Hlavní strůjce úspěšné vítkovické cesty letošním play off, gólman Roman Málek, bude mít v extraligovém finále o motivaci navíc. Za každý úspěšný zákrok ve finálové sérii totiž získá pivo Radegast. Bude-li Roman Málek pokračovat ve skvělých výkonech, přijde si na velmi slušnou zásobu správně hořkého piva.

Roman Málek zatím přivádí soupeře vítkovického týmu k zoufalství. Drží si vynikající průměr přes 95 % úspěšných zákroků a je hlavní osobností ostravského týmu. V případě, že by získal pivo za série s Českými Budějovicemi a Pardubicemi, užil by si Roman Málek 352 piv. Stejně tolik střel soupeře totiž chladnokrevně polapil.

Odměnu pro Romana Málka přináší Radegast, oficiální partner HC Vítkovice Steel.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Dnes byl v Brně na České ulici slavnostně otevřen další z řady Pilsner Urquell Original Restaurantů, legendární Stopkova plzeňská pivnice. Výsledkem rozsáhlé rekonstrukce, která trvala více než rok a stála několik desítek milionů korun, je jedinečný prostor, ilustrující bohatost české pivovarnické tradice.

Proslulá Stopkova pivnice vždy patřila k pilířům českého společenského a kulturního života v Brně, městě, kde vždy soupeřil český a německý živel. Hospoda byla na tomto místě již ve druhé polovině 19. století. Věhlasu se dočkala s příchodem nového majitele, geniálního hostinského Jaroslava Stopky, který v roce 1910 převzal původní Jonákovu pivnici. Pro podnikání měla tato pivnice výhodnou strategickou pozici – v samém centru českého korza, českého dění v Brně. Vždy platila za „nóbl“ podnik, a plzeňské se tu čepovalo bez výjimky, nepřetržitě. Studenti, intelektuálové a měšťané se tu scházeli i díky blízkému českému knihkupectví. Dokladem toho, že se jednalo o české výsostné území, je i název této brněnské tepny „Česká“ ulice, která se až do roku 1918 jmenovala Rudolfova. Vyostřené vztahy mezi brněnskými Čechy a Němci dokládá i skutečnost, že Stopkova pivnice byla na počátku 20. století několikrát „vybílena“ německými nacionalisty. Nutno dodat, že Češi si to nenechali líbit a oplatili druhé straně stejnou mincí.

Náročná rekonstrukce probíhala více než 13 měsíců a musela si poradit nejen s připomínkami památkářů, ale i s nepodařenou rekonstrukcí z 80. let minulého století či s kompletní sanací sklepů se spodní vodou. Velkým omezením byla i špatná dopravní dostupnost objektu, který se nachází na pěší zóně. Opraveno a renovováno bylo i průčelí, jehož autorem byl český malíř a kreslíř Láďa Novák (1865–1944), známý pražský bohém, autor mimo jiné i výzdoby pražské hospody U Fleků. Dům na České ulici má v základech gotické, a především renesanční prvky. Generálním dodavatelem stavebních prací byla společnost SKR stav, s.r.o.

Restaurační prostory budou zasahovat i do druhého patra a pivnice bude tradičně průchozí do Veselé ulice. Celková kapacita restaurantu je 300 míst.

„Dobové inzeráty vždy hlásaly, že v Brně je nejlepší plzeňské u Stopků,“ komentuje znovuzrození Stopkovy pivnice Václav Berka, starší obchodní sládek Plzeňského Prazdroje, a dodává: „A ta šance je tu dnes opět. Pilsner Urquell bude čepován z pivních tanků, pivo je nepasterované a při čepování nepřijde do styku se vzduchem ani tlačnými plyny. To vše se podílí na výsledné chuťové kvalitě podávaného piva. Zárukou kvality je také jméno provozovatele – který podniká pod obchodní značkou Kolkovna Restaurants – a zkušenost výčepních. Dík patří i majitelům objektu, kteří ustáli komerční tlaky a rozhodli se pokračovat ve více než stoleté tradici Stopkovy pivnice s jedinečným ležákem Pilsner Urquell.“

V provozovateli – skupině Kolkovna Restaurants – budou mít hosté záruku vysoké kvality poskytovaných služeb. „Kolkovny“ si za dobu své existence vydobyly výsadní postavení mezi pražskými, ale i bratislavskými restauracemi. Originální gastronomie bude podtržena servírováním v neméně originálním nádobí a keramice.

„Na naše hosty čeká klasická česká kuchyně obohacená o prvky moderní gastronomie. Nebudou chybět ani speciality brněnské kuchyně, kterou bych rád u Stopků znovu oživil,“ říká Michal Štěpánek, šéfkuchař Stopkovy plzeňské pivnice, a dodává: „K plzeňskému ležáku bych určitě doporučil pečené husí stehno s drbáky.“

Slavnostní ráz prvních dnů otevření Stopkovy plzeňské pivnice bude doplněn o výstavu soch a plastik akademického sochaře pana Olbrama Zoubka přímo v interiéru restaurace.

Pilsner Urquell Original Restaurant je koncept Plzeňského Prazdroje a představuje plzeňský ležák v prostředí, které odpovídá české pivní kultuře. Dominantním jednotícím prvkem je typický výčep s měděným krytem (replikou víka pivovarské varné pánve) přímo naproti vchodu. Dřevěný stylový nábytek, kazetové obložení stěn, interiérové doplňky a originální výčepní stojany vytvářejí pro hosty příjemné prostředí. Výzdoba interiéru je tvořena dobovými artefakty a kopiemi historických originálů. Nechybí obrazy, dobové fotografie, certifikáty, reklamní cedule, dobové reálie a artefakty, které podtrhují bohatou tradici vaření piva v Čechách a proslulost značky Pilsner Urquell.

Zdroj: Tisková zpráva

Pivovar Holba rozšiřuje svoji standardní nabídku lahvového piva o světlý sezónní speciál Holba Šerák. Tentokrát u příležitosti Velikonoc, jejichž symboliku připomíná etiketa i visačka, na kterou si koledníci mohou značit třeba své plánované velikonoční obchůzky.

750 hl velikonočního speciálu zaplní 150 tisíc lahví a velký zájem zákazníků již nyní potvrzuje množství objednávek. Lze předpokládat, že se speciál v obchodech moc „neohřeje“ a na pultech vydrží zhruba do konce dubna. Speciály jsou totiž příjemným zpestřením pivní nabídky a jejich oblíbenost v poslední době roste.

Ve srovnání s běžným pivem má Šerák Speciál 13,51 nejen vyšší objem alkoholu, ale větší jsou i podíly sladu a chmele. Při jeho výrobě se používá český aromatický chmel a zvláštní je i samotné chmelení v několika fázích. I když má speciál vyšší hořkost, musí zůstat jemná a tomu pomáhá nejen samotná receptura, ale i správný výběr chmelových odrůd. Šerák Speciál má mimořádně dlouhou dobu výroby a jen v ležáckých sklepích, kde dozrává a dokváší, stráví až 2 měsíce. Tak získává svoji plnou chlebnatou chuť a výborný říz. Zásadou je, že Holba vaří speciál, stejně jako i ostatní druhy piva, na předem danou stupňovitost. To znamená, že hotové pivo neředí vodou, chemicky nedobarvuje ani nedosycuje oxidem uhličitým. Podle sládka jde o zlatý mok, který se nepije na zahnání žízně, ale jeho konzumace přináší výjimečný zážitek a to nejen pro pivní fajnšmekry. „Ideální je vypít jedno až dvě a vychutnat si jeho výjimečnost v každém doušku,“ radí Luděk Reichl, sládek pivovaru Holba.

Zdroj: Tisková zpráva pivovaru Holba Hanušovice

Pivovarnícka spoločnosť SABMiller uvažuje o podaní ponuky na firmu Schincariol, druhého najväčšieho výrobcu piva v Brazílii, ktorého jeho súčasný súkromný majiteľ chce predať za približne 2 miliardy USD (1,41 miliardy eur). Napísal to dnes nedeľník The Sunday Times bez udania zdroja.

Okrem firmy SABMiller, druhej najväčšej pivovarníckej spoločnosti na svete, sa o Schincariol zaujíma aj konkurenčný holandský výrobca Heineken, dodal nedeľník.

Informovala o tom agentúra Reuters.

Zdroj: Ekonomika SME.sk

Na zahájení turistické sezóny se v Pivovaru Černá Hora sčítali vesmírní turisté. Sjelo se jich tam skoro devět set.

Nemám si s sebou do tašky strčit aspoň porcelánový talíř od oběda, říkala jsem si cestou do Pivovaru Černá Hora. Už popáté tam ve spolupráci s pivovarem dnes zahajovaly turistickou sezónu Blansko i Boskovice. A stejně jako v minulých letech akci spojily s pokusem o nový český rekord. Tentokrát se ve dvoře pivovaru mělo sejít co nejvíce vesmírných turistů.

„Započítán bude každý, kdo s sebou přinese raketu, to znamená, že je turistou cestující ze Země do vesmíru, a počítat se rovněž budou ti, jež donesou talíře, protože ti naopak přijíždějí z vesmíru do Země,“ přiblížil před akcí pravidla Jiří Kučera z blanenského městského úřadu.

Nakonec jsem se do Černé Hory vydala bez talíře a místo pochodu, který byl pro turisty připraven z Blanska i Boskovic, přijela autem. Půl hodiny před koncem sčítání Martina Hejčová z blanenské informační kanceláře Blanka, u které se vesmírní turisté při příchodu do pivovaru hlásili, tipovala ty, kteří budou mít letos šanci na úspěch.

„Jako kuriozitu tady máme zapsaných šestnáct členů NASA, kteří dotáhli šestimetrovou raketu, pak nás zaujal pán, který šel celou cestu z Blanska s cosmodiskem na zádech, dorazila také paní s lahví třicetileté brandy ve tvaru rakety, lidé přinášejí i rakety z perníku nebo ze slaného těsta,“ jmenovala Hejčová.

S klasickým kuchyňským talířem bych si ostudu neudělala, podle pořadatelů právě ony nad všemi ostatními dopravními prostředky na cestu do vesmíru převažovaly. Zato obří papundeklový cosmodisk si zvolil je jediný turista. Do Černé Hory si jej přinesl na zádech. „Z Blanska se mi šlo naprosto perfektně, doporučuji jej všem, je to ideální pomůcka na zdraví,“ pochvaloval si Pavel Pokorný, kterému s výrobou cosmodisku pomáhala celá rodina.

„Co potřebujete, pozemek na měsíci? Tady na této straně nedoporučuji, ty nikdo nechce, lepší jsou kolem rovníku, zatím jen jeden blokuje Amstrong, jinak jsou volné,“ snažil se využít obchodní příležitosti Měsíčňan, kterého na Zemi přitáhla skupina NASA. Zapsala jsem se do pořadníku a odcházela jsem s příslibem privilegovaného měsíčního pozemku, když už jsem z toho deníku. Za podmínky, že budu volit stranu Stříbrného půlměsíce.

Po třetí odpolední už bylo jasno. „Vážení vesmírní turisté, dopadlo to náramně. Sešlo se vás tady osm set devadesát pět a pětadvacet vašich vesmírných čtyřnohých miláčků. Je to nový český rekord,“ jásali z pódia pořadatelé.

Odjíždím s pocitem, že ke zvýšení rekordu jsem sice nepřispěla, ale aspoň jsem podpořila pivovar osmi lahváči, které mi cinkají na zadním sedadle auta.

Foto a video naleznete zde...

Zdroj: Blanenský deník.cz | Autorka: Vladěna Šebelová

Pivovarský povoz s koňmi měl dnes Plzní projet naposledy. Plzeňský Prazdroj chtěl totiž jeho provoz zrušit. Při dnešním jednání se ale rozhodlo, že tradice bude zatím pokračovat. Jana Míčová, která s povozem jezdí pět let, si tak mohla alespoň na čas oddechnout.

Jak to tedy nakonec dopadlo?

Dohodli jsme se na prodloužení smlouvy o měsíc s tím, že se bude jednat i o dalším nastavení. Počítá se také, že by se do projektu mohlo zapojit i město Plzeň. Zatím ale není jisté, jak se k tomu postaví.

Potěšilo vás, že nemusíte skončit?

Samozřejmě. Ulevilo se mi. Jsem moc ráda, že tradice prozatím nekončí. Začala v roce 1990 a trvá do současnosti. Ze začátku jezdilo pět povozů, pak zůstal jen ten mého tatínka Jana Šůse. Když zemřel, převzala jsem živnost po něm já.

Do roku 2009 jste každý den zavážela sudy. Teď je situace jiná. Co děláte dnes?

V současné době jezdíme třikrát týdně, v pondělí, ve středu a v pátek. Zavážku už nezajišťujeme. Plníme reklamní účely. Vždycky se někde tak na čtvrt hodiny zastavíme a pak pokračujeme dál. Když jsme rozváželi sudy, byli jsme více na očích. Ale i tak si nás lidé všimnou. Turisté si nás fotí.

Máte kromě Barny a Bajky, které táhnou povoz, ještě jiné koně?

Ano, děti mají huculka a také chováme ještě jezdecké koně.

Zdroj: Plzeňský deník.cz | Autor a Foto: Ladislav Vaindl

Malé lokální pivovary, vyhledávaný cíl pivních labužníků, měly namále. Socialistický režim je za několik desetiletí své existence zlikvidoval a po změně poměrů se jen pomalu obnovují. Některé však už asi neožijí nikdy. Jaké by asi bylo frýdlantské pivo? A pivo z Lomnice? Z Cvikova?

„Velké pivovary byly zestátněné a pokračovaly a ty malé zanikly. Produkce piva se soustředila do velkých výroben. Řeklo se: tady jsou Vratislavice, tady Ústí, tak tady pivovary zůstanou a v nich budeme vyrábět hodně piva. Nebyl zájem o to, udržovat malé pivovary soukromých majitelů,“ říká Zdeněk Hrabák z libereckého muzea.

Po několik staletí bylo v okolí Frýdlantu vyhlášené i pivo z místního Clam-Gallasova zámeckého pivovaru. Roční produkce dosahovala třicet tisíc hektolitrů. Provoz tu skončil čtyři roky po druhé světové válce a nyní se zde skladuje zelenina. První zmínka o sladovně a pivovaru v Lomnici nad Popelkou pochází už z roku 1492. Zlatými lety pro výrobu bylo zejména období před první světovou válkou; tradice skončila roku 1958.

Celkem dvaadvacet pivovarů fungovalo od roku 1381 až do roku 1968 v dnešním českolipském okrese. Zní to neuvěřitelně: pivovary byly ve Cvikově, Horní Libchavě, Jablonném v Podještědí, Kravařích, Krompachu, Kuřivodech, Mimoni, Sloupu, Stvolínkách, Velkém Valtinově či Žandově.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz

Liberecké pivaře před sto lety zásoboval nejen vratislavický pivovar, ale vozilo se sem pivo z Žatce, Litoměřic, i třeba od Drážďan, z Žitavy nebo z Polska. Historii zdejšího pivařství nyní ukazuje nová výstava Severočeského muzea.

Zakouřená krčma. V rohu praská oheň v kamnech, kníratí štamgasti mastí mariáš a žejdlíky piva s ohříváčky cvakají o porcelánové pivní tácky.

Výlet hluboko do minulosti pivařství nabízí nová jarní výstava v libereckém Severočeském muzeu. Lze tu nostalgicky zavzpomínat na časy pohřbené hospodami s oxidem sycenými europivy. Chutě místních pijáků se s uplynulými desítkami let zase až tak nemění. „V Liberci se už kdysi pila hlavně Plzeň a Gambrinus,“ podotýká autor výstavy Zdeněk Hrabák.

* Jak se zrodil nápad uspořádat výstavu o pivu?

Výstavy o pivu jsou všeobecně poměrně žádané a atraktivní. Shodou okolností se nám nabídl jistý soukromý sběratel a dohodli jsme se. A protože se soustřeďuje na pivní lahve, základ výstavy tvoří právě ony.

* Co za lahve návštěvníci uvidí?

Zabýváme se jimi od počátku až zhruba do konce třicátých let minulého století. Jsou zde různé tvary i objemy, různé lahve různých pivovarů a vlastníků. Expozice se zaměřuje i na místní region, takže lidé se dozvědí, kdo všechno se zde zabýval stáčením piva. Dřív tu totiž nepůsobil jen vratislavický pivovar, v počtu celkových dodávek byl spíš na chvostu. Vozilo se sem pivo z Žatce, Litoměřic, i třeba od Drážďan, z Žitavy nebo Polska.

* Zmínil jste stáčení do lahví, což už dnes neexistuje. O co šlo?

Pivovary dodávaly piva v sudech a různé organizace nebo soukromníci je stáčeli a sami je prodávali. Byl k tomu potřeba zvláštní stroj, který je na výstavě také.

* Jak to bylo se zálohami na lahve, vybíraly se už dříve?

Lahve byly zálohované už od počátku a bylo to v porovnání s dnešní dobou poměrně drahé. Kupování lahvového piva bývala před tím, než se rozšířila strojová výroba lahví, spíš exkluzivní záležitost. To bylo určené spíš pro lidi ze střední a vyšší třídy, normální dělník by si něco takového nemohl vůbec dovolit.

***

Která z regionálních značek piv vám chutná nejvíc? Pište na jan.mikulicka@mfdnes.cz

***

FAKTA Letem světem piva

Lahve, tácky, účtenky, reklamní cedule, přepravky, sud i stáčečka. Nostalgickou atmosféru navodí pouť po většinou dnes již neexistujících libereckých pohostinstvích, zachycených na dobových fotografiích. Výstava trvá do 22. května.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Jan Mikulička

Od 1. apríla 2011 uvádza značka Zlatý Bažant na trh svoju ďalšiu produktovú inováciu - novinku Bažant Radler. Bažant Radler v sebe spája kvalitu piva Zlatý Bažant a osviežujúcu chuť prírodnej citrónovej šťavy, čím vytvára jedinečný chuťový zážitok.

Bažant Radler je vyrobený z čistých prírodných ingrediencií a s nízkym obsahom alkoholu je predurčený na osvieženie počas celého dňa, ktoré ocenia aj vyznávači aktívneho životného štýlu.

Na trh prichádza v troch typoch balenia - v 0,5l fľaši, v obľúbenej 0,33l twist-off fľaši ako aj v 0,5 l plechovkovom balení. K dispozícii je od konca marca v obchodných sieťach aj v HoReCa prevádzkach na celom Slovensku. Bažant Radler tak obohatí produktové portfólio značky Zlatý Bažant s ambíciou osloviť tradičných pivárov, ktorým ponúka možnosť vychutnať si pivo Zlatý Bažant v novej podobe, ako aj „nepivárov", ktorí nie vždy obľubujú prirodzenú chmeľovú horkosť piva.

„Meniace sa spotrebiteľské preferencie, trendy smerujúce k zdravšiemu životnému štýlu ako aj úspechy radlerov vo svete - to všetko nás priviedlo k myšlienke obohatiť produktové portfólio našej vlajkovej lode Zlatý Bažant o originálny radler, teda osviežujúci nízkoalkoholický nápoj z toho najkvalitnejšieho piva a prírodnej citrónovej šťavy," hovorí Door Plantenga, generálna riaditeľka spoločnosti Heineken Slovensko a dodáva: „Sme presvedčení, že vďaka svojej chuti a kvalite, širokej dostupnosti v obchodných sieťach, puboch, reštauráciách a kaviarňach na celom Slovensku ako aj marketingovej podpore si Bažant Radler rýchlo nájde svojich pravidelných konzumentov."

Ako vznikol pôvodný radler? Nápoj s názvom radler nie je na slovenskom trhu celkom neznámy. V spotrebiteľskom prieskume uskutočnenom spoločnosťou GfK na reprezentatívnej vzorke 725 respondentov v novembri 2010 až takmer 60 % respondentov uviedlo, že alkoholický nápoj radler pozná. Prevažná väčšina slovenských spotrebiteľov tento nápoj vníma ako pivo zmiešané s rôznymi nealkoholickými nápojmi.

Pôvodný radler však pochádza z Bavorska zo začiatku minulého storočia, kedy vznikol takpovediac náhodou zmiešaním piva a citrónovej šťavy. Odvtedy si originálny radler vďaka svojej sviežej chuti a ľahkosti pitia získal popularitu v mnohých krajinách na celom svete. Napríklad v Rakúsku dosahuje ročný objem predaja nápoja Gösser Natur Radler takmer 160 tisíc hektolitrov, v Maďarsku dosahuje nápoj Gösser Natur Zitrone predaj 70 tisíc hektolitrov a v Španielsku sa predá ročne až 370 tisíc hektolitrov nápoja Shandy Cruzcampo.

Ako chutí Bažant Radler Chuť nápoja Bažant Radler sa vyznačuje vyváženou kombináciou chuti piva a citrónovej šťavy s jemnou horkosťou prijateľnou pre všetkých spotrebiteľov. Nápoj má príjemnú citrónovú vôňu s jemným podtónom chmeľovej a svetložltú farbu, ktorej intenzita je tiež výsledkom kombinácie piva a citrónovej šťavy použitej pri jeho výrobe.

„K výslednej chuti nápoja Bažant Radler sme dospeli na základe spotrebiteľského prieskumu, testovaním a degustáciami rôznych pomerov piva a citrónovej zložky. Pri správnom vychladení na 7°C je výsledkom tohto spojenia harmonická osviežujúca chuť s jemným alkoholovým akcentom," hovorí Karol France, obchodný sládok spoločnosti Heineken Slovensko.

Bažant Radler sa pripravuje v pivovare spoločnosti Heineken Slovensko v Hurbanove zmiešaním piva Zlatý Bažant 10 % a prírodnej citrónovej zložky v pomere 60:40 v prospech chuti citrónu. Nápoj neobsahuje žiadne konzervanty, farbivá ani iné prídavné látky, preto je veľmi dobrou alternatívou aj pre aktívnych ľudí, ktorí sa zaujímajú o nové trendy vrátane zdravšieho životného štýlu.

Zdroj: Dnes Atlas.sk | Webnoviny

Redakce Prvnizpravy.cz v rozhovoru s majitelem minipivovaru v Miskolci György Vaskem hovořila o pivovarnictví v Maďarsku.

V Maďarsku před rokem 1989 bylo možno na rozdíl od tehdejšího Československa soukromě podnikat. Jeden z mnohých, který tuto možnost využil byl György Vasko z Miskolce.

„Ano, mohlo se podnikat v různých oblastech. Já jsem v roce 1983 skončil pracovní poměr ve státní restauraci a začal podnikat v restauračních službách soukromě,“ říká Vasko.

V současnosti jste majitelem minipivovaru Serforrás v Miskolci, jak to bylo s pivovary v Maďarsku před rokem 1989, po pravdě řečeno v Čechách nebyla známá žádná maďarská piva?

„Už před rokem 1989 se v některých maďarských pivovarech vyráběla licenčně piva zahraničních značek, například Tuborg, Spaten a jiné. Dovoz piva z okolních zemí byl ale značný,“ objasňuje György Vasko.

Po roce 1989 se také do Maďarska dostaly velké obchodní řetězce a s nimi „europivo“. I když se v Maďarsku tolik nepije pivo jako v Čechách, jak si Maďaři zvykali na obchodní „eurodiktát“?

„Až privatizací velkých pivovarů nadnárodními giganty se tyto pivovary dostaly k moci, kterou si dnes užívají. Následně se začaly zvyšovat podíly náhrad sladů na 25-30% v pivě a modernizací výrobních procesů se začala vyrábět známá „europiva“", vysvětluje Vasko.

Jak se rozvíjelo minipivovarnictví v Maďarsku a jaká je jeho současnost?

„Rozvoj minipivovarů nastal v roce 1990, v té době podle tehdejší legislativy bylo nefiltrované pivo osvobozeno od spotřební daně, považovalo se za potravinu. Polovina minipivovarů vznikla s vizí této výhody a druhá jako nutnost, neboť se rušila mnohá pracovní místa v potravinářství a v této době ještě velké pivovary nebyly zprivatizované a na pivním trhu byla velká volnost. Rok 1995 byl vrcholem v minipivovarnictví, bylo zde 350 minipivovarů. Po změně legislativy, zavedení spotřební daně a privatizace velkých pivovarů klesl počet minipivovarů během dvou let na polovinu. V roce 2010 bylo v provozu v Maďarsku už jenom 50 minipivovarů“, říká majitel minipivovaru György Vasko.

Proč jste se stal propagátorem „jiného“ piva v Maďarsku?

„Jako podnikatel jsem chtěl využít mezery na trhu, kterou nám nechaly velké pivovary a od začátku proto vaříme „jiné“ pivo. Pivní speciály jsme začali vyrábět po navázání kontaktů s některými slovenskými, českými, německými a belgickými pivovary. Vyrábíme i sezónní piva, které naši klienti vždy netrpělivě očekávají. Zároveň organizujeme v pivovarské restauraci i týdny hostujících pivovarů. Pivo dodáváme kromě vlastní pivovarské restaurace i do dalších restaurací v Miskolci a jeho okolí,“ říká Vasko.

Jaké máte ekonomické výsledky, budete rozvíjet výrobu?

„Nyní v důsledku dopadů hospodářské krize je hlavním cílem přežití a udržení se na předkrizových číslech, ale v případě změny ekonomické situace jsme připraveni expandovat,“ těší se Vasko.

Jste prezidentem Sdružení malých pivovarů v Maďarsku, spolupracujete také s českými a slovenskými minipivovary?

„Ano, máme nadstandardní spolupráci s některými slovenskými a českými malými pivovary. Jedná se hlavně o výměnu zkušeností, vývoj nových receptur, zabezpečení surovin a v neposlední řadě účast na různých odborných i komerčních akcích,“ říká o spolupráci György Vasko.

A co pomoc Evropské unie, využíváte ji k pomoci v podnikání?

„Sice máme možnost si posílit přes různé evropské projekty pozici na trhu, ale získat evropské peníze vyžaduje hodně námahy, štěstí a kontaktů, ale často s nejistým výsledkem,“ dodává majitel minipivovaru Serforrás v Miskolci a prezident Sdružení malých pivovarů v Maďarsku György Vasko.

Děkuji za rozhovor.

Zdroj: Prvnizpravy.cz | Autor: Radomír Pekárek

Ve Středočeském kraji přibývá pivovarů, hlavně těch malých. Piva se tu ale poslední dobou pije méně než dřív. Odborníci tvrdí, že za to může vyšší daň a také fakt, že lidé začali přicházet na chuť vínu. Nižší spotřeba piva je podle nich dána i tím, že do středních Čech jezdí méně zahraničních turistů.

Jestli jsou Češi v něčem dlouhodobě neporazitelní, tak je to spotřeba piva na hlavu. Ta se dlouhodobě pohybuje okolo 150 litrů piva za rok na jednu osobu, nemluvňata nevyjímaje.

České prvenství je ale ohroženo. Český svaz pivovarů a sladoven totiž právě vydal čísla, která vedou k zamyšlení nejen skalní pivaře, ale hlavně pivovary.

Menší žízeň v Česku má vyrovnat zahraničí

V minulém roce se vyrobilo o 7,9 procenta piva méně než v předchozím roce, poptávka po výčepních pivech klesla dokonce o 12,8 procenta. Pivovary ve Středočeském kraji na úbytek domácích i zahraničních příznivců reagují zejména vývozem.

Rakovnický pivovar vyváží dokonce 60 procent své výroby. Světlý ležák ze středočeského města si oblíbili zákazníci v Rusku, Austrálii i ve Spojených státech.

Úspěch v zahraničí zaznamenala i piva z Krušovic. Přestože export všech českých pivovarů meziročně klesal, Krušovice vlastněné společností Heineken o šest procent rostly.

"Největší odbytiště pro krušovické pivo stále představuje ruský trh, který zaujímá aktuálně čtyřicetiprocentní podíl našeho vývozu. V Rusku každoročně pořádáme tradiční Královský festival Krušovice Mušketýr, který se letos v únoru uskutečnil už posedmé," říká mluvčí pivovaru Kateřina Eliášová.

Velkopopovický Kozel je v cizině nejoblíbenější

Tradičně oblíbené je v zahraničí pivo Kozel z Velkých Popovic. "Velkopopovický Kozel je nejoblíbenější českou značkou v zahraničí vůbec. Tmavého Kozla si oblíbili Finové, vyvážíme ho do Skandinávie, ale i do Pobaltí," vyjmenovává mluvčí pivovaru ve Velkých Popovicích Jiří Mareček. Nové kontakty v zahraničí hledají i menší výrobci piva.

"Minulý rok jsme začali dodávat do Maďarska a na Slovensko. Podíl exportu je asi dvacet procent z celkové výroby. Děláme, co můžeme, abychom mezi konkurencí uspěli," říká ekonomický náměstek pivovaru Nymburk Josef Janoušek.

Podle odborníků je vývoz často jedinou možností, jak zajistit růst. "Pivovary opravdu prožívají horší roky. Doma už příliš expandovat nelze, 150 litrů piva na osobu za rok je hranice, kterou lze jen stěží překročit. Export může trh nastartovat," říká ředitel českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

Pivovary nabízejí i speciální lahůdky

Dalším esem v rukávu středočeských pivovarů jsou pivní speciály. Ty jsou oblíbené jak v zahraničí, tak v Čechách.

"V nabídce máme například třináctistupňové pivo nebo speciál Něžný barbar, pojmenované po stejnojmenné knize Bohumila Hrabala. Je to polotmavé pivo s přídavkem speciálního sladu, s karamelovým nádechem," popisuje Janoušek z Nymburského pivovaru.

Novou řadu speciálů připravuje i první jmenovaný pivovar z Rakovníka. "Už v červnu vyjedeme na trh se zcela novými druhy piv i s novými etiketami. Budete překvapení," slibuje ředitel Gregorič.

Pivo je dražší

"Hlavní důvod je ekonomická krize. Ubylo turistů, kteří zkonzumují až 20 procent tuzemské výroby. Méně dnes pijí i Češi. Zvedla se daň a pivo podražilo." ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý

Víc lidí pije víno

"Pokles spotřeby piva je logickým důsledkem zvýšeného zájmu o víno. Pivo už zlatou éru zažilo a někdy je považováno za sprostý nápoj." odborná učitelka gastronomie Romana Niklová

Zdroj: Praha iDnes.cz | Autor: Jan Charvát

Pivovar Radegast má novou atrakci. Návštěvníkům svého zákaznického centra nyní nabízí unikátní sbírku sklenic, do kterých se jeho pivo v různých dobách čepovalo. Sbírku pivovaru zapůjčil sběratel Ivo Ševčík z Frýdku-Místku.

Jedinečná sbírka sklenic mapuje prakticky celou historii nošovického pivovaru. "Sbírku zhruba sedmdesáti kusů sklenic nám sběratel zapůjčil. Jeho sbírka je obdivuhodná právě tím, že kromě několika mála kousků, které byly například vyrobeny jen v malé sérii, obsahuje všechny sklenice, do kterých se Radegast kdy čepoval," popsal originalitu sbírky manažer pivovaru Ivo Kaňák.

Na vystavených kusech sklenic, do kterých se nošovické pivo čepovalo, je dokonale vidět, jak se během posledních čtyřiceti let změnil jak vkus lidí, tak možnosti pivovaru a skláren.

Vedle moderních půllitrů obsahuje sbírka i jednoduché sklenice ze 70. let, které zdobí nápisy ve stylu "ZV ROH (Závodní výbor Revolučního odborového hnutí - pozn. red.)", ale i raritní kousky připravené pro české olympijské domy při hrách v roce 2000 a 2004.

"Mám rád pivo a sběratelství přišlo tak nějak samo od sebe, vzpomíná na své začátky majitel sbírky Ivo Ševčík. Brzy se to dozvěděli sousedi, příbuzní, a každý něco přinesl. Teta pracovala přímo v Radegastu, tak se také k nějakým kouskům dostala, další mi donesl tatínek souseda," dodal sběratel.

V jeho sbírce ještě několik kousků chybí, většinou jde ale o sklenice vyráběné v hodně malých sériích. "Chybí mi jedna sklenice - ručně dělaná, které se prý vyrobily jen tři kusy. Jednu má mít nějaký sládek v Praze, jednu měl majitel jedné hospody pod Rubikovou křižovatkou ve Frýdku, ale nikdo neví, kde se poděla a ještě měl být vyroben jeden kus. Ale o něm nikdo neví," dodal sběratel.

Spolu s jeho sbírkou byla včera v návštěvnickém centru vystavena i sbírka více než dvaceti soch boha Radegasta, kterou shromáždil Petr Typovský.

Zdroj: Ostrava iDnes.cz | Autor: Darek Štalmach

Pivo, které se vaří v Čechách, je jedním z nejznámějších a nejžádanějších na celém světě. Exportní zemí číslo jedna zůstává pro české pivovary Německo. Pivovary tam loni vyvezly, co se celkového objemu deklarovaného vyvezeného piva týče, zhruba 90 miliónů lahví – více než kdykoliv předtím.

Dvacet let od pádu železné opony chutná české pivo Němcům stále více. Zatímco celkový konzum piva v Německu klesl od roku 1990 o více než 30 procent, objem vývozu českého piva do sousední SRN se za stejnou dobu více než zdvojnásobil. Dva velké české tradiční pivovary, Plzeňský Prazdroj, a. s. a jihočeský Budějovický Budvar, loni samy vyvezly do Německa více než 450 000 hektolitrů piva – více než kdykoliv předtím. Pro české pivovarnictví je SRN dnes exportní zemí číslo jedna.

„České pivo již není jen národním nápojem, ale je stále úspěšnějším exportním artiklem,“ uvádí výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Ing. Jan Veselý. Některé z menších českých pivovarů dnes exportují do zahraničí dokonce přes 80% své produkce. Heineken s pivem „Březňák“ vytvořil dokonce českou pivní značku, která se téměř výhradně a velice úspěšně prodává právě v Německu. Podle agentury The Nielsen Company byl jihočeský ležák Budvar loni vůbec nejžádanější zahraniční značkou piva v německých maloobchodech. Západočeský prémiový Plzeňský ležák byl zase vyhlášen za prodejně nejúspěšnější značku roku 2010 v segmentu zahraničních piv v anketě časopisu Getränke, nejvýznamnějšího magazínu o nápojovém trhu v Německu. Pilsner Urquell od roku 2007 zvítězil již počtvrté.

Co se konzumu piva týče, zůstávají Češi světovými mistři: v žádné jiné zemi na světě se nevypije tolik piva (155 litrů na hlavu ročně) jako právě v Česku. Pro srovnání: zatímco v roce 1990 vypili Němci průměrně 142 litrů piva na hlavu, předloni už to bylo jen 106 litrů. Významné značky českého piva – Pilsner Urquell, Budvar, Staropramen, Gambrinus, Radegast či piva bývalého Královského pivovaru Krušovice – dnes dosahují světového ohlasu. Řadu svých značek vyvážejí české pivovary na Slovensko, do Velké Británie, Ruska, Skandinávie, USA. Vzhledem k tomu, že jen Plzeňský Prazdroj šíří slávu českého piva ve více než 50 zemích po celém světě, těžko překvapí, že mezi exportními zeměmi se najdou i relativně exotické destinace, jako je Peru či Arménie, či dokonce arabské země, např. Sýrie či Emiráty.

Ačkoliv se počet exotických zemí, kam české pivo putuje, postupně rozrůstá, nejvýznamnějším zahraničním odběratelem česko-moravských piv zůstává nadále Německo: podle aktuálně přístupných údajů Českého svazu pivovarů a sladoven jde téměř 40% exportu do SRN. S velkým odstupem pak následuje Slovensko (zhruba 15%), Rusko a Velká Británie (zhruba 10%).

Vedoucím výrobcem piva ve střední Evropě a největším vývozcem českého piva do zahraničí je s celkovým ročním prodejem více než 9,9 milionů hektolitrů na domácím i zahraničním trhu již tradičně Plzeňský Prazdroj, a. s., dnes člen druhé největší pivovarnické společnosti na světě SABMiller plc. Světoznámý Pilsner Urquell, starý více než 160 let a první zlaté pivo světa, které dalo jméno novému typu „tekutého chleba“, jak se v Čechách i v Německu nápoji odedávna říká, se stalo mezinárodní vlajkovou lodí portfolia značek piva této skupiny.

Plzeňský Prazdroj během roku 2010 vyvezl celkem 664 tisíc hektolitrů piva Pilsner Urquell a meziročně tak zvýšil export tohoto vyhlášeného ležáku o 5 procent. Zvýšený zájem o plzeňské pivo v roce 2010 zaznamenalo tradičně Německo, které i zde s velkým náskokem zůstává největším exportním trhem české pivovarnické jedničky – do sousední země loni „nateklo“ 240 000 hektolitrů slabého alkoholického nápoje: meziroční nárůst o 4,8 %. Balené pivo po celé SRN je dnes k dostání ve zhruba 20 000 obchodech. Prémiový ležák Pilsner Urquell je díky silné distribuční síti dostupný také ve 1 400 německých restauracích. Na vývozu české pivní kultury se nově podílí také designová pivnice v Düsseldorfu.

Celkově však statistiky o exportu českého piva za hranice republiky nemluví příliš pozitivně: za rok 2009 vyvezly všechny české pivovary jen 3,3 milionu hektolitrů z celkové produkce 18,6 milionu hektolitrů. Český svaz pivovarů a sladoven závěrem loňského roku odhadl, že celkový vývoz českých pivovarů za rok 2010 klesne meziročně zhruba o 12 procent.

Světlou výjimkou je vedle Prazdroje také jihočeský Budějovický Budvar, který se stal druhým největším českým exportérem piva s podílem na celkovém českém vývozu 21,4 procenta. Loni vyvezla společnost do Německa, které je i jejím nejdůležitějším exportním teritoriem, rekordní množství piva – na německý trh putovalo 214 408 hektolitrů budějovického piva, meziročně o 4,7 procenta více. „V Německu máme mimořádně věrné zákazníky, kteří naši značku považují za prémiovou, důvěryhodnou a s vynikající image. Jsou tedy ochotni zaplatit za požitek z našeho piva i v nejisté době doznívající recese vyšší cenu, která odpovídá jeho kvalitě,“ vysvětluje Dominika Kovaříková, prodejní manažerka Budějovického Budvaru pro Německo. Budvar zároveň byl nejdražší značkou českého piva v německém maloobchodě s průměrnou cenou zhruba 80 eurocentů za láhev. Běžné německé pivo domácí výroby se přitom dá koupit za asi poloviční cenu, doplňuje agentura Nielsen.

Na německém trhu se vedle západočeské a jihočeské „klasiky“ řadí k prémiovým importovaným značkám také oblíbená krušovická piva – enormní zájem v Německu je zejména o černé pivo.

Zdroj: Profit.cz

Všude dobře, tak co doma, šup do hospody. Výletní zámeček Větruše hostil třetí ročník soutěže Hvězda výčepu.

„Regionálního kola na Větruši se účastní šestadvacet soutěžících z východních a severních Čech. Deset nejlepších z každého regionu postoupí do Prahy, kde vzejde nejlepší Hvězda výčepních,“ řekl Svatopluk Vrzala, oblastní sládek společnosti Heineken, která soutěž v čepování piva pořádala.

Jedním ze soutěžících, který se o titul Hvězda výčepu 20011 utkal, byl domácí Karel Knobloch z Ústí nad Labem. „Tréma je znát. Čepování jsem trénoval a také si nastudoval něco o pivu,“ řekl soutěžící.

Správná čepice

Soutěžící se utkali ve třech dovednostních a dvou vědomostních soutěžích.

„Na kohoutu nostalgie musí každý natočit ležák Krušovice na jeden zátah. U vedlejšího stojanu piva premium Heineken zase musí výčepní za pomocí pravítka správně seříznout pěnu. U třetího stojanu Zlatopramen je to naopak, hodnotí se nejlepší čepice,“ řekl k dovednostním soutěžím Svatopluk Vrzala.

„Každý správný výčepní by měl nejen umět pivo natočit, ale měl by o něm také něco vědět,“ dodal závěrem sládek.

Vítěz regionálního kola Hvězda výčepu 2011, Luděk Matoušek z restaurace U Matoušků na růžku v Hořici, získal od společnosti Heineken pět tisíc korun.

Celý článek a fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Ústecký deník.cz | Autor: Petr Sochůrek

V polovině koncertní šňůry čítající 17 vystoupení se nachází rocková skupina Kabát a ve středu její členové využili přestávku k návštěvě plzeňského pivovaru Gambrinus. Kabáti si pod dohledem sládka Václava Berky prohlédli pivovar i nové návštěvnické centrum a ochutnávali pivo.

"Člověk zná to pivo jen z té finální stránky, jak se to otevře, ono to zasyčí a pak se to vypije. Teď jsme na vlastní oči i viděli, jak se pivo vyrábí," komentoval návštěvu pivovaru frontman skupiny Kabát Pepa Vojtek. Kabáti se nejvíce zajímali o to, zda je kvalitnější pivo v lahvi nebo v plechovce, či v sudu. Dostalo se jim od sládka Berky odpovědi, že nejlepší je pivo z tanku. "Do šesti hodin se pivo v tanku dostane z pivovaru do jakékoliv hospody v Česku. Pokud se takto čepuje, chutná úplně nejlépe a je nejčerstvější," uvedl Berka. Kabáti se pak dožadovali prodeje piva v menších tancích, aby si ho mohli užít i doma.

V nově vybudovaném návštěvnickém centru pivovaru Gambrinus si Kabáti vyzkoušeli fotbalový trenažér nebo souboj kytaristů, kteří hrají proti sobě na speciálně upravené kytary a sbírají body za zvládnuté akordy. Kytaristé si to rozdali na vlastní písničku Kabátů a v soutěži obstáli. Ve finále návštěvy si všichni členové skupiny vyzkoušeli práci výčepního a jako vůbec první se podepsali na novou zeď V.I.P. návštěvníků centra.

"Zatím máme za sebou sedm koncertů z celkového počtu 17 a bylo to fakt dobré. Asi nejlepší to bylo zatím v Košicích, kde se hala rozjela úplně od začátku a duněla až do konce. V Ostravě byl rozjezd o něco pomalejší," uvedl kytarista Milan Špalek. Do Plzně přijedou Kabáti 12. dubna a jak uvedli členové kapely, plzeňské publikum je prý velmi náročné. "Když něco zkazíme v Košicích, tak si lidi řeknou, že to tak asi mělo být, když něco pokazíme v Plzni, tak si toho lidi hned všimnou," řekl s humorem kytarista Ota Váňa.

Na turné hraje Kabát pouze šest nových písní z aktuálního alba vydaného na sklonku loňského roku. „Celkem hrajeme na koncertu 29 skladeb, na fanoušky musíme opatrně, báli jsme se, aby to měli lidé naposlouchané, abychom je nezahltili novými písničkami, které ještě neznají jako ty staré," uvedl Pepa Vojtek. Z nového alba se prý zatím fanouškům nejvíce líbí Ebenový hole.

Zdroj: Regiony24.cz | Mediafax

Měšťanskému pivovaru Havlíčkův Brod loni vlivem krize mírně klesly tržby i zisk. Tržby dosáhly 155 milionů korun, což je o pět procent méně než o rok dříve, čistý zisk se snížil o 11 procent na 8,33 milionu korun. Výstav ale pivovar v době poklesu celého pivního trhu v tuzemsku o osm procent naopak zvýšil o dvě procenta na 85 tisíc hektolitrů.

„Meziroční pokles tržeb o osm milionů korun byl způsoben především poklesem tržeb za zboží, tedy nealko nápojů. Samozřejmě, že úměrně tržbám poklesly i náklady na nákup tohoto zboží. Tato skutečnost se také projevila na mírném poklesu zisku mezi roky 2010 a 2009,“ řekla deníku E15 ekonomka pivovaru Jan Ambrožová.

Na distribučních centrech pivovaru ale pokles prodejů nealka kompenzovala firma vyšším výstavem piva „S ohledem na celorepublikový pokles spotřeby piva v roce 2010 je nárůst výstavu o dvě procenta docela slušný výsledek,“ podotkla.

Zdroj: Zprávy E15.cz | Autor: Dušan Kütner

Martin Šourek (34), dosavadní manažer právních služeb společnosti Plzeňský Prazdroj, a.s., a člen představenstva SABMiller Brands Europe a.s. se stal vedoucím právníkem SABMiller Europe, vlastníka Plzeňského Prazdroje.

V pozici vedoucího právníka SABMiller Europe bude Martin Šourek řídit právní oddělení 11 zemí Evropy a bude podřízen finančnímu řediteli SABMiller pro Evropu, Jamesi Wilsonovi a z odborného hlediska bude úzce spolupracovat s ředitelem právních služeb pro celou společnost SABMiller, Stephenem Shapirem.

Do Plzeňského Prazdroje nastoupil Martin Šourek před osmi lety po předchozí advokátní praxi. V roce 2006 se stal manažerem právních služeb Plzeňského Prazdroje a aktivně se podílel na práci finančního úseku i celoevropského úseku právních služeb.

Martin Šourek bude mít i nadále kancelář v České republice, ačkoliv jeho nová role si vyžádá časté zahraniční služební cesty po celém regionu. Novou pozici přebírá s okamžitou platností, nicméně až do kompletního předání agendy svému nástupci, který bude včas oznámen, bude i nadále vykonávat část předchozích povinností v rámci České republiky. Zároveň zůstává členem dozorčí rady společnosti Plzeňský Prazdroj, a.s.

Martin Šourek pochází z Plzně, absolvoval právnickou fakultu Západočeské Univerzity v Plzni. Je ženatý a má dvě děti. Hovoří anglicky, německy a rusky. Ve volném čase se nejraději věnuje rodině, golfu a nohejbalu, k jeho zájmům patří samozřejmě plzeňské pivo a astronomie.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Lucemburský soudní dvůr dnes zrušil klíčové části předchozího rozsudku ve prospěch Budějovického Budvaru ve vleklém sporu s americkým Anheuser-Busch o registraci známky "Bud". Unijní rozsudek tehdy znemožnil americkému pivovaru značku registrovat mimo jiné i pro pivo v celé Evropské unii. Ovšem podle dnešního verdiktu nejvyššího soudu v evropské sedmadvacítce tehdy soud udělal několik zásadních chyb, které celý spor prakticky vrací na startovací čáru a do rukou soudu nižší instance.

K soudní při mezi Budějovickým Budvarem a společností Anheuser-Busch v tomto případě došlo už v roce 1996. V tomto roce a v následujících čtyřech letech Američané požádali Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) o zápis označení "Bud" jako ochranné známky pro pivo a další výrobky v celé Evropské unii. OHIM jejich žádosti vyhověl, ale český pivovar proti tomuto rozhodnutí podal hned několik námitek, které se staly i základem budoucího soudního sporu.

Budějovický Budvar má "Bud" zaregistrovaný ve Francii, Itálii a Portugalsku

Podle námitek Budějovického Budvaru nemůže harmonizační úřad registrovat označení "Bud", protože je již chráněno ve Francii, Itálii a Portugalsku na základě takzvané Lisabonské dohody a v Rakousku na základě dvoustranných smluv uzavřených mezi Rakouskem a bývalou Československou socialistickou republikou. S touto obranou nakonec český podnik uspěl i u soudu v Lucemburku, který mu dal zapravdu a zrušil rozhodnutí registračního úřadu.

Nakonec ale Anheuser-Busch celý spor nevzdal a znovu jej rozporoval u Soudního dvora EU, tedy nejvyššího soudu v unii. Ten mu dnes přitom dal částečně zapravdu a v předchozím rozsudku nalezl celkem tři vady, z nichž pro vývoj sporu mezi Budvarem a americkým pivovarem může mít význam především první vada. Soud uvedl, že na rozdíl od prvního rozsudku nestačí k prokázání toho, že označení "Bud" není pouze místní, pouhá ochrana tohoto označení v několika státech. Soudní dvůr EU tak v podstatě odmítl hlavní argument Budějovického Budvaru.

Soudní dvůr EU v Lucemburku

"Soudní dvůr v tomto ohledu podotýká, že i když je zeměpisný rozsah ochrany dotčeného označení větší než místní, může tato ochrana bránit zápisu ochranné známky Společenství (EU) pouze tehdy, když je označení skutečně užíváno dostatečně významným způsobem v obchodním styku v podstatné části území, kde je chráněno."

Soudce našel v konečném rozsudku i další dvě chyby, které jsou podle něj pro vývoj případu natolik zásadní, že se celý spor musí opět vrátit k předchozí instanci: "Vzhledem k tomu, že stav sporu nedovoluje, aby Soudní dvůr vydal sám konečné rozhodnutí, vrací věc zpět Tribunálu (první instanci soudu v Lucemburku) k novému rozhodnutí."

Celý článek a videokomentář naleznete zde...

Zdroj: ČT24.cz

Posezení v proslulém minipivovaru vzbuzuje chvílemi chutě a vzápětí budí noční můry.

Ač v Praze nacházíme přes tucet minipivovarů, do obecného povědomí lidu pražského se jich probilo jen několik. Vedle Pivovarského domu či hostince U Fleků mezi ně patří také pivovar U Medvídků nedaleko Národní třídy. V budově se nachází také známá pivnice, hotel, pivní obchůdek či pivní bar.

Pivnice nabízí především piva českobudějovické provenience, vybrali jsme si však posezení přímo v prostorách, kde rodí „medvídkovské“ pivo. Do pivovaru se dostanete nejsnáze pasáží paláce Metro, kde je umístěn vskutku decentní vícebarevný neonový poutač.

Cesta je krkolomná, z pasáže totiž projdete chodbou kolem zátiší s mopem a kbelíkem nikoli do lokálu, ale k pivnímu suvenýr shopu. Pořídíte zde takřka vše, trička „Kozel“, zástěry „Staropramen“ či lahve od všemožných výrobců, malých i největších. Přidat beranice s rudými hvězdami a trička s Che Guevarou, obchod by byl k nerozeznání od turistických krámků v Karlově ulici. Tak nějak očekávaná opozice minipivovarů vůči velkovýrobcům dostává U Medvídků těžce na frak, snad to může být zajímavé jen pro zahraniční sběratele.

Znuděná obsluha obchůdku neskrývala překvapení, že v časném odpoledni hledáme vstup do pivovaru. Poslala nás po schodech do lokálu (nekuřáckého), ve kterém jsme si kromě našich milovaných měděných kádí všimli též dubových sudů. V nich kvasí a dokváší se místní polotmavé pivo Oldgott, jak jsme seznali z informačních letáků rozložených po stolech.

Překvapený vrchní a překvapivý Oldgott

Hostinec byl dokonale prázdný, a museli jsme se tudíž optat lelkujícího vrchního, zda nás obšťastní trochou piva a nějakou tou pochutinou. Odpověděl pozitivně, hned jsme si tedy objednali tři kousky proslulého místního Oldgottu. Během překvapivě dlouhého čekání jsme měli možnost obdivovat technologické „útroby“ pivovaru, kde ve světle průmyslové svítilny protéká pivo skrz zelené hadičky. Takřka dojemně působila polička s nářadím a čisticími prostředky. Pak nám již vrchní, jenž se podle všeho ještě nevzpamatoval z šokující skutečnosti, že má v podniku hosty, přinesl místní chloubu, za níž si účtují plných padesát korun za půllitr.

Ač oceňujeme, že U Medvídků oprášili dávno zapomenuté techniky výroby piva, jako štokové chlazení, užívání otevřených kvasných kádí či dřevěných ležáckých sudů, přiznejme, že polotmavý ležák Oldgott nám prostě nechutnal. Ani hustá pěna a pěkná sklenice nezastřely pocit kyselé chuti. Podotýkáme, že se neřadíme mezi tradicionalisty, kteří za jediné správné pivo uznávají plzeňský ležák, ale popravdě nám dělalo potíž dostat do sebe celý půllitr.

Rekordní a nákladné

Obvykle by předkrmy měly tvořit jakýsi chuťový polštář, který krásně doplní chuť piva. V tomto případě jsme doufali, že pokrmy chuť Oldgottu přebijí. Pražská šunka od kosti přistála na stole na prkénku, velkorysou porci doplňoval dostatek křenu, másla a kyselých okurek. Nebylo co vytknout. Podobně nás uspokojila i tlačenka, z níž čněly velké kousky masa. V kuchyni k ní přiložili několik snítek cibule a naštěstí ji nezalili hektolitry octa, jak velí jeden typický hospodský nešvar. Záplava octa má většinou za úkol zamaskovat jakoukoli chuť či pachuť.

Za poslední předkrm jsme zvolili vuřty na pivu Oldgott, pokrm v pivovarských hospodách takřka obligátní. Kromě listu salátu, jehož přiložení k pokrmu nám nedává pražádný smysl ani s časovým odstupem, nám zachutnaly. Na rozdíl od jiných podniků bylo uzenek dost, stejně tak sósu zbylo právě na vytření talíře chlebem. Naše obavy z překyselení se nenaplnily, doufáme, že nikoli proto, že Oldgott při přípravě vůbec použit nebyl.

Světlý nefiltrovaný a nepasterovaný ležák stál za to, kromě úžasně husté pěny nabídl i lahodnou chuť, fenomenální říz a opravdu výraznou hořkost

Liknavý vrchní se k našemu stolku odvážil zřídkakdy, zato jeho mladší kolega se činil. Zatímco jsme totiž zkoumali přednosti místních předkrmů, donesl k našemu úžasu spolu se světlým pivem i hlavní chody. Uvažovali jsme, že je pošleme ještě na chvilku odpočívat kamsi do konvektomatu, nakonec jsme raději urychleně dojedli předkrmy. Nově donesené pivo nám přišlo k duhu, alespoň bylo přeplněná hrdla čím prolévat. Světlý nefiltrovaný a nepasterovaný ležák stál za to, kromě úžasně husté pěny nabídl i lahodnou chuť, fenomenální říz a opravdu výraznou hořkost, dosažené dvojitým chmelením. Jeho název 1466 je odvozen od roku založení pivovaru a udává též stupňovitost – 14,66°.

Vedle světlého a polotmavého je v nabídce též pivo dosti drahé. Jestliže už padesát korun za Oldgott je značná suma, za lahvičku piva X-BEER 33, údajně nejsilnějšího tradičně vyráběného piva na světě s téměř třinácti procenty alkoholu, žádá podnik 122 korun. Mimochodem, vůbec nejsilnější pivo na světě Tactical nuclear penguin bylo uvařeno ve Skotsku, ale metodou kdy vyššího obsahu alkoholu se dosahuje vymražením vody.

Mezi sněním a realitou

Co se hlavních chodů týče, nejprve budeme chválit. Pečené kančí na česneku se špenátem považujeme za jedno z podařenějších jídel, které jsme za naší pouti ochutnali. Maso se takřka rozpadalo na jazyku, omáčka byla chutná a dobře mastná. Špenát sice nevypadal nejvábněji, nicméně chutí to bohatě vynahradil. Bramborový knedlík bohužel zklamal, zakoupen byl zřejmě hned naproti „v Máji“. A jelikož námi objednaný guláš doplňoval též prefabrikovaný knedlík houskový, připadáme si už jako poutníci hledající ztracenou archu. Kéž naše cesta za domácím knedlíkem co nevidět skončí a budeme moci na homogenní prefabrikáty vzpomínat jen jako na hodně ošklivé halucinace. Konec snění, zpět se do reality.

Z guláše sice spíše než dokonalé kousky kližky trčely lehce ohřáté cibulové proužky, jejichž délka mnohonásobně převyšovala obvod běžné cibule, za omáčku nicméně kuchař zaslouží uznání. Ale proč se guláš jmenoval „Budvar“? Pokud se připravuje s použitím stejnojmenného piva, pak se naskýtá otázka, proč pivovar nepoužije výrobek vlastní?

Vše zalévala omáčka, jejíž agresivní sladce citrusová chuť ostatní složky pokrmu dokonale přebila

Nyní však opusťme i snesitelnou realitu a vzhůru do prostředí nejtemnějších nočních můr. Kachna s pomerančovou omáčkou a bramborovými tolárky nás zlákala díky hezké fotografii v jídelním lístku. Dle webových stránek dokonce tento pokrm doporučuje i sám šéfkuchař Eduard Kolda. Těch dvě stě padesát korun nechť vezme čert, chtěli jsme si pochutnat. Výsledek byl opravdu tristní. Chutných tolárků, tedy opečených bramborových plátků, bylo snad až příliš, pokrývaly takřka polovinu talíře. V koutku se krčila obligátní obloha a ve vedlejší roli se ocitla i kachní prsa. Nakrájeli je však příliš natenko, kůže zůstala nedobře tučná a maso samo bylo tuhé a suché. Vše pak zalévala omáčka, jejíž agresivní sladce citrusová chuť ostatní složky pokrmu dokonale přebila. Bylo nám bohužel líto nechat větší část porcí na talíři, a tak jeden z autorů protrpěl celý večer s žaludečními obtížemi.

Hořké pivo naštěstí odporně sladkou chuť omáčky neutralizovalo, takže jsme odcházeli domů aspoň bez pachuti v ústech, zato s útratou lehce přes tisíc korun. Jak velká byla naše očekávání, tak velké byly taktéž výdaje. Za tu cenu však musíme považovat výkony zejména kuchyně a obsluhy za dosti nevyrovnané. A vůbec už nefandíme managementu, který nasadil tak vysoké ceny piva i některých jídel. Padesát korun za půllitr je možná fajn na ochutnání, ale nebudí chuť se pravidelně, či jen občas vracet.

U Medvídků

www.umedvidku.cz

Praha 1, Na Perštýně 7

tel. 224 211 916

Výběr piv

Oldgott 13° polotmavý - 50,- Kč (0,5l)

1466 14,66° světlý - 50,- Kč (0,5l)

X-BEER 33° - 122,- Kč (0,33 lahev)

Výběr jídel

Topinky s roastbeefem a tatarskou omáčkou - 88,- Kč

Domácí tlačenka s octem - 58,- Kč

Cibulačka - 35,- Kč

Bažantí stehýnka na divoko - 222,- Kč

Vepřová plec po selsku se zelím a knedlíkem - 129,- Kč

Uzená krkovička s lepenicí - 115,- Kč

Plněná vepřová panenka s kroketami a žampiony - 270,- Kč

Karlštejnský jablečný závin - 40,- Kč

Zdroj: Česká pozice.cz

Slovenské združenie výrobcov piva a sladu pripustilo, že ak rezort financií nezmení svoj názor na zvýšenie spotrebnej dane z piva, zvážia aj nepopulárne kroky z minulosti, akými boli petície a protesty.

Slovenské združenie výrobcov piva a sladu podľa jeho výkonného riaditeľa Romana Šustáka nerozumie, prečo sa ministerstvo financií opätovne vrátilo k myšlienke zvýšenia spotrebnej dane z piva. Združenie si uvedomuje, že štátu chýbajú peniaze, no podľa Šustáka treba hľadať komplexné riešenie. „Cena piva už teraz rastie, keďže cena jačmeňa, ako kľúčovej komodity, stúpla vlani o 40 %. Ak sa k tomu pridá aj zvýšenie spotrebnej dane zo strany štátu, pivovarníkov to výrazne zaťaží,“ uviedol pre agentúru SITA Šusták.

Ministerstvo financií v návrhu východísk rozpočtu verejnej správy na roky 2012 až 2014 opätovne oprášilo myšlienku zvýšenia spotrebnej dane z piva, ktoré by do štátneho rozpočtu mali v nasledujúcich troch rokoch priniesť celkovo takmer 37 mil. eur. Rezort uvažuje o zvýšení sadzieb na približne rovnakej úrovni, ako vlani, keď chcela vláda zvýšiť spotrebnú daň pri malých pivovaroch o 22 % a pri veľkých o 27 %. Tento návrh však parlamentom neprešiel, keď sa hlasovania zdržali štyria poslanci KDH.

Slovenské združenie výrobcov piva a sladu taktiež očakáva, že k ohlasovanému zvyšovaniu spotrebných daní ešte prebehne diskusia. „Určite chceme rokovať. Už teraz však musím povedať, že nie sme nadšení. Z nášho hľadiska nevidím veľký priestor na kompromis,“ upresnil Šusták. Podľa neho je navyše otázna aj výška sadzieb, keďže podľa prepočtov združenia by muselo ministerstvo zvýšiť spotrebnú daň o 17 až 18 %, aby v budúcom roku získalo do štátneho rozpočtu avizovaných 8,2 mil. eur. Pripustil taktiež, že ak rezort financií nezmení svoj názor, zvážia aj nepopulárne kroky z minulosti, akými boli petície a protesty.

Slovensko by podľa Šustáka nemalo ísť cestou zvyšovania daní, keďže to so sebou prináša zníženie spotreby a celkový prepad príjmov do rozpočtu. Ako príklad uviedol radikálne zvýšenie spotrebnej dane z roku 2003, ktoré spôsobilo prudký prepad spotreby. „Spotrebná daň na pivo je na Slovensku 2,5-krát vyššia ako minimálna sadzba v EÚ. Aj v porovnaní s Českou republikou je takmer dvojnásobne vyššia, a to sme v roku 1989 začínali na rovnakej úrovni,“ dodal Šusták.

Zdroj: O peniazoch Zoznam.sk | SITA