Staropramen spustil na začátku dubna novou imageovou kampaň! Značka Staropramen vyzývá spotřebitele, aby žil naplno a svůj život nepromarnil ve stereotypu. Provází ho již povědomý, mírně provokativní slogan - Kdy jsi naposledy udělal něco jinak? Od začátku dubna se mohou lidé s novou kampaní setkat na billboardech a megaposterech, od 7. dubna běží také na televizních obrazovkách!

„Oslav odchod do důchodu, dokud jsi mladej“, „Nech si poslat jedno točený taxíkem“, „V závěti všechno odkaž svý hospodě“ - to jsou jen některá z hesel, která se objevují v outdoorové komunikaci značky Staropramen. Stejně tak na TV obrazovkách diváci spatří inspiraci v tom, jak „dělat věci jinak“ a neusnout ve stereotypu. Novými nápady je například oslava vítězství už den před zápasem, uspořádání párty pro své ex-přítelkyně nebo útěk před revizory s platnou jízdenkou.

Hesla, která vybízejí k „dělání věcí jinak“ se už osvědčila v loňské kampani, u spotřebitelů došlo k výraznému nárůstu ukazatele oblíbenosti značky. „S loňskou kampaní jsme byli velice spokojeni a dostali jsme na ni mnoho pozitivních ohlasů,“ potvrzuje Daniel Musialek, Brand Manager značky Staropramen. „Proto jsme se směrem inspirativních nápadů, jak dělat věci jinak, vydali i v letošním roce,“ dodává Musialek.

V Praze bylo rozmístěno celkem šest nových megaboardů. Televizní kampaň se čtyřmi novými spoty byla zahájena 7. dubna. Kreativní zpracování kampaně pochází od agentury Young & Rubicam, režii zajistil Mikko Lehtinen a produkci Filmservis productions.

Zdroj: Tisková zpráva Pivovarů Staropramen

Už sedmnáct let stojí Jiří Boček v čele jediného "národního" pivovaru v Česku - národního podniku Budějovický Budvar. Firmu, kterou loni odsunul na čtvrté místo v tuzemské produkci až vstup světového gigantu Heineken do pivovaru v Krušovicích, Boček dotáhl k tržbám kolem 2,5 miliardy korun.

Budvar pod jeho vedením sází na výhradně tuzemskou výrobu české "klasiky" a její export, který už dosahuje skoro poloviny z roční výroby 1,25 milionu hektolitrů. Mimo jiné i proto je podle šéfa Budvaru tak důležitá péče o ochranu značky ve světě a zeměpisných označení v Evropě.

HN: Spory o světové používání značky Budweiser s americkým Anheuser-Busch jsou známé. Proč jsou pro vás tak důležitá i zeměpisná označení Českobudějovické a Budějovické pivo pro země Evropské unie?

Značka je jedna věc. A druhá věc je to, aby zákazník hned poznal, o jaké pivo jde. Odkud pochází. To je důležité pro stále více zákazníků. Je vidět, že tím, jak výrobci začínají přemýšlet o vývoji konzumentů a jejich názorech na potravinářské výrobky, tak takováto ochrana nabývá na důležitosti.

HN: Vrcholem pro pivovary teď bude novinka - připravované chráněné označení České pivo, tedy označení tradiční české výroby s vymezením přesné technologie a surovin.

České pivo je hodně zajímavý projekt. Tím, že my už máme od přistoupení republiky do unie zkušenost se zeměpisným označením Českobudějovické pivo, víme, co taková příprava znamená, jaký to má význam a rozsah. Proto jsme s Českým svazem pivovarů úzce spolupracovali při přípravě přihlášky. Tam už se ale zapojovalo víc pivovarů.

HN: Jak si vysvětlujete, že některé přední pivovary, které tvrdí, že mají také ryze českou technologii a suroviny, budou mít s označením České pivo a jeho podmínkami problém? Že to zrovna nadšeně nepodporují?

Snažily se především rozšířit možnosti nebo spíš, aby přísné vymezení technologie nebylo tak úzké. Aby se tam vešly i některé metody vaření piva, které přímo nesouvisí s ryze českými postupy. A pokud řeknu - ano, vařím České pivo - tak nemůžu počítat s nějakou licenční výrobou v zahraničí. A velké české pivovary, které jsou začleněny do struktury zahraničního vlastníka, licenčně vaří. Nejvíc právě lídr trhu Plzeňský Prazdroj. Každý si ale musí pořádně rozmyslet, co to skrývá za hodnotu a zda to jeho konzumenta osloví.

HN: Od loňska využíváte na některých zahraničních trzích prodejní sítě velkých pivovarnických skupin, jako je Carlsberg a překvapivě i váš známkový protivník ve světě - americký Anheuser-Busch. Už máte čísla, zda se to vyplácí?

Jednat jsme o tom začali na základě obchodních pohnutek z obou stran. My měli zájem o lepšího importéra a tyto subjekty zas chtěly mít v portfoliu originální český ležák. Importovaný, ne licenční. S pivovarem Carlsberg jsme si dojednali státy, kde jsme začali spolupracovat: Finsko, Chorvatsko, Švédsko, Bulharsko a Srbsko. A letos jsme to rozšířili o Dánsko. Vypadá to velmi nadějně, nárůst prodeje tam máme řádově trojnásobný.

HN: A v případě Anheuser-Busch na americkém trhu?

Nebylo jednoduché ukončit spolupráci s tamními dosavadními importéry. To zabralo nějakých šest sedm měsíců. Přesto jsme už přes Anheuser v prodeji značky, pojmenované pro tamní trh Czechvar, dosáhli nárůstu asi o 25 procent. To je na ten komplikovaný začátek hodně dobré.

HN: Byť jde o spolupráci s vaším soupeřem ve věci známkových sporů?

Je to, pravda, takové trochu zvláštní. Tenhle boj trval dlouho. Za dobu trvání soudních sporů s Anheuser-Busch v letech 2000 až 2006 bylo definitivně ukončeno 86 sporů, my jsme zvítězili v 69 případech, pět případů skončilo nerozhodně a jen dvanáct jsme jich prohráli. Ale klíčovým bodem bylo moje setkání s vrcholným představitelem Anheuser-Busch. Bavili jsme se, že americký trh se mění, Anheuser bude zakládat speciální divizi na prodej pivních specialit a jestli nás mohou oslovit s poptávkou. Řekli jsme si, že zkusíme jednat komerčně, necháme všechny právníky doma a zjistíme, zda je z obchodního hlediska vůle dohodu najít. Po ročním jednání se nám to povedlo a teď se ukazuje, že s úspěchem.

HN: Chápete nynější obchodní spolupráci s Anheuserem - mezi lidmi z pivovarského oboru někdy označovaným jako "velký satan" - za jejich uznání vaší kvality?

Výraz velký satan jsem v souvislosti s nimi také samozřejmě slyšel, ale já podobné silné výrazy vynechávám. Ty do obchodu nepatří. Anheuser-Busch je každopádně náš nejlepší importér, jakého můžeme mít ve Spojených státech. A jejich zájem o naše pivo nás těší.

HN: Není to z jejich strany i také trochu snaha o vylepšení pozice v případě privatizace Budvaru, o který by určitě měli zájem?

Tak se to asi nedá chápat. Naše obchodní smlouva neřeší žádnou privatizaci ani žádnou potenciální výhodu v tomto směru.

HN: O privatizaci Budvaru se už popsala spousta novinových stránek, ale nevybavuji si z nich váš osobní názor.

To je asi tím, že ho nikde moc neříkám. Je spíš důležité, jak se k tomu postaví vlastník, tedy stát. Druhá věc je, že se nás nemusí zbavovat jako nějaké přítěže. Za léta fungování nejsme závislí na státním rozpočtu, stát za nás nemusel platit žádné dluhy nebo sanace finančního charakteru jako za některé jiné firmy.

HN: Vlastní názor na potřebu privatizace ale asi máte.

Mám, ale opravdu neřeknu.

Zdroj: Hospodářské noviny | Autor: Miroslav Petr

Malé pivovary, zejména ty zámecké, získávají stále větší oblibu. A rostou jako houby po dešti. Důvod je čitelný. Pivovar vytvoří zajímavý kolorit pro místa, která navštěvují turisté, a nabídne často nečekaný zajímavý chuťový zážitek, jako je tomu na zámku v Chyších na Karlovarsku.

S otevřením pro letošní hlavní návštěvnickou sezónu hradů a zámků si pospíšil také zámek v Chýších na Karlovarsku, který najdete jihovýchodně asi 35 km od Karlových Varů. Loni jej navštívilo přes 20 000 lidí a letos se zde čeká zájem turistů ještě větší. Kromě obvyklé prohlídky nabízí totiž zámek i pobyt ve stylové restauraci v nově rekonstruovaném zámeckém pivovaru.

„Nabízíme čtyři stálé druhy piva, světlá i černá. Nesou jméno Prokop, což je rodinné jméno,“ poznamenává majitel zámku v Chyších Vladimír Lažanský. „Navíc po celý rok i piva k různým významným událostem. Vařili jsme velikonoční pivo a teď chystáme májové,“ dodává muž, který opravil chátrající rodinné sídlo a dovedl ho k zámecké prosperitě.

V podzemí zámku se nacházejí unikátně dochované gotické sklepy se střílnami. Součástí zámeckého areálu je rovněž panský pivovar, který byl vystavěn v letech 1839 – 1841. Pivovarnictví v Chyších má však tradici již od roku 1580.

Zámek byl vystavěn na místě původního gotického hradu v údolí řeky Střely v roce 1578. Nejprve jako renesanční a později barokně upravený. Jeho barokní období dodnes připomíná zachovaná nástropní malba od nejvýznamnějšího českého barokního mistra Petra Brandla z konce 17. století, zobrazující krále Davida.

Dnešní podobu získal zámek při novogotické přestavbě v letech 1856-1858. V roce 1766 koupil zámek Chyše Prokop Lažanský, jehož rod si panství podržel až do konce 2. světové války. Nyní je opět v rukou Lažanských.

V roce 1917 působil na zdejším zámku jako vychovatel spisovatel Karel Čapek, jehož busta se nachází v zámeckém parku. Kromě zajímavých zámeckých interiérů nabízí proto chyšský zámek i rozsáhlou expozici o jeho zdejším pobytu. Zámek obklopuje dnes již upravený romantický park.

Zdroj: Novinky.cz | Autor a foto: František Kšajt

Na prestižní soutěži Česká pivní pečeť v Táboře obdržel tmavý ležák stříbrné ocenění. Na základě hlasování čtenářů listu Pivní kurýr jsme získali titul Pivovar roku 2008 v kategorii středních pivovarů. Odborníci také zařadili náš speciální třináctiprocentní ležák Bogan mezi nejlepší potravinářské výrobky Středočeského kraje. Získaná ocenění jsou dokladem našeho soustavného zájmu o kvalitu piva a zvýší věhlas pivovaru.

Úspěch do budoucna zavazuje a zároveň nám umožňuje zvyšovat vliv na spotřebitele, kterých si samozřejmě vážíme. V tomto ohledu klademe největší důraz na široký nymburský region. Snažíme se i nadále zlepšovat technologii výroby. Před několika dny jsme uvedli do provozu měření a regulaci hlavního kvašení. Investice si vyžádala částku 2,5 milionu korun. Vše přispěje k vyšší jakosti a standardizaci nymburského piva. Veřejnosti se pivovar otevře v červnu. Můžete se těšit na bohatý kulturní program.

Zdroj: MF Dnes | Autor: Pavel Benák, ředitel pivovaru

Jen několik týdnů bude ve vybraných restauracích na Lounsku, Chomutovsku a Mostecku k dostání unikátní Lounský kvasnicový ležák. Po extra hořkém speciálu Louny 16° tak přichází pivovar s další lahůdkou pro své štamgasty. „Lidé si čím dál více žádají piva s výraznější chutí, která se odlišují od „běžné šedi“. Právě kvasnicová piva si uchovávají kvalitu, kterou u ostatních, běžně vyráběných piv, zákazníci nenajdou,“ zdůvodnila přípravu nového piva marketingová manažerka značky Louny Daniela Klančíková.

Nové pivo Louny bude k dostání jen po omezenou dobu – po několik týdnů v jarních měsících. „Jeho výroba je náročnější než vaření běžných piv, proto jsme připravili jen omezenou várku. Budeme jej distribuovat především v domácím regionu zahrnujícím Louny, Chomutov a Most. O tomto víkendu to bude šest restaurací v Lounech a Mostě,“ doplnil vrchní sládek a ředitel pivovaru Daniel Urban. Kvasnicové pivo Louny se od těch ostatních liší především tím, že není filtrované, stabilizované ani pasterované, takže jde o "živé" pivo. „Jde o vybroušený pivní klenot sládkovského řemesla, který se vyznačuje vynikající vyváženou chutí, nádhernou přírodní barvou a hustou smetanovou pěnou,“ uvedl Daniel Urban.

Lounský kvasnicový ležák obsahuje živé kvasinky a řadu zdraví prospěšných látek, které by jinak standardní filtrace, stabilizace či pasterace odstranila či zničila. „Pivo má díky tomu přirozený zákal tvořený především kvasinkami. V chuti jsou kvasnice také cítit a více tak vyniká celkové aroma a chuť piva. Pivo tak chutná plněji,“ doplnil technolog Ondřej Koucký ze společnosti Drinks Union, do níž pivovar Louny patří.

Zdroj: Tisková zpráva Drinks Union

Nealkoholické pivo Forman z pivovaru v Černé Hoře na Blanensku, které na rozdíl od ostatních neobsahuje vůbec žádný alkohol, expanduje na muslimské trhy, kde panuje absolutní zákaz alkoholu.

Do dvou měsíců by se mělo začít prodávat v Indii, Malajsii a na středomořském ostrově Djerba, patřícím Tunisku. U běžných nealkoholických piv je obsah alkoholu povolen maximálně do 0,5 % objemu.

"Naší prioritou ale zůstává hlavně český trh a okolní evropské země, především kvůli nákladům na přepravu," řekl majitel pivovaru Jiří Fusek. Kapacita linky, která je schopna vyrobit za hodinu 3 hektolitry piva (ročně kolem 26 tisíc hektolitrů) bude po zahájení prodeje v Asii a Africe zřejmě zcela využita. V případě velkého zájmu také z dalších zemí proto Fusek nevyloučil rozšíření linky.

Důkladně odpařený alkohol

Alkohol se z piva Forman odpařuje pomocí unikátní technologie.Prodej nealkoholického piva roste také v Evropě. V Česku se vloni prodalo kolem 500 000 hektolitrů nealkoholického piva, největší 70procentní podíl na trhu drží plzeňský Prazdroj.

Černá Hora vyrábí pivo Forman v Česku unikátní technologií vakuové destilace, při které se za nízkého tlaku odpařuje alkohol. Tato technologie je nejlepší pro zachování chuťových vlastností piva. "Výroba takového piva je náročnější na energie i na suroviny. Obsahově je však plnohodnotné jako běžné dvanáctistupňové pivo, jen s tím rozdílem, že je bez alkoholu," uvedl Fusek. Jako vedlejší produkt vzniká destilát s obsahem 40 procent alkoholu, který pivovar používá při výrobě pivní pálenky a bylinných likérů.

Černohorský pivovar patří s jednoprocentním podílem na českém trhu k největším z malých pivovarů v zemi. Loni vyrobil 165 tisíc hektolitrů piva, což je o tři procenta více než v roce 2006. Zhruba desetina produkce je určena na export. Mezi největší odbytiště černohorského piva patří Slovensko, Černá Hora, Chorvatsko, Itálie, Gruzie, Německo, Lotyško a Estonsko. Na českém trhu se více než 80 procent výroby pivovaru spotřebuje v gastronomických zařízeních.

Zdroj: Týden.cz

Neuvěřitelné! České pivo u nás pomáhá vařit Japonec. Shoji Yoshikawa (60) přijel do Česka jako turista, místo prohlídky pražských památek ale dva měsíce objížděl pivovary po celé zemi. Do našeho piva se totiž zamiloval.

Když bývalý manažer nemocnice v Kjótu Yoshikawa loni poprvé ochutnal české pivo, rozhodl se, že úplně změní svůj život. „Přišel k nám do Pivovarského domu a zajímal se o pivo. Dal jsem mu průvodce po pivovarech a on je celé dva měsíce poctivě objížděl,“ popsal Václav Potěšil z Pivovarského domu v Ječné ulici. Letos v lednu se nadšený Japonec vrátil a začal se svůj oblíbený nápoj učit vařit...

Zdroj: Aha

Afrika právě zaznamenává reklamní kampaň na klášterské pivo. Pivovar Klášter totiž expanduje do Beninu. Klášterští tak stojí před prvními dodávkami, do Afriky míří jedenáctistupňové pivo jak tmavé, tak světlé.

Bezesporu zajímavostí budou pro české fajnšmekry pivní etikety, které se patrně stanou letošním sběratelským tahákem.

„Na etiketě jsou samozřejmě Amazonky, ženy, které jsou v Beninu takovým symbolem, jakým je v Čechách Švejk. Specifikou beninských králů bylo, že ochranku a osobní stráž jim tvořily právě speciálně vycvičené Amazony,“ uvedl Josef Špryňar, obchodní ředitel společnosti Ecoholding, která pivovar Klášter provozuje.

Africké etikety nejsou ale jediným letošním sběratelským hitem z Kláštera. V prodeji lze ještě najít Vánoční ležák, speciální čtrnáctistupňové pivo. A před koncem roku přijde na řadu opět Vánoční ležák, opět se specifickou etiketou.

Petr Polášek, sběratel etiket, potvrdil zájem. „Každá nevšední novinka je z naší strany vyhledávaná.“

Zdroj: Boleslavský deník | Autor: Jiří Macek

Oblíbeného zlatavého moku vyrobí ročně v Hlinsku na osmdesát tisíc hektolitrů. Pivovar střední velikosti nabízí zpěněné zlato především zákazníkům ve svém okolí.

„Malá část výroby ale odchází i za hranice. Na Rychtáři si tak mohou pochutnat třeba i ve Švédsku,“ vysvětluje majitel pivovaru Milan Vedra. Hlinecký podnik roste a myslí na kvalitu. Nedávno tu zahájili provoz nové stáčírny lahví.

Jde o investici za sedm milionů korun, provoz obstarávají nejmodernější technologie,“ upřesňuje Vedra. V dubnu začne postupně fungovat i nová úpravna vody. „Tím bude zajištěna neměnná a perfektní kvalita naší nejdůležitější suroviny,“ dodává majitel k dílu za osm milionů korun.

Plány Hlineckých dokazují, že lidem pivo chutná. „Nelíbí se nám ale pití na veřejnosti,“ dokresluje zvyky některých konzumentů heřmanoměstecký starosta Aleš Jiroutek.

Město proto chystá na léto vyhlášku, která má tomuto nešvaru zabránit. „Nikdo přece nemusí poslouchat oplzlosti nebo tolerovat znečišťování a ničení prostředí. Pijáky chceme dostat hlavně z náměstí a od školy, provoz předzahrádek u restaurací nadále omezovat nebudeme,“ dodává Jiroutek.

Zdroj a foto: Chrudimský deník | Autor: Marek Nečina

Lidé pomohli zdokumentovat, kam a jak se dřív chodilo na pivo

V prosinci 2007 se Pivovarské muzeum v Plzni obrátilo na veřejnost s prosbou o spolupráci při doplnění sbírky fotografií dokumentujících českou pivní kulturu během uplynulého století. Do muzea nakonec dorazilo bezmála 100 fotografií a pohlednic z let 1900 - 1990, řada z nich s výrazným přínosem pro poznání dobových zvyků a reálií. Výběr ze získaných fotografií si může veřejnost prohlédnout na výstavě v Pivovarském muzeu od 1. do 27. dubna.

„Za pomoc při sbírce bych rád poděkoval veřejnosti, zaměstnancům Plzeňského Prazdroje i majitelům vybraných hospod a restaurací na Plzeňsku, kteří vyvěsili ve svých provozovnách plakáty s naší výzvou,“ říká Jiří Hána, vedoucí oddělení oborové historie Pivovarského muzea.

Vybrané příspěvky představí Pivovarské muzeum veřejnosti od 1. do 27. dubna 2008 na výstavě, která je i první akcí celoročního tématického programu Pivovarského muzea s názvem "Jak dlouho se točí, aneb Historie pohostinství v Plzni".

Zvláště zajímavé obrázky poskytli například Plzeňané Marta Langrová (hospoda U Husince v Plzni), Emilie Lejčková (denní hosté v Lejčkově restaurantu v Bolzanově ulici v Plzni) a Jiří Patík (německý restaurant Zur Hütte ve Spandau), Jaroslav Staněk z Nýrska (štamgasti a personál nýrské hospody z r. 1934), pan Kozák z Klatov (restaurace Stará Rychta v Klatovech) nebo PhDr. Milena Horálková z Prahy (hospoda U Mušketýrů z Březí u Týna nad Vltavou). Unikátní sérii fotografií babické hospody ze 70. let zaslala M. Šuranská.

Všichni poskytovatelé fotografií z řad veřejnosti získávají volný vstup do Pivovarského muzea a Návštěvnického centra Plzeňského Prazdroje. Dárce tří nejlepších fotografií (J. Patík z Plzně, p. Kozák z Klatov a M. Šuranská z Babic) navíc čeká celodenní zážitek v pivovaru, kde absolvují exkluzivní kurs tzv. Pivního znalce (Beer Connoisseur) pod vedením staršího obchodního sládka Václava Berky.

Pivovarské muzeum je jediným odborným pracovištěm svého druhu v Česku. Dokumentuje historii piva od jeho prapočátků ve starověku, zejména ale uchovává historické předměty a obrazovou dokumentaci dějin českého pivovarnictví. Muzeum již shromáždilo četné sbírky především z druhé poloviny 19. století a první poloviny 20. století. Hlavním cílem výzvy k veřejnosti bylo doplnit fotografie z druhé poloviny 20. století, z níž má muzeum zatím velmi málo obrazových materiálů zachycujících tehdejší pivní kulturu.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Významného úspěchu v mezinárodní pivní soutěži Australian International Beer Awards v Melbourne dosáhl světlý ležák Radegast Premium z nošovického pivovaru Radegast. Na prestižním klání pivních značek ze dvaačtyřiceti zemí světa získal bronzovou medaili v kategorii piv plzeňského typu. Úspěšný český den potvrdila i další bronzová medaile pro Radegast Birell v kategorii nealkoholických piv. „Velmi mě potěšil úspěch našich značek na australské soutěži. Dvě medaile potvrdily, že vaříme pivo špičkové kvality, které právem patří mezi nejoblíbenější na Moravě,“ říká manažer pivovaru Radegast Ivo Kaňák.

V pivovaru Radegast se vaří pivo od roku 1970. Je nejmladším a nejmodernějším pivovarem v České republice. Ročně produkuje více než 2,2 milionů hektolitrů piva typu klaiscký český ležák.

Od roku 1990 je Radegast součástí největší pivovarské firmy v České republice, společnosti Plzeňský Prazdroj.

Zdroj: Deník.cz

Pivovar Stein dnes doobeda sťahoval z priestorov bývalej fabriky na Blumentálskej ulici v Bratislave 40-tonovú linku na plnenie pivových fliaš.

"Pivovar skončil prevádzku v decembri 2007. Noví majitelia presúvajú časť technológie na miesta, kde bude ďalej použitá a pomôže pri výrobe," uviedol pre TASR podpredseda predstavenstva a. s. Stein beverage Igor Richtárik.

Ide o nemeckú linku, ktorá je v Bratislave od roku 1997. Kvôli jej váhe boli použité 120-tonové žeriavy. Podľa slov Richtárika linka by sa mala presunúť do pivovaru vo Vyhniach. Celá technológia by z budovy mala zmiznúť do pol roka.

"Časť technológie majitelia predajú iným záujemcom. Niečo pôjde aj do šrotu, pretože pivovar má svoje roky," spresnil Richtárik s dôvetkom, že veci, ktoré majú aj vyše 50 rokov, možno aj do múzea.

Od roku 1873, keď Alexander Stein spustil chod vtedy novopostaveného pivovaru v Bratislave, sa výroba prakticky nezastavila, s výnimkou 2. svetovej vojny. Už v začiatkoch sa pivovar zaradil medzi najväčšie pivovary na Slovensku.

Zdroj: SME

Evropský soud první instance v Lucemburku dnes začal projednávat stížnost pivovaru Budějovický Budvar na evropský Úřad pro harmonizaci vnitřního trhu (OHIM). Ten přijal žádost amerického Anheuser-Busch o registraci ochranné známky "Bud". U druhého nejvyššího soudu v Evropské unii tak pokračuje dlouholetý spor, který si vysloužil nálepku "pivní válka".

Rival budějovického pivovaru chce značku "Bud" používat v unii pro celou škálu výrobků včetně piv. Budvar tvrdí, že ochranná známka "Bud" je označením původu, které je mimo jiné registrované ve Francii a Rakousku. Podle OHIM to ovšem není pravda a pokud by tomu tak bylo, znamenalo by to porušení práva, kterým se v EU registrace ochranných známek řídí.

Šance Budvaru na úspěch zatím nelze odhadnout. Loni v červnu však u stejného soudu neuspěl v sérii sporů, které se týkaly používání označení "Budweiser" a "Bud" pro jiné výrobky než pro pivo. Soud první instance tehdy uvedl, že Úřad pro harmonizaci vnitřního trhu rozhodl správně, když odmítl námitky Budvaru proti registraci známky Budweiser a Bud například pro cukrovinky nebo oděvy.

Zdroj: ČT24

Prohlížet si zkamenělé trilobity nalezené v okolí Berouna a k tomu popíjet pivo z berounského pivovaru anebo víno z karlštejnských vinic mají ode dneška možnost obyvatelé a návštěvníci Bruselu. V centru evropského dění se vůbec poprvé v historii představí město Beroun. Prezentovat se bude v sídle Středočeského zastoupení v Bruselu po celý duben.

„Chceme Beroun představit jako moderní královské město, město cestovního ruchu s bohatou historií, kde se dobře žije,“ uvedl berounský místostarosta Tomáš Havel.

„Vezli jsme s sebou celkem půl tuny výstavního materiálu,“ potvrdila mluvčí radnice Jitka Soukupová. Chybět nebudou ani speciality z Berounska: domácí perníčky ve tvaru trilobitů, karlštejnské víno a jedenáctistupňové kvasnicové pivo Medvěd. To se v rámci oficiální prezentace bude za hranicemi čepovat vůbec poprvé. A to v roce, kdy pivovar slaví deset let svého obnovení.

Zdroj: MF Dnes (kráceno)

V minulých dnech po vypáčení visacích zámků na 2 plechových vratech dílny vnikl neznámý pachatel do objektu pivovaru v obci Kout na Šumavě. Následně vnikl do vnitřních prostor dílny, odkud odcizil dvě nabíječeky na autobaterie, úhlovou brusku a jednu plynovou lahev s náplní CO2. Pachatel odtud dále odcizil osobní vozidlo zn. NISSAN Sunny, černé barvy, se kterým z uvedeného objektu odjel. Poškozeným tak způsobil škodu 16 200 korun. Vozidlo, po kterém bylo vyhlášeno pátrání, bylo o dva dny později nalezeno v Rýzmberské ulici ve Kdyni. Kriminalističtí technici v něm zajistili maximální množství upotřebitelných stop. Po ohledání bylo vozidlo vráceno majiteli. Po pachateli krádeže policie pátrá.

Zdroj: Region Plzeň.cz

Od roku 1957 spojil svůj život s Pivovarem Svijany František Horák. Nyní odchází z místa ředitele. Za jeho působení se podařilo podnik na poslední chvíli zachránit a pivovar navýšil svoji výrobu téměř desetkrát.

Jedna z největších osobností českého pivovarnictví - František Horák, v pondělí odchází z místa ředitele Pivovaru Svijany. Se svým životním posláním, pivovarem, se však zcela rozloučit nedokáže a se Svijany, kterým věnoval 50 let svého života, bude dál spolupracovat jako obchodní sládek. „Kdybych měl skončit úplně, to by pro mě nebylo dobré,“ říká Horák.

* Co nebo kdo vás přivedl před více než půl stoletím do pivovarnictví?

Byl to můj otec. Jednou v roce 1957 takhle přišel a říká: ve Svijanech shání do učení sladovníka. Měli jsme v té době malé hospodářství, a tak pivovarské mláto bylo jedním z dalších argumentů. Já jsem neměl vyhraněné zájmy jako některé dnešní děti, a tak jsem do toho šel. To pivovarství se mi stalo prakticky koníčkem, takže jsem se do toho zahloubal a měl jsem to rád. Za celý ten život jsem tu prošel všemi funkcemi, znám tu každý centimetr.

* Jak to tu tehdy vypadalo, jako v Hrabalových Postřižinách?

Vzpomínám na ty časy, kdy jsme ještě neměli pásové dopravníky ani sklápěčky, takže se všechno házelo ručně lopatama z vagonů. Měli jsme tu bednáře. Pamatuji dřevěné transportní sudy, to byly čtvrtky, půlky a stovky. V těch sklepích, co dnes máme nerezové tanky, tak tam byly velké ležácké sudy, které se koncem každé zimy, řekněme tak v únoru, vyndávaly ven. Stará smola se z nich horkým vzduchem sundávala a dávala se nová. Parta lidí pak sudy různě koulela po dvoře. Lahve se přivážely volně ložené ve vagonech, akorát chráněné skelnou vatou, a sami jsme je rovnali do dřevěných bedýnek. Dneska by tomu nikdo nevěřil. Byla to zkrátka úplně jiná práce. A hlavně dřina.

* Co všechno jste tedy v pivovaře dělal?

Dělal jsem ve sklepě, ve varně, vařil jsem pivo, chladil, filtroval, prostě úplně všechno. Pak jsem se stal podsládkem, to bylo tak kolem roku 1974, asi od roku 1980 jsem byl sládkem. No a od roku 1989 ředitelem.

* Svijany nepatřily vždy mezi dobrá piva. Proč?

Celou dobu jsem byli jen provoz, pod někoho jsme patřili a neměli o nás zájem. Takže jsme nebyli ani technologicky dobře zařízeni. Vodu na kvasnicích jsme měli nechlazenou přímo z vrtu, což je špatně. Měli jsme také teplé sklepy. Mimo to za minulého režimu byl v pivovarnictví kvůli nízkým platům nedostatek pracovních sil. Bylo tu zaměstnáno takových šest až deset nemakačenků a ochmelků, na které nebylo spolehnutí. Pivo jsme pak měli třikrát dobré, dvakrát špatné, kvalita se pohybovala.

* Během své éry jste pivovar dvakrát zachraňoval. Jak se vám to povedlo?

V roce 1985, kdy jsme patřili pod podnik Louny, se měl pivovar zavřít. Já už ho ale měl tak rád, že jsem se obklopil lidmi a kamarády, kteří byli ve funkcích různých ředitelů a měli dlouhé prsty na ministerstvu. Pivovar jsme zachránili. To bylo poprvé. Pak ho chtěli v roce 1998 zavřít Pražáci. Ono to tedy vlastně patřilo Angličanům. Chtěli to zavřít nejdříve tady a pak ve Vratislavicích. Začal jsem s nimi jednat, že to koupím. Říkal jsem jim, prodejte nám to, vždyť tady se dělá třicet pět tisíc hektolitrů, vždyť vás nemůžeme ohrozit. Protože pivovar Svijany byl založen již v roce 1564, tak jsem apeloval i na jejich vztah k tradicím. Nakonec se rozhodli, že mi to prodají. Tak jsem si vyjednával peníze, čas utíkal a peníze pořád nebyly. To bylo tak dva tři měsíce až najednou řekli, pane Horák, jestli tu peníze nebudou za tři týdny 28. dubna, tak to zavíráme.

* Tak to byl hodně šibeniční termín.

Já jsem ty peníze nesehnal, ale moji známí sehnali pány Kučeru, Kašpara a další. Peníze jsme tam vezli poslední den autem s ochrankou. Dva dny předem se ještě nevědělo, zda pivovar ještě pojede. Byl to takový zázrak, kdy jsme dvakrát utekli hrobníkovi z lopaty a daří se nám. Bude to asi díky tomu, že jsme to chtěli, člověk to měl rád, majitelé do toho dali nějaké peníze.

* Jaké byly nejhorší okamžiky kromě těch kdy pivovaru hrozilo uzavření?

Asi s těmi lidmi. V některých dobách se to nedalo vůbec uhlídat. Buď přišli do práce pozdě nebo vůbec, nebo alespoň něco zkazili. Když jsem nastoupil a zhruba tak do sedmdesátých let tu byli lidi ještě z první republiky. Jenže ty se kvalitně nenahradili a ještě se zvyšoval výstav. A k tomu ještě ta nesprávná technologie. No, nebylo to jednoduché. Dnes už tu je pracovní kázeň. Není možné, aby se v práci někdo opil. To ale neznamená, že zakazujeme napít se piva. Může se napít, já nevím, třeba pro žízeň, ale není možné, aby trpěl pivovar.

* Zdá se, že pivovar skutečně netrpí.

Dnes, bez nějakého velkého chlubení, protože se už nikde nedělá špatné pivo, nám ten kšeft jde pořád nahoru. Je to asi tím, že to těm lidem chutná. Posledních deset let se výstav stále zvyšuje. Začínali jsme na třiceti osmi tisících. Loni jsme udělali dvě stě šedesát devět tisíc a letos to vypadá na tři sta tisíc. Za první tři měsíce letošního roku máme proti loňsku sedmnáct procent navíc. Takže to jede.

* A není škoda to tedy opouštět?

Nikdo mě odsud nevyhnal, sám jsem se rozhodl. Novému řediteli Romanu Havlíkovi to předávám, myslím, na zlatém podnosu. Toho hocha znám deset let. Je to čtyřicetiletý inženýr. Pracoval v GEA-LVZ, kde Mirek Kučera (nynější většinový akcionář-pozn.red.), který mi pomáhal se záchranou pivovaru, dělal ředitele. Takže si ho sem vzal. Již se tu dva měsíce pohybuje, zařizuje, již si uvařil várku, je to chytrý kluk a ještě se určitě občas sejdeme.

* Jak bude vlastně vypadat vaše další práce pro pivovar?

Jednak zůstávám v představenstvu firmy a jednak jako obchodní sládek občas pojedu s těmi obchoďáky, abych dokoukl jak to naše pivo kde točí a ošetřují. Nebudu řídit, takže si budu moci dát malé pivo a říct, hele máš to dobrý, nebo hele měl by jsi s tím udělat to a to. Hlavně už nebudu mít na sobě ty starosti a zodpovědnost za celý pivovar. Ale kdyby mi nedali tuto možnost, to by nebylo dobré. To bych se z toho zbláznil. Já nemůžu být úplně bez pivovaru.

* Když už jsme probrali ty vaše nejhorší okamžiky v pivovaru, tak co ty nejkrásnější?

Ty úplně nejhorší, kdy se měl pivovar zavírat, byly zároveň i nejkrásnější. Když jsme ten pivovar zachránili, to byla nádhera. No a pak ten závěr mé kariéry, kdy jsme deset let šli pořád nahoru. Už nejsme regionální pivovar, ale kromě severní Moravy zavážíme celou republiku. Třeba kolem Brna máme asi 65 hospod a v dokonce v Plzni nás točí ve dvanácti hospodách. Je to zavazující a člověk musí o tu kvalitu pořád bojovat. Věřím, že ty lidi jsou tady na to vycvičení, jsou na něj hrdí. Všechno to jsou pivovarský lidi, kteří to budou dělat dál dobře, jako když jsem tu byl já.

* Neměl jste za těch padesát let zaječí úmysly? Jít někam kde mají třeba lepší vybavení?

Neměl. Po té co jsem sem přišel, tak jsem si tu namluvil holku, jejíž táta pan Tichý tu byl sládkem a také pracoval celý život v pivovarnictví. A já to po něm převzal. Byl to takový přátelský život v tom pivovaru.

* A jak brala rodina vaši práci?

Myslím, že dobře. Manželka od svého otce věděla, do čeho jde. Ráno brzo do práce a večer pozdě z práce Mnoho let jsem vstával v půl čtvrté a od půl páté byl v práci. V té době tedy nebyl ani čas na dovolenou.

* Když zbude nějaký čas mimo práci, tak ho věnujete nebo budete věnovat čemu?

No tak, protože hodně jezdím, tak si v práci moc pivo nedám. Pak si ale rád zajdu jednou dvakrát týdně do hospůdky posedět s kamarády a dát si pár třetinek. No a pak chodím na fotbal a samozřejmě také na liberecký hokej. A také na volejbal v Dukle Liberec. Mám i spoustu známých a příbuzných, které mohu navštěvovat. Takže koníčky mám a hlavně pivovarské poslání mi i nadále zůstává.

* František Horák narozen 1941 v Mašově od roku 1963 bydlí ve Svijanech vdovec, má syna, žije s přítelkyní od roku 1957 až na jeden rok, kdy pracoval pro nedaleký Pivovar Klášter, je jeho tvůrčí život spjat s Pivovarem Svijany duchovní otec Svijanských pivních slavností získal pro Svijany i pro sebe mnoho čestných uznání (například osobnost Libereckého kraje)

Zdroj: MF Dnes | Autor: Jaroslav Hoření

Výhradní dovozce českobudějovického piva Budvar pro Rakousko, firma Kolarik a Buben, oznámila sloučení s firmou Leeb ve společný podnik Kolarik+Leeb, který má ambice stát se největším velkoobchodem s nápoji na rakouském trhu. Pro Budvar by to mělo znamenat další zvýšení vývozu piva do Rakouska, který v loňském roce dosáhl 50.000 hektolitrů.

Rodina Kolariků, která pochází z Českých Budějovic, přišla do Vídně už na konci 19. století a provozuje dodnes unikátní restauraci Schweizerhaus, která je nejproslulejším gastronomickým podnikem ve vídeňském zábavním parku Prátr. Na točený Budvar a slavné vepřové nožičky tam zajde aspoň jednou do roka snad každý Vídeňák a další tisíce návštěvníků města.

Kolarikové se od začátku specializovali na dovoz Budvaru a od 30. let minulého století po založení firmy Kolarik a Buben i na dovoz dalších, zvláště bavorských piv. Nyní po spojení s firmou Leeb chtějí rozšířit záběr i na nealkoholické a teplé nápoje a vína. Vedle kompletního sortimentu nápojů chtějí dosáhnout po spojení i celorakouské působnosti díky distribuční síti po celé zemi.

Předpokládají, že v tomto roce dosáhnou prodeje 200.000 hektolitrů nápojů, z toho asi 120.000 hektolitrů piva, a obratu 27 milionů eur (asi 680 milionů korun). Zatímco v dovozu piva je firma již teď jedničkou na rakouském trhu, v nejbližší době chce dosáhnout vedoucího postavení i v celém segmentu nápojů.

Zdroj: M&M

Největší pivnice v Česku, Na Spilce, bude zítra v 19 hodin po nákladné obnově znovu otevřena v plném rozsahu. Rekonstrukce části restaurace probíhala od začátku února a nyní bude opět v provozu celá pivnice s kapacitou až 550 míst. Slavnostní znovuotevření doprovodí jazzové melodie originálního souboru Elmhurst College Jazz Band, který přijede až z Illinois.

Rekonstrukce spočívala nejen v estetických, ale hlavně ve funkčních úpravách, jejichž součástí byla například kompletní výměna elektroinstalace. Dále zahrnovala nové omítky a malby, nové řešení výčepů, pohledové uvolnění stropních kleneb a jejich nasvícení, které více zdůrazňuje tento prvek typický pro industriální památky. Hosté se mohou těšit i na nové vybavení a obložení od mistrů truhlářů. Novinkou je také možnost přizpůsobit osvětlení prostor pivnice různým typům společenských či kulturních událostí.

Novinkou je také výčepní zařízení s osmi kohouty, které nahradilo to původní, které mělo pouze čtyři. Kvalitu čepovaného piva podpoří také další úpravy výčepního zařízení, které by mělo nyní bez problémů zvládnout načepovat za krátkou dobu až 600 piv a uspokojit tak žízeň hostů v naplněné pivnici. A jaká piva si mohou hosté Na Spilce objednat? Je to samozřejmě prémiový ležák Pilsner Urquell, ležák Gambrinus Premium, tmavý Kozel, pivní speciály Master 18° tmavý a 13° polotmavý. Na čepu samozřejmě nechybí ani nealkoholické pivo Radegast Birell.

Slavnostní večer zahájí koncert Elmhurst College Jazz Band, uznávaného jazzového orchestru z amerického Illinois. Ředitelem orchestru je Doug Beach, slavný hudebník a skladatel, jehož skladba Cottontail (Divoký králík) vyhrála v roce 1996 cenu Grammy.

Jiný kraj, jiný mrav

Prostory restaurace Na Spilce sloužily jedno a čtvrt století jako skutečná spilka, tedy místo pro kvašení piva. Po zavedení výroby v CK tancích v roce 1992 zde byla zřízena stylová restaurace s příznačným jménem Na Spilce. Za 16 let existence ji navštívilo

4 800 000 lidí a načepovalo se tu přes 18 tisíc hektolitrů piva. Včetně hostů na zahrádce a návštěvníků akcí na nádvoří obsloužil personál restaurace v loňském roce neuvěřitelných 309 259 hostů.

Díky pětijazyčné verzi jídelního lístku (česko-německo-anglická a rusko-italská) si v restauraci Na Spilce přijdou na své všichni návštěvníci. Každý host má různé preference a číšníci se tak občas setkají s opravdu kuriózními objednávkami. Asi nejzvláštnější je vášeň Italů pro český houskový knedlík, který přikusují ke všem jídlům místo oblíbeného bílého chleba. Němečtí turisté mají nejraději českou klasiku - guláš a svíčkovou. Návštěvníci z Tchaj-wanu sice milují kuře, ale nebojí se zkusit ani pořádnou porci vepřového kolena. Rusové si zase objednají více různých druhů jídla a každý pak ochutná kousek. Všichni hosté však mají jedno společné – s chutí popíjejí z oroseného půllitru některé z místních skvěle ošetřených piv.

Jeden ze zápisů v návštěvní knize restaurace Na Spilce:

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Není to tak dávno, kdy vyškovský pivovar dodával pěnivý mok téměř do všech hospod v regionu a vyvážel hned do několika zemí.

To je ale v současné době už minulost. Okázalé srpnové oslavy s koncertem se už vloni nekonaly. Na podzim podnik hospodařil se ztrátou zhruba sedm milionů tři sta tisíc korun.

Kvůli tomu musel vloni z pivovaru odejít někdejší ředitel Jiří Piňos. Představenstvo ho odvolalo.

Konkurence začala státní podnik drtit. „ Nedokážeme čelit agresivní prodejní politice soukromých pivovarů,“ připustil před časem tehdejší ředitel a současný předseda představenstva podniku Zdeněk Řehák.

Jakou taktiku podnik zvolil, aby se na trhu vůbec udržel? „V managementu jsem sloučil několik funkcí do jedné. Nově zřídil místo logistiky. Posílil obchodní oddělení odborníky se znalostmi angličtiny. Většina pracovníků prochází školením, protože nemá dostatečné vědomosti. Navýšit rozpočet by měl odprodej nadbytečných nemovitostí. Například areálů v Kroměříži a Uherském Hradišti,“ informoval Řehák.

V současnosti ale panuje nad osudy vyškovského pivovaru nejistota. Ministerstvo zemědělství vážně uvažuje o tom, že ho prodá.

„Vzhledem k tomu, že se jedná o bývalý církevní majetek, nedoporučilo ministerstvo financí jeho privatizaci do doby dořešení vztahů mezi Českou republikou na straně jedné a církvemi a náboženskými společnostmi na straně druhé. V případě odstranění této překážky je ministerstvo zemědělství připraveno zpracovat a předložit privatizační projekt,“ informoval mluvčí ministerstva zemědělství Petr Vorlíček.

Že je pivovar před prodejem, bere za hotovou věc i předseda představenstva Řehák. „Naším hlavním úkolem je zatím udržet výstav piva,“ popsal Zdeněk Řehák hlavní strategii managementu podniku v letošním roce.

Pivovar Vyškov je součástí akciové společnosti Jihomoravské pivovary se sídlem ve Vyškově. Tu založilo ministerstvo zemědělství v roce 1994 jako takzvanou zbytkovou akciovou společnost. Do ní stát soustředil především restitučně ohrožený a bývalý církevní majetek původní akciové společnosti Jihomoravské pivovary Brno. Zbylý majetek ministerstvo k témuž datu privatizovalo.

Zdroj: Vyškovský deník | Autor: Michal Sklenář | Foto: Judita Špičáková

V regionu se pivo v současnosti nikde nevaří. Zatímco ve Staročeském pivovárku Dobruška se po dvou požárech uvažuje o spuštění provozu nejdříve v průběhu června, o vaření piva v Rychnově nad Kněžnou se zatím jen mluví.

Na oheň nemyslí

Přesně před dvěma roky se sladovna místního pivovaru ocitla v plamenech. Přestože tu na smutnou událost nikdo ze zaměstnanců už nechce vzpomínat, ohořelé, zčernalé dveře si tu jako memento nechávají dál. „Bylo to tu jedno velké spáleniště. Původní masivní trámoví, unikátní systém výtahů i zásoby ječmene a sladu skončily v ohni. Z budovy zbyly jen obvodové zdi,“ vzpomíná ředitel pivovaru Milan Vedra.

Krátce po rozsáhlém požáru sladovny propukl v areálu další, tentokrát ve varně piva. Založil ho jeden z tehdejších zaměstnanců pivovaru. Celkem způsobil škody za 10 milionů korun. V současné době se v Dobrušce připravují k tomu, aby se zde opět vařilo pivo. Celá budova prošla rekonstrukcí za téměř 12 milionů korun.

„I když už nejsme v památkové zóně, tak jsme se při opravách snažili přiblížit původnímu vzhledu pivovaru,“ uvedl ředitel. Sladovna je už v provozu.

Zdroj: Hradecký deník