Aj v roku 2009 úspešne pokračovali aktívne exkurzie v pivovare STEIGER vo Vyhniach. Jeho priestory si vlani prezrelo viac ako 1200 návštevníkov. Okrem domácich slovenských návštevníkov najväčší záujem pozrieť si tradičnú výrobu piva na najmodernejších výrobných zariadeniach využili predovšetkým záujemcovia z Česka, Nemecka, Švajčiarska, ale i Maďarska a Talianska. Informoval o tom manažér marketingu pivovaru STEIGER Emil Mihálik.

,,Pivovar STEIGER vo Vyhniach je už tradične zaujímavým cieľom skupinovej turistiky, vlani nás navštívilo aj niekoľko veľkých skupín zahŕňajúcich od 40 až do 76 návštevníkov. Zo slovenských firiem sme tu mali zamestnancov z takých veľkých a známych spoločností ako napríklad Slovenská správa ciest, SPP, Atómové elektrárne Jaslovské Bohunice, SHELL Slovensko, či Cukrovary Sereď. Z predchádzajúcich rokov najvýraznejší dojem zanechala v roku 2008 legendárna roková skupina OLYMPIC, ktorej niektorí členovia sú pivári. Po degustácii si pochvaľovali chuť vyhnianského piva a zvlášť ich zaujalo rezanie tmavého STEIGRA, čo si vraj v Česku veľmi neužijú“, konštatoval E.Mihálik.

Poukázal na to, že milovníci piva si nenechajú ujsť príležitosť vidieť tajomstvá varenia piva v najstaršom slovenskom pivovare, ktorý založili mnísi ešte v roku 1473. Návštevníci si môžu počas celého roka za symbolický poplatok pozrieť celý pivovar, degustovať rôzne pivá a na záver dostanú aj darček. V sprievode lektorov a pri ich zasvätenom výklade, počas cca hodinovej prehliadky na vlastné oči vidia najmodernejšie zariadenia, zaručujúce kvalitu a hygienu. A zároveň si vlastnými chuťovými bunkami overia, že klasicky uvarené a dobre uležané pivo chutí vynikajúco.

,,Značná časť hostí po prehliadke a koštovke piva vyjadruje prekvapenie nad tým, že v STEIGRI sa varí pivo klasicky a nepretržite už 536 rokov. Tešia nás obzvlášť reakcie hostí, ktorí konštatujú, že naše pivo nepoznali, ale teraz si ho určite všimnú aj kúpia, lebo vedia čo pijú. Nevšedným zážitkom je pre nich ochutnávanie ,,živého“ kvasinkového piva priamo z ležiackeho tanku. Na rozdiel od bežne dostupného je plné výživných, zdraviu prospešných látok, aké sa inak pre predlženie životnosti odstraňujú filtráciou. Krásne prostredie Štiavnických hôr, Vyhniansky akvapark ,,Vodný raj“, turistické možnosti regiónu, blízkosť Banskej Štiavnice a v neposlednom rade aj Pivovar STEIGER sú čoraz častejším cieľom skupinovej turistiky, s potenciálom rastu v budúcnosti“, uzavrel E.Mihálik.

Práve malé pivovary, s ich neopakovateľnou atmosférou, akým je aj STEIGER, sú najatraktívnejšie pre oko i chuťové poháriky návštevníkov. STEIGER patrí k posledným pivovarom, ktoré ešte varia pivo klasickým spôsobom - s oddeleným verením stupňovitostí a výnimočným tradičným dvojstupňovým ležaním. Pivá značky STEIGER sú prírodnými produktmi, uvarenými z čistej pramenitej vody Štiavnických hôr, kvalitného moravského pivovarníckeho sladu a najlepšieho chmeľu zo žateckej oblasti.

Zdroj: Tisková zpráva pivovaru Steiger Vyhne

Havlíčkobrodský pivovar je výjimkou mezi zaměstnavateli nejen na Vysočině, během loňského roku totiž zvýšil počet pracovníků o deset, a tak zaměstnává opět více než stovku lidí.

„Začali jsme znovu sami zajišťovat činnosti, které jsme dřív svěřili jiné firmě,“ vysvětluje ředitel Jiří Hušek.

V brodském pivovaru znovu otevřeli vlastní sladovnu, vybudovali dopravu a také ostrahu nahradili vlastními lidmi. „Situace na trhu práce je příležitostí zaměstnat lidi, jejichž kvalifikace a přístup k práci umožní dělat činnosti lépe, než nám dříve poskytovala cizí firma,“ vysvětluje. Navýšení počtu zaměstnanců umožnily ekonomické výsledky pivovaru. Zatímco pivovarnictví v republice klesá a pokles spotřeby piva se pohybuje kolem deseti procent, havlíčkobrodský pivovar vyrobil v roce 2009 více než v roce 2008.

„Považuji za obrovský úspěch, že jsme v gastronomii překročili růst o šest procent, přičemž právě v této oblasti je v tuzemsku pokles spotřeby nejvyšší. Hostinští se snaží řešit pokles návštěvnosti a zařazení našeho piva do nabídky hospod často přilákalo další hosty,“ dodal Jiří Hušek. Aby v brodském pivovaru dosáhli takového růstu, znamenalo to v roce 2009 získat více než 150 nových hospod. Vedle tradičního regionu Havlíčkobrodska se podařilo získat nová odbytiště v oblastech Kutnohorska a Královéhradecka. Vydařený rok pivovar prožil i přes třicetiprocentní pokles exportu. Celkový stav se zvýšil o procento, stejně jako tržby. Ty loni činily 110 milionů korun.

Letošní rok se brodskému pivovaru zatím jeví jen v tom nejlepším světle. „Podařilo se získat několik významných kontraktů na export piva, jehož objem druhým rokem klesá. Ke konci roku 2009 byly odvezeny první kamiony do Finska a Ruska. Reálným plánem je zdvojnásobení objemu exportních prodejů a pětiprocentní růst prodeje v tuzemsku,“ představil budoucnost ředitel pivovaru.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Martin Vokáč

Další speciální pivo by mělo vzniknout ve Strakonicích. Po vzoru označení jako byl například Klostermann bude mít své vlastní pravděpodobně i Otavská plavba. Jmenovaný projekt, který sdružuje města Sušice, Horažďovice, Strakonice a Písek ležící na této řece, vznikl před zhruba osmi lety kvůli společnému postupu při propagaci regionu Pootaví, společné podpoře turistiky jak vodácké, tak pěší či cyklistické podél řeky. „Nyní strakoničtí radní schvalovali použití znaku na etiketách tohoto pivního speciálu,“ uvedl místostarosta Pavel Pavel. Podle jeho slov přesný název zatím určený není. Měl by však mít nějakou návaznost právě na řeku Otavu.

Zdroj: Jindřichohradecký deník.cz

K Trúbě, uším a dalším turistickým atraktivitám přibylo na konci loňského roku Štramberku na Novojičínsku další lákadlo pro návštěvníky. Po 155 letech se ve městečku znovu otevřely lázně. Zatímco v těch původních, klimatických, které ukončily činnost před 60 lety, se pacienti léčili ovčí syrovátkou, bylinnou lázní či sázením baněk, hlavní náplní právě otevřených Lašských kúpelí je místní pivo.

„Jde o navázání na tradici, která tady byla,“ poukazuje Jan Socha, bývalý štramberský starosta, který zastupuje provozovatele lázní společnost Šmíra – Print. Její majitel Pavel Šmíra upozornil na to, že když dům číslo 7 na štramberském náměstí kupoval, netušil, co z něj udělá.

„Tyto prostory jsou bývalé sklady, byly, jak se říká, mrtvé, zasypané zbytečnými věcmi,“ popisuje Šmíra a dodává, že nejprve vybudoval solnou jeskyni, na kterou Lašské pivní kúpele navazují.

Podle Šmíry by nemělo smysl budovat pivní lázně bez toho, že by neměl vlastní pivovar. „Značka Štramberský trubač se ale dobře uchytila, a abychom ji ještě pozvedli a zvýšili její prestiž, rozhodli jsme se udělat právě pivní lázně,“ zdůvodňuje vznik „kúpelí“. Ty jsou schopny za jeden den pojmout až čtyřicet klientů.

„Jedna procedura trvá dvacet minut. Člověk se ponoří do lázně obsahující minerální vody, vitamíny, produkty potřebné při výrobě a zrání piva a soli z Mrtvého moře,“ objasňuje složení pivní lázně Veronika Pracná, provozní Lašských pivních kúpelí.

S plavkami, nebo na Adama?

Lázeň v masivních dubovomodřínových kádích, jejichž dřevo pochází z valašských lesů, má teplotu 37 až 40 stupňů Celsia. A při ní si mohou klienti dopřávat kvasnicové pivo, které se vaří jen kousek odtud.

Dilema, zda do pivní lázně mají jít lidé v plavkách, nebo nazí, vyřešila Pracná radou lékařů. „Doporučují jít bez plavek. Ale pokud si někdo plavky vezme, nevadí to,“ usmívá se.

Aby byl účinek ozdravných procesů dokonalý, je kúra doplněna unikátní aromaterapií založenou na bázi uvolňujících se chmelových silic, jejichž receptura byla vytvořena speciálně pro Lašské pivní kúpele. Aromaterapie vychází z dlouhodobě známých blahodárných účinků chmele na lidské zdraví, které doprovázejí zejména antibakteriální a zklidňující procesy.

Ve Štramberku používají navíc i éterické oleje, extrahované z nejkvalitnější odrůdy žateckého poloraného červeňáku, nekorunovaného krále mezi chmelovými odrůdami. Samotná lázeň má příznivé účinky na lidské tělo především díky celé škále vitamínů B obsažených v pivu a dále lupulinu, hořčinám a pryskyřicím, jež chmelové šištice obsahují.

Po pivní lázni si každý návštěvník odpočine v relaxační místnosti s výhledem na jedno z nejmalebnějších míst Štramberku.

Zdroj: Novinky.cz | Autor a foto: Pavel Karban

O jednu ve světě z nejznámějších českých značek, název pro pivo Budweiser, nebojuje státní pivovarnický podnik Budvar jenom s americkým konkurentem, společností Anheuser-Busch.

Boj o názvy piv, ve kterých se značka Budweiser objeví, zuří totiž v samotných Českých Budějovicích. Usiluje o ně také Budějovický měšťanský pivovar.

A po několika letech, kdy boj o značky jako jsou B.B. Anno 1795 Original světlý ležák Budweiser Bier nebo B.B. Originál světlý ležák Budweiser Burgerbrau (jde celkem o pět názvů pro piva) řešily úřady a soudy, se celý spor znovu otevírá

Znovu to prozkoumejte

Úřad průmyslového vlastnictví totiž všech pět sporů mezi Budějovickým měšťanským pivovarem a Budvarem vrátil na začátek k novému projednání.

Budvar totiž nechce, aby jeho menší konkurent mohl ve svých názvech pro piva značku Budweiser jako dominantní prvek na etiketách využívat. "Slovní spojení Budweiser Bier je zaměnitelné s ochranou známkou ve znění Budweiser," napsali zástupci Budvaru úřadu.

Ten jim v první fázi sporu vyhověl a rozhodl, že značky pro Budějovický měšťanský pivovar, který vyrábí například pivo Samson, chránit nebude. "V daném případě existuje pravděpodobnost záměny těchto označení na straně veřejnosti," rozhodl úřad.

Pivovar se ale odvolal a obrátil i na soud. Podle zástupců měšťanského pivovaru mu už úřad chránil některé názvy piv, ve kterých se značka Budweiser objevila. A to, že v pěti posuzovaných případech značku Budweiser na etiketách zvětšil, nemůže být důvodem pro zamítnutí ochrany.

"Budvar nemůže mít jako jediný monopol k užívání slovního prvku ve znění "Budweiser". Měšťanský pivovar je rovněž českobudějovickým pivovarem s dlouholetou tradicí (od roku 1795), takže mu k uvedenému slovnímu prvku svědčí stejná práva," uvedli zástupci měšťanského pivovaru.

Podle zástupců měšťanského pivovaru jsou lidé v Česku, kteří pijí pivo, velmi dobrou orientaci na trhu a dokáží rozlišit výrobky jednotlivých pivovarů, k záměně tak dojít nemůže.

Soud a nyní i Úřad průmyslové vlastnictví námitkám Měšťanského pivovaru vyhověl a rozhodl, že se celý spor bude rozhodovat znovu.

Poznají lidé rozdíl?

Experti tak znovu musí rozhodnout, jestli si zákazníci obě značky, ve kterých se vyskytuje slovo Budweiser, mohou poplést a může dojít k záměně piv od obou výrobců.

Experti musí také posoudit průzkumy mezi spotřebiteli, kteří ve 40 procentech spojují slovo Budweiser s výrobky pivovaru Budvar.

Zatímco v Česku se o názvy piv, ve kterých se objevuje slovo Budweiser, stále bojuje, v Evropské unii je na tom rozhodně lépe Budvar. Druhý nejvyšší soud EU totiž loni na jaře definitivně potvrdil, že americký pivovar Anheuser-Busch nemá právo na zapsání ochranné známky Budweiser. Právo na užívání této značky totiž bylo podle soudu přiznáno v Německu a Rakousku českému pivovaru Budějovický Budvar.

Budvar vlastní ochranné známky, ochranná označení původu, zeměpisná označení a obchodní jména, jako jsou Budweiser Budvar, Budweiser, Budvar, Bud a Budějovický Budvar. Pivovar jich má celkem registrováno na 380 ve více než 100 zemích celého světa.

Zdroj: Aktuálně.cz | Autor: Tomáš Fránek

Ačkoli se dnes stále častěji hovoří o nutnosti alespoň částečného návratu k výrobě tradičních tuzemských potravin, veřejnost, a to i veřejnost zemědělská, vnímá tuto potřebu zejména jako návrat k produkci specilizovaných regionálních uzenářských, pekárenských nebo mlékárenských specialit. O řád vyšší výzvou současné doby je ale kvalita zcela jiného produktu, který je po celém světě jako jediný vnímán jako skutečně typický tuzemský produkt – totiž kvalita českého piva. To má mimo jiné také přímý dopad na odbyt důležitých zemědělských komodit, tedy sladovnického ječmene a samozřejmě chmelu. A proto by to mělo i zemědělce zajímat.

O tom, že byl v surovinách pro výrobu piva postupně nahrazen typický tuzemský aromatický žatecký poloraný červeňák jinými odrůdami s vyšším obsahem alfa a beta hořkých kyselin, se samozřejmě již delší dobu ví. V posledních letech se ale v technologii výroby piva stále více prosazuje nahrazování sladovnického ječmene a sladu šroty z krmného ječmene, ovsa či pšenice nebo kukuřičnými sirupy a škroby. Tímto způsobem je v některých případech nahrazována až třetina původního sladu. To při celkové roční spotřebě zhruba 600 000 tun sladovnického ječmene na výrobu piva v ČR znamená možný propad odbytu o 200 000 tun , což je při tuzemském průměrném hektarovém výnosu 4,5 tuny z hektaru výpadek produkce ze zhruba 45 000 hektarů této komodity, což vůbec není zanedbatelné číslo.

To daleko více podstatné je ale stoupající riziko klesající kvality tuzemských průmyslově vyráběných piv. Respektive – ne kvality ve smyslu zákona, ale ve smyslu senzorických a především typických (a také zdraví prospěšných) vlastností. Všímá si toho stále více lidí, a právě proto roste na tuzemském trhu podíl speciálních a takzvaných neobvyklých piv vařených nezřídka v lokálních minipivovarech a konzumovaných přímo v místě jejich vzniku. Je to jistě značná investice, avšak programy typu „přidávání přidané hodnoty“ či „diverzifikace zemědělských činností“ tu jsou, a alespoň někteří zemědělci by mohli začít uvažovat kromě oblíbeného zpracování mléka také o vaření piva. Je totiž zřejmé, že postupujíécí globalizace typické kvalitní české pivo ničí. Nadnárodní zahraniční společnosti, které až na výjimky vlastní nejdůležitější tuzemské pivovary, nemají logicky k často několik staletí trvajícím značkám potřebný vztah a ve snaze maximalizovat zisk a minimalizovat náklady část provozů nenávratně uzavírají a z pozůstalých značek vyrábějí cosi, co se skutečnému „pilsner urquell“ stále více vzdaluje.

Často pofiderní kvalita (byť je opět třeba konstatovat, že ve smyslu zákona zcela legitimní) některých potravin na tuzemském trhu je jistě nemilá věc, především ale proto, že z ekonomických důvodů takové produkty značná část spotřebitelů kupuje. U piva je to ale přece jen trochu něco jiného. Jednak se k nám ze zahraničí pivo, na rozdíl od mnoha potravin, téměř nedováží, neboť tuzemský pivař je konzervativní. Jednak začíná být tuzemský konzervativní pivař poněkud netrpělivý a začíná produkty průmyslových pivovarů odmítat – a vytváří tak poptávku po něčem „lepším“. Především je ale pivo, jak opakovaně zdůrazňuje mimo jiné prezident Svazu malých a nezávislých pivovarů Jiří Fusek, druhým nejčastějším důvodem cizinců k návštěvě naší země. Pokud z důvodu nižší kvality piva tento důvod padne, bude to problém nejen pro turistický ruch, ale také pro tuzemský venkov.

Zdroj: Agris.cz | Autor: Petr Havel

Cesta k obnově vaření piva v kutnohorském pivovaru začíná nabývat konkrétnějších obrysů. Radní města totiž v úterý odsouhlasili vyvěšení záměru na jeho pronájem.

„Základní kritéria jsou cena nájmu (minimálně dva a půl milionu korun ročně) a pronájem objektu na patnáct let za účelem výroby piva plus související služby,“ uvedl starosta Kutné Hory Ivo Šalátek s tím, že by záležitost měla být definitivně vyřešena na schůzi zastupitelstva 16. března.

Ačkoliv o pronájmu rozhoduje ze zákona pouze rada města, musí se zastupitelé vyjádřit k případnému odkupu pivovarské technologie od společnosti Heineken. Nabízená cena je však podle dostupných informací jen stěží akceptovatelná. Městská společnost Tebis prodala technologii před několika lety za čtyři miliony korun. Heineken za ni údajně nyní požaduje téměř třicet milionů.

Ukončení výroby piva v kutnohorském pivovaru oznámila společnost Heineken v červnu minulého roku a produkci značky Dačický následně přesunula do Velkého Března. Rozhodnutí nadnárodního gigantu přitom vyvolalo značnou nelibost místních konzumentů, která vyvrcholila uspořádáním protestní demonstrace.

Budoucnost vaření zlatého moku v Kutné Hoře by však ani bez Heinekenu a jeho technologie nakonec neměla být ohrožena. Pivovarníci totiž o čtyři sta let starý objekt ve vlastnictví města projevili zájem takřka okamžitě. To, co je podle starosty na investici v Kutné Hoře láká nejvíce, je tradice pivovaru sahající až do 16. století a marketingově cenná známka Kutné Hory.

Ve Vlašském dvoře prý zanechal svou vizitku i známý český podnikatel Stanislav Bernard.

Zdroj: Deník.cz | Autor: Martin Vaněk

Pokud patříte k milovníkům piva, nacházíte se v centru Prahy a máte pár hodin času, neváhejte a navštivte Pivovarský dům. Už z názvu je patrné, že nejde o jen tak nějakou restauraci. Součástí podniku je totiž minipivovar, takže vám tu rozhodně nenatočí profláknutý Gambrinus.

Jakmile vezmete za kliku dveří, pochopíte, proč je doporučováno si telefonicky rezervovat místo. Jedná se totiž o velmi oblíbený podnik, především u cizinců. A není divu. V Pivovarském domě vás čeká luxusní a přesto neokázalý interiér, milá obsluha a především originální nápojový lístek.

Nejobyčejnější pivo, které zde točí, je Štěpán, světlý či tmavý ležák plzeňského typu. Pokud ale jdete experimentovat, máte na výběr z originálnějších kousků. Co takhle banánové, kávové nebo višňové pivo? Případně brčálově zelené pivo kopřivové? Jestli máte chuť na něco pikantnějšího, můžete si objednat chilli pivo. A kdyby vám při pohledu do nápojového lístku došla odvaha, můžete poprosit alespoň o ochutnávku 0,1 l jakéhokoliv druhu za 18 korun, případně si dát za 130 korun Komplet 8 vzorků.

Tímto však výčet nabízených chmelových nápojů rozhodně nekončí. V nabídce najdete i pivní míchané nápoje, například Bloody Pepíka za 32 korun, 50% nebo 40% Pivovici za 22 / 20 korun či Pivní likér za stejnou cenu.

Kromě těchto specialit je zde samozřejmě standardní výběr běžných alkoholických i nealkoholických nápojů.

Co se týče jídel, vaří tu především ta klasická česká, která se, jak známo, k pivu výborně hodí. Ani v této oblasti ale nehraje chmel vedlejší roli, a tak si můžete pochutnat na Palačinkách s pivní marmeládou za 45 korun nebo na Žampionech smažených v pivním těstíčku za 105 korun. Přes poledne si navíc můžete objednat Polední menu za velmi přátelské ceny – do 100 korun.

Pivovarský dům je rozhodně ojedinělý podnik, který mohu doporučit každému pivaři, který rád objevuje nové chutě.

Zdroj: Topzine.cz

Pivo v plastové lahvi je novým hitem Starobrna. Chutná stejně jako pivo ve skle, ale rychleji se zkazí.

Snímek Vesničko má, středisková vystihuje tradičního ducha české pivní kultury. „Ze sedmýho schodu?“ ptá se herec Rudolf Hrušínský Mariána Labudy. „Z jinýho nepiju,“ odpovídá rezolutně Lasica a otvírá vychlazený „lahváč“.

Dneska by herci mohli vyměnit skleněné lahve za plast. Nasvědčuje tomu velký úspěch nové plastové pivní lahve, kterou pivovar Starobrno uvedl na trh.

„Úspěch piva v nově vyvinuté pivní maxiláhvi nás velmi překvapil, čekali jsme, že budou Češi konzervativnější,” uvedla Kateřina Eliášová, která je mluvčí vlastníka pivovaru Starobrno, firmy Heineken. Od loňského dubna, odkdy je pivo v plastu na trhu, pivovar prodal 215 tisíc hektolitrů značek Starobrno, Zlatopramen a Březňák, což je asi třetina piva prodaného ve skleněných lahvích. Pivo na party

Mohly by ale maxilahve jednou nahradit klasické sklo? „Pivo v plastu se neliší cílovou skupinou, ale spíše příležitostmi, při kterých jej lidé pijí,“ vysvětlila Eliášová. Heineken totiž v Maxi lahvi prodává pivo na party a oslavy.

„Litr a půl piva v lahvi se hodí pro chvíle s přáteli či rodinou u grilu nebo na večírky. Díky lehkému, zavíratelnému a nerozbitnému obalu je ideální i na výlety do přírody,“ říká Eliášová. Na rozdíl od piva ve skle nebo hliníku má pivo v plastu jen tříměsíční lhůtu spotřeby. „Nechceme, aby tyto lahve byly příliš dlouho na skladě,“ objasnila Eliášová.

Do plastových obalů světoví výrobci obvykle stáčejí levné pivo. „Pivaři se proto na piva v PET lahvi dívají trochu s opovržením a image pivovarů v jejich očích klesá,“ myslí si Jan Kočka ze serveru www.svetpiva.cz.

Heineken chce ale negativní vnímání pivních PET lahví změnit. „Materiál beerpack, ze kterého vyrábíme Maxi lahve, je dost kvalitní na to, abychom do něj stáčeli desetistupňové Starobrno Tradiční, jedenáctistupňový Zlatopramen a do dvoulitrového obalu i pivo Březňák. Nabídku navíc rozšíříme i o Starobrno medium,“ uvedla Eliášová.

Příliš mnoho odpadu

Ekologům se to však příliš nelíbí. „Lahváčů se do oběhu vrátí asi sedmadevadesát procent, zatímco PET lahví se vytřídí jen asi polovina,“ upozornil Ivo Kropáček z Hnutí duha. Heineken se ale brání tím, že za rok vyrobil asi čtrnáct milionů plastových lahví.

„To je jen zlomek z celkové produkce plastových lahví. Do devadesáti procent PET lahví na trhu se totiž balí nealkoholické pití. Na ekologickou recyklaci navíc přispíváme,“ uvedla Eliášová. Podle ekologů by stačilo plastové lahve zálohovat.

„Kdyby se podařilo zálohovat plastové obaly, rázem by petky, které se povalují v příkopech i po ulicích, zmizely. Ti, kdo nemají peníze, by je vysbírali,“ myslí si Kropáček.

První stáčírna v Česku

Brněnský pivovar není jediný, který plastovou výrobu vyzkoušel. Je ale jediný, který má velký odbyt. Původně pivo do PET lahví stáčel ve slovenském pivovaru Zlatý Bažant, kde k tomu byly podmínky. Tam buďto pivo z Brna dovážel, nebo vařil pod licencí v tamním pivovaru – proto je dnes jako země původu označeno na Maxi lahvi Česko i Slovensko.

Už brzy se ale pivo z plastu bude vyrábět přímo v Brně. „Úspěch nás přiměl k tomu, abychom vybudovali první stáčírnu plastových lahví v Česku,“ uvedla Eliášová. Linka, kterou v Brně pivovar zprovozní v květnu, přijde na sto milionů korun. Díky ní zvýší pivovar roční produkci asi o polovinu až na 1,7 milionu hektolitrů piva. S novou linkou zaměstná Starobrno, kde dnes pracuje více než tři sta lidí, dalších deset pracovníků.

Hlavně levné

Používání plastových lahví na pivo podle pivního odborníka Kočky labužníkům nevadí u nejmenších, takzvaných mini pivovarů.

„Drobné pivovary nemají peníze na koupi stáčírny a čistírny skleněných lahví, takže pivo stáčí do plastových lahví,“ říká Kočka. To, že plastové lahve začaly používat i velké pivovary, podle Kočky souvisí se změnami ve společnosti. „Z někdejší národní hrdosti na české pivo jako vývozní artikl už mnoho nezbylo. Lidem dnes záleží na ceně piva a je jim jedno, v jakém bude obalu. U toho plastového je cena za půl litru piva často nižší než u skleněné lahve. Také proto, že není třeba platit zálohu za láhev,“ říká Kočka.

Velké pivní PET lahve čím dál častěji plní regály obchodů a lidé si je pochvalují. „Pivo z PET lahve piji hlavně v létě při práci na zahradě. Vystačí mi na celé odpoledne a můžu jej zašroubovat, hodit do stínu a pak opět otevřít. Když si ale chci dát pivo před spaním, je litr a půl příliš. To si raději otevřu lahváč,“ říká dvaašedesátiletý Josef Prokeš.

Zdroj: Sedmička.cz | Autor: Jiří Hloušek

Najít ve Frýdku-Místku nekuřáckou restauraci je těžké. Ve městě jsou jen dvě.

Nekuřáckých restaurací ve Frýdku-Místku není mnoho. Vlastně jenom dvě. Jedna ve Frýdku, druhá v Místku. Ti, kteří popelníky k výbavě svého podniku nezařadili, dnes nelitují. Daří se jim dobře. „Rozhodli jsme se otevřít si ji s kamarádem. Oba jsme nekuřáci a nemáme rádi zakouřené prostředí,“ říká majitel nekuřácké restaurace Babylon v Místku Jiří Veverka.

Babylon otevřeli před rokem. Lidem podle Veverky podobná restaurace chyběla. Dnes do ní chodí kolem stovky lidí denně. Tržeb se zákaz kouření nedotýká, Babylon naopak vyhledává více lidí. Babylon těží především z toho, že ve městě není téměř žádná konkurence. „Za chvíli mám další schůzku a

nikdo ze mě alespoň neucítí cigarety,“ říká čtyřiačtyřicetiletý Evžen Janček, který přišel do Babylonu poobědvat.

Steak Jančkovi přinesla servírka Romana Janíková. „Před vchodem je popelník, ke kterému občas nějaký zákazník vyběhne,“ usmívá se Janíková.

Ryze nekuřácká restaurace v Místku je jen jedna. Druhá je ve Frýdku. V drtivé většině dalších místeckých hostinců lidé buď kouří po celý den. V restauracích nekouří jen v době oběda.

Jediná restaurace ve Frýdku, ve které se nekouří celý den, je v prvním patře domu Pod Svícnem. Je to vegetariánská restaurace, ve které je hned u vchodu obrázek slunce s nápisem „Pro život si vybíráme to, co cítíme, že je správné“.

A to si podle provozovatele Marka Oborného vybírá stále více lidí. „Fungujeme pět let a zájem o vegetariánskou nekuřáckou restauraci je velký. Během dne k nám přijde kolem osmdesáti lidí,“ říká Oborný.

Nekuřácká je i hudební hospoda. V ní se ale nevaří. Její spolumajitel Luboš Gaško ji založil před půl rokem. „Nechci hospodu, kde to smrdí,“ povídá Gaško. Nekuřáci se vyhnou cigaretovému dýmu i ve frýdecké restauraci Silesia. Ta sice není celá nekuřácká, ale je v ní uzavřená místnost pro nekuřáky.

Kouřím, přesto nekuřákům fandím

Luboš Gaško je spolumajitel nekuřácké hospůdky U Arnošta. Sám příležitostně kouří cigarety a doutníky. Vždy ale jedině venku. Do hospody podle něj kouř nepatří.

Kdy jste se rozhodl, že bude Arnošt nekuřácká hospoda?

Ještě než jsme ji otvírali. To byla jedna z prvních myšlenek, na které jsme se všichni shodli.

Jak to vnímají vaši hosté – kuřáci?

Překvapivě to sami chválí. Když musejí kouřit, jdou ven. Před dveřmi vznikají různé debatní kroužky. Baví se spolu lidi, kteří by si třeba k jednomu stolu jinak ani nesedli.

Jsou hosté, kteří na zákaz nadávají?

Jsou jen tři. Řeknou pár sprostých slov, ale v pátek na pivo vždycky přijdou.

Zdroj: Sedmička.cz | Autorka: Lenka Rauerová

Litovelské pivo získalo na 20. ročníku soutěže pivovarníků o Zlatou pivní pečeť v jihočeském Táboře Extra zlatou, stříbrnou i bronzovou pivní pečeť. Táborská soutěž je nejobsazovanější celostátní anonymní degustační soutěží v České republice.

Zúčastňují se jí minipivovary i největší české firmy. Litovelské pivo zde o vítězné vavříny bojovalo již po desáté. Za tuto „soutěžní dekádu“ získalo 22 pivních pečetí. Tato ojedinělá sbírka dokládá, že dobré pivo se v Litovli vaří dlouhodobě.

„Kvalita piva z centra Hané má hluboké a pevné kořeny. Je postavena na nejkvalitnějších surovinách z naší tradiční zemědělské oblasti, dále pak na dodržování klasického technologického postupu výroby a v nemalé míře na kvalitním kolektivu dlouholetých pracovníků,“ říká Miroslav Koutek, ředitel litovelského pivovaru. „Pivo vaříme na stupňovitost, potom přichází hlavní kvašení na otevřené spilce za použití českých kvasinek při teplotách do 10° C. Pak následuje dokvašování v ležáckém sklepě,“ vysvětluje Koutek.

Sládek litovelského pivovaru Petr Kostelecký k tomu přidává: „Dokvašování pravého českého piva je vlastně dlouhé vyzrávání mladého piva při velmi nízkých teplotách kolem 1 až 2° C. Zrání tvá desítky dnů až měsíců. Vyzrálé litovelské pivo se v podstatě pak už jen filtruje a stáčí. To je hlavní rozdíl mezi naší výrobou a výrobou tzv. europiv. Ty se vyrábí urychlenou cestou a na konci se uměle dosycují oxidem uhličitým (jako sifon), uměle se dobarvují, ředí studenou vodou a to nemá s pravým českým pivem moc společného.“

Litovelské 12% pivo Premium získalo Extra zlatou pivní pečeť a bylo vyhodnoceno mezi oceněnými kategoriemi piv jako absolutně nejlepší.

„Toto pivo zraje v ležáckém sklepě téměř celé dva měsíce. Má krásnou zlatou barvu, je přirozeně samovolně nasyceno oxidem uhličitým a vyznačuje se harmonickou plností. O pivo Premium je značný zájem také v zahraničí např. v Londýně, Švédsku a nová odbytiště si našlo i v sousedním Německu, kde se pivo těší stejné oblibě jako v naší zemi,“ prozradil o absolutním vítězi anonymní degustace v Táboře ředitel Koutek.

Zdroj: Tisková zpráva Pivovaru Litovel

Pivovary z Velkého a Krásného Března se připravují na velkou expanzi. O Zlatopramen a Březňák se totiž velmi intenzivně zajímá německá společnost Drinks Union Deutschland, která během letošního a příštího roku plánuje zásobit naše západní sousedy celkem 600.000 hektolitry zlatavého moku právě z našeho regionu.

Během loňského roku vyvezla společnost Heineken Česká republika, která oba tuzemské pivovary vlastní, celkem 240.000 hektolitrů piva. Neustále zvyšující se poptávka proto zástupce Heinekenu těší. Velmi oblíbený je především Březňák. „Pivo značky Březňák v Německu patří cenově do středového segmentu, kde je konkurence velká. Proto jsme velmi rádi, že se pivu Březňák, které je v tuto chvíli s velkou pravděpodobností nejprodávanějším českým pivem v Německu, tolik daří. Myslím si, že je to tím, že Němci prostě milují plnou chuť tradičně vařeného piva,“ řekl Daniel de Jonge, ředitel exportu Heinekenu Česká republika.

Zlatopramen se v Německu prosadil především díky loňské novince, plastové Maxilahvi o objemu 1,5 litru. „Toto balení, jeho praktičnost, ekologičnost a především kvalita piva, která díky obalu zůstává na nejvyšší možné úrovni zjevně fungují i v Německu, kde jsou konzumenti velice nároční. Máme opravdu velkou radost,“ dodává de Jonge.

Zdroj: Ústí naše adresa.cz | Autor: Petr Neč

Budějovický Budvar loni prodal v Rakousku nejvíce piva v historii. Objem prodeje v této zemi překročil hranici 52 tisíc hektolitrů, což je meziročně o 5,8 procenta více. Ležák Budweiser Budvar tak upevnil svou pozici nejprodávanějšího českého piva v Rakousku, která mu patří již řadu let. Celková spotřeba piva v Rakousku přitom loni poklesla o tři procenta.

Rakousko je nejstarším vývozním teritoriem Budvaru. Již v roce 1897 dovážel pivovar s velkým úspěchem několik druhů piva do Vídně. Poptávka byla tak vysoká, že už v roce 1901 byl ve Vídni vybudován vlastní sklad. Pivo bylo na počátku 20. století dodáváno také přímo na císařský dvůr.

V Rakousku působí i nejstarší obchodní partner budějovického pivovaru. Nepřetržitá spolupráce s rodinnou firmou Kolarik (dnes Kolarik & Leeb) trvá již od roku 1926. Rodině Kolarik patří i vyhlášená restaurace Schweizerhaus ve vídeňském Prátru, která je kromě grilovaných vepřových kolen a dalších českých specialit oblíbená i díky ležáku Budweiser Budvar. Schweizerhaus je zároveň největší restaurací na světě, která čepuje Budweiser Budvar.

Od roku 2004 se objem prodeje Budweiseru Budvar v Rakousku zvýšil o 40 procent. Budějovickému Budvaru se loni dařilo i v dalších německo-jazyčných zemích. V Německu se prodej zvýšil o 9,3 procenta a ve Švýcarsku o 3,2 procenta.

Na Slovensku se prodej meziročně se zvýšil o šest procent. Prodej na Slovensku roste nepřetržitě od roku 2004. Během pěti let se zvýšil o 41 procent a loni dosáhl také svého historického maxima. Nárůst v Polsku byl vyšší o 12 procent a v Kanadě o 38 procent. V Rusku se naopak prodeje ležáku Budweiser Budvar snížily o 40 procent.

Pivovar loni vyvezl do 58 zemí dohromady 580 tisíc hektolitrů piva, což je prakticky stejný objem jako v roce 2008. Budvar tím dále zvýšil svůj podíl na českém exportu na 18 až 20 procent. Nově začal výrobce zlatavého moku vyvážet do Spojených arabských emirátů, Mexika a Kosova.

Zdroj: Euro.cz | Autor: Lukáš Petřík

Svijanský pivovar patří mezi stále se zmenšující skupinu výrobců, kteří produkují pivo podle tradičních receptur. Koneckonců – pivo se ve Svijanech vaří už více než 440 let. Jak se ukazuje, chuť tradičního moku a šíři portfolia v kategorii speciálních piv oceňují nejen zákazníci, ale i odborná veřejnost.

Pivo plzeňského typu (tedy vyráběné tradičními postupy) si získalo nemalou oblibu po celém světě. Cestou výroby tradičního moku se ubírá i Pivovar Svijany. Správnost této volby dokládá celá řada cen, které jeho jednotlivé produkty v minulých letech posbíraly.

Letošní rok začal pro liberecký pivovar velmi pozitivně. Na začátku února se konaly Reprezentační slavnosti piva v Táboře, na nichž uspěli Svijanský Baron 15%, Svijanský Vozka, Fitness a Svijany Weizenbier.

V minulých letech bodovaly především speciály. Za nejúspěšnější lze označit Svijanského Barona 15%, jehož název můžete najít na výherních listinách takových soutěží, jako jsou Pivo České republiky, Bronzová pivní pečeť nebo Pivo roku. Tento světlý speciál obsahuje 6,5 % alkoholu, vyrábí se celoročně a jen jednou v roce se stáčí i do sudů. Dalšími oceňovanými jsou Svijanský Rytíř (výrazně hořký ležák se vyrábí speciální metodou studeného dochmelování), Svijanský Máz 11% (tento ležák je jedničkou ve svijanské produkci) nebo Svijanská Kněžna 13 % (speciální tmavé pivo s obsahem alkoholu 5,2 %).

Popularita menšího rodinného pivovaru pomalu, ale jistě přerůstá hranice libereckého regionu. I přes trvale rostoucí výstav (loni vzrostl o 60.000 hl. na 385.000 hl.) se Pivovar Svijany drží tradičních výrobních postupů s důrazem na kvalitu, každoročně proto investuje nemalé prostředky do zvyšování výrobních kapacit. Jen tak si totiž může udržovat pozici vedoucího výrobce v kategorii speciálních piv.

„Všechny ceny, které jsme v průběhu posledních let získali, jsou pro nás obrovskou ctí a důkazem, že naše tradiční výrobní postupy jsou i v dnešní době smysluplné. Jsem rád, že kvalitu piva vyráběného v rodinném pivovaru dokázali ocenit nejen naši příznivci z řad konzumentů, ale i odborná porota,“ říká Ing. Roman Havlík, generální ředitel pivovaru Svijany.

Zdroj: Tisková zpráva Pivovaru Svijany

Vypadá to jako geniální plán. Litoměřická radnice chce oživit místní pivovar a obnovit v něm po letech výrobu piva. A plánuje, že by k tomu využila domácí štamgasty, kteří by se stali podílníky v pivovarnické akciové společnosti.

Znamenitě to zní, však posuďte sami: vložíte své peníze do akcií, pijete své pivo, a čím víc ho vypijete a čím víc utratíte, tím víc nabývají vaše akcie na hodnotě, tím vyšší jsou vaše dividendy a tím víc vyděláváte na další popíjení. A tak pořád dokola. Takové pěkné pivní perpetuum mobile, které, zdá se, nemá žádný háček.

Minimálně jeden přesto vidím. Kdyby podle plánu města stála jedna akcie tisíc korun, muselo by se složit na obnovu pivovaru opravdu hodně pivařů. A potom ve chvíli, až na štamgasty nezbyde místo u stolu a výše zmíněný finanční plán vezme za své, nastane mela, chlapi se porvou o židle a z podniku udělají kůlničku na dříví. Ale koneckonců, proč by to tak nakonec nemohlo dopadnout. Městu jde hlavně o novou turistickou atrakci, a tak když už pořádá každý rok vinobraní, co by se tu nemohla stejně tak uchytit originální tradice pivopraní?

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Jiří Needrle

Pivovar STEIGER, a.s., Vyhne napriek hospodárskej kríze v roku 2009 zvýšil predaj tmavého 11° piva medziročne o 3,4 percentá a celkovo ho tak vystavil 14 500 hektolitrov (hl). Pri celkovom poklese slovenského trhu, to znamená nárast trhového podielu STEIGRA v tomto sortimente. Každé štvrté tmavé pivo vypité z produkcie slovenských pivovarov pochádza zo STEIGRA a pivovar tak odhadom zaberá na slovenskom trhu vystaveného tmavého piva cca štvrtinový podiel. Tmavý STEIGER sa za posledných 10 rokov stal nielen na Slovensku priam fenoménom chuti tmavých pív. Informoval o tom vedúci marketingu pivovaru STEIGER Emil Mihálik.

,,STEIGER je hrdý na to, že aj v čase krízy a zatvárania pivovarov v zahraničí i na Slovensku je jeho hospodárenie opäť ziskové. Za rok 2009 STEIGER dokonca zvýšil celkové tržby zo 14,07 mil. eura na 14,14 mil. eura, dosiahol zatiaľ neauditovaný zisk po zdanení 900 000 eur a vystavil z vlastnej produkcie 180-tis. hektolitrov piva. K vlaňajšiemu nárastu tržieb prispel aj rast predaja importovaných značiek Budvar, Zubr a Litovel. Objemy predaja všetkých týchto značiek stúpli. Pivovar STEIGER tak vlastní na trhu najbohatšiu ponuku sortimentu pív, vyrobených vo vlastnom pivovare, aj distribuovaných značiek iných pivovarov. Všetky značky v našej ponuke sa vyznačujú tradičnou výrobou bez urýchľovania procesov, dlhodobým ležaním a používaním najkvalitnejších pravých pivovarských surovín“, konštatoval E. Mihálik.

Dodal, že kríza zmenila spotrebiteľské návyky a vytvorila nové trendy. Ľudia viac pijú doma a menej v reštauračných zariadeniach. ,,Tak ako v Nemecku a Česku, aj na Slovensku ide do popredia predaj fľašového piva na úkor sudového. O množstve predaného piva čoraz viac rozhoduje jeho cena, ale pri zachovaní požadovanej kvality. Práve to je silná stránka pív varených priamo v STEIGRI i v partnerských pivovaroch v ČR, distribuovaných vyhnianskym pivovarom. Pivovar STEIGER si takto už dva roky s prehľadom udržiava tretiu priečku za veľkými pivovarníckymi skupinami. Za dobré ekonomické výsledky vďačí dôrazu na kvalitu, ofenzívnemu marketingu a kvalitným službám pri predaji čapovaného piva. Dôležitý je pre nás aj predaj sudových limonád - vlastnej značky KolaLoka a licenčne vyrábanej Kofoly“, okomentoval vývoj E. Mihálik.

STEIGER je najstarším slovenským pivovarom s bohatou tradíciou a takmer nepretržitým varením od roku 1473. Pivo sa v ňom varí na najmodernejších výrobných zariadeniach, ale stále klasickým postupom otvoreného a dlhodobého kvasenia. Dvojstupňové kvasenie v spilkách a ležiackých tankoch, s dlhodobým ležaním, dáva pivu jedinečnú, vyvážene horkastú chuť. STEIGER je čisto prírodný produkt, uvarený z pramenitej vody zo Štiavnických vrchov, kvalitného moravského jačmenného pivovarníckeho sladu a najlepšieho chmeľu zo žateckej oblasti. Pivovar STEIGER, a.s. Vyhne vznikol zápisom do Obchodného registra v novembri 2001, v súčasnosti eviduje základné imanie vo výške 86.666 eur a vlani zamestnával priemerne 180 pracovníkov.

Zdroj: Tisková zpráva pivovaru Steiger Vyhne

V Braníku chátrá technická památka. Zároveň je pomníkem jedné zmizelé staropražské profese.

Komplex ledáren na břehu Vltavy vznikl jako společný podnik majitelů pražských restaurací. Led potřebovali, aby mohli po celý rok chladit ve sklepech pivo.

Led v zimě „dobývali“ z Vltavy a ukládali ho do nejvýše položené místnosti sklepa, kde ho pak ochlazoval vzduch. Podle zákonů fyziky studený vzduch plynul do nižších pater a celý prostor ochlazovala také voda z tajícího ledu.

Ze Štvanice do Braníka

Původní ledárny stály na Štvanici. Moderní areál v Braníku vznikl v letech 1908 až 1911 a byla v něm řada technických vymožeností. Na řece byl vytvořený umělý záliv, ze kterého vedly dva výtahy, kterými se vozil led přímo do budovy ústřední lednice. Na těžkých nákladních povozech pak putoval do hostinců v Praze.

„Areál utrpěl dlouhodobou devastací, nikdo ho nevyužíval a neudržoval,“ říká šéf Národního památkového ústavu v Praze Michael Zachař.

Ledárna je architektonicky unikátní stavbou, dokonale přizpůsobenou své funkci. Jednu z nejstarších železobetonových konstrukcí v Čechách doplňuje důmyslný systém větrání a kanalizace. Dokonalou tepelnou izolaci od okolí zajišťovala dva a půl metru široká cihlová zeď s izolační vzduchovou vrstvou i vysoký násyp nad stropem.

Původní funkce ledáren zanikla v padesátých letech minulého století, po dokončení vltavské kaskády, která navždy zabránila zamrzání Vltavy.

V objektu byla poté skladovaná zelenina, protože poskytoval jedinečné klimatické podmínky. Bez odpovídajícího využití ale začal chátrat, zmizelo vnitřní technické zařízení.

Výjimečný objekt

Stavba je vzhledem ke specifické konstrukci mimořádně problematická, pokud jde o možnosti jejího využití. Potvrzuje to i architekt Václav Aulický, který vede ateliér na Fakultě architektury ČVUT. Jeho studenti v minulosti vypracovali několik ročníkových prací na téma využití areálu branických ledáren.

„Objekt je památkově chráněný a skutečně výjimečný. Není možné ho vzít a předělat,“ vysvětluje Aulický.

Místo pro volný čas

Radnice čtvrté městské části představila před časem projekt, podle kterého by měl v Braníku během pěti let vzniknout areál pro trávení volného času.

V plánech je vodní svět, tobogan, pláž, lanové centrum, hřiště a horolezecká stěna. Zároveň má být v objektu ledáren část věnovaná speciálně odpočinku seniorů.

Zdroj: Sedmička.cz | Autor: Robert Oppelt

Svatý Florian, Velkorybnický Hastrman, Permon, Velichovský forman, Jantar a Prokop - to jsou názvy piv, která vaří rodinné a domácí minipivovary v Karlovarském kraji.

Měšťanský minipivovar v Sokolově expeduje pivo Permon. Majitel pivovaru Ladislav Sás si v sobotu v Chebu nenechal ujít návrat Chebské Hradní 11°. Prozradil při tom i své podnikatelské plány. „Vaříme na nové varně. Loni jsme byli na šesti stech hektolitrech a letos chceme mít dvanáct set. Začínáme dodávat do restaurací. Připravujeme i nová lahvová piva. Do Chebu jsme se přijeli podívat, jak jim to tady půjde,“ prozradil podnikatel důvod své návštěvy. Na nejprestižnější tuzemské soutěži Česká pivní pečeť v Táboře získal sokolovský Permon minulý měsíc v kategorii světlá piva speciál Zlatou i Stříbrnou pečeť. Diplom Zlatá pivní pečeť putoval také do zámeckého minipivovaru Chyše.

„Potvrdilo se, že minipivovary v Karlovarském kraji vaří nejlepší pivo. Zlatou pečeť jsme získali s pivem Permon 13 speciál. Stříbrnou pečeť s Permonem 16 speciál,“ uvedl Ladislav Sás. Pivo s chráněnou značkou Permon začal vařit v prosinci 2006. Pětatřicet konkurentů z celé republiky nechal za sebou v Táboře zámecký minipivovar Chyše. Zlatou pečeť si odvezl za jedenáctistupňové pivo Prokop.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz

Tenhle víkend jsem se vydal k rodičům na venkov. Ve městě, kde jsem přestupoval, zbývala půlhodina do příjezdu autobusu. Nádražní hospoda, jejíž žluté záclony pamatují ještě její zakladatele, nabízela jediný kloudný azyl před zimou. Přesvědčoval jsem sám sebe, že v pět odpoledne si prostě pivo nedám. Dám si limonádu a bude to.

Jenže. Vrchní se sladce usmívala, místní štamgasti do sebe místní pivo vlévali s ohromnou slastí. Najednou se mi to rozhodnutí rozleželo. Však co, jedno pivo odpoledne alkoholismus ještě neindikuje. Změna rozhodnutí za to stála. To pivo totiž nebylo ani to, co ho mají skoro všude v Praze, ani to horší, co dělají v Plzni, a už vůbec ne to, kterým se častují v Brně. Žádné globální pivo bez chuti, europivo pro všechny, co mají pocit, že pivo je to, co je v krýglu. Bylo prostě jako křen. A já bloud ho tolik let nepil.

Večer jsem se už velice těšil do naší vesnické hospody na jakýsi bál klasického střihu. Tombola, v níž se dá vyhrát litr zabíjačkové polívky nebo vlastnoručně vyrobený popelník, muž s klávesami, který zvládne všechny rádiové šlágry posledních padesáti let, obyvatelé obce od šestnácti do devadesáti let, z nichž někteří podle oděvu přišli na ples v opeře, někteří zase na heavymetalovou diskotéku.

Vlastně bych se tomu i vyhnul, ale vzpomínka na pivo z nádražky byla silnější. V té hospodě totiž točí to stejné. U druhého jsem si sliboval, že už nikdy nebudu pít ta hrozná piva chuti „pro všechny (a tudíž pro nikoho)“ a raději si s výběrem hospody dám práci. Přece nebudu dávat vydělat těm, co si neumějí najít kloudného dodavatele.

Asi byste si netipnuli, kdo byl hvězdou toho večera. Ne, nebyl to ani starosta, který shání dotace, ani místní doktor, který má k pacientům přístup jako felčar z filmu Vesničko má, středisková, ani nikdo z trojice úslužných vrchních, ani traktorista, který poslední měsíc svým pluhem zachraňuje možnost pohybu v bílé záplavě. Ne, tentokrát to nebyl ani osmdesátiletý pán, bývalý letec, který nejvíc pije, nejvíc tančí a vypadá ze všech nejzdravěji.

Ten muž, kamkoli se vrtnul, neunikl poplácávání po zádech, třesení rukou a dalších projevů zbožné úcty. Je to sládek. Je jedním ze sládků zrovna toho pivovaru, který všichni pili v hospodě. Sládek od té hospody bydlí pár metrů. Na pivo je jaksepatří pyšný a okolí si jej považuje. Dokonce i nad pisoáry mu muži děkovali. Přece jen má ohromnou zodpovědnost, když s jeho produktem někteří začínají svůj každý nový den a téměř všichni končí

Přemýšlel jsem ale nad těmi nebohými sládky z pivovarů v Brně, Praze či Plzni. Jak to dělají, když chtějí jít do hospody na pivo? Ve své vesnici by to jistě schytali. Sládek vstoupí do lokálu, všichni ztichnou, hospodský mu krýglem významně praští o stůl, všichni si ostentativně objednají limonádu... Snad bydlí ve městě, tam zas hospodští a štamgasti o sládcích takový přehled nemají.

Zdroj: Deník Referendum.cz | Autor: Ivo Bystřičan

Letos v září přivítá první Pivovarnické muzeum v Hanušovicích své první návštěvníky. Muzeum vzniká v budově bývalé školy, řadu let nevyužívané, kterou pivovar odkoupil od města. Nyní objekt prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Výsledkem bude moderní společenské centrum s muzeem, restaurací informačním centrem a přilehlými venkovními plochami pro sport i relaxaci.

V současné době je ukončena přístavba, hrubé stavební práce a pracuje se na vnějším zateplení. Na to plynule naváží topenářské a poté dokončovací práce uvnitř objektu a na jaře získá budova novou fasádu.

„Práce nyní komplikují velmi nízké teploty. Pivovarnické muzeum i restauraci chceme totiž otevřít už v září a do té doby je třeba dokončit výstavbu teras, dvorany i zatravnit terén,“ vyjadřuje Vladimír Zíka z pivovaru Holba.

Celková investice přesáhne 17 mil. korun, z toho část pokryjí finance z evropských fondů na podporu regionu.

Pivovar loni navštívilo na 12,5 tisíc turistů a zájem podívat se do pivovaru každý rok roste. Unikátem hanušovického pivovaru je možnost spatřit tradiční výrobu klasicky vařeného piva v reálném prostředí, zatímco ve většině ostatních pivovarů prohlídky zprostředkovávají izolovaná návštěvnická centra.

„Chceme podpořit národní tradici pivovarského řemesla i jeho historii a představit ho široké veřejnosti“, komentuje záměr Vladimír Zíka z pivovaru Holba. V nové budově se počítá také s degustační místností pro návštěvníky pivovaru a vybavenými učebnami pro odborná školení.

Celý objekt je řešen jako bezbariérový s využitím vertikální plošiny pro imobilní osoby. Venkovní plochy se zatravněnou piknikovou loukou a festivalovou dvoranou poskytnou zázemí pro společenské akce, které pivovar každoročně pořádá. Součástí bude i dětské hřiště a minigolf s 18 drahami. Oddychová zóna přinese možnost relaxace a sportovního vyžití nejen místním obyvatelům, ale také návštěvníkům města.

Jedná se o významnou investici do mikroregionu Hanušovicko, která zvýší jeho atraktivitu a tím podpoří návštěvnost. Celá rekonstrukce se provádí s ohledem na původní historickou podobu areálu pivovaru a současně s využitím moderních řešení pro zajištění komfortu návštěvníků.

Výzva pivovaru HOLBA pro sběratele na Moravě a ve východních Čechách

V Muzeu pivovarnictví pivovar Holba vystaví celou řadu historických předmětů souvisejících s pivovarnictvím. K rozšíření výstavy může přispět každý, kdo vlastní starý pivovarnický nástroj nebo předmět, který s výrobou piva nebo jeho konzumací souvisí. Pokud jste ochotni předmět do muzea zapůjčit, kontaktujte pivovar Holba, Ing. Lenka Kellerová, krellerova@holba.cz, tel. 583 300 879 nebo 724 776 879.

Zdroj: Holba.cz