Až do 16. století sahá historie buštěhradského pivovaru. Poslední pivo se tu uvařilo před 43 lety

„Středověký buštěhradský pivovar patří k nejvzácnějším stavbám průmyslového dědictví u nás,“ říká Václav Girsa, vedoucí Ústavu památkové péče, který je součástí fakulty architektury ČVUT v Praze.

Oosud areálu, jemuž ještě donedávna hrozila demolice, se velmi zajímá a s pomocí svých studentů chce bojovat za jeho záchranu. „Jsou možnosti, jak průmyslové dědictví využít. Člověk jen musí historické stavby znát a zabývat se jimi,“ připomíná architekt.

Podle dochovaných pramenů se pivovar v malé obci na Kladensku řadil k těm vůbec nejstarším v Česku. První zápis o něm pochází z poloviny šestnáctého století.

Pivovar přišel za války i o kotel

Tehdy se o dědictví zdejšího panství dělili potomci Jetřicha II. Bezdružického z Kolovrat – bratři Jan a Vladislav. K pivovaru, který byl součástí celého panství patřila také sladovna a chmelnice nad městem.

Těžkou ránu dostala buštěhradská „pivní“ tradice za třicetileté války. Ze zpustošeného a vyrabovaného pivovaru toho moc nezbylo. Přišel dokonce i o varný kotel.

Různých stavebních úprav se dočkal ve třicátých letech sedmnáctého století, konečnou podobu mu však vtisklo až století osmnácté. V roce 1755 jej přestavěl vlašský stavitel Anselmo Lurago, který se podílel i na stavbě zdejšího zámku. „Buštěhradský pivovar měl velmi složitý historický vývoj. Právě účast architekta Luraga však považuji za velmi důležitou,“ upozorňuje Girsa. Proč? Lurago bezesporu patří k nejvýznamnějším architektům, kteří v Čechách působili. Nezasloužil se jen o přestavbu buštěhradského pivovaru, ale i o tvář řady staveb na pražské Malé Straně – například zvonice Chrámu svatého Mikuláše.

„Luragova role v historii pivovaru nepředstavuje jedinou hodnotu, kterou tento objekt má. Velmi cenný je také svým umístěním. Dotváří část starého Buštěhradu, protože městu chybí přirozené centrum,“ vysvětluje architekt. „Buštěhrad nemá ani náměstí. Proto pivovar, starý hrad a zámek zcela určují městský ráz,“ doplňuje Girsa.

Po Anselmově zásahu začal pivovar vzkvétat. V průběhu dalšího století byl rozšířen o prostor dřívějšího mlýna a v sedmdesátých letech devatenáctého století se dočkal nových ležáckých sklepů.

Pivo jako platidlo

Po vzniku Československa areál připadl státu a v jeho vlastnictví zůstal až do privatizace v roce 1993. Milník pro buštěhradský pivovar představoval rok 1905. Zastaralá technologie vaření piva byla přebudována na parní.

Už od roku 1685 se buštěhradským pivem napájela vrchnost, včetně pražské šlechty. Prodávalo se i do hospod – nejen v Buštěhradě, ale i v Brandýsku, Bůhzdaři, Lidicích, Stehelčevsi a Dřetovicích. Sloužilo i jako platidlo. Například lidický farář dostával za sloužení mší svatých v zámecké kapli v Buštěhradě ročně asi po deseti sudech piva. Tradici vaření buštěhradského piva ukončila až ministerská vyhláška z roku 1966 o zrušení rajonizace. Ta dávala zákazníkům větší volnost a buštěhradský pivovar ve tvrdé konkurenci s lepšími ekonomickými podmínkami neobstál.

V roce 1967 klesl prodej buštěhradského piva natolik, že už se nevyplatilo pivovar dál provozovat. Poslední pivo z jeho produkce si ti nejvěrnější vypili v září roku 1967. Od roku 1993 patří celý areál pivovaru firmě Level, která začátkem letošního roku přesvědčila kladenský magistrát, aby schválil jeho zbourání. Zabránit by tomu teď mohli studenti, kteří letos na podzim začnou pracovat na návrzích, jak chátrající pivovar opravit.

„Pro studenty je ideální, že mají konkrétní praktické úkoly. Výsledky nebudou úplně profesionální, ale firma může řadu podnětů využít,“ říká Girsa.

***

FAKTA

Anselmo Lurago

stavitel barokních památek

Život Pocházel z rozvětvené umělecké rodiny. Narodil se v roce 1701 v Como v Itálii a zemřel v roce 1765 v Praze. Vyučil se stavitelem u Františka Maxmiliána Kaňky. Patřil k nejvýznamnějším architektům poloviny 18. století. Roku 1755 a znovu 1756 byl rektorem vlašské kongregace v Praze.

Výběr staveb

Přestavba Pražského hradu v letech 1753–65. Stavba zvonice Chrámu sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně v letech 1755–1756 Úprava průčelí Černínského paláce Stavba paláce Goltz-Kinských na Staroměstském náměstí v Praze po roce 1753

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autorka: Veronika Fejtková

Pokračujúci pokles spotreby piva v Česku sa paradoxne vyhýba najmenším pivovarom, ktorých počet rýchlo rastie. Vlani ich pribudlo asi desať a tento rok sa očakáva, že ich počet prekročí stovku. Reštauračný pivovar má dobrú šancu sa uživiť, pokiaľ predá denne 200 až 300 litrov nápoja.

V roku 1990 existoval v krajine len jediný minipivovar - v Prahe U Fleků. V roku 2006 ich Český zväz pivovarov a sladovní evidoval vyše 40. Minipivovary varia pre svoju potrebu do 1000 hektolitrov (hl) moku ročne.

V Bavorsku je vysoký počet malých pivovarov dávnou tradíciou. Pred rokmi zažila ich rozmach Amerika, teraz ho má aj Česko. Minipivovary v ňom však nebudú predstavovať silnú konkurenciu veľkovýrobe. V ČR sa vlani uvarilo asi 19,5 milióna hl nápoja, ale kapacita minipivovarov nedosiahla ani 100.000 hl.

Technológia minipivovaru nepredstavuje mimoriadne vysoké investície, avšak treba si dobre spočítať, za akých podmienok sa oplatí investovať do zariadenia niekoľko miliónov korún. Informoval o tom český denník Hospodářské noviny.

Zdroj: Aktuality.sk | TASR

Pěna dostala pěkně na frak

Všichni si pamatujeme, s jakou rozkoší si Magda Vášáryová utírala pěnu ze rtů poté, co vypila do dna čerstvě natočené pivo. Ano, pěna je pro nás důležitá. O tom, jak by mělo vypadat, se vedou v hospodách spory. Jedni říkají jedině pivo s čepicí, čím větší, tím lepší, druzí přísahají na hladinku. Čechům se zkrátka líbí, když je pěna hustá tak, že se na ní udrží desetník. Není divu, že pěnivosti věnují pivovary tolik pozornosti.

Když to nejde tak, jak to šlo vždycky, tedy s pořádnou dávkou sladu a chmele, tak to půjde pomocí chemie. Možná i paní sládková v Postřižinách měla uměle našlehanou pěnu, takovou, jaká se používá při focení reklamy na pivo.

***

Některé pivovary vylepšují pěnu nepovoleným chemickým prostředkem. Dokonce i ty, které se chlubí, že pivo vaří tradičním českým způsobem.

Pane vrchní, co jste to přinesl v půllitru za krásu! To pivo s nádhernou pěnou! To není pěna, to je šlehaná smetana, to není smetana, to je chladivý pudink, to není pudink, to je sám parádní gól!

Takhle krásně to za nás české pijáky piva řekl Bohumil Hrabal. Čepice pivní pěny je pro české pivo zkrátka důležitá. Přestože neplatí: čím lépe vypadá pěna, tím lepší bude pivo.

Obzvláště když ten parádní gól, ta šlehaná smetana nemusí být přirozená, ale „načechraná“ uměle, pomocí prostředku, který nemá s klasickou výrobou piva nic společného. A který navíc není v České republice povolen. Jmenuje se mu Tetrahop.

Test MF DNES potvrdil, že jej některé pivovary používají. Z třiceti piv, která nechala redakce analyzovat ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském v Praze, tetrahop obsahovala pětina. Piva z pivovarů Staropramen, Svijany, Janáček a Zlatopramen. Tedy z těch, které patří jak k těm velkým (Staropramen), tak k malým hráčům na trhu (Svijany, Janáček).

Tradičně, ale s chemií?

„Vaříme pivo dle původních receptur. Dbáme na dodržování

2. Nejde o surovinu, ale o potravinářské aditivum - tedy látku přídatnou, protože se do piva přidává, aby vylepšila některé jeho vlastnosti. Navíc látku nepovolenou. Její dovozce by měl tedy požádat ministerstvo o zařazení na seznam aditiv povolených k výrobě piva. Pokud bude schválena, měly by jí pivovary uvádět na etiketě piva.

Do českého piva tetrahop nepatří

Výzkumníci nejsou přímo proti tetrahopu, ale proti tomu, aby se používal k výrobě tradičního českého piva a aby se schovával za souhrnné označení „chmelové produkty“.

Své opodstatnění má podle nich pouze u moderních piv, která nepoužívají žádné označení Klasické pivo, Tradiční pivo, nebo dokonce značku chráněného zeměpisného označení České pivo.

„Pokud pivovar používá kvalitní suroviny a hlídá si technologický postup, není vůbec důvod používat tetrahop. Kvalitní hustou pěnu, vyrovnanou hořkost i ,kroužkování‘ ve sklenici lze dosáhnout bez něj,“ vysvětluje Alexandr Mikyška z pivovarského výzkumáku.

A potvrdil to i test. Většina piv měla velmi dobrou nebo dobrou pěnivost i bez použití tetrahopu. Nejstabilnější pěnu v laboratoři naměřili u ležáků Primátor i Staropramen.

***

FAKTA

Našlehává se nejen pivo

Pivo není žádnou výjimkou. Náhražky surovin, podobné tetrahopu, se dnes používají ve všech potravinách. V testech MF DNES jsme na ně poukázali už mnohokrát. V jogurtech místo jahod jahodové aroma, v paštikách místo masa kůže a zbytky z kostí, do kávy si dáváme šlehačku z rostlinných tuků, z těch se vyrábí i pomazánkové máslo... Nic z toho nám neublíží, všechny „náhražky“ jsou zdravotně nezávadné, jinak by neměly svůj E kód. Podobně to dopadne nejspíš i s tetrahopem. Výrobce prokáže, že je to látka nezávadná, a není proto žádný důvod ji k výrobě piva nepoužívat. Dostane nějaké to „éčko“ a výrobce ho bude muset dát na etiketu.

Anketa

Patří tetrahop do českého piva?

Petr Samec, Budějovický Budvar »Ne, jeho používání má jen ekonomické důvody. Pojem „české pivo“ v sobě obsahuje tradiční výrobní postupy, řemeslnou poctivost a kvalitní přírodní suroviny. Podle našeho názoru do českého piva tetrahop v žádném případě nepatří. My máme kritéria na suroviny ještě mnohem přísnější: používáme výhradně přírodní lisované chmelové hlávky, které pivu dodávají jednak přirozenou hořkost, a řadu dalších přírodních sloučenin, které příznivě ovlivňují senzorické vlastnosti piva. Používání tetrahopu, chmelových extraktů, dalších netradičních surovin (např. maltózový sirup) a nových výrobních technologií při výrobě piva má čistě ekonomické důvody a je vedeno snahou maximálně „osekat“ výrobní náklady.

Pavel Dostálek, Ústav kvasné chemie a bioinženýrství VŠCHT »Do piva vařeného tradičním způsobem ne. Tetrahop jsou vlastně hydrogenované iso-alfa kyseliny, které nemohou v pivovarském procesu přirozeně vzniknout. Je to uměle vytvořená látka, která se do piva dodává. Dělá se to proto, že iso-alfa kyseliny z chmele jsou na světle nestálé. Tetrahop má ale ještě jednu výhodu - stabilizuje pěnu. Takže se nepoužívá proto, aby nahrazoval chmelové látky, ale hlavně jako stabilizátor pěny. Problém je v tom, že světová legislativa se na to dívá různě. Povolené je to třeba v Americe, kde ho považují za chmelový extrakt, čili za surovinu. My se na to ale díváme jinak, protože tyto látky přirozeným procesem nevznikají. Podle mého názoru do českého piva, vyrobeného tradičním způsobem nepatří.

Jiří Kořen, Chmelařský institut Žatec »To si musí rozhodnout pivovarníci. To je otázka pro pivovarníky, to si musí rozhodnout oni. My ten prostředek neznáme, nemáme s ním žádné zkušenosti. V Česku se nevyrábí. Jako chmelař ale říkám, že chmel v pivu nic nenahradí. Pokud se použije kvalitní chmelový produkt, ať už je to Žatecký červeňák nebo granulované další odrůdy, jako Sládek nebo Premiant, a pivo se vaří tak, jak má, musí být dobré.

Jan Veselý, Český svaz pivovarů a sladoven »Do Českého piva tetrahop nepatří. Státní zemědělská a potravinářská inspekce říká, že České pivo s velkým Č, tedy to, které používá chráněné zeměpisné označení, nesmí být s tetrahopem. A já s tím souhlasím, do Českého piva tetrahop nepatří.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autorka: Hana Večerková

Naši rodinní přátelé opravují rekreační objekt v srdci Českomoravské vrchoviny, jeho součástí bude samozřejmě také restaurace. „Jaké tam budete mít pivo?“ zeptal jsem se, když jsme my mužské polovičky zůstaly na chvíli osamoceny při jedné ze vzájemných návštěv a mohla začít „normální“ debata. „Plzeň a poličku,“ odpověděl kamarád s tím, že plzeň je hlavně kvůli Pražákům a snobům, kterým hospody bez plzeňského přijdou divné. Poličské pivo je pro ty, kdo si chtějí pochutnat na něčem „jiném“, a je z kraje, kam přijeli na výlet.

Tato reakce je přímo chmelovým koncentrátem přesně popisujícím situaci na našem pivařském trhu. Plzeň a spol. všude, staropramen a spol. v Praze a v Čechách a starobrno a spol. na Moravě. Všechno jsou to dobrá piva, když je o ně dobře postaráno a hospodský není protivný. Ale stačí to? Výrobcům a prodejcům určitě, milovníkům piva stále méně. V posledních letech kolem sebe vidím pivaře, kteří hledají něco jiného, než je tato stereotypní nabídka, do které kvůli „kobercovému náletu“ na tuzemský trh patří už nijak vzácný, i když stále jedinečný Pilsner Urquell.

Když přijedu do jakéhokoli koutu Česka i Evropy, těším se na místní speciality. K těm patří samozřejmě i pivo. Hledám loga a nápisy na hospodách a nad výčepy, které neznám z Brna a Prahy anebo jsou tam vzácností. I v Brně máme s kamarády hospůdku, která nabízí piva malých pivovarů, štamgasti tam jezdí přes celé město a cestou míjí desítky vývěsních štítů s výše uvedenými pivovarskými giganty.

Produkce těchto našich gigantů vlastněných nadnárodními giganty se často označuje hanlivým termínem europivo. Co to je? Pivo, které zažene žízeň, neurazí a nijak nepotěší. To by ještě nevadilo. Ale také pivo, které bere chuť a charakter tradičním značkám tím, jak je skoupili evropští výrobci europiva. Manažeři plzeňského, smíchovského či brněnského pivovaru sami nejlépe vědí, co mění při výrobě, na čem šetří, jaké suroviny používají. Zkrátka co dělají technologicky stejně, i když logo je pak jiné.

Před více než patnácti lety jsem byl na jakési tiskové konferenci pořádané při příležitosti brněnských potravinářských veletrhů. Koukal jsem tam s otevřenou pusou na jednoho tlustého vousatého Angličana, který „nás“ varoval před tím, že nadnárodní pivovary pohltí a zničí naše pivní zlato. Říkal jsem si tehdy, že jsou důležitější věci, než komu patří pivovar, což platí stále. Leč stalo se. Ale neplakejme po starých časech. Jsou to časy, kdy se prodávalo pivo mnohem horší kvality a teklo do umatlaných půllitrů špinavými trubkami. Mysleme jen na to, že tím, co si kupujeme, určujeme, co si budeme kupovat později. A to neplatí jen o pivu.

Známý pivovarník z Humpolce se na billboardech chlubí tím, že jeho pivo stojí na stráži proti europivu. K jeho spojencům patří další menší pivovary bojující o život na slunci, přesněji na trhu. Co na to prostý voják v poli? Nejspíš večer vyrazím na průzkum bojem do nějaké neprobádané lokality v Praze, kde teď pracovně pobývám.

Také ještě zavolám „spolubojovníkům“ do Brna, ať určitě stále drží již obsazenou kótu. Ať je naše mise úspěšná a ztrátyminimální.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Karel Škrabal

Chrám chmele a piva v Žatci nabídne muzeum, pivo a jídlo z lokálních surovin i další atrakce. „Chceme sem přilákat až 50 tisíc lidí ročně,“ říká manažer Jiří Vent.

Spojení chmelařských skladů a sušáren, které jsou staré půldruhého století, a nejmodernější techniky, jako je výtah s promítáním trojrozměrného filmu, začne od září lákat turisty z Česka i ze světa do Žatce, kde se otevře Chrám chmele a piva. „Už v květnu ale otevřeme přestavěné Chmelařské muzeum. To bude první výsledek projektu,“ říká manažer nové žatecké atrakce Jiří Vent.

* Co všechno celý projekt přinese?

V první řadě dojde ke zlepšení prostředí, k rekonstrukci zchátralých budov, k vydláždění komunikací. Zároveň pak navíc také pomůže ke zvýšení turistického zájmu o Žatec a jeho okolí.

* Rozhledna, která je součástí objektu, už stojí. Co dalšího Chrám turistům nabídne?

Prohlídková trasa začne právě ve vyhlídkové věži, kde je výtah. Jízda s ním bude trvat 15 minut a během ní poběží film ve 3D formátu. Poté návštěvníci vystoupí na vyhlídkovou plošinu na vrcholu věže. Dále se budou moct projít labyrintem z chmelových žoků a přejít do chmelařského technického muzea, jež je největší svého druhu na světě. Celkem potrvá prohlídka asi hodinu a půl. Součástí chrámu bude i gastronomickooddechové centrum, kde je minipivovar a restaurace. Dále si lidé mohou prohlédnout třeba starou sušicí komoru a po žebříku mohou vylézt do komína sušárny.

* Gastronomické centrum bude nabízet i žatecké pivo?

Určitě. Cílem je vařit pivo z místního ječmene, chmele, vody, tedy typicky české. A jídla budou také vycházet z lokálních zdrojů. Nějaké mušle či krevety určitě podávat nebudeme.

* Památkou na návštěvu Chrámu prý bude glejt?

Na konci exkurze dostane každý návštěvník při malé ceremonii potvrzení o návštěvě. Samotná vstupenka bude mít formu glejtu, na který u velké křišťálové šišky potvrdíme, že absolvoval prohlídku.

* To všechno jsou věci na přilákání turistů. Co naopak ocení místní lidé, kteří často pořád neví, za co se čtvrt miliardy korun utrácí?

Doufáme, že náměstí Prokopa Velikého se stane živým místem pro žatecké občany. Kvůli tomu je tu naplánovaná pěší zóna, bude tu omezená rychlost, vznikne kavárna s dětskou hernou nebo malá jízdárna pro děti předškolního věku. Budou v ní moci řádit na šlapadlech.

* Slyšel jsem termín „továrna na turisty“. Jak by to mělo fungovat?

To je další výstup, na který jsme nikdy nezapomínali. Jde o aktivity, které umožní, aby soukromí podnikatelé přicházeli se svými nápady. Tím se znovu zvýší celková atraktivita a přiláká se víc návštěvníků.

* Jaké to mohou být aktivity?

Nejjednodušší cesta by byla taková cesta, že existující firmy rozšíří své služby. Ten, kdo například prodává kola, by je mohl začít zájemcům i půjčovat. A kdo chová koně, může s nimi zase vozit turisty po městě.

* O stavbu chrámu se stará město, bude ho i provozovat. Může si na sebe chrám někdy vydělat, nebo ho bude město dál dotovat?

Výhodou je, že pivovar si na sebe vydělá. Stejně tak restaurace. To je dost velká šance, aby se postupně přešlo na samofinancování.

* Kolik čekáte ročně návštěvníků?

Podle střízlivých propočtů z hlediska kapacity výtahu, protože jedna cesta trvá 15 minut, je maximum někde na hranici 50 tisíc za rok. Ale to je cíl do budoucna, určitě to nebude hned v prvním roce.

* Jaké se bude platit vstupné?

Ještě není určené. Ale bude odpovídat ostatním atrakcím v Česku.

* Myslíte, že Chrám chmele bude opravdu atrakcí, která přiláká desítky tisíc turistů?

Severní Čechy mají pořád nálepku kouřících komínů. Jenže doba se mění. Hlavním tahákem na Labi se třeba stala říční doprava. V západní části zatím velký turismus neexistuje. Žatec v trojúhelníku mezi Prahou, Karlovými Vary a Drážďany tak bude jednou z dominujících turistických destinací.

* Mohl by tedy existovat pomyslný trojúhelník - České Švýcarsko, Litoměřice s řekou a Terezínem a třetím vrcholem v podobě Žatce s Chrámem chmele a piva?

Ano. Ono už je to tak dnes na krajské úrovni i vnímáno. Litoměřicko je centrum, které má své aktivity, lze o něm mluvit jako o „chrámu vína“. A Žatec jako chmelařská oblast je „chrámem chmele a piva“.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Tomáš Kassal

Vážení přátelé - pojďte na pivo!!!

14. května bude v Praze, pár metrů od stanice metra Letňany zahájen III. ročník Českého pivního festivalu. Po dobu sedmnácti dnů budou moci návštěvníci ochutnávat špičková česká piva spolu s lahůdkami českých šéfkuchařů v největší české hospodě, ve čtyřech stanech s celkovou kapacitou více než 10 000 míst k sezení. Obslouží je 200 děvčat a chlapců v národních krojích. O zábavu se každý den postarají desítky muzikantů v živých vystoupeních na podiích v jednotlivých stanech.

Český pivní festival je svým charakterem a svojí velikostí ideálním místem pro setkání vašich firemních partnerů, hostů či zaměstnanců.

Hlavní výhoda firemní akce v rámci Českého pivního festivalu spočívá v úspornosti a předem známé konečné ceně, která činí 530,- Kč včetně DPH na osobu. Cena se skládá z konzumace (480,-Kč) a rezervačního poplatku (50,-Kč). Každá značka piva na festivalu pak stojí 40,-Kč, ceny jídel se pohybují od 40,- do 240,-Kč.

Vaši obchodní partneři či zaměstnanci jistě ocení, že jim nabízíte něco výjimečného, co v tuzemských podmínkách neměli ještě možnost zažít.

Nezapomeňte: Český pivní festival je jenom jednou za rok!

Bližší informace o festivalu a způsobu rezervace www.ceskypivnifestival.cz.

Na setkání s Vámi se těší,

Jan Hübner, ředitel

Zdroj: Obchodní sdělení ČPF

Ve Velké Británii výrazně roste spotřeba černého piva. Tradičně konzervativní ostrované obvykle pijící spíše klasická světlá piva objevují chuť tmavého moku vyrobeného v České republice.

"Spotřeba černého piva v našich supermarketech meziročně vzrostla o neuvěřitelných 42 procent. Z tmavého moku se tak stal neuvěřitelný hit," uvedlo Tesco Stores ČR.

Navzdory pokračující krizi prodejci letos očekávají rostoucí spotřebu piva, a to zejména s ohledem na blížící se Světový šampionát ve fotbale.

Češi jsou však v konzumaci černého piva konzervativnější než Britové. Na celkovém prodeji piva se jeho černá varianta v České republice podílí zhruba třemi procenty, stejně tak meziroční nárůst se pohybuje jen v procentech.

„Čtveřici nejpopulárnějších černých piv v Anglii vedou bezkonkurenčně české značky,“ říká Peter Bexton z obchodního oddělení Tesco ve Velké Británii. V zahraničí již tedy netáhne pouze Pilsner Urquel, který se během uplynulých let stal jednou z nejvyhledávanějších značek piva v západní Evropě a ve Spojených státech.

Obrovské oblibě, alespoň za kanálem, se čerstvě těší Bernard Dark (Bernard speciální černé pivo) nebo Budweiser Budvar Dark (Budvar tmavý ležák), přičemž prvně jmenovaný vede neoficiální žebříček obliby černého piva ve Velké Británii.

Zdroj: Novinky.cz

Jarní cena českých sládků 2010 se letos konala první jarní víkend, to je v sobotu 20.3.2010.

Výsledková listina:

světlá výčepní

1) Zlatá labuť

2) Dobřanská 10

3) Permon

světlé ležáky do 11,5%

1) Podskalská koza 11

2) Belveder

3) Ryzák Vojkovice

světlé ležáky do 12,99%

1) Bašta

2) Zlatá labuť

3) Sněhulák - Belveder

tmavý ležák

1) Černý Havíř

2) Purkmistr

3) Pivovarský dům

polotmavý ležák

1) Bašta

2) Prokop Jantar Chyše

3) Dvorní ležák Chýně

tmavý speciál

1) Matuška 14

2) Dobřanská hvězda 14

3) Tmavý speciál 14 Chýně

pšeničné weizen a weizendunkel 10-12,99 %

1) Písař - Purkmistr

2) Velkorybmický hastrman staročeský

3) Dobřanský hospodář

polotmavý speciál

1) Excellent

2) Podskalská koza 13

3) Klepáček 14 Beroun

světlý speciál

1) Permon 16

2) Zlatá labuť 13

3) Májový ležák 13 Dalešice

Extra speciál (17% +)

1) Permon 18 T

2) Podskalská koza 20 T

3) Vánoční 22 T Chyše

ostatní svrchně kvašená piva bez rozdílu stupňovitosti (ochucená, Ale, Stout atd.)

1) Matuška weizenbock 16

2) Valkorybnický hastrman India PA

3) Matuška Pale ale Raptor 15

Zdroj: Pivovar Zvíkov.cz

Spotřeba piva klesá v poslední době i v Česku, které má světové prvenství ve spotřebě piva na obyvatele. V březnu ale cena tohoto pěnivého moku v celé zemi mírně klesla. Víte, ve kterém kraji se v tomto měsíci nejvíc snížila cena světlého lahvového piva?

Cena světlého výčepního lahvového piva v Česku se podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) za prvních 14 dnů letošního března snížila o 1,3 procenta. Největší pokles, a to o 4,4 procenta, zaznamenali v Libereckém kraji. V Plzeňském kraji „lahváče“ v témže období zlevnily o 4,1 procenta, v Karlovarském kraji o 3,2 procenta. Zatímco v Praze se ceny lahvového piva ve srovnání se začátkem března snížily o procento, v Královéhradeckém a Zlínském kraji zůstaly beze změny a na Olomoucku dokonce stouply o 5,2 procenta.

Průměrná cena světlého výčepního piva (500 ml) v 11.týdnu roku 2010 byla podle ČSÚ 9,90 korun.

Pokles ceny lahvového piva patrně souvisí se snížením jeho spotřeby, k němuž vedla recese ekonomiky a růst počtu nezaměstnaných. Problémy s nižší tržbou pociťuje řada restaurací a hospod. Přesné výsledky za loňský rok nejsou zatím známy, odhaduje se ale, že prodej největších českých pivovarů na domácím trhu loni klesl o pět až sedm procent. Některé pivovary ovšem navzdory klesající spotřebě cenu piva od letošního roku zvýšily, vzrostla i spotřební daň. Primát ve spotřebě piva na obyvatele, která se dosud pohybovala kolem 160 litrů na osobu ročně, přesto asi hned tak Česku nikdo nevezme.

Zdroj: Peníze.cz | Autor: František Mašek

Kuřácká, nekuřácká nebo obojí? Od prvního července by měl mít zákazník jasně na výběr.

Bary, hospody i restaurace by měly být od tohoto data jasně označeny samolepkou, o jakou provozovnu se jedná.

Přeškrtnutá cigareta v červeném kruhu nebo cigareta ve výstražném trojúhelníku? Pokud se provozovatel rozhodne pro oboje, pak musí být kuřácká a nekuřácká část oddělená zdí.

„Kdyby v Jihlavě udělalo osmdesát procent provozovatelů nekuřácké hospody, byl bych rozhodně pro,“ nechal se slyšet provozovatel hospody Steak House Sklípek Rostislav Havelka.

Podle něj je novela zákona nesmysl a nic nového nepřinese. „Když dají takhle na výběr, je jasné, že spousta hospod zůstane u kuřáckých, protože má strach, že přijde o zákazníky. Kdyby to zákon nařídil plošně, nevidím problém, ale takhle si akorát všichni nalepí značku,“ doplnil Havelka.

Podle jeho slov zákon téměř nic nového nepřinese. „Poslanci nejsou schopni se jednoznačně rozhodnout, nic to neřeší,“ uzavřel.

K pivu cigareta patří

Mnoho hospodských si také myslí, že záleží na typu provozovny. „U mě se nevaří, takže hospodu mám kuřáckou. Kdybychom tady ale vařili, tak je to jiná věc,“ vyjádřil se provozovatel hospody Plechovka Milan Šeda.

Podle něj jsou už lidé prostě zvyklí na to, že v té a té hospůdce se kouří: „Pro hodně lidí prostě k pivu cigareta patří. Léta je kuřácká, kdybych to najednou změnil, těžko říct, co na to zákazníci. Ale pro hodně lidí prostě k pivu cigareta patří.“

Provozovatelé barů, restaurací či hospod se shodují, že kdyby se většina z nich domluvila, nebyl by problém přejít na nekuřácké provozovny.

„Neudělám svoji hospodu nekuřáckou, když vím, že bych přišel o zákazníky. Kdybychom se ale domluvili, problém by nebyl,“ řekl Rostislav Havelka.

K jeho názoru se přidává i provozovatel hospody Plechovka: „Léta je moje hospoda kuřácká, a kdybych to najednou změnil, těžko říct, co na to zákazníci. Spousta kuřáků by tak začala chodit do jiné hospody. Ale samozřejmě, že bych byl radši pro nekuřáckou, ale to bychom se museli domluvit.“

Jenže šance na to, že se většina provozovatelů domluví, je mizivá. „V Jihlavě máme cech hostinských, zkusím to tam navrhnout, ale pochybuji,“ uvažoval Havelka.

Zdroj: Jihlavský deník.cz | Autorka: Dana Dvořáková

V Radnicích na Rokycansku by se chtěli vrátit k pivovarnictví. Ještě letos plánují Radničtí opravit věž pivovaru, jež sloužila k přípravě sladu a , která pak bude součástí radnického muzea. Dodnes se v takzvaném hvozdu zachovala síta na sušení i vše ostatní přesně tak, jak to bylo při zrušení pivovaru po druhé světové válce. Dalším krokem by pak mohlo být obnovení výroby radnického piva.. Na historii pivovaru se ptala Jana Kosová starosty Josefa Paška.

V Radnicích už v roce 1623 fungovaly pivovary dva. První zmínka o městském, jenž leží v horní části náměstí, je z roku 1517. Teprve později začal fungovat pivovar pánů Sternbergů. Objekty obou dosud stojí, bývalý městský pivovar zůstal prázdný a v současné době jsou v něm sociální byty. Pivovar Sternbergů byl údajně zrušen v roce 1962. Dodnes část objektu patří potomkům rodu, část patřila Západočeským lihovarům a konzervárnám. V objektu je několik podnikatelů.

Oprava věže vyjde na zhruba 1,7 milionu Kč. I kdyby se městu nepodařilo dotaci na opravu pivovarské věže získat, jeho vedení je rozhodnuto v obnově pivovaru pokračovat. Pokusilo by se získat peníze z jiných zdrojů, a kdyby to nevyšlo, postupně, po částech, by památku rekonstruovalo z městské kasy.

Zdroj: Rozhlas.cz | Autorka: Jana Kosová

Malé nezávislé pivovary na Slovensku vymierajú, zatiaľčo v susedných krajinách zažívajú zlaté časy. Ako na štvrtkovej tlačovej konferencii ďalej uviedla Asociácia malých nezávislých pivovarov Slovenska (AMNPS), jednou z príčin je aj slovenská legislatíva v oblasti spotrebnej dane, ktorá malé pivovary nekategorizuje tak, ako napríklad v susednej Českej republike. Sadzby spotrebnej dane sú totiž u našich západných susedov podľa podpredsedu asociácie Ladislava Kovácsa podstatne nižšie a navyše sú kategorizované na päť skupín podľa ročného objemu vyprodukovaného piva. Jedným z cieľov asociácie je preto aj snaha vydobyť pre malé pivovary lepšie legislatívne podmienky.

Predseda Asociácie malých nezávislých pivovarov Slovenska Ľubomír Vančo predpokladá, že kategorizácia spotrebnej dane by prospela všetkým. Slovenský trh s pivom ovládajú podľa organizácie z 80 % dva veľké nadnárodné pivné giganty. Úlohou malých pivovarov podľa Kovácsa v súčasnosti nie je súťažiť s veľkými hráčmi, ale aby sa zachovala rôznorodosť piva. Dôležité je podľa neho, aby malé pivovary dokázali ponúknuť zákazníkom niečo netradičné.

Zakladajúcimi členmi Asociácie malých nezávislých pivovarov Slovenska, ktorá vznikla v septembri minulého roka, boli štyri malé nezávislé pivovary Banskobystrický pivovar, a. s. (výrobca piva Urpiner), reštauračné minipivovary Pivovar Kaltenecker, s.r.o. a Pivovar Golem, s. r. o. a hostinský Pivovar Perla. Malé nezávislé pivovary sú podľa zákona výrobcovia piva s ročnou produkciou do 200 tisíc hektolitrov.

Zdroj: SME.sk | SITA

Co nedokázalo budování kapitalismu, dotáhla krize

Co by se stalo, kdyby Francouzi přestávali pít víno v bistrech a kupovali by si tu nejlacinější krabicovou verzi? Možná by Nicolas Sarkozy vyvolal národní debatu. Vždyť víno, řekl by, to je naše kultura, krajina, historie a identita. V Česku se přestává pít pivo v hospodách, více se popíjí doma v té nejlacinější supermarketové verzi – a nic. Kde je debata o české pivní kultuře a identitě?

Jistě, pro lidi pokrokově smýšlející je česká pivní kultura synonymem zhouby, nezdraví i debility národa. Už jen čtyřicátníci pamatují dobu, kdy ta kultura uváděla v úžas návštěvníky z civilizovaného Západu. Jedině v Česku mohli vidět scény, kdy host si beze slova sedne v hospodě a vrchní před něj též beze slova postaví pivo. Kdy beze slova dopije a též beze slova se před ním ocitne další půllitr. Odkud ten automatismus? Odtud, odkud se vzal zvyk chodit pro pivo se džbánem, tedy z doby, kdy točené pivo stálo tolik co lahvové (1,70 Kčs), kdy se chodilo pro pivo i s lustrovou koulí, neboť koule – jak známe z matematiky – je tvar prostorově nejúspornější.

Chodit pro pivo s lustrem nás odnaučil kapitalismus. Raději už nechceme vědět, kolik stojí pivo o objemu 4/3 pí krát poloměr lustru na třetí. Chodit na „jedno dvě, slovy dvanáct“ piv nás odnaučuje krize. Už neovládáme násobilku sedmnácti, zato víme, kde mají nejlevnější plechovkové. Společenská avantgarda se raduje, že je to tak pokrokovější, zdravější a méně debilizující. Jako by zapomínala, že u točeného piva vzniklo i hodně z toho, nač jsme právem hrdi – včetně nezávislé kultury, disentu a obnovené svobody.

Zdroj: Lidovky.cz | Autor: Zbyněk Petráček

Kdo chce poznat bohatost belgického pivního světa, musí vyzkoušet Delirium. Tedy ne delirium tremens, což je životu nebezpečný stav po přílišné konzumaci alkoholu. Mám na mysli pivnici v centru Bruselu, která se jmenuje Delirium Café. Tam můžete ochutnat na 1700 belgických a další stovky světových piv. Jen jedno jsem si tam dal. Teď ovšem můžu tvrdit, že jsem vyzkoušel Delirium Tremens. Tak se totiž jedno z tamních nejoblíbenějších piv jmenuje.

Barman Mathew zkušeným grifem otevřel láhev a nalil hostu přede mnou jeho tmavé pivo do baňaté sklenice. Pak se zeptal mne: „Co si dáte?“ Chtěl jsem vyzkoušet vlajkovou loď mezi točenými pivy baru Delirium Café. Nejdřív jsem však poprosil o krátkou charakteristiku piva Delirium Tremens.

„Popsal bych ho jako pivo hodně sladové, míchané z několika druhů sladů. Zato je v něm jen jeden druh chmele. Jeho chuť v něm není dominantní, proto není moc hořké. Je sice hodně silné, ale také osvěžující, protože když ho natočím z pípy, má čtyři stupně Celsia,“ popsal barman.

Mělo skutečně velmi plnou a příjemnou chuť. Nebylo hořké jako ležák, ale ani ne sladké jako některá těžká belgická piva. Pilo by se dobře nejen to jedno. Ale co potom ty konce? Manažer pivnice Philippe Vallee ovšem tvrdí, že hostům nehrozí, že by se po návštěvě podniku ocitli v opravdovém deliriu.

„Nenabádáme lidi, aby pili přespříliš. Pro nás i naše zákazníky je důležité objevovat nová piva, nové příchutě. Cílem není vypít, co snesete, ale poznat pivo z té dobré stránky,“ vysvětlil mi.

A k poznávání je v baru opravdu mnoho. Ve sklepích jsou sudy a lahve se skoro 2500 druhy piva z různých koutů světa. Delirium Cefé se proto právem pyšní certifikátem o zápisu do Guinessovy knihy rekordů. Visí pěkně za barem, aby si jej mohli zákazníci, dokud jsou toho ještě schopni, přečíst.

„Certifikát potvrzuje, že v Delirium Café mají největší nabídku piv, které si můžete na místě dát. V lednu 2004 jich na pivním lístku byly symbolicky 2004,“ pochlubil se Philippe Vallee.

Největší část pivního archivu ve sklepích za barem tvoří samozřejmě belgická piva. Těch tu můžete vyzkoušet 1700. A to prý nejsou zdaleka všechna, která se v této pivní velmoci vyrábějí. Kdo chce ochutnat pivo z nějaké cizí země, má možnost právě tady. Mají tu lahve z míst, kde zlatavý mok není zrovna doma. V pivním lístku je třeba pivo z Angoly, Argentiny, Austrálie, Barbadosu, Bolívie, Laosu, Mongolska nebo i z Peru. A samozřejmě od nás.

Naše barvy tu hájí 16 různých piv devíti značek. Jsme na tom co do rozmanitosti tady servírovaného piva lépe než třeba Dánové. Na německou konkurenci však zdaleka nemáme.

Nejvíc se ovšem v Delirium Café pijí domácí belgická piva. Pivo, co jsem si dal já, tedy Delirium Tremens, je velmi populární. Jinak si prý pánové dávají hlavně silná piva, ležáky, tmavá, trapistická. A dámy dávají přednost příchuťovým pivům.

Dvě dívky u baru pily cosi ze sklenic připomínajících velké ořechové skořápky. To bylo kokosové pivo. Na výběr tu jsou však i další - višňové, malinové, banánové, borůvkové a dokonce pivo s čokoládovou příchutí.

Delirium Café se už sice stalo lákadlem pro turisty, ale hodně Belgičanů sem stále rádo chodí. „Líbí se nám hlavně obrovská nabídka piv a atmosféra baru,“ říkal mi s už trochu ztěžklým jazykem student Svobodné univerzity Brusel Ledovic.

Bar je oblíbeným podnikem i jeho kolegy Wima. Podle něj je to nejlepší bar nejen v Belgii, ale i na světě. V šířce nabídky piv tedy rozhodně nejlepší je. Má na to i certifikát. Dopil jsem své už ne tak chladné pivo Delirium tremens a ještě popíchl manažera pivnice Philippa Vallee otázkou, proč má bar ve znaku růžového slona a ne třeba pivní pípu.

„Jak asi víte, když se dostanete do deliria tremens, můžete ve snu vidět růžové slony,“ vysvětlil mi. Možná u vás, namítal jsem. To u nás se prý zjevují bílé myšky. Odpověď mne odzbrojila. „Ale s růžovými slony to přece může být větší legrace, nemyslíte?“

Zdroj: Rozhlas.cz | Autor a foto: Pavel Novák

Milion a sedm set tisíc zhruba potřebují Radničtí, aby výrazný prvek města, pivovar, přestal chátrat.

Jelikož se zachovalo vnitřní zařízení, když se provoz roku 1946 rušil, představitelé města rozhodli, že tam vznikne expozice pivovarnictví a stane se součástí městského muzea.

„Zažádali jsme o půl milionu dotace na opravu takzvaného hvozdu – věže pivovaru, která sloužila k přípravě sladu. Síta na sušení i vše ostatní zůstalo uvnitř na místě,“ sdělil starosta Josef Pašek. „Pokud jde o střechu pivovaru, je už nová. Dělala se předloni i rok předtím a spolkla vždy asi po půl milionu. Teď je třeba dodělat dělat omítku, vyměnit okna s dveřmi a vyřešit nějaké opravy,“ vypočítával Pašek.

Radničtí mají s objektem, kde teď působí několik podnikatelů, i další záměr, a to ten prapůvodní. Tedy, že by se v něm zase – byť v malém – vařilo pivo jako od roku 1517.

Dva zájemci už ho zkouší podomácku vyrábět. Prodávat nesmějí, ale kdo ochutnal, říká: „Výborné!“

Zdroj: Rokycanský deník.cz | Autorka: Božena Šopejstalová

Je restaurační minipivovar dobrou investicí? Není jich na trhu příliš mnoho? Co vše české firmy podnikatelům nabízejí?

Na podobné otázky jste se ptali Pavla Vojty z firmy B-Kontakt, která zařízení pro minipivovary prodává.

Na vaše dotazy odpovídal na serveru ekonom.cz v pátek 12. března od 10.00.

Vladimir Borič: Vážený pane inženýre, pokud byste stavěl svůj vlastní minipivovar v ČR, do jaké lokality byste jej umístil a jaká by měla být jeho roční produkce?

Pavel Vojta: Vážený pane Boriči, Vlastní pivovar bych si stavěl v především v místě, kde budu také bydlet - abych ho měl pod trvalou kontrolou. Současná prodejní cena piva v restauraci -za 12 stupňové pivo okolo 30 Kč už umožňuje postavit minipivovar opravdu kdekoliv. Když budu vyrábět kvalitní pivo za rozumnou cenu, tak si mne zákazníci najdou. Z ekonomického hlediska, pokud budu mít restaurační minipivovar a budu mít sládka, kterému platím mzdu, je dobré dosáhnout ročního prodeje mezi 50 000 až 100 000 litrů. Výrobní náklady na 1 litr budou potom okolo 20 Kč.

Stani: Je v dnešní době diktátu nadnárodních pivních fabrik reálné a únosné pro začínajícího (bez finančních prostředků) pořízení a provozování minipivovaru na menším než okresním městě?

Pavel Vojta: Prodejní cena piva v minipivovaru rozhodně generuje zisk, ještě lépe na tom budete, když budete schopný si pivo vařit sám. Je jasné, že umět uvařit dobré pivo není záležitostí jednoho kursu, ale znám mnoho lidí, kteří se postupně sami naučili vařit skvělé pivo. Investice do zařízení je například pro roční výrobu 25 000 litrů piva asi 700 000 Kč. Zařízení na roční výrobu 50 000 až 100 000 litrů piva stojí přibližně 2,5- 3,5 mil Kč.

Karel V.: Co všechno je pro minipivovar potřeba a jak se u jeho zakládání postupuje?

Pavel Vojta: Pro zřízení a provozování minipivovaru musíte mít především řemeslnou živnost, která Vám umožňuje vařit pivo, a nebo mít zkušeného sládka, který tuto živnost vlastní. Požadavky na stavbu: pro minipivovar restaurační s výrobou 50 000- 100 000 litrů ročně vyžaduje plochu pro strojní zařízení cca 60-80 m2. Cena takového minipivovaru je cca 2,5-3,5 mil Kč. Minipivovar by měl být součástí restaurace, kde by mělo být tak 80-150 míst k sezení.

T.D.: Máte také vlastní minipivovar? Pokud ano, jaká piva vaříte? Pokud ne, proč?

Pavel Vojta: Dobrý den, moje podnikání je zaměřeno na prodej a dodávku minipivovarů na klíč. Většina zakázek se realizuji v cizině a zabere hodně času. U minipivovaru jako restauračního byznysu musíte být stále přítomen. Proto minipivovar zatím sám neprovozuji, uvažuji o tom pouze tehdy, kdybych našel vhodného společníka.

Terka: Hezký den! Jak Vás vůbec napadlo pdnikat v tomto oboru a jaké byly začátky Vašeho podnikání? Děkuji!

Pavel Vojta: Také přeji hezký den, já jsem měl zájem najít komoditu, o kterou by byl zájem v zahraničí. Myslím, že české pivo je opravdu něco, čeho si ostatní svět váží. Myslím si, že to stále neumíme dobře využít.

Petr Valenta: Dobrý den, jak se Vám podařilo navázat kontakty v Jižní Koreji a v dalších asijských zemích? Co třeba majitel "Staroměstské radnice" v Soulu? Jak si Vás našel?

Pavel Vojta: Dobrý den, většinou si mne najdou zákazníci z ciziny přes své krajany, kteří žijí v Čechách. Také tento kontakt byl přes Korejce, který žije a podniká v Praze. Poslední dobou je vše otázka internetu.

K.Kosař: Dobrý den, v ranné historii naší země vařili jako první pivo mniši v klášterech. Odrazil se boom ve výstavbě minipivovarů i v zájmu církve o tuto zajímavou ekonomickou činost? Děkuji.

Pavel Vojta: Myslím si, že naše církev nevyužívá svůj historický potenciál. První písemné zmínky o vaření piva v Čechách jsou z Břevnovského kláštera v Praze z 11. století. Nyní se vaří pouze pivo u premonstrátů na Strahově a v Želivi. Určitě by byl zájem, kdyby naše kláštery nabízely piva jako například kláštery z Belgie nebo z Německa.

Filip: Máte přehled, kolik minipivovarů na trhu je a jaký podíl na trhu celkem mají? Nemohl by jejich spojením vzniknout další velký pivovar?

Pavel Vojta: Přiznávám, že přesný počet minipivovarů v tuto chvíli nevím - odhaduji, že jich bude okolo 100. Nicméně v posledních 2-3 letech velmi vzrostl zájem o jejich vybudování a předpokládám, že jich ještě klidně dalších 100-200 může vzniknout.

Biermann: Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jak moc záleží na kvalitě vody, z níž se vaří. Odkud berou vodu třeba mikropovivary v Praze (U Medvídků, Richter Pub) - snad ne z vodovodu...

Pavel Vojta: Dobrý den, budete se divit, ale opravdu vodu na vaření piva berou pražské minipivovary z vodovodu a bez úprav.

Klára S.: Dobrý den, vyplatí se zakládat minipivovar člověku, který nemá vlastní restauraci? Třeba pro rodinu?

Pavel Vojta: Hlavní finanční efekt u prodeje piva je tehdy, když ho budete prodávat ve své restauraci. Pokud ho budete chtít pouze vyrábět a do restaurace dodávat, tak nebude profit tak zajímavý. Pokud ale máte opravdu zajímavý druh piva a výtečnou kvalitu, tak budete také úspěšná. Například takovým způsobem vyrábí a dodává skvělé pivo pan Martin Matuška z obce Broumy u Křivoklátu. Nebo také dělá dobré medové pivo Kvasar pan Jelínek.

Lena: Jaká piva se dají v minipivovarech vyrábět? Jsou například různé druhy pro různé stupně nebo speciální piva s příchutí jako je višňové a podobně?

Pavel Vojta: Na zařízení minipivovaru uděláte opravdu pivo jaké chcete: světlé, tmavé, granátové, višňové, pšeničné atd atd se stupňovitostí jakou chcete. Mně osobně se pouze nelíbí, když některé minipivovary vyrábějí některá svoje piva jako třeba banánové, kávové a další tak, že do světlého piva na konci výroby přidají nějaký koncentrát.

Štefan Pražák: Nehážou velké pivovary minipivovarům klacky pod nohy? Jaká je jinak konkurence mezi minipivovary?

Pavel Vojta: Velké pivovary samozřejmě žádnou velkou radost z malých pivovarů nemají, ale nemám pocit, že by se snažily jim škodit. Z tohoto souboje mezi velkými a malými pivovary rozhodně těží spotřebitel a to je dobře.

Petr H.: Zdá se mi, že minipivovarů je čím dál tím víc... Jak se tento byznys vyvíjí? Poroste to pořád nebo už je na trhu plno?

Pavel Vojta: Já osobně jsem přesvědčen, že počet minipivovarů poroste, a také stále roste. Prodejní cena v restauracích umožňuje, aby tento byznys byl výnosný. České pivo je určitě takový světový fenomén,že za ním budou vždy jezdit turisté z celého světa.

anonym: Vzniká nejvíce minipivovarů v Preze, nebo je to naopak výsada jiných regionů?

Pavel Vojta: Je pravda, že v Praze jich bude možná nejvíce kvůli možnosti pivo v restauraci prodat dráže. Ale třeba na severní Moravě je opravdu velký počet minipivovarů.

Zdroj: Ekonom.iHNed.cz

Hospodářská krize se projevila i ve spotřebě piva. Podle průzkumu mezinárodní organizace Plato Logic se celosvětově sice nepatrně zvýšila na miliardu 800 milionů hektolitrů, a to hlavně zásluhou nenasytného čínského trhu, ale v tradičních pivovarských zemích včetně Česka poklesla.

A po mnoha letech se propadl i český vývoz piva. Loni pivovary v Česku podle odhadů vyrobily o pět procent piva méně, než v rekordním roce 2008. Jeho vývoz se snížil dokonce o desetinu.

„Ačkoli jsme malá země a vyrábíme kolem dvaceti milionů hektolitrů piva, tak jsme v oblasti exportu v současnosti devátým největším exportérem na světě a podle odhadů Plato Logic se do roku 2015 dostaneme na sedmé místo na světě a to je myslím úspěch,“ říká výkonný ředitel českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

„Největší naši odběratelé jsou pochopitelně v blízkém sousedství, uvnitř Evropské unie, kde nejsou exportní bariéry, například v Německu, Švédsku a na Slovensku. Mimo EU jsou významné dovozní destinace USA, Kanada a Rusko,“ dodal Veselý.

V USA si potrpí na kvalitu

Pro české pivovarství a zachování kvality našeho piva má podle něj zásadní význam chráněné zeměpisné označení České pivo. Umožňuje vařit pivo za využití tradičních metod a surovin. Potrpí si na to zvláště ve Spojených státech.

„To je nejlukrativnější trh na světě, kde procenta, která se dají vydělat, jsou obrovská. Američani chtějí originální piva. Nechtějí piva vyráběná v licenci, nechtějí piva dovážená v kontejnerech a stáčená v USA. Chtějí, aby to bylo pravé pivo, vyrobené i stočené v tom pivovaru, kde má místo původu. Jsou ochotni si za to připlatit a stojí jim to za to,“ vysvětluje Veselý.

Jednoznačně nejoblíbenějším druhem piva na světě je český ležák. „Obecně se dá říct, že spodně kvašené pivo se studeným dokvášením, je dneska zdaleka nejúspěšnější typ piva na Zeměkouli. Dá se říct, že asi 93 procent všeho piva na Zemi je tohoto typu – Pils, Pilsener. Čili to pivo, které se v roce 1842 na rodilo v Plzni, v Česku, tak jednoznačně dominuje celosvětovému trhu,“ řekl Veselý.

Přes současnou stagnaci v produkci piva očekává společnost Plato Logic její růst v příštích letech. Do roku 2020 by světové pivovary měly dodat na trh 2 miliardy 350 milionů hektolitrů piva.

Zdroj: Rozhlas.cz | Autoři: Jaroslav Skalický a Igor Maňour

Společnost Niva z Dolního Přímu na Hradecku je jedním ze tří výrobců, kteří na český trh dodávají plísňový sýr Niva. Patří k nejstarším sýrárnám v Česku. Za svůj výrobek se zelenou plísní už dostala společnost hodně ocenění.

Jedna z legend vypráví, že pasák ovcí si zapomněl svačinu v jedné z mnoha jeskyní u jihofrancouzské vesnice Roquefort, a když se pro ni vrátil, našel už ovčí sýr prorostlý zelenou plísní. Tak objevil delikatesu. Právě slavný sýr Roquefort stál u zrodu české Nivy.

Ke konci 40. let minulého století se sýraři v Československu pokoušeli vyrábět sýr podobný Roquefortu, ale Francouzi si vymohli, že jejich název nesmí použít. A tak vznikla Niva, barva sýra prý připomínala modrozelené říční louky - nivy. Nevyrábí se však jako francouzský sýr z ovčího, ale z kravského mléka.

Jedním z prvních výrobců byla i někdejší harrachovská sýrárna v Dolním Přímu.

„U nás se to zkoušelo od roku 1946, do té doby se tu vyráběl ze sýrů jen dezertní sýr Romadour. Na začátku 50. let se přidali další výrobci. Dnes tu vyrábíme jedině Nivu,“ říká jednatel společnosti Niva v Dolním Přímu Jiří Bednář.

Soukromá společnost funguje od roku 1995 a po krachu mlékáren v regionu je jedinou sýrárnou v kraji. Je také jedním ze tří výrobců sýru niva v Česku.

Klíčem k úspěšné produkci je nejen vlastní technologie, ale i někdejší harrachovské sklepy, kde bochníky bílozeleného sýra asi měsíc zrají. Ale nad otázkou, jak sýr vlastně vzniká, se Jiří Bednář obrní mlčením.

„Každý výrobce má svůj vlastní technologický postup a kvůli konkurenci ho samozřejmě tají. Je to složitý proces a doma si takový sýr rozhodně nevyrobíte. Jde o použití různých kmenů plísní, jejich míchání, sledování teplot a vlhkosti a také o způsob solení. U nás například sýr solíme na sucho, tedy nemáčíme ho v solné lázni. Tak se to dělalo původně,“ říká Bednář.

Stejné tajemno zahaluje i výrobu francouzského Roquefortu. Tamní název může mít jen sýr, který zraje v jeskyních kolem stejnojmenné obce. A uvnitř je zakázáno fotografovat.

V Dolním Přímu mají místo jeskyní bývalé pivovarské sklepy. Pivo se tam ukládalo přes dvě století, než pivovar koupil hrabě Harrach a přeměnil jej na sýrárnu. Stálou teplotu ve sklepích zajišťoval rozdrcený led v ledových komorách až do roku 1998. Harrachovský smetanový sýr byl v kraji velmi oblíbený. Příprava sýrů je složitá. V určité fázi se musí sýrové bochníky propichovat, aby se udělal prostor pro vzduch, který plíseň potřebuje. Tudy odcházejí zplodiny při štěpení tuků a bílkovin. Niva zraje ve sklepích čtyři až pět týdnů, pak jde na pulty obchodů.

„Nic se nestane, když si lidé nechají Nivu v lednici déle. Jen bude zralejší a pikantnější,“ říká jednatel společnosti.

Že chutná i kulinářským odborníkům, svědčí diplomy z celostátních i krajských přehlídek na chodbě k podnikové prodejně.

Dolní Přím vyrobí ročně asi tisíc tun Nivy a zásobuje převážně prodejny v Česku, jen menší množství vyváží na Slovensko. Mléko sváží od jedenácti farmářů v okolí. Denně ho na výrobu sýrů spotřebuje 30 tisíc litrů.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Vladimír Bílek

Helma pro pivaře je praktickým a stylovým gadgets pro všechny milovníky zlatavého moku.

Každý muž milující tradiční český nápoj, jistě ocení tohoto vynikajícího pomocníka třeba při sledování napínavého sportovního přenosu. Ono je totiž dost těžké sedět u televize, popíjet pivo, pojídat brambůrky a ještě být pánem ovladače na TV. S tímto šikovným pomocníkem, to však zvládnete „levou zadní“. Nevěříte? Podívejte se na helmu v akci na videu.

Zdroj: Gadgets Bloger.cz

Asie si oblíbila české pivo a zájem má i o tuzemské minipivovary. Přesto častěji kupuje německé.

Jestli Češi něco umějí skutečně dobře, je to vaření piva. Z pověsti prvotřídních výrobců zlatavého nápoje hořké chuti profituje stále více tuzemských firem. A zdaleka nejde jen o velké pivovary. Cizinci vyhledávají vše, co s českým pivem a jeho výrobou souvisí. Od suvenýrů v podobě pivních tácků a sklenic až po slad a pivní receptury.

Dobré časy nastaly i strojním firmám, které dokážou vyrobit zařízení pro minipivovary. Poptávka po nich stoupá - jak v zahraničí, tak doma - v souvislosti s módou výroby originálních piv.

Začalo to v Chýni

Výroba těchto zařízení není nic nového. První z nich přivedla na svět královéhradecká strojařská firma ZVU už roku 1986. »Vyrábíme a vždycky jsme vyráběli především zařízení pro velké pivovary. Tehdy ale u nás objednalo zemědělské družstvo v Chýni u Prahy minipivovar. Byli tam velmi úspěšní a nebáli se experimentů. Takové malé Slušovice,« vzpomíná Vladimír Mazura, šéf prodeje v ZVU.

Tato móda k nám tehdy přišla z Německa, kde koncem 80. let minulého století restaurační a rodinné pivovary rostly jako houby po dešti. V Česku se jim ale až do poloviny 90. let nedařilo. »Byla to doba, kdy se dělil český trh mezi velkými podniky, ceny piva proto byly velmi nízké a pivovary se spíše zavíraly, než otevíraly,« tvrdí Karel Dvořák, jednatel brněnské firmy Destila, která vyrábí jak zařízení pro malé, tak velké výrobce.

Obrat nastal před pěti lety. Kromě rostoucích nároků českých pivařů za ním stojí i vyšší ceny pěnivého moku. Podnikatelé si uvědomili, že pořídit si minipivovar může být dobrou investicí. »Počet pořád roste. Dnes je jich už přes 80,« tvrdí Jan Veselý, předseda Českého svazu pivovarů a sladoven.

Zlá léta díky poloze u cyklostezky poblíž Prahy přežil i podnik v Chýni. Díky tomu ZVU mohla dnes už soukromé firmě Pivovarský Dvůr Chýně nedávno dodat zbrusu nové zařízení.

Z boomu z posledních let profituje i pražská obchodně inženýrská firma B-Kontakt. »Výrobu zadáváme vesměs malým strojním firmám. Máme tak nižší režii, a tím pádem i výhodnější ceny,« tvrdí majitel společnosti Pavel Vojta, od něhož zařízení koupilo už devět českých minipivovarů.

Ztracené pozice

Pro české strojaře je nicméně těžištěm odbytu zahraničí. Nejčastěji své výrobky vyvážejí do zemí bývalého Sovětského svazu, Vietnamu a Jižní Koreje. Na Východě ovšem narážejí na tvrdou konkurenci.

Nejúspěšnější český exportér minipivovarských zařízení, firma Destila, do zemí bývalého Sovětského svazu vyvážel už od 60. let minulého století. Svého času byla Destila dokonce téměř monopolním výrobcem svíčkových filtrů do pivovarů v rámci celé RVHP.

Po roce 1990 se ovšem kontakty přerušily a jejich obnova trvala deset let. České vlády totiž krátce po revoluci podporovaly orientaci hospodářství na západní trhy.

Třeba Německo či Itálie ovšem v téže době dávaly vývozcům vládní garance úvěrů a export na Východ navíc dotovaly. »Tato strategická chyba nás na východních trzích stála pozice, které už nikdy nezískáme zpět. Uspět tam nyní je mnohem obtížnější než v 90. letech,« tvrdí Dvořák.

Přesto obrat Destily, která je nejvýznamějším vývozcem zařízení, pochází ze 35 procent z Ruska. »Zájem roste tam i v dalších zemích bývalého Sovětského svazu. Trh je velký, pivo stále populárnější a ceny vysoké. Proto se tam investice do minipivovarů vracejí velmi rychle,« tvrdí Dvořák.

Firma se ale poslední dobou v Rusku potýká se souběhem nepříznivých okolností. Kromě krize a kolísajícího kurzu rublu vůči euru to byly hlavně kroky tamní vlády. Ta po letech znovu akcentuje program boje proti alkoholismu, a mimo jiné tak zvýšila spotřební daň na pivo.

»Ke konci roku 2009 a počátkem letošního roku se situace stabilizovala a poptávky přicházejí ve stejném množství jako dříve. Investoři jsou ovšem opatrnější, pokud jde o garance dodacích lhůt a platebních podmínek,« dodává Dvořák. Celkem loni firma dodala do zahraničí stroje za 34 milionů korun. A letos očekává další zlepšení. Zatím vyvezla dva minipivovary do Kazachstánu a jeden do Ázerbájdžánu a po letech dostala zakázku i na zařízení v Česku.

Raději od Němců

České pivo má vynikající jméno i ve vzdálených zemích jihovýchodní Asie. Velké fanoušky má v Jižní Koreji, kde Česko nedávno získalo popularitu díky romantické telenovele, jejíž děj se odehrává v kulisách historické Prahy. Snad ještě více ale zapůsobil projekt jednoho z místních podnikatelů, který v metropoli Soulu postavil síť restaurací Castle Praha, jež jsou věrnou replikou pražské Staroměstské radnice. Kromě českých jídel tam Korejci vaří i »české« pivo.

»Dodali jsme investorovi minipivovar. Po otevření se restaurace stala takřka poutním místem pro milovníky českého piva a kuchyně. Jezdí se na ni dívat i další potenciální investoři z asijských zemí. Zájem o zařízení díky tomu projevili například Číňané,« tvrdí Vojta z B-Kontaktu, který vyváží také do Vietnamu, Kazachstánu nebo Bosny a Hercegoviny.

Podobně jako konkurenti si ale Vojta stěžuje na špatné podmínky českých vývozců. V získání lepších pozic jim brání například potíže s úvěry. České banky sice exportní financování nabízejí, nemají ale zájem poskytovat úvěry pod 500 tisíc eur. »Například dodávky, které se pohybují kolem 200 tisíc eur, na financování nedosáhnou. Zkoušeli jsme to několikrát a vždy s negativním výsledkem,« tvrdí Dvořák.

Proto investoři často preferují zejména německé firmy. A to navzdory tomu, že prodávají za vyšší ceny.

MINIPIVOVARY

- Cena zařízení se pohybuje od 4,5 do šesti milionů korun.

- Strojaři klientům dodávají celé balíčky, kromě zařízení tedy také suroviny, recepturu a na časově omezené období i služby sládka.

Zdroj: Ekonom iHNed.cz | Autorka: Pavla Kreuzigerová