Nepomuk má opět Zelenohorské pivo, ač pivovar skončil v roce 1936

V parku teklo pivo proudem

Jednou z hvězd letošního festivalu Colours of Ostrava se stal Radegast. V horkém letním počasí teklo pivo proudem. Za 4 dny se vyčepovalo více než 400 tisíc piv, oproti cca 320 tisícům v roce 2014. K rekordní výtoči přispělo kromě počasí dobré rozmístění 90 výčepních míst a hlavně skvělá kvalita dobře vychlazeného a načepovaného piva. O to se postaral především historicky první festivalový sládek Zdeněk Baszczyňski se svým týmem, který provedl během festivalu téměř 150 kontrol všech 90 výčepních míst.

V horkém letním počasí si návštěvníci festivalu Colours of Ostrava nejvíce dopřávali Radegast Originál a večer pak hlavně ležák Radegast Ryze Hořká 12. Celkem návštěvníci vypili více než 400 tis. piv. Velký zájem byl i o cider Kingswood, kterého se na akci vypilo téměř 20 tis litrů.

„Letošní Colours jsou pro nás rekordní akcí. Ještě nikdy v historii pivovaru se na jedné akci nevypilo více našeho piva,“ řekl manažer značky Radegast Mirek Peichl a dodal: „Těší mne, že jsme i při tak velkém zájmu dokázali udržet perfektní kvalitu čepovaného piva. Díky za to patří našemu sládkovi Zdeňku Baszczyňskému a jeho týmu a samozřejmě desítkám kolegů, kteří ve stáncích pivo čepovali, starali se o bezchybný chod výčepů a jejich zásobování.“

Za dobu konání Colours of Ostrava provedl sládek Zdeněk Baszczyňski se svým týmem téměř 150 kontrol na všech 90 prodejních místech s celkem 240 výčepními kohouty.

Častým cílem návštěvníků byla unikátní moravská hospoda Radegast Pub s letos navýšenou kapacitou na 200 míst. V hospodě umístěné v objektu jedné z bývalých hal Dolní oblasti Vítkovice se mohli návštěvníci ukrýt před přímým sluncem, oddechnout mezi koncerty a nabrat sílu ke sledování dalšího zajímavého programu. Dobře vychlazené hořké pivo Radegast se opět čepovalo do skla a na jídelníčku byly tradiční regionální pokrmy. V Radegast Pubu se také odehrávala Škola čepování piva pro návštěvníky, kterou vedl festivalový sládek Radegastu Zdeněk Baszczyňski a kterou během festivalu absolvovalo 780 návštěvníků.

Veliká spokojenost návštěvníků byla i s hudebním programem na Radegast stage, která byla věnována české hudební scéně. Vystoupily na ní začínající kapely z Radegast Líhně, ale i legendy, jako je Vladimír Mišík.

Na Kolštejně mají rádi historii, kvalitu, nevšednost, ale také řeč symbolů a čísel

Rok 2015 je pro kolštejnský minipivovar zajímavý v mnoha ohledech. Od 1.ledna 2015 vaří pivo sládek Vojtěch Slivoň, domovarník-nadšenec z Ostravy, který za půl roku svého působení v kolštejsnkém pivovaru odvedl spoustu skvělé práce. Svědčí o tom produkce nových spodně i svrchně kvašených piv a speciálů.

Na Kolštejně dokonale spárovali chutě kuchyně s nabídkou domácích piv. Od dubna do prosince tak můžeme ochutnat speciální variace chuťových kombinací specialit šéfkuchaře a sládka. Na jaře se podařilo na Kolštejně rovněž certifikovat originální jesenický zážitek „Kolštejnský pivní znalec“ pod značkou JESENÍKY originální produkt ®.

Počátkem července při příležitosti oslav 690 let založení budovy dnešní restaurace s pivovarem pokřtili autoři Drahomír Polách a Tomáš Drápal publikaci s bohatým obrazovým materiálem s názvem Historie pivovarnictví v Kolštejně – Branné.

Neuběhl ani měsíc a pivovar hlásí další novinku, kterou je svrchně kvašené polotmavé pivo Bitter. Bitter je speciální limitovaná edice o objemu 1000 litrů piva. Jeho jantarová barva, jemné ovocné aroma a vysoká pitelnost jsou vybrané atributy, které ocení každý turista malebné a skvétající obce Branná.

„Nový sládek je svou aktivitou vítaným členem našeho týmu", pronesl ředitel Relax centra Kolštejn Tomáš Drápal. „Vojta zcela pochopil mojí představu fungování a prezentaci minipivovaru a celého komplexu. V mnoha ohledech má volnou ruku a přichází s novými nápady a recepturami, které většinou krátce probereme a prozatím jsme měli vždy šťastnou ruku. Jsem rád, že ho u nás máme a těším se na naší další spolupráci,“ dodal Drápal.

V lahvovně Tambora pracuje unikátní automatická linka

Pivní slavnosti v Záhorovicích nabídly 22 druhů zlatavého moku

Kouzelná pípa. Natočí vám pivo z lahve nebo z plechovky

Nepomuk ovládly pivní slavnosti

Malé pivovary objevují sklo. Bez lahví by nestíhaly uspokojit zájem

Pivo v práci? Jen slabé a někde

A že malíř Josef Mánes byl patronem spolku pražských výtvarníků, včetně těch pivomilných?

Bohatě ilustrovaná kniha Praha u piva etnologa a historika Karla Altmana líčí zábavnou formou historii piva v české metropoli

Vědecký pracovník brněnského Etnologického ústavu AV ČR Karel Altman se zabývá hostinskou tematikou už čtvrtstoletí. Právě tak dlouho pracoval na knize Praha u piva, kterou vydává Vyšehrad.

Pití piva i hostinské podniky v Praze mají bohatou tradici, jejíž počátek sahá až do raného středověku, přitom přemnohou radost přinášejí četným z nás dodnes. Příslovečnou zlatou dobou těchto kulturních fenoménů ale přece jen bylo období od počátku 19. století do meziválečných let. Na stránkách své nové knihy nechává Karel Altman znovu ožít historii dávných pivomilů z řad věrných hostů i pouhých nahodilých návštěvníků, historii zábavnou, ale také patřičně poučnou a snad inspirující. Praha u piva pojednává o Pražanech, kteří měli ve zlaté době štamgastů jedno společné – často a rádi popíjeli pivo všech druhů: světlé i tmavé, výčepní i ležáky a různé speciály. Proto vyhledávali rozmanité hostinské podniky, které měly pivo na čepu, zejména restaurace, hostince, pivnice, ale i prosté hospody a výčepy. Snad každé z těchto zřídel piva bylo magickým místem, zvlášť pro ty, kteří se sem chodili občerstvit, zahnat žízeň, zapít pokrm i povznést ducha.

Kniha líčí historii piva jako nápoje typického pro pražské prostředí, sleduje utváření pivní kultury v české metropoli a hodnotí jeho význam pro rozvoj společenského života ve městě. Největší pozornost je věnována kulturním jevům, které s sebou pití piva odedávna přináší, tedy rozmanitým způsobům čepování i pití, pijáckým rekordům, rozličným excesům i jejich nežádoucím následkům. Zvláštní důraz je kladen na objasnění role, kterou pivo hraje při sbližování a sdružování obyvatel Prahy. Obecnější pojednání jsou průběžně dokládána konkrétními příklady ze života příslušníků širokých vrstev obyvatel české metropole, od aristokracie přes měšťanstvo, střední vrstvy a inteligenci až po dělníky a deklasované živly.

Práce se opírá o studium nejen současné odborné literatury, ale také značného množství pramenů různé provenience, zejména o memoárovou literaturu, rozmanité odborné příručky, průvodce a bedekry, korespondenci významných osobností a dále o tematicky zaměřené stati z dobových novin a časopisů. Bohatě je využíván i stavovský tisk hostinských, restauratérů a jiných krčemných odborníků a další zdroje informací, třeba i pražské písně a kuplety z dávných kabaretů a šantánů.

Karel Altman: Praha u piva

Vydalo nakladatelství Vyšehrad roku 2015

První vydání

Počet stran 240, MOC 398 Kč

www.ivysehrad.cz

Karel Altman (* 1960) je čtenářům znám jako autor prací s hostinskou tematikou, které se věnuje už celé čtvrtstoletí. Tento brněnský rodák knižně debutoval monografií Krčemné Brno, která vyšla na začátku devadesátých let coby sice pozdní, leč asi největší „hřích mládí“ tohoto urbánního etnologa a historika. Autor se v ní představil jako ctitel dějin i každodenního života dávných hostinských zařízení v moravské metropoli.

Pozoruhodnou krčemnou problematikou, jejíž řešení považuje za své životní poslání, se jako vědecký pracovník brněnského pracoviště Etnologického ústavu AV ČR zabývá dodnes. Svědčí o tom řada vědeckých studií, publikovaných v odborných periodikách i sbornících, stejně jako patřičně zaměřené kapitoly v jiných publikacích i samostatné monografie. Jeho nová kniha Praha u piva navazuje na úspěšnou publikaci Zlatá doba štamgastů pražských hospod, analyzující štamgastenství jako kulturní jev, a přináší řadu dalších poznatků o hostinském životě. Svou oblíbenou tematiku autor též přednáší na brněnské univerzitě, v Ústavu evropské etnologie i na půdě jiných bohulibých institucí; v současnosti pravidelně referuje o hospodách mimo jiné na vlnách Českého rozhlasu. Karel Altman je také autorem mnoha řízných aforismů, do nichž ukládá své životní zkušenosti, kterými se ovšem sám zásadně neřídí.

Ukázka z knihy, str. 18

Zvláštní postavení mezi všemi značkami u nás mělo už v 19. století pivo plzeňské, totiž to z Měšťanského pivovaru v západočeské metropoli, které se

v první polovině čtyřicátých let 19. století objevilo na trhu jako zvláštní novinka. Zásluhou plzeňských sládků poznal svět nové světlé pivo, dvanác¬tistupňový ležák, jehož pojmenování Pilsen nebylo pouhou značkou, nýbrž označením zvláštního typu piva.

Plzeňské se prosadilo nejen na domácím trhu, ale záhy proniklo i do jiných zemí, ba i do zámoří, a všude postupně vytlačilo z trhu podobná piva. Jeho cesta

za slávou ovšem vedla přes Prahu jakožto hlavní měs¬to českých zemí, bez kterého se u nás ostatně prosadilo jen máloco skutečně významného. Právě tady se plzeňské přesvědčivě etablovalo u místních znalců, jejichž autorita byla natolik nezpochybnitelná, že kva¬litu piva z Plzně záhy uznali i další ctitelé pěnivého moku a pomohli mu k proslulosti.

O pivu z Měšťanského pivovaru v Plzni, poprvé vyrobeném roku 1842, Pražané zprvu mnoho nevěděli, neboť v Praze nebyla pivnice, v níž by se čepovalo stabilně. Pouze tu a tam si dal některý zvídavý pražský šenkýř od formanů zajíždějících do Plzně a pak dále do Bavor a zase nazpět přivézt nějaké to vědro, aby je vytočil zvláště pozvaným štamgastům „v jednom tempu za večer“. Ale také plzeňští formani jezdili obchodně do Prahy a z nich byl v té době snad nejznámější Martin Salzmann, sám pozdější hostinský a majitel nejproslulejší plzeňské pivnice v samém středu Plzně, nazývané po něm Salzmannova.

Jak praví legenda, právě s tímto plzeňským Salzmannem se někdy

ve čtyřicátých letech 19. století seznámil Jakub Pinkas, jenž vstoupil do dějin krčemné Prahy jako zakladatel legendární plzeňské pivnice existující dodnes. Jakkoliv je Pinkasovo prvenství v čepování plzeňského piva v Praze zpochybňováno, dlouhá desetiletí mu bylo přičítáno. Každopádně však byl jedním z těch úplně prvních pražských ganymédů, kteří na pivo z Měšťan¬ského pivovaru vsadili – a rozhodně neprohloupil. Ačkoli byl Jakub Pinkas původně krejčí, bystře postřehl, že výčepem plzeňského piva v Praze by mohl vydělat hodně peněz. Koupil proto dům na Jungmannově náměstí, těsně sousedící s klášterem františkánů, a po nezbytných, leč nepříliš roz¬sáhlých adaptacích přizpůsobil starou budovu novému účelu – tedy pro hostinec. Zpočátku tu sice nebylo valného přepychu, zato se tu točil řízný, v Praze v té době dosud nedoceněný mok, plzeňské pivo, jež se tak stalo uznávaným měřítkem kvality.

Od poloviny 19. století byly i v hlavním městě českého království kvality piva

z pražských pivovarů stále častěji poměřovány pivem plzeňským, jež se už tehdy začalo šířit po Praze a které do značné míry počalo vytěsňovat výrobky zdejších pivovarů.

Plzeňské pivo se poměrně rychle stalo známkou kvality a mít je na čepu samo o sobě dodávalo každému takto zásobenému podniku na prestiži. Pivo

ze západočeské metropole bylo nadšenými pražskými znalci nazýváno „velemokem plzeňským“.

Mnoho piva bylo do Prahy také přiváženo ze zahraničí, zejména z bavorských pivovarů. Bavorské ležáky si získaly velikou oblibu a silně konkurovaly i plzeňskému pivu. Pro silná piva z Mnichova byly v Praze zřizovány sklady, což nelibě nesli místní, ale také plzeňští pivovarníci.

Konkurence cizích piv obecně nenechávala pražské pivovarníky v klidu, zvláště pak proto, že se do Prahy vozily z venkovských pivovarů celé várky. Tvrdili, že místní piva jsou stejně dobrá jako nejvyhlášenější z dovážených, což ovšem příliš nepomáhalo, a tudíž se už od středověku uchylovali k různým zákazům.

Do slavností chtějí výrobci piva vylepšit i vzhled areálu

Pivo zůstává ve skladu Prazdroje. Distribuci hatí nový systém

Výstava Kde se pivo vaří, tam se dobře daří změnila otevírací dobu

Pivní slavnosti v Litoměřicích proběhnou v polovině srpna

Zapomenutý pivovar

Chomutovský pivovar testuje novinku, zázvorové pivo

Kurz vaření piva v minipivovaru Eden

Už i za pivem se rád vracím do kraje mého dětství

K Centru Pivovar začnou jezdit autobusy MHD