Areál, který vyrůstá místo Knížecího pivovaru v teplické části Trnovany už dostává svoji podobu. Bude zde sedm samostatných provozoven. Největší z toho bude prodejna z obchodního řetězce Penny Market, který je hlavním nájemcem.

Zákazníci zde najdou také prodejny oděvů, bot a také elektro. Mělo by zde také být rychlé občerstvení. V nákresu, který měla možnost redakce Deníku vidět, by to měl být McDonald´s. Jak Deníku potvrdila Drahomíra Jiráková z této společnosti, plánuje firma otevření takovéto restaurace v Teplicích.

V areálu bude také velké parkoviště a vše doplněno zelení. Příjezd i výjezd bude Masarykovou ulicí.

„Nákupní centrum vznikne na nejfrekventovanější městské Masarykově ulici v areálu bývalého pivovaru v blízkosti autobusového a vlakového nádraží. Ideální viditelnost a pohodlné odbočení přes světelnou křižovatku z hlavní městské tepny zajišťuje příjezd motorizovaných zákazníků ze všech částí města,“ píše na svých stránkách společnost InterCora se sídlem v Plzni. Právě ta celou výstavbu připravuje a řídí.

Teplický stavební úřad vydal firmě InterCora stavební povolení v loňském roce. Platí dva roky.

Poslední snahy byly marné

Plány společnosti na výstavbu obchodního centra se však vlečou od roku 2006. Tehdy firma získala povolení k demolici budovy někdejšího pivovaru. Stavební úřad rozhodl o stržení budovy také proto, že nebyla zapsaná na seznamu památek. Odborníci totiž pozdě upozornili na historickou hodnotu stavby, především na cenné barokní klenby ve sklepeních.

Ještě po vydání demoličního výměru se o záchranu Knížecího pivovaru pokusil tehdejší památkář teplického magistrátu Radek Spála. V červnu 2006 podal na ministerstvo kultury jako soukromá osoba návrh na prohlášení souboru budov a sklepů pivovaru kulturní památkou. Jeho kolegové před 20 lety totiž na historický objekt pozapomněli a tak se mohlo stát, že mezi kulturní památky zapsán nebyl.

Ministerstvo kultury České republiky pozdní snahu o záchranu pivovaru svým rozhodnutím z října 2006 nepodpořilo. Investice na rekonstrukci by totiž byly tak vysoké, že z ekonomických hledisek nebylo schopno prosadit prohlášení pivovaru za kulturní památku proti vůli vlastníka.

Pivovar měl poměrně slušnou historii

Zprávy o počátcích pivovaru se různí, ale pravděpodobně vznikl v 16. století. Provoz v něm přerušila třicetiletá válka a obnoven byl až po roce 1670. Budovy propojené podzemními chodbami se rozkládaly po obou stranách silnice. V roce 1859 přešel pivovar na parní provoz. Tehdy zaměstnával 59 dělníků. Starý pivovar byl přestavěn v roce 1876 a v roce 1907 byly postaveny nové budovy mezi silnicí a železniční tratí.

První várka Turner Bier začala 1. března 1908 a roční výstav činil kolem 60 tisíc hl. Na kvalitu trnovanského piva měla vliv horská voda přiváděná z Dubí. Trnovanské pivo a Teplický 12 °C Ležák se zde vařily až do roku 1976.

Od té doby to šlo s pivovarem z kopce. Klima historických sklepení sice nějaký čas svědčilo sýru Niva, který zde dozrával ještě v osmdesátých letech a ten teplický byl údajně jedním z nejlepších.

Podle mínění památkářů byla historicky nejcennější zadní část traktu, takzvaná lahvárna. Nesla znaky barokní stavby.

Mladší generace už ale vzpomíná jen na nevábnou tržnici a někdo možná zažil nepříliš úspěšný pokus o využití podzemních prostor pro pořádání diskotéky.

Fotogalerie zde...

Zdroj: Teplický deník.cz

Motto:

„...a zjistíš, že tvůj výčepní tě vlastně miluje skrze tak krásně načepovanou sklenici plzně..." (Bohumil Hrabal, pivnice U zlatého tygra, 1994)

V krajinách, kde je pevne zakotvená tradícia pitia piva, napríklad v Česku, existuje aj svojská krčmová spoločnosť. Česká „hospoda" sa stáva prostredím svojráznej kultúry, neustáleho stretávania, komunikácie.

Taká bola aj v časoch najhorších: počas vojen, okupácií, totalít a normalizácií. Výstižne o tom píše Bohumil Hrabal: Proto je u mne pití piva svatým časem a dokonce vím, že hostinec a stůl uvnitř má takové právo azylu, jako za starých časů, kdy jste vběhli do kostela a nemohli vás tam zabít. Podepisuji se pod to a seč mé síly stačí, snažím se přispět k tomu, aby pivo zůstalo neopominutelnou součástí kultury, historie i současnosti našeho národa.

Estetika čapovania piva - to je pojem, ktorý si pestujú najmä Česi. Nevýslovná, takmer všetky ľudské zmysly oblažujúca krása, ktorá vzniká, keď sa pivo mesiace ukryté v sude dostáva na svetlo Božie. Tá krása nevzniká len pre samotné pivo, ale aj tým, ako sa pivo skladuje, a najmä, načapuje. Profesionálne načapované pivo je výnimočný estetický zážitok.

Počiatky čapovania

Dnešný spôsob čapovania piva má pomerne dlhý vývoj. V staroveku sa pivo iba prelievalo z veľkých kvasných nádob do menších, z ktorých sa pilo priamo alebo sa z nich nalievalo hosťom. Zariadenia, podobné dnešným výčapom, sa v strednej Európe objavujú až v stredoveku.

Pivá uvarené v dome, ktorý mal právo na varenie, sa často na mieste aj vypilo. Čapovalo sa priamo z ležiackeho sudu v pivnici. Načapovaný džbán či iné nádoby (keramické, drevené, neskôr aj porcelánové a sklenené), sa odniesli na stôl, kde sa pivo rozlievalo do menších nádob. Lepšie krčmy mali v strede stola kameninové platne, na ktoré sa pivo ukladalo, aby vydržalo dlhšie studené.

Prvé výčapy

Existovali však aj také pivnice, ktorých majitelia dokázali pivo pretočiť z ležiackych sudov do menších nádob (12,5- alebo 25-litrových). Veľký sud najskôr položili na drevený stojan a narazili doň drevený kohútik. Aby sa do suda dostal vzduch a pivo mohlo odtekať, musel sa otvoriť plniaci otvor.

Potom stačilo už len prikladať menšie nádoby, ktoré sa vynášali do šenku, aby sa z nich nalievalo hosťom do pohárov. Prvý výraznejší pokrok v čapovaní piva prišiel s konštrukciou ručne ovládaného tlakostroja.

Bol to v podstate excentrickým hriadeľom poháňaný kovový piest tesnený kožou. Ten pomocou dvojsmerných klapiek nasával a tlačil vzduch buď do suda, alebo do tlakovej nádoby. S príchodom priemyselnej revolúcie sa začali vymýšľať a vyrábať aj jednoduché výčapné zariadenia.

Dnes by sme ich nazvali „párty pumpy". Pomocou nich sa pivo čapovalo a zároveň sa sud tlakoval, takže obsah vytekal rovnomerne, bez veľkých problémov. Toto zariadenie bolo prazákladom nám už známych klasických výčapov.

Ku koncu druhej polovice 19. storočia sa v krčmách začala presadzovať módna vlna čapovania piva do fliaš. Spočiatku sa používali fľaše kameninové, neskôr pribudli sklenené.Hrdlo sa zaisťovalo korkovou zátkou, ktorú nahradil keramický uzáver tesnený gumičkou. Fľaškované pivo však nebolo filtrované a pasterizované, takže jeho záručná lehota bola veľmi krátka.

Výčapy v 20. storočí

Obdobie rozkvetu českého aj slovenského pivovarníctva charakterizujú výčapy podobné tým dnešným. Boli to fortieľne spracované exempláre z mosadze alebo z keramiky, tá však bola doménou nemeckých krčiem. Novinkou bolo doplnkové chladenie v podobe vaničky umiestnenej pod výčapnou hlavou, kam sa rúrkovou závitovkou („šnekom") privádzalo pivo zo suda.

Vanička bola naplnená nadrobno nasekaným ľadom a vodou, hlavný vplyv na teplotu piva však malo chladenie v pivnici. Pivo sa do pípy tlačilo pod nízkym tlakom (maximálne 0,8 baru, dnes sa používajú 2 - 3 bary). Zlomovým bodom na čapovanie bolo masové zavedenie chladičov so silnejším chladiacim roztokom, tzv. soľankou, ktorá však aj tak stačila chladiť iba priemerné výtoče piva.

Veľkokapacitné krčmy preto začali stavať chladené boxy a používali 10- až 15-hektolitrové stojaté tanky. Tento stav trval až do roku 1990, keď do hry vstupujú technické servisy, ktoré postupne vznikajú v jednotlivých pivovaroch. Ich technici používajú techniku dodávateľských firiem, alebo sa priamo podieľajú na vývoji vlastných originálnych zariadení (napríklad plzenský Prazdroj).

Učíme sa čapovať

V Česku a na Slovensku existujú dva spôsoby čapovania piva - čapovanie pomocou pákového kohúta a čapovanie piva otočným kohútom. Nevedno, prečo je dnes najbežnejší prvý spôsob, ktorý je náročnejší a zdĺhavejší. Pravda, len za predpokladu, že výčapník má záujem natočiť pivo skutočne profesionálne, teda tak, aby takzvanú suchú penu (čapica bez piva) vytlačila z pohára pena „mokrá" (plná piva).

Na Slovensku sa s tým väčšinou nebabrú, celý proces zjednodušia na minimum. Piť sa to síce dá, ale pena je nechutná, suchá. Čapovaniu pomocou pákového kohúta, ktoré sa používa najmä v klasických českých krčmách (napríklad v hrabalovskej krčme U zlatého tygra), sa hovorí aj čapovanie „na hladinku".

Pri tomto type čapovania vzniká typická hustá smotanová pena, pivo nemá „čapicu" (karfiol), pena je na povrchu jemná a rovná a po napití kreslí na stenách pohára krúžky, takzvané hladinky. Na hladinku sa čapuje tak, že do pohára pomalým pootočením kohúta napustíme trocha peny, pričom pohár je, rovnako ako pri čapovaní pákou, nahnutý do uhla asi 45 stupňov.

V druhej fáze otvoríme kohút na maximálny prietok, pivo steká po stene pohára, ale prúd je bez turbulencií, celkom priehľadný. V tretej fáze ukončíme čapovanie rýchlym uzavretím kohúta. Krígeľ je vtedy plný hustej, mokrej, hojdajúcej sa peny, ktorá sa postupne dvíha.

Nie je faux pas, keď trochu peny pretečie cez okraj pohára, niektorí pivári dokonca považujú tento moment za mierne erotický. V poslednej fáze sa pivo pomaly upokojuje, v pohári sa dvíha jemný závoj bubliniek - rozpusteného oxidu uhličitého. Pivo dobieha veľmi pomaly a zvoľna sa približuje k ryske pohára. To je špecifikum tohto typu čapovania.

Chutné pivo je výsledkom súhry mnohých, často zdanlivo zanedbateľných faktorov. Svoju úlohu tu hrá aj útulné prostredie a príjemná, nevtieravá, ale pozorná obsluha. Dominantným faktorom však istotne zostáva to, ako je pivo načapované.

Nadúva vás po pive?

Rezanie v hrdle, pocit plného žalúdka, neskôr aj nadúvanie - to všetko sú príznaky toho, že v krčme, v ktorej práve sedíte, je pivo presýtené oxidom uhličitým. Ak by majiteľovi krčmy záležalo na tom, aby ste zbytočne netrpeli, stačí, aby pri čapovaní začal používať moderné zmesi technických plynov, napríklad zmes oxidu uhličitého a dusíka. Pritom to nie je žiadna horúca novinka, táto zmes sa objavila na Slovensku už okolo roku 2000.

Tu je prehľad možností, ako naháňať pivo do točky a čo z toho vyplýva:

Čapovanie pomocou vzduchu

Pri tomto type čapovania sa pivo zo sudov tlačí pomocou vzduchového kompresora. Tento spôsob je dnes ešte stále bežný, hoci výčapník nemá úplne pod kontrolou, čo sa do piva dostáva spolu so vzduchom. Ten, keďže prechádza kompresorom, môže obsahovať rôzne nežiaduce látky, najmä ak je krčma pri nejakej dopravnej tepne.

Znečistený vzduch môže pochádzať aj z prostredia samotného kompresora, najmä ak ide o lacnejšie typy, ktoré nie sú určené na potravinárske účely. Negatívny vplyv tohto spôsobu sa prejavuje tiež oxidáciou (okysličovaním) piva, čo znamená, že pivo nie je „rezké" (ako by povedali Česi - nemá „říz"), rýchlejšie starne a jeho kvalita sa rapídne znižuje.

Existuje ešte množstvo faktorov, svedčiacich proti používaniu vzduchových kompresorov, preto už len stručne: vzduch zvyšuje kontamináciu v trúbkach a hadiciach, takže pivo môže získať nepríjemný zápach alebo aj chuť. Nadmerné prevzdušnenie prispieva k množeniu biologickej frakcie v pive, čo znamená, že sa môžu premnožiť „divoké" kvasinky, či dokonca zdraviu škodlivé mikroorganizmy.

To všetko sa odrazí na kvalite: pivo nepríjemne páchne, vznikajú zákaly a dokonca aj alergény, ktoré spôsobujú napríklad bolesti hlavy či prudkú migrénu. Okrem toho stlačený vzduch znižuje obsah oxidu uhličitého (bubliniek) na neželateľnú mieru, navyše má zlý vplyv na tvorbu peny a „plnosť" piva.

Oxid uhličitý a dusík

Prednosťou čapovania pomocou samotného oxidu uhličitého (CO2) je azda len to, že CO2, ako inertný plyn, zamedzuje oxidácii, teda znehodnocovaniu piva. Nevýhodou je, že oxid uhličitý sa pri nízkej teplote nadmieru rozpúšťa v pive, ktoré je ním potom presýtené (a spôsobuje spomenuté tráviace problémy).

Prednosťou dusíka (N2) je to, že je to inertný plyn, ktorý, rovnako ako CO2, zamedzuje oxidácii piva. Pri vyšších teplotách však vytláča z piva prirodzený oxid uhličitý a pivo tak stráca rezkosť.

Čapovanie pomocou zmesi CO2 + N2

Táto technológia čapovania piva je v súčasnosti ideálna. Má tú prednosť, že výčapník môže upravovať pomer plynov podľa typu piva (štandardný pomer je 1:1). Zmes s názvom Biogon sa dodáva v oceľových fľašiach na potravinárske účely, takže je garantovaná mikrobiologická čistota.

Zmes vyhovuje požiadavkám na štandardnú kvalitu piva a obmedzenie mikrobiologického rizika, čo je celosvetový trend. Ak je pivo narazené dlhšie ako deň, táto zmes ho chráni pred zvetraním a podporuje jeho trvanlivosť. Pivo zbytočne nepení, pena je jemná, smotanová.

Jediným „nedostatkom" môže byť zanedbateľné zvýšenie nákladov pri investícii do nového zariadenia (ide zhruba o 1 cent na liter piva). Každý podnikavý krčmár by si však mal uvedomiť, že keď nebude hostí presýtené pivo tlačiť v žalúdku, tak ho aj viac vypijú.

Zdroj: Žena Sme.sk | Autor: Tomáš Čejka

Jedna z nejstarších hospod v centru Ústí nad Labem, Na rychtě, je zavřená. Místo štamgastů se tu pohybují dělníci, kteří ji vyklízejí. Důvodem je chystaná rekonstrukce restaurace na hotel s pivovarem.

Potvrdil to Martin Prachař, jednatel pražské firmy Trade Finance, která je vlastníkem objektu. Rekonstrukce zahrnuje stavební úpravy, dostavbu a nástavbu stávajícího objektu. Ten bude zmodernizován a zvětšen, jednak přístavbou ve dvorní části a také bude zvýšen o jedno patro.

Vizualizace:

Zdroj: Ústecký deník.cz | Autor: Jitka Hadašová

První červnový víkend se Radnická ulice promění v oázu radosti a pohody. Každoroční účastníci vědí, že v těchto dnech, a to konkrétně v pátek 5. a v sobotu 6. června 2009, proběhne již tradiční prezentace produkce malých pivovarů.

Letos můžete ochutnat rozmanité druhy piva a speciality značky Černá Hora, Pegas Brno či Chodovar, další pak přivezou pivovary z Poličky, Vyškova, Náchodu a jiných měst. Tradiční soutěž O zlatou korunku letos bohužel neproběhne, a to z důvodu malého počtu dodaných pivních vzorků.

Po oba dva dny bude probíhat v prostorách již zmíněné Radnické ulice a na nádvoří Staré radnice jarmark s možností občerstvení. Bohatý program zajistí koncerty hudebních skupin, a to vždy od 14.00 hodin. Můžete se těšit na široký repertoár country, folku, trampských písní nebo pop-rocku v podání zajímavých interpretů. Pro příklad uveďme skupinu Poutníci, která skvěle doplní atmosféru teplého letního podvečera.

Zdroj: BKC.cz

Nezastavěný prostor mezi obchodním centrem Convent a ulicí Nerudova v okresním městě by mohl v budoucnu získat nové využití. Investoři, kteří parcelu koupili koncem minulého roku, by na ní rádi vybudovali restauraci s vlastním minipivovarem.

„Pozemek jsme vlastnili zhruba deset let, teprve vloni jsme jej prodali dvěma investorům. Jaké s nimi ale mají přesně plány, to nemohu podrobně popsat,“ sdělil Oldřich Sedlák, člen městského zastupitelstva a majitel žďárské firmy Auto…, jíž tato parcela původně patřila.

K vybudování stylové pivnice s vlastním pivovarem se vesměs pozitivně postavil také žďárský městský úřad. „K výstavbě tohoto objektu jsme dávali vyjádření, které bylo více méně kladné, avšak s několika výhradami. Mezi ně například patří zvýšení počtu parkovacích míst okolo zamýšlené stavby, ten byl původně nedostatečný,“ uvedla Irena Škodová, vedoucí odboru rozvoje a územního plánování.

Mezi další připomínky k novému restauračnímu objektu ve Žďáře nad Sázavou patří ještě nutnost zachovat alej vzrostlých stromů v inkriminované lokalitě a také přístupovou cestu k blízké zastávce městské hromadné dopravy.

Původně se mělo začít stavět v roce 2010, jestli však bude termín dodržen, není jisté.

Zdroj: Žďárský deník.cz | Autor: Jana Ševčíková

Závěr měsíce máje bývá už několik let v Třebíči ve znamení piva – jeho oslav i konzumace. Součástí toho letošního ročníku je neobvyklá výstava pivních etiket v jednom z poschodí knihovny na Karlově náměstí.

Začala v úterý 12. května pod názvem Svět pivních etiket. Organizátorem je předseda třebíčského ETTA CLUBU Zdeněk Hobza.

Ten letos dovrší čtyřicet let své sběratelské činnosti i vedení tohoto klubu ve městě. Psal se 2. leden 1970, když Zdeněk Hobza v Třebíči klub založil.

A sběratelova aktuální bilance? Má 120 000 etiket ze 187 zemí světa. Českých etiket má ve sbírce dvacet tisíc. „Dost těžko se shánějí například etikety z Palestiny či Jemenu,“ říká sběratel.

Klub sběratelů pivních suvenýrů má v Třebíči v současné době 26 členů.

Ve svých sbírkách mají k pivu se vztahující tácky, etikety, láhve, sklenice, reklamní tabule, stojánky na tácky, pivovarské odznaky, plechovky, soudky, tužky s pivovarskými znaky i například účtenky.

Současná výstava v budově knihovny uvádí jen etikety a potrvá do 5. června.

Devadesát devět procent etiket je tištěno na papíru, z minipivovarů jsou známy i samolepky. Vzácné jsou i etikety z malých pivovarů, z nichž se v některých už pivo ani nevaří.

Foto zde...

Zdroj: Třebíčský deník.cz

I letos ožije centrum Trutnova tradičním Pivofestem. V sobotu 13. června se na Krakonošově náměstí bude prezentovat několik pivovarů v doprovodu pestrého kulturního programu. V něm nebudou chybět ani vítězové ankety Marta Kubišová a skupina Buty, pro které jste mohli hlasovat na stránkách www.trutnov.cz, www.trutnovinky.cz, www.okolohradce.cz a www.nachodskyswing.cz. Z pivovarů tu narazí své sudy například Krakonoš, Primátor, Bernard, Svijany, Gambrinus, Pilsner Urquell, Nová Paka nebo Guinness. Už v dopoledních hodinách se na Pivofestu potkají i majitelé automobilových veteránů a určitě i vy s přáteli a kamarády.

Zdroj: Daniel Šafr

Čechy od dob totality, kdy se do západní Evropy podívali jen výjimečně, dělí již dvě desetiletí. O to víc ale mají možností poznávat vyspělé kultury nyní. A platí to i pro pivaře.

Pivovarnická kultura má totiž v každé zemi Evropy své nezaměnitelné zvyklosti. Pro ty, kteří je chtějí blíže poznat, sestavil Plzeňský Prazdroj, největší český exportér piva, evropské pivní desatero.

Ve Velké Británii k pípě

Například koho nebaví chodit si pro každé pivo k výčepu a ještě ho hned zaplatit, určitě by neměl jezdit do Velké Británie. Ve více než devadesáti procentech případů tam totiž musí pivař každý orosený půllitr zaplatit ihned u pípy.

Podobně to funguje například v Dánsku či Švédsku. Jako doma se pak Češi mohou cítit v sousedním Německu, kde se stejně jako u nás platí útrata číšníkovi najednou u stolu.

Platím rundu!

Ne všude se také platí přesně to, co člověk sám vypije. Své o tom vědí třeba Nizozemci či Belgičané. V jejich pivnicích se nezvykle zákazníci dělí o útratu rovným dílem. A kdo by se rád napil víc, než na kolik má u sebe peníze, měl by si pro svou návštěvu vybrat Rumunsko.

Téměř dvě třetiny rumunských pivařů jsou totiž ochotni objednat rundu pro celý stůl, i když si nejsou jistí, že jim podobné gesto jejich spolustolovníci opětují.

To, že pití piva lidi sbližuje, platí nejen v Česku, ale i po celé Evropě. Ovšem ne vždy platí, když pije muž pivo se ženou, že jsou jen přátelé. „Pokud vidíte spolu pít pivo muže a ženu, v případě Čechů půjde z 80 % o současné partnery, takže nemá cenu se o někoho z nich pokoušet,“ radí se v pivním desateru.

„Zato v Německu už podobná situace může dopadnout jinak – jen 50 % Němců někdy s partnerem na pivo zajde a druhá polovina dává u piva přednost třeba přátelům či přítelkyním,“ píše se v něm dále.

Pět set belgických piv

Každý správný pivař by měl také vědět, jak široká paleta různých druhů piv každá ze zemí Evropy může nabídnout. V tomto ohledu bezkonkurenčně vede Belgie.

V belgických pivovarech se vaří pět set druhů standardních piv, a pokud se do toho započítají příležitostně vyráběné pivní speciály, nabídka se může rozšířit i na několik tisíc.

Pivní desatero

1. Koho nebaví chodit si pro každé pivo k výčepu a ještě ho hned zaplatit, neměl by jezdit do Velké Británie (děje se to tam tak v 91 % případů), Dánska (65%) nebo Švédska (70%). Způsob, kdy se platí všechno najednou na konci a to číšníkovi, který přijde až ke stolu, je z celé Evropy nejpoužívanější právě v ČR (90 %), ale dostatečně je rozšířený i v Německu (81%) nebo Rumunsku (84%).

2. Český pivař je zvyklý zaplatit jen za to pivo, které vypil sám (dělá to 97 % z nich). V některých evropských zemích jsou ale lidé zvyklí při závěrečném placení dělit se o pivní útratu rovným dílem. Komu to nevyhovuje, neměl by chodit na pivo v Nizozemí (82%) či Belgii (77%). Chování nejpodobnější našim zvykům najdete v Německu (90%) a Rumunsku (83%).

3. Kdo si rád dá pivo ve všední den co nejdříve odpoledne, nejméně se nad jeho objednávkou pozastaví ve Francii, kde začínají s pivem v 17:10. Naopak v Itálii přichází první pivo na stůl až v 19:48.

4. Komu vyhovuje pití piva co nejpozději večer, jeho zaslíbenou zemí je Německo, kde se od piva odchází až ve 22:59. Francouzi naopak s pivem končí už ve 20:33.

5. Kdo by se chtěl napít piva víc, než nakonec zaplatí, měl by jet do Rumunska: 59 % rumunských pivařů je rozhodně připraveno objednat a pak zaplatit rundu piv pro celý stůl, i když si nejsou jisti, jestli jejich spolustolovníci toto gesto čestně napodobí.

6. Kdo na svých cestách navazuje u piva důvěrné známosti, jeho optimální destinací je Švédsko. Na první schůzce s potenciálním partnerem si pivo s radostí objedná 77 % Švédů, hned za nimi následují Britové (76 %). A pánové, pozor: pivo při důvěrné schůzce je dokonce oblíbenější u Švédek než u Švédů. Překvapivě však tento postoj sdílí jen necelá třetina Čechů a dokonce pouhých 18 % Slováků – zde je sklenice piva na prvním rande považováno za mírné „faux pax“!

7. Pokud vidíte spolu pít pivo muže a ženu, v případě Čechů půjde z 80 % o současné partnery (jsme v tom evropsky nejlepší), takže nemá cenu se o někoho z nich pokoušet. Zato v Německu už podobná situace může dopadnout jinak – jen 50 % Němců někdy s partnerem na pivo zajde a druhá polovina dává u piva přednost třeba přátelům či přítelkyním. V tom jsou zase evropsky nejlepší Němci.

8. Kdo si chce dát bez údivu okolí pivo na svatbě, měl by ji udělat v Dánsku či Nizozemí, kde je to přijatelné pro 89 % konzumentů piva. Hlavně ale žádnou svatbu v Itálii, tam je to akceptovatelné jen pro 23 %.

9. Kdo chce poznat co nejvíce nových chutí piva, měl by navštívit Belgii. Tamní pivovary vaří cca 500 standardních piv, ale pokud započítáme i příležitostné speciály, má pivní turista šanci ochutnat desítky druhů piv, jejichž počet značek se pohybuje v řádech tisíců.

10. Jak se budou v Evropě dívat lidé na české pivaře, kteří ročně vypijí cca 160 litrů piva na osobu? S nejmenší údivem se setkáte v Irsku, kde se konzumuje cca 131 litrů na hlavu. Pozor, konzumace více piv naopak vzbudí nežádoucí pozornost v Itálii, kde se ročně na osobu vypije jen cca 29 litrů piva, tedy 4× méně než v ČR.

Zdroj: Deník.cz | Autor: Vojtěch Janda

Testovat najednou různé značky piv je trochu ošemetné. Pokud to ale nepřeženete s množstvím, máte příležitost objevit nové chutě a druhy. Prácheňská perla, Rampušák nebo Démon či Sedm kulí. I takové názvy nesou piva, která vám natočí v pražskýh Letňanech na druhém ročníku Českého pivního festivalu. A pokud vás pití unaví? Můžete třeba lízat zmrzlinu. Samozřejmě, z piva.

Organizátoři se chlubí, že světoznámý cestovatelský průvodce Lonely Planet nazval festival Oktoberfestem budoucnosti a slibují nabídku až sedmdesáti značek hořkého nápoje. Pokud se od 22. do 31. května na akci vydáte, můžete ochutnat nejen klasické světlé či tmavé ležáky, ale ležáky nefiltrované, kvasnicové nebo pšeničné svrchně kvašené.

Exotické může být pro tuzemského pijáka i pivo chmelené za studena, které je typické pro britské ostrovy či pivo s přídavkem bylin. Mezi známé firmy se budou snažit vloudit do vaší přízně i mikropivovary, které se právě jinými postupy a přísadami snaží od českého pivního mainstreamu odlišit.

Pít na lačno na podobné akci často zavání průšvihem, a tak se můžete zakousnout třeba do pečeného vola nebo si jako chuťovku objednat vuřty pečené na černém pivě. Pestrost nabídky jedné z kuchyní došla tak daleko, že si k nápoji můžete objednat i tradiční jablečný závin.

Na festivalu se platí speciální měnou, takzvaným pivním tolarem. Hodnota jednoho tolaru je 40 korun a nakoupíte ho u obsluhujícího personálu přímo u stolu. Organizátoři Čechům věří a odhadují, že festival navštíví až 100 000 lidí.

Zdroj: Lidovky.cz

Pivo a krásné dívky! Už pátý ročník Miss Zlatého moku včera začal v Žatci. Kandidátky o titul soutěží v česání chmele, čepování piva, volné disciplíně a samozřejmě také předvedou svoji krásu.

Zdroj: Blesk.cz | Foto: Helena Lacinová

Na turistický ruch vsadila obec Všeradice pod brdskými Hřebeny. Pro turisty tu budují hned dvě muzea najednou, geopark, postavit chtějí minigolf, a dokonce i pivovar. V něm by se mohlo pivo začít vařit už příští rok.

„Věříme, že sem přetáhneme nějaké turisty z Karlštejna. Pomáhá nám i příznivá vzdálenost od Prahy. Když se udělá dobrá propagace, mohly by to být zase další taháky,“ řekl starosta obce Bohumil Stibal. Má za to, že zázemí tu pro návštěvníky bude dostatečné, a to v areálu někdejšího zámku, který chce nyní obec ve spolupráci se sdružením Všeradova země opravit.

V zámku by mělo být k dispozici ubytování i restaurace s pivovarem. „Pivo k nám patří. Pivovar byl zrušen někdy kolem roku 1850. Jak se tehdejší pivo jmenovalo, zatím nevíme. A název toho budoucího taky ještě nemáme,“ uvedl Stibal. Nová varna se už projektuje. „Pivní turistika se v Česku rozvíjí úměrně s tím, jak vznikajímalé pivovary. Je to další možnost, jak získat do Všeradic hosty,“ míní Stibal. Restaurace má mít asi osmdesát míst a celá bude v duchu období národního obrození. „Dobově by měl být oblečený i personál,“ popsal starosta. Odborníci na turistiku takový počin vítají.

„Pokud by chtěli Středočeši nepříznivý trend v návštěvnosti kraje zvrátit, měli by stejně jako v zahraničí vymyslet pro turisty originální jídelníček,“ řekl před časem Tomio Okamura,mluvčí Asociace českých cestovních kanceláří a agentur. „Měli by vytáhnout středověké kuchařky a vymyslet něco zajímavého, co se například vařívalo na Karlštejně. Nalákat turisty na hornickou svačinu do Kutné Hory. Čím divnější recept, tím lepší,“ poradil Okamura.

A kde jinde než ve Všeradicích, v rodišti autorky světoznámé kuchařky Magdaleny Dobromily Rettigové, by pro to mělo být vhodné prostředí. Právě té by měla být věnovaná i část expozice v plánovaném Muzeu české vesnice, které se bude nacházet v někdejším špýcharu.

„Náklady na restauraci a muzeum se pohybují asi kolem 36 milionů korun. Rádi bychom na to získali evropskou dotaci,“ řekl Stibal s tím, že pokud peníze obdrží, mohla by restaurace příští léto začít fungovat. Následně by sdružení chtělo opravit i další část zámku, ve které se počítá se dvěma víceúčelovými hřišti, squashem, saunou, posilovnou či půjčovnou kol.

Kromě Muzea české vesnice se ve Všeradicích otevře iMuzeum Českého krasu doby bronzové, a to už letos v létě.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Pavla Švédová

V procesu výroby piva je mimo jiné důležitým úkolem identifikace mikroorganismů, v tomto případě kvasinek.

Zjišťování přítomnosti „nepřátelských“ přizpůsobivých kvasinek, které způsobují kažení a kvasinek „přátelských“, pivovarských, má důležitý význam při stanovení a řešení mikrobiologických problémů.

V projektu B95 prováděném „Wissenschaftsförderung der Deutschen Brauwirtschaft e. V.“ založeném na identifikační metodě Fourier Transform Infrared (FTIR) spektroskopie je získaných dat používáno pro kvasinky, které se vyskytují v pivovarech. Sledování je zaměřeno na stanovení dvou přímých výsledků. Jedním cílem je nalézt cizí kvasinky, které způsobují kvašení, což slouží jako indikátor přítomnosti kvasinek využívaný pro stanovení stavu hygieny výrobků i výrobních zařízení. Dalším cílem je správné odlišení svrchních a spodních kvasných kultur. Identifikace a rozlišování kvasinek v oblasti pivovarství je složitou záležitostí.

Na jedné straně zde existuje široká rozmanitost druhů a na druhé straně je porovnáván individuální ráz Saccharomyces cerevisiae a Saccharomyces pastorianus, které je třeba od sebe rozlišit. Uvedený systém je proto tak potřebný, že má vysokou rozlišovací schopnost a je stále univerzálně použitelný. FTIR spektroskopie má potenciál, kde se setkává plnění obou kritérií. Kromě toho má tento způsob stanovení velký přínos a vliv na náklady.

Ve spojení WiFoe s projektem B95 je FTIR spektroskopie upravená pro použití v pivovarském a nápojářském průmyslu.

Účelem je za prvé spolehlivě určit cizí kvasinky a za druhé rozlišit mezi Saccharomyces cizími kvasinkami a kulturou kvasinek používaných v technologii. Za třetí tento projekt umožňuje také hodnocení jestli je technologie vhodná pro rozlišování identity tendencí kvasničných kultur.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autor: Iva Hvízdalová

Nedávno jsem našel na serveru Motorkáři.cz článek o zajímavé cestovatelské soutěži. Jde v ní o to, dojet k libovolnému pivovaru v ČR, před pivovarem vyfotit motorku jako důkazní materiál a zmapovat výrobní sortiment dané továrny na dobroty. Vše je náležitě obodováno a na konci motorkářské sezóny se výsledky sečtou a vítěz dostane… jak jinak, spoustu piv. Teda konkrétně padesát.

Proč ne, řekl jsem si. Nápad je to dobrej. Často se mi totiž stávalo, a určitě i Vám, že jsem se chtěl jet projet, ale vůbec jsem nevěděl kam. Jezdit celou sezonu kolem komína po cestách, kde znám každou díru mě nebaví. To člověku vydrží tak do května. A jezdit z bodu A do bodu B jen tak, abych nalítal kilometry, taky není ono. Proto jsem se hned do soutěže MOTOPIVO přihlásil. A moje první soutěžní cesta vedla do pivovaru Krakonoš u nás v Trutnově.

A jelikož bylo ještě dost času, poodjel jsem i do Náchoda a Dobrušky. A hned byly na světě první soutěžní body. No jo, ale jak dál. Jestli chci ten sud vyhrát, chce to vhodnou taktiku a systém. Jezdit nazdařbůh po republice a čekat, jestli se mi nějaký pivovárek nepostaví do cesty, asi nebude to pravé. Takže internet, navigace a plánovač tras. Proseděl jsem několik hodin u internetu, vyhledal adresy pivovarů a souřadnice naládoval do džípíesky. Netušil jsem kolik je u nás různých pivovarů, dostal jsem se na počet kolem 140 !!! Tak to je pořádná porce. Nápady na cesty na celou sezonu. Východní Čechy jsem měl projetý za pár víkendů, plánoval jsem okruhy třeba i se šesti pivovary na trase a najezdil kolem 200 km za soutěžní den. Do nějakého minipivovaru jsem se dostal i na prohlídku, například ve Vrchlabí nebo v Polepech u Kolína.

A kdykoliv jsem někam jel na nějakou akci, snažil jsem se trasu odklonit od přímého směru a pár pivovarů navštívit. Například na V-Strom sraz v Jílovém u Prahy. Toulání přes Vrchlabí, Novou Paku, Dětenice a Nymburk kupodivu trasu příliš neprotáhlo.

A večer hurá domu, uklidit motorku, a když už to nešlo cestou, tak aspoň svlažit hrdlo v hospůdce. A tak nějak téměř každý víkend. A necestoval jsem jenom já. Denně sleduji průběžné výsledky soutěže a pročítám přibývající zprávy ostatních soutěžících. Během týdne se moc cestovat nedá, makat se musí, aby byly korunky na benzín. A prolenošený víkend znamená silnou bodovou ztrátu, ostatní soutěžící také neobjíždějí pivovary po jednom, body naskakují po desítkách. Články o cestování po pivovarech a spoustu dalších zajímavostí o nich najdete na www.motopivo.cz

Jak mě potom potěšila v zaměstnání zpráva, že pojedeme na školení do Břeclavi. A jelikož kolega z práce je taky motorkář, volba byla jasná – pojedeme na mašinách a cestou si udělám několik soutěžních fotek. Šéf souhlasil a počasí vyšlo parádní. Cestou tam 6, a cestou domů dalších 5 pivovarů. To byla pořádná porce bodů a posílení šance na získání výhry.

Další víkend, další cesty. Další pivovary a další body. Ale není to jenom o těch bodech. Před soutěží jsem neměl ani potuchy, kolik je u nás různých pivovarů a minipivovarů. Hlavně minipivovary prožívaly v posledních letech značný boom. Některé zkrachovaly, jiné vydržely. Vždyť takový pivovárek se dá vybudovat za cenu staršího auta. Také mě překvapilo, kolik pivovarů vaří pivo nepasterované, případně ani nefiltrují a nabízejí piva kvasnicová. Taky už vím, jak jsou pivovarníci v nevýhodě proti vinařům z důvodů byrokracie státního aparátu. Kolik piva mohou uvařit, aniž by museli platit různé daně apod.

Ale čeká mě ještě mnoho kilometrů cest a desítky pivovarů po celé republice. Vždyť jsem jich navštívil zatím jen něco přes 30 a více než stovka mě ještě čeká.

Takže o zábavu mám jistě postaráno a celou sezonu bude kam jezdit. A hlavně, vzdálenější pivní okruhy už budou vyžadovat dvoudenní cestu, takže budu moct tamější piva někde v kempech po večerech i ochutnat. A to už stojí za to, spojit příjemné s užitečným. Nebo snad příjemné s příjemným?

Uvidíme, ale jsem rozhodnutý konečně nějakou soutěž vyhrát, tak mi držte palce. A loučím se pivovarnickým pozdravem – „DEJ BŮH ŠTĚSTÍ“.

Zdroj: Motorkáři.cz | Autor a foto: Barvajs

Deset krásných slečen se letos bude ucházet o titul Miss zlatého moku ČR. Odbornice na čepování piva i česání chmele si z nich do září vychovají české pivovary.

O vítězce rozhodne finálový večer V. ročníku soutěže Miss zlatého moku ČR 11. září 2009 v Městském divadle Žatec. Záštitu nad akcí převzala Jana Vaňhová, hejtmanka Ústeckého kraje, senátor Marcel Chládek a žatecký starosta Erich Knoblauch.

Organizátorům ojedinělé soutěže se letos přihlásilo na dvě stě dvacet dívek. Deset finalistek z nich bude vybráno odbornou porotou na neveřejném kole v Žatci v polovině května.

„Tyto krásky pak budou zastupovat konkrétní značku piva z desítky pivovarů z ČR. Jsou mezi nimi například Žatecký pivovar, Zlatopramen, Krušovice, rakovnický Bakalář, Regent Třeboň nebo Ryzí pivo z hor Holba z Hanušovic,“ uvedl Petr Šimáček, ředitel soutěže.

Raritou mezi nimi podle něj bude pivo Suchdolský Jeník – výrobek školního pivovaru České zemědělské univerzity v Praze. „Tato škola se zúčastní i se svojí vybranou dívkou – vítězkou Miss Agro,“ prozradil ředitel.

Finalistky se v průběhu léta 2009 seznámí se „svými“ pivovary a budou se učit i správně čepovat pivo a „pilovat“ své volné soutěžní disciplíny.

„Na dívky čekají na začátku září soutěžní disciplíny – ruční česání chmele na chmelnici ve Stekníku, degustace piva ve Chmelařském institutu, čepování piva ve stáncích o žatecké Dočesné i finálový kulturně-společenský večer s moderátorem Janem Čenským v pátek 11. září v žateckém Městském divadle. V průběhu programu, který je uspořádán jako oslava chmele a piva vystoupí také naše nejlepší zpěvačka Lucie Bílá,“ prozradil režisér soutěže Jiří Kopřiva.

Vítězku čeká pobyt v cizině od společnosti Remax i účast na prezentačních akcích zúčastněných pivovarů, obdrží hodnotné ceny včetně drahých kamenů od společnosti Minas Gerais.

„A na určitou dobu získá k používání osobní automobil od firmy Auto Kopta majitele Zdeňka Kopty,“ doplnil Jiří Kopřiva k soutěži Miss zlatého moku ČR, mezi jejíž hlavní mediální partnery patří Deník. Generálním partnerem projektu je společnost Izos.

„Ráda a s potěšením jsem převzala záštitu nad touto soutěží, která spojuje chmel, slad a pivo s dívčí krásou,“ přiznala hejtmanka kraje Jana Vaňhová.

„V rámci této soutěže se bude prezentovat celý Ústecký kraj, o němž některá média vytvářejí zkreslený obrázek pouze dýmajících komínů a elektrárenských věží s vydolovanou krajinou. Přitom se máme v kraji čím chlubit: život i prostředí se zlepšuje, do řek se vracejí lososi a úhoři a zaznamenáváme také mnoho nápaditých projektů i akcí, jako je například tato žatecká Miss zlatého moku,“ uvedla hejtmanka Jana Vaňhová.

Zdroj: Ústecký deník.cz | Autor: Radek Strnad

Přestavba komplexu o sedmi budovách v centru metropole trvala tři roky, její výši nechce investor zveřejnit

Další řetězec luxusních hotelů se nastěhoval do Prahy. Po Sheratonu se tak 14. května otevře i hotel The Augustine, který patří společnosti Rocco Forte Collection.

Je na Malé Straně a v jeho útrobách se skrývá i bývalá pivnice U sv. Tomáše. Ještě před několika lety sem chodili turisté i štamgasti na pivo. Svatý Tomáš byl vyhlášený a přitom ne příliš drahý podnik kousek od Karlova mostu v Letenské ulici.

V roce 2006 ho nový majitel zavřel, teď se tady znovu bude čepovat zlatavý mok. Jen z pivnice se stal bar Brewery ve sklepení pětihvězdičkového hotelu.

„Snažíme se vždy zachovat ducha místa, důležité je, aby se genius loci odrážel nejen v zařízení, ale třeba i gastronomické nabídce našich hotelů,“ říká ředitel Augustinu Henning Matthiesen s tím, že si tak na rekonstrukci najímali místní firmy a řemeslníky, reflexe Prahy je vidět i v interiéru.

V Tomášově baru, který je umístěn tam, kde byl dřív klášter, jsou na klenutém stropě zrestaurované barokní fresky, v Brewery zase sedí hosté na židlích inspirovaných kubismem.

Skleněná podlaha na některých místech odkrývá základy ze 17. století, moderní české umění je zastoupeno plastikou ženského torza z ořechového dřeva od Vladimíra Matouška.

„Sám sice nemám moc rád pivo, ale hosté u nás dostanou svatotomášské pivo, které jsme začali vařit podle původních receptur. Také kuchyně bude čerpat z místních zdrojů,“ tvrdí sedmatřicetiletý ředitel.

Kromě pražské šunky se na výčepním pultu budou servírovat české tapas, jednohubky obložené delikatesami od tuzemských dodavatelů.

„Budeme mít poctivý staročeský kmínový chléb, uzeniny a salámy od řezníka z příhraniční Hory Sv. Šebestiána, jehněčí maso bereme z malých farem na jihu Čech, a hlavně třeba českého králíka nebudu polévat olivovým olejem. Používám jen náš řepkový, který má naprosto neutrální chuť,“ říká šéfkuchař Richard Fuchs, který se chce zaměřit na českou klientelu.

Tomu prý odpovídají i ceny v obou hotelových barech a restauraci: pražská šunka se zelím a štouchaným bramborem stojí 160 korun, kuřecí křídla marinovaná ve svatotomášském pivu a medu s čerstvou zeleninou jsou o deset korun levnější.

Pro hotelové hosty je pak připraveno 101 pokojů, v nichž hotel The Augustine nemusel řešit problém všech rekonstruovaných objektů v centru metropole – nedostatek místa. Architekti prostě jen pro pohodlí klientů spojili několik bývalých mnišských cel dohromady.

V sedmi budovách – nejrozsáhlejší je bývalý augustiniánský klášter sv. Tomáše ze 13. století, podle kterého se celý komplex také jmenuje – museli ale při rekonstrukci pečlivě dodržovat přísné požadavky památkářů. Na kolik vyšla celková rekonstrukce objektu, nechce hlavní investor – Waldeck Capital LLC – zveřejňovat. Nejkrásnější pohled na Prahu nabízí apartmá v hotelové věži, kde je v jednom podlaží vstup, v dalším vítá hosta vana volně umístěná v prostoru a na vrcholku je ložnice s výhledem do všech světových stran. Kdo se ale chce kochat pražskými střechami, musí mít dobrou fyzickou kondici – schodů ve věži je hodně a jsou strmé. Noc tady přijde na 88 tisíc korun.

12. května od 14 do 20 hod. mají i lidé z ulice možnost zjistit, jak proměna památky dopadla. Hotel v tu dobu pořádá exkurze pro veřejnost.

Zdroj: Právo.cz | Autor: Jana Hanušková

"Tuto se pět znamení dává o vybírání piva dobrého: První, aby nebylo zvoctilé neb kyselé: takové zajisté žaludku odporné jest... Druhé, aby bylo čisté, neboť když je kalné, průduchy moče zacpává... Třetí, aby vařeno bylo z obilí zrna plného, ne z porušeného, tedy z ječmene, pšenice neb ovsa výborného: neboť čím lepší zrno je, tím také vlhko odtud pošlé družnější je. Čtvrté, aby dobře uvařené bylo, proto čím lépe zažívá se, tím příhodnější přirození bývá... Páté, aby bylo staré, to jest vyleželé a kvasnic v sobě nemající, neboť mladé pivo, ty stejné zlé věci dělá jako nedokvašené..." Tolik o nárocích na kvalitu piva Lékařská kniha v rukopise z roku 1580. To, zda nám pivo chutná či nikoliv, poznáme všichni, kdo si rádi piva čas od času zavdáme, ale odhalit jemnější nuance a přisoudit konkrétnímu pivu konkrétní stupeň na žebříčku kvality, to umí jen degustátor. A my se ptáme ing. Pavla Čejky, CSc., manažera kvality AZL Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského, a.s., v Praze:

Jaké schopnosti a jaké vlastnosti musí mít dobrý degustátor? Co z nich je vrozené a co se může degustátor na-učit? Jak člověk zjistí, že má dispozice k tomu stát se degustátorem piva?

Každý hodnotitel musí splňovat fyzické, psychické a odborné předpoklady. Fyzické předpoklady jsou z velké časti vrozené a stárnutím člověka se mění. Je zajímavé, že mezi lidmi existují velké rozdíly ve vnímání různých chutí a vůní, o čemž se lze přesvědčit různými testy. Odborné předpoklady se zjišťují degustačními zkouškami. Degustátoři musejí umět rozlišit a pojmenovat základní i některé speciální pivovarské chutě a vůně, prokázat dobrou chuťovou paměť atd.

Psychické předpoklady souvisejí s vlastní prací v degustační komisi. Samozřejmostí jsou dostatečné intelektové schopnosti, dále jsou třeba vlastnosti, které lze označit jako kladné: smysl pro spolupráci, tolerance k názorům ostatních, praktičnost, uvážlivost, sebedůvěra atd. Naopak nevhodné vlastnosti jsou např. nerozhodnost, povrchnost, chaotičnost, nedostatek odpovědnosti, sklon k poučování atd. Zcela zakázána by měla být účast v degustační komisi osobám se sklonem k alkoholismu a též silným kuřákům.

Co všechno se při degustaci na pivu posuzuje a vyhodnocuje? Co lze v pivu odhalit?

Pro senzorické hodnocení piva byla vypracována celá řada testů. Nejvíce se používá test podle EBC (European Brewery Convention) a rozdílové testy.

Po obdržení vzorku piva (asi 100-150 ml ve sklenici, která je plná pouze z poloviny) se chvilku vyčká, až se nad hladinou za koncentruje aroma piva. Poté se ohodnotí celková intenzita vůně. Pivo má vonět po svých surovinách, tedy po sladu a chmelu, u piva českého typu je ještě přípustná slabá ovocná a kvasničná složka vznikající při kvašení. Ostatní vůně se označují jako cizí. V této době se se vzorkem nemíchá, aby se neporušila nasycenost piva oxidem uhličitým. Poté je možné přistoupit k chuťové stránce. Z prvního doušku se ohodnotí říz piva (který právě určuje nasycení piva oxidem uhličitým), pak se již může sklenicí mírně zakroužit a eventuálně se vrátit ke specifikaci cizích vůní. Z druhého doušku se potom hodnotí plnost (někdy nazývaná chlebnatost), která je typickou vlastností pro piva českého typu a způsobuje v ústech pocit jakési hutnosti. Ze třetího doušku se posoudí další vlastnost typická pro české pivo, a tou je hořkost; u té se hodnotí nejen její intenzita, ale i její jemný nebo drsný charakter a délka doznívání. Někdy se ještě posuzuje sladkost, kyselost a trpkost piva. U tmavých piv se ještě přistupuje ke stanovení intenzity karamelové a sladké chuti. Nakonec se i u chuti hodnotí přítomnost cizích složek, které jsou často společné s cizími vůněmi. Dobrý degustátor by měl rozpoznat asi 20-30 různých chutí a vůní.

Já jsem ale někde četla, že v pivu existuje snad přes 70 druhů vůní?

To je pravda, vědecky je v pivu popsáno celkem 122 různých chutí a vůní. Je ale třeba dodat, že zatímco v českém pivu (tento název, jak jistě mnozí vědí, byl nedávno přijat Evropskou unií jako ochrana zeměpisného označení) je drtivá většina těchto chutí a vůní nepřípustná, ve světě se vyrábějí piva, kde jsou některé z nich naopak žádoucí a dávají těmto pivům svůj typický charakter.

Můžete některé chutě a vůně v pivu jmenovat?

Některé příklady: ovocná, esterová, kvasničná, karamelová, oxidační, obilná, sirupová, mladinová, autolyzační, zatuchlá, diacetylová, sirná, kovová, fenolová, medicinální atd.

Co když se v pivu nějaká cizí vůně, která tam nepatří, vyskytne?

Pokud se v pivu nalézá nějaká cizí chuť ve vyšší míře, než je ze senzorického hlediska přípustné, samotná degustace většinou nestačí a přistupuje se k podrobné chemické analýze senzoricky aktivních látek. Až ta potom může danou příčinu odhalit.

V jedné z minulých odpovědí jste se zmínil o rozdílových testech. Co to je?

V řadě případů použití metoda popisu není vhodná a je lepší použít metody rozdílové. Mají za úkol zjistit existenci či neexistenci rozdílu mezi dvěma pivy (např. ve vůni, chuti, hořkosti ad.). Nejpoužívanějším typem tohoto testu je trojúhelníková zkouška. Hodnotitel obdrží tři vzorky piva, z nichž dva jsou totožné a jeden odlišný. Cílem je určit, který z nich to je. Čím více členů degustační komise odlišný vzorek určí, tím významnější je mezi zkoumanými pivy rozdíl.

Platí při degustacích nějaká pravidla, podle kterých se postupuje?

Je nesmírně důležité, že k získání objektivních a reprodukovatelných výsledků je třeba zachovávat přesně určená pravidla. Musí být splněny a dodržovány přesně stanovené zásady, které se týkají degustační místnosti, degustačních sklenic, množství a teploty vzorku, degustačního sousta, anonymity vzorků, systému vyhodnocení atd.

Jak probíhá degustace na soutěžích? Kolik vzorků degustátor oceňuje a jak vypadá vyhodnocení (charakteristika) pivního vzorku?

Nejdříve mi dovolte, abych se pro informaci stručně zmínil o některých soutěžích piv, probíhajících v České republice. Oficiální soutěží, kterou pořádá Český svaz pivovarů a sladoven, je "České pivo 200x". Probíhá v katego-riích světlá a tmavá výčepní piva, světlé a tmavé ležáky, nealkoholická piva. Další významnou soutěží je "Zlatý pohár PIVEX", pořadatelem jsou SNIP & Co, s.r.o., a Veletrhy Brno, a.s. Aby se předešlo co nejnižší náhodnosti výsledků, jsou obě tyto soutěže dvoukolové. Jejich řádný průběh osvědčuje notář. Dále bych se zmínil o "Jarní ceně českých sládků", ve které se utkávají piva z restauračních minipivovarů. Letos se poprvé uskuteční nová soutěž "Znojemský hrozen", která je vypsána pro speciální a neobvyklá piva z produkce komerčních pivovarů. Další soutěže jsou např. "Dočesná", "Česká pivní pečeť", "Pivo České republiky" atd. Jak je vidět, paleta pivních soutěží je u nás opravdu bohatá.

Množství degustovaných piv se soutěž od soutěže liší, v seriózních soutěžích by jeden degustátor neměl za den hodnotit více než asi 20-30 piv. Hodnocení piv v soutěžích podléhá vlastním pravidlům, liší se od soutěže k soutěži a nelze je bohužel nějak zjednodušeně popsat.

A co degustátor dělá, když nesedí v porotě nějaké pivní soutěže? Jaký je jeho běžný pracovní den?

Degustátor piva, alespoň u nás, není samostatnou profesí. Samotným degustováním piva by se neuživil, nehledě k tomu, že po hodnocení delší série piv se dostavuje únava a degustační schopnosti se snižují.

V pivovarech pracují degustační komise, které se skládají z pracovníků výroby, laboratoří, někde i marketingu. Tyto komise pravidelně zasedají (většinou několikrát týdně) a posuzují hlavně vzorky z výroby. Na soutěže jednotlivé pivovary delegují degustátory po-dle pravidel soutěže.

Kolik je u nás degustátorů piva? Vyučuje se tato profese jako jiné obory?

Jak už jsem řekl výše, v každém pivovaru pracuje degustační komise, v té bývá asi 7-15 členů. Samostatně se tato profese nevyučuje, pouze v rámci středoškolského nebo vysokoškolského studia v oboru pivovarství. Každá komise by ale měla pravidelně trénovat, a tak zdokonalovat svoje schopnosti. To se prakticky provádí např. přídavky různých látek do piva; degustátoři musí určit, o jaké látky se jedná.

V zahraničí se věnují výuce degustačních dovedností některé specializované komerční firmy, u nás pořádá degustační semináře Vý-zkumný ústav pivovarský a sladařský.

Jak pít pivo, aby si jej člověk vychutnal? Čeho si všímat?

Pivo by nemělo připomínat sodovku s přídavkem alkoholu, nemá být nudné a má pobízet k dalšímu napití. Mělo by být něčím pozoruhodné a vyvolávat požitek.

Chodí degustátor "na pivo"? A na jaké?

Myslím, že ani více nebo méně než běžný konzument. Rozdíl snad je v tom, že degustátoři jsou poučenější a rádi ochutnají různá speciální piva, ať tuzemská nebo zahraniční. A ještě jeden rozdíl, u degustátorů asi existuje něco jako profesní deformace - podvědomě degustují, i když jdou jen na pivo.

Jsou mezi degustátory piva také ženy?

Samozřejmě, na některé chutě a vůně bývají dokonce citlivější než muži. -

Ing. Pavel Čejka, CSc. (1951), vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou, katedru kvasné chemie a bioinženýrství. Ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském, a.s., v Praze se zabývá výzkumem a analytikou pivovarských surovin a piva a je zde též předsedou degustační komise.

Zdroj: iHNed.cz Autor: Zdena Bočarova

Firma DESTILA je přítomna na českém trhu více než šedesát let a v pivovarnictví se angažuje skoro půl století.

Mezi prvními se začala zabývat křemelinovou filtrací a konstrukcí křemelinových filtrů pro velké výkony. Zejména její svíčkové filtry jsou na světové úrovni, o čemž svědčí nejen zájem zahraničních pivovarů, ale i skutečnost, že tyto filtry používá více než polovina pivovarů v Česku.

V posledních letech se DESTILA věnovala také vývoji propagační stanice pro menší a středně velké pivovary. Výsledkem je moderní zařízení, které úspěšně pracuje v žateckém pivovaru a v několika zahraničních pivovarech.

Opomenout nelze ani unikátní pivo zcela bez alkoholu, které na český trh uvedl před časem pivovar v Černé Hoře. Vakuovou destilační jednotku, na které se z obyčejného piva alkohol odděluje, dodala právě DESTILA.

Restaurační minipivovary

"Vlajkovou lodí" výrobního programu DESTILY jsou však v současné době restaurační minipivovary. Na vývoji tohoto technologického celku spolupracovala řada vynikajících českých odborníků z oblasti pivovarnictví, kteří pomohli vytvořit jejich flexibilní stavebnicové uspořádání a výkonové řady, schopné pokrýt každou poptávku.

Základem koncepce minipivovarů je výkonová řada dvounádobových varen s nerezovým nebo měděným designem o výkonu od 100 litrů do 3000 litrů studené mladiny na jednu várku a otopem na páru, nebo u varen do deseti hektolitrů, je topným médiem horký olej, ohřívaný v elektrickém kotli. Elektroolejový otop je velmi vhodný zejména pro menší minipivovary, protože jeho pořízení i provoz jsou levné.

Úspěšný exportér

Protože první kompletní minipivovary DESTILA vyráběla ve druhé polovině 90. let pro zahraniční zákazníky z Mongolska a pak zejména z Ruska, zvolila - jak se později ukázalo velmi správně - pro výrobu piva v těchto minipivovarech technologii CKT.

Díky vysoké a stabilní kvalitě vyráběného piva, spolehlivosti dodaného zařízení a komplexní péči o zákazníky, která obsahuje nejen kvalifikovaný servis a dodávky potřebných surovin, ale i technologickou pomoc vynikajících českých sládků, si DESTILA postupně upevnila postavení nejen v Rusku, ale minipivovary dodala také na Ukrajinu, do Kazachstánu a dalších zemí.

V posledních letech se dokonce stala nejúspěšnějším českým exportérem restauračních minipivovarů. Celkový instalovaný výkon minipivovarů, které byly DESTILOU exportovány do různých zemí světa, představuje k dnešnímu dni přes sto tisíc hektolitrů ročně a jejich celkový počet se blíží ke třiceti. Při tvrdé konkurenci celé řady evropských dodavatelů na těchto trzích je to jistě dobrý výsledek.

Nabídka i pro český trh

Bohužel právě technologie CKT, která tak pomohla minipivovarům DESTILY v zahraničí, jim zkomplikovala přístup na český trh, kde je produkce minipivovarů postavena na tradičních výrobních postupech. Proto DESTILA nedávno doplnila nabídku zařízení pro minipivovary tak, aby vyhověla i těmto náročným požadavkům a ke dvěma minipivovarům dodaným na tuzemský trh, z nichž jeden slouží k výuce studentů Mendelovy zemědělské univerzity v Brně, aby přibyly brzy další.

Zdroj: iHNed.cz

Zřejmě první pivovarskou školu v Evropě založil v Brně na sklonku svého života český sládek František Ondřej Poupě (1753-1805). Dnes se obor pivovarník - sladovník vyučuje ve specializovaných středních školách a učilištích po celé ČR.

Učební dokumenty zpracované Národním ústavem odborného vzdě-lávání jsou základními pedagogickými dokumenty, po-dle kterých se realizuje vzdělávání na středních školách v České republice. V nich jsme ve skupině oborů Potravinářství a potravinářská chemie objevili vzdělávací program 2957H/002 Sladovník - pivovarník.

Budoucí sládek musí být fit

Tříletý učební obor připravuje pracovníky s kvalifikací pro dělnická povolání ve výrobě sladu a piva. Žáci jsou připravováni vykonávat veškeré kvalifikované práce ve sladovnictví a pivovarnictví včetně pivovarských služeb pro zákazníky.

Pro zařazení do učebního oboru z hlediska zdravotního stavu uchazeče vadí poruchy omezující funkce nosného a pohybového systému, omezující možnost delšího stání. Při výběru do oboru dále vadí chronická a alergická onemocnění kůže, zejména rukou, chronická a alergická onemocnění dýchacích cest. Nepřípustné jsou i nemoci srdce, ledvin a močových cest, funkční porucha jater, nemoci ušní, nemoci zhoršující se prochlazením.

Požaduje se neporušený barvocit a zraková ostrost, ve spolupráci s psychologem je nutno zhodnotit schopnost uchazečů pro systematickou práci, soustředěnost, vytrvalost, citlivost a vyrovnanost.

Profil absolventa

Obor je zakončen závěrečnou zkouškou a absolvent získává střední odborné vzdělání. Je připraven se správně ústně a písemně vyjadřovat v mateřském jazyce. Má přehled o české literatuře i o významných dílech světové literatury. Ovládá základy matematiky a má správné představy o přírodních jevech a dějích. Má základní poznatky

O automatizaci a výpočetní technice

Tolik obecně. Po odborné stránce je absolvent mimo jiné připraven skladovat a ošetřovat sladovnický ječmen, slad, chmel, chmelový extrakt a ostatní suroviny, zajišťovat správný průběh skladování a výroby piva, zabezpečovat udržování a množení čistých kvasničních kultur, řídit kontinuální výrobu všech druhů sladu, stanovit ukončení jednotlivých fází výroby piva, vést evidenci o průběhu kvašení a dokvašování, stáčet pivo do transportních obalů a cisteren, do lahví a do plechovek na vysokovýkonných stáčecích linkách, kontrolovat mytí, čištění a sanitaci zařízení a výrobních prostorů, zajišťovat bezpečnou, dochvilnou a hospodárnou dopravu piva k odběrateli, poskytovat mu služby při skladování a ošetřování piva tak, aby po prodeji zákazníkovi odpovídalo stanoveným ukazatelům jakosti, vést základní výrobní dokumentaci, tj. záznam všech skutečností v procesu výroby jako podklad pro její zásadní řízení a spolehlivé dosažení předepsané kvality výrobku, přispívat k získávání a udržování trhu kvalitou celého pracovního výkonu a osobním vystupováním, je schopen soustavně si doplňovat vědomosti a dovednosti tak, aby se mohl přizpůsobovat změnám v technologických postupech, v organizaci a ekonomice výroby. Uff.

Absolventi, kteří úspěšně vykonali závěrečnou zkoušku, se mohou ucházet o přijetí do studijního oboru pro absolventy tříletých učebních oborů navazujících na předchozí přípravu, dále mohou studovat i v jiných druzích středních škol za podmínek stanovených příslušnými právními předpisy.

Zdroj: iHNed.cz

Podíl rekordního exportu na produkci piva trvale roste, české sladovny vyprodukovaly v roce 2008 rekordní množství sladu.

České pivovary a sladovny v roce 2008

Celkový výstav piva z produkce pivovarů v České republice dosáhl v roce 2008 objemu 19 806 107 hl, což je o 0,5 % méně než v roce 2007 a druhý nejvyšší výstav v dějinách. V tuzemsku se spotřebovalo v loňském roce 16 100 154 hektolitrů, což je o 1,3 % méně než v roce 2007.

Výrazný nárůst exportu

Vyvezlo se 3 705 953 hl piva, tedy o 3,2 % více než v předchozím roce, což je nejvíce v historii. Pokračuje tak trend růstu z uplynulých let. "Ekonomické problémy světové a domácí ekonomiky celkovou produkci našich pivovarů prakticky neovlivnily a pokles domácí spotřeby je trvale nahrazován výrazným nárůstem exportu," uvedl ing. Jan Veselý, výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven, a dodal: "Potvrzuje se to, co tvrdíme již nějakou dobu - pozornost, kterou pivovary věnují jakosti nakupovaných surovin i používaným technologiím, produkuje kvalitní pivo, jež si své spotřebitele i za složité situace najde."

Export piva se v letech 2000 až 2008 více než zdvojnásobil, je vyšší o 133 %, a v podstatě všechny české průmyslové pivovary exportují. Zatímco v roce 2001 činil průměrný export pivovarů 10,4 % produkce, v loňském roce již překročil 18,7 %. Tradičně nejvíce českého piva se vyváží do SRN a na Slovensko, celkem je české pivo vyváženo nebo se konzumuje ve více než 60 zemích všech světadílů.

Největší zájem je o ležáky

Ke změnám dochází v sortimentu vyráběného piva. I když se stále produkuje především výčepní pivo zejména kvůli domácí spotřebě, jeho podíl dlouhodobě klesá ve prospěch ležáků, tedy "jedenáctek" a "dvanáctek". Ještě v roce 2000 pivovary uvařily necelých 69 % výčepních piv, ale v roce 2008 to bylo už jen 63 %. Naopak roste spotřeba ležáků a jejich podíl vzrostl v uvedených letech z 29,3 % na více než 31 %. Ještě výrazněji narostl podíl ostatních piv - z 2,1 % v roce 2000 na 5,8 % v loňském roce. Trvale a nejdynamičtěji z nich rozšiřuje svou působnost segment nealkoholických piv. Jeho výstav se za posledních 9 let téměř zpětinásobil a v roce 2008 ve srovnání s rokem 2007 činil nárůst spotřeby přes 16 %; dosáhl objemu 579 tisíc hl. Vyrábí se nejméně 23 značek v 21 pivovarech. Po období poklesu stoupá v posledních 3 letech obliba speciálních piv, kterých se v loňském roce vystavilo téměř 104 tisíc hl.

Rekordní produkce sladu

Obchodní i pivovarské sladovny v České republice vyrobily v loňském roce 540 510 t sladu, o téměř 2,5 % více než v roce 2007. Jedná se již podruhé za sebou o rekordní produkci v dosavadní historii existence sladoven. Ze 33 činných sladoven je mezi 16 obchodními sladovnami největším producentem českého sladu společnost Sladovny Soufflet ČR, a. s. Jejích pět sladoven v Nymburce, Kroměříži, Hodonicích, Prostějově a v Litovli vyrobilo 334 474 t sladu, na druhém místě jsou Českomoravské sladovny, a. s., a třetí obsadila sladovna Rudolf, s. r. o. Mezi 17 pivovarskými sladovnami vyprodukovaly nejvíce sladu sladovny Plzeňského Prazdroje, a. s., v Plzni a Nošovicích, dále sladovna Heineken Czech a sladovna pivovaru Konrad Vratislavice patřící firmě Hols, a. s.

"Z hlediska pivovarských parametrů kvality ječmene, jako jsou například klíčivost, obsah bílkovin a škrobu, byla klíčivost v roce 2008 dobrá s hodnotami na úrovni roku předchozího," uvedl RNDr. Karel Kosař, CSc., ředitel Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského, a. s. "Obsah bílkovin a škrobu byl dokonce lepší než v roce 2007."

Stále větší zájem o český slad

Celkem bylo exportováno 236 048 t sladu neboli téměř 44 % domácí produkce. Je to o 11 302 t více (o 5 %) ve srovnání s rokem 2007. Tradičně nejvýznamnějším odběratelem českého sladu je Polsko, kam se exportovalo téměř 131 tisíc tun, více než 55 % celkového exportu. Významné objemy se vyvážejí do Rumunska, Německa a Velké Británie. Slad se vyváží do více než dvaceti, především evropských zemí, ale také do Japonska, na Kubu, do Vietnamu, Ázerbájdžánu a dalších více než 20 zemí.

"O český slad je u nás i ve světě stále větší zájem, což je dáno především jeho trvale vysokou kvalitou," uvedl Dušan Falge, sladovnický expert a obchodní ředitel Sladoven Soufflet ČR, a. s. "Rekordní produkce z loňského roku však v závislosti na vývoji na trhu piva ve světě patrně nebude překonána a naopak je řada důvodů domnívat se, že prodeje sladu budou v nejlepším případě stagnovat."

České sladovny vyrábějí z téměř 97 % slad českého typu, zbytek tvoří slad mnichovský, diastatický, karamelový a barevný a dále menší množství pšeničného sladu.

Menší plocha, vyšší výnosy

Sklizňová plocha sladovnického ječmene činila 341 220 ha a byla za poslední tři roky nejnižší. Naopak výrazně lepší byly výnosy. V uplynulé sezóně se podle společnosti Soufflet Agro z jednoho hektaru sklízelo 4,81 tuny zrna, zatímco v předešlém roce to bylo jen 3,44 t na ha. Podle již zveřejněných údajů patří hlavní podíl pěstovaných odrůd jarního ječmene pro výrobu sladu u nás čtyřem odrůdám. Z nich se za poslední dva roky vyrobilo více než 80 % sladu. Loni byl nejpěstovanější Sebastian těsně následován odrůdou Prestige (dohromady více než polovina množství z nakupovaných odrůd). Více než 20% podílu dosáhly ještě odrůdy Malz a Jersey.

Zdroj: iHNed.cz

V současné době pracuje nejméně šestnáct českých sládků v sedmi zemích světa. Nejvíce jich působí ve Vietnamu, dále v Rusku a Rakousku. Vaří pivo i v Uzbekistánu, Kanadě, Japonsku a Slovinsku. Od roku 1990 jich bylo více než 45 a vedle takových míst, jako je Rapa Nui na Velikonočních ostrovech, zanechali své stopy téměř ve všech kontinentech světa. Nejčastěji pracovali v Japonsku, Rusku, Vietnamu, ale také v Jihoafrické republice, Mongolsku, Itálii, Mexiku, Tunisu, Francii, na Balkáně a v dalších zemích. Toto povolání však není pouze doménou mužů, např. na Filipínách působila česká zástupkyně této profese. Mnozí naši sládci pracují v cizích zemích při kontrole licenční výroby renomovaných českých piv. Uváděli do chodu a vedli nové pivovary postavené českým strojírenstvím, některé experty si vyžádali zahraniční majitelé pivovarů.

"Po staletí patřilo sladovnické řemeslo k řemeslům vandrovním. Znamenalo to, že mladý sladovník, než se dlouhodobě uchytil, prošel jako krátkodobý zaměstnanec řadu pivovárků, viděl různé postupy a slyšel názory sládků," řekl ing. Pavel Ferkl, který během své profesní kariéry vařil pivo ve Venezuele, Laosu a Indii, přednášel o něm v Číně a v řadě dalších zemí. "Ani zkušení sládci nezůstávali celý život v jednom pivovaru, pokud jim nepatřil. Tato kultura získávání zkušeností patří i dnes k prestiži českých sládků," dodává Pavel Ferkl.

"Vynikající světová pověst českého piva je dána surovinami i technologií výroby," říká ing. Jan Veselý, výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven. "To by však bylo málo - je to právě profese sládka a jeho zkušenosti získané po generacích předchůdců i znalosti nejnovějších technologií, které mu umožňují uvařit to, co lidem chutná, co přináší potěšení i pěkný zážitek," doplňuje Jan Veselý.

A jak se zrodil název profese? Ve středověku bylo považováno za řemeslo pouze sladovnictví, vaření piva bylo považováno jen za obchod. Ve starých listinách proto byla výroba piva nazývána sladovnictvím a do dnešní doby se uchovalo označení "sládek" pro vedoucího výroby v pivovaru.

Zdroj: iHNed.cz