Jedni přísahají na čisté suroviny, druzí na původní výrobní postup. Každý vidí tradici výroby českého piva v něčem jiném. V rozhovoru nám své názory sdělili tři sládkové.

Když Japonci, velcí milovníci piva, zkoumali, které pivo na světě je nejlepší, přizvali si k výzkumu krysy. Nalévali jim vodu a piva z různých zemí a sledovali, co jim chutná nejvíc. Krysy pokaždé „vymlaskly“ jako první české pivo, pak přišla na řadu voda a pak teprve další piva. Hezký důkaz toho, že české pivomá jednu výjimečnou vlastnost, kterou žádná jiná piva nemají - pitelnost. Něco, co vás nutí vypít další sklenici.

Jisté je, že české pivo je jiné než ostatní. Chutná jinak, vypadá jinak a také se vyrábí jinak než piva ve světě. Proto se pivovarníci v roce 2003 rozhodli, že požádají o registraci chráněného zeměpisného označení České pivo, aby zachovali tradiční české pivo v jeho klasické podobě a zabránili tomu, aby se z něj stalo univerzální evropské pivo. Obávali se totiž, že přijdou energetické předpisy, které znemožní tradiční výrobu piva. „S tím, jak rychle se vyvíjely technologie, které umožňují používat energeticky úspornější metody, přišly i doporučené spotřeby energií na výrobu jednoho hektolitru piva. A nikde není zaručeno, že se tyto doporučené hodnoty nestanou závaznými. Jenže to by pro nás znamenalo, že bychom nemohli používat dekokční způsob přípravy mladiny (postupné zahřívání sladu s vodou), který je na rozdíl od infuzního energeticky náročnější,“ vysvětluje Vilém Nohel z Českého svazu pivovarů a sladoven. Od roku 2008 mohou značku používat pivovary, které splní podmínky uvedené v definici. Je v ní stanoven minimální podíl českého chmele a sladu českého typu, nutnost zachovávat systém klasického dekokčního vaření piva ve varně a oddělené hlavní kvašení od dokvášení.

Test vyvolal poprask

Test, který jsme zveřejnili letos 24. března a který objevil v několika pivech látku tetrahop, která nemá podle Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v českém pivu co dělat, vyvolal velkou odezvu. Včetně nařčení redakce MF DNES, že byl proveden na objednávku Plzeňského Prazdroje. Ten totiž několik dní po zveřejnění výsledků přišel s kampaní Žijeme českým pivem, v níž vyzval ke zpřísnění pravidel pro udělování značky České pivo. V současné době už kampaň, kterou ostatní pivovary považovaly ze neetickou, zastavil. Pivovary začaly v médiích diskutovat o tom, jestli tetrahop do českého piva patří, nebo nepatří, jestli je to surovina, nebo přídatná látka.

Požádali jsme o rozhovor sládky několika pivovarů, aby nám vysvětlili, jak se podle nich vaří tradiční české pivo. Ukázalo se, že každý má trochu jinou představu. Plzeňský Prazdroj považuje za nejdůležitější základní suroviny. Moravské pivovary společnosti PMS hájí obojí - suroviny i tradiční technologický postup. A Svijany nedají dopustit na tradici ve výrobě - otevřené spilky a dlouhé ležení piva, ale nevadí jim tetrahop.

Státní zemědělská a potravinářská inspekce se nyní zaměřila na kontrolu tetrahopu v pivovarech. „V pivech, která nesou označení České pivo, použit být nesmí,“ říká mluvčí SZPI Martina Šmídtová, „V ostatních pivech být může, ale musí být uveden ve složení jako,chmelový izoextrakt‘.“

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autorka: Hana Večerková

Pivovary válčí o restaurace a hospody. A ty stávající se snaží udržet, jak jen to jde. Za odchod k jinému dodavateli piva hrozí hospodským desetitisícové pokuty.

Definitivně se majitelka hospody v Šarovech Jana Čechová rozhodla dát sbohem pivu z Plzeňského Prazdroje letos v lednu. Začít čepovat uherskobrodský Janáček ji ale nakonec stálo 35 tisíc korun.

"Nebyla jsem spokojená s jednáním Prazdroje, pořád byly nějaké problémy," popisuje Čechová, proč se rozhodla přestat svým hostům točit plzeňské pivo.

Pivovarská jednička na českém trhu po ní ale za to požaduje jako pokutu 30 procent částky, kterou od nich dostala dřív za podpis smlouvy. Přestože ji celou vrátila.

"Podle smlouvy na to mají právo. Jenže za čtrnáct let, kdy pracuji v pivovarnictví, jsem se nesetkal s nikým, kdo by tuto pokutu opravdu vymáhal," říká Tibor Nechala, obchodní manažer Pivovaru Janáček.

Prazdroj argumentuje tím, že hospodská porušila smlouvu. Výše pokuty je proto podle něj adekvátní. "V restauraci nechala demontovat naše reklamní zařízení a výčep. Jedná se o drahé zařízení, proto ho náš obchodní zástupce z provozovny odvezl, aby nevznikla škoda," řekl Jiří Mareček, tiskový mluvčí Plzeňského Prazdroje.

Pivo zlevnilo, to je pro štamgasty důležité

Jenže Čechová tvrdí, že měla dost důvodů s plzeňským pivem skoncovat. "Když jsem chtěla dostat ceduli s názvem hospody, trvalo to osm měsíců. Standardní doba je přitom čtyři týdny. Navíc spletli název a napsali Restaurace Šárov," stěžuje si žena.

Štamgasti podle ní přechod na uherskobrodské pivo kvitovali s povděkem. Prý ale hlavně kvůli ceně, která se mírně snížila.

Pivovar nicméně odmítá, že by jakkoliv pochybil. A brání se i tomu, že hrozba pokuty má hospodské od změny dodavatele piva odradit.

"Máme zájem o dlouhodobá partnerství s hospodami. Jenže paní Čechová vyměnila dodavatele třikrát za posledních pár let, naposledy jednostranně porušila smlouvu a sama požadovala ukončení smlouvy," popisuje Mareček.

V jiných případech je přechod k jinému pivovaru jednodušší, obecně ale platí, že pivovary se snaží na nerozhodné hospodské tlačit, ať zůstanou.

"Když jsem se zmínil o tom, že chci odejít, najednou o mě měli zájem. Jenže jsem neustoupil a pak začaly výhružky, že na to doplatím," říká majitel restaurace ve Zlíně, který nechtěl zveřejnit jméno.

Pivovary nechtějí hospodské ztratit, proto na ně tlačí

"Nechci mít problémy. Nikdy nevíte, kdy se k pivovaru, od kterého jste odcházeli, vrátíte. Záleží totiž na tom, jaké pivo chtějí hosté," vysvětlil.

Hosté nicméně nejsou jediný důvod, proč hospodští dodavatele piva mění. S příchodem nového pivovaru dostanou automaticky nové sklenice, ubrusy nebo tácky.

A pokud restaurace vytočí dostatečné množství piva, dostane i nový výčep. I tady platí, že pokud majitel baru pohrozí odchodem, dostane se mu zvýšené pozornosti.

"Žádala jsem o nový pult, ale přišel mně do hospody až ve chvíli, kdy jsem oznámila, že odejdu," souhlasí Květoslava Gurtlerová, majitelka hostince U Květy v Tečovicích.

Zdroj: Ekonomika iDnes.cz | Autor: Petr Skácel | Foto: Jan Karásek

Již čtvrtým největším pivním trhem světa je v současné době Brazílie a obliba tohoto moku v zemi stále stoupá. Důkazem je toho například i pivní festival ve městě Blumenau na jihu Brazílie.

Festival je druhý největší na světě (Největší je zatím stále ještě tradiční mnichovský Octoberfest). Každý rok Brazilci zkonzumují 10 miliard litrů piva, což je o pouhou desetinu méně než v Německu.

Blumenau bylo před 160 lety založeno německými osadníky a nyní v něm žijí stovky tisíc jejich potomků. Právě oni naučili Brazilce vařit i pít pivo. Návštěvníci každoročního festivalu tak mohou v největší zemi jižní Ameriky ochutnat produkty malých pivovarů vařících zlatavý mok podle starých německých receptů.

Podle vrchního sládka Claudia José Gonzálese de Matose vyrábějí Brazilci pivo s takovou péčí a důkladností, s jakou Němci svou recepturu vaření piva po staletí uchovávali a předávali dalším generacím.

Kvalita brazilského piva letí vzhůru

Nejvíce se sice stále prodávají piva velkých pivovarů, ale obliba malých výrobců, kde převládá tradiční způsob výroby, jde rok od roku nahoru. Důvod vysvětluje sládek jednoho z mikropivovarů Pedro Paulo Moretzohn:.

„Na jednu stranu malé pivovary těží z tradice města Blumenau a jeho okolí, na druhou stranu ale lidé čím dál více vyžadují rozličnost chutí a tento požadavek malé pivovary splňují," domnívá se Moretzohn. Větší oblíbě než v minulosti se těší různé pivní speciály, například ručně vyráběné černé pivo.

Přesto je ale stále nejoblíbenějším typem piva masově prodávaná vodnatá obdoba plzeňského piva s nízkým obsahem alkoholu. To by se ale mohlo brzy změnit.

„Za posledních pět let jsme udělali velký pokrok. Dejte nám dalších pět let a uvidíte, jak se brazilský trh s pivem rozvine," slibuje Ligia Marcondesová, která školí budoucí sládky.

Zdroj: Aktuálně Centrum.cz | Autor: Petr Jemelka

Predaj nealkoholického piva v Česku sa "zastavil". Jeho odbyt sa vlani, prvýkrát po rokoch strmého rastu, prepadol. Predaj rôznych značiek nealkoholického piva sa v ČR minulý rok znížil medziročne o 6000 hektolitrov (hl) na 568.000 hl. Pritom až doposiaľ konzumácia tohto druhu piva rástla aj v rokoch, kedy sa pivu ako celku nedarilo, konštatujú dnes Hospodářské noviny.

Pivo s minimálnym až nulovým obsahom alkoholu dnes v Česku varí 25, čiže viac ako polovica pivovarov.

Celkovo pivovary v Českej republike vlani vyprodukovali zhruba 18,6 milióna hl zlatého moku, čo predstavuje medziročný pokles o 6 %. Pre väčšinu podnikov je tak mierne klesajúci odbyt nealkoholického piva stále príležitosťou na trhu. Spotreba ostatných druhov pív, teda výčapných, ležiakov aj špeciálnych pív - klesá totiž citeľne rýchlejšie.

Zdravší životný štýl, prísnejšie postihy vodičov, ale aj väčšia kvalita nealko pív spôsobili, že si tento nápoj získal viac ako 3-% podiel na českom trhu. Pritom ešte pred desiatimi rokmi mal zhruba 0,5-% podiel. V Európe sa jeho podiel na trhu blíži k 5 %.

Zdroj: HN online.sk | TASR

Tvrdí, že pivo stvořilo lidskou civilizaci a že je nejzdravějším nápojem. „Pít bychom ho měli všichni, bez rozdílu věku, od rána do večera. Přidané do ranní ovesné kaše až po džbánek na dobrou noc,“ říká pivní expert Jaroslav Novák, autor knihy Dějiny piva a majitel nejrozsáhlejšího pivního archivu u nás. A nelítostný kritik české pivní kultury.

Vaše tvrzení o prospěšnosti piva zní jako hyperbola pivaře. Neohrožuje ve skutečnosti přílišné pití piva zdraví?

Naopak, ohrožuje nás to, že ho pijeme málo. V civilizovaných zemích umírají téměř tři čtvrtiny populace na poruchy kardiovaskulárního systému. Všechny vědecké výzkumy jednoznačně prokazují, že by sedm lidí z deseti neumřelo na poruchu cév či srdce, kdyby pravidelně v malých dávkách pili pivo nebo jiný alkohol. Má totiž schopnost neuvěřitelně zpružnit cévy a chránit je před kornatěním.

Tvrdíte, že alkohol není škodlivý?

Říkám pouze, že pivo nemá v dávce do dvou litrů denně žádné škodlivé účinky. Lékaři vám navíc prozradí, že zatímco před lety byly zkornatělé tepny u dětí rarita, dnes je to samozřejmost. Zásadní negativní vliv má přitom mléčný tuk, cukry či bílá mouka.

Takže by podle vás navíc měly pít pivo i děti?

Nealkoholické pivo je pro dítě nejlepší nápoj. Spolu s energií díky němu získává minerální látky včetně vápníku, ale ve stravitelnější formě než v mléku. Pivo neobsahuje alergeny jako mléko ani nebezpečný mléčný tuk. Doporučovat dětem pivo zní dnes divně, ale uvědomte si, že až do 18. století bylo v Evropě denním nápojem celé rodiny. Pivo je skutečně nejzdravější tekutina po mateřském mléku.

Češi pivo neumějí pít

Nedávný průzkum ukázal, že Češi považují svou pivní kulturu za nejvyspělejší na světě. Oprávněně?

Pokud jde o kulturu pití piva, jsme asi tak v době kamenné. Lidé znají jen jeden pivní styl, světlé spodně kvašené pivo plzeňského typu. Většina národa pije jen tu svou značku, což je obvykle průměrné tovární pivo, bez jakékoli osobitosti či charakteru. A samotná kultura českého pití spočívá buď v chlastání v hospodě u fotbalu, nebo doma u televize.

Jak by to mělo vypadat?

Kultura přeci duševně i emočně obohacuje. Tím chci říci, že k určité příležitosti si vyberu správné pivo, ve správné teplotě, v ušlechtilé sklenici vytvořené přímo na míru danému charakteru nápoje.

Konkrétně?

Třeba sychravý prosincový večer u roztopeného krbu je ideální pro vánoční, svrchně kvašené tmavé silné pivo v číši ve tvaru kalichu. Můžete sedět, rozjímat, a jak se vám ve dlani bude ohřívat ušlechtilé pivo, bude každý doušek jiný. To pivo vám bude ve dlani rozkvétat jako růže. Může to být vánoční Delirium Tremens, ale stejně tak světlý triple Scaldis Noel.

Na zahnání žízně v horkých dnech se zase hodí...

Lehká pšeničná piva. Anebo lehká piva mexického typu jako Corona nebo Indio. Kombinují se s vymačkanou šťávou z limetky a navlhčený okraj sklenice se otiskne v soli. Zní to strašidelně, ale dohromady to dává úžasnou chuť. Tenhle mexický zvyk ostatně inspiroval hippies k rituálu pití tequilly se solí a citronem. Sami Mexičané ji pijí minimálně a samozřejmě bez citronu a soli.

Navzdory vší kritice obyvatelům Česka nevezmete, že pořád pijeme nejvíc piva na světě.

Jen když přimhouříme obě oči, kdyby bylo Bavorsko samostatný stát, strčí nás do kapsy. V Čechách se pijí alkoholicky slabá piva. Belgičané i Němci mají v portfoliu piva až násobně silnější. Je jasné, že se to pak projeví na vypitých litrech. My jsme barbaři, kteří hledí na kvantitu, nikoli na kvalitu.

Leckoho teď nazvednete ze židle.

Češi netuší, co za poklady pivovarský svět skrývá. Třeba skvělá ročníková piva Kasteel Quadrupel, ročník 2002 je balzám srovnatelný s nejlepšími portskými víny. Láhev se pořídí za dvě tři stovky. Originální šampaňské pivo Deus zrající rok ve sklepích v Champagne je do tisícovky. Oproti "tuctovému" vínu je to úžasný poklad a k jídlu ho servírují nejlepší světové michelinské restaurace. O amerických ječných vínech nebudu ani hovořit. To je velká neznámá i pro širší Evropu.

Nejrozmanitější piva skrývá váš pivní archiv. Čím se může pochlubit?

Mám jenom unikáty, nejsilnější piva světa, se 40 procenty alkoholu. Těch se v poslední době vyrojilo několik, ta procenta však byla získána trikem, vymražením vody. Mám ale také nejdražší a nejsilnější pivo podle poctivého měřítka, jen díky hlubokému prokvašení. Je to Sam Adams Utopias 2007.

Kolik procent má?

Sedmadvacet. Bylo ho vyrobeno jen 8 tisíc lahví. Je to unikátní cuvée z několika barikových patnáctiletých piv. Utopias považuji za skutečného držitele rekordu. Na víc procent alkoholu pivo ještě nikdy nikdo neprokvasil.

Pivní expert

Jaroslav Novák se narodil v září 1967 ve Svitavách. Napsal kritické celosvětové Dějiny piva, založil první společenský časopis o pivu Pivní magazín. Nejlepší a nejušlechtilejší pivo planety plzeňského typu, které zatím ochutnal, je podle něj pilsner Samuel Adams Boston Lager.

Zdroj: XMAn iDnes.cz | Autor: Rod Kodesh | Foto: Jiří Švorc

Známou teorii o šesti stupních odloučení, které jsou mezi jakýmikoli dvěma lidmi na světě, využila ve své interaktivní kampani australská značka piva Tooheys Extra Dry.

Zadání

Výrobce piva Lion Nathan chtěl udržet stávající image Tooheys Extra Dry jako svěží, mladé a inovativní značky.

Úkolem kampaně bylo dosáhnout větší interakce značky se zákazníky, vyvolat v nich zaujetí pro značku a samozřejmě zvýšit prodeje.

Řešení

Agentura BMF vytvořila kampaň zaměřenou na cílovou skupinu mladých lidí ve věku 18 – 24 let. Ti byli vyzváni, aby vytvořili video, ve kterém prozradí, kdo je jejich idolem, s nímž by si chtěli zajít na pivo, a proč.

Mohli si zvolit jakoukoli osobou na světě, a pokud byli vybráni, dostali za úkol ověřit platnost teorie zvané „Six degrees of separation“ (Šest stupňů odloučení). Podle této teorie je každý člověk na světě spojen s jakýmkoli dalším člověkem prostřednictvím řetězce maximálně šesti sobě navzájem známých lidí.

Podívejte se na video ke kampani:

Do kampaně se zaregistrovalo více než 1 500 lidí, z nichž byly vybrány čtyři osoby, které se vydaly na „cestu za svým idolem“.

Prostřednictvím maximálně pěti lidí, které pozvali na pivo, se měli účastníci akce během osmnácti dní dostat k vytoužené osobě. Šesté pivo pak měli vypít se svým idolem.

Své putování po celou dobu natáčeli na kameru a na konci z nahrávek vznikla videa, která byla distribuována prostřednictvím mnoha mediálních kanálů.

Zároveň z nich byl vytvořen celovečerní film „Six Beers Of Separation”, který byl promítán v kinech a vysílán prostřednictvím pay-per-view TV.

Přes 150 tisíc DVD s filmem bylo rozdáno za nákup balení Tooheys Extra Dry.

Výsledek

Kanál kampaně na YouTube se stal pátým nejodebíranějším v australské historii.

Společnost Lion Nathan dosáhla svého cíle zvýšit interakci zákazníků se značkou Tooheys a především se jí podařilo zvýšit celkový prodej o 9,5 %. Podíl značky na trhu se zvýšil o 15 %.

Všem čtyřem účastníkům se prostřednictvím pěti piv podařilo potkat svůj idol a dát si s ním jedno Tooheys Extra Dry.

Zdroj: iDirekt.cz

Situace okolo chýnovského pivovaru už hraničí s obecným ohrožením. Tak ji alespoň popsal vedoucí místního obvodního oddělení policie Miroslav Peroutka. Ten dal také na město podnět k urychlenému řešení.

Letošní sněhová nadílka zapříčinila pád kusu střechy v neobydlené a chátrající části objektu pivovaru. „Nemůžu se spokojit s tím, že někdo řekne, že to dál padat nebude. Výtahová věž je dost nakloněná a bezpečně to rozhodně nevypadá. Chtěl jsem po městě, aby začala situaci nějak intenzivněji řešit,“ uvedl Peroutka. V blízkosti pivovaru je totiž i dětské hřiště, parkoviště a z druhé strany vede hlavní silnice.

„Nemusí padnout hned celá střecha. Stačí když spadně někomu na hlavu jedna taška a já nechci tuhle možnost ani připustit. Tam už to hraničí s obecným ohrožením, ale město ještě s podáním trestního oznámení váhá. Pokud se v dohledné době nezačne něco dít, začneme to šetřit,“ dodal náčelník.

Město napsalo majiteli už dvě výzvy a předalo věc stavebnímu úřadu. Stanislav Valek nejdříve na dopisy nereagoval. Ve středu se ale konečně dohodl se stavebním úřadem na schůzce. Ta by se měla uskutečnit příští týden.

„Když to půjde, rádi bychom začali příští týden i se samotnou demolicí. Nebude to ale nic jednoduchého. Na dalším postupu se chci domluvit s úřadem,“ přislíbil zjednání brzké nápravy Valek. Dodal, že na jeho velkolepých plánech, které s budovou má, se tímto nic nemění. „Naopak. Nečekaně se vše akorát urychlí,“ míní majitel. Ten se Deníku nedávno svěřil s tím, že zde počítá s vybudováním multifunkčního turistického zařízení s wellness centrem.

To ale příliš nekoresponduje s tím, že realitní kanceláře nabízejí pivovar na prodej, a to za třináct milionů korun.

V tuto chvíli by ale Chýnovským stačilo, aby majitel odstranil část stavby, která hrozí zřícením. V opačném případě se radnice chystá demolovat na vlastní náklady, které by následně po Stanislavu Valkovi soudně vymáhala.

Zdroj: Táborský deník.cz | Autorka: Kateřina Nimrichtrová | Foto: Stanislava Valeka

Menší a střední pivovary rostou krizi navzdory a stále častěji vytlačují z píp dominantní značky.

Svijany, Koutské pivo, Bernard, Chotěboř, Tambor, Lobkowicz, Hubertus a spousta dalších menšinových značek piv se v Česku valí do hospod. A stále častěji vytlačují z píp dosud dominantní velké značky gigantů, jako jsou Plzeňský Prazdroj, Pivovary Staropramen nebo Heineken. Česko se tak stále víc odklání od letité místní tradice "jednodruhových" hospod.

"Přibývá hospodských, kteří vidí, že čepovat jednu značku nestačí. Spousta lidí chce vystřídat stále stejnou chuť něčím novým a leckdy kvalitnějším," popisuje důvody majitel speciální pivnice První pivní Tramway Jiří Stehlíček.

Léta sám pravidelně střídá k plzeňskému pivu hned několik regionálních alternativních značek, často speciálních piv. S kolegy z podobně zaměřených hospod v pondělí založil Alianci P.I.V., která má právě sdružovat hostinské, nabízející střídání různých nových značek.

Ke 49 průmyslovým pivovarům přibývají obrovským tempem další malé restaurační minipivovary. Těch už je přes stovku a některé z nich prodávají svůj sudový mok i v širším okolí. Jako třeba Chebský pivovar, královédvorský Tambor, stříbrský U rybiček. Masivní vstup do hospod hlásí i zavedené pivovary. Loni otevřený Pivovar Chotěboř, rychle rostoucí Svijany, Bernard, Lobkowicz a spousta dalších. Chtějí využít rostoucí nevole konzumentů k zavedeným a roky stejným chutím.

Řádově se tak už počítají na stovky hospody, které jen letos zařadily na čep piva menších a středních pivovarů. To vše se děje v době, kdy kvůli letos vyšší spotřební dani piva zdražují a od loňska kvůli krizi strmě padá jejich spotřeba. Menší a střední pivovary přesto rostou, například Bernard letos o dvě procenta.

Jen loni se přitom celý pivní trh v Česku propadl o šest procent, převážně vlivem propadu tří největších pivovarů: Prazdroje, Staropramene a Heinekenu, které ovládají dohromady na tři čtvrtiny celé české pivní spotřeby.

Zdroj: Ekonomika iHNed.cz | Autor: Miroslav Petr

Sdružení pivních barů Aliance P.I.V. (Pivně Inteligentních Výčepů) plánuje otřást údajně stereotypní nabídkou piv v českých pohostinských zařízeních a nabídnout milovníkům piva unikáty a speciály z produkce malých a středních pivovarů. Z toho důvodu vybaví podniky svých členů zvláštními pivními listy s detailními informacemi o čepovaných pivech a bude zveřejňovat seznam pohostinských zařízení nabízejících méně tradiční značky piv. Ke zlepšení znalostí milovníků piva má přispět i nový pivní web.

Návštěvnost podniků, kde se čepují pouze "velké" značky, podle Jiřího Stehlíčka, jednoho ze zakladatelů sdružení, v posledních dvou letech znatelně klesá. Opačný trend prý přitom pociťují zařízení s širokým výběrem piv.

Jiří Stehlíček, zakladatel Sdružení pivních barů Aliance P.I.V.: "Lidé mají dost piv, které jsou v podstatě všude stejné: Neurazí, ale nepotěší. Chtějí pivo, jež má chuť, vůni a barvu a které je radost píti."

V současnosti aliance sdružuje jen několik pražských pivních barů, ke spolupráci ale zve podniky z celé ČR. Podmínkou je, aby se v jejich nabídce objevovala takzvaná "rotující" piva, tedy aby se alespoň u jedné z píp pravidelně střídala piva z regionálních pivovarů v Česku.

Pivní osvětu mají přinést také pivní listy - cedule s detailnějšími informacemi o nabízených pivech. Majitelé by je měli vystavit poblíž píp nebo u vchodu. Hosté se z nich dozví například údaje o obsahu alkoholu popíjeného nápoje, o hořkosti piva nebo také jméno sládka. "Bylo nám líto, že každá láhev vína má na etiketě popsanou viniční trať, vinaře a další informace o původu. Na pivní lahvi najdete jen minimum údajů a i znalosti obsluhy o pivech, točených v jejich podnicích, je většinou nulová," vysvětlil Stehlíček.

Zdroj: ČT24.cz

Video naleznete zde...

Šnyt jak známo patří mezi míry duté; není to půllitr ani malé pivo, nýbrž míra toliko přibližná. Malé pivo si dávají nepijáci; piják piva, když se nechce napít, nýbrž toliko se zavlažit, nedá si třetinku, za niž by se jaksi před celým světem styděl, nýbrž šnyt. Šnyt je půllitr, ale nenapěchovaný, s pěnou do půl sklenice; záleží na dobré vůli hospodského, kolik té pěny do půllitru nadělá.

A právě z toho vznikl aktuální problém šnytu. Jde totiž o dlouhý boj hostinců s pivovary; a protože se pivovary nechtějí dát, hrozí šenkýři, že zruší šnyty, jelikož prý na nich prodělávají, a že budou prodávat jen pivo do poslední kapky odměřené jako chemikálie ve zkumavce. To tedy by znamenalo konec šnytu, míry neurčité a přesně neodměřené; a dobří pitci v hospodách by nemohli hlaholit, že si dnes už žádnou nedají a jdou do hajan, a pak se obměkčit a říci: "Tak pane vrchní, ještě jeden šnyt.” Pijákům by chyběla ta poslední krůpěj na rozloučenou, které se říkalo šnyt. Ale žádné strachy: mnoho z věcí, které nám hrozí, se nesplní. Ani šnyt nezanikne, neboť s ním by zmizel oblíbený přechod a kompromis mezi "dát si jednu” a "nedat si už nic”. Šnyt je aspoň něco víc než nic, i když to není plná sklenice. A proto se udrží jako většina kompromisů.

Zdroj: Lidovky.cz | Lidové noviny 18. 4. 1936 | Autor: Karel Čapek

Předseda Českého svazu pivovarů a sladoven (ČSPS) František Šámal teď varuje Prazdroj, že kampaň může mít fatální důsledky pro pověst celého českého pivovarnictví i pro samotný Prazdroj.

Bratrovražedný boj pivovarů, vyvolaný kauzou „tetrahop“ a s tím související mediální kampaní lídra trhu Plzeňského Prazdroje za čistotu českého piva, graduje. Kampaní „Žijeme českým pivem“, ve které Prazdroj vyhrocenou formou varuje před používáním jiných než ryze tradičních surovin a technologií při vaření piva, poštvali proti sobě Plzeňští prakticky všechny ostatní pivovarníky. Včetně těch, kteří na ryzím způsobu vaření léta zakládají.

Předseda Českého svazu pivovarů a sladoven (ČSPS) František Šámal teď varuje Prazdroj, že kampaň může mít fatální důsledky pro pověst celého českého pivovarnictví i pro samotný Prazdroj. „Pokud bude kampaň Žijeme českým pivem pokračovat, bude Valná hromada ČSPS řešit vyloučení vaší firmy z ČSPS,“ napsal Šámal generálnímu řediteli Prazdroje Douglasu Brodmanovi v dopise, který má redakce k dispozici.

Kampaní porušuje Prazdroj podle představitelů i řady členů svazu stanovy tohoto největšího pivovarnického sdružení v Česku. Mimo jiné například čl.7., podle kterého člen má povinnost „zdržet se jednání, které by mohlo poškodit zájmy svazu a zájmy českého pivovarského a sladařského průmyslu...“

Vyloučení ze svazu má podporu

Pokud by skutečně došlo při valné hromadě na hlasování o vyloučení Prazdroje, byl by výsledek – soudě podle rozhořčených reakcí prakticky všech pivovarů – zřejmě jednoznačný. „Pokud by se Prazdroj snažil dál takhle licoměrným způsobem sebe prosazovat na úkor pověsti ostatních pivovarů, ztratil by za jeho účasti takový svaz smysl. V takovém případě bychom samozřejmě hlasovali pro vyloučení,“ reaguje například spolumajitel humpoleckého pivovaru Stanislav Bernard.

Podobný názor má i většina oslovených pivovarů. Většinou ale chtějí zůstat v anonymitě.

„Kampaň Prazdroje působí dojmem, že jen oni vaří správné české pivo a ti ostatní jen míchají nějaké chemikálie. Přitom je to nesmysl, všichni vědí, jak kvalitní piva se vaří i mimo brány Prazdroje, často ještě kvalitnější,“ říká manažer jednoho z větších konkurenčních pivovarů. „Prazdroj od počátku odmítal přísná kritéria pro označení České pivo, ale teď, když mu dramaticky klesá prodej, má hlasitý křik o nekvalitě ostatních piv jediný cíl – zastavit vlastní propad. To je velmi nekorektní k ostatním pivovarům,“ dodává oslovený manažer.

Jen některé pivovary volí diplomatičtější formulace. „Nechci předjímat, jak bychom hlasovali. Počkáme, jaká bude reakce Prazdroje. Očekáváme, že tuto kampaň zastaví,“ říká šéf Budějovického Budvaru Jiří Boček.

Ochránce poctivého vaření českého piva

Prazdroj hned od první chvíle na svých pivech využívá v Evropské unii chráněné označení České pivo, které loni Brusel schválil po několikaletých přípravách a vyjednávání. Lídr tuzemského pivovarnického trhu (s téměř polovičním podílem na trhu) se teď v nejrůznějších formách reklamy a speciálních webových stránkách vymezuje jako jediný ochránce poctivého způsobu vaření českého piva, varuje před rozšířením šizené technologie a surovin, před používáním netradičních a případně chemických přísad. Barvitě popisuje například tetrahop jako chemickou látku, se kterou se dle návodu výrobce musí pracovat v gumových rukavicích,.....

Nejmenuje přímo konkrétní konkurenty, ale odkazuje na svých webových stránkách například na nedávný test MF Dnes s uvedením konkrétních piv, ve kterých byl tetrahop zjištěn.

Tetrahop je sice nezávadná, ale synteticky z extraktu přírodního chmele vyrobená látka, určená ke ztužení pěny. Používá ji roky řada pivovarů ve světě, zčásti i Česku. Jeho použití odhalil test například u piv Staropramene, Svijan, Janáčka a Zlatopramen.

Prazdroj podle informací HN od bývalého pracovníka pivovaru ovšem tetrahop v minulosti používal také, a když se od roku 2002 připravovaly na svazu kritéria surovin a technologie, která bude muset splňovat držitel v EU chráněného označení České pivo, domáhal se Prazdroj mírnějších podmínek. Jednu dobu vznik označení České pivo dokonce odmítal. Sám dnes používá například technologii dořeďování uvařených piv na nižší stupňovitost (HGB), která s tradičním způsobem vaření také nemá nic společného.

Prazdroj už dříve ústy mluvčího Jiřího Marečka popřel, že by se jednalo o nekorektní kampaň, která by měla poškodit ostatní pivovary. „Iniciativa Za čisté České pivo není adresná. Proto nás překvapuje reakce některých českých pivovarníků. Spíše bychom očekávali podporu všech pivovarů, kterým jde o zachování výjimečnosti českého piva,“ uvedl Mareček.

Zdroj: Ekonomika iHNed.cz | Autor: Miroslav Petr

Tradiční nápoj Čechů ochutnával i šéf britské obchodní komory Richard Robinson. Právě i jeho organizace uspořádala včera večer dobročinný pivní festival ve stanu na Žofíně.

Dát si šestnáct piv a pomoci tak lidem. Nejde o krásný sen věrného pivaře, ale o realitu.

Včera večer totiž zahraniční obchodní komory uspořádaly charitativní Beer Festival, na kterém si na šestnácti různých druzích chmelového nápoje pochutnávaly významné osobnosti z Česka i ciziny. Nechyběla britská velvyslankyně Sian MacLeodová ani viceprezident Severské obchodní komory Birger Husted.

„Setkali se zde lidé z osmi zahraničních obchodních komor,“ popisuje jedna z organizátorek Silvia Bušniaková neformální setkání nad pivem, které proběhlo ve stanové restauraci Žofín Garden na Slovanském ostrově v centru města. Zastoupena byla například komora kanadská, německá, nizozemská nebo třeba italská. Otevřený prostor restaurace umožnil umístění šestnácti píp i stylové barbecue na český způsob - tedy opékání prasátka v altánu u restaurace. Vůně zaplavila vltavské nábřeží a vybízela k zapíjení.

Výtěžek půjde lidem v tísni

Za vstupné na komorně laděný pivní festival zaplatili hosté tisíc korun (nečlenové komor dokonce dva tisíce), a právě výtěžek ze vstupného poputuje na konto humanitární organizace Člověk v tísni. „Odhadujeme, že se vybralo několik desítek tisíc korun. Zatím nevíme, na co konkrétně finance půjdou, ale věříme, že budou využity smysluplně. My z toho rozhodně žádný zisk mít nebudeme,“ dodává Silvia Bušniaková, která přiznává, že akce je také příležitostí k setkávání zajímavých postav nejen obchodního světa.

Většina ze zhruba pěti set přítomných návštěvníků také vyplňovala dotazníky o čtyři nejlepší pivní vzorky festivalu.

Něco jiného než minerálku sem přišel ochutnat i šéf společnosti Mattoni Antonio Pasquale a potřebným přispěl i hoteliér Khaled Al Jamal.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autorka: Zuzana Drtilová

V Opavě přibylo nekuřáckých restaurací. Jejich majitelé vsadili na dobré jídlo a čisté prostředí.

Oblaka dýmu od stolu, u kterého si kuřák po obědě zapálí, v mžiku zaplní restauraci. Pro kuřáka očekávaný okamžik po jídle, pro nekuřáká zlý sen. Ještě před třemi lety byly v Opavě nekuřácké restaurace jen tři, teď jich Sedmička napočítala patnáct a lidé mohou volit.

„Změnili jsme to před rokem. Zpočátku jsem váhala, protože jsme o některé hosty přišli. Ale zase jiní přišli kvůli čistému prostředí, takže toho nelituji a už měnit nebudu. Začali jsme dělat akce na zahrádce a chodí k nám rodiny s dětmi,“ hodnotila vedoucí restaurace U Tří jabloní Jana Zezulová. Čtyřicetiletý Josef Hartman je náruživý kuřák, ale u oběda má rád čistý vzduch, takže chodí tam, kde se nekouří. „Když jdu ale s partou na pivko, tak si chci zakouřit,“ řekl Hartman.

Od 1. července bude jasno zda majitelé vsadili na kuřáky, nebo nekuřáky. „Restaurace budou mít na dveřích piktogram, podle kterého každý pozná, zda se v ní může, nebo nemůže kouřit. Zmizí tak podniky, kde měli pár stolů nekuřáckých,“ vysvětloval předseda ostravského Sdružení podnikatelů v pohostinství František Chmelík.

Opavské restaurace a kavárny, kde na stole popelníky už neleží, lákají hosty především na dobré jídlo. Jejich majitelé se rozhodli, že hostům kromě příjemného prostředí nabídnou i čistý vzduch. Už tři roky mezi ně patří i Petr Koval, šéf restaurace U náhonu. Vsadil na to, že v té době takových podniků v Opavě moc nebylo.

„Hned od otevření v červnu 1995 jsme se snažili hostům nabízet kvalitní jídla. Pak k nám začali hodně chodit rodiče s malými dětmi, a tak jsme zkusili nekuřáckou pauzu do dvou hodin během oběda. Jenže kuřáci pak kouřem obtěžovali ty, co přišli na oběd později. Proto jsme restauraci před třemi roky změnili na úplně nekuřáckou,“ vysvětloval Koval.

Kuřáci jsou za zdí

V restauraci U Minervy mají nekuřáckou jídelnu, kde se mohou hosté od půl jedenácté do půl druhé naobědvat, aniž by je obtěžoval kouř. „Hned potom otevíráme vedlejší kuřáckou restauraci, která je od jídelny oddělená zdí a má vlastní vchod. Tam chodí ti, co přijdou na pivo a chtějí si i zakouřit. Když máme oslavu, tak se nekuřáci baví v jídelně nebo venku na terase,“ popsala vedoucí Radka Mališová. Osmadvacetiletý Jiří Holous je kuřák, takže dává přednost restauracím, kde mu kouřit dovolí „Když jdu na pivo nebo koncert a mám chuť na cigaretu, dám přednost tomu, abych nemusel kouřit venku,“ řekl Holous.

Naopak třiatřicetiletý Ondřej Krátký si rád zajde na pivečko do nekuřáckého prostředí opavské restaurace Kašpárkova pizza Na Rybníčku. „Když jdu s kamarády na pivo, nemám rád, když doma smrdím kouřem,“ komentoval Motl. Čistě nekuřácká je také kavárna Na vyhlídce v domě U Anděla. Provozuje ji kuřák, pětadvacetiletý Ondřej Dužík. „Chci s kouřením přestat, a tak jsem si říkal, že mi to třeba pomůže. Navíc si to přáli i majitelé domu, kde kavárna je. Ti, co si musí nutně zapálit, můžou ven na balkon,“ popsal Dužík.

Děti mají svůj koutek

Díky nekuřáckému prostředí si sem našly cestu i rodiny s malými dětmi. „Maminka si dá kávu, děti zmrzlinu a tatínek pivo. Aby děti nezlobily, můžou si zadarmo zahrát člověče nezlob se nebo si pohrát s hračkami v dětském koutku,“ řekl Dužík.

Na nebezpečí, kterému jsou vystaveni nekuřáci, kteří vysedávají v zakouřené restauraci, upozornil primář oddělení respiračních onemocnění Slezské nemocnice v Opavě Zdeněk Nykel. „Tím, že nekuřáci vdechují cigaretový kouř, je to pro jejich zdraví stejně škodlivé, jako kdyby normálně kouřili. Kouření je nejčastější příčinou rakoviny dýchacích cest nebo chronické bronchitidy,“ varoval Nykel.

Zdroj: Sedmička.cz | Autor: Liana Melecká

Aktuální zaměstnání - stavitel z pivních tácků. To by si do svého životopisu mohl klidně napsat Němec Sven Gébl.

Poslední tři měsíce nedělal nic jiného, než že dával tácek k tácku a stavěl z nich místnost i s vnitřním vybavením. Řekli byste, že bude na svůj výtvor náležitě pyšný. On ho ale chvíli po dostavbě strhl k zemi.

Šest hodin denně, 7 dní v týdnu, bezmála tři měsíce. Postavit místnost ve skutečné velikosti z pivních tácků a vybavit ji stolem, židlemi, a dokonce krbem vyneslo Němce Svena Göbla na seznam Guinessových rekordmanů.

Nesměl k tomu ale použít jedinou tubu lepidla. Přinést důkaz o tom, že nepodváděl, nebylo složité. Jedním dotykem totiž stavbu shodil.

"Vlastně už jsem si byl jistý, že to bude světový rekord. Dnes jsem stavbu už jen shodil, abych komisaře Guinessova výboru přesvědčil, že jsem k sobě tácky nijak nepřipevnil," říká rekordman.

Sven použil čtvrt milionů tácků a skládal je od letošního ledna. Ale nebyla to jeho prvotina; s podobnými stavbami z tácků se dostal do knihy rekordů už dvakrát.

Zdroj: TN.cz

Nožík rybička z Mikulášovic, dřevěné spony z Varnsdorfu, bylinné masti a mýdla z Vlčí hory, pivo z varnsdorfského minipivovaru, kozí sýr z Horního Podluží. To vše a ještě mnoho dalšího z okolí Českého Švýcarska má šanci zvýšit si prestiž a prodej získáním certifikátu na výrobu originálního

Projekt na zavedení značky pro tamní výrobky se pokouší uvést do života Obecně prospěšná společnost České Švýcarsko.

"Chceme podpořit místní řemeslníky, zemědělce, ale i například výrobce upomínkových předmětů. Na území Českého Švýcarska je mnoho drobných živnostníků, kteří zpracovávají výrobky typické pro tento kraj,“ řekla mluvčí společnosti České Švýcarsko Dana Štefáčková.

Cílem projektu je podpořit výrobce, jejichž výrobky vycházejí z lokální tradice, používají materiály, které jsou typické pro region a zároveň nepoškozují životní prostředí.

O podobě loga společnost České Švýcarko v současné době jedná s vybranými výrobci. „Měl by to být pískovcový motiv a označení Českosaské Švýcarsko – regionální produkt. V diskusi jasně převážil názor, že značka by měla být pro celé Českosaské Švýcarsko a udělována má být nejen za původ, ale též za vysokou garanci kvality daného výrobku,“ dodala Štefáčková. Jednat budou také o certifikačních kritériích.

První výrobky s certifikátem už v květnu

První výrobky s certifikátem a značkou Českého Švýcarska by se na trhu mohly objevit už příští měsíc, tedy v květnu. „O jejich prodej se postarají samotní výrobci, ale zájemci si mohou trvanlivější výroby, jako například suvenýry, pivo a mýdla, zakoupit i v informačních střediscích Českého Švýcarska," doplnila Štefáčková.

„Určitě máme zájem, aby naše pivo z Kocoura neslo certifikát regionálního výrobku. Bude to taková symbióza. Výrobek bude prezentovat náš kraj a náš kraj bude prezentovat náš výrobek," pochvaloval si majitel varnsdorfského minipivovaru Kocour Josef Šusta.

V budoucnu uvažuje společnost České Švýcarsko o rozšíření značky i na německé území. Logo už má také svou předběžnou podobu.

Projekt zaštiťuje Asociace regionálních značek, která sdružuje deset regionů, ve kterých vznikla a samostatně funguje regionální značka pro místní výrobky, produkty a služby. ARZ je založena na jednotných principech a pravidlech udělování značky ve všech členských regionech a jednotném grafickém stylu všech značek i propagačních materiálů.

Zdroj: Deník.cz | Autorka: Michaela Hlinková

Mimořádnou příležitost pro všechny připravilo město na prvního máje, kdy se v historické budově zdejšího pivovaru uskuteční pivní slavnosti.

"Akce naváže na úspěšný loňský křest CD Chodské vlny. Tehdy byli občané překvapeni krásnými prostory vhodnými pro kulturní vystoupení," říká starosta Domažlic Miroslav Mach a pokračuje "celkem se slavností zúčastní 7 až 8 malých pivovarů ve třech patrech budovy, kde se uskuteční vystoupení hudebních kapel nejrůznějších žánrů, například jazzu či dechovky."

"Záštitu nad slavnostmi v domažlickém pivovaru přijal pivovar Purkmistr, který se v našem městě loni představil o Chodských slavnostech. Tento pivovar je vlastníkem receptur domažlického piva, které nejen zachovává při životě, ale také je ve svém pivovaru v Plzni Černicích s úspěchem nabízí. Jejich novým výrobkem je nedávno "pokřtěný" v našem městě dobře známý Radní. Zmiňovaný pivovar se v lednu prezentoval v rámci našeho regionu na výstavě cestovního ruchu Regiontour v Brně," doplňuje místostarosta Dalibor Kubů.

"Celá akce bude i vzpomínkou pro pamětníky, kteří často hovoří o tancovačkách na humnech. Podrobnosti se již brzy všichni dozví z plakátů rozvěšených po městě. Všichni jste srdečně zváni," uzavírá starosta M. Mach.

Zdroj: Domažlice.info | Autor: Stanislav Antoš

Minimálně čtyři malé pivovary z bavorské části Šumavy se představí v neděli od 11 hodin v Pivovarském dvoře v Plzni-Černicích. V rámci projektu „pivnicesty.eu“ tu bude možnost také individuálně degustovat další vzorky a k prodeji bude nabídnuto omezené množství lahvového piva z těchto pivovárků, které jsou ideálním cílem pro individuální i kolektivní turistiku, protože všechny se nacházejí v okolí Velkého Javoru, do třiceti kilometrů od Železné Rudy. Všechna točená piva budou unikátní i v tom, že se v České republice dosud nepředstavila, a to jak na pivních slavnostech či v různých klubech v Plzni či v Praze. Bližší informace najdete na http://www.pivnicesty.eu nebo http://www.purkmistr.cz v rubrice plán akcí, případně na telefonu 731007055.

Zdroj: Region Plzeň.cz

Dosud se podařilo opravit střechu, nyní probíhá rekonstrukce klenby. Po dokončení bude pivovar kulturním centrem města.

Je to běh na dlouhou trať, ale závěr by mohl být o to skvostnější. Toužimský pivovar se po dokončení rekonstrukce stane kulturním centrem města a atraktivním turistickým místem. V jeho prostorách má být i malá varna na tři sta litrů piva, restaurace nebo divadelní sál.

„Pivovar byl bez střechy, kterou jsme opravili, a nyní začínáme s rekonstrukcí klenby. Peníze čerpáme z dotace Ministerstva kultury z kapitoly na záchranu architektonického dědictví. Letos nám bylo přiděleno 980 tisíc korun. Je to sice méně než v uplynulých letech, ale v opravách pokračujeme,“ vysvětlil starosta Toužimi Antoním Vrána.

Zdroj: Karlovarský deník.cz | Autorka: Ivana Kalinová | Foto: Silvie Risová

Na třídě T.G. Masaryka dnes začíná přehlídka nazvaná Pivovary v Karlových Varech. Prezentovat se bude celkem dvanáct pivovarů. Některé milovníci piva už dobře znají, jiné možná potěší chuťové buňky pivařů poprvé.

Kromě piva se lidé mohou těšit až do 18. dubna také na koncerty nejrůznějších hudebních skupin. Mezi nimi nebudou chybět i známá jména, například Ivan Hlas, nebo Luboš Andršt či Jesse Ballard z USA. Ty doplní i spousta regionálních kapel, například Bernard Blues Band, Choose Avail, The Chobots a celá řada dalších zajímavých skupin.

Program doplní 11. dubna také Ozzák (Martin Dejdar), který příznivcům televizního seriálu Comeback a nejen jim představí své nové pivo pojmenované Ozzobír.

Dnes od 15 do 17 hodin zahrají kapely Goodfellas a Shoe Cut.

Zdroj: Karlovarský deník.cz

Viete čo je labológia? Na prvý pohľad úplne banálna vec: zbieranie suvenírov, ktoré súvisia s pivom. Ale za tisíckami kusov etikiet, plechoviek, podpivníkov či krígľov z celého sveta, ktoré sa hromadia v príbytkoch zberateľov, sa skrýva celá veda. Hovorí o tom, ako žijú a umierajú pivovary, čo tu po sebe zanechávajú a aké je dobré vedieť o nich trochu viac.

Je až prekvapivé, koľko ľudí na celom svete sa venuje zberateľstvu pivných suvenírov, histórii pivovarníctva a všetkému, čo má s pivom niečo do činenia. Ešte prekvapujúcejšie je, koľko druhov takýchto suvenírov je hodných zberateľskej vášne. Slovensko patrí medzi európske krajiny, kde je život zberateľov tohto druhu slušne zorganizovaný. Fungujú tu kluby zastrešené asociáciou, ktoré si registrujú svojich členov, vydávajú svoje tlačoviny a vedú čulý zberateľský život.

Okrem zábavy a potešenia hľadajú ľudia v tomto hobby aj poučenie, nové vedomosti, zasväcujúc mu kopu voľného času. Labológia zahŕňa pomerne široký rozsah artiklov, ktoré sa môžu stať predmetom zbierania. Ich počet sa stále rozrastá a dokonca sú roztriedené do hlavnej a vedľajších kategórií – siahajú teda od pivných etikiet cez pivné podložky (podpivníky), korunkové uzávery, plechovky, poháre, staré pivové fľaše, súdky, korbele, otvárače, cez historické dokumenty, účtenky a pivovarskú literatúru, až po pečiatky, prepravky, servítky, slnečníky, stojany na nápojové lístky, vizitky, zástery, modely áut a kamiónov, hracie karty, kalkulačky, kalendáre, hrnčeky na kávu, dokonca antistresové loptičky, prezervatívy, kravaty, dresy, zapaľovače, píšťalky, vianočné osvetlenia, popolníky, uteráky, usb-kľúče, perá či šnúrky na mobil.

Pivné hobby

Bratislavský Danubius klub zberateľov pivných suvenírov vznikol na Slovensku ako jeden z prvých pred dvadsiatimi dvoma rokmi. Ľudia okolo neho sa nezáväzne začali schádzať v roku 1987 v Starej sladovni na Cintorínskej ulici nazývanej aj Mamut. Po roku 1989 založili občianske združenie a vtedy sa k nim pridal aj Ivan Ozábal, dnešný predseda klubu. „Dnes som už na dôchodku, ale zostal som v združení, je to moje dôchodkové hobby.

Vyťažuje ma síce, ale beriem to tak, že ako každý dobrý dôchodca nemám čas,“ vraví. Postupom času sa prioritou jeho klubu stalo každoročné medzinárodné stretnutie zberateľov – tohtoročné sa koná práve teraz, koncom apríla. Pán Ozábal pracoval v pivovarníctve od roku 1968, takže k výrobe a distribúcii piva mal vždy blízko a klub začal sponzorovať. Je autorom brožúr o histórii slovenských pivovarov pred rokom 1948 a po ňom. Medzi členmi bratislavského klubu vychádza štvrťročne aj mini časopis Pivoviny. Tlačia si ho svojpomocne, vo vlastnom náklade, vyrábajú na kopírke a zaznamenávajú v ňom všetky uplynulé činnosti a aktuality. Pivnú udalosť majú naplánovanú takmer na každý týždeň.

Bez priestoru to nejde

Fanúšikovia pivovarníctva majú asi najradšej náučné zájazdy a návštevy malých pivovarov, stretnutia s tamojšími ľuďmi a spoznávanie technológií. Do malých pivovarov chodia podľa toho, koľko sa v organizácii nazbiera peňazí a podľa času zamestnaných členov. Mimochodom, zbieranie pivných suvenírov je pomerne náročné na priestor. Ivan Ozábal svoje zbierky sústreďuje v bratislavskom byte a časť presťahoval k synovi do rodinného domu.

„Tí, čo žijú v rodinných domoch, si to vedia lepšie zariadiť,“ konštatuje. „Napríklad raz nás pozval jeden rakúsky zberateľ k sebe. Mal dom, horné poschodie bolo celé pre manželku a pivnica s garážou boli jeho. Steny mal obvešané pivovarskými smaltovanými tabuľami, najväčší priestor zaberala veľká kovová pyramída z fliaš.“ Niektoré manželky podľa neho majú pre toto hobby pochopenie, niektoré nie a niektoré to trpia. A občas sa niektorá dostane aj do fanúšikovskej partie. On sám sa s manželkou dohodol – má doma na svoje suveníry vyhradené niektoré časti bytu – predsieň s policami, vstavanú skriňu a pracovňu.

Na špici sú etikety

„Zberateľstvo suvenírov nemusí súvisieť s konzumáciou piva,“ hovorí pán Ozábal, ale zároveň priznáva, že o tom, čo s pivom súvisí, veľa hovorí aj jeho chuť. Ako sa uňho zrodila zberateľská vášeň? „Niekomu sa zapáči etiketa, niekomu zachutí pivo a vezme si na pamiatku podpivník. Ja som zbieral etikety od päťdesiatych rokov minulého storočia. Zároveň som sa zoznamoval s výrobou piva a s jeho históriou.“ Postupom času sa dostal aj k zahraničným etiketám buď výmenou na burzách, či cez korešpondenciu, a tak si musel urobiť nový systém, aby k sebe mohol priraďovať etikety rovnakej kategórie, či už podľa veku, alebo typu pivovarov.

„Musel som to vymyslieť tak, aby som etikety mohol v prípade potreby bez poškodenia preradiť. Moja babka bola trafikantka, tak som si od nej pýtal zvyšky z okrajov poštových známok, tie som prehol a nalepil na podložku aj zospodu na etiketu.“ Dnes má doma niekoľko desiatok tisíc etikiet, sústreďuje sa hlavne na české a slovenské a tvrdí, že to vôbec nie je rekordné číslo. Upozorňuje, že zbieranie tohto vo všeobecnosti najdôležitejšieho predmetu zberateľstva v minulosti rástlo aj s rozmachom polygrafického priemyslu. Etiketa sa získava priamymi kontaktmi s pivovarmi, bežnou technikou odliepania, pričom cieľom je, aby bola nepoškodená.

Obchod alebo partnerstvo

„Klub funguje aj preto, aby sa dalo ľahšie komunikovať s pivovarmi, ktoré by etikety našim členom mohli dávať, prípadne predávať za symbolickú cenu. Veď je to pre nich najlacnejšia reklama,“ vraví Ivan Ozábal. Lenže vzťahy s nimi nie sú vždy najlepšie, hlavne v prípade veľkých pivovarov. Často je ťažké presvedčiť nových majiteľov, aby boli partnermi zberateľov a podporovali ich. „Mrzí ma, že viaceré pivovary nemajú záujem takto sa propagovať a správajú sa k nám výsostne obchodne. Berú nás skôr ako príťaž. Ale my s ich predmetmi pracujeme, posúvame ich, dostávame ich do sveta.

V Čechách to funguje lepšie, ale tiež skôr pri menších pivovaroch. Ibaže tých je tam oveľa viac ako u nás,“ vraví Ozábal. Skrat nastáva i preto, lebo práca so suvenírmi otvára zberateľom priestor na obchodovanie s nimi. Sú takí, ktorí lacno získané suveníry skúšajú predať za premrštené ceny, i takí, ktorí sú ochotní zaplatiť za vytúžené kúsky desiatky aj stovky eur. Cena etikety či fľaše sa však zvyšuje predovšetkým vekom, históriou, exotickosťou a množstvom výskytu, podobne ako je to pri artikloch vo filatelii či v numizmatike.

Sto odborov

Pivovarníctvo je dynamické odvetvie, ktoré každý rok prináša nové veci týkajúce sa technológie výroby alebo vlastnej prezentácie piva. Pivovary pravidelne obmieňajú vizuálne prvky obalov, najmä etikety, ktoré majú zaujať kupujúceho alebo konzumenta piva. Preto každý prírastok do zbierky poteší a zároveň posilní fanúšika v odhodlaní zbierať ďalej. „Zbieranie pivných suvenírov je hobby ako každé iné,“ hovorí Miloš Nutil, terajší šéf Slovenskej asociácie histórie pivovarníctva.

Dnešní zberatelia podľa prehľadov vlaňajších zbierok svoju činnosť zameriavajú na viac ako sto odborov. Zbierajú predmety, ktoré sa používajú pri predaji a tvoria súčasť obalu, alebo pri konzumácii a propagácii piva. Nutil potvrdzuje, že v minulosti bolo zbieranie pivných suvenírov výlučne mužskou záležitosťou. Situácia sa veľmi nezmenila, ale dnes je v asociácii registrovaných päť žien. „Na zberateľských stretnutiach sa však neformálne zúčastňujú mnohé ženy, ktoré pravidelne sprevádzajú svojich partnerov a aktívne sa zapájajú do zbierania,“ hovorí. „Lenže za posledných päť rokov počet členov rastie iba mierne. Aj keď ročne pribudlo pár nových zberateľov, starší nás zase opustili.“

Domáce múzeum

Najväčším zberateľom pivných etikiet na Slovensku je pán Ondrej Orlovský z Košíc. Vlastní najväčšiu zbierku z celého sveta v počte viac ako 260 000 kusov a je v tomto smere najznámejším slovenským zberateľom. Za ním sa radí Ján Pokrievka z Martina. Zbieraniu pivných suvenírov sa venuje už takmer tridsať rokov. Dlho zbieral len pivné etikety, ktorých má v zbierke viac ako 190 000 kusov zo 189 štátov sveta. Neskôr pribúdali aj ďalšie pivné suveníry.

Dnes patrí medzi najvšestrannejších slovenských zberateľov. „Samozrejme, že pri takomto rozsiahlom hobby sú potrebné vhodné priestory na uloženie suvenírov, čo v mojom prípade znamená, že som vytvoril v rodinnom dome malé pivovarnícke múzeum, kde väčšinu exponátov trvale vystavujem a dopĺňam,“ vraví Pokrievka. Ako jeden z viacerých zabezpečil dnes už obľúbenú a vcelku bežnú súčasť kuchyne – malý domáci pivovar, takže priateľov hostí vlastným pivkom.

Na pivné etikety presedlal zo zbierania odznakov, žiadala sa mu zmena. Medzi kolegami, ktorí sa pivným suvenírom už venovali, sa rýchlo zorientoval a vytvoril si základ novej zbierky. „Často som svedkom toho, že naše hobby spájajú ľudia s pivármi, čo je veľmi zlá a nepravdivá predstava. Zberateľstvo je predsa o niečom úplne inom.“

Nič nepribudne samo

V množstve rôznych suvenírov je ťažké vyberať, čo je najcennejšie. Ani Ján Pokrievka nemá na túto otázku jednoznačnú odpoveď. K niektorým častiam svojej zbierky má jednoducho bližší vzťah, a tak si ich aj viac váži. „Pri etiketách sú to určite niektoré exotické štáty, o ktorých mnohí ľudia ani nevedia, že existujú,“ hovorí, „vlastním napríklad asi tri a pol tisíca etikiet z Číny a aby som sa v nich vyznal, musel som trochu preniknúť do tajov čínskeho písma, čo nebolo jednoduché.“ Najcennejšie sú teda suveníry, ktoré sa ťažko získavajú, či už z hľadiska ich histórie, množstva, kvality, účelu použitia, alebo z geografického hľadiska.

Prečo sa dobrý zberateľ vždy poteší prírastku do zbierky, či ide o bežný exemplár, alebo o voľačo vzácnejšie? Podľa Pokrievku je dôvod jednoduchý - nič vám samo do zbierky nepribudne. K získaniu suvenírov treba vyvinúť osobnú aktivitu, chodiť na burzy, navštevovať pivovary, zberateľov a písať si. „Nepatrím k ľuďom, ktorí nový materiál položia do zbierky a tým sa to pre nich končí. Každý takýto predmet je v podstate malé umelecké dielko a zaslúži si, aby sme o ňom vedeli viac,“ vraví. Hlavne zberateľstvu pivných etikiet vraj vďačí za to, že veľmi dobre spoznal svet, históriu, kultúru a zvyklosti ľudí z mnohých krajín a ovláda základy viacerých jazykov.

Pomaly nie je čo zbierať

Pre Jána Pokrievku sa zberateľstvo pivných suvenírov stalo doživotným hobby. „Keď si uvedomím, koľko voľného času som venoval tvorbe zbierky, cestovaniu po burzách, pivovaroch, na zájazdoch, koľko peňazí som do toho investoval, tak to ani inak nejde,“ hovorí. Popri uplynulom desaťročnom šéfovaní zberateľskej asociácie je i hlavným redaktorom časopisu Pivné hobby a od roku 1992 aj predsedom Klubu zberateľov Porter club v Martine. S hnutím je mnoho rokov tak úzko spätý, že si ani nevie predstaviť, že by to prerušil alebo ukončil. Našťastie ho v tom rodina stále podporuje.

Zberateľské hnutie v oblasti pivných suvenírov prešlo v posledných rokoch výraznými zmenami. „Najdôležitejšie je, že sa nám podarilo zjednotiť zberateľské kluby pod asociáciu, že vydávame vlastný časopis a dokážeme na Slovensku zorganizovať raz do roka významné a veľké medzinárodné zberateľské podujatie európskeho charakteru,“ hovorí. Na druhej strane však, a nielen podľa neho, na zberateľské hnutie negatívne zapôsobili zmeny v slovenskom pivovarníctve.

Čo sa týka slovenského zberateľského materiálu, pri súčasnom malom počte pivovarov nie je pomaly čo zbierať. Do zberateľstva prenikol trhový mechanizmus, ceny si určuje každý sám a často sú neadekvátne ich skutočnej hodnote. Preto sa viacerí zberatelia venujú len istým vybraným kategóriám pivných suvenírov. „Som však rád, že na Slovensku nejde len o doménu starších ľudí, ako to je v niektorých iných krajinách. Je medzi nami už slušne zastúpená aj mladšia generácia.“

Zdroj: Domacnost Sme.sk | Autorka: Eva Andrejčáková | Foto: Peter Žákovič, archív Ivana Ozábala a Jána Pokrievku