Ve skotském městečku Arisaig byl 11. listopadu tohoto roku slavnostně odhalen památník více než tří stovek československých vojáků, kteří zde prošli bojovým výcvikem. Většina z parašutistů seskočila do okupované Evropy, tedy týlu nepřítele. Mezi nimi byli i Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kteří spolu provedli atentát na Reinharda Heydricha. Broumovský pivovar Opat dodal do městečka Arisaig, na severozápadě Skotska, pivo světlý ležák Kvasničák, speciálně stočený k této příležitosti. Pivo z Čech bylo všemi přítomnými hodnoceno jako velice kvalitní a lahodné.

Autor: Miroslav Anger

Keď spomeniete pred staršími slovenskými hudobnými legendami meno KAREL WITZ, mali by sa rozpomenúť: áno, to je ten gitarista. Hoci sa učil hrať na husle, jeho vášňou sa stala gitara. Osud ho zavial z Prahy do Košíc, kde sa postupne dostal k spoluúčinkovaniu s Jankom Lehotským, Mariánom Vargom či Petrom Nagyom. Je to už dávno, čo sa jeho hudobná éra u nás skončila. Svoj život zasvätil niečomu celkom inému, hoci si dodnes po večeroch rád zahrá. Podarilo sa mu vrátiť do života malý pivovar rodiny Witzovcov v českej Poličke.

Kedy ste sa rozhodli presťahovať z Prahy do Košíc?

To bolo vďaka mojej manželke, ktorá s rodičmi bývala v Košiciach. Zoznámil som sa s ňou na jahodovej brigáde v Anglicku. Študoval som v Prahe, ona v Bratislave. Prvá skončila štúdium ona. Po jej promócii sme sa v roku 1969 v Košiciach zosobášili. Hneď potom prišla za mnou do Prahy. Tu sa nám narodili dve dcérky. V roku 1972 som doštudoval aj ja. Žili sme v jednom byte s mojimi rodičmi. A potom sme sa - pre byt - presťahovali do Košíc.

Bolo to dobré rozhodnutie?

Určite áno. Bolo lepšie, že sme tieto časy prežili samostatne. A na Slovensku sú veľmi pekné miesta. V Košiciach sa nám ešte narodil syn. A moja manželka sa potom uplatnila v slobodnom povolaní.

Ako ste sa dostali k muzike?

Asi to mám tak trochu v génoch. Môj otec kedysi v Poličke hrával v kapele na violončelo - mali sláčikové kvarteto. Hrali aj skladby od Bohuslava Martinů, ktorý sa tu narodil a aj tu je pochovaný. Vlastnil niekoľko jeho ručne písaných partov a všetky rukopisy potom venoval miestnemu múzeu. Mňa dali rodičia na husle, ale počas pubertálnych rokov ma zlákala gitara. Teta mi na ňu vtedy požičala osemsto korún.

Rodičia mali výhrady?

Mali. Chceli mať zo mňa asi niečo iné než hudobníka. Často mi opakovali - Karle, ty vlasy, a ten hluk! Mal som kučery, ktoré keď sa natiahli, boli naozaj dosť dlhé. Počas vysokej školy sme mali kapelu, volala sa Ages B.C. - Roky pred Kristom a v roku 1967 sme vyhrali prvý Beatsalon v Prahe.

Čo z vás chceli mať rodičia?

Predstavovali si, a ja spočiatku s nimi, že budem študovať. Akurát otec - profesor práv na Univerzite Karlovej v Prahe, mi kedysi hovoril: „Hocičo, ale právo nie, vieš, ja by som odtiaľ musel odísť." Takto to bral, bol poctivý človek. Vybral som si štúdium ekonómie.

V Košiciach ste sa dostali medzi hudobníkov, ktorí sa postupne stali legendami domácej scény. Ako si na to spomínate?

Spočiatku to nevyzeralo ružovo, vyhliadky neboli bohvieaké, lebo brat emigroval do Nemecka, a také niečo vždy priťažilo. Pracoval som najprv ako štatistický referent na košickom mestskom národnom výbore. Po roku a pol sa naskytla možnosť fungovať v slobodnom povolaní v divadle Thália. Tak som to využil a povedal som si - budem robiť hudbu.

Prvá kapela, v ktorej som na Slovensku pôsobil, bola Profily. Fungovali sme ako slobodní umelci v divadle a vo voľnom čase sme cvičili pre potešenie. Začal tam za nami chodiť aj košický hudobník Marián Bednár. Pôsobil v známych slovenských kapelách. Prišiel si vypočuť naše aj prevzaté veci, ktoré sme hrali. A potom sa opýtal: ‚Nechceli by ste to skúsiť s Jankom Lehotským z Bratislavy?' Dodám vám nahrávky. Povedali sme si, skúsime všetko, nie? Dostali sme magnetofónovú pásku, naučili sme sa to hrať, prišiel Janko Lehotský a zostal s nami zo dva-tri týždne.

A zrazu sa z nás stal Modus a presunuli sme sa do Bratislavy. Pol roka na to prišiel Miro Žbirka. A predtým i Marika Gombitová. Tá s nami pôsobila ako speváčka od roku 1974 v kapele Profily. Prišla k nám vtedy ako študentka strednej školy v Košiciach. Nakoniec, je rodáčkou zo Stropkova.

Všetko sa dalo len tak z brucha dohodnúť?

Zdalo sa nám to perspektívne, tak sme začali spolu hrať. Samozrejme, to že práve my, bola vlastne otázka šťastnej náhody.

Ako dnes vnímate svoju éru hudobníka?

Predovšetkým som nemusel každé ráno cvikať v sklade, napríklad v železiarňach (smiech). Nemal som však žiadnu platenú dovolenku ani ROH zájazdy, ale nemal som ani dôvod byť nespokojný, bol som mladý, zdravý.

Muzikanti často vedú búrlivý život. Vy ste taký neboli?

Istý čas sme cestovali dosť - s Modusom, aj s Mariánom Vargom a s Collegiom Musicom, ale bral som to ako normálny život. Sústavne som cvičil, alebo som si hral na gitare, lebo ma to bavilo. Dokonca som aj skladal.

Pre koho?

Pre Mariku Gombitovú. Texty napísal Peter Nagy, vtedy ešte sám nespieval. Nahralo sa to v košickom rozhlase, ale nikdy sa to nepúšťalo.

Prečo?

Asi fungovali bratislavské sily, ktoré boli proti tomu, aby sa hudba z Košíc dostala ďalej. Pritom si dodnes myslím, že to boli dobré veci.

S kým sa vám zo slovenských hudobníkov najlepšie spolupracovalo?

Asi práve s Marikou. Autorstvo ma veľmi napĺňalo. Napísal som niečo aj pre Věru Špinarovú. Robil som vlastnú hudbu, ale akosi som ju nevedel posunúť ďalej. Nakoniec som to nechal tak, chodil som len skúšať s košickými kapelami. Jednoducho, nebol som populárny typ. Od roku 1980 som voľne spolupracoval s Petrom Nagyom. Vtedy vznikali spoločné skladby a nakoniec sme založili kapelu Indigo. S Petrom Nagyom som skončil v roku 1983.

Ste ešte s našimi hudobníkmi v kontakte?

Občas, asi tak raz do roka, si zavolám s Jankom Lehotským. Minulý rok mi zavolal Dušan Hájek, bubeník z Collegia Musica. Inak som sa slovenským hudobníkom zrejme vzdialil. Myslím, že nechápu, prečo som z Košíc, a najmä z Bratislavy, odišiel, hoci ani oni už nepôsobia tak intenzívne na hudobnej scéne. Dnes udržujem kontakty so Slovenskom skôr cez manželku a jej rodinu.

Ani s Marikou ste neboli v kontakte?

Nie. A trochu sa za to hanbím. Ona mi vtedy naspievala dve pesničky a očakával som, že spolu založíme kapelu. Ja, Marika a Lehotský. Nebol by to býval Modus, ale iná kapela. Potom mala autonehodu a odvtedy som nikdy nemal odvahu jej zavolať.

Hrávate aj dnes?

Keď sa dá, zahrám si niekedy večer nejakú hodinku, na rozptýlenie. Akurát už bývam rýchlejšie unavený. V práci ma stále niečo alebo niekto „prekvapuje". Bez môjho podpisu a vedomia sa v pivovare nič neudeje.

Z Košíc ste s rodinou odišli po roku 1989. Prečo ste neostali?

Bol som v podstate nulová existencia. Ku koncu som už ani veľmi nehral, skôr som pomáhal manželke s inštaláciou jej výtvarných diel. Po revolúcii som v Košiciach v roku 1990 vyhral dva konkurzy a do konca roku 1990 som robil vedúceho odboru kultúry mesta Košíc. Potom sa už začali prebúdzať zlé nálady okolo rozdelenia republiky. Tak som si to, najskôr sám, zamieril do Poličky na Morave. Potom, v roku 1992, prišla za mnou i rodina. V Prahe, kde som vyrastal a po celý čas si tam držal trvalé bydlisko, som si v roku 1992 založil živnosť a intenzívne som sa začal zaoberať reštitúciami.

Bolo to samozrejmé?

Skôr by som povedal, že sa to ukázalo ako rozhodujúce. V Prahe som celé detstvo strávil v dome na Moravskej ulici, ktorý rodine zobrali Nemci a neskôr bol otec donútený ho „darovať štátu". Inak by stratil miesto a my deti možnosť študovať. V Poličke bol zase v súvislosti s dvoma meštianskymi domami rodiny Witzovcov súd. V roku 1951 - po predchádzajúcej arizácii a namiesto ocenenia, že otec a jeho sestra prežili koncentračný tábor - dal súd prednosť takzvanému päťročnému plánu a družstevníctvu pred kapitalistickým hospodárením. V Prahe nám zostal na používanie jeden byt v našom bývalom dome.

Kedy ste sa to všetko dozvedeli?

O niektorých veciach v Poličke som sa dozvedel prvý raz až po revolúcii. Zároveň som sa dozvedel viac aj o Továrni likérov v Poličke, ktorú naša rodina po celé generácie vlastnila. A o Poličskom pivovare. Vedel som, že v Poličke sa práve vtedy - písal sa rok 1991 - odohrávali veľmi vážne veci. Musel som sa v tej situácii spoľahnúť iba na vlastné sily. Viete, poviem vám, že som zamatovej revolúcii v prvej chvíli vôbec neveril.

Ani spätne ste neuverili?

Mal som z rodiny dosť skúseností, aby som ten prevrat nebral idealisticky. Navyše, s predsudkami som sa neprestal stretávať ďalej. Keď som v roku 2000 prišiel vo Svitavách na pozemkový fond, opýtal som sa - tak čo budeme robiť s reštitúciami, ktoré ležia od roku 1991 u vás v skrini? Viete, čo mi úradníčka povedala? Že „prišlo nariadenie z Európskej únie, že sa s vami Židmi budeme zaoberať". Je možné, že tá židovská otázka je nekonečná? Dobre, prežil som to bez problémov a som rád, že sa mi následne darilo.

Ako prijali miestni ľudia v Poličke, keď ste sa začali uchádzať o nehnuteľnosti?

Od začiatku som sa stretával s predsudkami, tak to už býva. Ľudia si hovorili - je to Žid, nič nám tu nenechá. Počul som to sám pred pätnástimi rokmi. Prvý z Witzovcov sa prisťahoval do Poličky v roku 1850. Tiež sa stretol s odporom miestnych obyvateľov. Vyšetrovali ho a napísali o tej veci „krátky zápis". Pritom sa chcel len prisťahovať na základe dekrétu, ktorý mu to umožňoval. Je to zvláštne, ako sa história opakuje. Teraz žijeme s manželkou na rohu námestia v dome, v ktorom naši predkovia mali Továreň.

Poznali ste Poličku aj predtým?

Iba sme cez ňu v detstve s rodičmi prechádzali. Len jediný raz mi otec povedal - tu sme kedysi bývali, toto boli naše domy. O Továrni likérov, v ktorej sa do roku 1969 robili už len sódovky, sa v rodine vedelo.

Vedeli ste niečo o pivovarníctve?

V pivovarníctve sa postupne orientujem, odkedy som sa nasťahoval do Poličky. To je už osemnásť rokov. Neskôr som sa dozvedel o tom, že v roku 1517 bolo stotrinástim domom vnútri hradieb kráľovského mesta Polička udelené takzvané právo várečné. Do roku 1771 sa v týchto domoch varilo pivo. A následne si postavili títo „právovárečníci" vnútri hradieb prvý spoločný Meštiansky pivovar v Poličke. Zostala z neho však iba ruina sladovne. Roku 1865 bol v Poličke postavený mimo hradieb tretí Meštiansky právovárečný pivovar. Ten bol po roku 1948 protiprávne znárodnený a od roku 1994 sa potomkovia právovárečných rodín vrátane mňa do pivovaru vrátili.

V akom stave ste ho prevzali?

Prevzali sme ho od štátneho podniku Pivovary Hradec Králové, ktorému podliehalo osemnásť pivovarských prevádzok. Bolo to celé nezmyselné, hospodárenie aj prevádzka boli úpadkové. Hrozilo nám okamžité zatvorenie. A tak sme skúsili vlastnú víziu. Okrem iných opatrení sme napríklad do pol roka zaviedli nonstop predaj piva. To bol dobrý signál pre ľudí v najbližšom okolí a tento spôsob nám umožnil okrem zvýšenia predaja aj ihneď inkasovať. Napriek počiatočnej nedôvere sme nezanikli. Ani počas troch mesiacov, ani pätnástich rokov. V tom období sa nám veľmi zišla filozofia, ktorú sme mali v muzike: že musíme byť otvorení ku každému a nemôžeme preháňať ceny. Predávali sme normálne pivo za normálne ceny pre normálnych ľudí.

A aké bolo vaše pivo?

Spočiatku sme nerobili bohvieaké pivo. Veď prvý polrok sme varili zo starých zásob a riešili kopu iných vecí. Musel som odvolať vedúceho prevádzky, lebo mu chýbalo tisíc hektolitrov piva. Prvé tri roky boli dosť zúfalé. Veľa akcionárov začalo predávať akcie a ja sám som robil tri roky bez honoráru. Našťastie, súčasne som zreštituoval aj dva spomínané „právovárečné" meštianske domy v centre Poličky. Prízemia domov som prenajal a zaviedol som v jednom z nich aj predaj piva. Domy sa už živili samy.

Máte v biznise ľudí, ktorým môžete dôverovať?

Spolupracovníkov v pivovare mám dobrých. Musím sa však pripraviť na čas, keď pôjdem do dôchodku a pripraviť si nástupcu. Neviem, či to bude niekto z mojej rodiny. Veľa času v poslednom čase trávim s mladými ľuďmi pri ich bakalárskych a záverečných prácach na vysokých školách z odboru pivovarského.

Stále platí, ako sa o vás napísalo, že ste produkciu zdvojnásobili?

V zásade áno. Keď som v Poličke začínal, pivovar vyrábal 42-tisíc hektolitrov piva ročne, v rokoch 2003 až 2006 to bol dvojnásobok. Tento rok je to zhruba 70-tisíc hektolitrov. Každý odberateľ dobre vie, čo u nás dostane kúpiť. Musíme sa správať rovnako, či si niekto príde po tridsať veľkých sudov, alebo po dva malé, či jednu prepravku s dvadsiatimi fľaškami piva.

V Česku sa od januára plánuje zvýšenie spotrebnej dane na pivo o tretinu. Prišiel dokonca návrh premenovať pivo na sladové víno, aby sa pivovarníci dani vyhli. Ako sa vás to dotýka?

Dotýka sa nás to len do tej miery, že si to povšimli niektoré médiá, ktoré potrebujú prežiť. Celá vec sa zatiaľ v parlamente len prerokúva, spolu so spotrebnou daňou sa má zvýšiť aj DPH, takže to zvýšenie potom bude pravdepodobne dvojité. Do konca roka už neostáva veľa času a v zbierke zákonov zatiaľ nič nevyšlo.

Takže sa neobávate?

Na to sa treba pozerať rozumne. Sme malý, nezávislý pivovar. Patríme do prostrednej kategórie malých pivovarov, ktoré majú tridsaťpercentnú úľavu na spotrebnej dani. V prípade jej zvýšenia by sme na budúci rok prišli asi o tri milióny českých korún. Nepovažujem to však za likvidačný postup. Ak to štátne hospodárstvo potrebuje, obmedzíme sa v našich plánoch.

Ako vnímate krízu?

Najviac sa v nej ocitli podniky, ktoré exportujú. Pivovary majú znížený dopyt a tým aj problémy. Do reštaurácií a krčiem dnes chodí menej ľudí a navyše sú stále problémy s alkoholom za volantom. Málokto sa dnes už zaoberá tým, že tradícia výroby piva je stará vyše štyritisíc rokov. Na druhej strane, snažíme sa vyrábať stále lepšie pivo. Od júna máme aj povolenie Štátnej poľnohospodárskej a potravinárskej inšpekcie variť „České pivo".

Čo znamená variť stále lepšie pivo?

Viete niečo o konope? Vo veľkom obrazovom atlase rastlín sa píše, že do čeľade konopovitých rastlín patrí okrem konope aj chmeľ. A prvou dôležitou zásadou pri výrobe piva je poriadne chmeliť, aby sa z látok obsiahnutých v chmeli dostalo čo najviac do piva! Plnohodnotné české pivo, to nie je žiaden zrýchlený tovar.

Je pivo dobrá komodita?

Nepozerám sa na to z pohľadu príjmu. V tom nevidím nič, čo by ma špeciálne motivovalo. Skôr mi ide o súťaž v konkurencii ostatných pivovarov. Potrebný príjem však máme zaistený.

Čo pre vás vlastne znamená rodinný majetok?

Svojím spôsobom je to starosť. Reštitúcie sa v Poličke ukázali ako väčší dlhodobý problém. Musel som sa takmer o všetko súdiť. Niektoré pozemkové kauzy trvali vyše desať rokov.

Nemali ste niekedy chuť to vzdať?

Záleží na vás, čo si z toho všetkého odnesiete. Bolo veľmi dobré, že som sa mohol o rodinný majetok vôbec prihlásiť. Veľa som si o veciach prečítal - v korešpondencii, v archívoch, rozprával som sa s ľuďmi, ktorí mojich rodičov a predkov poznali. V rokoch 1991 a 1992 som mal možnosť nahliadnuť aj do archívov v Poličke.

Vtedy sa po prvý raz v histórii otvorili pre verejnosť. Tam som našiel zaznačené všetko, na čo som bol aj nebol zvedavý. Aj to, kto našu rodinu arizoval. Aj to, že v Terezíne umlátili môjho starého otca, že ho úplne zmrzačili. Aj to, že môj otec tam robil v krematóriu a spolu so sestrou koncentrák úplne náhodne prežili. A že nik ďalší z rodiny koncentračný tábor neprežil. Samozrejme, že otca to strašne poznačilo a k tejto téme sa nikdy nevracal.

Ste dnes šťastný človek?

Som rád, že podnik funguje a moja rodina je v poriadku, ale stále sú veci, o ktorých mi je ťažko rozprávať.

Karel Witz (1947)

Narodil sa v Prahe, kde vyštudoval Vysokú školu ekonomickú. V roku 1973 sa s manželkou, Veronikou Kováčovou-Witzovou, akademickou sochárkou, absolventkou VŠVU v Bratislave, odsťahoval do Košíc. Tu začal pracovať ako referent, oveľa viac ho však zaujímala jeho vášeň - gitara. Postupne si zahral v slovenských kapelách Profily, Modus (LP Modus 1 1976 - 1977), Collegium Musicum (LP Continuo, 1978), Indigo.

Spolupracoval s Mirom Žbirkom (LP 1980, 1982, 1983 - 20 naj...), Petrom Nagyom, Mariánom Vargom či s Marikou Gombitovou. V roku 1993 spolu s ostatnými takzvanými právovárečníkmi zreštituoval malý Měšťanský pivovar v moravskom mestečku Polička. Ten sa mu postupne podarilo zrekonštruovať a dnes sa v ňom varí ročne zhruba 70-tisíc hektolitrov Českého piva. Má dve dcéry, jedného syna a sedem vnúčat. S manželkou žije v Poličke.

Zdroj: Kultura Sme.sk | Autorka: Eva Andrejčáková | Foto: Peter Žákovič a Peter Procházka

V přerovské nemocnici dostávají dárci krve pro doplnění tekutin nyní také nealkoholické pivo Zubr. Bezplatně ho pivovar daruje nemocnici, aby mohla rozšířit nabídku nápojů, které dárci obvykle dostávají před odběrem i po něm.

Standardně se při odběru podává minerálka, čaj, ovocné nápoje nebo černá káva podle chuti a proto zpestření o nealkoholické pivo uvítali dárci s nadšením.

Příjem tekutin je velmi důležitý pro udržení rovnováhy uvnitř organismu a pomáhá předejít kolapsovým stavům. „Nealkoholické pivo není u odběru vyloženě lepší než ostatní nápoje, ale spíše příjemnou změnou. Na rozdíl od běžných nápojů obsahuje široké spektrum tělů potřebných látek jako např. vitamíny řady B, aminokyseliny nebo polyfenoly, což je určitě přínosem“ říká primář hemato-transfůzního oddělení Mudr. Štefan Repovský. Nemocnice ročně realizuje zhruba 2800 odběrů plné krve od dobrovolných dárců. Udržet toto množství pomáhají náborové a přednáškové, přednáškové akce a spolupráce s magistrátem, Policií a armádou ČR, také hasič. Darovat krev totiž přichází stále méně lidí. Pravidelnými dárci jsou také zaměstnanci pivovaru, mezi nimi i Petr Hermély,manažer marketingu pivovaru Zubr. „Pro zdravého člověka darovat krev nepřináší žádné ohrožení a přitom může mít zásadní význam při záchraně života. Při odběru i po něm je důležitý dostatečný příjem tekutin. Zubr Free neobsahuje alkohol a je tedy vhodným doplňkem pitného režimu nejen pro dárce krve,“ vyjadřuje Hermély.

Krev má v medicíně stále nezastupitelnou roli. Je nutná nejen při úrazech a operacích, ale také při léčbě celé řady onemocnění. Darovat krev může každý zdravý člověk od 18 do 65 let.

O vhodnosti dárce krve rozhodne před každým odběrem lékař, který zhodnotí anamnézu, parametry krevního obrazu a provede vyšetření. Počet dárců je všeobecně v celé ČR nedostačující. Problémem je především nevyhovující věková skladba díky tomu, že krev darují především lidé středního věku a starší. Mladá generace bohužel nemá o dárcovství zájem a menší přírůstek mladých dárců není schopen pokrýt přirozený úbytek z důvodu vysokého věku nebo nemoci.

Zdroj: Tisková zpráva pivovaru Zubr Přerov

O tom, že topoľčiansky pivovar Topvar má problémy, svedčí aj fakt, že niektorým úspešným športovým klubom v meste škrtol sponzorské príspevky.

Tie avizujú, že im to môže spôsobiť nemalé problémy. „Pred dvomi týždňami nám oznámili, že 10-tisíc € od nich už nedostaneme. Rozlúčiť sa zrejme budeme musieť aj s materiálnou pomocou," povedal Novému Času prezident hádzanárskeho klubu HC THP Topvar Edo Godál. Jeho klub prišiel až o pätinu rozpočtu.

Podobne je na tom aj stolnotenisový klub. „Už nám nič nedajú. Prišli sme o viac ako 4 300 €, čo je asi 15 percent z rozpočtu," vysvetľuje prezident stolnotenisového klubu Michal Vozár. „Topoľčiansky pivovar stále sponzoruje šport v meste," povedala za pivovar manažérka pre vzťahy s verejnosťou Drahomíra Mandíková.

Jediní, ktorí ešte od Topvaru peniaze dostávajú, sú hokejisti a futbalisti. „Dostali sme zatiaľ to, čo nám sľúbili, a verím, že pivovar bude naším partnerom aj naďalej," vyslovil sa manažér hokejového klubu Radoslav Hecl. „Novú zmluvu sme zatiaľ nepodpísali, no verím, že Topvar nám dá opäť aspoň toľko, ako doteraz," povedal zase Peter Streicher z futbalového klubu.

Vlani Topvar zaznamenal asi 5 až 6-percentný pokles predaja. V tomto roku spotreba piva aj predaj naďalej klesajú. Neoficiálne sa preto začalo hovoriť o presune výroby piva z Topoľčian na východ Slovenska, kde má pivovar dostatočné kapacity. „Momentálne je ťažké presne špecifikovať vplyv nepriaznivej situácie na trhu na našu spoločnosť v budúcnosti," nejasne dodala Mandíková.

Zdroj: Čas.sk

O krok blíže je Znojmo ke koupi bývalého pivovaru Hostan nedaleko znojemského hradu.

V pondělí nabídku koncernu Heineken na jeho prodej za šestadvacet milionů korun projednali městští radní. Podle vedení města doporučí rada zastupitelstvu koupi schválit, avšak za určitých podmínek.

„Rada města projednala nabídku vlastníka areálu pivovaru na odkup a za několika podmínek doporučí zastupitelstvu, které bude zasedat příští týden, tuto nabídku přijmout a schválit záměr odkoupení,“ potvrdil starosta Znojma Petr Nezveda.

Podmínky koupě shrnul do tří bodů. „Za prvé, kupní cena šestadvacet milionů korun, bude uhrazena ve splátkách v průběhu příštího roku. Druhou podmínkou je, že daň z převodu nemovitostí, kterou by podle společnosti Heineken mělo hradit celou město, budeme chtít po dohodě hradit půl na půl. Tedy polovinu prodávající a polovinu kupující,“ nastínil Nezveda.

Třetí podmínka se týká dalšího využití objektu pivovaru. „Společnost Heineken chce závazek města, že v příštích deseti letech se v areálu pivovaru nebude vařit pivo a případné gastroprovozy v areálu pivovaru a hradu budou prodávat produkty společnosti Heineken,“ uvedl starosta.

Rada města v tomto bodě vyloučila areál hradu, který je dlouhodobě výlučně majetkem města. „Pokud prostory bývalého pivovaru bude vlastnit město, tak zaručíme, že se zde pivo vařit nebude. Nechceme se však zavazovat za někoho dalšího, který bude případným nájemcem nebo vlastníkem,“ vysvětlil Nezveda.

Koncern Heineken nabídl areál ke koupi nejdříve znojemské radnici. „Jsme si vědomi jedinečného turistického a historického potenciálu areálu pivovaru, který je situován přímo v srdci města mezi nejvýznamnějšími místními monumenty. Proto nám záleží na tom, aby se vlastníkem areálu stal subjekt, kterému bude historické hledisko ležet nejvíce na srdci, a bude areál spravovat a rozvíjet ku prospěchu obyvatel města a okolí. Tuto úlohu podle našeho názoru bude nejlépe plnit právě město Znojmo,“ uvedl již dříve generální ředitel Heinekenu Česká republika Lieven van der Borght.

Vedení města již začalo přemýšlet o možném využití nově nabytého majetku.

„V součinnosti s Heinekemen jsme už v minulosti díky renomovanému architektovi získali základní studii. Ten některé prostory doporučil zanechat, některé zrekonstruovat, některé zbourat. Podstatné však je, že si město může nechat jižní přístupovou cestu ke hradu a Hradní ulici případně bývalou Františkánskou zahradu,“ řekl Nezveda.

Město totiž před lety směnilo svůj podíl ve společnosti, která tehdy areál vlastnila, za stavbu jižní přístupové cesty, a nezajistilo si věcné břemeno na zachování průchodu na hrad. Proto Znojmo v současné době nemá žádný majetkový vztah ani k cestě, ani k Hradní ulici procházející pivovarem.

Zdroj: Znojemský deník.cz | Autor: Dalibor Krutiš

Hostinský pivovar Moritz v těchto dnech slaví třetí rok existence. Málokterý z hostů hospůdky na Palachově náměstí si dnes připustí, že pivovar s nekuřáckým útulným hostincem funguje tak krátce. Možná je to tím, že když sejde po schodišti jakoby se náhle přesunul v čase o sto let nazpět. Anebo tím, že nádherné pendlovky odbíjejí čas navzdory uspěchané době o něco pomaleji.

Prvotní nápad se zrodil v autě na dálnici mezi Innsbruckem a Vídní.

„S kamarádem Milošem Kolomazníkem jsme tehdy navštívili útulnou hospůdku v rakouských horách. Měla podobnou atmosféru jako olomoucká hospoda U Kuděje, do které jsme také rádi chodili. Jenže se tam často nedalo najít volné místo. Rozhodli jsme se, že si zařídíme hospůdku v podobném duchu s poctivou kuchyní,“ vzpomíná jeden z majitelů Martin Řehák.

To bylo v únoru roku 2006. Od nápadu do slavnostního otevření hostince uběhlo devět měsíců. Cesta ke zrodu byla pro budoucí hospodské nezapomenutelným obdobím.

Když hospodu, tak proč ne taky pivovar, řekli si. A přizvali ke spolupráci další přátele: sládek Stanislav Nožka se pustil do vaření piva podle vlastní receptury, architekt Michal Giacintov se zase stal duchovním otcem stylového interiéru hospody.

Opuštěný zaprášený sklep začali nadšenci společnými silami přeměňovat v útulný prostor.

„Byla to nádherná doba, která se už nevrátí. Každý večer jsme viděli, jak práce postupně nese ovoce. Mohli jsme také začít ochutnávat naše pivo, které začínalo zrát,“ vzpomíná hostinský.

V té době ještě nemohlo osazenstvo přípravného týmu tušit, že britské Timesy později vyhlásí pivo Moritz třetím nejlepším rezavým mokem v České republice.

Moritz Fischer: podnikatel, který měnil město

Dům, v jehož suterénu hospůdka sídlí, nechal postavit muž veselé povahy, člen mnoha olomouckých spolků a ve své době význačný podnikatel Moritz Fischer. Rodák z Kojetína, jehož jméno hospůdka nese, v domě sám také bydlel.

Podnikatel Moritz Fischer vtiskl nejednomu místu v Olomouci secesní tvář. Jeho rukopis nese hned několik ulic – dnešní Komenského, 1. máje, Kosinova – a také čtvrť v okolí Terezské brány.

V Olomouci postavil na šedesát domů

V době Fischerova příchodu byla Olomouc pevnostním městem a na pozemcích v okolí hradeb platil stavební revers. To znamenalo, že pokud si tam někdo postavil nemovitost, musel ji v případě ohrožení strhnout, neboť obránci města potřebovali mít vetřelce pod patřičným dohledem.

Tomu odpovídala i mizivá lukrativita pozemků. Mladý Moritz však správně vytušil, že pevnost brzy skončí a průmysl se postěhuje do okolí. Za levné peníze nakoupil pozemky v okolí Olomouce.

Když padly hradby, stal se hlavním investorem. Spolupracoval s českými bankami a postavil na šedesát domů. Vybudoval i sladovnu v Holici. V dalším vývoji se však už Fischer přepočítal.

Počátkem 20. století v rakouském mocnářství prudce narostly daně a sladovník nezvládal splácet úvěry. Do konkurzu nakonec přivedl nejen svou firmu, ale i dvě české banky.

Po nepříjemnostech odešel do Vídně

V roce 1904 dokonce strávil čtrnáct dnů ve vězení pro dlužníky. Obžaloba jej vinila „z podvodů a zaviněného úpadku svých podniků, který velmi vážně poškodil celou řadu německých i českých investorů, nemluvě ani o důsledcích v rovině národnostní.“

Z nafouknuté aféry nakonec dokázali Fischerovi jen nepořádek v účetních knihách. Přesto se po těchto nepříjemnostech rozhodl odstěhovat do Vídně. Tam o dva roky později zemřel.

Hospodští pivovaru Moritz dům ve Vídni navštívili a rozhodli se ducha zapomenutého sladovníka vzkřísit. Fischer byl přes prožité životní peripetie podle všeho chlapík dobré mysli, který nikdy žádnou legraci nepokazil.

Dnes visí na obrázku na zdi, odkud pozoruje čilý hospodský ruch. Kdyby žil, určitě by uznale pokýval hlavou nad krásným příborníkem naproti vchodu nebo nad tím, že pivo v hospůdce netočí ze sudů, ale přímo z tanků. A s rozkoší by si vychutnal každé zazvonění půllitru o porcelánový tácek.

Zdroj: Fotogalerie zde...

Zdroj: Olomoucký deník.cz | Autor: Karel Páral

Dvouměsíční výstavu o historii pivovarnictví připravuje jihlavský pivovar. V příštím roce totiž oslaví 150 let. „V Muzeu Vysočiny budou tři expozice - o historii pivovarnictví, o současnosti pivovaru a současnosti všech pivovarů skupiny K Brewery Trade,“ přiblížila mluvčí firmy Eva Vařejčková. Vyzvala, aby se na vzniku expozice podílela i veřejnost. „Chtěli bychom požádat o zapůjčení věcí. Zkusme nashromáždit například staré sudy, pípy, lahve, vozíky nebo džbánky,“ doplnila Vařejčková, u níž se mohou zájemci o spolupráci na výstavě hlásit.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz

Pivovar Tambor ze Dvora Králové osvěží české jezdce při známé rallye Paříž Dakar, která se letos jede celá v Jižní Americe.

Expedici do Chile pořádá Martin Trojan, který zastupuje motocyklovou firmu KTM. Včera nakládali všechen potřebný materiál včetně auta, motocyklů a samozřejmě lahvového a sudového královédvorského piva Tambor do kontejneru.

Ten poputuje na lodi přes oceán. Jezdci do místa konání odletí na konci roku. Terénní automobil a pět motocyklů, speciálně upravených pro cestu pouští Atakama, pojede ve stopách českých závodníků během jejich cesty po Chile.

Vloni se chystali na zrušený závod

V letošním roce jede tým kolem Martina Trojana jako neoficiální doprovod. V loňském roce to mělo být jinak. „Byli jsme přihlášeni jako závodníci na Paříž – Dakar, ten byl ale těsně před startem zrušen. Absolvovali jsme náhradní závod, který vedl východní Evropou, myslím, že úspěšně,“ prozradil Martin Trojan.

Pivovar Tambor vybavil expedici nejen lahvovým, ale také sudovým pivem s výčepním zařízením. „Bylo třeba vymyslet způsob, jak všechno zabalit, aby pivo přečkalo cestu v kontejneru přes moře,“ doplnil Nasik Kiriakovský z pivovaru Tambor. Do ocelové bedny bylo třeba naskládat terénní auto, motocykly a kompletní vybavení na několikatýdenní pobyt v Jižní Americe. Bylo třeba vytvořit speciální dřevěné konstrukce, aby bylo využito každé místečko. Nakládání v Hradci Králové tak trvalo několik hodin.

Ke kontaktu pomohl Deník

Není bez zajímavosti, že ke spojení pivovaru Tambor a firmy Trojan došlo díky našemu Deníku, a to v jeho lóži během Velké pardubické. Další zajímavostí je dlouholetý kontakt firmy Trojan v Chile. Manželka majitele totiž pochází ze Dvora Králové. V Čechách se seznámili během studií. Pivovar ze Dvora Králové tak pokračuje v podpoře zajímavých aktivit, ke kterým patřil dar pro papeže nebo várka piva pro velvyslanectví v Makedonii. O cestě po Jižní Americe a průběhů rallye Paříž – Dakar budeme naše čtenáře informovat v několika dalších reportážích prostřednictvím Martina Trojana.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Krkonošský deník.cz | Autor: Bedřich Machek

O koupi areálu znojemského pivovaru Hostan budou v pondělí jednat znojemští radní. Ke koupi ho radnici nabídli zástupci koncernu Heineken, který letos ve Znojmě ukončil výrobu a značku Hostan ponechal pro pivo vařené v Brně.

„Jsme si vědomi jedinečného turistického a historického potenciálu areálu pivovaru, který je situován přímo v srdci města mezi nejvýznamnějšími místními monumenty. Proto nám záleží na tom, aby se vlastníkem areálu stal subjekt, kterému bude historické hledisko ležet nejvíce na srdci, a bude areál spravovat a rozvíjet ku prospěchu obyvatel města a okolí. Tuto úlohu podle našeho názoru bude nejlépe plnit právě město Znojmo,“ uvedl generální ředitel Heinekenu Česká republika Lieven van der Borght.

Zástupci pivovarnického gigantu proto nechtějí pivovar prodávat ve veřejné dražbě přístupné developerským firmám.

Znojemský starosta Petr Nezveda upozornil, že město v současné době nemá žádný majetkový vztah k před devíti lety zbudované jižní přístupové cestě ke znojemské rotundě, ani k Hradní ulici procházející pivovarem.

„Znojemský pivovar je umístěn v historickém centru města v areálu hradu a v těsné blízkosti nejvýznamnější znojemské památky, rotundy sv. Kateřiny. Při rozhodování o budoucnosti pivovaru, ve kterém byl ukončen provoz, je proto pro nás velice důležité, aby byl prostor využit se zřetelem k jeho historické hodnotě a ve prospěch města a jeho občanů,“ konstatoval starosta.

Městští radní nabídku Heinekenu projednají v pondělí. Na čtyřiadvacátého listopadu pak starosta k celé záležitosti svolal mimořádné zasedání zastupitelstva.

Na jednání rady půjde starosta Nezveda s návrhem nabídku Heinekenu přijmout. „Město nyní na jižní přístupovou cestu k rotundě nemá ani věcné břemeno. Kdyby proto pivovar koupil někdo, s kým bychom se nemohli dohodnout, velmi by to zkomplikovalo přístup k této památce,“ upozornil.

Za areál Hostanu by město mělo Heinekenu zaplatit šestadvacet milionů. „Není to jistě málo peněz. Ale s ohledem na atraktivitu a rozlehlost lokality to není, myslím, ani přehnaná cena. V radě budeme samozřejmě diskutovat o tom, kde peníze získat. Své návrhy nejprve proberu s kolegy v radě,“ dodal starosta.

Zdroj: Znojemský deník.cz | Autor: Martin Moštěk | Foto: David Grossmann

Príde Slovensko o svoje hlavné mesto? Nie, neobávajte sa, Bratislava má tento štatút istý... Túto otázku si však oprávnene začínajú klásť obyvatelia Topoľčian a ich okolia. Zásluhou tamojšieho pivovaru Topvar si totiž toto mesto vyslúžilo rovnaký prívlastok ako Bratislava. Len s tým rozdielom, že Topoľčany získali vďaka zlatistému moku titul „hlavné mesto piva". Tak to hlása aj jeden z pútačov vítajúci jeho návštevníkov. Osud Topvaru je však teraz neistý.

Fámy, či nová stratégia?

„Prečo vás to trápi?“ reagoval jeden z pracovníkov Topvaru, keď sme sa ho včera pýtali, či ich vedenie spoločnosti informovalo o problémoch. „Veď nie ste z Topoľčian,“ dodal, keď si všimol poznávaciu značku na našom aute. „Nie, ale zaujíma nás to, lebo podniky dnes ,padajú‘, a pivovaru, ktorý tento rok oslávil štyridsiate piate výročie vzniku, by nám bolo ľúto," odvetili sme. Podľa jeho kolegu, ktorý tiež neprezradil svoje meno, sú reči o skončení varenia piva na strednom Ponitrí len fámami, ktorým neverí.

Zníženie odbytu tohto nápoja však podľa informácií HN môže viesť k zániku pivovarníckej tradície v Topoľčanoch. Hovorkyňa Topvaru Drahomíra Mandíková však hovorí, že spoločnosť „pripravuje analýzy a novú stratégiu“. Preto je teraz ťažké špecifikovať „vplyv trhu na ďalšie fungovanie spoločnosti“.

Mesto informácie nemá

O hrozbe zatvorenia pivovaru včera ešte nevedeli ani na mestskom úrade. Jeho pracovníkov, s ktorými sme sa rozprávali, však táto informácia až tak nezaskočila. V minulosti, keď pivovar ešte nevlastnila nadnárodná spoločnosť SABMiller, sedemnásť percent akcií patrilo mestu. „Predali sme ich pod pdmienkou, že dva roky sa v ňom nebude prepúšťať,“ povedal jeden z predstaviteľov úradu. Podľa neho dva roky už uplynuli, takže „možno preto sa zahraniční vlastníci rozhodli, že...“ – nedokončil vetu. Asi z obavy, že to, čo by povedal, nemusí byť pravda.

O málo viac vedeli na topoľčianskom úrade práce. Počuli, že sa „s pivovarom niečo deje“, ale to je všetko. Hromadné prepúšťanie zatiaľ nahlásené nemajú. V meste je teraz 10,9-percentná miera nezamestnanosti. Ak by stratilo prácu všetkých zhruba tristo zamestnancov Topvaru, úroveň nezamestnanosti by sa v meste zvýšila o niekoľko desatín percenta.

Doteraz investovali...

„Mám informácie len o tom, že sa v Topvare investuje do technológií,“ reagoval na našu otázku o budúcnosti Topvaru jeho bývalý generálny riaditeľ Peter Vendelín. O problémoch pivovarov, ktorým klesol predaj, vie, ale k tomu, čo bude s topoľčianskym, sa nechcel vyjadriť. Podrobnejšie informácie získa asi až na budúci týždeň. O ťažkostiach pivovaru nepočuli ani čašníci pohostinstiev medzi Topoľčanmi a Hlohovcom. Naše otázky sa však zrejme stali včera „pivnou témou“. Lebo mnohé „krčmy“ v regióne čapujú práve Topvar.

Zdroj: HN Online.sk | Autor: Vladimír Turanský

Krajský soud v Brně dnes rozhodl o zahájení insolvenčního řízení se společností Zámecký pivovar Oslavany s.r.o.. Návrh na insolvenci podaly soudu firmy Templářská společnost a G&C PACIFIC NIUE LIMITED.

Oběma společnostem zámecký pivovar dohromady dluží necelé 2 miliony korun. Firmy proto požadují, aby soud postupoval podle paragrafu 153 insolvenčního zákona a rozhodl o řešení úpadku dlužníka konkurzem. Pivovar se s problémy potýká již delší dobu, v létě dokonce musel na čas zastavit i samotnou výrobu piva.

Zdroj: Podnikatel.cz

Z rukou předsedy Sdružení přátel piva Tomáše Erlicha převzal sládek pivovaru Herold František Pinkava prestižní ocenění "Pivovar roku". Tomáš Erlich zavzpomínal na dobu, kdy prvně předával toto ocenění pivovaru Svijany, který od té doby dosáhl skvělých obchodních úspěchů a stále zachovává vysokou kvalitu piva. Popřál pivovaru Herold, aby tento příklad následoval.

Pšeničné pivo Herold chutnalo

Součástí slavnostního vyhlášení byla i ochutnávka oceněných piva a piva z vítězného pivovaru Herold. Podsládek Alois Blahna nabídl pivním labužníkům polotmavé speciální pivo Bohemian Granát Lager, letos oceněné "Zlatou pivní pečetí" a světlý kvasnicový pšeničný ležák Herold. Pšeničné pivo ze zámeckého pivovaru Herold už se stává pojmem, u výčepu bylo stále živo. Pšeničný Herold se dokonce umístil na pátém místě v soutěži klasických dvanáctek, stal se Skokanem roku.

Skokan roku: Herold wheat v kategorii dvanáctek. (Z nulové pozice, kdy se po několika letech pivovar k výrobě pšeničného piva vrátil, až k pátému místu v letošním roce ) Členové SPP hlasovali celkem pro rekordních 198 různých značek.

Sdružení přátel piva oceňuje od roku 2000 nejlepší pivovar, piva a uděluje i další ocenění. Sdružení je členem European Beer Consumers Union, Evropského sdružení pivních spotřebitelů.

Z tiskové zprávy SPP:

Pivovar roku

Rovněž v tomto případě vlastní SPP ochrannou známku na označení Pivovar roku, a proto ji považuje za jednu z nejprestižnějších. Vítězný pivovar získává cenu od SPP po dlouhých mnoha letech, avšak o to zaslouženěji. Někdo by možná mohl namítat, proč se jeho piva neumístila na stupních vítězů v jednotlivých kategoriích. Ten čas jistě brzy přijde, protože již nyní a trochu smolně, zůstaly na „bramborových“ místech tmavý 13% Herold, či pšeničný Herold wheat, kdy jde navíc o skokana roku v rámci všech kategorií a všech piv v naší soutěži.

Celkové pořadí v kategorii Pivovar roku:

1. Pivovar Herold

2. Pivovar Svijany

3. Rodinný pivovar Bernard

Zdroj: Pivovar Herold.cz

V roce 1564 založený Pivovar Svijany pokračuje ve velké jízdě. Zatímco v roce 1998 ho chtěl tehdejší vlastník (Pivovary Staropramen) zavřít, loni se stal už šestým největším pivovarem v České republice. Svým způsobem nejúspěšnější tuzemský výrobce piva meziročně zvýšil zisk po zdanění z 66 na loňských 97 milionů korun. Obrat vyskočil z 393 na 539 milionů.

Pivovar Svijany za pouhých deset let navýšil výstav z 43 tisíc na 319 tisíc hektolitrů. Letos by číslo mělo stoupnout na 330 tisíc. Zajímavostí Svijan je, že plných 75 procent výstavu tvoří jedenáctistupňové pivo Svijanský máz. V českých poměrech jde o unikátní údaj. Češi jsou zvyklí spíše na slabou desetistupňovou břečku typu Gambrinus.

Firmu vlastní z 55 procent liberecká LIF Trade, zbytek drží skupina K Brewery Group. Loni se dařilo i dceřiné společnosti Pivovar Svijany – Distribuce, která utržila 672 milionů a vydělala dvacet milionů po zdanění.

Mezi spolumajitele velmi úspěšného pivovaru patřila v minulosti Jiřina Bohdalová. Známá herečka vlastnila solidní čtyři procenta, což představovalo majetek v řádu desítek milionů korun.

Zdroj: Motejlek.com

Václav Mayer vlastník pivovaru Berounský medvěd

Václav Mayer se svou manželkou obnovil tradici vaření piva v Berouně, v roce 1998 totiž založili soukromý rodinný pivovar Berounský medvěd. V Berouně se narodil, ale až do roku 1999 žil ve Zdicích.

Své rodné město má rád. „Okolí Berouna je krásné, a když má člověk trochu času, je perfektní si vzít kolo a vyrazit. Já osobně mám několik tras kolem Berounky. Samozřejmě jezdím rekreačně a hlavně dbám na to, aby na trase byly hospůdky,“ popisuje.

A jak se dostal jako vyučený zámečník a vystudovaný právník k vaření piva? „Jako malému klukovi mi moje babička vyprávěla, jak u nich na statku v Hostímě vždycky před dobou žní vařili pro chasu, která jim pomáhala na poli, pivo. A já jsem babičku pořád přemlouval, že bychom taky mohli pivo doma uvařit. Bohužel jsme to nestačili, babička zemřela, ale mně ta myšlenka hodně utkvěla v paměti a pořád jsem si říkal, že jednou si postavím vlastní pivovar,“ vypráví.

Vařit pivo ho nakonec nenaučila babička, ale kamarád, který dělal sládka v Krušovicích. Svůj sen si splnil v roce 1997, když zrekonstruoval jednu vyhořelou budovu v bývalém cukrovaru v Berouně.

„Dnes už má naše pivo poměrně hodně příznivců, na pivo k nám jezdí hodně lidí třeba z Prahy a v létě spousta cyklistů. Bohužel u místních pivařů je vidět, že jsou hodně ovlivněni gambáčem,“ dodává Mayer.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz

Hanušovické pivo Holba Premium získalo zlato na švédském Beer and whisky festivalu. Je to již čtvrtá medaile, kterou Holba letos získala, uvedla ve čtvrtek mluvčí pivovaru Hana Matulová.

Stockholmský festival patří mezi čtyři největší přehlídky piva na světě a ve Švédsku se koná od roku 1992. Letos jej navštívilo sedmadvacet tisíc lidí. Pravidelně se na něm prezentuje až 600 druhů piv světoznámých značek. Piva jsou rozdělená do více než dvou desítek kategorií, ve kterých jednotlivé vzorky hodnotí světoví odborníci z oboru pivovarnictví.

Značka Holba se této světové přehlídky zúčastnila letos počtvrté a získala dvě medaile. Ležáku Holba Premium, který získal zlato, se ročně vyrobí 40 tisíc hektolitrů, což je zhruba deset procent celkové produkce. Část produkce jde na vývoz, především do Evropy, kde k exportním zemím patří právě Švédsko, Maďarsko nebo Polsko.

"Zásada je na pivo nespěchat a tu dnes někteří velkovýrobci zdaleka nedodržují, protože čas jsou peníze. Zatímco u nás pivo opouští brány pivovaru nejdřív za šest týdnů, europiva jsou hotová za 14 dní a na jejich kvalitě je to znát," řekl výkonný ředitel Vladimír Zíka. Důležitou roli hraje v kvalitě a chuti i samotná horská voda, kterou pivovar čerpá z vlastních hloubkových vrtů. Její výhodou je složení, ideální právě pro výrobu piva českého typu. Pivo Holba se vaří standardně na dva rmuty, takže má čas a stačí si vzít to nejlepší ze sladu i chmele. Kvasí i zraje odděleně při nízkých teplotách. Prokvašení se dá díky tradičním postupům lépe řídit a výsledkem je méně prokvašené pivo s vyšším obsahem zbytkového extraktu a typickou plnou chutí. Není třeba je dále dobarvovat, dosycovat ani jinak chemicky upravovat a vylepšovat.

Letos se Holba zúčastnila pěti soutěží, z toho ve čtyřech získala medaile a na výsledek mezinárodní European Beer Star teprve čeká.

Zdroj: Mediafax.cz | Autorka: Ivana Šlapalová

Do kopule vodárenské věže v areálu pivovaru Plzeňský Prazdroj ve výšce 50 metrů uložili ve středu večer horolezci speciální pouzdro obsahující důležité údaje k výrobě nejproslulejšího piva. Přesně před 167 léty sládek Josef Groll narazil první sud s legendárním pivem, řekl sládek Václav Berka.

"Bavorský sládek Josef Groll uvařil v Plzni první várku piva, které dostalo název Pilsner Urquell 5. října 1842. První sud s lahodným mokem narazil potom 11. listopadu 1842 během martinských oslav na plzeňském náměstí," popsal historickou událost, kdy se zrodila legenda, sládek Plzeňského Prazdroje Václav Berka. Lidé byli tehdy podle jeho slov překvapeni zlatou barvou piva i jeho bohatou bílou pěnou. Dříve byli lidé zvyklí na piva tmavé barvy a zcela jiné chuti.

Přesně podle receptury sládka Josefa Grolla se v Plzeňském Prazdroji pivo stále vaří. Jedna várka byla uvařena 5. října 2009 a sládek Berka narazil sud z této várky podobně jako sládek Groll 11. listopadu na Martina. "Chceme, aby měli lidé i do budoucna možnost vědět, jak chutná naše pivo. Proto jsme do tubusů vložili rmutovací diagram a záznam kvasného listu, aby i budoucí sládci podle těchto údajů jednoduše poznali, jak vařit naše pivo a aby chutnalo stále stejně," řekl Berka. Tubusy by měly zůstat v kopuli vodárenské věže minimálně 50 let.

Zdroj: Mediafax.cz | Autor: Richard Beneš

Husársky kúsok sa podaril pivovaru STEIGER, a.s., Vyhne, keď so svojou produkciou prenikol do tradičnej pivárskej krajiny - Írska. Íri sú hrdí na svoj svetoznámy tmavý, zvrchu kvasený Guiness, ale STEIGER obohatil ich trh o spodne kvasený, 12° svetlý ležiak plzenského typu. Prvý kamión naložený vyhnianskym pivom odišiel v septembri a keďže Írom zachutilo, v týchto dňoch sa pripravuje expedícia ďalšieho kamióna. Informuje o tom vedúci marketingu pivovaru STEIGER Emil Mihálik.

,,Pivovar STEIGER v tomto roku sľubne rozšíril svoje exportné aktivity. V máji začal expedovať po prvý raz vo svojej histórii pivo STEIGER určené pre francúzsky trh, pre zákazníka v Marseille dodal svetlú 12-tku. Zároveň rozšíril aj exportnú ponuku pre ruský a fínsky trh. K doterajšiemu tmavému 11° pivu pribudlo pre ruský Kaliningrad fľaškové 10° pivo a pre fínske Helsinki, tiež k tmavému 11° pivu, pribudlo fľašové 11° svetlé pivo STEIGER. Lídrom pre vývoz STEIGRA je však Maďarsko, nasledujú ho ČR, Rakúsko, Litva, Fínsko, Rusko a Francúzsko. Za 3 štvrťroky tohto roku STEIGER vyviezol 5164 hektolitrov (hl) piva, čo bolo o takmer 35 percent viac ako pred rokom. Kým v roku 2007 exportoval pivovar len symbolických 47 hl, vlani už vyviezol 3671 hl piva a v roku 2010 sa chce dostať vo vývoze cez hranicu 10.000 hl“, konštatoval E.Mihálik.

Pre Pivovar STEIGER, a.s., Vyhne je vývoz je zatiaľ iba doplnkom k domácemu predaju, ale rastúci záujem v zahraničí pripisuje aj tomu, že tamojší zákazníci vedia oceniť kvalitu tradične vyrobeného piva. ,,Nielen zahraniční, ale predovšetkým domáci zákazníci vedia, že kvalita sa nedá dosiahnuť reklamou, ale len dostatočne dlhým ležaním piva, ktoré musí byť uvarené z kvalitných surovín. Moderné výrobné zariadenia v STEIGRI, s dokonalou čistotou zaručujú, že pivo už pri zrode dostane to, čo potrebuje. Najmodernejšia várňa, nerezové potrubia, nové spilky a klasické ležiacke pivnice, umožňujú v STEIGRI variť klasické pivo moderne. Práve spojenie tradícií a moderných technológií garantuje kvalitu piva STEIGER“, uzavrel E.Mihálik.

Zdroj: Tisková zpráva pivovaru Steiger Vyhne

Hráči jihlavského prvoligového hokejového týmu se v listopadu a prosinci mění na hospodské. Každý čtvrtek čepují v Rádiu Jihlava v City parku pro veřejnost jedenáctistupňové pivo Ježek. Poprvé začínají hokejisté Dukly čepovat ve čtvrtek 12. listopadu od 16 do 18 hodin a ve stejném čase budou pokračovat všechny následující čtvrtky (s výjimkou Štědrého dne) až do konce roku.

Čepování Ježka zdarma v rámci ochutnávky je spojené s autogramiádou hráčů Dukly. Poprvé se pípy v Rádiu Jihlava chopí hokejisté Krupka, Man a Suk. „Postupně se v průběhu listopadu a prosince u výčepu vystřídá celý tým,“ slibuje obchodní ředitel pivovaru Miloš Vostrý. Rádio Jihlava, které má své studio v obchodně zábavním centru City Park Jihlava, bude na frekvenci 101,1 FM vysílat živé vstupy z akce. „Podporujeme jihlavské hokejisty i naše jihlavské pivo, proto máme z tohoto spojení radost,“ uvedl programový šéf rádia Petr Zettner. Čerstvě načepovaného Ježka dostane od hokejistů Dukly každý, komu bylo 18 let.

Zdroj: Česká média.cz | Autor: Tisková zpráva Rádia Jihlava

Přinášíme rozhovor s ředitelem pivovaru v Nové Pace o dalších plánech podniku

Vydařilo se léto podle vašich představ?

Samozřejmě vždy by mohlo být lépe (současně i hůře), ale nestěžujeme si. To, co jsme si naplánovali pro letošní rok, jsme sice nesplnili na 100%, ale z druhé strany loňskou skutečnost jsme překročili, takže vezmeme-li do úvahy obecně pokles spotřeby piva u nás a nepříliš optimistické vyhlídky na obecnou ekonomickou stabilitu, raději s vynecháním té politické…, mohlo být i hůře.

Co táhne ekonomiku pivovaru?

Myslím, že prostá, ale smysluplná diverzifikace našich aktivit. Podniková ekonomika není založena jednostranně. Výkyvy v jedné části našich aktivit, které mohou být zapříčiněny čímkoli, a narovnání v daném směru do původního nastavení, je-li to vůbec možné, resp. vyplatí-li se to vůbec, není pak otázkou přežití či nepřežití firmy jako celku, ale „jen“ přijetím vhodných opatření k posílení jiných aktivit, které se podílejí na prosperitě podniku.

Je možno to konkretizovat?

Samozřejmě, v loňském roce jsme ztratili značnou část vývozu do USA, ne proto, že by snad za louží naše pivo přestalo chutnat, ale proto, že volatilita české koruny působí jako magnet pro spekulace s ní a zároveň likviduje pozice našich výrobků v zahraničí, v tomto případě v dolarových oblastech. Trendové pozvolné posilování domácí měny je přirozeným procesem, je-li opřeno o vyšší produktivitu práce, skokové změny likvidují plánování, dávají možnost vydělat jiným subjektům a znamenají leckdy vyklizení pozic těch, kteří je step by step budovali po dlouhá léta, což v případě amerického trhu je náš konkrétní případ.

Vzpomínám si, že v našem posledním rozhovoru jste „vyrazili“ s novopackým pivem do Číny (vložený snímek). Jak se vám tam daří?

Vzali jsme to jako velkou výzvu a podařilo se nám celý obchodní případ dotáhnout do finální realizační podoby. Cesta k výsledku byla dlouhá a vůbec ne jednoduchá, jiná mentalita lidí, zcela odlišné přístupy k věcem, které by nejen u nás, ale i v rámci Evropy byly považovány za standardní. Za základní a zásadní moment považuji naši cestu do Číny, kde s dovozcem proběhla jednání, jejichž alternativní formu si nedovedu představit. Právě naše fyzická přítomnost a detailní projednání všech nuancí obchodu na místě umožnilo následně bezproblémovou realizaci zakázek. Ke dnešku jsme vyvezli 500 hl piva, do konce roku máme objednávky na 600 hl, což hodnotím v prvním roce spolupráce jako slušný výsledek.

Nelze si nevšimnout rozšíření obalového sortimentu u konkurence o plastové obaly...

Víte, když jsme s plastem před deseti lety začínali, byli jsme považováni za blázny, a některé komentáře, které máme založeny v našem archívu, byly nejen dosti zajímavé, ale řekl bych některé až za hranicí vkusu, a dnes se to na regálech obchodů plastovými lahvemi jen hemží…

Poslední otázka, jestli dovolíte, bude směřovat k vašim plánům pro rok 2010.

Zůstat malým nezávislým pivovarem a vařit dobré české pivo, myslím, že v této větě je vše podstatné.

Děkuji za rozhovor

Zdroj: Jičínský deník.cz | Autorka: Pavlína Krejčová, Pivovar Nová Paka | Foto: Alena Kaňková

Plzeňský Prazdroj získal pro svůj podnikový archiv akreditaci Ministerstva vnitra ČR pro výkon působnosti soukromého archivu. Odbor archivní správy a spisové služby MV ČR zároveň Prazdroji vyjádřil uznání za péči a ochranu archiválií jako součásti Národního archivního dědictví.

„Archiv představuje paměť pivovaru a má pro Prazdroj, ale i pro celé české pivovarství ohromný význam. Udělením akreditace vyvrcholilo naše pětileté úsilí o získání statutu Soukromého archivu,“ říká Jindřiška Eliášková z oddělení Tourism and Heirtage v Plzeňském Prazdroji.

V průběhu řízení o udělení akreditace příslušná ministerská komise mj. archiv Plzeňského Prazdroje navštívila a vyhodnotila jako řádně vedený a vyhovující po stránce péče o archiválie, vedení fondů i zajištění provozu. Dle rozhodnutí komise archiv splňuje předpoklady pro řádný výkon předmětu činnosti a působnosti jako soukromý archiv.

„Za vhodné považujeme vyjádřit uznání za pozornost Vaší společnosti, kterou věnujete péči a ochraně archiválií jako součásti Národního archivního dědictví,“ říká Jiřina Prokopová z Odboru archivní správy a spisové služby MV ČR.

Vzácná svědectví doby i dodnes užitečné zdroje informací

Plzeňský Prazdroj je tradiční pivovar, jehož historie se kontinuálně zpracovává v archivu vedeném odborným archivářem. Dokumenty jsou součástí dědictví po předcích, ale také cenným zdrojem informací o historických technologiích a recepturách. Vzácné jsou záznamy o sledování jakosti piva od prvních let vzniku pivovaru. Uchovávají zde i historicky cenné fotografie, ty nejstarší se datují k roku 1845). Nejstarší archivní písemnosti jsou jen o dva roky mladší.

V archivu je řada unikátů, např. album odběratelů Měšťanského pivovaru, reprezentativní velkoformátová kniha v kožené vazbě, která pokrývá období od roku 1842 do 1992. Nyní se album restauruje a poté bude vystaveno v Pivovarském muzeu.

Archiválie se ukládají do kartonů a měří se na běžné metry, kterých se v archivu Prazdroje nachází 342. Archiv je členěn na 90 tematických celků, tzv. fondů, jako např. Gambrinus, Měšťanský pivovar, Světovar, Prior, Národní podnik, Plzeňské pivovary, Západočeské pivovary atd. Fondy pokrývají i nejnovější období a současné archiválie.

Veřejnost a badatelé mají do archivu přístup na základě pravidel stanovených badatelským řádem, který je obsažen v zákoně o archivnictví.

Zdroj: regionplzen.cz