Rastal









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam

Ostatní pivní dění


Pivovary Braumeister

Obřadní síň by měla v budoucnu vzniknout v prostorách bývalého pivovaru v Dolním Dvořišti. Jak rychle se projekt vydaří, záleží samozřejmě opět na penězích.

Všechno je to otázka peněz. Nyní se bude teprve provádět demolice přístavku. Výhledově je to projekt ještě na pár let,“ řekla včera starostka obce Helena Panská.

Podle slov starostky by v objektu neměla vzniknout ale jen obřadní síň. Prostory jsou vhodné například i pro různé výstavy. „Chceme tam toho udělat více, obřadní místnost je ale prvořadá,“ uvedla Panská.

Objekt pivovaru pochází z dob, kdy bylo Dolní Dvořiště ještě městem. Tehdy si vařilo své pivo.

Zdroj: Českokrumlovský deník.cz | Autor: Václav Votruba


Pivní tácek od Herolda, pivní etiketa ze Šumavy nebo pivní korunka s vyobrazením Tatranského zámku. To jsou vítězové sobotní celostátní soutěže sběratelů pivovarských suvenýrů i se zahraniční účastí.

Sběratelé čehokoliv, co se týká piva, se v sobotu dopoledne sešli v Domě armády v Táboře, aby na 15. ročníku celostátní soutěže o nejhezčí pivní etiketu, sérii etiket, pivní tácek a korunku zvolili vítěze za rok 2008. Výsledky byly velmi těsné, jednoznačně se ale vítězilo v pivních etiketách a táckách.

Za místní sběratele bodoval Jiří Čunát ze Skrýchova u Opařan a Marián Jamrich z Tábora, kteří obdrželi první a druhé místo se svými pivními etiketami. Parkán klub Tábor, který setkání organizoval, se umístil mezi soutěžícími kluby na třetím místě se svou sérií etiket. Druhé místo za nejhezčí pivní korunku získal Jan Šimák z Dražiček, na třetí příčce se umístil Josef Rejlek ze Soběslavi, který podle Parkán klubu disponuje největší sbírkou pivních korunek z místních sběratelů.

Etikety:

1. Měšťanský pivovar Strakonice, Král Šumavy

2. Žatecký pivovar, Hlava tygra

3. Pivovar Primátor, Tatranský zámok

Tácky:

1. Pivovar Herold

2. Žatecký pivovar

3. Plzeňský Prazdroj

Korunky:

1. Pivovar Primátor, Tatranský zámok

2. Rodinný pivovar Bernard, Portrét Bernarda

3. Žatecký pivovar, Podobizna baronky

K rozsáhlým sbírkám se podle sběratelů "člověk dostane různě". Vítěz s nejhezčí etiketou Jiří Čunát musel podle svých slov někdy podplatit i číšníka. "Někdy jsem za půllitr musel číšníkovi zaplatit panáka. Po našem členovi, který již zemřel, jsem odkoupil sbírku dvaceti tisíc pivních etiket, to je tak jedna přeplněná krabice od banánů. A tak jsem si svou dosavadní rozšířil na třicet pět až čtyřicet tisíc etiket," informoval Čunát, který svou zálibu provozuje již od roku 1996.

Specialitou zahraniční návštěvy, sběratele Luboše Piroha z Liptovského Mikuláše, je sbírání popelníků. "Popelníků mám asi dvě stě kusů a to nekouřím. Popelníky se moc nesbírají, to jsem možná jediný, nevím. Dále sbírám také pivní sklo a stojánky na tácky," odpověděl zaměstnanec slovenských drah a ocenil pivní etikety, které se v soutěži a na setkání objevily. "Etikety jsou vážně pěkné, tácky jsou na tom hůře. Nejvíce se mi ale líbí samotná soutěž, je to dobrý nápad," naznačil a dodal, že pokud dostane na dráze volno, přijede do Tábora i na další setkání.

Na svou velkou sbírku 1340 kusů pivního skla si musel Marián Jamrich z Tábora, který se sběratelství věnuje od roku 1987, zařídit sklep. "Je to soukromý rodinný sklep v Lužnické ulici v Táboře, ale nebráníme se návštěvám z řad veřejnosti k nakouknutí. V létě je dokonce můžeme občerstvit pivkem. Sklenice sbírám, ale také kupuji a prodávám," naznačil Jamrich s tím, že jednu místnost ještě potřebuje dodělat.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Táborský deník.cz | Autor: Daniel Vacek


Pivní sběratel pivo nepije

[pondělí, 9. březen 2009]

Jaroslav Špetka už skoro třicet let sbírá vše, co se točí kolem piva.

Foto

Jaroslava Špetku byste doma zastihli jen opravdu výjimečně. Devětatřicetiletý muž, jehož civilním povoláním je práce v počítačové firmě, je buď v zaměstnání nebo na své chalupě u Skašova na jižním Plzeňsku, a nebo jezdí po světě, aby rozšířil své sbírky. Už skoro třicet let sbírá vše, co se točí kolem piva. Jeho prvními exponáty byly obyčejné papírové pivní tácky.

Kdo vás ke sbírání pivních tácků vůbec přivedl?

Řekl bych, že rodiče a prarodiče. Občas jsem jako dítě chodil vyzvedávat dědu do hospůdky a vždycky než dopil poslední pivo, hrál jsem si s tácky na stole. Všechny byly stejné. Bílé a na nich červené logo Jednoty. Někdy v sedmdesátých letech jsem byl s rodiči na prázdninách v tehdejší NDR a tam jsem pár tácků sebral. Byly barevnější a hezčí, tak jsem si řekl, že je vezmu dědovi ukázat.

Co na ně říkal?

Že jsou hezké, ale že by ho spíš zajímalo to, co se na ně pokládá (smích).

Takže jste je dal do krabice a začal shánět další?

Já jsem si je vystavil do knihovny a táta mi pak přivezl z nějaké služební cesty do Bulharska další. To sbírání začalo tak nějak postupně, nezbláznil jsem se do něj naráz, ale asi dva roky nato už jsem měl sbírku čítající asi 50 kusů.

Kolik jich máte dnes?

Pivních tácků asi dva tisíce, ale začal jsem sbírat i ostatní věci spojené s pivem. Etikety, plechovky, láhve a tak. Právě ty mě poslední dobou zajímají nejvíc…

Vždyť jsou všechny stejné…

Myslíte? Před sto lety měl každý pivovar své vlastní láhve s vyleptaným označením a etikety neexistovaly. Ty se začaly používat až ve čtyřicátých letech minulého století.

Je takový koníček finančně náročný?

Pokud se bavíme o současných exemplářích, tak samozřejmě není. Když někdo z mých známých někam jede a dá si tam pivo, etiketu prostě odlepí a přiveze mi ji. Pokud ale bude řeč o historických exponátech, pak je to něco jiného.

Foto

Jakou cenu může mít taková stará láhev od piva?

Řeknu to asi takhle. Když budete nějakou raritní láhev shánět na sběratelské burze, dáte za ní i deset, patnáct tisíc korun. Poslední dobou se mi ale podařilo sehnat pár opravdu výjimečných kousků na internetových aukcích. Láhev z jarošovského pivovaru z roku 1930 jsem koupil na aukru za tři tisícovky. Plechovky tak drahé nejsou, nevyrábí se tak dlouho. Tam jsou cenné hlavně série, například jeden španelský pivovar dělal při mistrovství světa ve fotbale v roce 1982 sérii plechovek s takovým tím maskotem ve tvaru pomeranče. Každá z těch plechovek má cenu zhruba padesát korun, ale dohromady jde o několik tisíc…

Máte je?

Bylo jich celkem dvacet, chybí mi tři, ale dvě z nich jsem teď objevil na internetové aukci E-bay.

A co pivní tácky?

Ty drahé nejsou. I za ty raritnější z exotických zemí zaplatíte řádově desítky korun za kus. Tím myslím papírové tácky. Keramické nebo skleněné jsou pochopitelně dražší, předválečný porcelánový tácek se dnes dá bez problémů prodat i za dva nebo tři tisíce korun, samozřejmě podle toho, kolik jich bylo vyrobeno.

Jakého exponátu si vážíte nejvíc?

Když nepočítám právě ty historické láhve, jsem nejvíce hrdý na ten první, původní, pivem rozmáčený ošklivý tácek z hospůdky v Branné. Ten s tou Jednotou…

Máte nějakého ´modrého mauritia´, po kterém toužíte a chybí vám?

Modrého mauritia snad ani přímo ne. Poohlížím se po etiketách vydaných v malých sériích. I za socialismu se třeba před Vánoci objevilo pár láhví piva, která měly jinou etiketu. Dělali to třeba v Berouně s “vánočním berounským medvědem”, nebo v Lanškrouně s “vánočním ležákem”. Nic převratného, ale těch sérií bylo tak málo, že se strašně špatně shání. Problém je i s některými finskými nebo obecně skandinávskými značkami.

Proč?

Finsko zažilo skutečně tvrdou prohibici a i dnes se dá v hospodách a obchodech koupit většinou jen lehké pivo. Dlouho jsem sháněl třeba láhev od piva Karhu III.

Sehnal jste ji?

Přivezl mi ji kamarád, který tam jezdí lovit ryby. Říkal, že život ve Finsku musí být v tomto směru příšerný (smích). Tam prostě nemůžete jít do hospody a nalít do sebe deset silných piv a pět panáků vodky…

To je u nás ale poměrně oblíbená forma trávení víkendových večerů. Jak to Finové řeší?

Sednou si na trajekt a vyjedou do mezinárodních vod. Na každém takovém trajektu je samozřejmě obchod plný chlastu. Takže se opijou do bezvědomí a loď je odveze zase domů…

Předpokládám, že rozšiřování takové sbírky s sebou nese i příjemnou nutnost konzumovat obsah vašich exponátů…

Budete se divit, ale já pivo skoro nepiju. Vždycky si srknu a zbytek naliju manželce… Proto má pro mé hobby takové pochopení (smích).

Kolik kusů k dnešnímu dni celkově čítá vaše sbírka?

Už jsem mluvil o tom, že tácků mám asi dva tisíce, etiket zhruba třikrát tolik. Na láhve jsem se vrhl docela nedávno, takže těch mi doma odpočívá zatím asi 150, ale nebojte, další budou!

Zdroj: Plzeňský deník.cz | Autor a foto: Gerald Weschke


Video: Černé nebo světlé pivo?

[neděle, 8. březen 2009]

Jihočeský tmavý ležák se tento týden začal vyvážet na Ukrajinu. Jaký úspěch tam bude mít je zatím ve hvězdách. My jsme se ale vydali podívat jak si tento tmavý mok stojí u jihočeských pivařů.

Zdroj: RTA.cz


Domy Becherovky koupil Holoubek

[pátek, 6. březen 2009]

Komplex šesti budov na třídě T. G. Masaryka v centru města, které patřily Becherovce a byly od loňského léta prostřednictvím realitní kanceláře na prodej, má svého kupce — je jím karlovarský podnikatel Karel Holoubek.

Prodej budov Becherovky v centru města potvrdil i Holoubek, který je nyní v zahraničí. „Ano, koupili jsme ty objekty a mám pro ně do budoucna připravený záměr,“ řekl podnikatel s tím, že Muzeum Becherovky chce v objektu i nadále zachovat.

Chtěl bych ale využít rozsáhlých sklepů k vybudování malého pivovaru s restaurací,“ prozradil Holoubek, který svůj nápad přirovnal k Novoměstskému pivovaru ve Vodičkově ulici v Praze. Také tento dům je totiž ve vlastnictví společnosti Karel Holoubek.

Podnikatel, který mimo jiné vlastní hokejový klub HC Energie Karlovy Vary, dostihové závodiště s golfovým hřištěm a provozuje karlovarskou teplárnu, si už před časem koupil ochrannou známku na pivo Karel. To se vyrábělo v karlovarském pivovaru až do jeho sloučení pod Plzeňské pivovary.

Právě pivo Karel bude zřejmě hlavním produktem malého pivovaru, který má vzniknout ve sklepích Becherovky. Původně zamýšlel Holoubek umístit malý pivovar do sklepů v blízkosti zrekonstruovaného sídla firmy na Zámečku v Doubí. Teď však vidí příhodnější místo v Becherovce.

Komplex bývalého ředitelství se stáčírnou likérky, sousední domy, ale například i dům na Dr. Davida Bechera 24 (dům s pasáží, ve kterém mimo jiné sídlí advokátní kanceláře, bar nebo regionální redakce) jsou totiž propojeny rozsáhlým společným sklepením.

Zdroj: Karlovarský deník.cz | Autor: Autor: Petr Zahradníček | Kráceno


Pivovar Carlsberg Srbija d.o.o. by měl do konce prvního pololetí tohoto roku dokončit loni zahájené investice v hodnotě 50 milionů € na rozšíření výrobních kapacit do 2,5 milionů hektolitrů piva ročně a systém zpracování odpadních vod, dozvěděla se agentura Tanjug v uvedené společnosti.

Od roku 2004, kdy pivovar v Čelarevu převzal zahraniční investor, dosáhnou celkové investice 160 milionů €.

Carlsberg díky takto vysokým investicím do rozšíření provozu loni vyrobil a prodal přibližně 1,5 milionů hektolitrů piva, což je o deset procent více oproti roku 2007.

Z tohoto množství byla pětina, neboli 338 000 hektolitrů, prodána v sousedních zemích, uvedl generální ředitel pivovaru v Čelarevu Aleksandar Radosavljević.

Pivovar Carlsberg plánuje i v tomto roce zvýšení výroby piva bez ohledu na nedávné zvýšení spotřební daně v Srbsku, uvedl Radosavljević, který byl nedávno jmenován náměstkem generálního ředitele společnosti Carlsberg – jihovýchodní Evropa.

Zdroj: New Balkan.cz | Autor: nb-press


Je čím dál populárnější, zároveň jej ale opřádá spousta mýtů a pomluv. Řeč je o nealkoholickém pivu.

V našem testu jsme vyzkoušeli, jestli po vypití nealkoholického piva skutečně policistům nenadýcháte.

Princip testu byl jednoduchý. Po každém vypitém nealkopivu nám dal jihlavský strážník dýchnout do přístroje, který policisté používají při silničních kontrolách. Celkem jsme vypili šest piv a uskutečnili jsme 13 testů.

Výsledek byl totiž překvapivý. Bezprostředně po vypití nealkoholického piva tester ukázal v dechu přítomnost alkoholu a to až do hodnoty 0,4 promile. Nadýchat takové množství při policejní kontrole, můžete rovnou začít šetřit na pokutu.

Lidé nealko pivo pijí, jen když musí

Proto jsme po každém vypitém pivu provedli ještě jeden kontrolní test a to zhruba pět minut po vypití piva. Výsledek byl přitom vždy stejný. Zatímco ihned po vypití piva byl test vždy pozitivní, po pěti minutách byl už organismus čistý a přístroj ukazoval nulu.

"Výsledek testu ukázal, že ihned po vypití piva se v dechu alkohol nachází. Po vydýchání za zhruba pět minut už je ale hladina alkoholu nulová,“ potvrdil i náš testující strážník Petr Procházka.

A rada na závěr? Jste-li řidič, můžete se na nealkoholické pivo spolehnout, vždy ale po jeho vypití neusedejte za volant okamžitě, ale až za pár minut.

V pití nealkoholického piva je lepší být střídmý. Ne snad kvůli nebezpečí opilosti, ale spíše kvůli plynulosti jízdy. Test totiž prokázal ještě jeden fakt. Nealkoholické pivo je silně močopudné.

Zdroj: tn.cz | Autor: Dušan Vrbecký


Svoji novou knihu Vaření piva v českých zemích a zaniklé pivovary na Sokolovsku představil v úterý večer historik Jiří John. Slavnostní křest, který se konal v sokolovském klášteře, si lidé nenechali ujít. Přišli totiž za autorem, aby mu vzdali hold a požádali ho o autogram.

Pro 85letého historika to byl velký okamžik, neboť knihu připravoval celý rok a na její vydání se hodně těšil. Publikace obohacená o 150 dobových fotografií vyšla v nákladu 600 kusů. K dostání bude v sokolovské firmě Fornica či místním infocentru.

Zdroj: Sokolovský deník.cz | Autor: Milan Hloušek


Pivaři už vědí, na jaké pivo by měli v nejbližší době zajít. V Brně bylo totiž vyhlášeno nejlepší pivo roku 2009.

Prestižní ocenění Zlatý pohár Pivex 2009 v hlavní kategorii ležáků získalo pivo Březňák, všeobecně méně známý produkt pivovaru Velké Březno. "Tento výrobek je skutečně znám především v severních Čechách, kde má také největší odbyt, lahvové je ale k dostání po celé republice,“ řekl Jiří Daněk, obchodní ředitel společnosti Drinks Union, která pivovar ve Velkém Březně vlastní.

Svého vítěze má i kategorie výčepních piv, kde dominoval Velkopopovický kozel. Milovníci nealkoholického piva by měli vyzkoušet pro změnu přerovského Zubra.

Kdo ale dává přednost jiným značkám, nemusí mít strach. Podle odborníků, kteří o výsledích soutěže rozhodovali, se totiž v České republice špatné pivo nevyrábí. "Naše piva jsou obecně velmi dobrá a výsledky soutěže vlastně jen odráží chuť a momentální náladu porotců, kteří se například zaměří na určité specifické vlastnosti vzorků,“ vysvětlil ředitel Výzkumného ústavu pivovarského sladovnického Karel Kosař.

Podobný názor má i další z odborných poradců, soudní znalec v oboru pivovarnickém Antonín Kratochvíle: "S pivem je to jako se ženami. Je lepší blondýna nebo černovláska? Každému se prostě líbí jiná.

Zdroj: tn.cz | Autor: Dušan Vrbecký


Kulinářské zázraky stejně jako půvaby dobrých vín Brňanům slibuje čtvrtý ročník veletrhu gastronomie, hotelových služeb a veřejného stravování G+H. Tři dny veletržních požitků v úterý zahájil sedmnáctý galavečer pivovarníků a sladovníků. Vyvrcholil vyhlášením výsledků klání o nejlepší piva roku 2009.

Foto

Slavnostního večera v hotelu Voroněž se zúčastnil i jihomoravský hejtman Michal Hašek. Soutěžilo tam čtyřicet pivních značek a předání zlatých pohárů Pivex – pivo 2009 provázelo nadšené očekávání výrobců. „Oceněné pivovary vědí, že v soutěži uspěly. Přesné výsledky ale neznají,“ vysvětlil ještě před vyhlášením Richard Morávek z organizátorského týmu. Ačkoliv dvoukolové hodnocení proběhlo už v říjnu a lednu, výsledky tak zůstaly až do úterního večera tajemstvím.

O volbě vítězného zlatého moku rozhodovala v každé dvacítka zkušených sládků. Kromě nezávislých expertů se anonymní degustace vzorků zúčastnili i sládci soutěžících pivovarů. „Úspěchu si vážíme tím víc, že naše pivo ocenili odborníci konkurence,“ vysvětlila Hana Matulová, mluvčí přerovského Pivovaru Zubr. „Pivo vyrábíme tradiční způsobem, stejně jako před stovkami let. Naší specialitou je dvojí chmelení a také zkrácené kvašení nealkoholických piv,“ nechala Matulová nahlédnout pod pokličku soutěžního úspěchu.

Veřejnosti nepřístupné veletrhy slibují nabitý program také v příštích dnech. „Představíme sto sedmdesát vystavovatelů ze třinácti zemí,“ uvedl mluvčí veletrhů G+H a Vinex Martin Střítecký. „Přestože i obor gastronomie pociťuje dopady hospodářské krize, letošní veletrhy si na nezájem vystavovatelů nestěžují. Na čekací listině dokonce zůstali zájemci, pro které veletrh nemá kapacitu,“ dodal Střítecký.

Zdroj: Brněnský deník.cz | Autor: Lucie Hrabcová | Foto: Drahomír Stulír


Letošního 17. ročníku odborné degustační soutěže piv Zlatý pohár Pivex – Pivo 2009 se zúčastnilo 18 pivovarů s celkovým počtem 40 značek piv.

Soutěž piv proběhla ve třech kategoriích – světlé výčepní pivo (16 piv), světlé ležáky (16 piv) a nealko piva (8 piv). Soutěž spolupořádají Veletrhy Brno, a.s. a SNIP & CO, reklamní společnost, s.r.o. Odborným garantem degustací je Výzkumný ústav pivovarský a sladařský v Praze. Soutěž je uznávána pivovarskými odborníky za jedno z nejprestižnějších a nejvýznamnějších degustačních hodnocení piva v České republice.

Ve dvoukolové anonymní degustaci pod dohledem notáře, zástupců odborného garanta a organizátora soutěže se hodnotila především chuť piva, jeho plnost, vůně, říz, hořkost i další eventuální chuťové vlastnosti či jiné příznaky (např. barevnost, jasnost apod.). V obou kolech soutěže jsou u všech vzorků piv prováděny také laboratorní rozbory a senzorická hodnocení VÚPS Praha. Výsledky obou kol se sčítají, přičemž se zveřejňuje pořadí piv umístěných na prvních třech místech v celkovém pořadí. Vítěz obdrží „ZLATÝ POHÁR PIVEX“. Piva, která v obou částech soutěže dosáhla mimořádných výsledků (dle zvláštních kritérií) a neumístila se na prvních třech místech obdržela „CERTIFIKÁTY KVALITY“.

Výsledky soutěže byly oficiálně vyhlášeny v Kongresovém centru hotelu Voroněž v Brně na Galavečeru pivovarníků a sladovníků v úterý 3. března 2009 v předvečer zahájení Mezinárodního veletrhu gastronomie a hotelových služeb G+H 2009.

ZLATÝ POHÁR PIVEX – PIVO 2009 - výsledky 17. ročníku degustační soutěže piv

KATEGORIE SVĚTLÝ LEŽÁK (11–12% EPM)

1. Místo – BŘEZŇÁK ležák světlý - DRINKS UNION a.s.

2. MÍSTO RADEGAST Premium - Plzeňský Prazdroj, a.s. – pivovar Radegast

3. MÍSTO STAROBRNO Medium - STAROBRNO, a.s.

KATEGORIE SVĚTLÉ VÝČEPNÍ PIVO (DO 10% EPM)

1. Místo – VELKOPOPOVICKÝ KOZEL světlý - Plzeňský Prazdroj, a.s. – pivovar Velké Popovice

2. MÍSTO ZUBR Gold - Pivovar ZUBR a.s.

3. MÍSTO KRUŠOVICE MUŠKETÝR - Královský pivovar Krušovice a.s.

KATEGORIE NEALKOHOLICKÉ PIVO

1. Místo – ZUBR Free - Pivovar ZUBR a.s.

2. MÍSTO RADEGAST BIRELL - Plzeňský Prazdroj, a.s. – pivovar Radegast

3. MÍSTO STAROBRNO FRÍÍ - STAROBRNO, a.s.

CERTIFIKÁTY KVALITY za vyrovnanou kvalitu za ročník 2009 obdržela tato piva:

KATEGORIE SVĚTLÝ LEŽÁK

LITOVEL Premium Pivovar Litovel a.s.

VELKOPOPOVICKÝ KOZEL Medium Plzeňský Prazdroj, a.s. – pivovar Velké Popovice

GAMBRINUS Premium Plzeňský Prazdroj, a.s. – pivovar Plzeň

KATEGORIE SVĚTLÉ VÝČEPNÍ PIVO

GAMBRINUS Světlý Plzeňský Prazdroj, a.s. – pivovar Plzeň

STAROBRNO TRADIČNÍ STAROBRNO, a.s.

KATEGORIE NEALKOHOLICKÉ PIVO

LITOVEL Free Pivovar Litovel a.s.

PRIMÁTOR Nealko Pivovar Náchod a.s.


Velcí pijáci piva jsou ohroženi srdečním selháním. Naopak mnohem menší riziko hrozí sportujícím konzumentům mírného množství vína.

"Vypití například čtyř půllitrových sklenic piva zatíží organismus dvěma litry tekutin. Pro srdce je to velmi namáhavé, nestačí tolik tekutin přečerpat. U těchto náruživých pijáků dochází časem ke zbytnění srdce," uvedla vedoucí Centra pro chronické srdeční selhání Marcela Schejbalová. Naopak konzumace malého množství vína, tedy zhruba dvou decilitrů denně, podle ní blahodárně působí na krevní oběh i srdeční činnost.

Srdeční selhání je stav, kdy srdce není schopné dodat okrajovým tkáním dostatek kyslíku a dalších živin. Srdce nemůže správně fungovat jako pumpa. Příčinou je řada chorob, které buď poškozují přímo srdeční sval, nebo jinak brání jeho funkci. Na selhání srdce se nejvíce podepisuje ischemická choroba srdeční a dlouhodobý vysoký tlak.

Schejbalová uvedla, že deset procent lidí starších 70 let trpí ve vyspělých zemích touto chorobou, polovina pacientů umře do čtyř let. V Česku se ročně zjistí 40 tisíc nových onemocnění. Choroba se projevuje dušností, únavou, nespavostí a nechutenstvím. Dá se léčit léky, operativně či pomocí implantátů. Poslední možností je transplantace srdce.

Schejbalová upozornila, že důležitá je prevence. "Je to především dodržování správné životosprávy a pravidelný pohyb. Doporučujeme zdravou výživu, málo soli, přiměřené množství alkoholu a denně nejméně půlhodinku rychlé svěží chůze," uvedla. Dodala, že je nutné také včas a dobře léčit vysoký krevní tlak a cukrovku, protože obě tyto choroby negativně ovlivňují činnost srdce.

Nemoc se postupně stává kardiologickou epidemií 21. století. V evropských zemích se vyskytuje u 0,4 až dvě procenta populace, u lidí nad 70 let již v deseti procentech. Není však neobvyklá ani v mladších kategoriích. "Trpí jí například velmi pracovně vytížení manažeři, kteří kvůli práci přecházejí virózy, angíny a jiná onemocnění," dodala Schejbalová.

Zdroj: Regiony24.cz


Čísla hovoří jasně, Češi loni na hlavu vypili opět nejvíce piva na celém světě. Na druhé místo se dostali Rakušané a setřásli tak z našeho zadku již tradiční dvojku Němce.

Jenže těm se to pranic nelíbí. A jejich deník Die Welt okamžitě přišel s vysvětlením, proč Rakušané skutečně Němce překonali. Za vše prý můžou němečtí turisté, kteří pili v Rakousku.

V žebříčku konzumace piva na hlavu pro rok 2008 Češi obhájili první pozici, jako pijani chmelového moku jsme několik let neotřesitelní. Rakušané s nadšením přijali, že loni nebyli třetí, nýbrž druzí. To se ale vůbec nelíbí jiné tradiční pivní baště – Němcům. A ti hned našli vysvětlení, jímž prý byl loňský Evropský fotbalový šampionát, který se konal právě v Rakousku. Do země pod Alpami prý vtrhli masově právě Němci, kteří tak konzumaci piva v zemi výrazně zvýšili.

Podle statistiky vypili Češi loni opět kolem 159 litrů, Rakušané 109,3 litru a Němci 108 litrů piva na hlavu.

Zdroj: Blesk.cz | Autor: Famous


Pivo?!

[pátek, 27. únor 2009]

Jistě znáte ten pocit. Dáte si výborný oběd, moc dobré vepřo-knedlo-zelo, výborný gulášek, nebo úžasnou cmundu. A k tomu jedno pivko. A co Vám kazí dojem z výborného oběda? Není to jídlo, není to obsluha ani restaurace. Je to ten mok, který dle všech zvěstí máme nejlepší na celé této modré (ne zelené) kouli. Ale je to stále ještě pivo?

Možná jsem moc mladý na to, abych uměl zhodnotit kvalitu dobrého piva, možná jsem dost starý na to, abych pil vodu obohacenou pivní tabletkou. Připomíná mi to dny strachu z chřipky, kdy si raději hodím tabletku céčka a dalších těch geniálních vitamínů do vody, abych nebyl nemocný. Jako by někdo hodil do vody tabletku chmele a ječmene a tuto zavádějící chuť zkompenzoval množstvím bublin.

Pivo můžeme jistě rozdělit na dobré a špatné. Také ho můžeme rozdělit na točené a lahvové. Ale upřímně – najde se někdo, kdo neupřednostní krásně orosené, čerstvě natočené, pivo, před lachoutem?

A jsme znovu u toho… Je to opravdu pivo? Pamatuju si na dobu, kdy Gambáč byl značkou kvality. Můj děda měl rád Gambáč, můj táta má rád Gambáč. Já jsem měl rád Gambáč. Bylo to dobré pivo, hořké, plné, prostě pivo. Pak začali plnit láhve tabletkami céčka, ale točené bylo celkem fajn. A dnes? Když jdu hladový cizím městem a říkám si „guláš by bodl“, dívám se po cedulích hospod. Jednak nemám na to, abych si dopřál extraklasa pochoutku z prvotřídní restaurace, a pak stále považuju hospodský guláš za dobrotu, která neomrzí. A když jsem v ulici, ve které na jedné straně svítí Gambáč a na druhé místní pivovar, musím se rozhodnout, kde upokojím své základní pudy a kterému obchodníku dám část svého zdaněného výdělku, aby ho znovu zdanil. Nevím jak vy, ale já si vyberu místní pivovar… A nepamatuju si, kdy jsem nebyl spokojený.

Z našich točených piv si dobrovolně necháme dělat europiva, vodu zrzavé barvy, ovoněnou vůní kdysi dobrého piva, a ověnčenou značkou kdysi výborné kvality, dnes doufající ve výbornou prosperitu v rámci světového trhu zrzavé vody. Bohužel ne piva.

A pokud se mám vrátit k lahvovému pivu… Možná znáte tu klasickou situaci – přijedete k mamce na víkend a v rámci příprav na nedělní oběd jedete na nákup. „Vem si nějaký pivo“ slyším pokaždé. A teď máte dilema. Stojíte v obchodním řetězci se standardní nabídkou piv a víte, že dobré je jen točené. Na druhou stranu víte, že po kachničce se zelím a knedlíkem k nedělnímu obědu, bude lepší pivko než kolalokova limonáda. A je tu dilema. Co mám vzít? Gambáč nebo Staráč? Jedno je voda a po druhém mám průjem. Nebo Budvárek, který je (dobře) točený výborný? Ne, po tom často bolí hlava… Nebo Krušky? Sakra, to raději ne… chuť jistě není tak vodová, ale nikdy nevíte, jestli přijde dřív ten průjem, nebo ta hlava.

Ale opusťme lachouty, ty už asi (bohužel), lepší nebudou. Jsme totiž hrdými členy EU a tak máme hrdá europiva.

Ale člověk chce občas vypnout. A slovo „občas“ je opravdu relativní. Někdo potřebuje vypnout 3x týdně, někdo jednou za měsíc. Ale většina z nás si ráda pivko dá. Dobré pivko. Výborné pivko. Divné céčko v perlivé vodě s bonusem v podobě ranního průjmu neberu za relaxaci u pivka. Ale máme výběr?Když opomenu naše slavná europiva, která do nás buší z reklam z každého rohu, jedno, řekněme celosvětové, pivo u nás je. Plznička je prostě jiná. Ano, nemusí chutnat každému, také není taková, co byla, ale je to Plznička. Někde výborná, někde průměrná, někde hrozná, ale to už nechme trubkám s jejich obsluze. A pokud převedeme slova klasika „lepší teplé pivo, než studená Němka“, tak pak lepší špatná Plznička než jakékoliv z europiv - a nebudeme daleko od pravdy.

Ale co si budeme povídat, i ta Plznička je jednookým králem mezi slepými… A co teď? Já osobně, pokud si chci vychutnat dobré pivo, sednu na kolo a jedu. Jedu 15km směrem na západ a tam si dám výborného Bernarda. Nebo jedu 10km směrem na východ kde na mě čekají libové Svijany. Také si říkáte, v které že to pr***i že bydlím? Je to krajské město, krásné město. Město, ve kterém na hlavním náměstí naleznete desítky hospod a restaurací. Restaurací s europivem nebo Plzničkou. Ta je dobrá, ale já chci pivo. Pivo, které místní restaurace nenabízí. Ano, našel jsem pár putyk, kde mají tato piva, škoda jen, že se na ně člověk bojí jen podívat, natož tam vejít…

Není to nic proti Gambáči a Staráči, není to nic proti Krušám, není to nic proti Plzničce, kterou mám rád. Je to jen o mé chuti, která chce pivo, jak má být.

Sakra to nás není víc takových, co ocení dobré pivo, že se neudrží pěkná restaurace/hospoda/pivnice v centru krajského města, do které by člověk rád zašel?Když už se o pivu mluví jako o národním moku, tak ať tak i chutná, ne jako voda s céčkem a bublinama…

Zdroj: Blog iDnes.cz | Autor: Martin Hovorka


Žatec dostane dotaci na Dočesnou

[čtvrtek, 26. únor 2009]

Tradiční Dočesná je jednou z hlavních kulturních a společenských akcí v kraji.

Město Žatec dostane na pořádání letošní Dočesné dotaci 150 tisíc korun od agentury CzechTourism. Ta žateckou Dočesnou vybrala mezi hlavní kulturní a společenské akce v Ústeckém kraji.

Částka 150 tisíc korun bude použita na cílenou propagaci pivní turistiky ve vybraných tištěných médiích v Rusku, Velké Británii a Německu,“ uvedl Jan Novotný, vedoucí turistického infocentra při žatecké radnici.

Česká centrála cestovního ruchu, CzechTourism, je státní příspěvkovou organizací zřízenou rozhodnutím ministra hospodářství. Jejím hlavním úkolem je propagace ČR v oblasti turistického ruchu.

Zdroj: Žatecký deník.cz | Autor: Petr Kinšt


Bosensko-srbský pivovar Tuzla

[středa, 25. únor 2009]

Třetím největším pivovarem na území Bosny a Hercegoviny je pivovar Tuzla ve stejnojmenném městě, který byl založen v roce 1884. V poslední době byl v tomto pivovaru zaznamenán pozitivní vývoj, na kterém se podílejí tři hlavní činitelé. První z těchto zmíněných okolností je od roku 2006 změna většinového vlastníka, který je rovněž i společníkem pivovaru v Sarajevu. Další záležitostí, kterou se podařilo posledním roce zrealizovat je vysoký odbyt a ještě k tomu zvyšování obratu. Třetím největším důvodem je provedená investice do linky KHS, určené na plnění skleněných obalů o výkonu ve výši 36 000 půllitrových lahví za hodinu. K tomu přísluší i nové etiketovací zařízení Innoket KL 2040, jehož úkolem je opatřit lahve předními a zadními etiketami a etiketami na hrdle lahví. Tato nová generace etiketovacího zařízení pracuje s lepidlem používaným za studena, kde je dosaženo vysokého stupně použitelnosti. Zařízení vyžaduje jednoduchou obsluhu a minimalizované náklady na údržbu při perfektní kvalitě etiketování. Velké využití konstrukčních dílů z ušlechtilé oceli zaručuje nejlepší hygienické podmínky.

Zařízení Innoket KL 2040 pracuje na dvou místech určených k etiketování lahví. Mezitím co na jednom etiketovacím místě je zajišťováno etiketování na přední straně a na hrdle lahve, další přebírá etiketování na straně zadní. Etiketovací místa pracují na rotačním principu s rotačním segmentem, který se pohybuje stále ve směru otáčení. To probíhá prostřednictvím takzvané dvojité zatáčky. Rotační pohyb části etiketovacího zařízení s dávkováním lepidla je prováděn takovým způsobem, aby mohly být etikety stejnoměrně sjíždět z připraveného stohu a být optimálně odebírány. Dále musí být umožněno stejnoměrné dávkování lepidla na etiketu. Studie vlastností KHS linky potvrdily, že celková údržba trvá pouze několik hodin.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autor : Ing. Iva Hvízdalová


Pivní etikety a vše co s pěnivým mokem souvisí, se stalo velkým koníčkem Petra Kučery ze Svitav. O pivo se zajímá už od vojny a dokonce zkouší doma typicky český nápoj také vařit. V minulosti chodil na brigády do svitavského pivovaru, ale celý život pracuje jako technik.

Petr Kučera sbírá pivní etikety. S kamarádem navíc jezdí po pivovarech v Čechách. „V současné době mám více než dvacet pět tisíc etiket z Čech a Slovenska. Sháním je na burzách. Ty nejstarší pocházejí z období před rokem 1948,“ říká Petr Kučera.

Mezi jeho nejoblíbenější pivo patří mok z rodinných pivovarů, které vyrábějí především pro své restaurace. „Plzeň to je klasika. Nejvíce si ale vychutnám nepasterovaný nápoj z malých pivovarů, který nelze koupit v žádném obchodním řetězci. V republice jich je asi sedmdesát,“ dodává Kučera. Před časem se rozhodl, že zkusí pivo uvařit sám doma. Sehnal si potřebné suroviny, přesný recept a vyrobil asi dvacet litrů piva. „Chuťově bylo sice dobré, ale nemělo alkohol. Nebylo řádně prokvašené,“ vysvětluje pivní nadšenec. Včera se pustil do vaření znovu. V kotli začal vařit vodu se sladem. „Samotná výroba piva trvá asi dva měsíce. Vařím vodu se sladem, přefiltruji na mláto, přivedu k varu, přidám chmel. Potom přecedím, dodám kvasnice a nechám deset dní odležet, což je hlavní kvašení,“ přibližuje stručně přípravu Petr Kučera.

Následně pivo nalije do lahví a nechá padesát dní uležet. Rodina mu s vařením nepomáhá, ale v koníčku ho podporuje. Nakonec pivo ochutnává.

Fotogalerii a video naleznete zde...

Zdroj: Svitavský deník | Autor: Iveta Nádvorníková


Drahý benzín? Jezděte na na pivo

[pátek, 20. únor 2009]

V USA není na hlavu velká spotřeba piva. Tedy ve srovnání s českými pivaři. Tak jsou velké přebytky. A co s nimi? Vylít je do kanálu je škoda. Co je tak načepovat do nádrže?

Foto

Zdá se vám to jako pitomost? Ale vždyť pivo je vlastně alkohol. A na něj se dá jezdit úplně v klidu. Jen je potřeba, aby toho alkoholu bylo trochu víc.

V Sierře Nevadě mají stejnojmenný pivovar, který z přebytků piva vyrábí biopalivo. Nejde o nic jiného, než o fermentační proces za účasti kyslíku. Bioethanol se tak vyrobí prakticky stejně, jen jinou technikou jako standardní ekologické palivo z řepky.

Natankovat se dá u speciálního stojanu. Palivo se jmenuje Micro E-Fuel 100. Už z názvu je jasné, že oktanové číslo se rovná stovce, je tedy na hodně vysoké úrovni. A nejlepší na tom je to, že tato tankovací stanice může být prakticky kdekoliv. Musí jen být napojená na elektřinu a přívod vody. Vzadu pak jsou speciální kontejnery se sladem, který je základní surovinou pro výrobu ethanolu. Cena jednoho galonu (3,8 l) paliva je jeden dolar.

Biopalivo jde dělat i doma

V USA je ale domácích kutilů snad ještě víc než u nás. Takže se zde objevil i domácí bioreaktor z PET lahví, který vyrábí biopalivo. Jde vlastně o konverzi oxidu uhličitého pomocí fotosyntézy do energie. Stačí dát biomasu (prostě zelený sliz) do lahví a nechat pracovat slunce a vzduch za vás. Kdo umí anglicky, ten si může vzít z videa ponaučení a takový reaktor si doma postavit.


Zdroj: tn.cz


V Thajsku vznikl ojedinělý buddhistický klášter. Mniši ho postavili z milionu recyklovaných lahví od piva. Celý buddhistický areál je vyhlášenou ekologickou stavbou nového tisíciletí.

Buddhistické kláštery v Thajsku patří k největším turistickým atrakcím jihovýchodní Asie. Mezi nimi teď jistě alespoň na čas vynikne zvláště jeden nový, neboť při jeho stavbě buddhističtí mniši použili recyklované lahve od piva. Zdi i střecha stavby v thajském Khun Han poblíž hranic s Kambodžou už zdálky září lahvově zelenou barvou.

Wat Pa Maha Chedi Kaew známý také jako Wat Lan Kuad znamená "Chrám z milionu lahví" a nachází se v provincii Sisaket asi 640 kilometrů od metropole Bangkoku.

Buddhističtí mniši prý začali lahve od piva sbírat už v roce 1984, tehdy ale netušili, že jim recyklované sklo poslouží ke stavbě chrámu. Nakonec jich shromáždili tolik, že stačily k výstavbě několika budov. Ve finále jim pomohly úřady z okolí, které dodaly ještě více nerecyklovaného skla a vzniklo celkem dvacet klášterních budov – hlavní chrám s pagodovitou střechou nad jezerem, krematorium, modlitebna, hala, vodní věž, toalety pro turisty a sedm malých bungalowů.

Lahve mají svou původní zelenou barvu a dovnitř staveb propouštějí dostatek světla. Navíc se fasády i interiér snadno udržují čisté. Kostra staveb je z betonu, aby poskytla dostatečnou oporu skleněné výplni.

Zelené lahve pocházejí od piva Heineken, zatímco hnědé od thajské značky Chang.

Mniši se rozhodli využít při stavbě chrámu jen recyklované materiály, takže dokonce i mozaika Buddhy je vyrobena z vršků od piva. Podle vedení kláštera bylo při stavbě využito na 1,5 milionu pivních lahví, ale mniši budou sbírat další a své stavby ze skla rozšiřovat.

"Čím více lahví dostaneme, tím více budov postavíme," potvrdil opat San Kataboonyo.

Zdroj: Blesk.cz | Autor: Famous


Zisk dánskeho pivovaru Carlsberg sa v 4. štvrťroku 2008 viac ako strojnásobil, a to vďaka akvizíciám a tiež nárastu tržieb, predovšetkým v Rusku.

V období od začiatku októbra do konca decembra 2008 sa čistý zisk skupiny zvýšil na 124 miliónov dánskych korún (16,64 milióna eur) z 37 miliónov DKK v 4. kvartáli 2007. Tržby skupiny Carlsberg vzrástli na 14,5 miliardy DKK z 10,8 miliardy DKK, čiastočne aj vďaka dokončeniu akvizície pivovaru Scottish & Newcastle.

V tomto roku sa Carslebrg chce sústrediť na znižovanie výdavkov. Štvrtý najväčší výrobca piva na svete verí, že je dobre pripravený na náročné podmienky na trhu v období svetovej hospodárskej krízy. V prípade potreby prijme okamžite nevyhnutné opatrenia. Pivovarnícka skupina neočakáva, že tento rok dosiahne rast predaja vzhľadom na to, že dopyt na európskom trhu sa v dôsledku krízy znižuje.

"Predaj piva sa síce húževnato drží, ale nie je imúnny voči kríze," uvádza sa v správe o hospodárskych výsledkoch pivovaru.

Zdroj O peniazoch Zoznam.sk | Autor TASR



Navštivte nás na Instagramu Reklama na PI