Nová značka Budějovického Budvaru Pardál se na trhu dobře uchytila. Za první měsíc, kdy je na trhu, se totiž tohoto světlého výčepního piva prodalo čtyřikrát více, než očekávalo vedení budějovického pivovaru. Dobře se prodávalo sudové i lahvové pivo.

Prodejní výsledky hořkého Pardála tak předčily všechna očekávání společnosti. "Prodej piva v březnu čtyřnásobně překonal plán prodeje, se kterým jsme počítali během prvního měsíce od uvedení na trh,“ říká se vedoucí tuzemského prodeje Martin Horejš.

Pro pivovar bylo podle něj nejdůležitější to, že Pardál rostl na úkor konkurence. Prodej ostatních druhů piva z Budějovického Budvaru totiž běžel podle plánu. "Podařilo se nám oslovit zákazníky konkurenčních značek piva a zachovat si naše tradiční příznivce,“ dodal Horejš.

Základní parametry piva Pardál:

Typ piva: světlé výčepní

Stupňovitost: 9,7%

Obsah alkoholu: 3,8% obj.

Záruční doba: 6 měsíců

Pardál se od dřívějších produktů z nabídky Budvaru odlišuje vyšší plností, hořkostí a tmavší – jantarovou – barvou.

Pardál pomáhali vyvíjet samotní pivaři

Vývoj piva Pardál začal v srpnu 2005 a na podzim roku 2006 se do projektu zapojili i spotřebitelé. Ti se účastnili tří kol velkých ochutnávkových akcí. Několik stovek pivařů mělo možnost hodnotit chuť i další vlastnosti nového piva.

Pivovar vyváží téměř polovinu své produkce do 50 zemí světa. Výstav se v roce 2006 zvýšil o pět procent a dosáhl 1 152 000 hektolitrů. (iDnes)

Budějovický Budvar, poslední pivovar v majetku státu, se možná do roka přemění z národního podniku na akciovou společnost.

Novinářům to dnes řekl ministr zemědělství Petr Gandalovič. Změna by měla být prvním krokem pro případnou privatizaci pivovaru. Předcházet by jí podle Gandaloviče ale mělo dořešení právní ochrany známek Budvaru. O značku vede Budvar desítky známkoprávních sporů po celém světě se svým konkurentem, americkým pivovarem Anheuser-Busch.

„Chceme začít s transformací národního podniku na akciovou společnost. Nějaký podobný krok musíme udělat už proto, aby zde byl prostor pro další rozvoj pivovaru bez ohledu na jeho vlastnictví,“ uvedl ministr Gandalovič.

Doplnil, že současná právní forma představuje řadu překážek, například nedovoluje používat cizí kapitál. "Tím nechci říct, že by stát do budoucna počítal s významným požadavkem na dividendy," dodal ministr zemědělství. Změna právní formy by tak byla součástí příprav na případnou privatizaci Budějovického Budvaru. Té však musí předcházet dořešení známkoprávních sporů.

Podle ministra průmyslu a obchodu Martina Římana má značka Budvaru hodnotu 20 miliard až 30 miliard korun. Za největšího zájemce o Budvar je považován americký pivovarský gigant Anheuser-Busch. S Anheuserem uzavřel podnik smlouvu loni. Americký pivovar podle ní prodává na americkém trhu budějovické pivo pod neutrální značkou Czechvar.

S privatizací nesouhlasí sociální demokraté. Jeden z posledních státních podniků v potravinářském průmyslu má podle ČSSD vynikající hospodářské výsledky, když vloni vykázal zisk přes 200 milionů korun. Budvar loňské hospodářské výsledky zatím nezveřejnil.

Budějovický Budvar je třetím největším pivovarem v Česku a patří mezi přední exportéry piva. Loni dosáhl rekordního exportu 556.000 hektolitrů. Je to téměř polovina celkové produkce, která loni meziročně stoupla o pět procent na 1,15 milionu hektolitrů. Za posledních 16 let Budvar investoval do modernizace a rozvoje asi tři miliardy korun. (iHNed)

Pivovar Budějovický Budvar zvítězil v anketě Czech Top 100 o nejobdivovanější firmu roku 2007 v Jihočeském kraji. Podnik se zároveň umístil na třetím místě celostátního žebříčku v kategorii Potravinářský a tabákový průmysl. Hlasovali manažeři a analytici. (MF Dnes)

Budějovický Budvar, který chce vláda ještě v tomto volebním období privatizovat či na prodej připravit, projde hloubkovou kontrolou. Premiér Mirek Topolánek ve spolupráci s ministrem zemědělství Petrem Gandalovičem chtějí prověřit podezření, zda tato státní firma neuzavřela některé nevýhodné obchodní smlouvy, například se svým odvěkým americkým rivalem Anheuser-Busch.

V pátek dokonce Topolánek s Gandalovičem navštíví samotný pivovar.

"Budeme chtít od Budvaru rozbor ekonomiky, analýzu obchodních vztahů i celé distribuce. Potom vše důkladně posoudíme," uvedl zatím Gandalovič.

S Anheuserem - jenž je i největším adeptem na případnou koupi Budvaru po privatizaci - uzavřel podnik smlouvu loni. Americký koncern, jeden z největších na světě, podle ní prodává na svém trhu v USA budějovické pivo pod neutrální značkou Czechvar. Američané to zdůvodňují tím, že jim v nabídce chybělo prémiové pivo.

"Zhodnotit přínos smlouvy budeme schopni nejdříve v září. I první tři měsíce jsou ale slibnější, než jsme čekali," tvrdí Boček.

Podle zdroje přímo z kabinetu chce premiér rovněž zadat právní rozbory uzavřených smluv. Ministr průmyslu Martin Říman nedávno prohlásil, že průlomová dohoda Budvaru s Anheuserem o prodeji budějovického piva v USA "snižuje hodnotu Budvaru". Jakým způsobem, Říman nevysvětlil.

Vláda nedávno dala najevo, že ve svém funkčním období uvažuje o prodeji dosud národního podniku Budvar. Nejcennější je jeho ochranná známka, o jejíž používání se pivovar soudí v mnoha zemích světa právě s Anheuserem. Podle expertů má známka cenu až jedné miliardy dolarů - to je víc než dvacet miliard korun.

Vládní prověrka může otřást i pozicí dlouholetého šéfa Budvaru Jiřího Bočka. Do firmy nastoupil v roce 1983, ředitelem je od roku 2002. Boček ovšem nedává najevo, že by ho kontrola vyváděla z klidu. "Není to poprvé, co do našeho pivovaru zavítá český premiér," říká. Důvody této návštěvy ale komentovat nechce. "Nedostal jsem od pana premiéra ani od ministra zatím žádné otázky, tak nebudu reagovat přes média," dodal.

Upozorňuje ovšem, že Budvaru loni stoupla výroba a vývoz byl dokonce rekordní. I obchodní smlouvy jsou podle něj výhodné.

To, že Budvaru začal klesat po roce 2000 výstav piva a zadrhl se i export, způsobil podle něj hlavně vpád zahraničního kapitálu do českého pivovarnictví a jeho dravost.

Poukazuje ale na to, že loni se trend už podařilo otočit. Firma dosáhla rekordního exportu 556 tisíc hektolitrů. Do více než padesáti zemí tak šla téměř polovina celkové produkce. Ta loni konečně meziročně stoupla o pět procent na 1,15 milionu hektolitrů. Budvar tak měl v Česku podíl necelých šest procent - například vedoucí Prazdroj má téměř osmkrát víc.

Hospodářské výsledky roku 2006 Budvar teprve zveřejní. Boček ale čeká, že budou lepší než zisk dvou set milionů korun za rok 2005. (iHNed)

Naučná stezka nabízí to nejlepší z regionu, kde se vyrábí i oblíbený Velkopopovický Kozel. Druhý ročník turistického pochodu Krajinou barona Ringhoffera začne v sobotu 21. dubna v 10 hodin v Mirošovicích. Pochod po stejnojmenné naučné stezce připomíná významného průmyslníka 19. století, který měl dominantní vliv na kulturu krajiny Velkopopovicka a Kamenicka. Baron František Ringhoffer, majitel strojního impéria na pražském Smíchově a představitel tehdejší společenské elity, založil pivovar ve Velkých Popovicích a řadu dalších podniků jako měděný hamr, pilu, cihelnu, mlékárnu. On a jeho rodina s velkou péčí udržovali krajinu, vysazovali aleje, upravovali cesty a okolí svých rezidencí zámku Štiřína a zámku Kamenice. Dodnes je tato jejich starost o krajinu patrná.

Turistická cesta Krajinou barona Ringhoffera je výjimečnou procházkou v okolí Prahy. Nabízí nádherné výhledy na přírodní park Velkopopovicko a do krajiny Posázaví nebo exkurzi v pivovaru Velké Popovice spojenou s ochutnávkou tradičního piva Velkopopovický Kozel. Součástí je i cesta alejí k hrobce rodiny Ringhofferů, prohlídka kostela s rotundou a židovského hřbitova v Kostelci u Křížků a další zajímavosti.

Trasa je dlouhá 20 km a návštěvníci na ní najdou celkem 10 informačních tabulí. Na sobotu 21. dubna je na každém zastavení připraven program. Ringhofferova cesta navazuje na Pražskou integrovanou dopravu. Začíná v Mirošovicích, kam se dostanete po trati 221 – Praha, hl. nádraží – Benešov u Prahy. Konec cesty je v Kamenici, odkud je mj. možné se dopravit autobusem do Prahy na metro Budějovická.

Program zahajovací akce:

Vykročení s Country Radiem (10.00 Mirošovice)

Návštěva v pivovaru Velké Popovice

Soutěže po cestě

Odměňování v Kamenici (do 17 hod.)

(Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje)

Celosvětová organizace Superbrands je už 20 let uznávanou autoritou v oblasti brandingu. Její program běží ve více než 50 zemích. Nezávislá rada Superbrands složená z mezinárodních odborníků vybírala v České republice z více než 2000 značek a mezi 100 nejvýznačnějších zařadila KRUŠOVICKÉ PIVO s oprávněním používat označení SUPERBRAND 2006. Podle kritérií si superznačka KRUŠOVICKÉ PIVO "vybudovala ve svém oboru tu nejlepší pověst a v porovnání s jinými značkami nabízí svým zákazníkům výrazné emocionální a hmotné výhody, které zákazníci žádají, chtějí a oceňují." (Web Krušovice)

Podle starých Egypťanů pivo plánovaně stvořil bůh Ra, podle historiků vzniklo nedopatřením v době kamenné, kdy do nádob s uskladněným obilím zřejmě natekla voda a zrno zkvasilo. Zdá se, že mok, který lidem zachutnal, pak vařili už v 7. tisíciletí před naším letopočtem v Mezopotámii, později se na něj dali i Sumerové, Babyloňané, Asyřané... K nám ječmenný nápoj, až později dochucovaný chmelem, přinesl keltský kmen Bójů někdy ve 4. století před naším letopočtem.

Bývaly časy, kdy se v Čechách pivo vařilo takřka v každém domě, ale té bezbřehé svobodě učinilo přítrž 13. století a postupně nastoupilo přísné právo várečné, které toto nadmíru výnosné podnikání pevně regulovalo. Kostelec nad Černými lesy ho získal v roce 1482 spolu s povýšením na městečko, ale pivovar, který stojí kousek pod náměstím, to nepamatuje. Vyrostl až na přelomu 30. a 40. let 19. století, v časech idylického bieder-meieru, kdy se zdálo, že není důležitějších starostí, než co si dát k obědu a kam skočit se džbánkem.

Pro Kostelec nad Černými lesy to byla zásadní záležitost. Starý pivovarský dům, který tu fungoval od poloviny 18. století, v roce 1836 vyhořel, bylo třeba rychle ho nahradit. Město, které se o výsadní postavení v kraji trumfovalo s Kouřimí, mělo navíc ambice postavit největší pivovar v okolí.

Pokryl dva hektary, sklepy, spuštěné do zasypané rokle, se dobraly hloubky osmnácti metrů. Za hlavní budovou se rozložil čestný dvůr, v jehož ose, mířící od brány, ležel mlýn a studna.

Ten mlýn, přesněji řečeno žentour, si dodnes zasluhuje pozornost - jeho podoba osmiboké klasicistní rotundy je unikátní i v evropském měřítku a řadí ho mezi vzácné průmyslové památky. Pod jehlancovou střechou, podepřenou mocným dřevěným krovem, se tehdy s pomocí dobytka otáčelo kolo o průměru větším než sedmnáct metrů. Převod od něj pak poháněl zařízení, které mlelo zrní pro potřeby pivovaru. V osmi hvězdicově rozložených cípech polygonální stavby bývaly bytečky pro čeládku, sklady a stáje pro zvířata.

Černokostelecké pivo se tu vařilo do roku 1987 a údajně se nenašel nikdo, kdo by místní desítku označil za patoky. O její kvalitu se zasloužila i voda z vlastní studny, která, žel, už neexistuje. Když varný provoz skončil, budovy a sklepy využíval Velkopopovický pivovar pro zrání vlastního piva, ale v roce 1993 ztratil o pivovar další zájem. Město řešilo otázku, co s ním. Kupec se hledal těžko, pivovarské budovy mají příliš speciální řešení, těžko se dají přebudovat na jiný provoz.

A přece se stal zázrak. V roce 2001 areál koupila skupina fandů, sdružených do akciové společnosti Dej Bůh štěstí. Cíl? Zrekonstruovat zchátralé budovy, otevřít tu restauraci, pivovarské muzeum, upravit prostor pro výstavy, koncerty, divadla - a hlavně obnovit vaření místního piva! Tomáš Vodochodský, jeden z členů společnosti, znalec pivovarnické historie, potomek rodu sládků a sám vystudovaný sládek, tvrdí: "Nemám nic proti gambrinusu, ale je třeba skončit s časy, kdy se všude pije jen pár značek. Kouzlo regionálních pivovarů vždycky spočívalo v jejich individualitě a černokostelecké pivo si nestálo špatně."

Zatím se ovšem jejich práce víc podobá archeologii. Pomalu odstraňují letité nánosy. Zpod vrstev asfaltu se tak vynořují kamenné kvádry původních podlah, zpod omítek staré vchody, klenby, krovy. Upravené prostory postupně doplňují materiálem, sváženým z jiných míst - originální historickou dlažbou, kachlemi a především technickými zařízeními, která by se měla stát součástí muzea. Už dnes tu stojí, zatím přikrytý igelitem, chladící kompresor firmy Kolben - Daněk z roku 1936, další kompresor z 30. let, pro změnu od firmy Bosch, a dokonce parní stroj z roku 1904, vyrobený v továrně Novák a Jahn.

V tuto chvíli hospoda a některé prostory příležitostně slouží hostům nejrůznějších akcí včetně ochotnických představení a tradičního "vykulení" sudů ze sklepů. Občas se někdo přihlásí, že by si rád historické, byť ještě notně rozkopané pivovarské interiéry prošel. Ale už v létě byl měl být regulérně otevřený první prohlídkový okruh zahrnující strojovnu, varnu a impozantní sklepy.

Kdy se začne vařit černokostelecké pivo? I na tom se pracuje, sládek, který nastupuje, už doma balí kufry. (iHNed)

„Mám rád pivo českého typu. Vanilkové či banánové ochutnám, ale stačí jedno,“ říká sládek Staropramenu Zdeněk Lux

Zavíral branický pivovar, ve kterém se za rok uvařilo milion hektolitrů piva.

A takřka přes noc se Zdeněk Lux stal vrchním sládkem druhého nejprodávanějšího lahvového piva v zemi -Staropramenu.

Z pivovarnických tanků má letos vytočit až 2,8 milionu hektolitrů piva.

* Je rozdíl vařit pivo Braník a Staropramen?

Rozdíl je ve složení receptury, výrobní technologie - zařízení je stejné. Receptura zajišťuje to, že obě piva pak mají svůj charakter.

* Jsou ty recepty tajné?

No jasně. Receptura je naše know-how, vlastníkem receptur je podsládek. Musí je samozřejmě znát i operátoři, kteří s nimi pracují, ale ti znají jen jednotlivé procesy. Musí vědět, jak mají správně zakvasit, na jakou teplotu, jak zfiltrovat...

* Jak je to ošetřeno, kdyby chtěl někdo odejít třeba ke konkurenci?

Všichni podepisují mlčenlivost, jinak se to nedá zaručit. Mít to v trezoru není správná cesta, podsládek i operátoři musí znát recepturu a musí s ní pracovat.

* Říká se, že některé pivovary připravují jeden druh silnějšího piva a pak je vodou ředí na nižší stupňovitost. Dělá to i Staropramen?

Nemohu se vyjadřovat konkrétně k našim výrobním technologiím, ale obecně mohu říct, že to, co uvádíte, je moderní technologie, která se používá ve většině pivovarů u nás i ve světě.

„Vůni pivovaru mám rád“

* Od které fáze vaření se dá připravované pivo už pít?

Otázka je, co je pitelné. První získáme sladinu, to je příjemný cukerný roztok, mladina už obsahuje hořké látky, protože se vaří s chmelem - to zrovna na pití není to správné. Pak se k tomu přidají kvasinky, musí se zahájit kvasný proces, vzniká alkohol, aromatické látky a vytváří se profil piva. Po tomto hlavním kvašení se pivo už dá pít, rozhodně však ne ve větším množství. Ale my samozřejmě pivo i v tomto stadiu musíme degustovat, abychom si ověřili, zda proběhlo kvašení v pořádku.

* Jsou vaše suroviny z Česka?

Slad je český, chmel a chmelové extrakty jsou z Česka i Německa, voda je naše, kvasnice také. Máme vlastní kvasničný kmen, který si sami pomnožujeme.

* Je někde v trezoru?

Ne, to není nutné - kvasnice má na starosti mikrobiolog. Důležitější jsou podmínky, v jakých se musí uchovávat.

* Kolem pivovaru a někdy i ve větší vzdálenosti od něj je cítit typicky pivovarnická vůně. Někomu je příjemná, někomu ne. Co to přesně je?

Varna a konkrétně je to právě výroba mladiny.

* Takže chmel?

Spíš rozvařený slad. Chmel není tolik cítit.

* A vy máte tu vůni rád?

Jo. To k pivovaru patří.

* Kolik piva vypijete denně pracovně?

Degustujeme každou vystavovanou šarži, někdy to může být pět vzorků, jindy deset. Odhadem to dělá jedno pivo denně.

* Kolik lidí degustuje jednu šarži?

Minimální počet je pět lidí. Jsme sice všichni trénovaní degustátoři, nicméně každý by měl vyjádřit názor, jestli pivo odpovídá svému profilu - z těchto hodnocení se pak bere průměrné číslo.

„Plechovku si dám radši“

* V únoru jste začali s výrobou nealko staropramenem v plechovkách. K čemu máte lepší vztah - k tradiční lahvi, nebo k plechovkám?

Nemám problém s plechovkovým pivem, dokonce ho mám radši. Nevidím v tom žádný rozdíl.

* Jaký je ve Staropramenu poměr lahve versus plechovky?

Pivo v plechovkách dělá až pět procent z celkové výroby pivovaru, a to není zanedbatelné číslo. V posledních letech výroba mírně stoupá, takže je vidět, že část lidí plechovkám fandí, ale pořád je to malé číslo. Většinou je to sezonní záležitost, kdy si plechovkové pivo berou lidi na dovolenou.

* Špičkový designér Rony Plesl byl nedávno za sadu pivních sklenic pro Staropramen nominován na cenu Akademie designu ČR. Myslíte si, že pivní sklo ovlivňuje i konzumaci piva?

Určitě. Jde o kulturu pití piva, proto jsme také poměrně dlouho vyvíjeli naši novou sklenici. Nechcete zákazníkovi podat pivo v obyčejné sklenici, snažíte se, aby z toho měl dobrý dojem, aby aromatické látky určující charakter piva mohly správně vyniknout. Je to stejné jako s vínem, jiná sklenice je na bílé, jiná na červené. Neříkám, co pivo, to jiná sklenice, ale přesto by měla mít nějaký účel.

* Jaký je staropramen ve srovnání s ostatními pivy, spíš hořký, nebo sladký?

Spíš hořký. Řekl bych, že obecně se pivovary spíše přiklánějí k hořké chuti, aby bylo pivo více svěží. Sladkých piv moc neznám.

* Takže žádná dobrá zpráva pro dámy.

To ne, pro dámy uděláme pivo, které bude mít hořkost příjemnou, jemnou, žádnou svíravou. S hořkostí se dá pohrát. Máme třeba Stellu Artois, která není tolik hořká, svíravá... Ale to neznamená, že je sladší.

* Pije vaše žena pivo, které vaříte, a chutná jí?

Chutná, nemůže si moc vymýšlet.

Sládek musí hlídat charakter piva

* Záleží vůbec na sládkovi, když je recept předem daný?

Pokud se rozhodneme, že profil piva není vyhovující, pak se dá samozřejmě upravit. Uděláme průzkum trhu a můžeme na něj reagovat, ale to je poměrně složitá záležitost. Každý sládek dokáže pivo změnit, ale otázka je, jestli je to cílem. Úkolem sládka je, aby pivo mělo pořád stejný charakter, jaký má mít.

* V Praze je mnoho restauračních minipivovarů, mají na trhu šanci?

Určitě. Minipivovary mohou dělat speciální pivo. Já musím udělat pivo, které chutná v celé republice, oni si mohou dovolit uvařit speciál, který bude chutnat omezenému počtu lidí, ale kteří na něj budou chodit.

* A zajdete někdy na nějakou pivní specialitku?

Ochutnám, buď mi chutná, nebo ne. Nezáleží, zda je s banánem, nebo vanilkou. Stačí mi ochutnat a jít dál.

* Takže nejste přítelem pivní alchymie?

Ne. Mám rád pivo českého typu, když má příjemnou hořkost, ale nesmí být příliš hořké, to nemám moc v lásce. A z těch netradičních mám rád pšeničné pivo, tím má alchymie končí. Nemám moc rád piva s vysokým obsahem alkoholu.

* Dokážete se pivem i opít?

Dříve určitě. Pivo k sládkovi a pivovarnictví prostě patří. Nedokážu si představit, že bych jel na dovolenou a nevzal si pivo, to nejde. Nebo na nějaký sraz s kamarády, se spolužáky, to by mi neodpustili.

* Když mluvíte o spolužácích, to jsou samí sládci?

Ne všichni, ale když jsme se sešli, každý si vzal své pivo a pak jsme u nich společně seděli a diskutovali o nich.

* A jak dopadáte?

To je subjektivní. Pro mne je podstatné, že získáváme soutěžní ceny, tak dopadáme asi dobře. Pak je jen otázka, jestli to pak tomu kamarádovi chutná.

***

* Zdeněk Lux

Jak jsem vyrůstal

Narodil jsem se 21. července 1972 ve Slavičíně, což je na pomezí Valašska a Slovácka. Vyrůstal jsem a studoval až do svých osmnácti let v Uherském Brodě. V roce 1995 jsem státní zkouškou zdárně ukončil studium oboru pivovarství a kvasné procesy na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze.

Čím vším jsem byl

Ihned po škole jsem nastoupil do firmy Pivovary Staropramen a.s. (dříve Pražské pivovary a.s.), kde jsem pracoval na různých postech v oblasti kvality a výroby jak v pivovaru Staropramen, tak i v pivovaru Braník.

Já jako vrchní sládek

Od roku 2004 jsem vykonával funkci vrchního sládka pivovaru Braník a po sloučení obou pivovarů pokračuji jako vrchní sládek pivovaru Staropramen.

Moje rodina a zájmy

Jsem ženatý a mám dvě malé dcery. Svůj volný čas věnuji převážně rodině, turistice a jízdě na horském kole. (MF Dnes)

V bratislavskom pivovare Stein, ktorý odkúpila nadnárodná developerská spoločnosť Orco Property Group, sa bude variť pivo ešte tri roky.

Spoločnosť teraz hľadá strategického partnera, ktorý by odkúpil výrobu piva. V areáli pivovaru sa má vybudovať moderný viacfunkčný komplex s luxusnými bytmi a hotelom. S výrobou piva sa už neráta. Informovala o tom Lucia Švecová z Orco Slovakia.

Zámer zrušiť výrobu piva Steinu vôbec nepoškodil. Pivo sa od začiatku roka predáva lepšie ako pred rokom, v januári mal dokonca Stein 18-percentný prírastok predaja, kým celoslovenský prírastok bol len 5 percent. Na tento rok má Stein ambiciózny plán stať sa trojkou trhu, to by však musel vytesniť z tejto pozície Steiger Vyhne.

Stein, ktorý v posledných dvoch rokoch viac investoval do podpory predaja, sa znova uchytil v Bratislave, na Záhorí a v okolí Trnavy. Pivovar zásobuje 500 výčapov piva a zastúpenie v reťazcoch má nielen fľaškový Stein, ale aj Pandúr a Gazda vyrábaný na objednávku obchodných sietí.

Podiel privátnych značiek na celkovej výrobe pivovaru dosiahol jednu tretinu - takmer 50-tisíc hektolitrov. "Keby sme nevyrábali privátne značky v Steine, vyrobia ich v Poľsku alebo Česku. Nie je to nič dehonestujúce, na výrobe neprerábame," uviedol obchodný riaditeľ Steinu Dušan Pfeifer. (Tvoje peniaze)

Jantarový ležák se od 1. dubna (nejde o Apríl) čepuje ve vybraných restauracích. Můžete jej ochutnat v Jarcové v Hospůdce U Zetků, ve Frenštátě p.R., v Hospůdce U Kumpána, v Rožnově p.R. v Restauraci Na Písečné, v Náklu – Vinárna s pivnicí BON a v Olomouci v Pivnici BON na Komenského 5.

Jde o filtrovanou světlejší polotmavou 11 s důrazem na sytě zlatohnědé tóny. V její výrazně hořké chuti jen lehce probleskuje karamelovo-pražený nádech po užitých sladech.

Pro případné zájemce uvádíme, že jsme jej navařili omezené množství a bude v prodeji přibližně jen do poloviny dubna na výše zmíněných pěti místech. (Tisková zpráva pivovaru BON Zašová)

Na období velikonočních svátků zraje ve sklepích pivovaru BON Jantarový ležák. Jde o světlejší polotmavou 11 s důrazem na sytě zlatohnědé tóny. V její výrazně hořké chuti jen lehce probleskuje karamelovo-pražený nádech po užitých sladech. Oproti vánoční granátové 11 bude tato filtrována. K dostání bude jen v některých vybraných restauracích čepujících pivo BON. Aktuální informace se v předstihu objeví na www.pivobon.cz.

Slad, granulovaný chmel, kuler a hlavně dobrá voda. Ta je podle Jiřího Vaňka z Kopřivnice základem dobrého piva. Rodinný pivovar založil spolu se svým synem. Po roce a půl si ale Vaněk mladší podnikání v tomto oboru rozmyslel, a tehdy musel rodák z Roudnice nad Labem zatnout pěsti a bránit rodinnou značku sám. Lašský vulkán, jak se zdejší pivo nazývá, Kopřivničanům zachutnalo a dnes je k dostání i v řadě okolních hospůdek. Pivovárek postupně získává nová odbytiště a dokonce rozšiřuje sortiment. Původní záměr byl, že syn bude provozovat hospodu a já mu budu dodávat pivo. Nakonec z toho ale sešlo. Zvažoval jsem tehdy, že pivovar prodám, ale rozmyslel jsem si to, říká muž mnoha profesí, z nějž se nakonec stal sládek. Pivo jsem měl vždycky rád, především Plzeňský Prazdroj. Že nakonec budu sám vařit své vlastní pivo, mě vůbec nenapadlo, vzpomíná. Do tajů pivovarnictví vklouzl během několika měsíců. Běžně lidé na sládka studují, mně dala všechno praxe. Než jsem začal, nevěděl jsem o vaření piva vůbec nic. Tři čtvrtě roku jsem jezdil po menších pivovarech. Psal jsem si, díval se a fotil. Dělal jsem si takový náčrt, jak bych to měl dělat. Nechtěl jsem se pouštět do žádných experimentů, jako je třeba malinové či ostružinové pivo, a kvasnicové pivo tehdy na trhu chybělo. Chtěli jsme, aby Kopřivnice měla svoje pivo, aby i Kopřivničané říkali: Lašský vulkán je naše pivo. A zda si ještě dnes pochutná na pivu jiných značek, nebo dává přednost výhradně té své? Doma určitě piju svoje pivo. Ale když jsem někde, dám si plzeň. Je ale pravda, že i hodně zkouším jiné značky, které vaří konkurence. Nepochutnám si, protože už jsem získal svoji chuť a nyní jen porovnávám. Takže jedničkou mezi pivy u vás je? Jednoznačně vulkán. Mám ale takové motto, že žádné pivo není špatné, je jenom jiné chuti. (Opavský a Hlučínský Deník)

Pivovar v Hlučíně již brzy oslaví čtrnáct let své existence. Zatímco značka Avar se přes bývalé názvy Slezský Korbel a Bivoj vyprofilovala do současné podoby, kdy jsou jí zásobovány četné hospody v regionu a její černou formou Derer i sousední Německo, pivovarská restaurace umístěná přímo do prostoru vedle vlastní výrobny prodělávala během let povětšinou vývoj, který nikam nevedl.

Hlavním důvodem byl zejména fakt, že byla zpravidla provozována nájemci, kteří k restaurační činnosti neměli odpovídající vztah. Pivochtivého hosta často zaskočila evidentně liknavá údržba pivního potrubí, neochota a podmračenost nekvalifikovaného personálu a nezřídka dokonce nedobytně uzavřená provozovna v pátek ve čtyři hodiny odpoledne.

Po letech negativní reklamy si majitel pivovaru Leonard Plaček řekl rázné „dost!“ Hospodu na pár měsíců uzavřel a podrobil ji celkové rekonstrukci. Při současné návštěvě pivovarské restaurace v Hlučíně soudný host musí zákonitě konstatovat, že se veřejné prostory regionálního pivního stánku změnily výrazně k lepšímu. Lokál je koncipován ve vděčném selském stylu, převažuje v něm dřevo. I přes můj opatrný postoj k historickým zemědělským nástrojům a kuchyňským potřebám, které často přemrštěně dekorují interiéry našich pivnic, uznávám, že v případě hospody Avar použitá výzdoba nikterak neruší, naopak povzbuzuje uvědomělou konzumaci místního piva. Na čepu se pochopitelně nalézá domácí značka Avar – světlý dvanáctistupňový ležák překvapivě vydatné konzistence s vyváženou sladko-hořkou chutí a s charakteristickým jemným chmelovým aroma. Nabídka je doplněna i o ležák tmavý a v neposlední řadě o lokální pivo kvasnicové. Přes zuřící cenové bouře v okolí se cena piv v hlučínské pivovarské hospodě pohybuje kolem 15 korun za půllitr. V provozu je také teplá kuchyně a nutno přiznat, že kuchaři na porcích nikterak nešetří. Polední menu vyjde průměrně na 59 korun, přičemž bývá gramáž masa celých 150 gramů. Největší specialitou podniku a zároveň zřejmě i spolehlivým magnetem na zákazníky jsou však neloupané burské oříšky, které se v lokále vyskytují v množství skutečně velkém. Každý host si jich může z příslušné nádoby zdarma vybrat, kolik chce a pak si je k pivu přilouskávat. Prázdné skořápky pak lze nestydatě smést ze stolu na podlahu, neboť hlučínká provozovna přijala letitou filosofii anglických a irských šenků, kde nejsou-li k dispozici skořápky ořechů, podlaha se posype pilinami. Tyto materiály dobře absorbují prach a pak stačí jen párkrát v týdnu zamést. Někteří návštěvníci Avaru však nezapřou svůj „prajský“ původ. Občas se stává, že se někdo na oříšky vypraví s igelitovou taškou.

A největší nedávný úspěch hlučínského pivovaru? Černé pivo Derer je zmíněno v nové německy psané pivní encyklopedii Michaela Rudolpha Sto nejlepších piv na světě. Gratulujeme a přejeme mnoho zdaru do další vařby! (Morava 24)

Až do konce letošního roku se všichni dárci krve ve Frýdku-Místku setkají se speciální akcí, kterou pro ně připravila místní nemocnice. Za každý odběr obdrží dárce plechovku piva Radegast Birell a drobný "pivní" dárek. Navíc se stává účastníkem soutěže o hodnotné ceny. Nemocnice tímto způsobem napomáhá řešit trvalý nedostatek krve, který je markantní zejména v zimním období.

Těžké operace a komplikované porody jsou největšími odběrateli krve ve frýdecko-místecké nemocnici. Zejména v zimě pak roste spotřeba cenné tekutiny v souvislosti s rostoucí nehodovostí. Přilákat co největší množství dárců má projekt, který nemocnice vyhlásila první březnový den a potrvá do konce roku 2007.

Za každý odběr obdrží dárce plechovku s nealkoholickým pivem Radegast Birell a drobný dárek s pivní tematikou. Zároveň má příležitost získat jednu z mnoha hodnotných cen v celoroční soutěži, mezi něž patří např. sekačka na trávu, oblečení či kosmetika.

Jak říká primář hematologicko-transfuzního oddělení frýdecko-místecké nemocnice Jan Pták, má dárcovství krve i nemalou informační hodnotu: "Většina dárců ocení, že právě darováním krve zároveň pečují o své zdraví. Naše oddělení provádí rozbor každé darované krve a dárci jsou tak pravidelně informováni o svém zdravotním stavu." (Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje)

Už vám někdy přinesl pivo v restauraci ke stolu prvoligový fotbalista nebo dokonce nejlepší střelec ligy? Ne? Pak jste zřejmě scházeli v pátek v restauraci Zahrada v Ostravě-Porubě. Tam si totiž roli číšníků při promo akci Ostravaru vyzkoušeli David Střihavka, Martin Lukeš a David Bystroň.

Úderem 19. hodin na sebe hráči Baníku navlékli trička Ostravaru, pracovní zástěry a vyrazili "na plac". Samozřejmě bylo znát, že u pípy nejsou až tak doma, přesto někteří ukazovali, že jim ani čepování pěnivého moku není cizí. "Já se tohle učil ve škole, ale přiznám se, že jsem v hospodě obsluhoval poprvé v životě," říkal David Bystroň.

Jemu šlo čepování asi nejlépe, to Martin Lukeš a David Střihavka víc korzovali mezi stoly. V solidně zaplněné restauraci měli i své kamarády, kteří si nenechali ujít možnost vidět hráče v jiné akci než na fotbalovém trávníku. Došlo i na rozdávání autogramů, partičku ve stolním fotbalu a samozřejmě na zvídavé dotazy. "Myslím si, že akce mohlo docela zajímavá pro hráče a především i pro fanoušky," usmála se marketingová šéfka Baníku Šárka Mokrá. (Morava 24)

Pivovar Ostravar získal ocenění na letošním Pivexu. Světlému ležáku Ostravar Premium udělila odborná porota Certifikát kvality. „Certifikát kvality je výjimečný tím, že posuzuje pivo komplexně a hlavně dlouhodobě. Právě proto je tato cena mezi sládky tolik ceněna,“ řekl vrchní sládek pivovaru Ostravar Robert Kužela. (MF Dnes)

Sváteční třináctistupňový speciál určený pro Velikonoce dozrává ve sklepích litovelského pivovaru. Speciální ležák litovelští pivovarníci vařili už loni na Mikuláše. Ve sklepích od té doby dozrává při teplotě pouhého jednoho stupně Celsia, na velikonoční trh se ho dostane asi 300 hektolitrů. Ochutnávat ho budou hosté ve vybraných restauracích, v obchodech se prodává v kartonu po osmi lahvích, sdělil mluvčí pivovaru Miroslav Slaný. Podle ředitele litovelského pivovaru Miroslava Koutka se výroba Svátečního speciálu stala tradicí. Poprvé ho vařili před třemi lety u příležitosti 111. výročí pivovaru. (Olomoucký deník)

Pivovar Zubr v Přerově uvedl ve středu do provozu novou technologii provzdušnění mladiny. Jednalo se o investici za 1,5 miliónu korun. Moderní zařízení efektivně upravuje a čistí vzduch, který se následně rozpouští v mladině. Jeho množství reguluje speciální sonda v závislosti na měření obsahu kyslíku potřebného k pomnožení kvasinek a tím přispívá k úspěšnému zahájení hlavního kvašení.

„Při výrobě piva klasickou technologií je kvašení jedním z nejdůležitějších procesů, a proto vyžaduje přesné řízení. I když částečně probíhá automaticky, konečnou úroveň prokvašení u nás stále řídí sládek a jeho degustační schopnosti,“ uvedl ředitel pivovaru Pavel Svoboda. (Právo)

Ačkoliv většina z 34 účastníků soutěže o Krále výčepního pivovaru Starobrno 2007 byli muži, první dvě místa patřila ženám.

Nejlépe se včera v Brně porotě líbila třetinka a půllitr piva, které načepovala devětadvacetiletá Zuzana Brázdová ze Zbýšova, která pracuje jako servírka v restauraci Dělnický dům v Zastávce u Brna. Druhá byla její kolegyně ze stejného podniku Veronika Vítová.

Jak na to?

Načepovat pivo dovede podle vítězky každý. Aby ale dobře vypadalo a pěna správně seděla, musí se prý točit alespoň natřikrát.

"Poprvé do poloviny sklenice tak, aby ve druhé půlce vznikla pěkná pěna, a pak už jen pivo dotáčet přesně na míru," řekla Brázdová, která letos soutěžila počtvrté a loňské čtvrté místo vylepšila na zlaté umístění.

Na klání trénovala ve službě poctivě až do nedělní půlnoci. Únavu však necítila, na pozdní usínání je zvyklá. Pivo točím po hospodách už třináct let, dodala vyučená servírka a kuchařka.

Hlavní cenu, pípu, prý vystaví v restauraci, kde pracuje, aby si jí zákazníci víc vážili. Pochvalu za pěkně natočená piva prý slyší většinou od přespolních, domácí si už na kvalitní obsluhu zvykli.

Soutěžící měli za úkol načepovat v časovém limitu půllitr a třetinku piva. Hodnotilo se nejenom dodržení přesné míry, ale také výška pěny. "Soutěžilo se v točení piva na čepici.

Nejlepší výkon byl kolem 12 centimetrů pěny," řekl hlavní rozhodčí Bohuslav Kandrnál. Porota následně hodnotila také umělecký dojem z natočeného piva nebo to, zda není sklenice zvenku příliš znečistěná padající pěnou.

Ještě v minulém roce pořádal soutěž Král výčepních Český svaz pivovarů a sladoven a byla otevřena všem číšníkům a servírkám v ČR. Letos se stal pořadatelem soutěže pivovar Starobrno a soutěžili v ní jen zaměstnanci hospod, kde se točí pivo vyrobené v Brně.

Soutěž o krále výčepních je součástí doprovodného programu Mezinárodního veletrhu gastronomie, hotelových služeb a veřejného stravování G+H 2007. (Gurmán)

Brněnský pivovar Starobrno každým rokem zlepšuje své hospodaření. Loni firma utržila za své výrobky více než jednu miliardu a čtyři sta milionů korun. Pivovar měl zisk přes sto milionů korun. Předseda představenstva a generální ředitel Starobrna František Krakeš je s hospodařením podniku spokojený. Starobrno se totiž díky loňským výsledkům prodeje stalo třetím nejvýznamnějším výrobcem piva na českém trhu.

Co stojí za vyššími tržbami i ziskem?

Podílelo se tom nejen příznivé počasí v minulém roce, které zvedlo prodej piva u všech pivovarů, ale hlavně inovace naší marketingové strategie a rozšíření prodeje piv značky Heineken a sudových limonád. K výborným výsledkům v tuzemsku bych ještě přiřadil zvýšený export.

Kde ve světě mohou lidé Starobrno najít?

Vyvážíme do řady zemí, ale naším klíčovým zákazníkem je Švédsko. Každý rok ale pronikáme na nové trhy. Naposled třeba do Izraele. Teď je před námi Dánsko. České pivo je fenomén, který je v celém světě známý a vytváří proto dobré předpoklady pro růst exportu. Pro zajímavost vývoz českého piva roste ročně o patnáct procent, což se dá říct i u piva Starobrno. České pivo si zahraniční zákazníci velmi považují kvůli tomu, že se nejvíc blíží tradičnímu pivu vyráběnému před desetiletími.

Stačí brněnský pivovar vařit pivo pro domácí trh i zahraniční zákazníky?

Starobrno se vaří v Brně a pro slovenský trh je licenční výroba na Slovensku v Hurbanovu. Zvažujeme i další licenční výrobu. Jedná se například o Bulharsku. Bude to ale záležet na zájmu v jednotlivých zemích.

Vývoz roste, ale jak je na tom se spotřebou piva Česká republika?

Rekordní spotřeba, která byla sto šedesát jedna litrů na hlavu, postupně klesá. Přesto se u nás pořád vypije nejvíc piva na světě a země, co jsou na druhém či třetím místě jsou za námi zhruba o třicet až čtyřicet litrů. Musím ale říct, že hodně piva tady vypijí zahraniční návštěvníci. Odhaduji to asi na třicet litrů na hlavu.

Mohou Češi a Moravané pít ještě více piva?

Spotřeba musí jít jedině dolů. Starobrno je jedním ze signatářů tak zvané iniciativy zodpovědných pivovarů. Ta má vychovávat konzumenty k umírněné spotřebě piva. Naším cílem v podstatě je, aby více lidí pilo méně piva. Pokud se pije v rozumné míře, působí pivo dobře na zdraví lidí.

A co je přiměřená spotřeba piva?

Za rozumnou míru považujeme dvě piva pro muže a jedno pivo pro ženu denně.

Vy sám dáváte přednost jakým nápojům?

Piju pivo. Při svátečních příležitostech nebo ve sklípku nepohrdnu dobrým vínem.

Jaké pivo máte nejraději?

Nejradši mám samozřejmě točené Starobrno Medium, další je Červený drak....

Je někde ve Vašem seznamu oblíbených piv i nějaká konkurenční značka?

Konkurenci samozřejmě člověk musí občas ochutnat, aby viděl jakým způsobem se vyvíjí její chuť. Dělám to ale zcela výjimečně.

Hodně cestujete. Zaujalo Vás nějaké zahraniční pivo?

Cestování je můj koníček a ochutnávám při něm různá piva. Všem doporučuji, aby v cizině zkusili místní produkci. Po světě jsou různá zajímavá piva, ale vždycky když se vrátím domů, tak si říkám, že nad to české pivo není.

Při slově pivo si většina Čechů a Moravanů představí orosený půllitr. Jak je to v cizině?

U nás, v Německu, Belgii, Holandsku nebo Dánsku je víc piva čepovaného. V řadě zemí ale převažuje pivo lahvové. Já dávám přednost točenému. Může se ale stát, že z něj člověk nemá ten správný požitek, není -li dobře načepované. U lahvového je naopak kvalita zajištěná vždycky, když se pivo správně skladuje.

Chuť točeného piva ovlivňuje řada okolností. Které jsou podle Vás nejdůležitější?

Tak jako čistota kuchyně při vaření, je velice důležitá čistota výčepního zařízení a veškerých trubek, které s ním souvisí. Záleží samozřejmě i na způsobu čepování piva.

A jaká je úroveň čepování piva v českých a moravských hospodách?

Kvalita se zvyšuje, ale velmi pomalu. Pivovarníci se s tím hodně potýkají.

Co by jste si tedy jako zákazník zjistil o restauraci, kde si chcete dát dobré točené pivo?

Nejlepší je podívat se do kuchyně. Pokud v kuchyni vidíte nepořádek, tak už máte podezření, že ani s tím pivem nemusí být všechno v pořádku.

V pivovarnictví se mění řada věcí, zlepšují se technologie nebo obaly. Mění se i samotné vaření piva?

Záleží na tom, jak se dbá recepturu. Zda vaření piva vychází z tradičních postupů nebo podléhá nějakým moderním trendům, které recepturu modifikují. Moderní trendy se prosazují ve většině evropských zemí kromě těch typicky pivních.

A jaké jsou ty nové trendy ve vaření piva?

Je to zkrácený způsob vaření, zkrácená doba kvašení a dokvašování piva. Vede to sice ke snižování nákladů a může to pozměnit i původní recepturu. Pivo je pak jiné. Záleží však hlavně na tom, jak si ho oblíbí konzumenti. Změnily se proti dřívějším dobách chutě i českým "pivařům"? Pivovary, včetně našeho, se snaží zavádět nové výrobky a inovovat staré. Bohužel většina inovací se neudrží dlouho, protože český konzument je hodně konzervativní. Stále nízká je třeba obliba speciálních piv. Když přijde nějaké novinka v této oblasti, tak je hodně lidí zvědavých a ochutná ji. Postupně ale většina lidí pití speciálu opustí a vrátí se zpátky k tradičním pivům.

Pro českého zákazníka je tedy nejlepší změnou žádná změna?

Tak úplně to neplatí. Nám se jako prvnímu pivovaru, a po nás i dalším, podařilo uvést před lety na trh jedenácti procentní pivo. Já osobně je považuji za nejlepší. Je to takové, řečeno filmovými slovy, pivo ze sedmého schodu. Prostě ideální.

Výborné pivo si ale musí řada lidí, hlavně řidiči, odpustit. Jak kvalitní je nealkoholické pivo?

V návaznosti na nový bodový systém pro řidiče zaznamenala výroba nealkohlického piva velký rozmach. Loni se zvýšila asi o třicet procent. Kvalita nealko piva není špatná. Myslím si, že nebylo příliš oblíbené i kvůli ceně. Panovala tady představa, že nealkoholické pivo má být levnější než to s alkoholem. To ale neodpovídá ani výrobním nákladům ani situaci v jiných zemích.

Když už jste nakousl cenu piva. Jak to vypadá s cenami Starobrna v letošním roce?

Loni zdražil pivo plzeňský pivovar, který je lídrem trhu. Cenu jsme tedy zvedli i my, a to před dvěma dny. Zdražili jsme jen sudové pivo, a to v půrměru o tři až pět procent. Jedno pivo tak podražilo asi o padesát haléřů. Zvyšování ceny je rozumné, protože v porovnání se sousedními zeměmi je u nác cena piva stále velmi nízká.

Znamená to, že pivo bude stále dražší?

Musíme odlišit pivo v obchodech a v gastronomických provozech. Cena piva v obchodních řetězcích se nebude zvyšovat tak podstatně. Je omezena tlakem obchodníků i úrovní cen v Evropské unii. V restauracích je ale situace opačná. Například když půjdete do samoobsluhy v Německu, tak pořídíte kvalitní lahvové pivo v akci za nějakých osmnáct korun a u nás koupíte stejné třeba za dvanáct korun. U sudového piva jsou ale rozdíly mnohem větší. Průměrná cena sudového piva v Česku je dnes okolo dvaceti korun zatímco v Německu se pohybuje kolem sta korun.

Kolik tedy bude stát točené pivo za deset let v české hospodě?

Pokud budu uvažovat nějaký tříprocentní nárůst ceny každý rok, tak by se za deset let mohl cena piva vyšplhat ke třiceti korunám. (Brněnský deník)