Historie pivovarnictví v Kostelci nad Černými lesy sahá do roku 1558. Poslední várka piva tu byla svařena 3. června 1987. Spilka a sklepy sloužily pro potřeby velkopopovického pivovaru do konce roku 1992. O dva roky později ukončila provoz i sladovna, objekty převzalo město. „Snažíme se tradici obnovit. Dáváme to dohromady tak, aby to vypadalo jako v roce 1933, kdy byla všechna původní technologie do pivovaru nainstalována,“ říká Milan Starec ze společnosti Dej bůh štěstí.

* Jak práce na obnově pivovaru pokračují?

Od roku 1994 objekt chátrá. Dáváme původní technologii do takového stavu, aby byla znovu funkční. Nebude tam nic nového, ale vše původní. Mělo by to fungovat jednak jako muzeum, jednak jako pivovar. Naše původní poslání je ale spíš muzejní činnost a sbírání informací o pivovarech.

* Kdy by se muzeum mohlo otevřít?

Rádi bychom, aby muzeum i pivovar začaly fungovat do konce roku. Letos v létě chceme otevřít restauraci. Ta zatím funguje jen na předem ohlášené akce. Lidé si mohou přijet pivo uvařit s námi. Sami si mohou vybrat, jaký druh chtějí. Původní pivovar nefunguje, takže vaříme v malém pivovárku na 120 litrů.

* Kde sháníte exponáty?

Jezdíme po celé republice a sbíráme věci tam, kde se pivovary bourají a ruší. Nikdo jiný to nedělá a většina věcí končí ve sběrnách. Zaplněnou starými stroji máme plochu o rozloze čtyři tisíce metrů čtverečních. Zatím to jen dáváme dohromady, bude potřeba exponáty roztřídit a sestavit expozici.

* Kolik piva plánujete vyrobit?

Rádi bychom vařili pivo pro restauraci a okolí.

* Jak jste se k pivovarnictví dostal?

K tomuto oboru jsem měl blízko už od školy, studoval jsem Vysokou školu chemicko-technologickou, obor výživa a stravování. Tam jsem se s pivem setkal.

Zdroj: MF Dnes.cz | Autor: Eva Kučerová

Nejen běžná piva vyrábějí středočeské pivovary. Důkazem je Radler.cz, míchaný nápoj vyrobený z poloviny z krušovického piva a z poloviny z přírodní citronové limonády.

„Má zajímavou, překvapivou chuť. Není moc sladký, na konci zůstává nahořklá chmelová chuť. Je velmi osvěžující,“ uvedla Hana Fenclová, manažerka Královského pivovaru Krušovice. Upozornila na další výhodu nápoje - má nižší energetickou hodnotu než pivo. „Obsah alkoholu je kolem dvou procent. Je vhodný třeba pro sportovce na doplnění energie i vitamínů,“ vysvětlila. Nápoj vznikl v Německu, tam se k jeho výrobě v krušovickém pivovaru inspirovali. Vyrábějí ho od roku 2002. „V Německu je tento nápoj velmi oblíbený, u nás je netradiční. Vyšli jsme s ním na trh jako první,“ podotkla Hana Fenclová. I když Radler neprovází velká reklamní kampaň, své příznivce si našel.

„Když ho lidé ochutnají, jsou překvapeni. Prodávají ho některé obchodní řetězce. Jelikož je to míchaný nápoj, mají někdy problém, kam ho umístit, a tak ho často dávají mezi speciály,“ řekla manažerka pivovaru. Prodává se pouze v půllitrových plechovkách.

Zdroj: MF Dnes.cz

Na začátku roku 2008 minipivovar koupila společnost Rychvaldské sportovní a relaxační centrum s.r.o., která ve vizích zakladatele pivovaru pokračuje.

Plánovaný roční výstav pro rok 2008 je 500hl pivního moku. V současnosti vyrábíme světlý kvasnicový ležák 12° pod obchodním označením LAŠSKÝ VULKÁN (pro region Kopřivnicka) a CHACHAREK (pro region Ostravska), dále

polotmavý sváteční ležák 12° jako ŘIZEK a tmavý sváteční ležák 14° pod označením UHLO.

Po Plzni, Dobřanech, Koutu na Šumavě a Stříbře chystají nový minipivovar také Domažlice, jež propagují nejstarší tradici vaření piva v Plzeňském kraji i ve střední Evropě datovanou od roku 1341.

Výrobu piva v Domažlicích v roce 1996 ukončil Plzeňský Prazdroj, který si veškeré zařízení odvezl a dvouhektarový areál prodal městu. Chtěli bychom tam mít kromě výroby piva a restaurace také galerii a kulturní sál, řekl starosta Miroslav Mach. Zájem má řada firem. "Čtyři architekti nám do června zpracují návrhy, Regionální rozvojová agentura varianty čerpání dotací," dodal.

Z pivovaru zbyla už jen spodní třípodlažní budova u hlavní silnice a za ní pětipodlažní objekt, kde byly původně varna a tanky. Horní polovinu areálu srovnal se zemí Kaufland, který už tam začal budovat nákupní centrum.

Po mexických, pražských a plzeňských investorech chce mít město do tří měsíců na stole jasnou vizi. Dosud ale nevypovědělo smlouvu o smlouvě budoucí s pražským developerem Bohdalecká obchodní, který chtěl areál přestavět na hotel, minipivovar s restaurací. Nestihl ale mít stavební povolení do 90 dnů po nabytí právní moci Kauflandu, tedy do 18. dubna. "Chtějí smlouvu prodloužit, provozovatelů se nám ale hlásí více," řekl Mach. Radnice počká do června, zda developer předloží projekt.

Kam s pivovarem? Možná do továrny

"V objektech chceme mít multifunkční sál pro konference, divadelní a loutkové scény a jazz, galerii a knihovnu," uvedl starosta. Radnice má nyní galerii v nevyhovující panelové budově, schází jí menší sál s dobrou akustikou pro menšinové žánry a výukové programy.

Domažlice, které chtějí každopádně výrobu "svého" piva obnovit, mají i alternativní plán. Radnice už jednala s majitelem téměř 20 let opuštěné továrny na tkalouny a epolety ve Vodní ulici, kterou získal restituent žijící v Kalifornii. "Vnuk George Jirotka přijede v červnu," řekl Mach. Majitel by objekt městu nedaroval, ale spojil by se zřejmě s městem při úpravách na galerii a minipivovar. Jeho matka je zakládající členkou právovárečného měšťanstva Domažlic.

V Plzeňském kraji je sedm restauračních pivovarů. První, U rytíře Lochoty v Plzni, vznikl před sedmi lety, po něm zahájila Modrá hvězda v Dobřanech. Od roku 2006 vyrábí minipivovar v Koutu u Domažlic, od loňska Pivovarský dvůr v Plzni, v hotelu Belveder v Železné Rudě a ve Stříbře U Rybiček. Jejich kapacita je 1000 až 5000 hektolitrů ročně. Poslední pivovar Groll vznikl v centru Plzně tento měsíc. Od května 2009 ho chce otevřít ve své restauraci pivovar Chodovar z Tachovska.

Zdroj: Týden.cz

Na pivovarskou tradici navázal v Dražíči pan Jiří Papula v r.1997. Původně chtěl mít v objektu pálenici. Minipivovar si nadělil navíc coby netradiční dárek k padesátinám. Původní stavařská profese mu v novém podnikání pomohla jen částečně. Kvalitně opravil zchátralý objekt. U piva se však musel učit tak říkajíc od píky, zpočátku i cestou pokus – omyl. Jediným vodítkem mu prý byla vzpomínka z dětství.

Tenkrát mi to nechutnalo, bylo to odporně hořké. Ale tu odporně hořkou chuť, jsem si zachoval po celý život, kterou jsem chtěl a vyžadoval jsem to na těch sládcích, aby ji dokázali. Ale protože jsem jim to neuměl vysvětlit, tak to pořád nešlo, než se stalo to, že jsem stoupl ke kotli, naučil jsem se to vařit, a teprve když jsem pochopil, co to je vaření, pochopil jsem slad, pochopil jsem kvasnice, pochopil jsem chmelení, teprve jsem se mohl domluvit se sládky, co vlastně chci a kam to pivo směřuje.

Ukázalo se, že vychytat správnou chuť kvasnicového ležáku a vymyslet mu název nebyl nakonec až takový problém. Nejdůležitější bylo zavést a posléze na trhu nové pivo udržet.

Po roce 1997 nastal útlum jak ve stavařině, tak i v hospodské činnosti. Lidé přestali chodit na večeře a když chodili, tak jen sporadicky. To nebylo jenom u nás, to bylo všude v těch restauracích. A navíc my jsme točili pivo, o kterém nikdo nic nevěděl, takže přišel jednou, ochutnal, už se neobjevil. A já jsem si dovolil v opuštěné krajině postavit pivovar s restauraci.

Celých šest let musel Jiří Papula fungování minipivovaru dotovat ze svých dalších aktivit. Začínal s 200 hektolitry a jedním chladícím tankem. Pro letošek plánuje už 750 hektolitrů. Za deset let třikrát rozšiřoval kapacitu svých boxů. 70 procent produkce dnes otočí přímo v pivovarském dvoře v Dražíči.

Reklama je jediná jedna. Někdo si dá pivo, chutná mu a přivede kamarády. A sám se vrátí. Když se lidé vrací a přivedou kamarády, to je ta pravá reklama.

Aby světlý a tmavý ležák uspěly v konkurenci a udržely se na trhu, pravidelně se s nimi účastní nejrůznějších pivovarnických soutěží. Výhledově plánuje otevření vlastních restaurací na jihu Čech a expanzi do Prahy či do nedalekých Bavor. Za největšího nepřítele podnikání u nás považuje lidskou závist, nepřesnou legislativu a slabou podporu drobných živnostníků. Cestou k přežití je i soustředění zástupců malých pivovarů a jejich společný lobbying vůči velkým nadnárodním společnostem.

Věřím, že malé pivovary se soustředí do celku, aby působily jednotně v konkurenci s velkými pivovary. Každý minipivovar je závislý na středních a velkých pivovarech už jenom v tom, že od nich získává zaprvé kvasnice, případně může získat chmel, ale co je důležité, pokud malý pivovar dodává v sudech, střední pivovar mu pomůže, nebo může pomoci mytím sudů, chemickou úpravu sudů a v takových věcech.

Konkurenceschopnost výrazně ovlivňují u výroby kvasnicového nefiltrovaného nepasterizovaného piva také ceny energií.

Trvanlivost piva tady drží chlad. Já mám výrobník ledové vody, a výrobník ledové vody mi musí- nejenom pět až sedm týdnů, kdy to pivo zraje, držet to pivo při teplotě jeden stupeň. A ty výrobníky ledové vody jsou samozřejmě na elektriku. A průmyslový pivovar pivo zakonzervuje a je jedno, jak ho má skaldované. Jenže já k tomu musím vyrobit elektrickou energii, skladovatelné podmínky, a to jsou ty náklady, které nikdo nemá, které nese pouze ten malý pivovar.

Existuje tedy nějaký recept jak nepodlehnout tlaku velkých pivovarů a jejich cenové politice?

Obnáší to soutěže, odříkání, pokoru, hlavně pokoru, a pak se výsledky dostaví. Pak je značka, je pivo a je zájem. A to pivo, i když já tvrdím, že to naše je nelepší, je všude kvalitní, ale musím věřit pouze svojí značce.

Zdroj a foto: Česká televize.cz - POKR

Jen několik týdnů bude ve vybraných restauracích na Kutnohorsku a Kolínsku k dostání unikátní Dačický kvasnicový ležák z pivovaru Kutná Hora. „Lidé si čím dál více žádají piva s výraznější chutí, která se od běžných piv odlišují. Právě kvasnicová piva se vyznačují, plnou přírodní chutí, kterou se odlišují od ostatních, běžně vyráběných piv“ zdůvodnila přípravu nového piva manažerka značky Dačický Daniela Klančíková.

Nové pivo bude k dostání jen po omezenou dobu – po několik týdnů v jarních měsících. „Jeho výroba je náročnější než u běžných piv, proto jsme připravili jen omezené množství. Při jeho výrobě jsme vycházeli z dochovaných receptů samotného Václava Dačického. Pivo budeme distribuovat především v domácím regionu zahrnujícím Kutnou Horu a Kolín,“ doplnil vrchní sládek a ředitel pivovaru Jan Hejra. Dačického kvasnicové pivo se od těch ostatních liší především tím, že není filtrované, stabilizované ani pasterované, takže jde o "živé" pivo. „Kvasnicová piva jsou dnes vzácností a ukázkou mistrovského umění sládků. Vyznačují se vynikající vyváženou chutí, nádhernou přírodní barvou a hustou smetanovou pěnou,“ uvedl Jan Hejra.

Dačický kvasnicový ležák obsahuje živé kvasinky a řadu zdraví prospěšných látek, které bychom jinak museli kvůli trvanlivosti standardní filtrací, stabilizací či pasterací odstranit či zničit. „Pivo má díky tomu přirozený zákal tvořený především kvasinkami. V chuti jsou kvasnice také cítit a více tak vyniká celkové aroma a chuť piva. Pivo tak chutná plněji,“ doplnil technolog Ondřej Koucký ze společnosti Drinks Union, do níž pivovar Kutná Hora patří.

Zdroj: Tisková zpráva Drinks Union

V roce 2007 si výrobní prostory pivovaru Budějovický Budvar prohlédlo téměř 50 000 návštěvníků, což je asi o 23 % více než v roce 2006. O 16 % se meziročně zvýšil i zájem o multimediální expozici „Příběh budějovického piva“. Mezi turisty ze všech kontinentů byl i vnuk Augusta Zátky, který byl jedním z iniciátorů založení Budějovického Budvaru.

Pivovar Budějovický Budvar, n.p., věnuje v posledních letech pozornost i rozvoji nabídky komplexních turistických služeb. Návštěvnické centrum Budějovického Budvaru nabízí zábavu i poučení při prohlídkách výrobních prostor pivovaru nebo multimediální expozice o historii vaření piva. Pivovar provozuje i několik restaurací, ve kterých hosté mohou kromě dokonale ošetřeného piva ochutnat gastronomické speciality české i mezinárodní kuchyně. Nabídku služeb doplňuje Hotel Malý pivovar, který je mimo jiné vhodný i pro kongresovou turistiku.

Exkurzí v pivovaru se loni zúčastnilo rekordní množství návštěvníků. Celkem jich bylo 48 156, to je o 22,8 % více než v roce 2006. Zájem o prohlídky se dlouhodobě zvyšuje – v roce 2002 byl počet návštěvníků asi 21 000. Exkurze vedou profesionální průvodci s výkladem v češtině nebo dalších pěti jazycích. Součástí prohlídky pro návštěvníky starší 18 let je ochutnávka nepasterovaného a nefiltrovaného piva přímo z ležáckého tanku.

Úspěšný rok má za sebou také multimediální expozice „Příběh budějovického piva“, kterou pivovar otevřel u příležitosti 110. výročí svého založení 15. dubna 2005. Expozice představuje srozumitelnou a zábavnou formou historii vaření piva v Českých Budějovicích. V roce 2007 se s „Příběhem budějovického piva“ seznámilo 4 317 lidí, to je meziročně o 16 % více.

Turisté pocházeli loni ze všech kontinentů. „Asi nejzajímavějším návštěvníkem byl vnuk pana Augusta Zátky, který dnes žije v Kanadě. Když v expozici viděl hologram svého dědečka, byl nadšený,“ říká Antonín Janský, vedoucí oddělení Gastro z Budějovického Budvaru (pozn. – August Zátka byl jedním z klíčových iniciátorů založení Českého akciového pivovaru, dnešního Budějovického Budvaru). Největší podíl na celkové návštěvnosti - asi 48 % - měli turisté z německy hovořících zemí, převážně z Německa a Rakouska. „Turisté z německé jazykové oblasti přijíždějí obvykle ve velkých organizovaných skupinách. Oproti tomu Češi dávají přednost spíše individuální turistice,“ upřesňuje Antonín Janský. Domácí návštěvníci měli loni podíl 20 %. Na třetím místě se umístili turisté z anglicky hovořících zemí s podílem 19,4 %. Každý desátý návštěvník pivovaru pocházel z Francie. Významný podíl (asi 16 %) tvoří studenti škol z různých koutů světa, a to i přes to, že vzhledem k svému věku nemohou využít ochutnávky piva v ležáckém sklepě.

Pivovar je návštěvníkům přístupný každý den od 9 do 16 hodin na základě předchozí telefonické či e-mailové objednávky. Každý pracovní den (v létě i o víkendech) ve 14:00 se lidé mohou zúčastnit prohlídky i bez předchozí rezervace. Další podrobnosti o prohlídkách Budějovického Budvaru najdete na webové stránce http://www.budvar.cz.

Zdroj: Tisková zpráva Budějovického Budvaru

Světlé výčepní pivo Pardál získalo ocenění "Volba spotřebitelů – Nejlepší novinka 2008" v kategorii "Pivo". Novinka v nabídce pivovaru Budějovický Budvar byla na trh v jižních Čechách uvedena 1. března loňského roku. Její prodej trojnásobně překonal původní očekávání pivovaru a dosáhl objemu 76 tisíc hektolitrů. Počátkem letošního roku byl prodej piva Pardál rozšířen na celé území ČR. "Vítězství v soutěži Volba spotřebitelů si velice vážíme, zejména proto, že o výsledku rozhodovali sami spotřebitelé, pro které Pardála vaříme," komentoval získané ocenění Petr Samec, PR manažer Budějovického Budvaru.

Vývoj piva Pardál byl zahájen v srpnu roku 2005. O rok později byli do projektu zapojeni i sami spotřebitelé. Ti se účastnili několika kol řízených degustací pod vedením technologa pivovaru. Na základě připomínek budoucích zákazníků se dolaďovala konečná chuť, hořkost, barva a další vlastnosti piva Pardál. "Degustací se účastnilo více než tři sta pivařů. Podle prodejních výsledků i podle výsledků soutěže Volba spotřebitelů – Nejlepší novinka 2008 můžeme říci, že odvedli skvělou práci. Za to jim patří náš velký dík," dodal Samec. Pardál má chuť i další vlastnosti výrazně odlišné od výčepního piva značky Budějovický Budvar. Vyznačuje se výrazně vyšší hořkostí, tmavší zlatavou barvou a vysokou bílou pěnou. Má stupňovitost 9,7 procenta a obsahuje 3,8 procenta alkoholu.

"Volba spotřebitelů – Nejlepší novinka" je pořádána společností Atoz Event již osmým rokem. Cílem programu je monitorovat a oceňovat nové a inovované výrobky rychloobrátkového sektoru uvedené na český trh za poslední rok a půl. Vítězné výrobky získávají roční licenci na užívání loga "Volba spotřebitelů – Nejlepší novinka". Soutěž představuje jediný program v ČR, ve kterém jsou vyhlášeny vítězné výrobky na základě průzkumu mezi konečnými spotřebiteli. V letošním roce zaznamenal program "Volba spotřebitelů" rekordní počet účastníků. Ve 28 kategoriích se utkalo 85 výrobků/výrobkových řad, které registrovalo 55 výrobců. Volba probíhala na základě průzkumu reprezentativního vzorku domácností a on-line panelu respondentů. Realizátorem průzkumu byla agentura Factum Invenio.

Zdroj: Web Reporter.cz

Pojedenácté zve pivovar Radegast v Nošovicích své příznivce na den otevřených dveří, který se uskuteční ve čtvrtek 1. května od 8 do 16 hodin. O návštěvu pivovaru, který jako jeden z mála v Evropě umožňuje nahlédnout do reálného procesu vaření piva, je každoročně obrovský zájem. Pivovar dbá na vysokou úroveň exkurze a komfort návštěvníků. Kapacita je proto omezená a prohlídku je nezbytné si předem telefonicky či e-mailem rezervovat. Prohlídky pivovaru, které jsou 1. května zdarma, budou probíhat za asistence zkušených průvodců. Pivovar chce zachovat vysokou úroveň exkurze a komfort pro návštěvníky, což sebou přináší omezenou kapacitu exkurzí. Ty je nezbytné si rezervovat předem na tel.: 558 602 566, nebo e-mailem na adrese: exkurze.radegast@pilsner.sabmiller.com. Více informací o exkurzi je k dispozici na www.radegast.cz.

Zdroj: Deník.cz

Popradský pivovar čaká rekonštrukcia, momentálne vyrába v Poľsku.

Pivo popradského pivovaru Pilsberg sa od začiatku roku dočasne varí v licencii v jednom z poľských pivovarov. Traja jeho východoslovenskí spoluvlastníci Ladislav Lazar, Norbert Cehelský a Ladislav Ďurica chystajú v Poprade kompletnú rekonštrukciu.

No tá nie je jediný investičný zámer. Na jeseň chcú začať stavať novú výrobňu sladu v neďalekej obci Mlynica. Má ich stáť zhruba 380 miliónov korún.

Podľa L. Lazara to bude nákladnejší projekt ako modernizácia pivovaru. „I keď vyčíslenie tej zatiaľ nemáme spresnené,“ dodáva.

Nová sladovňa pod Tatrami zvýši kapacitu výroby sladu popradskej pivovarníckej skupiny. Staršia sladovňa v areáli popradského pivovaru, ktorá sa má zrekonštruovať spolu s výrobou piva, dosahuje celoročnú produkciu zhruba deväťtisíc ton. V novej, ktorú budú vlastníci Pilsbergu prevádzkovať pod dcérskou firmou Tatranská sladovňa, ho vyrobí 15-tisíc ton.

Investície do sladu L. Lazar vysvetľuje tým, že v jeho predaji nie je na európskom trhu taká ostrá konkurencia ako pri pive. Zatiaľ čo slovenské pivo sa za hranice dostáva v malých objemoch, export tuzemského sladu je oveľa väčší ako jeho domáca spotreba.

Výstavbu sladovne chce Pilsberg kryť z vlastných zdrojov, bankových úverov a snaží sa získať pomoc aj z eurofondov. Súčasne pripravuje rekonštrukciu pivovaru.

Podľa L. Lazara nie je v hre len obnovenie pôvodných priestorov pivovaru v centre mesta, ale uvažujú o tom, že by ho presťahovali na nové miesto na periférii. Zdôrazňuje, že licenčná výroba ich pív v Poľsku je len dočasné riešenie.

V minulom roku predal Pilsberg na slovenskom trhu zhruba 100-tisíc hektolitrov piva, čím držal približne 2,5-percentný trhový podiel. Podľa L. Lazara si pivovar takéto pozície podrží aj tento rok.

„Spotrebitelia túto dočasnú zmenu prijali. Pivo tam dávame variť z nášho sladu a podľa našich receptúr. Nič sa na ňom nezmenilo,“ dodáva. Pivovar pred presunom výroby do Poľska zamestnával v Poprade 130 ľudí. Teraz mu stačí sedemdesiat, na výrobu sladu a distribúciu piva z Poľska.

Zdroj: ETrend.sk

Tachovsko se od úterý může pochlubit světovým prvenstvím. Postaral se o to rodinný pivovar Chodovar v Chodové Plané. Ten otevřel restauraci Stará sladovna, která vstupuje na veřejnost s označením první Beerarium na světě.

„Beerarium má pivo ukázat trochu jinak, než je běžný spotřebitel zvyklý. Restaurace bude místem, kde se milovníci piva mohou tímto nápojem doslova kochat,“ řekl ředitel pivovaru Jiří Plevka mladší. Beerarium má podle něj být místem, kde bude zákazník pivem doslova obklopen. V sortimentu bude běžně kolem deseti druhů piv a mnoho jídel tvořených k pivu a pomocí piva. „Bude to jedinečné spojení piva a gastronomie. Jídla vycházejí z tradiční kuchyně a ke každému druhu doporučují pivní sommeliéři vhodné pivo. Chodovar nebude v Beerariu nabízet pouze piva vlastní produkce, i když ta budou převládat. „Nabídneme třeba pšeničné pivo, které mělo v Česku také tradici, ale ta byla přerušena poválečným vývojem,“ dodal Plevka mladší.

Kmotrem nového zařízení, prvního svého druhu na světě, se v úterý stal Rudolf Hrušínský. „K pivu mám od dětství kladný vztah. Táta byl velký pivař a strýc říkal: Kdo se chytrej narodí, tomu pivo neškodí,“ vyjádřil se herec.

Hrušínskému chodské pivo chutnalo. „Hrozně rád cestuju a pivo ochutnávám všude ve světě. A musím potvrdit, že české je skutečně nejlepší a zdejší chodovoplánské je vynikající,“ pochválil Hrušínský umění chodovoplánských sládků.

Rod Plevkových se v pivovarnictví pohybuje už třetí generaci. „Pivovaru v Chodové Plané mohla hrozit i likvidace, ale přišla privatuzace a my jsme se pustili do záchrany,“ řekl prezident Chodovaru Jiří Plevka starší. „Dokonce jsme pivovar vytunelovali, ale tím, že jsme vybudovali skutečný čtyřicetimetrový tunel a restauraci Ve skále. Její kapacita pomalu přestávala dostačovat, a tak jsme se rozhodli přebudovat bývalou sladovnu,“ vysvětlil Plevka starší.

Když byla postavena sladovna nová, tato stará sloužila jako konírna a po válce kravín. Rekonstrukcí se kapacita restauračních zařízení Chodovaru zvýšila na zhruba osm set lidí a patří k největším v Čechách. Například loni, jak pro ilustraci informoval ředitel restaurace Mojmír Prokeš, zkonzumovali strávníci jednu tunu vepřových kolen za měsíc.

Stará sladovna nabídne podle Plevky mladšího možnost lidem vařit si vlastní pivo. „V budoucnu by se zde měl vytvořit minipivovar, kde si budou moci zákazníci uvařit pod dohledem zkušeného sládka vlastní pivo,“ uvedl.

Chodovar je rodinným pivovarem, který se soustřeďuje zejména na regionální trh, ale v malém množství vyváží své produkty také do zahraničí. Nedávno získal certifikát Evropské unie, že může používat chráněné zeměpisné označení Chodské pivo.

Letošní pivní sezony bude v pivovaru zahájena v sobotu 26. dubna.

Zdroj: Deník.cz | Autor: Jiří Kohout | Foto: Antonín Hříbal

Plzeňský Prazdroj dokončil čtyřletý projekt rozšíření varny Pilsner Urquell za více než půl miliardy korun. Uspokojí tím rostoucí světovou poptávku po nejznámějším českém pivu.

Skupina SABMiller už investovala od vstupu do Prazdroje v roce 1999 do rozvoje a podpory značek pivovarů v Plzni, Nošovicích a Velkých Popovicích 14 miliard korun.

,,Roční kapacita výroby plzeňského pivovaru (značek Pilsner Urquell a Gambrinus) vzroste letos v červnu z 5,1 milionu hektolitrů na 6,2 milionu hektolitrů. Nyní dokončujeme instalaci ležáckých tanků," uvedl mluvčí Prazdroje Jiří Mareček. Kapacita plzeňských varen Gambrinus i Pilsner Urquell bude zhruba shodná.

Při rozběhu první části investice do varny v září 2004 řekl šéf SABMiller pro Evropu Alan Clark, že do roku 2009 se Prazdroj chce dostat na hranici čtyř milionů hektolitrů Pilsneru Urquell ročně.

Generální ředitel Prazdroje Mike Short loni v červnu řekl, že SABMiller chce v deseti letech investovat do technologie a podpory prodeje českých piv 15 miliard korun.

Plzeňský Prazdroj loni vyvezl do 56 států světa historicky rekordních 846 tisíc hektolitrů piva, meziročně o osm procent více. Stěžejními trhy zůstávají Německo, Španělsko, Skandinávie a USA. Celkem 675 hektolitry, o 4,5 procenta více, se na výsledku podílel Pilsner Urquel.

Zdroj: E15.cz

Pivovar se kdysi nalézal skoro v každém městě. Dnes se mluví o tom, že trh válcují nadnárodní pivovarnické giganty. I mezi nimi si však lze nalézt svoje místo.

To dobře dokládá příklad malého rodinného pivovaru v Medlešicích. Vlastně spíš pivovárku. Vždyť každý rok se v něm uvaří jen asi 300 hektolitrů lahodného světlého i černého ležáku. Pivo bez filtrace získává přítomností ušlechtilých kvasnic typické jemné zakalení. Co na tom, že tenhle nápoj nenaleznete na každém rohu. Věrní štamgasti už dobře vědí, že na originálním a lahodném nápoji si mohou co hrdlo ráčí pochutnat jen v Pivovarské hospodě v Medlešicích a pak také v Měšťanské restauraci v budově chrudimského Muzea.

„Nikdy jsme do velké sítě restaurací nedodávali. Vždy se jednalo maximálně o čtyři provozovny,“ vysvětluje vedoucí pivovarské restaurace Drahomír Chalupa. Medlešiští pivovarníci říkají, že své tři stovky hektolitrů tak jako tak za rok bez problémů udají.

Není divu. Vždyť vysoká kvalita a osobitá chuť jejich nápoje vytváří ve spojení s lidovou cenou za dvanáctistupňový ležák takřka neodolatelnou kombinaci. Ochutnávka medlešického piva se navíc stává vítaným zpestřením nabídky pro turisty a návštěvníky Chrudimě.

„Zase jedno dobré české pivo,“ prohlásil nedávno Tomáš Svačina ze vzdáleného Ostrova nad Ohří. Muž se na skok vrátil do vlasti z dlohodobého pracovního pobytu v Irsku a zavítal přitom za svými příbuznými do Chrudimě. „A to si zrovna v Irsku nemůžu vůbec na pivo naříkat,“ dodal host.

Zdroj: Chrudimský deník | Autor: Marek Nečina

Životní osud Václava Kordy, sládka Měšťanského pivovaru Havlíčkův Brod, je neobyčejný – vždyť se narodil v pivovaru, vystřídal za svou kariéru několik podniků (uvařil například první várku piva Radegast, patnáct let pracoval ve Velkých Popovicích, po revoluci dělal devět let sládka v Benešově), ale splnil si také velký sen: zcela od základů a podle svých představ vybudoval pivovar v Uzbekistánu, do kterého jezdili pro „české pivo“ odběratelé z celé střední Asie. V dubnu 2004 pak nastoupil na místo sládka do Brodu.

Je proces výroby piva Rebel něčím výjimečný? Máte něco, co nikde jinde nemají?

Principy vaření piva jsou v základech všude stejné. Ale i drobné rozdíly, třeba o půl stupně Celsia vyšší teplota při kvašení, o několik dní delší zrání piva nebo jiný kmen kvasinek způsobí rozdíl v chuti i tehdy, kdybychom měli na počátku zcela stejné suroviny. Jaké je specifikum právě u nás? Promiňte, ale o tom se nemluví.

Když zajdete do hospody, ptají se vás spolustolovníci na tajemství piva, které mají na stole? Odpovídáte rád?

Zaměstnanci pivovaru chodí na obědy do podnikové restaurace, většina takových situací se odehrává tam. Ale občas zajdu na pivo i jinam. Lidé se mne hodně ptají, jak je možné, že v posledních letech sbíráme tolik ocenění, zda třeba mají ostatní pivovary nějaké problémy. Odpovídám na to, že nejde o nic jiného, než výsledek systematické a cílevědomé práce celého kolektivu zaměstnanců pivovaru.

Odkud měšťanský pivovar odebírá suroviny?

Voda je od Chotěboře, ze stejného zdroje, ze kterého odebírá samotné město. Voda se dál neupravuje, její přirozené složení je pro vaření piva velmi vhodné. Slad zatím nakupujeme, ale od září chceme zprovoznit sladovnu, kterou máme v areálu, a která teď čtyři roky nevyráběla. Chmel je pouze žatecký. Vyplatí se kupovat to nejlepší, protože ač chmel není rozhodující nákladovou položkou, má velký vliv na konečný výsledek. Všechno jsou tedy kvalitní české suroviny, žádné náhražky.

Jak se cítíte, když vaše pivo utrpí nesprávnou péčí v hospodě? Kdysi šla Brodem dokonce fáma, že Rebela někteří hospodští ředí vodou…

Hned po mém příchodu jsme se zaměřili na předcházení potížím, které se mohou objevit poté, co zboží opustí pivovar. Restauratéry, obchodníky i číšníky z okolí jsme zvali na exkurze a povídali jim o možných úskalích při manipulaci se „zlatým mokem“. Jde o správné zacházení se sudy, nastavení protitlaku, péči o potrubí, techniku točení piva, ale i drobnosti, jako správný způsob mytí sklenic. Často i ostřílení hospodští uznali, že něco jim nebylo známo, a sami se také vyptávali. Tohle trvalo asi půl roku a myslím, že to zde kultuře pití piva pomohlo. Možná i tahle snaha přispěla ke skutečnosti, že se dnes v regionu spotřeba piva otáčí ve prospěch Rebela.

Přispívá také určitý patriotismus obyvatelstva? Chtějí raději pivo uvařené „doma“?

Určitě, patriotismus je na Vysočině znát. Ale nejen u pivařů: vidím to i na zaměstnancích pivovaru. Skutečně „kopou za firmu“ – třeba si vezmou na výlet firemní tričko, a když se jich na něj někdo zeptá, začnou mu vyprávět o své práci. Snad je to trochu i tím, že zde je trh práce trochu problematičtější, a lidé si tudíž zaměstnání váží. Pro nás je velmi důležité, že čím dál více dodáváme do restaurací, které máme jak se říká „za komínem“ – pivovar s takovou sítí odběratelů je silný.

Zdroj: Havlíčkobrodský deník | Autor a foto: Jan Typlt

Japonsko, Bolívie, Kalifornie, Austrálie nebo Jižní Afrika – to je jen malý výčet zemí, ze kterých lidé přijeli na prohlídku klasické výroby českého piva Březňák do pivovaru ve Velkém Březně na Ústecku.

„Lidé se stále více zajímají o to, jak se vlastně český národní nápoj vyrábí. Hlavním lákadlem je nejen možnost vychutnat si Březňáka přímo z pivovarského sklepa či klasický způsob výroby, ale také příběh Victora Cibicha, který je symbolem pivovaru již od roku 1906,“ řekl ředitel a vrchní sládek pivovaru Pavel Rottenborn.

V roce 2007 prošlo branami přibližně 2700 návštěvníků, což je zhruba o třetinu více než předloni. „Přibližně čtvrtinu z tohoto počtu tvořili cizinci,“ připomíná správce exkurzní trasy a kastelán nedalekého Státního zámku Velké Březno Miloš Musil. Návštěvníci z ciziny po sobě podle Musila zanechávají i zajímavé stopy. „Mezi největší kuriozity patří například zápis v knize hostů napsaný v mandarínské čínštině,“ dodal.

Pivovar ve Velkém Březně má oproti těm ostatním něco navíc. „Je to příběh Victora Cibicha, který shlíží z etiket piva Březňák již přes 100 let. Žijící osobností, která zdobí každou láhev piva, se nemůže pochlubit žádný současný domácí pivovar,“ říká historik pivovarnictví Petr Žižkovský. To také zaujalo tvůrce nekonečného seriálu České televize Toulavá kamera, kteří si pivovar vybrali jako jedno z témat na začátku loňského roku.

Zdroj: Ústecko24.cz | Autor: Ing. Josef Vejlupek

V roce 1957 byla v obci Svijany dokončena stavba nové požární zbrojnice a v podzimních měsících podala většina zemědělců přihlášky k začlenění svých pozemků do státních statků, poněvadž s JZD měli špatné zkušenosti...

A do místního pivovaru, jednoho z provozů Severočeských pivovarů, národního podniku, nastoupil čerstvě vyučený pivovarník - sladovník František Horák. Možná ani tehdy netušil, že pivu a tomuto konkrétnímu pivovaru zůstane věrný přes padesát let. V pivovaru zná každý centimetr, zažíval s ním všechny změny k lepšímu i k horšímu, pamatuje dřevěné kádě, tanky i sudy, kladky a lopaty namísto dopravníků, čištění ležáckých sudů se svíčkou, zkusil snad každou činnost, která k pivovaru patří, od dělníka přes podsládka a sládka, až se nakonec stal ředitelem.

Ani lidi tu prý nebyli takoví, jací tu pracují dnes, měli své "mouchy", rádi se napili a práci odbývali, s takovými se těžko udělá něco dobrého. Kvalita piva byla za ta léta jednou lepší, dvakrát horší, neměli jsme tu pravou technologii, sklepy byly teplé...

"Byla to problematická léta, byli jsme jen provozem, takže investice shora nepřicházely, pracovalo se hlavně rukama. V roce 1985 poprvé hrozilo Svijanům uzavření," vzpomíná František Horák. "Naštěstí pivo sdružuje a napomáhá k vytváření kamarádských vztahů a právě kamarádi a známí nám tehdy pomohli. Založil jsem tehdy Společnost pro záchranu pivovaru Svijany, tvořilo ji asi dvacet lidí, dokonce i z nadřízeného pivovaru v Lounech. Dostali jsme se až na ministerstvo, přesvědčovali, umlouvali, a výsledkem bylo to, že pivovar jel dál. Dodnes se s touto partou scházím, na jaře tomu setkání říkáme "otvírání studánek" a na podzim "zavírání studánek". Je nás rok od roku míň, ale těší mě se s lidmi, kteří mi tenkrát pomohli, znovu vídat."

František Horák opustil svijanský pivovar jen na jeden rok, když kvůli nedorozumění s vratislavickým vedením přešel do pivovaru Klášter, ale rád se zase vrátil, když mu to nové vedení nabídlo. To už se psal rok 1995, svijanský pivovar patřil pod státní podnik Pivovary Vratislavice nad Nisou a tehdy už ředitel Horák začal uvažovat o tom, že by pivovar koupil. Předešly ho Pražské pivovary s jejich anglickým partnerem. Ti se v roce 1998 rozhodli zavřít jak Vratislavice, tak Svijany. "Začal jsem jednat o koupi pivovaru, už nebylo zbytí. Přesvědčoval jsem je tehdy, že jako Angličani mají vztah k tradici a tudíž by měli uznat, že není dobré zavírat pivovar, který vaří pivo od roku 1564 a navíc v tak malém množství, které firmě jako Pražské pivovary vůbec nemůže konkurovat. Nakonec jsem je umluvil, slíbili, že mi pivovar prodají, ale termín pro předání peněz byl šibeniční, nepodařilo se mi sumu od banky získat. Co jsem ale dokázal, sehnat lidi, kteří peníze měli a do prodeje byli ochotni jít - naše současné majitele. Nestal jsem se tedy majitelem, jen spolumajitelem, ale hlavně že Svijany byly zachráněny."

Vznikla společnost Pivovar Svijany, s.r.o. A odstartoval "svijanský zázrak". Výstav stoupal každým měsícem, investice navazovala na investici: rozšíření skladu, zvýšení kapacity ležáckých sklepů, automatická plnicí linka pro plnění KEG sudů, přechod na studenou filtraci, reprezentativní podniková prodejna, nová spilka, oprava čistírny odpadních vod... od roku 1998 kolem 250 milionů korun, z toho sto milionů šlo na rozšiřování kapacity. Po počátečním propouštění nastal obrat a začali se vracet lidi, nyní v pivovaru pracuje 79 stálých zaměstnanců a kolem dvaceti sezonních. V roce 1997 z pivovaru odcházelo 38 000 hl piva, v roce 2007 už 265 916 hl. Pivovar dnes nabízí osm druhů piva, také nealko a pivo pro sportovce. Z původních pětačtyřiceti hospod v okruhu pár desítek kilometrů kolem pivovaru, kde se svijanské točilo, je jich nyní na 1400, z toho několik desítek na Moravě, v jižních Čechách, v Praze a dokonce v Plzni.

V roce 2006 se Pivovar Svijany stal podle Sdružení přátel piva Pivovarem roku. Firma, které ještě v devadesátých letech hrozil zánik a uzavření výroby, získala takovou cenu poprvé.

Nahlížím do popisu náplně učebního oboru Pivovarník a sladovník: je to kvalifikovaný pracovník, který samostatně provádí odborné práce při výrobě piva a sladu. Jaký by měl být a co by měl znát? Předpokladem pro úspěšný výkon povolání je vyučení, určitá zručnost, rychlost reakce, fyzická zdatnost. Pracovními činnostmi jsou přejímka, skladování a ošetřováním sladovnického ječmene, výroba sladu, zpracováním sladovnického ječmene, skladování, ošetřování, balení a expedice sladu, zpracovávání základních surovin pro výrobu piva, řízení a obsluha chemickofyzikálních a biologicko-technologických procesů včetně kontrolních činností ve sladovnické a pivovarnické výrobě pomocí prvků mechanizace, automatizace, měření a regulace, řízení a obsluha diskontinuálních a kontinuálních technologických zařízení a tak dále a tak dále. Nikde se tu neučí manažerské dovednosti, obchodní politika a marketink, práce s lidmi. To vše František Horák zvládal za pochodu vycházeje z každodenních zkušeností a opíraje se o "selský rozum" a přirozený řídicí talent. Nejvyšší vzdělání mu poskytla škola života. Zeptám-li se, jak se to všechno naučil, jak přišel na to, že chce-li své stále lepší pivo prodávat a získávat nové zákazníky i příznivce, je výhodné objíždět hospody a nabízet tak dlouho, až se hospodští "chytnou" a svijanské si oblíbí, že Pivní slavnosti, které se ve Svijanech pořádají od roku 1990, zvýší výrazně popularitu svijanského piva, že prodej triček a dalších předmětů s logem bude mít úspěch a přiláká další zakázky atd., František Horák na chvíli zmlkne, jako kdyby hledal odpověď, a pak zase začne o lidech, o spolupracovnících, o kvalitě piva, o nadšení a patriotismu, s jakým se ve svijanském pivovaře pracuje, hlavně ale ne o sobě.

Nic naplat, na to, jaký byl pan Horák ředitel, se musím zeptat někoho jiného, a to sládka Petra Menšíka:

"Jsem ve Svijanech 10 let, tedy od toho roku, kdy se pivovar osamostatnil, od té doby spolupracujeme, ale znal jsem ho i před tím. Zasvětil pivovaru celý život, několikrát ho zachránil možnými i nemožnými prostředky před uzavřením, pivovarem vždycky žil, práce pro něho nebyla jen zaměstáním, ale pivovar byl jeho rodina, možná někdy na úkor té skutečné. Ještě nedávno začínal svůj pracovní den ve čtyři ráno a odcházel poslední. Vaření piva dokonale znal, prošel úplně vším až po tu funkci nejvyšší. Jeho přístup k lidem byl nestandardní stejně jako k řešení problémů, řídil se intuicí, srdcem, profesní otázky vnímal jako život a ne jako byznys. Pro nás to byl vždy takový táta a v každé rodině je něco, jednou jsou děti hodné, jindy zlobí, je potřeba být tu přísný, tu pochválit. A přístup to byl zjevně správný. Sotva se tomu dá naučit ve škole, s tím se člověk narodí.

Teď sice odchází z funkce ředitele, ale zůstává členem představenstva a bude tady pořád přítomen jako obchodní sládek, to je činnost jemu blízká, bude zprostředkovávat kontakt mezi pivovarem a odběrateli a bohatě se tak zúročí jeho zkušenosti. Naše pivo je specifické, je důležité umět s ním zacházet a on hospodským poradí, jak se k pivu chovat a jak se o něj starat.

Samozřejmě jsme se názorově střetávali, ale kdyby takové střety nebyly, nebylo by vývoje. Přišel jsem z jiného pivovaru, jsem jiná generace, měli jsme rozdílné představy, hlavně v začátcích, ale vždycky jsme dospěli ke kompromisu, jednou jsem měl pravdu já, jednou on a vždy to bylo pro dobro piva. Pan ředitel nestojí tvrdě za svým, ale diskutuje, vyptává se, zajímá ho názor jiných, odborníků i laiků, a nakonec společně dospějeme k řešení, které bylo vždy ve prospěch věci. Je to zkrátka tělem i duší "pivovarskej", má rád pivo i řemeslo a prioritou vždycky bylo, aby pivo vyšlo jako vítěz. To vnímají všichni tady, to, že v pivovaru vládne dobrý duch, je hlavně jeho zásluhou.

Nástupce si vychoval v nás, nejsme sice jeho pokrevní rodina, ale jako členové jeho rodiny se cítíme. Určitě se nestane, že po jeho odchodu začneme všechno dělat jinak. Něco se možná změní, to je otázka dalšího vývoje, ale jeho filozofie výroby piva a vztahu k zákazníkům tu zůstane.

Jeho intuitivní model řízení možná nekoresponduje s odbornými příručkami, něco jsme možná dělali přímo opačně. Když to vezmeme z pohledu hospodářských výsledků, udělala se spousta věcí, nad kterými by odborníci kroutili hlavou, a přitom efektu bylo dosaženo; možná by stálo za to se nad tím naším způsobem řízení zamyslet. Naši majitelé jsou zkušení obchodníci, ředitel má cit, selský rozum a lásku k pivu a všechno dohromady přineslo výsledky, které teď máme.

Mohl by snad vzniknout dojem, že odchodem pana ředitele se něco výrazně změní, pan Horák se znal snad s každý v oboru i okolí, je s pivovarem spojen víc nežli kdokoliv jiný. Ale za sebe i ostatní mohu zaručit, že pivo budeme vařit pořád dobré a se zákazníky a příznivci budeme mít stejně vřelé a upřímné vztahy, jako když tu řediteloval on."

I František Horák smýšlí stejně: "K odchodu jsem se rozhodl dobrovolně, usoudil jsem, že už je čas. Myslím, že svijanské pivo už své jméno stonásobně očistilo. Jednu dobu se říkalo, že malé pivovary skončí, že je velké "převálcují". Pravda, máme vyšší energetickou náročnost, vaříme pivo živé, nepasterované, ani do hospod nedáváme tolik, co velké pivovary, ale hospod nám neubývá, naopak.

Nového ředitele jsem si sice nevychoval, ale sám jsem ho navrhl - pracoval v týmu majitelů pivovaru a jevil se mi jako velmi schopný nástupce. Není sice pivovarník, ale srdce mu pro pivovar buší a jistě bude bušit ještě víc, až se tu se vším sžije. Ostatně budu mu stále k dispozici s radou, nápadem, podporou.

S pivovarem budu stále v kontaktu, jako obchodní sládek budu mít kancelář v Liberci, občas vyjedu s obchoďáky po hospodách, pochválím nebo něco doporučím, teď jsem na to vůbec neměl čas. Neříkám, že jsme ve vaření piva mistry světa, ale naše pivo má duši. Je živé, obsahuje řadu vitamínů a tělu prospěšných látek, když se pije rozumně, je to zdravý nápoj. Taky mám rád fotbal, hokej, volejbal, chodím s kamarády na pivo, chci víc jezdit na kole, vylepšit zahrádku. Dění v pivovaru můžu sledovat z jiného úhlu pohledu, poradit, navíc odcházím s dobrým pocitem, že mě lidi berou, vždy jsem se snažil s lidmi vycházet, usnadnit jim práci moderní technikou, zajistit jim za kvalitní práci i slušný výdělek. Chtěl bych lidem moc poděkovat, bez nich by se nedokázalo nic, dnes už tu nejsou jiní pracovníci než jen dobří a velmi dobří. Jak se podařilo vybudovat takový tým? Když do něčeho jdete s nadšením, strhnete i ostatní."

František Horák,

narozen roku 1941v Mašově u Turnova, od roku 1963 bydlí ve Svijanech. Od roku 1957 je jeho tvůrčí život spjat s Pivovarem Svijany. Založil Svijanské pivní slavnosti a získal pro Svijany mnoho čestných uznání. Sám se stal například Osobností Libereckého kraje či pivovarnickou osobností za rok 1998.

Zdroj: Hospodářské noviny | Autor: Zdena Bočarova

Přestože brněnský pivovar Starobrno patří do světové skupiny Heineken, budou si na něho muset štamgasti při návštěvě vzdálenějších měst nechat zajít chuť. Podle Lievena Van der Borghta, šéfa koncernu v České republice, nepatří brněnské pivo ke značkám, které bude Heineken nabízet celostátně.

„Starobrno podpoříme především na Moravě, bude to spíše regionálněji zaměřená značka,“ uvedl v rozhovoru pro MF DNES Borght.

Dobrou zprávou ovšem je, že skupina se Starobrnem počítá. A navíc produkt Medium z brněnského pivovaru je spolu s Mušketýrem z Krušovic jeho oblíbeným pivem.

Od muže, který pro koncern pracuje od roku 1993 a navíc pochází z Belgie, kde je pivo minimálně stejně oblíbené jako v České republice, je to pocta. Během své kariéry v koncernu už pracoval ve Švýcarsku, ale i v Kongu nebo na Nizozemských Antilách.

„V žádném případě není zájmem Heinekenu skoupit pivovary a značky a zastavit jejich výrobu. Každé z piv, které vyrábíme, má svoji skupinu konzumentů a určitě udržíme všechny značky na trhu,“ slíbil první muž jednoho z největších pivovarnických koncernů.

Heineken vlastní na jižní Moravě kromě brněnského pivovaru ještě znojemský Hostan. Kromě jihomoravských značek produkuje piva Krušovice, Zlatý Bažant. Před několika týdny oznámila akvizici koncernu Drinks Union.

Dlouho odkládaná stavba Kauflandu v centru Domažlic se už rozběhla. Patrioti ji právě rádi nevidí.

Od podzimu prý už budeme v Domažlicích nakupovat v novém obchodním centru Kaufland. V areálu bývalého pivovaru pracují těžké stroje, které připravují terén pro jeho výstavbu.

Roky diskutovanou a různými odvoláními napadanou stavbu zde zahájila plzeňská společnost InterCora. „Trvalo to pět let, než jsme mohli začít stavět. Areál jsme koupili už v roce 2003 a vyplatila se trpělivost, kterou jsme měli. Díky tomu, že jsme silná firma, přestáli jsme roky čekání. Nebýt toho, asi bychom už byli v krachu,“ říká spolumajitel společnosti Ivan Hlaváček.

Podle jeho slov chtěl Kaufland kvůli průtahům už několikrát od stavby upustit. Rozhodl prý fakt, že InterCora pro něj v Česku postavila už přes 60 podobných velkoprodejen. Prodejní centrum vyroste na 4 000 metrech čtverečních. K dispozici bude 140 parkovacích míst, změnu dozná křižovatka při vjezdu do areálu bývalého pivovaru, která bude nově řízena semaforem. Zajímal nás názor starosty Domažlic na to, že se na zbořeništi v centru města konečně něco děje.

„Jsem rád, že se začíná stavět. Mne osobně však bude do konce života mrzet, že tam něco podobného vznikne. Přiznávám, že jsem nebyl příznivcem tohoto řešení v opuštěném pivovaru. Ale když už byla v minulosti jeho část zbourána, oprostím se od toho, abych stavbu nyní kritizoval,“ míní Miroslav Mach. Podobný názor má i regionální historik Zdeněk Procházka.

„Nejsem nadšený, ale doufám, že se díky tomu šetrně rekonstruuje část historického pivovaru, která zbyla. Byl jsem proti výstavbě Kauflandu, který se nehodí do historického jádra. Jsem ochoten s podmínkou, že se zachová a vhodně opraví část pivovaru u silnice, stavbu za ní tolerovat,“ říká Procházka. Ivan Hlaváček má přímo z Domažlic jiné postřehy. „Řadu lidí z Domažlicka znám z dob, kdy jsem jako sládek objížděl pivovary. Mluvil jsem nedávno s několika staršími lidmi, kteří jsou nadšení, že levně nakoupí na jednom místě, bez objíždění krámů po městě,“ upozorňuje Hlaváček a dodává: „Splníme veškeré podmínky stavebního povolení dohodnuté s městem Domažlice.“

„Jsem zvědavá, jestli tu konečně bude pořádný obchod, který čistotou, cenami a vůbec vším komfortem pro zákazníky předčí ty současné,“ myslí si Jitka Řezáčková.

Zdroj: Domažlický deník | Autor: Milena Cibulková

První dubnový den zavítali do Pivovaru Zubr hokejisté přerovského klubu HC ZUBR, aby udělali symbolickou tečku za letošní nadmíru úspěšnou sezónou.

Téměř všichni hráči i členové realizačního týmu byli v pivovarském provozu vůbec poprvé a tajemství výroby zlatého moku v nich vzbudilo velký zájem.

K poslední akci této sezóny nastoupilo „A“ mužstvo HC ZUBR Přerov v téměř kompletní sestavě. S nimi pak i realizační tým, vedení klubu, primátor Ing. Lajtoch a zástupci generálního partnera klubu – Pivovaru Zubr. Všechny osobně uvítal ředitel ing. Pavel Svoboda, který poděkoval hráčům za uplynulou sezónu v níž nadmíru dobře reprezentovali klub, potažmo i všechny sponzory. „Právě skončená sezóna je dobrým signálem i pro další potenciální sponzory, jejichž zapojení by bylo důležitým impulsem v dalším rozvoji hokeje v Přerově“ uvedl ředitel Svoboda. S poděkováním za reprezentaci města se připojil i primátor Přerova a senátor v jedné osobě Ing. Jiří Lajtoch.

Po oficiálním zahájení následovala prohlídka pivovaru. Do výrobního procesu všechny přítomné zasvětil ředitel pivovaru Ing. Svoboda, který s potěšením odpovídal na řadu zvídavých dotazů. Jindy přísný trenér Radoslav Svoboda pak hráčům výjimečně polevil a tak se mohli osvěžit vychlazeným pivem. „Naše kvasnicové pivo všem náramně chutnalo, mnozí jej vůbec neznali a pili poprvé“ popsal reakce hráčů Petr Hermély z pivovaru Zubr.

Našel se i prostor i pro různá neformální setkání a diskuse. Zástupci klubu a pivovaru společně hodnotili spolupráci, primátor pak zodpovídal řadu dotazů, týkajících se převážně plánované rekonstrukce tribun na zimním stadionu v Přerově.

Konec uplynulé sezóny prakticky odstartoval přípravy na sezónu novou, od které si všichni slibují, že bude stejně úspěšná jako ta právě skončená.

Zdroj: Zubr.cz

Netradiční cenu věnovala do své nejnovější soutěže značka Radegast. Šťastný vítěz totiž získá do osobního vlastnictví srub v Beskydech. K úspěchu v soutěži vede cesta přes sbírání symbolů pod víčky láhvového piva, stírací losy v restauracích a hospodách a finálový souboj v rámci akce Radegastův Rej. Držitel srubu bude znám 31. května.

Příznivci piva Radegast mají příležitost získat unikátní cenu, která ve srovnání s podobnými spotřebitelskými soutěžemi jen stěží najde konkurenta. Hlavní cenou nové hry pro milovníky nošovického piva je totiž trvalé vlastnictví srubu v Beskydech. S pobytem v přírodě souvisí i dalších 31 tisíc cen, které mohou účastníci soutěže získat.

Soutěž bude probíhat v obchodech i hospodách a restauracích. Finále celého projektu pak proběhne v rámci tradiční akce Radegastův rej na Pustevnách, která je plánována na 31. května. „Zde se finalisté utkají v disciplínách, které prověří nejen jejich fyzickou zdatnost, ale i zručnost a chytrost,“ dodává manažer značky Radegast, Pavel Kmínek.

Více informací o soutěži, vč. přesného popisu mechaniky projektu je k dispozici na www.radegast.cz.

Zdroj: Marketingové noviny.cz