Startovní listina The Open byla letos opět bez českého zástupce, přesto byla Česká republika na nejslavnějším a nejprestižnějším golfovém turnaji světa důstojně reprezentována: partnerem a oficiálním pivem turnaje je již potřetí ležák Pilsner Urquell. Hráči i návštěvníci turnaje vypili 74.175 pint (1 pinta = 0,5683 litru) a 200 školených výčepních v areálu Royal St George’s mělo od 10. do 17. července plné ruce práce.

The Open Championship patří mezi 10 nejvýznamnějších sportovních událostí roku. Ročně na něj zavítá zhruba 200 tisíc návštěvníků a přes 500 milionů jej sleduje na televizních obrazovkách. Spojení s golfem přitom patří k nejvýznamnějším marketingovým aktivitám značky Pilsner Urquell. „Partnerem The Open, nejprestižnějšího golfového turnaje světa, jsme již třetím rokem a smlouvu jsme uzavřeli do roku 2013. Je pro nás ctí, že se spojily dvě legendy. The Open, který loni oslavil 150 let trvání, a piva Pilsner Urquell, které dělá radost svým příznivcům již téměř 170 let,“ dodává Dalibor Vainer, marketingový manažer Plzeňského Prazdroje.

S ohledem na očekávanou vysokou návštěvnost a příznivé počasí se zástupci značky na britském trhu pečlivě připravili. Expert Plzeňského Prazdroje osobně od loňského prosince vyškolil 200 výčepních ve správném čepování i znalosti tradice a zrodu plzeňského ležáku. Sudy s pivem vyjely z pivovaru jen pár dní před turnajem a byly uloženy v centrálním chlazeném skladu, odkud se podle aktuální potřeby rozvážely do čtyř veřejných barů a řady VIP občerstvoven po celém areálu v Royal St George’s v Sandwichi v hrabství Kent.

Celkově se značce Pilsner Urquell ve Velké Británii daří, za rok 2010 zde stouply prodeje o 37 %. Británie se tak stala pátým nejvýznamnějším exportním trhem plzeňského ležáku.

Přímo na místě spojení legendárního turnaje a legendárního piva propagoval plzeňský ležák Bernard Gallacher, čestný ambasador Pilsner Urquell a britská golfová legenda. Bernard Gallacher zvítězil 13x na hlavních golfových turnajích v Evropě a 8x v mimoevropských zemích, několikrát se objevil na soutěžích World Cup a Ryder Cup.

Letošním ročníkem vstoupil The Open Championship do čtvrté padesátky své historie, poprvé se hrál v roce 1860 na hřišti v St Andrews. Pilsner Urquell si jako partner turnaje mohl zapůjčit a přivézt do ČR pohár Claret Jug, prestižní cenu udílenou vítězům The Open. Díky tomu si jej v květnu mohli čeští příznivci golfu prohlédnout v Golf Resortech Karlštejn, Dýšina a Beroun a také v Návštěvnickém centru Plzeňského Prazdroje. Cena poháru je prakticky nevyčíslitelná a po České republice se pohyboval výhradně v doprovodu strážců.

Pilsner Urquell je partnerem golfu od roku 2001. V Česku se spojuje především s Pilsner Urquell Czech PGA Tour a nejvýznamnějšími golfovými hřišti. Pro rok 2011 je opět domluvena spolupráce s Casa Serena Open, podnikem hraným na Roztěži v rámci seniorské European PGA. Značka Pilsner Urquell je rovněž partnerem dalších mezinárodně významných golfových událostí ať už v Evropě, nebo Jihoafrické republice.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

http://www.prazdroj.cz/cz/pro-media/aktualne/998%22%3ENa

V sobotu 25. června 2011 se v areálu letního kina Heulos v Jihlavě uskutečnil první ročník festivalu minipivovarů s názvem Jihlavské pivní pábení. Organizátorem a iniciátorem myšlenky bylo občanské sdružení Jihlavský cech právovárečníků a vinárníků. Festival se stal součástí kulturního pásma HAVÍŘENÍ 2011, které bylo podpořeno ze strany statutárního města Jihlava a společně s Havířským průvodem a Koncertem bez hranic přineslo nabitý kulturní program na celý víkend.

Slavnostního zahájení Jihlavského pivního pábení se ujal čestný host a kmotr festivalu - významný podnikatel a znalec českého piva - Tomio Okamura. Ve svém projevu mimo jiné hovořil o tom, že zvuk českého piva v celosvětovém měřítku upadá a to je velká škoda. Proto oceňuje nárůst počtu menších pivovarů a kvalitních piv v posledních letech. Okamura míní, že je třeba maximálně podporovat menší pivovary: „Propagace českého piva je roztříštěná na jednotlivé zájmové skupiny, nedaří se táhnout za jeden provaz. Výsledkem je to, že značka českého piva ve světě slábne…“.

Tomio Okamura zmínil, že nejen v podnikání, ale také v degustování piva rád experimentuje. Na Jihlavském pivním pábení ochutnal 12° pšeničný speciál z Radničního pivovaru. Kromě jiného si pro festivalové publikum sepsal několik vtipných postřehů s pivní tématikou a závěrečným pivovarským pozdravem „Dej Bůh štěstí“ otevřel odpoledne k radostnému degustování českého národního nápoje.

Festivalu se nakonec zúčastnilo 11 stánků a na čepu byla necelá padesátka druhů piv. Zastoupeny byly klasické ležáky světlé a polotmavé a samozřejmě nechyběly oblíbené speciály. Kromě vyhledávané pšenice nebo piva anglického původu IPA (Indian Pale Ale) se hojně popíjela piva ovocná. V nabídce bylo hned několik příchutí od mandarinkové přes pomerančovou či višňovou až po malinovou. Degustovaly se i takové raritky, jako Puškvorcový letní speciál nebo Pšeničný ležák s limetkou.

Festivalu se zúčastnily minipivovary: Jelínkova vila hotel - pivovar - Velké Meziříčí; Domácí pivovárek Velký Rybník; Pivovarský Dvůr Chýně; Hotel a pivovar Belveder - Železná Ruda; Minipivovar Černý orel – Kroměříž; Pivovar Kozlíček - Horní Dubenky; Pivovar Padochov; Minipivovar Pacov; Svaz pivních turistů Jihlava; K Brewery; Jihlavský radniční právovárečný pivovar

Výhercem soutěže o nejlepší pivo Jihlavského pivního pábení v kategorii světlý ležák se stal pro místní dobře známý Pivovar Kozlíček - Horní Dubenky s pivem Javořický ležák světlý. V kategorii speciál a ostatní piva se na prvním místě umístil Rodinný minipivovar Pacov s pivem Ochucené pivo mandarinkové.

Na závěr došlo také ke slosování anketních lístků a výherci si odnesli zajímavé pivní ceny: půllitr s logem Jihlavského pivního pábení, festivalové tričko s nápisem „In vino veritas, in pivo taky“ a nejhodnotnější cenou byl 10l soudek piva z Radničního pivovaru Jihlava.

I přes úvodní dešťovou přeháňku se nakonec festivalu minipivovarů a Koncertu bez hranic zúčastnil hojný počet lidí a množství degustovaných piv se pohyboval na hranici 7.000 piv.

Skvělé atmosféře přispěly svým koncertem kapely Honzíkova cesta z Jihlavy a Hromosvod v čele s Ondřejem Fenclem. Celou akcí nás provázel zkušený bavič a moderátor Radek Tulis, který do svého projevu zapojil i samotné sládky z pivovarů, aby přestavili svůj um a řemeslo.

V druhé části už probíhal festival minipivovarů souběžně s Koncertem bez hranic, jehož organizátorem byla tradičně AlternativaPro. Za doprovodu vynikajících kapel Luboš Pospíšil a 5P, Dan Bárta & Dara Rolins & Illustratosphere nebo temperamentní La Troba Kung-Fú a dalších se festival příjemně nesl až do pozdních nočních hodin.

Zdroj: Tisková zpráva Jihlavského cechu právovárečníků a vinárníků

Sto šedesát pivních píp na jednom místě. Sen pivaře? Kdepak. To Svijanské slavnosti vzdaly hold národnímu nápoji. Letos už po dvaadvacáté. A s účastí 16 tisíc lidí.

Je sobotní dopoledne. Krátce před dvanáctou. Už za hodinu vypuknou ve Svijanském Újezdě tradiční pivní slavnosti. Přijíždím k areálu s úmyslem prohlédnout si poslední přípravy dřív, než to vypukne. Pozdě. Svijanské slavnosti začaly. Bez velkých oficialit a beze mě.

Parkoviště se pomalu plní. Na jedno mě hned navigují příjemní chlapíci. S přehledem korigují dopravu i o pár hodin později, kdy příjezdové cesty začínají houstnout. „Vejdou se sem všichni, už to známe,“ smějí se a vtipkují, přestože je na rozpáleném parkovišti čeká celodenní služba a hlavně noční exodus poté, co úderem druhé starosta ukončí letošní ročník. U branky mě míjí třicátník s visačkou pivního výcvikového tábora. „Jen vstal, požil a hned ožil,“ prozradí tajné heslo pivního bratrstva. Pohoda je všudypřítomná. Už chápu, co sem lidi tolik táhne.

Z okolí sem zamířili auty, na kolech i pěšky. Z Liberce a Turnova vypravili dokonce autobusy a směrem od Tanvaldu celý pivní vlak. Jenže zvuk a hlavně chuť Svijan jsou známy i za hranicemi. Hned u prvního stánku stojí tři mladí cizinci. V ruce kelímek, v očích blaženost. Hlava jim jde kolem z nabídky jednotlivých stánků, a to ještě nevědí o letošním hitu – pivní zmrzlině.

„Nejvíc asi půjde Svijanský máz,“ pozoruje od pípy naše rozpaky Radka Třmínková, jedna z mnoha šikovných brigádníků. „Ale hodně se pije i pšeničné pivo Weizen bier, to je loňská novinka. Někteří jdou rovnou po svém oblíbeném, jiní poctivě zkoušejí jedno po druhém,“ směje se. Mě odhadne na Kněžnu. Černé, karamelově sladké pivo. Namísto toho se ubírám ke stánku, kde čepují nealko. Mám pocit, že dotazy, kde že ho točí, vzbuzuji lehké opovržení .

Pivo pro vozky

„Žádné kšefty?“ ptám se, když dorazím ke stánku se svijanským Vozkou. „Ale kdepak, řidičů je tu hodně,“ směje se Jiří Doležal a už ho točí.

S kelímkem a pocitem, že jsem promarnila předchozích 21 ročníků, se vydávám do zadní části areálu. Odpoledne to tam rozbalí Svijanka a také dixielandové kapely z Liberce. V bazénu se místo lahváčů chladí naháči. S trochou nezastíraných obav je pozoruje posádka záchranky.

„Přiznám se, že ten bazén tu moc ráda nevidím, No, zatím je to pohoda, uvidíme co s večerem, snad nedojde na facky,“ netají se lékařka posádky Lucie Langová. Na Svijanských slavnostech má stejně jako já premiéru. Na její slova naštěstí nedošlo. Během dne sice měly se sestrou Jitkou Bryksovou plné ruce práce, ale šlo spíš o naraženiny, odřeniny, lehce zmožené alkoholem. Ani bazén, který vzbuzoval odpoledne její obavy, se nestal hrozbou. „Pořád tam hlídal někdo z organizátorů, měli to tu skvěle zajištěné,“ zhodnotila lékařka na druhý den.

„Byl jsem tu s kamarády před pěti lety, letos jsem přijel sám, trochu z nostalgie,“ prozrazuje mi u jednoho ze stánků Josef Truhlář. Je z Tanvaldu a sám se tu rozhodně necítil. Mezi tolika pohodáři to snad ani nešlo. „Byl jsem už zvědavý, pořád o tom jen čtu. Navíc, kde dneska uslyšíte na živo Petra Spáleného nebo Dalibora Jandu?“ přidává se další návštěvník. Oslovuji starší pár s batůžky. Vypadají spíš jak turisté než pivaři. „Ale my jsme turisté,“ směje se dvojice z Mladé Boleslavi. Na slavnosti je zlákala nedávná exkurze pivovaru. A také Kvasničák.

Brazilci říkají, že lidé k životu potřebují málo... Zdraví, jídlo a trochu radosti. Ve Svijanech jí bylo svrchovaně. A nejen mezi pijáky dobrého piva.

Zdroj: Liberecký deník | Autorka: Jana Švecová | Foto: Jan Škvára

http://liberecky.denik.cz/zpravy_region/svijanske-pivo-proste-tahne20110717.html

Stejně jako každoročně, tak i letos se v Nýdku na náměstí sešli vyznavači zlatavého moku. Konal se zde 12. ročník festivalu Bierfest 2011. O úvodní rozjezd se postarala kapela Bystřičanka společně s moderátorem Romanem Pastorkem.

Návštěvníci měli možnost si vybrat z několika druhů piv a ochutnávali místní lahůdky. K domácím koláčům a plackám se škvarkama nechyběl ani šedesátikilový čuník, rožnící se nad ohněm. „Nakládali jsme jej dva dny. Přiložili jsme k němu žampiony, uzené a další specialitky,“ informoval místní gorol a hasič Milan Raszka.

Pracovně si festival užívala také osmnáctiletá Petra Roiková z Třince. „Já mám letos premiéru, zažiji Bierfest poprvé. Jen z doslechu vím, že jak se k nám večer nahrnou všichni lidé, bude to obrovský frmol. Pivo a půlky potečou proudem,“ usmívala se servírka z restaurace Veranda pod Čantoryjí.

„Počasí nám vyšlo a teď se jen ukáže, zda jsme přípravu zvládli nebo podcenili. Každý začátek je těžký a s touto akcí dohromady to bude pro nás takový křest,“ prozradila s odhodláním nová majitelka podniku Ivona Mitrengová.

Náměstí se s přibývajícím časem plnilo, lidé se bavili. Z obce Dobrá se přijel podívat také Tomáš Vojtovič s manželkou. „Jsme tady po třetí. Líbí se nám tady to prostředí, ochutnávka piv a případně hudba, když je dobrá. Všiml jsem si však, že oproti minulých ročníků je výběr piva poněkud chudší,“ řekl s jistým zklamáním.

Komu to však nikterak nevadilo, byl pan Stanislaw, který zde zavítal z Polska. „Přivedl mě sem můj český kolega. Mám rád dechovku, piva je zde pro každého, moc se mi zde líbí,“ uvedl zahraniční návštěvník.

Na pódiu se postupně střídaly kapely Ferband, S.T.K. a Europe revival Czech. Jen avízovaný Vítězslav Vávra na své vystoupení nedorazil.

Televizní a rádiový moderátor Roman Pastorek, který je znám také díky dětskému pořadu Bludiště prozradil, že se mu zde zamlouvá především úžasná atmosféřa. „K moderování na tomto pivním festivalu mě dostal kamarád Jirka, se kterým spolupracuji i na jiných akcích. Říkal mi – přijeď do Nýdku, je tu bezvadná věc. Jsem tady již potřetí a doufám, že ne naposled,“ usmál se Pastorek.

S nápadem uskutečnit takovou akci přišel Milan Suzska společně s kamarády. „Kdysi jsem měl hospodu U Kohouta, a další dva kamarádi Myslivnu a U Zlatého Bažanta. Dali jsme hlavy dohromady a první ročník jsme uspořádali přímo mezi těmi hospodami. Jednalo se o takovou spontánní akci a myslím, že asi nejpěknější,“ zhodnotil pořadatel.

Dnes je Bierfest obří záležitostí, kterou pořádá obec a na které se běžně baví tisíce lidí. Na letošním ročníku bylo prodáno 1400 vstupenek, vypilo se 70 sudů piva a tančilo se do tří hodin do rána.

„Festival se obešel bez jakéhokoliv průšvih. Jediný, kdo s námi vypekl, byl Vítězslav Vávra, který nepřijel. Jeho manažer nám jen telefonicky sdělil, že údajně leží v nemocnici po operaci kolene. I tak to byla skvělá akce, prostě bomba! Ještě sklidíme pár plotů a půjdeme konečně do postele,“ sdělil Deníku v neděli ráno Milan Suzska.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Frýdeckomístecký a třinecký deník | Autorka: Ladislava Vavrošová

http://fm.denik.cz/zpravy_region/20110717nydek.html

Kruhové tácky pod orosený půllitr či sklenici piva sice ve sbírce Vladimíra Linharta převažují, ale sběratel, člen pražského Klubu sběratelů pivních suvenýrů a Klubu si pochvaluje, že nová doba přináší i do této oblasti propagace nové tvary a materiály.

Už koncem 19. století, kdy pivní tácky v Německu vznikly, se na nich začaly objevovat názvy a obrázky pivovarů. Dokonce prý zpočátku neměly chránit ubrus před stékající pěnou, ale obsah půllitru před dotěrným hmyzem.

„Je to tak,“ potvrzuje sběratel, který vlastní přes 40 tisíc pivních tácků. „Zatímco movitější lidé pili pivo ze sklenic opatřených stříbrnými nebo cínovými poklopy, běžní konzumenti ze džbánků, zvaných Krϋgel, tedy ,bez deklu´. Často je pili v přírodě, a proto nádobu zakrývali tehdy běžně používanými plstěnými podložkami. Ostatně v Bavorsku si pivní tácky dodnes podržely název Bierfilz − plst na pivo,“ vysvětluje sběratel. „První opravdický tácek standardizovaného průměru 107 milimetrů stvořil z dřevěné plsti drážďanský výrobce papíru Robert Sputh roku 1880.“

Vladimír Linhart se své zálibě v pivních suvenýrech věnuje bezmála půl století a za tu dobu nasbíral takové množství vědomostí, že by vydaly na knihu. Svůj první pivní tácek však získal ještě o deset let dříve na Slapech v hotelu Nová Rabyně. Když ve svých dvaceti letech zcela propadl sběratelské vášni, měl jich už asi šedesát.

Pivní tácky sbírá bez omezení: tuzemské i zahraniční, historické i současné, pivovarské i ostatní, mezi něž patří tácky restaurací a hotelů, různých organizací a firem, sportovních jednot, nákupních středisek a další.

Oblíbená oblast: pivovary mezi Kladnem a Berounem

Nejvíc si cení tácků z první republiky, pak těch z exotických zemí bez pivovarských tradic, a to zvláště z Jižní Ameriky.

Má rád tácky pivovarské, jejichž námět je vázán k určitému pivovaru, zejména k těm v oblasti mezi Kladnem a Berounem, v níž leží jeho chatička. Právě tam jsme se sešli. Přivezl s sebou oblíbené kousky a sestavy ze své sbírky a také zhruba třicet tácků, které koupil dopoledne na sběratelské burze v dejvické menze ČVUT.

Na burze se dnes totiž tácky a další pivní suvenýry většinou nemění, ale nakupují. A jsou bohužel lidé, kteří se snaží na tomto obchodu jen bohatnout. Nesbírají, ale seženou v pivovarech nebo přímo v tiskárnách celkem zajímavé předměty a nabízejí je za několikanásobnou cenu.

„Já jsem ochoten, když se mi tácek nebo kalendářík opravdu líbí, zaplatit i více korun, než je běžný standard. Všechno ale má také svoji mez. Žádný sběratel nikdy nemůže mít všechno, mým motivem je spíš radost z dobrého úlovku,“ vysvětluje pan Vladimír.

Je už několik let v penzi, ale při tom dál pokračuje ve své původní profesi − zpracovává rozpočty staveb. Bez tohoto výdělku by si prý své hobby nemohl dovolit.

Od tácků k hospůdce

Navíc nesbírá jen tácky, ale také pěkné pivní kalendáříky (má jich na dva tisíce), které rovněž vznikají kvůli propagačním účelům, malé i větší pivní plechovky a další sběratelské předměty. Ty má uskladněné ve svém malém muzeu nedaleko chaty.

Pro přátele tam provozuje i pivní hospůdku, ve které pochopitelně nechybí pípa a menší posezení pro případ nepříznivého počasí. Když vysvitne slunko, je k dispozici dlouhý stůl před muzeem. Právě tam jsem měla možnost obdivovat ukázky sbírky pana Linharta a také exponáty jeho ženy Aničky.

Sběratelství v rodině

Když manžel příliš často mizel za svými koníčky, našla také Anička Linhartová zalíbení ve sběratelství. Nejdřív umělecké a zeměpisné pohlednice, ale teď ji víc zajímají svaté obrázky. V jejích albech jsou v průhledných chlopních uspořádány podle motivu, materiálu, stáří i dalších kritérií. Obě její sbírky dosáhly úctyhodného počtu 10 000 kusů.

A protože jablko často nepadne daleko od stromu, syn Vláďa se může pochlubit sbírkou pivních sklenic.

Rodinnému koníčku podlehla i maminka pana Linharta. Zvolila malé nálepky, jimiž je opatřeno zejména dovážené ovoce. Nemá velký byt, a tak jistě odhadnete, proč sbírá právě tento artikl.

Přepočet radosti

„Jsou sběratelé, kteří se snaží nashromáždit co nejvíce předmětů. To není můj případ. I když mě těší, že v krabicích, označených podle zemí původu, abecedně podle měst a pivovarů v nich i v dalších odděleních přibývají nové kruhové, oválné, čtvercové, obdélníkové, kartonové, korkové, dřevěné, plastové nebo i plechové tácky, pro mě je nejdůležitější radost ze sbírání,“ přiznává Vladimír Linhart.

„Baví mě třeba zjišťovat, že:

lze-li na jeden metr čtvereční vyskládat stovku pivních tácků, moje celá sbírka by zakryla 400 metrů čtverečních.

Kdybych tácky skládal na sebe, vytvořil bych 122 metrů vysoký komín, protože do jednoho metru se jich při síle 3 milimetry vejde 330.

Je hezké představovat si tu mou sbírku i takhle…"

Zdroj: iReceptář.cz | Autorka a foto: Marie Rubešová

http://www.ireceptar.cz/na-navsteve-u-vas/radosti-sberatele-pivnich-tacku-a-pivovarskych-suvenyru/#utm_source=rss&utm_medium=feed

Milovníkům zlatavého moku patří v sobotu areál Starého pivovaru v Rosicích na Brněnsku. Svoje produkty tam nabízí sedm pivovarů z celé České republiky.

„Máme tu všechny slíbené pivovary kromě Pivovaru Tambor, který musel odřeknout. Má tolik objednávek, že sotva pokrývá pravidelné odběratele,“ sdělil Lukáš Volánek z pořádajícího rosického kulturního centra.

Návštěvníci akce nejsou konzervativní a mají zájem i o nezvyklé speciály. „Naše mandarínkové pivo se prodává velmi dobře. Stejný úspěch předpokládáme i u borůvkového,“ uvedl Luboš Němec z pivovaru Pacov.

Podobnou zkušenost měl i Vladimír Juchelka z kroměřížského pivovaru Černý orel. „Lidé vyhledávají speciály jako je náš višňový Lambic,“ potvrdil Juchelka.

Zdroj: Brněnský deník

http://brnensky.denik.cz/zpravy_region/obrazem-v-rosicich-se-predvadeji-pivovary20110717.html

Sto tisíc lidí již vidělo v tomto roce pivovary Prazdroj a Gambrinus, Pivovarské muzeum a Plzeňské historické podzemí. Znamená to, že jubilejní návštěvník dorazil do Plzeňského Prazdroje zase o něco dříve, o celých 21 dní než vloni. Byl jím dnes v 10.30 hodin pan Lukáš Horák, který zavítal do pivovaru v rámci prázdninového výletu do Plzně, kam přijel poprvé.

Pan Horák pochází z Českých Budějovic a pracuje jako grafik. "Jsem v plzeňském pivovaru poprvé. Jsem velmi zvědavý na informace o výrobě mého oblíbeného piva, proto jsem do pivovaru přijel. Pocit jubilejního návštěvníka je i velice příjemný a už se těším na prohlídku. Možná se sem vrátím i na srpnový Pilsner Fest,“ vyslovil se pan Horák v Návštěvnickém centru Prazdroje, kde přebíral od zástupců pivovaru dárek. Nejvíce ho potěšily dva pětilitrové soudky piva Pilsner Urquell a Gambrinus, dále získal poukázky na prohlídky ostatních turistických cílů Plzeňského Prazdroje a reklamní předměty z dárkové prodejny.

Prohlídkové trasy, které Plzeňský Prazdroj provozuje, patří k nejnavštěvovanějším místům města i regionu. "Narůstající počty návštěvníků nejsou náhodné, pozvat lidi do pivovaru je tvrdá a systematická práce. Prazdroj i Gambrinus mají skvělé jméno a zejména pivo Pilsner Urquell je nejen v pivovarském světě pojmem. Snažíme se naše pivovary otevírat veřejnosti, vymýšlíme nové nabídky, zlepšujeme servis návštěvníkům a aktivně podporujeme, aby Češi i turisté ze zahraničí věděli o možnosti navštívit naše prohlídkové trasy. Úspěšné výsledky zatím slibují, že by mohl letos padnout rekord i v celkové návštěvnosti, jež loni čítala 226 tisíc lidí,“ říká Jindřiška Eliášková, manažerka oddělení cestovního ruchu a péče o historické dědictví Plzeňského Prazdroje.

"Nejvýznamnější novinkou, která příznivě ovlivnila počet návštěvníků, je prohlídková trasa pivovarem Gambrinus. Ta byla pro veřejnost otevřena v rámci loňského Pilsner Festu a rychle se dostává do povědomí veřejnosti,“ dodává Jindřiška Eliášková.

Tradičně nejčetnějšími návštěvníky jsou čeští turisté, kterých přijelo více než 45 tisíc, což představuje oproti loňskému roku téměř třináctiprocentní nárůst. Ze zahraničí stále častěji přijíždějí němečtí příznivci piva, jimž co do počtu dýchají na záda již několikátý rok za sebou Tchajwanci a Číňané. Těch přijelo v prvním pololetí téměř 10 tisíc, to je 84 % nárůst. Turisté z Asie patří jednoznačně k nejvíce rostoucí skupině návštěvníků. Stabilně se mezi nejvíce zastoupenými cestovateli do plzeňského pivovaru objevují Rusové a Francouzi, jichž přijelo přibližně o 30 % více než vloni.

"Jak skupiny, tak individuální návštěvníci k nám zavítají i díky dobré spolupráci s městem Plzní a Plzeňským krajem, ale také s organizacemi, jako jsou CzechTourism nebo Národní památkový ústav, a s cestovními kancelářemi. Naši partneři v cestovním ruchu vědí, že se na nás mohou spolehnout a že návštěvníkům nabídneme skvělý zážitek. A to se netýká jen milovníků piva, protože pivovar je rovněž centrem zájmu příznivců industriální architektury, moderních pivovarských technologií anebo také tradičních řemesel,“ dodává Jindřiška Eliášková.

Plzeňský Prazdroj se stále více otevírá společenským a kulturním událostem. V reprezentačních prostorách pivovaru se konají firemní či soukromá setkání, veřejnost láká i řada akcí a speciálních prohlídek. Například příznivci značky Gambrinus ocenili květnový Den otevřených dveří v pivovaru Gambrinus. Oblíbená je také Prvomájová vyjížďka motorek, kdy se sejdou na nádvoří stovky motorkářů.

Vyhlášenou tradiční událostí je právě probíhající cyklus letních open-air koncertů Léto v Prazdroji, který vyvrcholí oslavou plzeňských piv Pilsner Festem ve dnech 26. a 27. srpna. Ten nabídne kromě hudebního programu i speciální prohlídky pivovarů. V říjnu proběhne Oslava uvaření první várky piva Pilsner Urquell a řada aktivit se připravuje na rok 2012, kdy Plzeňský Prazdroj oslaví své 170. narozeniny.

Zdroj: Plzeň.cz

http://zpravodajstvi.plzen.cz/clanky/Pivovar-privital-stotisiciho-navstevnika-11499

Vaříte rádi a o dovolené zvlášť? Pošlete nám svůj „dovolenkový“ recept. Podělíme se o něj s našimi čtenáři na www.jihlavske-listy.cz.

Na konci prázdnin pro nás pět nejoriginálnějších receptů vybere šéfkuchař jihlavské Radniční restaurace a pivovaru, které uvaří a podnik je bude nabízet ve speciální denní nabídce.

Autoři pěti vybraných receptů získají možnost prohlédnout si jihlavský Radniční pivovar a ochutnat v něm i pivo. Navíc získají drobné ceny v podobě např. pivní etikety, pivního tácku, láhve piva, sklenice s logem Radničního pivovaru…

O vítězi celé soutěže pak rozhodnou hlasující na webu JL a na facebooku Radniční restaurace. Na uvedených portálech budou umístěny vybrané recepty včetně rozpisu, postupu a fotografie.

Výherce odměníme poukazem na konzumaci v hodnotě 500 korun do Radniční restaurace či pivnice a dárkovým balením piva z Radničního pivovaru.

Potřebné informace

Recepty lze zasílat od 1. 7. do 31. 8. e-mailem na soutez@jihlavske-listy.cz, či poštou na adresu Jihlavské listy, Fritzova 34, Jihlava.

Své recepty nám můžete poslat prostřednictvím formuláře: www.jihlavske-listy.cz

Pozor, je nutno zaslat rozpis, postup a fotografii!

Od 1. 8. začneme postupně recepty uveřejňovat na webu JL v sekci Pro ženy.

Čím více receptů vložíte, tím budete mít větší šanci získat od nás finanční odměnu. Pro účast v soutěži je ale nutné bydliště v kraji Vysočina.

Partnerem akce je Radniční restaurace a pivovar Jihlava

Zdroj: Jihlavské listy | Autor: Ladislava Brabencová

http://www.jihlavske-listy.cz/clanek8858-soutezime-s-recepty-z-dovolene-a-cest.html

Slavná NHL je obrovský byznys, o tom není pochyb. Být spojený se zámořskou ligou je otázka prestiže a příležitost ke gigantickým ziskům. Za oceánem se tak strhl souboj mezi kanadskými pivovary, které chtěly být oficiálním distributorem tekutého moku pro ligu. Vše nyní ukončil až soud.

Pro pivovar Molson bude tohle partnerství obchodním ternem. V následujících sedmi letech obohatí kasu NHL o 375 milionů dolarů. Na oplátku se stane oficiálním dodavatelem piva pro slavnou ligu, kelímky s jeho logem projdou rukama milionů diváků.

Molson dostal přednost před konkurentem Labatt, který točil pivo na ligových akcích v minulosti, však novou smlouvu nakonec nezískal. Nepomohl mu ani soud, ten v Ontariu jeho naděje definitivně ukončil.

Vedení Molsonu má teď jasný cíl. NHL se má stát synonymem pro jejich produkty, fanoušci si musí na jejich pivo co nejvíce zvyknout, má se stát samozřejmostí, která patří ke sledování hokeje.

"Když si vzpomenu na NHL, musím si vybavit pivovar Molson," nastiňuje strategii David Kincaid, prezident marketingové společnosti Level5. Pro své plány dostane Molson skvělou příležitost.

Divácky milované Winter Classic, boje o Stanley Cup a další zámořské hokejové svátky - to jsou akce, na které se chce Molson soustředit. Pro získání nových konzumentů chce využít i sociální média.

Jedinečná NHL

Poražený Labatt přiznává, že partnerství s NHL představuje ve světě byznysu ráj. "Na národní úrovni zde není žádná adekvátní náhrada, jak získat přístup k takovému množství konzumentů. Srovnatelné spojení sportu, historie, emocí a tradice v Kanadě nenajdete," přiznal marketingový ředitel Labattu Kyle Norrington.

Po neúspěchu na ligové úrovni se Labatt rozhodl zaměřit se na jednotlivé týmy a na spolupráci se dohodl s Vancouverem, Calgary a novým týmem z Winnipegu. "Lidé nefandí tolik lize, ale spíše jednotlivým týmům," věří ve výhodnost dohody mluvčí Labattu Bob Stellick.

Navzdory soudní dohře a vysoké publicitě není pivovarnický kontrakt s NHL za mořem zdaleka nejvyšším. Daleko více nedávno investoval Anheuser-Busch, který za protlačení svého piva do slavné ligy amerického fotbalu na následujících šest let zaplatí dokonce 1,2 miliardy dolarů.

Zdroj: Týden.cz | Autor: Lukáš Seidl

http://www.tyden.cz/rubriky/sport/hokej/nhl/hokej-rajem-byznysu-pivovary-prahnou-po-nhl_206967.html

Pivním hitem léta se letos stává Staropramen Cool Lemon, osvěžující pivo s příchutí citronu a s nízkým obsahem alkoholu a zároveň nováček v portfoliu značky Staropramen. Obrovský zájem o něj vedl doslova až k prázdným pultům. Aby bylo možné uhasit žízeň všech příznivců, Staropramen zvyšil jeho produkci. Vychutnat si jej navíc mohli i návštěvníci největšího českého festivalu Rock for People a připraven bude také pro další z letošních velkých festivalů – Colours of Ostrava.

"Zájem o Staropramen Cool Lemon jsme podle prvních reakcí spotřebitelů očekávali. V konečné fázi je ale ještě mnohem větší, než jsme si dokázali představit. Ukázalo se, že toto pivo s citrónovou příchutí a nízkým obsahem alkoholu je přesně to, co lidé v teplých dnech vyhledávají, aby uhasili svou žízeň," říká Eva Zlámalová, manažerka značky Staropramen. "Díky zvýšenému zájmu spotřebitelů o toto pivo navyšujeme jeho výrobu. Děláme tak všechno pro to, aby byl Staropramen Cool Lemon zákazníkům k dispozici na všech místech, kde jsou zvyklí nakupovat nebo trávit letní dny a bavit se," doplňuje.

Staropramen Cool Lemon lze koupit ve většině maloobchodních sítí a vybraných velkých obchodních řetězcích. Stále také stoupá počet hospod, restaurací a zahrádek, kde si tuto letní novinku mohou spotřebitelé dopřát. K dnešnímu dni má již Staropramen Cool Lemon ve své nabídce zhruba polovina hospod, kde jsou v nabídce piva Staropramen.

Staropramen Cool Lemon, nejnovější značka z portfolia společnosti Pivovary Staropramen, je ideální nápoj pro letní sezónu. Atraktivním způsobem v sobě kombinuje chuť světlého piva a svěžího citrónu. Navíc má snížený obsah alkoholu, obsahuje ho pouhá 2 %, což z něj dělá favorita pro osvěžení v teplých letních dnech.

Na Colours of Ostrava uhasí žízeň Cool Lemon hlídky (14.-17.7.)

Osvěžení v podobě Staropramen Cool Lemonu nebude návštěvníkům chybět ani na world music festivalu Colours of Ostrava. Kromě možnosti zakoupit si jej na klasických prodejních místech festivalu budou pro návštěvníky připraveny i hasičské Cool Lemon hlídky. Ty se postarají o to, aby žádný z kolemjdoucích návštěvníků festivalu netrpěl žízní.

Staropramen Cool Lemon hvězdou Rock for People (2.-5.7.)

Vedle druhé hlavní scény hudebního festivalu Rock for People nesoucí jméno Staropramen Cool Lemon Stage vznikla zvláštní zóna vyhrazená tomuto novému pivu s osvěžující chutí citrónu. A také na festivalu se potvrdilo, že s touto novinkou se Staropramen trefil do černého. Návštěvníci festivalu jsou přesně ti spotřebitelé, pro které je toto pivo určeno a tomu odpovídal obrovský zájem o něj. Ve Staropramen Cool Lemon beach baru si pak návštěvníci mohli dopřát pivní koktejly smíchané z piva Staropramen Cool Lemonu a likérů Božkov připravené podle receptur špičkových barmanů.

Zdroj: Tisková zpráva Pivovarů Staropramen | AC&C Public Relations

Modelka Hanka Mašlíková (29) není žádná křehká květina. Pivu holduje stejně jako drsní chlapi. „Mám ho ráda a nejvíce k dobrému jídlu a hlavně v tomhle horkém počasí se jím nejlépe hasí žízeň,“ přiznala Blesku. A k tomu se jí skvěle hodilo i nové pivo Gril!

Pivo Gril najdete ve vybraných obchodech po celém Česku! Toto nové pivo je podle sládka jihlavského pivovaru, kde vznikalo, třikrát vychmelené a úžasně se hodí nejen ke grilování, ale i na grilování! A balení po deseti kus se vyplatí, během tropických veder jistě oceníte, že můžete hasit žízeň tak skvělým nápoj nápojem!

Hanka Mašlíková prý dokáže půllitr zlatavého moku vypít klidně i na ex. „Jen jeho zázračné účinky na velikost poprsí mě nějak minuly", smála se Hanka, která si před lety nechala zvětšit ňadra o tři velikosti u plastického chirurga, v poslední době však uvažuje naopak o zmenšení.

Zdroj: Blesk.cz | Foto: Dana Kolářová

http://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/156088/modelka-maslikova-pullitr-vypiju-na-ex.html

Budějovickými hospodami prošla historie. Některé z nich zůstaly i sto let na stejném místě, často pod původními názvy.

Dříve hostince čtvrtých cenových skupin. Jako by se v nich zastavil čas. Člověk tam stále v poledne potká dělníky v montérkách a večer sešlost všeho druhu, od metařů po právníky. Genius loci jim vtiskly známé osobnosti. U města Krumlova v Rožnově popíjel pivo vojín Jaroslav Hašek. U Podkovy na Rudolfovské zase nocoval Karel Klostermann.

Restaurace Havlíček v Havlíčkově kolonii pamatuje srazy sudetoněmeckého landsmanšaftu a americké bombardování a za hospodou Na Střelnici cvičili rakousko-uherští ostrostřelci.

U města Krumlova

Podle budějovického historika Rudolfa Pravdy dostal spisovatel Jaroslav Hašek 1. února 1915 předvolání k odvodu do Českých Budějovic. S povolávacím rozkazem navštívil nejprve s přáteli hospodu U České chalupy, pokračoval přes pivnice U Slunce, U Beránků a U Novotných. Do Mariánských kasáren se dostal až za dva dny.

Tyto podniky už dnes neexistují. Pravda zjistil, že během služby ve vojenském špitálu u nádraží si Hašek oblíbil hospodu U Jiroušků, dnes U města Krumlova. „Hospoda patřila mojí babičce Jiroušové. Koupila ji v roce 1903,“ říká šestasedmdesátiletý Augustin Veis.

Původně tam byl výčep, taneční sál, zahrada, kulečník. Sál za války zabral wehrmacht. Udělal z něho sklad krmení pro koně. Pivnici v Rožnově přejmenoval státní podnik po znárodnění na U města Krumlova. Sám Veis skončil jako plzeňský Škodovák a po demonstraci proti měně v roce 1953 v uranových dolech. Hospodu dostal se sourozenci v restituci až po roce 1990.

Dnes ji vede Martin Vlk. Její historie si váží. „Dispozičně je to tu stejné jako za první republiky,“ říká.

U Ortů

Vladimír Pavlosek je spolumajitelem legendární hospody, U Ortů. Také on říká, že název lokálu má zůstat stejný. Leží kousek od restaurace U města Krumlova na trase blíž k centru. Původní majitelé byli Němci.

Leopoldina Orthová ji prohlásila za pivní sanatorium, o čemž se zmiňuje také František Rada v knize o Budějovicích Když se psalo T. G. M. Pro pány fungoval U Ortů dokonce nevěstinec.

Před válkou tam Němci založili turistický spolek vyrážející na horu Kleť. Před třemi lety ho obnovila skupina Čechů. „Nevadí nám, že ho tehdy založili Němci. Máme Kleť stejně rádi a obnovili jsme sdružení zase u Ortů,“ říká jeden z nich, Jan Mejzlík.

Původní majitelé zmizeli s odsunem, název U Ortů zůstal dodnes. Hospoda blízko nemocnice proslula častými návštěvami pacientů, kteří utíkali na pivo dírou v plotě špitálu.

U Podkovy

Štamgasti ji znají spíš pod názvem U Zemanů. Leží na Rudolfovské blízko parku. Vedoucí Jaroslav Sláma si o podniku zjistil reference a něco z historie.

Podle archivních pramenů se tam pivo točí v domě z roku 1816. Po roce 1845 vznikl na stejném místě zájezdní hostinec U města Vídně. Ještě dnes je za domem prostorný dvůr s objekty bývalých stájí. V roce 1866 tam přenocoval šumavský spisovatel Karel Klostermann. Při útěku z Prušáky obležené Vídně.

Provozní dobu určovala policejní hodina v jedenáct hodin v noci, proti níž hosté protestovali. Tehdy tam možná Klostermann popil i třiadvacetistupňové ječmenné pivo, které si oblíbili pocestní.

„Je tu cítit genius loci, zato se musíme přizpůsobit v provoze historickému objektu. Vnitřek je pořád stejný, jen z výčepu do jídelny je o jedny dveře víc. Chodí sem pravidelně třeba bratři Johanusové,“ prozradil Sláma.

Na Šumavě

Mezi hodně staré pivnice patří hostinec Na Šumavě v Lipenské ulici. Jeho vedoucí Vlastimil Niederle přísahá, že tak se jmenuje už od svého založení v roce 1891. Ještě do roku 1965 tam byly záchody na dvoře. Zábavu zajišťovala herna se stolním tenisem a kulečník. Výčep je stejný.

„Člověk tu potkává známé a sežene, co potřebuje. Je to jedna z klasických hospod, do kterých se chodí za lidmi,“ hodnotí s pivem ve stoje hokejový brankář Roman Turek.

Podle Niederleho bydlí v domě majitel, který má k hospodě ještě její původní, více než sto let starý projekt.

Na Střelnici

Za domem létaly kulky, do skleniček tekla starorežná. I tak vypadala jeden čas historie pivnice Na Střelnici v ulici 28. října, která se původně jmenovala Střelnická. Podle štamgastů vznikla v činžáku na periferii města, které ještě v devatenáctém století končilo hradbami. Dál pokračovala jen pole a u cesty mezi nimi střelnice. Místní se jen nemohou dohodnout, jestli ji užívali rakousko-uherští ostrostřelci, nebo jen policisté a četníci z první republiky.

Stejně jako dříve se opírají někteří z nich o pult v pozici takzvaně „na stojáka“. Někteří budějovičtí pijáci tak dokážou prostát i několik hodin, když před tím oznámili, že jdou na jedno. Vedoucí Michaela Vithová většinu z nich dobře zná.

Vatikán

Hospoda v domě katolického Orla se traduje od roku 1928. Sídlo spolku na Lannově třídě vzniklo za pouhého půl roku. V objektu byla tělocvična, kino, restaurace a kavárna. Název restaurace Vatikán zlidověl a přežil dodnes. „Chodili sem na pivo věřící po nedělní bohoslužbě, tak se jí říkalo Vatikán,“ myslí si její majitel Martin Šnokhaus.

Orla zakázali za války Němci a po roce 1948 komunisté. Restauraci Vatikán přejmenovali na Duklu. Pro štamgasty ale zůstala dál Vatíkem. Pravidelné sešlosti tam mají bývalí staří trampové.

U Černého koníčka

Majitel hostince U Černého koníčka Karel Sarauer je přesvědčený, že mezi historickými budějovickými pivnicemi má primát. Podle jeho bádání vznikl zájezdní hostinec na Žižkově třídě pravděpodobně ve druhé polovině šestnáctého století. Na tehdejším Svinenském předměstí. O něco později se ujal dnešní název. Sloužil k ubytování pocestných, kteří nestihli dorazit do večera za městské brány. V roce 1869 ho koupil kníže Schwarzenberg.

Budova měla čtvercové nádvoří, třiadvacet ubytovacích pokojů, stáje, kulečník a čepovalo se v ní třeboňské pivo. Dnes tam teče Platan. Podobně jako v dalších lidových hostincích v krajském městě si Sarauer zakládá na domácím prostředí.

Havlíček

V roce 1933 postavilo Lidové bytové družstvo v Havlíčkově kolonii velký rohový dům s hospodou ve zvýšeném přízemí. Do lokálu vede několik schodů. Bytové družstvo tam pravidelně schůzovalo a vymýšlelo plány, jak okolní exkluzivní čtvrť vylepšit. Jako na všech budějovických hospodách se i na Havlíčkovi podepsala válka. Před ní se v něm scházeli místní příslušníci sudetoněmeckého spolku, v dubnu 1945 dům částečně pobořila puma z amerického bombardéru. Její současný nájemce Michal Pilbauer založil její přednost na dobré kuchyni a štamgastech.

Hospoda žije sportem. Vloni v ní pivaři založili 1. SK Karla Havlíčka Borovského. Hrají fotbal a nohejbal s výbornými výsledky.

Některé další hospody s historií

U Zelené ratolesti,

Na Spojce, Na Zahrádce,

U Hrdinů, U Šimona,

U Čepu, U Chromých,

U Železných, U Tří sedláků, U Kanonu, Pavlač (U Hromádků),

U Karla IV., U Slovanské lípy

Zdroj: Sedmička.cz | Autor: Antonín Pelíšek

http://www.sedmicka.cz/plzen/clanek?id=255399

Léto je v plném proudu a s ním i čas na výlety do přírody nebo k vodě. Češi jako známí milovníci piva nechtějí o své oblíbené pití přijít ani při letních aktivitách, a proto si čím dál častěji sebou berou plechovky. To potvrzuje i statistika pivovaru Gambrinus. Zatímco v zimě se podíl plechovek na celkovém trhu baleného piva pohybuje kolem 4,5%, v létě dosahuje 7,5%.

Obliba plechovek u nás dlouhodobě roste. Zatímco v roce 1999 měly plechovky pouze 3,6% trhu baleného piva, v loňském roce už jejich podíl narostl na 5,9%.

Jedním z důvodů rostoucí obliby piva v plechu je, že už dávno není českými spotřebiteli vnímáno jako pivo drahé a luxusní. Zatímco ještě před deseti lety byla jeho cena v porovnání s lahvovým pivem téměř dvojnásobná, nyní už plechovka patří k běžnému pivnímu zboží.

„Hlavně v devadesátých letech byl cenový rozdíl mezi skleněnou lahví a plechovkou vysoký. Dnes už je ale situace jiná a proto i díky cenové dostupnosti roste hlavně v letních měsících zájem o toto pohodlné balení. U nejprodávanějšího českého piva Gambrinus tvoří plechovky v těchto měsících až 15%,“ uvedl Senior Brand Manager Gambrinusu Martin Rosička.

Očekává se, že i v následujících letech podíl pivních plechovek jako praktického obalu poroste.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje | Autor: Vladimír Jurina

http://www.prazdroj.cz/cz/pro-media/aktualne/997%22%3EL%C3%A9to

V měsíci červnu zaznamenal pivovar Primátor rekordní vývoz svého piva v hodnotě 3679 hl.

„Jedná se o rekord v novodobé historii pivovaru od roku 1993.Poslední podobné číslo bylo v listopadu roku 2006, kdy většina objemu byla vyvezena do Anglie v rámci vánoční akce,“ zmínila Markéta Flousková z marketingu pivovaru.

„Letošní nárůst a červnový rekord je způsobený především velkým zájmem o naše pivo a rozšířením zákaznické základny. Na prodeji tohoto měsíce se podílelo celkem 23 zákazníků, z čehož za zmínění stojí nová destinace v Rumunsku, nový partner na Slovensku, vývoz značky HRON do Ruska a výměna partnera ve Švédsku,“ uvedla exportní manažerka Lenka Matoulková.

Na zahraničních trzích je zájem především o světlý ležák Primátor Premium a v neposlední době se zvyšuje odbyt u svrchně kvašeného piva Primátor Weizenbier.

Celkově export posiluje od samého začátku tohoto roku. Oproti stejnému období v roce 2010, získal pivovar již 14 nových zákazníků v nových destinacích. Na nárůstu se v letošním roce podílí hlavně trhy v Řecku, Rusku, Koreji, Slovensku, Litvě a na Ukrajině.

Zdroj: Náchodský deník | Autor: Jiří Špreňar

http://nachodsky.denik.cz/podnikani/primator-zaznamenal-rekordni-vyvoz-piva20110713.html

Deník Blesk a česká pivovarnická skupina K Brewery Trade uvádějí na trh pod značkou „GRIL“ speciální sezonní pivo pro milovníky pěnivého moku a letního grilování.

Letní pivo GRIL se vyznačuje zlatavou barvou, vyváženou chutí, dobrou hořkostí a kvalitním řízem. Speciál se 4 % alkoholu, připravený jihlavskými sládky a doporučovaný nejprodávanějším a nejčtenějším českým deníkem Blesk, skvěle osvěží konzumenty nejen u rozpáleného grilu, ale zároveň podpoří chuť grilovaných pokrmů. Pivo GRIL bude v prodeji v kartonech obsahujících 10 0,5 l láhví – na každém kartonu navíc najdou konzumenti i dva speciální „pivní“ recepty.

Pivo GRIL s podporou deníku Blesk bude v prodeji od pátku 15. července v řetězcích hyper- a supermarketů Tesco, Penny Market, Billa, Flop, Spar, Coop, Jednota a na řadě dalších prodejních míst. Balení obsahující 10 0,5 l lahví bude stát 99 Kč.

Prezentace firem.cz | Tisková zpráva Ringier Axel Springer CZ

http://www.prezentacefirem.cz/ukaz.php?zprava=6873&

Ve čtvrtek 14. července se v 16.00 hodin v nově otevřeném showroomu v Pivovaru Jihlava uskuteční degustace pšeničně svrchně kvašeného piva Iglau weizbier.

Speciální pivo bylo v jihlavském pivovaru uvařeno 18. června v průběhu Dne Ježka. Po degustaci bude pak zahájeno už třetí Kulturní léto v Pivovarské restauraci.

Vystoupí jihlavská skupina Cimpr Campr, jejíž hudební produkce je velmi originální. Poté se představí ledečská kapela Madame Butterfly, která před nedávnem vydala své první album.

Zdroj: Vysočina - News.cz | Autor: Ondřej Rázl

http://www.vysocina-news.cz/clanek/degustace-pisvniho-specialu-odstartuje-kulturni-leto-v-jihlave/

Jeho podpis znají všichni, kdo někdy vzali do ruky lahev nebo plechovku Gambrinusu. Inženýr Jan Hlaváček, vrchní sládek Plzeňského pivovaru, další z více než osmdesátileté dynastie sládků v plzeňském Prazdroji, svým podpisem symbolizuje odpovědnost všech, kdo se na výrobě nejpopulárnějšího českého piva podílí. A i on, jak jinak, získal inženýrský diplom na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze.

„Štvou mě řeči těch, kteří tvrdí, že pivo vyrobené v moderním pivovaru se nedá pít. Tahle tvrzení pramení hlavně z neznalosti. A pivovarští, kteří říkají, že se pivo musí vyrábět na takovém zařízení jako před 30 lety, tím zakrývají svou nechuť a neochotu investovat do nové technologie,“ neskrývá svou rozmrzelost Jan Hlaváček. Začali jsme totiž rozhovor mou úvahou o tom, co říká názorům pivařů, že plzeňská piva už nejsou taková – rozuměj, tak dobrá – jako bývala. A jako důvod poklesu kvality vidí tito kritici právě modernizaci výroby.

„My jako obor – pivovarství jsme podlehli nějaké vizi, že všechno, co je moderní, je špatně. A nechali jsme prostor pro kritiky moderních postupů a nikdo na to nereagoval. A mezi lidmi se bohužel vžilo, že pivo se dá vyrábět pouze klasickým, tradičním způsobem v dřevěných otevřených kádích, ale ona to není pravda. Myslím si, že naše role, nás absolventů VŠCHT, je vysvětlit veřejnosti , jak té pivovarské, tak konzumentům piva, že přenos klasické technologie na moderní zařízení pivu prospívá. Já gambrinus piju pravidelně už 30 let a nezaznamenal jsem žádný výkyv. Bylo ale období, kdy se česká piva nedala v létě z osmdesáti procent pít, protože se kazila. Každé pivo chutnalo pětkrát za rok úplně jinak. Dnes má vyrovnanou kvalitu po stránce chuťové, jak se dnes říká senzorické, a co se týče mikrobiologické kvality je naše pivo dnes nepředstavitelně dál než v dobách, kdy jsem tady začínal, což už je víc než třicet let,“ rozohňuje se vrchní sládek.

„Jak můj děda, tak otec a i já jsme vždycky patřili mezi ty sládky, kteří se nebáli ničeho moderního, kteří prostě věděli, že pokrok pivu prospěje. Je totiž jasné, že nesledováním světového rozvoje bychom pivovarství zničili. Proto táta za komunismu těžko prožíval, když se pokrok zastavil a na 40 let jsme vlastně stáli opodál a v okolních zemích se celý pivovarský průmysl vyvíjel. Měli jsme štěstí, že jsme po revoluci za velmi krátkou dobu svět dohnali a dnes jsou všechny čtyři naše pivovary včetně Popovic a Radegastu na velmi slušné, v Evropě dokonce nadprůměrné úrovni. To je věc, na kterou můžeme být my sládci tady hrdi.“

Člověka maně napadne, zda kluk, který vyrůstal v rodině, kde se setkání táty s dědou měnila v diskuze o pivu, kde rodinná historie byla dlouhá desetiletí spjata právě s Plzeňským pivovarem, nebude chtít vydat jinou cestou už jenom proto, aby se prosadil sám za sebe. „Samozřejmě, že jsem měl svoje sny hodně vzdálené od piva,“ usmívá se i dneska Jan Hlaváček. Ale nakonec ho ať už vliv studentských brigád v pivovaře ještě na gymnáziu nebo vzor cesty staršího bratra, který také namířil na VŠCHT do Prahy, nebo docela obyčejně vliv dlouhé rodinné tradice k pivu dovedl stejně. „Absolvoval jsem v roce 1978, dodnes mám tamhle v knihovně postavenou diplomku, zrovna nedávno jsem se do ní díval… Nastoupil jsem do Gambrinusu, netoužil jsem po nějaké kariéře, i když tehdy tu táta dělal ředitele a pak generálního ředitele. Brácha v té době emigroval, měl jsem tu zvláštní postavení. Věnoval jsem se technologii, učil se od kolegů, v Gambrinusu byla báječná parta sládků. Vzpomínám na Jardu Peslera, on byl můj guru v době mých začátků tady, taky absolvent VŠCHT Praha. Zkoušeli jsme různé inovace, nové výrobky. Gambrinus byl méně sledovaný pivovar, bylo v něm víc volnosti,“ vzpomíná Jan Hlaváček.

Pak přišla revoluce a otevřely se nové možnosti, pivovar získal zahraniční majitel a bylo nutné modernizovat výrobu tak, aby se zachovalo všechno dobré, co dělalo plzeňské pivo oblíbeným nápojem, ale jít kupředu.

„Víte, pivo a chuť piva je o surovinách, o jejich kvalitě, o dodržování technologie, technologické kázně. Ne o tom, jestli se to dělá v dřevěném sudu nebo v nerezovém cylindrokonickém tanku. Měl jsem to štěstí zažít přeměnu obou největších plzeňských značek, jak Plzeňského Prazdroje, tak Gambrinusu ze starých už nevyhovujících zařízení, to znamená dřevěných kádí, dřevěných sudů, různých smaltovaných a železných zařízení, která tady historicky vznikla. A změnili jsme to na úplně supermoderní zařízení jako jsou CK tanky , nové filtrace, nové stáčírny, nová varna v obou pivovarech. A konkrétně třeba Prazdroj, jak my dnes říkáme Pilsner Urquell, by bez modernizace úplně ztratil své možnosti exportování. Už byl na hranici toho, aby ho vůbec v zahraničí přijali, byl hlavně ve špatné mikrobiologické a tím i senzorické kondici. My jsme na těchto věcech dvacet let pracovali a myslím, že jsme udělali neskutečný krok dopředu. A úspěch Plzeňského Prazdroje, tak jak je všude oblíben, je hlavně díky tomu.

A to samé jsme udělali s Gambrinusem. Ale protože on je dneska tak velká značka, je to každé čtvrté pivo v ČR, cítím v řečech o úpadku kvality spíš obrannou reakci proti největšímu producentovi. My máme jasně prokázáno, že existuje daleko větší skupina lidí, kteří mají gambrinus rádi, vědí, co od něj mají čekat. Ale je to bohužel ta mlčící většina,“ s povzdechem konstatuje Jan Hlaváček.

„Celá modernizace nebyla samozřejmě žádná sólo akce, já jsem ji jako technický ředitel společnosti řídil. S několika kolegy jsme u celého přechodu byli a myslím, že to byla moje nejkrásnější pivařská léta. Otec byl jako konzultant, ale měli jsme celou řadu dalších – včetně paní profesorky Basařové, pan docenta Čepičky, doktora Kosaře, inženýra Lejska, všechny odborníky českého pivovarství jsme do toho zapojili, všichni byli u toho. Nebyla to žádná one man show, naopak, byli tu i staří sládci, kteří piva neustále ochutnávali a porovnávali piva z klasické a nové technologie. Až když se všichni shodli na tom, že pivo z nové technologie je lepší , než bylo to předtím, tak jsme to spustili. To byl základní princip přechodu na novou technologii.

Já jsem byl stoprocentně přesvědčený, že to je krok správným směrem, věděl jsem, že to dobře dopadne, spal jsem klidně. Všechno má samozřejmě nějaká rizika, ale tohle se nedělalo ze dne na den, bylo za tím několik let práce. Všechno začalo začátkem devadesátých let a stoprocentně jsme přešli na novou technologii jak v Gambrinusu, tak v Prazdroji, to šlo vedle sebe, někdy v roce 1994.“

Takže představa sládka míchajícího a ochutnávajícího pivo v různých stádiích výroby při pohledu na nový provoz bere za své. „Role sládka je v nastavení a udržování kvality technologie výroby piva pořád na stejné úrovni. Dneska už se pivo nemíchá, aby se z něj dostal nějaký vážený průměr. V moderních pivovarech se vaří jedna várka stejně jako druhá. Máme absolutní možnost kontroly výrobního procesu tak, že každá várka je stejná, jak je předepsaná. To je naše největší role, kontrolovat to a udržet, reagovat na různé vnější vlivy. Každý rok se mění suroviny, pokaždé je určitý výkyv ve sklizni ječmene, musí se reagovat ve sladovně, pak na varně. Vliv mají i odrůdy chmele, každý ročník je také jiný… Dneska už je eliminován vliv vody, dřív byla jiná voda na jaře, po tání, jiná na podzim. Teď už veškerou vodu na výrobu piva bereme jenom z našich studní jak na Prazdroj, tak na Gambrinus. Voda prochází přísnou kontrolou a technickou, ne chemickou úpravou, tedy přírodní filtrací. Máme dnes stejnou vodu po celý rok.

Pořád a pořád se pivovar dovybavuje novými a novými technickými zařízeními, to znamená, že se musí znovu nastavit technologie tak, aby nové zařízení bylo ku prospěchu výrobku,“ rekapituluje Jan Hlaváček povinnosti sládka.

Dynastie Hlaváčků v Plzeňském pivovaru zřejmě končí, obě dcery se totiž rozhodly pro dráhu sportujících právniček, když to řeknu s lehkou nadsázkou. „Možná, že se dočkám nějakého vnoučka, kterému bych mohl předat svoje znalosti, zatím je předávám – a nejen já, těm absolventům VŠCHT Praha, kteří k nám přicházejí. Je jich tu několik generací. V současné době se snažíme alespoň jednoho každý rok přijmout a dál je vzděláváme. A vítám, když jde o lidi, kteří využili možnosti přiučit se něčemu v zahraničí,“ uzavírá vrchní sládek Plzeňské Prazdroje.

Zdroj: VŠCHT

http://vscht.cz/homepage/absolventi/success/hlavacek

„Mám tady počítač, telefon a pár židliček. To je pro mě podstatné.“ Tak popisuje svou kancelář manažer pro oblast řízení rizik v nadnárodní pivovarnické společnosti SABMiller Petr Holeček.

Místo prostorného pracoviště ve švýcarské centrále si vybral malou podkrovní kancelář v Plzni. A nedá na ni dopustit.

„Dohodli jsme se tak s vedením. Na Plzeňsku mám rodinu a jsem rád, že můžu sídlit v Čechách. Je to pro mě tady domovský přístav, kam se pokaždé rád vracím,“ říká s úsměvem. Moc času si tady ale neužije. V popisu práce má totiž hodně cestování. Kromě dojíždění na porady do Švýcarska totiž navštěvuje i pivovary po celé Evropě. V dubnu byl například čtrnáct dní v Rusku, teď v červenci ve své kanceláři stráví dokonce jen čtyři dny.

„Vždycky, když dorazím zpět, jsem moc rád, když si sednu do svého křesla, mohu si popovídat s kolegy v češtině nebo se podívat na obrázky, které zde mám pověšené. Pak jsem spokojený,“ naráží na fotografie, které zachycují okolí řeky Morávky. Pochází totiž z vesnice, která se nachází v její blízkosti.

„Řeka byla vždy spojena s mým životem. Hráli jsme si kolem ní jako kluci. Je to zdroj vody pro region, kde jsem bydlel, a navíc i pro pivovar Radegast, který byl mým prvním pivovarským působištěm,“ vysvětluje, proč si jako výzdobu zvolil právě tyto snímky. „A navíc je fotil můj kamarád, kterého si velmi vážím,“ doplňuje Holeček.

Přímo nad místem, kde sedí, má pak pověšenou fotografii údolí, v němž se nachází nošovický pivovar. „S tímto krajem je ale má rodina spjata i jinak. Má matka tam dlouhá léta vykonávala funkci horské lékařky,“ dodává. V kanceláři nechybí ani fotografie dvou Holečkových synů i společný snímek s bývalým pracovním týmem. „Všech těch lidí si velmi vážím a mám je rád. Dá se na ně spolehnout i v mimopracovním životě. Vždycky se rád na tu fotku podívám a řeknu si, že to jsou lidé, s nimiž se mi pracovalo hodně dobře,“ svěřuje se.

Pracuje sám

V minulém zaměstnání měl na svém pracovišti početný tým lidí, v nové kanceláři je sám. „Za dvacet let, co působím v oboru, jsem prošel několik míst, lidé se kolem mě obměňovali. Někdy přibývali, jindy ubývali. Teď kolem sebe nemám nikoho,“ konstatuje.

V nové funkci, do níž nastoupil v lednu, má samostatně na starost především vylepšování situace jednadvaceti evropských pivovarů vlastněných SABMillerem v souvislosti s udržením podnikatelské kontinuity.

„Jde o to, abychom se nechovali tak, že budeme za každou cenu vytvářet zisk a nebudeme se ohlížet na to, co přijde po nás. Je třeba zvážit všechna rizika a snažit se jim zabránit,“ vysvětluje.

Prostory, v nichž v současné době sídlí, jsou umístěny v historické části pivovaru Plzeňský Prazdroj. Do Plzně se dostal v roce 1999, kdy pivovar Radegast, kde pracoval, zfůzoval právě s Prazdrojem. „Můj tehdejší vedoucí mě oslovil, zda bych nechtěl dělat šéfa pro ochranu životního prostředí v Plzni. Souhlasil jsem. V roce 2006 jsem se pak definitivně přestěhoval na Plzeňsko,“ říká.

V Plzni původně žít nechtěl

Přitom kdysi by jej ani nenapadlo, že by mohl bydlet v okolí západočeské metropole. „Plzeň jsem poprvé navštívil v roce 1983, kdy jsem sem přijel na svatbu svého bratra, který se sem přestěhoval. Říkal jsem si, tady bych nikdy nechtěl žít. Bylo to ale tím, jak Plzeň v osmdesátých letech minulého století vypadala. Bylo to industriální město, které mi připomínalo Ostravsko, odkud pocházíme. Teď už je Plzeň jiná,“ konstatuje.

V té době se s bratrem Miroslavem, který v současnosti vede výzkumné centrum Nové technologie na Západočeské univerzitě v Plzni a byl kandidátem na rektora, příliš nevídal.

To se teď změnilo. „Jsme v kontaktu velmi často. Je to zvláštní, že jsme se během našeho života oba nezávisle na sobě dostali do stejných míst. Jsem za to každopádně rád,“ dodává Holeček.

Zdroj: Deník.cz | Autor: Ladislav Vaindl | Foto: Vlastimil Leška

http://www.denik.cz/ekonomika/misto-svycarske-kancelare-20110712.html

Zvýšení spotřební daně o jednu třetinu na pivo poškodilo české pivovary. Nejen že nepřineslo kýžených 1,3 miliardy korun do státního rozpočtu, ale ještě zapříčinilo ztráty pracovních míst v odvětví.

Vláda nakonec získala výběrem pouze 345 milionů a jako vedlejší efekt si tímto krokem pobouřila podnikatele v pivovarnickém průmyslu.

Pravice kritizuje pravici

Majitel rodinného pivovaru Stanislav Bernard se netají svým pravicovým postojem na politiku. Známé jsou jeho billboardy se sloganem svět se zbláznil, kdy se trefoval převážně do Jiřího Paroubka, potažmo sociální demokracie.

V posledních senátorských volbách dokonce kandidoval jako nezávislý za ODS, ale neuspěl. Nicméně k tomuto opatření pravicové vlády, které nepřineslo do státní kasy očekávané zisky, má jasný postoj.

"Je to lumpárna. Proč nebyla zavedena spotřební daň na víno? Vidím za tím lobbing z Francie a Itálie, kterému kdosi podlehl," stěžuje si Bernard.

Podle pivovarníka zvýšení spotřební daně nepoškozuje pouze jeho pivovar, ale celé odvětví.

"Podle mých informací tato daň sice nebyla nápadem ministra Kalouska, ale zesnulého Edvarda Janoty, nicméně mělo to být dočasné, ale jak víme jednotka dočasnosti je jeden furt," vyjádřil obavy Bernard.

Kalousek: Ani náhodou

Ministr financí Miroslav Kalousek však nemá v plánu na spotřební dani nic měnit. „Chápu, že se pivovary snaží prosadit snížení daně. Ale spotřeba podle mne neklesá jen vlivem daně," uvedl Kalousek. Celková produkce piva se loni propadla o osm procent.

Začala klesat předloni, kdy pivovarníky postihla ekonomická krize. Tuzemské pivo těžko konkuruje cenám z dovozu a pivovary musí mnohde propouštět.

Bernardův pivovar však nejen že nemusí, ale paradoxně jeho tržby zaznamenaly růst. "Rostli jsme jen mírně, ale každopádně nás toto opatření přibrzdilo. Zdražili jsme jen o 1,5%, což znamená, že se do konečné ceny ani nepromítne zvýšení spotřební daně a tratí na tom výrobce," konstatuje Bernard.

Stejně skeptický je k výši spotřební daně i manažer Pivovarů Staropramen Petr Šámal, jenž se v rozhovoru pro HN vyjádřil, že by k pozvednutí pivovarnictví stačilo pouze snížit daň na úroveň z předloňska.

Původně nealko

Majitel Rožnovského pivovaru Tomáš Kubčík považuje spotřební daň na pivo rovněž za neférovou, nicméně na úbytek si nemůže stěžovat. ,,My prodáme vše, co uvaříme. Téměř 2000hl. Nemůžeme si tedy stěžovat na pokles tržeb," uvedl pro ParlamentníListy.cz Kubčík.

Rožnovský pivovar při příležitosti otevření v loňském roce pozval původně na ochutnávku nealko piva ministra financí Miroslava Kalouska, nicméně nezůstalo jen u něj.

"Pan ministr ochutnal všechny naše produkty," zavzpomínal s úsměvem Kubčík.

Zdroj: Parlamentní listy.cz | Autor: Pavel Kozdera

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/202352.aspx

Celkem osmi minipivovarům a menším pivovarům převážně z Plzeňska, ale také z Chebu, Strakonic či Prahy dodává plzeňský pivovar Gambrinus a z vlastní sladovny tradiční suroviny na vaření piva: pivovarské kvasničné kultury a šrotovaný či nešrotovaný slad. Jen za poslední tři roky takto dodal pivovar 62 tun špičkového sladu. Kvasnice z pivovaru Gambrinus jsou žádané kvůli jejich dokonalé mikrobiologické čistotě.

„Naše suroviny jsou mezi minipivovary oblíbené, protože jsou mimořádně kvalitní. Slad pro pivo Gambrinus připravujeme ve vlastní sladovně ze schválených odrůd jarního ječmene, které jsou vhodné pro české pivo a vyhovují také Chráněnému zeměpisnému označení České pivo. Kvasničné kultury jsou maximálně hygienicky čisté zejména díky moderní technologii cylindrokónických tanků, které používáme na kvašení piva Gambrinus. Minipivovary totiž používají kvasnice, které již pivo Gambrinus prokvasily. Jako sládek vnímám tyto dodávky minipivovarům především jako kolegiální výpomoc,“ uvedl Jan Hlaváček, vrchní sládek Gambrinusu.

Minipivovary přitom neodebírají slad pouze jako zrna, ale již šrotovaný a připravený přímo na vaření sladiny. Z plzeňského pivovaru Gambrinus tak putuje slad rovnou do varen „na várku“ a sládci minipivovarů mají ulehčenou práci o mletí sladu, které je nezbytné pro vaření mladiny na varně.

Kvalita kvasnic přímo ovlivňuje kvasný proces a má zásadní vliv na kvalitu piva. Proto je nesmírně důležité zajistit optimální podmínky množení kvasničných kultur, neboli propagaci, a skladování kvasnic. Kritické je především vyloučení jakékoliv mikrobiologické kontaminace, například divokými kvasinkami, bakteriemi atd. Z pohledu mikrobiologických a kvalitativních standardů je kvasničné hospodářství v plzeňském pivovaru na světové úrovni a sládci minipivovarů jezdí do Gambrinusu právě kvůli vysoké kvalitě a čistotě plzeňských kvasnic.

Kvasnice každý z pivovarů mimo Cheb a Strakonice odebírá v množství cca 10 litrů týdně. Oba větší pivovary pak v intervalu přibližně dvou měsíců berou naráz 2 hl. Jelikož jsou kvasničné kultury živým organismem, vyžadují speciální péči i při převozu. Ten probíhá ve sterilních nádobách. Kvasničné kultury by měly být uskladněny v chladném prostředí, kde se teplota pohybuje v rozmezí 2°C – 4°C.

Minipivovary odebírají kvasničný kmen W z pivovaru Gambinus. Jedná se o kvasnice spodního kvašení, používané k výrobě piva plzeňského typu. Pomocí těchto kultur je možné vyrobit světlá i tmavá piva.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje | Autor: Jiří Mareček

http://www.prazdroj.cz/cz/pro-media/aktualne/996%22%3EGambrinus