Tajemná zákoutí půd a sklepy starých domů, historické skládky a pozůstatky zaniklých obydlí jsou cenným zdrojem nových přírůstků do sbírek sběratelů starých láhví. Kráse skleněných a keramických obalů na pivo a sodovky podlehly v České republice stovky nadšenců, jejichž sbírky často čítají tisíce položek.

Zlatým obdobím sběratelů láhví byla 80. a 90. léta, kdy se nové přírůstky daly velmi jednoduše získat v pivovarech a především prohledáváním půd a sklepů starých domů. Majitelé domů je v té době považovali za bezcenné a byli většinou rádi, že se jich zbavili.

„Láhve tehdy byly na půdách a ve stodolách v opravdu velkém množství v každém druhém domě,“ řekl příbramský sběratel Jiří Drvola. Svému koníčku se věnuje přes 20 let a za tu dobu se mu podařilo nashromáždit přes 8100 pivních láhví. Jeho sbírka je dokonce zapsaná v oficiální knize rekordů jako největší v České republice.

Drvolova slova potvrzuje i sběratel Miroslav Kekrt z Liberce. Jeho specializací jsou láhve od sodovek a limonád, jichž nashromáždil už asi 2000. „V devadesátých letech byly láhve skoro na každé staré půdě. Stačilo sednout na kolo, objet vesnici a poptat se na ně nebo vlézt do opuštěných domů,“ popsal tehdejší situaci Kekrt.

Podobně bohaté nálezy jsou dnes mnohem vzácnější, zvláště v Praze a ve středních Čechách, kde je již většina domů opravena a věci odložené na půdách jednoduše při rekonstrukcích zmizely. „Dnes musíte obejít sto domů, abyste na půdě na nějakou hodnotnější narazili,“ uvedl Drvola. Češi jsou navíc kvůli strachu z kriminality podezřívavější než dříve a neradi za práh svých domů někoho pouštějí. Pokud přístup na půdy a do sklepů nakonec dovolí, nechávají si za nalezené láhve na rozdíl od minulosti platit.

Cenné úlovky se dají získat nejen prohledáváním zaprášených půd, ale i doslova „archeologickými“ vykopávkami v zemi. Mnoho vesnic nechalo v minulosti vyvézt materiál ze zrušených hospod a pivovarů na černé skládky do lesů. „Takto se mi podařilo najít vzácnou láhev z pivovaru Klobuky u Slaného nebo pivovaru Teleč u Karlových Varů, obě z období okolo roku 1890,“ uvedl Drvola.

Současnost ale patří internetovým aukcím, které představují hlavní zdroj nových přírůstků do sbírek, a koníček tak ztratil trochu na své kráse, myslí si sběratel z Příbrami. „Koupit si láhev v aukci rozhodně neudělá takovou radost, jako když si jí někde najdete nebo dokonce vykopete ze země,“ zhodnotil Drvola poměry panující v jeho sběratelském oboru.

Aktivních sběratelů pivních láhví je v republice kolem šesti set. Další stovky se jejich sbíráním nezabývají systematicky, a sami sebe proto za sběratele nepovažují. „Je to pro ně jen dekorace na chaty a chalupy,“ vysvětlil Drvola.

I když se láhve vyráběly po celém světě, je jejich sběratelství specifikem České republiky. V okolních zemích, jako je Německo a Rakousko, se tomuto koníčku věnuje podle Kekrta jen několik nadšenců. Na rozdíl od ČR zde nejsou téměř žádné staré půdy, na nichž by se historické láhve mohly dochovat, protože po druhé světové válce majitelé poškozené domy postupně důkladně opravovali. „Nemáte tam možnost staré láhve vůbec najít, takže je v těchto zemích nesbírají,“ konstatoval Kekrt.

Většina sběratelů pivních láhví se zaměřuje na produkci z let 1850 až 1948. Před rokem 1850 totiž byly všechny skleněné i keramické láhve bez nápisů a tudíž anonymní. Stejný problém nastal i u láhví vyrobených znárodněným průmyslem po roce 1948. Jejich vzhled byl unifikovaný a produkce jednotlivých pivovarů se od sebe lišila jen etiketami, takže pozornost sběratelů příliš nepřitahují.

Nejzajímavější kousky z Drvolovy sbírky pocházejí z produkce malých pivovarů a stáčíren z doby před rokem 1876, kdy se v rakousko-uherské monarchii přestala pro značení objemu láhví používat mázová míra. Tu tehdy nahradila míra litrová, používaná dodnes. Klenotem jeho sbírky je láhev o objemu 1,4 litru z roku 1870, která původně obsahovala pivo z pivovaru Dobrovice u Mladé Boleslavi. Raritou je i láhev z pivovaru Sedlec u Kutné Hory z roku 1850 nebo kousek z Měšťanského pivovaru v Českých Budějovicích vyrobený před rokem 1860.

Z láhví z mladších období je vzácná produkce menších pražských pivovarů. Za druhé světové války se v Praze kvůli nebezpečí požárů při leteckých náletech vyklízely půdy a většina láhví z podniků, které prosperovaly především na Starém Městě a Malé Straně, zmizela v nenávratnu.

Nejvzácnější pivní láhve se nyní prodávají na internetu až za 10.000 korun. Rekordmankou je láhev pivovaru Maleč u Havlíčkova Brodu z období před rokem 1900, za niž kupec zaplatil 65.000 korun. Drtivá většina láhví se ale vydraží za 100 až 300 korun za kus.

Chloubou Kekrtovy sbírky je jediný známý exemplář láhve se síťovým potiskem lékárníka Josefa Fürsta z Prahy, jednoho z prvních pražských výrobců sodové vody, kterou tehdy rozvážel do měšťanských rodin. Sklenice pochází z období okolo roku 1870 a nyní má hodnotu několik tisíc korun. Velkou raritou je i sodovková láhev z narůžovělého skla se zvláštním kuličkovým uzávěrem vyrobená kolem roku 1890 pro lékárnu ve Znojmě.

Zdroj: Příbram.cz | Autor: Pavel Hortig