Tématem posledních dnů je v Roudnici nad Labem zdevastovaný pivovar. Stavba, která by podle někoho měla konečně zmizet z povrchu zemského, aby Roudničané měli od té ostudy klid, pro jiného je to ale historicky cenná budova, jíž stojí za to zachránit.

Pivovar desítky let chátrá a nyní, když jeho hodiny ukazují za pět minut dvanáct, začíná ze strany některých občanů boj za jeho záchranu. Petice, jíž založilo občanské sdružení Esprit, čítá přes dva tisíce podpisů. Za co ale vůbec tito lidé bojují? Stojí pivovar za to? Odpověď na tyto otázky jsme hledali přímo v pivovaru, který jsme prošli „od sklepa až po střechu“. Tedy spíše jen od přízemí po druhé poschodí. Vlastní sklepy totiž pivovar nikdy neměl a střechu už postrádá také.

„Sklepy pivovar nikdy neměl. Pivo se prý hnalo skleněným potrubím přímo do zámku,“ vysvětlil nám člen sdružení Esprit, akademický malíř a restaurátor Jiří Brodský, na naší prohlídce průvodce, pověřený majitelem pivovaru Johnem Baileym.

Útočiště bezdomovců

Klíče zarachotily v zámku a naše prohlídka začíná. Železná vrata se otevírají a za nimi je halda odpadků. Opuštěný objekt zřejmě slouží jako útočiště bezdomovců.

V dalších místnostech je to podobné. Nepořádek, haraburdí, kusy drátů a další nástrahy. Bez baterky by se tu člověk mohl zranit.

Brzy se dostáváme do místnosti s obrovskými betonovými vanami, po stranách jsou ještě železné nádrže. Naše prohlídka začíná být zajímavá.

Poté následuje místnost poměrně zachovalá, kde se vařilo pivo. Železné zařízení je dosti zdevastované, je vidět, že sběrači kovů tu vzali, co se dalo. Dnes už tu prakticky nemají co ukrást. Zůstalo tu jen pevně zazděné zařízení.

Na zdi nás zaujaly černobílé kresby, zřejmě z novější historie pivovaru. Že by tu zanechal kousek svého umění někdo z posledních zaměstnanců pivovaru? Kresby jsou téměř nedotčené. Stejně tak omítky a zdi jsou v dobrém stavu.

Sladovna

Následuje úžasný prostor sladovny. Obrovská plocha předělená dvěma řadami mohutných sloupů, z nichž vychází trojí křížové klenutí. Z boku sem září denní světlo. Není divu, že má tato část pivovaru statut chráněné památky.

Okamžitě si tu přestavuji tržnici. Vidím živě tyto prostory s řemeslníky nabízejícími zboží, keramiku, bedny se zeleninou, kořenářky... Nebo restauraci s číšníky a rozmlouvajícími hosty...

Sladovna je ale prázdná, stejně jako totožný prostor v dalším podlaží.

Čím výše stoupáme, tím je stav budovy žalostnější. Dočkáme se i obrovské louže v horním poschodí. Na „půdě“ to začíná být dost nebezpečné.

Po střeše tu není ani památky, kromě jednoho trámu a hromady dřeva ve dvoře.Většina pohozených trámů, i prkna, po nichž chodíme, vypadají velmi zachovale. Některým místům se přesto raději vyhýbáme. Prkna i trámy tu trouchniví a propadají se.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Litoměřický deník.cz | Autorka: Zdeňka Studená