně vítáni.

Další info na www

Zdroj: Tisková zpráva o.s. Nepal | Autor: Pavel Kroupa

Třeba i v paneláku se dá uvařit pivo klasickým způsobem ze sladu, je to ale časově náročnější a jsou k tomu potřebné určité znalosti a zkušenosti. Snazší je výroba z předpřipravených surovin, například ze sladového výtažku.

Pavlu Propperovi z Praskačky u Hradce Králové přestala chutnat piva z velkých pivovarů, co jsou všechna na jedno brdo. Jako hradeckému patriotovi mu taky vadí, že v krajském městě už není pivovar. Rozhodl se proto, že si bude vařit pivo vlastní.

„Už jsem byl nešťastný z toho, že se všude začala točit takzvaná univerzální piva a nikde si člověk nemohl dát pivo z regionu,“ vysvětluje Propper, proč se pustil do hledání receptury na domácí pivo. Mnoho času pak strávil na internetu i v čítárnách knihoven.

Náhoda mu do cesty přivedla Milana Rambouska z Hradce, který v roce 2002 ve městě založil minipivovar. „Byl velmi ochotný a trpělivě odpovídal na všechny moje otázky. Tak jsem pomalu pronikal do tajů vaření piva,“ říká Propper.

Míň jak deset litrů se vařit nevyplatí

Podle Proppera je při domácím vaření piva nejdůležitější trpělivá manželka či přítelkyně. Pak už stačí jen pár ingrediencí, pořádná dávka odhodlání a trpělivosti. „Základem je dobrý hrnec s obsahem alespoň deset litrů, menší množství se vařit nevyplatí,“ líčí Propper. Podle Rambouska je možno doma pivo vařit několika způsoby: „Časově náročnější je klasický postup vaření ze sladu, to ale vyžaduje určitou dávku zkušeností a znalostí. Snazší je výroba z předpřipravených surovin, například ze sladového výtažku.“

Domácí pivo se dá vařit podle různých návodů na internetu, ale to jsou prý často experimenty s nejistým výsledkem, vhodnější je proto absolvovat některý z kurzů seznamujících zájemce se základy domácí výroby piva. Takové v Hradci pořádá právě Rambousek.

Jedna várka piva se sice doma uvaří za pár hodin, ale tím výrobní proces teprve začíná. Pivo se pak musí nechat vychladnout na zákvasnou teplotu, která se pohybuje mezi osmi až deseti stupni Celsia. Poté pivo začíná kvasit.

Pro začínajícího pivaře je prý nejsložitější poslední fáze - ležení. „Zpočátku jsem měl s výrobou ležáků velký problém. Pivo jsem vždycky vypil ještě dřív, než došlo do ležáku. Podle určitých pravidel má pivo ležet minimálně 72 dní. Není to tak rychlé jako ve velkých pivovarech,“ říká Propper a dodává, že pivo vaří klasickou technologií s přidáním ječného sladu, chmele a pivovarských kvasnic, nic umělého nepoužívá. Vodu si vozí z Krkonoš.

Nenapodobujte, buďte originální, radí pivovarník

„Svoje pivo nijak chemicky nestabilizuji ani nepasterizuji, proto je neustále živé. Jediným stabilizačním prvkem je alkohol,“ tvrdí domácí pivovarník, jehož piva začínají na jedenácti a končí na šestnácti stupních. Dodává, že se nikdy nesnažil napodobit žádnou oblíbenou značku: „Člověk nemá napodobovat, ale uvařit si pivo podle sebe.“

Kdo by si myslel, že domácím vařením piva ušetří, spletl by se. „Při výrobě - vaření, chlazení - je velká spotřeba energie. I při kvašení se musí udržovat stálá teplota, která by neměla přesáhnout deset stupňů Celsia. Výroba domácího piva je pro mě zábava, ale vydělat se na ní nedá. Ovšem pocit z doma vyrobeného piva je k nezaplacení,“ tvrdí Propper.

Začínajícím sládkům radí: „Zkuste si doma vyrobit malé zařízení, na kterém jednou za čtvrt roku pro radost uvaříte třicet litrů piva. Nebo to zkuste jen jednou v hrnci. Tak si ověříte, jestli pro vás má smysl pokračovat.“

I na domácí vaření piva se vztahují zákony

I domácí vaření piva podléhá zákonům. „I když si doma uvaříte pouhého půl litru piva, je vaší povinností oznámit to celnímu úřadu,“ upozorňuje Rambousek. Do dvou set litrů ročně vyrobených pro vlastní spotřebu je výrobce osvobozen od spotřební daně z alkoholu. „Já ročně navařím kolem 200 litrů. Každou várku ale musím zapsat do evidence,“ říká Propper. I on pak jednou ročně dochází s vyplněným papírem na celní úřad.

Pokuty za domácí výrobu piva sice nejsou, ač podle zákona o spotřební dani musí každý, kdo si doma za rok uvaří i méně než 200 litrů piva pro vlastní potřebu, vše bezodkladně oznámit celnímu úřadu. „Musí uvést datum zahájení výroby, místo a předpokládané množství. Takto vyrobené pivo nesmí prodávat,“ sděluje tisková mluvčí hradeckého celního ředitelství Jitka Fajstavrová.

Kdo vyrobí piva víc, případně ho začne prodávat, musí se zaregistrovat jako plátce spotřební daně: „A to do 15 kalendářních dní ode dne porušení podmínek stanovených zákonem. Také mu vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit,“ říká Fajstavrová a dodává: „Pokud celníci zjistí, že osoba pivo prodala, a spotřební daň nezaplatila, daň této osobě doměří, ale žádnou pokutu neudělí.“

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Petr Vaňous

Zchladit se a ukojit žízeň mohli v sobotu všichni milovníci chmelového moku.

Na náplavce Smetanova nábřeží se uskutečnily Hradecké pivní slavnosti, při kterých se představily malé a střední pivovary především z východních Čech. Na své si přišli i milovníci netradičních soutěží.

K dobrému pivu však patří i dobrá muzika, o kterou se postaraly kapely Tarantule, Tereza kradla nebo Spektrum.

„Podobných akcí by mohlo být v Hradci víc. Klidně jen jednodenních a různého typu. Člověk aspoň nesedí doma na zadku a může vyrazit mezi lidi za příjemnou zábavou,“ uvedl jeden z návštěvníků Jiří Kroupa.

Zdroj: Hradecký deník.cz | Autorka: Silvie Špryňarová | Foto: Jan Jelínek

Růst cen piva díky zvýšení spotřební daně snížilo poptávku po pivu jak v obchodech, tak v restauracích o více než 10 procent. Konstatoval to na pondělní valné hromadě Českého svazu pivovarů a sladoven (ČSPS) výkonný ředitel svazu Jan Veselý.

Podle analýzy „Český trh s pivem“, kterou zpracovala společnost PricewaterhouseCoopers, poklesne zvýšením spotřební daně o 0,40 koruny na půllitr piva jeho spotřeba ve finančním vyjádření o 1,4 miliardy korun. Analýza také konstatuje, že další pokles spotřeby piva by následně ovlivnil zaměstnanost v pohostinských službách a pivovarech. To by ve svém důsledku představovalo dodatečné náklady na státní rozpočet ve výši téměř 1,2 miliardy korun. Příjmy státního rozpočtu díky navýšení daně se naopak zvýší pouze o 43 až 82 milionů korun. Podle Veselého analýza potvrdila to, co svaz od samého začátku tvrdil a co se od začátku roku v praxi potvrzuje. Zvýšení spotřební daně je tak podle něj „jednoznačně kontraproduktivní“.

Valná hromada také přijala rezignaci místopředsedy ČSPS Jiřího Fuska v souvislosti s ukončením jeho pivovarských aktivit. Na svůj post v předsednictvu rezignoval rovněž Václav Berka z Plzeňského Prazdroje, který byl nahrazen Ivanem Baloghem z téže společnosti.

Valná hromada se zabývala i kauzou nedávné komunikační kampaně Plzeňského Prazdroje „Žijeme českým pivem“. S touto kampaní totiž většina členů svazu nesouhlasila, neboť podle jejich názoru kampaň poškozovala české pivo jako celek. Zaznívaly i úvahy o vyloučení Prazdroje z ČSPS. Vedení Plzeňského Prazdroje pivovarníky ubezpečilo, že firma s podobnou kampaní již v budoucnu nepočítá.

ČSPS byl založen v roce 1873 a v současné době sdružuje 27 pivovarských společnosti, 8 sladoven a 18 přispívajících členů, kteří zastupují společnosti, jako jsou vědecké a vzdělávací instituce, výrobci zařízení a technologií v pivovarství a sladařství, firmy vyrábějící sklo, tiskárenské závody a další subjekty.

Zdroj: MediaFax.cz | Autor: Petr Havel

Myslíte si, že o českém národním moku víte všechno? Takže víte, kdo jsou největší výrobci piva? Nebo kolik je u nás vlastně pivovarů? A jak se vyvíjí produkce v průběhu posledních let? Podívejte se - spoustu přehledných informací o pivu máte jako na dlani. Animaci naleznete zde...

Příběh Vladimíra Mráze z Blatné na Strakonicku, který vykupuje od pivovarů takzvané mláto a prodává jej dál zemědělcům. V jeho firmě dělá téměř 60 lidí.

Vladimír Mráz vymyslel před lety způsob, jak vydělat na odpadu z pivovarů. A dnes je z něj úspěšný velkopodnikatel, který odebírá takzvané mláto od téměř všech velkých pivovarů a vyrábí z něj krmivo pro zvířata.

„Mlátem se krmil dobytek odjakživa, to nebylo žádné objevení Ameriky. Krmily se tím ryby, prasata či krávy. Krmení ale nesmí být přerušované, že chvíli zemědělec mláto má a pak zase nemá. Proto jsme vytvořili síť dodavatelů po celé republice a každého zemědělce tak můžeme průběžně zásobovat, i když například některý z pivovarů zrovna nevaří a mláto nemá,“ vysvětluje 54letý Mráz z Blatné na Strakonicku.

Společnost MrázAgroCz vášnivý myslivec a chovatel založil před šesti lety. Dnes má 58 zaměstnanců a obrat 175 milionů korun ročně. Mrázova firma spolupracuje s Plzeňským Prazdrojem, Budvarem, Radegastem, Staropramenem, Samsonem či Platanem. Ročně odebere zhruba 280 tisíc tun mláta.

„Vyjma Popovic a Krušovic odebíráme mláto ze všech velkých pivovarů. Náš produkt pak dodáváme zemědělcům, chovatelům, akvaristům, a to i do zahraničí,“ dodává Mráz, který se k mlátu dostal poprvé, když sám sháněl krmivo pro ryby ve svých rybnících.

„Čtyřikrát jsem tu myšlenku, že budeme krmit mlátem, odehnal. Pak jsem si to spočetl a řekl, že bychom to mohli zkusit,“ usmívá se charismatický a energií nabitý podnikatel, který má kromě podniku v Blatné i škrobárnu v Červené Řečici a Plzni.

Pivovarníci jeho nápad vykupovat mláto ve velkém uvítali. „Přišel někdo, kdo dokázal z odpadu udělat druhotnou surovinu pro další výrobu a využít nových technologií,“ říká konzultant Českého svazu pivovarů a sladoven Josef Vacl.

Kromě zpracovávání mláta vyrábí firma i vnadicí směsi pro ryby, krmné směsi pro holuby, sladovnické ječmeny a ve Všemyslicích u Týna nad Vltavou z odpadu ze zemědělských plodin peletky k topení. Samotné mláto dokáže firma i dlouhodobě konzervovat silážováním do jam či vaků.

V hlavě už má Mráz, který začal podnikat v roce 1996, i další projekty a záměry. Tvrdí, žemajitel firmy nikdy nesmí usnout na vavřínech a říkat si, že se mu daří.

„Vážím si lidí, kteří byli dříči. A řídím se heslem, že kdo chce zapalovat, musí sám hořet,“ dodává Mráz, který má za svůj podnikatelský vzor Baťu.

***

FAKTA

Jak využít mláto Mláto (tuhé zbytky z pivovaru) se hodí v kravínech - podporuje zdraví zvířat a tvorbu mléka. Oproti obilným šrotům je zdrojem dusíkatých látek, má větší obsah vápníku a nižší fosforu a draslíku. Je levnější. „Zvyšuje tučnost mléka a dojivost,“ říká Vladimír Mráz.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Václav Janouš

Pivovar v Bustěhradu nebude památkou, může se ale stát místem pro bydlení. O jeho zachování a dalším využití začali tento týden naštěstí uvažovat na dvou ministerstvech.

Historické a jedinečné budově buštěhradského pivovaru ze 16. století, později přestavěného Anselmem Luragem, hrozí zbourání již delší čas. Protože majitelé, společnost Level, nechtěli příliš investovat do nákladné přestavby areálu, nabízelo se vždy spíše jen jeho zbourání.

Tříletý boj nadále pokračuje

Zapálení jedinci z buštěhradského občanského sdružení se pokoušejí pivovar zachovat, aby byl chráněn coby národní kulturní památka. Částečně se jim to už podařilo. Ochrana ale zdaleka neplatí pro celý komplex. Tomu nadále hrozí demolice. Případ sleduje déle než tři roky také Kladenský deník. Tento týden zvedl problém ze židlí dokonce už i vrcholné představitele státu.

Dali hlavy dohromady

Do Buštěhradu se kvůli tomu přijeli poradit nejen ministr pro místní rozvoj Rostislav Vondruška, ale i ministr kultury Václav Riedelbauch a další odborníci na danou problematiku. Orodovat za pivovar přijel i senátor za Kladensko Jiří Dientsbier. Na schůzce nechyběli ani zástupci vlastníka areálu, společnosti Level a členové občanského sdružení Buštěhrad sobě.

Kulturní památka asi nebude

Přestože debata byla od začátku poměrně konstruktivní, byla rekapitulována celá historie budovy i záměry, které s ní současný vlastník má, přítomní představitelé obou ministerstev sdělili, že objekt pravděpodobně památkou neprohlásí.

Podle jejich slov to ovšem neznamená, že nemá žádnou hodnotu. Společně se domnívají, že se rozhodně jedná o cennou stavbu a na tento fakt by měl být brán zřetel.

Řešení prý ale existuje

Oba ministři navíc na místě nabídli pomoc, že by příslušné resorty mohly poskytnout granty či být nápomocny při získávání peněz z Evropské unie. „Tento způsob by byl schůdný zejména tehdy, pokud by investor zvolil odpovídající využití objektu například pro výstavbu sociálních bytů. Na to skutečně existuje konkrétní grant.

Podle odborníků by bylo možné na již zpamátněnou část budovy žádat například příspěvek z havarijního fondu ministerstva kultury na opravu unikátního krovu,“ uvedla iniciátorka záchranných akcí a členka občanského sdružení Buštěhrad sobě Daniela Javorčeková.

Vlastník je pro kompromis

Pozitivní stanovisko k současným návrhům zaujala tentokrát i firma Level a je ochotna se domluvit na kompromisu, pokud to ovšem pro ni nebude finančně nevýhodné. Její postoje k navrhovaným nákladným rekonstrukcím složitého areálu byly v minulosti spíše odmítavé či vlažné.

Podle generálního ředitele společnosti Level Vlastislava Paseky zatím areál bourat nebudou a počkají na výsledek studentské soutěže, která se uskuteční v zimním semestru na Fakultě architektury ČVUT Praha.

Z tohoto klání možná vyjdou zajímavé podněty na způsob využití a revitalizace areálu.¨Podle starosty Buštěhradu Václava Nového se bude město i nadále snažit spolupracovat, ovšem nikoliv finančně, protože kanalizace a oprava zámku ho finančně vyčerpává.

Historie pivovaru

Podle archivních záznamů náležel pivovar k nejstarším šlechtickým pivovarským podnikům v Čechách, neboť Buštěhrad dostal již v roce 1497 právo várečné – tj. k vaření piva. K pivovaru patřily i sladovna a chmelnice nad městečkem. Za třicetileté války byl pivovar zpustošen saskými vojsky a varný kotel odvezen do Drážďan. V roce 1633 byl pivovar obnoven.

Roku 1755 ho vlašský stavitel Anselmo Lurago, podílející se také na stavbě buštěhradského zámku, přestavěl do barokní podoby. Po dalších sto letech byl pivovar rozšířen o prostor dřívějšího panského mlýna a roku 1873 v něm byly postaveny nové ležácké sklepy. V roce 1905 byla zastaralá technologie vaření piva přebudována na parní. Poslední várka piva zde byla uvařena v srpnu 1967.

Zdroj: Kladenský deník.cz | Autorka: Kateřina Husárová