Krušovice se v loňském roce staly nejúspěšnější exportní značkou ze všech pivních značek společnosti Heineken Česká republika. Vývoz krušovického piva meziročně vzrostl o více než 6%. Tradičně se značce Krušovice dařilo především na ruském trhu, ale k posílení značky došlo i v dalších zemích, mimo jiné na Slovensku.

„Velký vliv na posilování značky Krušovice na exportních trzích měla především změna exportního brandingu na jaře loňského roku, díky kterému došlo k silnému zviditelnění značky, jejž navíc podtrhla i silná komunikace a akce pro spotřebitele,“ konstatuje Kateřina Zemanová, Export Area Sales Manager pro značku Krušovice a další exportní značky z portfolia skupiny Heineken. Největší exportní odbytiště pro krušovické pivo stále představuje ruský trh, který zaujímá aktuálně 40% podíl z celkového objemu exportu této značky s meziročním nárůstem o téměř 6%.

Krušovice jsou však preferované v širokém měřítku - celkem se značka vyváží do 3 desítek zemí po celém světě.

Dalšími nejdůležitějšími trhy, kam se Krušovice vyvážejí, jsou již zmíněné Slovensko s 20% podílem, Německo s 15% podílem či Švédsko s podílem 6%. Právě ve skandinávských zemích se očekává v roce 2011 další rozšíření exportních aktivit značky.

„Největší meziroční růst jsme zaznamenali na Ukrajině, kde došlo k nárůstu o více než 30%,“ shrnuje úspěchy značky Krušovice na zahraničních trzích Kateřina Zemanová.

Typickou ukázkou úspěšných akcí, kterými si značka Krušovice udržuje vysoké renomé v zahraničí, je tradiční Královský Festival Krušovice Mušketýr, který se letos v únoru uskutečnil v Rusku už posedmé. Po dobu 18 dní se ve vybraných ruských restauracích čepoval unikátní krušovický Mušketýr. Letos se takto prodalo téměř 2000 hektolitrů v 850 restauracích v Moskvě a dalších městech po celém Rusku. Festival již tradičně zahrnuje i soutěž, jejíž hlavní výhrou je zájezd pro dvě osoby do České republiky, zahrnující především návštěvu Královského pivovaru Krušovice a putování za skvělým krušovickým pivem spolu s objevováním české historie.

Krušovický pivovar je také oblíbeným turistickým cílem. Vloni jej navštívilo téměř třicet tisíc turistů ze zahraničí i z České republiky. „Skladba našich návštěvníků koresponduje s tím, kam pivovar svůj produkt vyváží,“ konstatuje Josef Helebrant, který má v Krušovicích návštěvnické programy na starosti. Průvodce exkurzí hostům přiblíží historii pivovaru a ukáže jim kromě výrobních prostor mimo jiné i yysvěcenou kapli přímo uvnitř pivovarského areálu. „Mezi hlavní lákadla prohlídky patří ochutnávky krušovického portfolia přímo v pivovaru. Turistům se líbí, že si mohou sednout a dát si pivo přímo v našem degustačním sále,“ říká Josef Helebrant.

Zdroj: Tisková zpráva Heinekenu Česká republika

V pivotéce U Modrého lva poblíž Mendlova náměstí v Brně se na osmi metrech čtverečních rozkládají regály se 180 druhy piv. Obchůdek nabízí hlavně méně známá piva z regionálních pivovarů, která nejsou k sehnání v supermarketu.

"Specializujeme se na regionální značky. Kdo u nás hledá Gambrinus, neuspěje," popsal majitel pivotéky Jiří Wiesner. V nabídce jsou vedle lahví z českých a moravských pivovarů i pivní moky z Německa, Belgie a Slovenska. "Dováží se, jsou dražší," vysvětlil Wiesner. Zahraniční piva se prodávají od padesáti korun výše.

Levnější a oblíbenější jsou lahve s etiketami v češtině. "Dobře jdou na odbyt hořká, nepasterizovaná piva, jako je například Poutník," popsal Wiesner.

Při shánění piv se zapotí i samotný majitel. V Česku neexistuje centrální sklad, kde by byly všechny značky pohromadě. "Obtelefonováváme a objíždíme velkosklady. Přesto se ještě najdou i domácí piva, která nám v nabídce chybí," říká Wiesner.

Některé malé pivovary totiž stáčejí piva do PET lahví či je sudují. "Ale pivo v plastu má krátkou záruku a velké sudy by se sem nevešly," vyjmenoval Wiesner.

Pokud by ale zákazník opravdu stál o nějakou značku, dokáže mu majitel vyjít vstříc. "Fungujeme i na objednávku," vysvětlil.

Nejčastěji u Wiesnera potkáte muže s proškrtaným seznamem. "Zkoušejí a hodnotí piva," popsal majitel obchůdku, za jehož kliku ale často prý zaberou i ženy. "Chodí sem ale hlavně pro dárky pro muže," usmál se Wiesner.

Zároveň ale upozornil, že některá piva mohou z regálu časem zmizet: "Buď se kupují málo, nebo se už objevila v supermarketu." Právě odlišit se od nabídky supermarketů je hlavním cílem pivotéky.

Oblíbené pivo nemohl sehnat, tak si založil pivotéku

Jiří Wiesner pivotéku v Křížové ulici založil loni v říjnu. Nejradši má totiž chotěbořské pivo, které ale v Brně k mání není. A tak se rozhodl, že pro sebe a své kamarády založí obchůdek s pivními specialitami. Jenže do obchůdku začalo najednou chodit hodně lidí.

A tak si Wiesner, který pracuje na hlavní úvazek v počítačové firmě, bezděky našel "vedlejšák" v pivotéce. Podnikat začal Wiesner v místě, kde dříve stála nejstarší hospoda v Brně - U Modrého lva. Stejně se jmenuje i pivotéka, kde je na osmi metrech čtverečních vyskládáno 180 druhů piva.

Zdroj: Brno iDnes.cz | Autor: Marek Homolka | Foto: Ondřej Surý

Sbírat lze všechno. Třeba korbely. Jan Maurer jich má 212.

Skleněné či keramické, ale všechny s víčky stojí vedle sebe seřazené v několika řadách na policích jednoho krumlovského bytu barevné půllitry jako jeden muž. Ovšem nenašli byste mezi nimi dva stejné, každý je originál.

Více než dvě stovky korbelů doposud shromáždil Jan Maurer z Českého Krumlova, který tyto masivní nádoby na pivo sbírá. Kromě nich má i několik tupláků, tedy litrových ozdobných nádob na pěnivý chmelový mok.

Jak se to seběhlo, že jste začal sbírat korbely?

První jsem dostal před 23 roky, kdy mi bylo 26 let. A sice na Vánoce u tchyně a tchána. Dodnes dobře vím, který korbel byl ten první, co jsem tehdy dostal. V sekretáři stojí mezi vystavenými nejlepšími kousky. Je to tento skleněný s cínovým víčkem a stále je to můj nejoblíbenější korbel.

Jak jste ty další korbely sháněl?

Začal jsem si je kupovat sám v Rakousku nebo Německu. Tenkrát tam vycházely dost draze, jeden stál kolem 40 marek, čili zhruba osm stovek za jeden kousek. Pak jsem je kupoval i v Česku, když jsem jezdíval se ženou na dovolenou. To jsme korbely kupovali, kde se dalo. Takže třeba také v Itálii, Polsku, Maďarsku a dalších zemích okolo. Hodně jich mám z Bavorska, mraky jich mám z Krumlova. Spoustu z nich mi sehnala manželka. Korbel z největší dálky, co mám, je z Kanárských ostrovů. A když jsem před nedávnem pracoval v Anglii, přivezl jsem si samozřejmě korbel i odtud.

Takže v rozšiřování sbírky stále pokračujete?

Pokračuji, ale teď už to není tak intenzivní, jako před deseti lety, kdy jsme hodně cestovali. Tehdy byla největší potíž sehnat korbel v italských Benátkách. Itálie je země vína – a sežeň tam pivní korbel. Až když jsme šli přes náměstí sv. Marka, spatřili jsme na nábřeží nějaký trh. Měli tam všechno možné od skleniček až po bůhvíco, ale korbel nikde. Už jsme byli na odchodu, když v tom jsem si všiml, že jeden prodejce má korbel položený pod pultem. Byl to obchodník, tak mi ho prodal. Myslím, že bych ho vyhandloval třeba i v Indii, ale tam mě to netáhne.

Jaký druh korbelů, kromě toho vůbec prvního, máte nejraději?

Nejvíc se mi líbí ty s cínovým víčkem. Korbely mám rozmanité. Skleněné, keramické, s plastickým povrchem, malované,jeden skleněný broušený. Jsou s výjevy z pivovarů – jak pivovarské koně rozvážejí pivní sudy, nebo jak v pivovaře zaměstnanci skládají dřevěné sudy. S obrázky měst, kde je velká tradice vaření piva, jako jsou Mnichov nebo Studgart či s pijatikou ve sklepích s pivními sudy. S obrázky zvířat, s loveckou tématikou, ale i s mnichy, protože mniši většinou v klášterech pivo vařili.

Bohatě zdobená jsou jejich víčka, často zakončená chmelovou šiškou. Tento korbel má víčko dokonce v kombinaci cínu a porcelánu. Na korbelu je výjev, jak do hnízda vysoko v horách přínášejí orli uloveného zajíce, korbel je zdobený dubovými větvičkami s žaludy. Nebo tento skleněný korbel znázorňuje čtyři roční období. Na tomto si je zase možno přečíst pivní otčenáš v němčině, mám i český. Zde na skleněném s vybroušenými tetřevy je i ryska, přesně označující půllitrovou míru.

Také své korbely používáte, nebo je máte jenom pro parádu?

Každý korbel se, jak se říká, musí pokřtít. Takže každý z nich měl v sobě jedno pivo, nalité z láhve. Jakmile byl korbel pokřtěný, umyl jsem ho a vystavil mezi ostatní.

A jak se z korbelu pije? Není to nešikovné, nepřekáží při pití jeho víčko?

Nepřekáží. Je to na zvyku. Víčko se musí palcem podržet a pak se z korbele krásně pije.

Co musí korbel mít, aby to byl korbel jak se patří?

Musí mít ouško a víčko. Jak nemá víčko, není to korbel, ale půllitr. Víčko má zřejmě proto, aby v něm pivo zůstalo déle kvalitní, nevyčáchlo a nevyčpělo.

Už se vám také podařilo nějaký korbel své sbírky rozbít?

To se mi stalo. Jednu polici jsem po pověšení dostatečně nazabezpečil a nevšiml si, že se s policí něco děje. Ale až po dlouhé době, snad až po roce od pověšení, se ta kratší polička na stěně v kuchyni sesunula. On korbel dost váží a když jich na polici stojí několik, tak už vydají. Police spadla a z deseti korbelů byla hromada střepů. Seděl jsem zrovna vedle u stolu. To byl rachot. Všechno to byly samozřejmě originály. Co se dalo dělat, ale příliš těžkou hlavu jsem si z toho nedělal, člověk to musí brát, že je to jenom věc.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Českokrumlovský deník.cz |Autorka: Zuzana Kyselová

Spolumajitel pivotéky ve Vondrákově ulici v brněnské Bystrci Radek Hroch říká: Naučíme lidi pít lahvová piva

Nejen mezi ctiteli vína jsou labužníci, kteří si za kvalitu rádi připlatí. Vybrané chutě oblíbeného alkoholického nápoje dokáží stejně ocenit i milovníci piv. V brněnské Bystrci ve Vondrákově ulici se nadšenci rozhodli splnit si sen a otevřeli vlastní pivotéku. „Jezdívali jsme piva ochutnávat do zahraničí. A podobný zážitek jsme se rozhodli zprostředkovat i ostatním,“ uvedl spolumajitel obchodu Pivo & Beer Radek Hroch.

Proč jste otevřeli pivotéku? Nabídka piva je podle vás nedostatečná?

Ano, tak jsme to vnímali. Vinoték je nepřeberné množství, u piva je to ale naopak. Situace se však mění. Když jsme jezdívali za pivem do zahraničí, byla mezi cenami u nás a v cizině velká propast. Nyní je to u čepovaného piva srovnatelné. V zahraničí je přitom jiná kultura, lidé jsou víc zvyklí na lahvová piva. Je otázka, zda si na to zvyknou i čeští pivaři. Musím podotknout, že jsme na dobré cestě je to naučit.

Jaký je zájem zákazníků?

Je slušný. Je ale znát, že je to nová oblast a zatím nevíme, jaký má potenciál.

Kolik nabízíte druhů piv?

Teď momentálně máme kolem 270 druhů. Jsme velcí nadšenci do pšeničného piva. Čtyřicet druhů je tedy tohoto typu.

Která země je nejčastěji zastoupena?

Máme přes sto českých piv, přes šedesát belgických a přes padesát německých.

Odkud máte nejexotičtější piva?

Těžko říct co je exotické. Máme tři piva z Thajska, ale také piva z krajin jako Orknejské ostrovy. Nabízíme i pálivé mexické pivo s chilli papričkou.

Lze porovnat kvalitu našeho a zahraničního piva?

Čeští pivaři určitě nebudou vyhledávat takzvané europivo. Ale v zahraničí jsou i piva jiného typu, například pšeničné v Německu pokrývá polovinu spotřeby všech piv. U nás jej přitom umí dělat málokdo.

Zdroj: Deník.cz | Autor: Petr Jeřábek

Ačkoliv většina obchodníků a výrobců v současnosti žije v obavách, jak se plánované zvýšení daně z přidané hodnoty promítne na cenách, pivovarníky plán české vlády nestraší. Zdražovat nebudou. Cena piva se podle nich nezmění.

„Daň z piva je už nyní na nejvyšší úrovni. Zdražovat nemusíme ani kvůli dražším surovinám. Nejsme totiž plátci DPH,“ přišel s dobrou zprávou pro milovníky piva ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý. Podle něj v nejbližší době nebudou pivovary zdražovat ani z jiných důvodů. „Jsem hluboce přesvědčený, že žádné zásadní zdražování nás nečeká,“ řekl Veselý.

O nízkou cenu se přitom zasloužili právě čeští a moravští pivaři. „Levnější jsme proto, že nám spotřebitelé věří a nakupují naše piva. Máme dvakrát vyšší odbyt, než je průměr v Evropské unii. Náklady na výrobu piva se tak rozmělní a můžeme zachovat nižší cenu,“ vysvětlil ředitel Veselý.

Levnějšímu pivu napomáhá i doznívající hospodářská krize. „Výroba klesá a pivovary nechtějí zákazníky odrazovat zdražováním. Naopak se snaží nezvyšovat cenu i přes rostoucí náklady na benzín či naftu,“ uvedl ředitel svazu. Dokud lidé nepřestanou pít pivo, nehrozí ani dorovnání jeho ceny na částky obvyklé v zahraničí. „Vedle velké spotřeby zaručuje nižší ceny piva i systém vratných láhví. V zahraničí obvyklé jednorázové totiž musí spotřebitel zaplatit. A například s Německem, kde je pivo stejně oblíbené jako u nás, už navíc máme ceny podobné,“ podotkl Veselý.

Lidé jsou s nezvyšováním cen piva spokojení. „Zdražovalo se už dost. Před deseti lety jsem točené kupoval za patnáct korun, dnes je to skoro jednou tolik. Pořád se dá v hospodě prosedět celý večer, ale pokud bude stát půllitr stovku, lidé z hospod zmizí,“ myslí si třeba Radek Procházka.

Zdroj: Deník.cz

Konec zimy s sebou přináší patnácté výročí technické novinky, kterou oceňují především milovníci piva. Právě před patnácti lety se totiž v brněnském Restaurantu na Piavě začal pěnivý mok točit z takzvaných tanků.

Novinka se na jihu Moravy uchytila a počet pivnic s tanky stále roste. „Před šestnácti lety bylo pivo z tanků absolutní novinka. Ovšem zdálo se mi, že právě tudy vede cesta. Tanky totiž umožňují čepovat nepasterované pivo. Je sice filtrované, ale zachovává si původní kvalitu,“ zdůvodnil svoje rozhodnutí spolumajitel restaurace Vladimír Bartoš.

Dražší provoz

Nelituje jej ani přesto, že čepování plzeňského z tanků je náročnější než z klasických pivních sudů. „Nepasterované pivo má záruku jen jednadvacet dní a vyžaduje chlazený a pravidelně sanovaný sklep. Vzhledem k tomu, že cena tankového piva je stejná a péče o něj dražší, prakticky jej dotujeme. Ale kvalita piva je diametrálně odlišná, proto svého rozhodnutí nelitujeme,“ usmíval se Bartoš.

Čepování starobrněnského piva z tanků si zase pochvaloval majitel brněnského sportbaru Arena Jaromír Chmelař. Ten využívá počítačem řízený čepovací systém. „Personál nemusí manipulovat se sudy, tanky šetří místo a nemáme ztráty běžné při narážení sudů. Řízení počítačem navíc umožňuje nastavit teplotu piva,“ řekl Chmelař.

Podle mluvčí pivovaru Starobrno Ludmily Čechové počet restaurací s tankovým pivem na jižní Moravě strmě stoupá. „Sice je stále víc restaurací, kde se čepuje ze sudů, ale meziroční nárůst nových tankových systémů je kolem sta procent. Do budoucna v zavádění tanků do dalších restaurací hodláme pokračovat,“ uvedla Čechová.

Čepování piva z tanku je novinkou, která se zatím mimo Brněnska ujala jen na Hodonínsku. I tam se ale prosazuje zatím jen pomaleji. Pokud si tam lidé chtějí dát speciální pivo, zavítají spíše do některého z minipivovarů, které tam zažívají boom. Například tamní minipivovar Kunc čepuje Šviháka ve své vlastní restauraci od roku 1994 a vaří i takové speciality jako višňové, zázvorové, citrónové či malinové pivo.

Vloni začala s vařením vlastního piva také restaurace Na Mlýně v Ratíškovicích na Hodonínsku. Majitel pivovaru Jiří Fanta měl nadšení, pro vaření piva mu však chybělo vzdělání. „Abych do vaření trochu pronikl, absolvoval jsem kurz. Viděl jsem, že pivo lze skutečně dělat doma,“ říká Fanta.

Od roku 2007 už funguje i třetí pivovar na Hodonínsku. Minipivovar v Bzenci. Majitel Radomil Paták vaří Kněžihorské pivo doma v garáži a dodává je pouze známým a na speciální akce. Ostatní malé pivovary za konkurenci nepovažuje. „Pro lidi se stává domácí pivo přirozenějším a to je dobře,“ myslí si Paták.

Zaslíbeným okresem pro minipivovary je vedle Hodonínska také Brněnsko. Přímo krajské město nabízí dva minipivovary, další dva pak jsou v Senticích a v Oslavanech. Ve zbytku kraje však chybí. „Čepuje se tu především Černá Hora, ta postupně začíná do hospod dodávat i různé speciály. Ale na piva z jiných pivovarů a zvláště těch menších se tu dá narazit jen zřídka,“ přemítal Radim Buřík z Blanska.

Natoč si sám

Vedle tankových piv a minipivovarů jsou pro Jihomoravany stále atraktivnější také takzvané pivní samoobsluhy. Tedy pivnice, kde si každý zákazník točí piva sám. Vedle Brna fungují dvě například ve Znojmě. Jednou z nich je hospoda U Šneka. „Nabízíme přes třicet druhů piv, z toho pět točených. Všechna pocházejí ze středních a malých pivovarů. Na dvou stolech máme nainstalované samoobslužné výčepní zařízení,“ řekl majitel pivnice Petr Vachek.

Zdroj: Deník.cz | Autor: Petr Jeřábek

Poprvé vstoupil do pivovaru v pěti letech. "Bylo tam krásně chladno, otec totiž pracoval na spilce," vzpomíná Václav Berka. S plzeňským pivovarem je ale spojen celý jeho život. Dnes v něm pracuje jako hlavní sládek a pivovar je častým tématem fotek, které publikuje v rámci projektu Week of Life.

Stavovská hrdost z něj čiší na první pohled. A též úcta k pivovaru, o jehož nápoj se stará. "U nás se vařily dějiny," líčí. "Když sládek Josef Groll uvařil v roce 1842 první várku Pilsner Urquell, změnil pivní svět. Skvělý ležák se snažili napodobovat další a další a nakonec vznikla celá kategorie piv plzeňského typu, která dnes tvoří 70 procent všech piv na světě."

Až z toho mrazí

Plzeňské pivo je pro něj archivním dokumentem. "Je svědectvím o dovednosti našich předků, které tu s námi dodnes žije," zdůrazňuje a nezastírá, že je pyšný na historickou kontinuitu plzeňského moku.

"Před více než sto lety zkoumala základní parametry plzeňského piva jedna švýcarská laboratoř. Když její zjištění porovnáte s měřením současného Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského, zjistíte, že naše pivo má prakticky stejné hodnoty. To je jasný důkaz, že pijeme stejné pivo jako naši předkové. Není to nádhera?"

"Když si totiž občas pročítám knihu z roku 1897, v níž jsou analýzy piva a surovin pro výrobu plzeňského piva pečlivě zapsané krásným rukopisem, trochu mne mrazí v zádech," přiznává. A nezastírá, že svou účast na projektu Week of Life bere i jako možnost, jak pro další generace zdokumentovat život ve "svém" pivovaru.

Nejde mi o patnáct minut slávy

Nejde mu o exhibicionismus, nepatří mezi ty, co nechávají prostřednictvím sociálních sítí a webových kamer ostatní nakukovat do svého soukromí. "Možná si tak užívají svých patnáct minut slávy. Přiznám se, že jsem v tomhle ohledu trochu konzervativní. Podle mne lidé odkrývají svoje soukromí tak trochu z nedostatku jiné komunikace," říká.

Do Week of Life naskočil, protože tenhle projekt, v němž je každý jeho účastník originálním umělcem, pokorně dokumentuje všední život. "Zpočátku jsem byl nadšený, ale ukázalo se, že to nebude tak jednoduché, jak jsem si představoval – že jako udělám pár fotek a bude hotovo. Bál jsem se, zda jako amatér a laik budu schopen nafotit něco, co by vůbec mohlo být pro jiné lidi zajímavé. A vůbec nejtěžší bylo vybrat ty správné fotografie, které by co nejvěrněji popsaly, co jsem v průběhu celého týdne zažil."

Jsme pivní ráj

Kromě sládkovské stavovské hrdosti z něj sálá i hrdost na českou pivní tradici. "Česko je bezpochyby pivní ráj a my jsme pivní králové," říká Václav Berka. "Při práci navštěvuji spousty hospod po celé republice. A všude si můžu se štamgasty o pivu krásně popovídat. A nejen o něm, protože u piva se mluví o politice, o ženských, o fotbale a dalších tématech, na která má každý jasný názor stejně jako na pivo."

"Pivo u nás není jen nápoj, je součástí naší kultury," vzdává Václav Berka hold zlatavému nápoji.

A ví, jak pití piva posunout ještě o kus dál. "Máme velký prostor v oblasti gastronomie, servírování piva a jeho kombinací s jídlem. Tady se ještě máme hodně co učit od kolegů vinařů."

WEEK OF LIFE

V rámci projektu Week of Life, jehož duchovním otcem je dvorní fotograf Xman.cz Adolf Zika, zaznamenávají amatérští fotografové svůj všední život. Snímky desítek jeho účastníků sdělují poselství, že žádný život není všední.

Základním stavebním kamenem celé myšlenky je časový úsek jednoho týdne v životě jedince, žijícího kdekoli na naší planetě. "Týden, který čítá sedm dní, z nichž každý má pro nás jiný význam, jiný barevný nádech, jinou vůni, jiný smysl a jinou intenzitu energie," píše se v prezentaci projektu.

Každý z jeho účastníků se stává originálním spoluautorem celého dokumentárního cyklu, gigantické fotoknihovny lidstva ve 21. století, do níž vám Xman.cz jako partner projektu dává nahlédnout.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Xman.cz | Autor: Martin Frozen

Koupim pouzity restauracni minipivovar s rocnim vystavem 50 000 litru za rok. Nabidky prosim na: ricmonderma@tie.cl.

Už začátkem března měl mít vyškovský pivovar definitivně nového majitele. Dlouhodobě prodělečnou firmu si totiž přednedávnem od státu pronajala společnost Czech Beverage Industry Company. Kvůli složité situaci při přebírání firmy však bude mít pivovar nového majitele oficiálně zřejmě až od dubna.

To však má být jediná změna plánu. „Poněkud se protáhl proces přebírání pivovaru kvůli registracím na státních úřadech a podobným záležitostem. Teď jsme před podpisem a čekáme, až se všechno vyřeší,“ uvedl člen představenstva společnosti Czech Beverage Industry Company Miloš Hrabák, který má být díky své znalosti pivovarnictví výkonným ředitelem pivovaru.

Oficiální převzetí teď společnost plánuje na prvního dubna. „Je vždycky lepší plánovat to na začátek měsíce, jak kvůli zaměstnancům, tak kvůli dalším technickým věcem,“ vysvětlil Hrabák.

Také současný zaměstnanec pivovaru a odborář Martin Obruča počítá, že nové zaměstnavatele oficiálně přivítají v pivovaru první dubnový den. „Přiznám se, že vzhledem ke složitému papírování kolem celé situace jsem převod pivovaru už prvního března neviděl příliš reálně. Duben už oproti tomu zní jako velmi pravděpodobná možnost,“ podotkl Obruča.

Dodal, že je rád, že noví majitelé mají v plánu zachovat výrobu. „Jsme malý výrobce, snažíme se dělat poctivé české pivo, tak doufám, že se to bude dařit i dál,“ řekl Obruča.

Hrabák to má podle svých slov každopádně v úmyslu. „Nejprve budeme muset udělat důkladnou analýzu. Pivo samotné i výrobu znám. Předběžně můžu říct, že technologie pivovaru je v podstatě v pořádku. Musíme spíš posílit obchod, marketing a vše, co souvisí s touto oblastí,“ zdůraznil Hrabák.

Problémy vyškovského pivovaru, který vlastní stát, začaly před několika lety klesáním tržeb. Postupně se pivovar propadal stále víc a víc do ztráty, až se v roce 2009 dostal do třicetimilionového mínusu. Loni proto stát rozhodl, že výrobu ukončí a všechny zaměstnance propustí. Nakonec místo propouštění začal stát hledat nového nájemce, kterého našel začátkem února.

Zdroj: Vyškovský deník.cz | Autorka: Markéta Forró

Sládci Plzeňského Prazdroje dnes uvařili zvlášť slavnostní várku ležáku Pilsner Urquell, které požehnal plzeňský biskup František Radkovský. Pivem z této velikonoční várky se osvěží mj. poutníci v římské církevní restauraci Giovanni Paolo II. a představitelé Vatikánu.

„Věřím, že dnešní žehnání přinese plzeňskému pivu přinejmenším stejný zdar, jakého se mu dostalo již po historicky prvním požehnání odvážného počinu plzeňských právovárečných měšťanů 5. října 1842,“ sdělil plzeňský biskup František Radkovský.

Pro katolickou církev jsou Velikonoce bezesporu nejdůležitějším svátkem v roce. Velikonoční várka Pilsner Urquell má také křesťanskou symboliku v tom, že bude zrát takřka celou postní dobu, která trvá 40 dní před Velikonocemi a začala Popeleční středou. Nejen křesťané vědí, že důležité záležitosti a události si vyžadují náležitou a dlouhodobou přípravu.

„Považujeme za velkou čest, že pan biskup Radkovský požehnal naší velikonoční várce ležáku Pilsner Urquell. Požehnané pivo chceme poslat v dubnu do Říma, kde bude v době Velikonoc k dispozici poutníkům v církevní restauraci Giovanni Paolo II. Požehnaný Pilsner Urquell bychom také rádi předali přímo vatikánským církevním hodnostářům jako velikonoční dárek Plzeňského Prazdroje,“ řekl Václav Berka, starší obchodní sládek Plzeňského Prazdroje. Vzorky požehnaných surovin z velikonoční várky budou uchovány v Pivovarském muzeu v Plzni.

Aby měl Pilsner Urquell do Velikonoc dostatečný čas dozrát, musel se vařit s více než pětinedělním předstihem při dodržení tradiční receptury a tedy i technologické lhůty, kterou plzeňští sládci dodržují už od doby prvního sládka Josefa Grolla. První várku plzeňského ležáku, mimochodem také požehnanou, uvařil Josef Groll 5. října 1842 a pivo se poprvé čepovalo o pět a půl týdne později na svatomartinských slavnostech 11. listopadu.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Vedení pivovaru Gambrinus splní slib, který dalo fanouškům plzeňského hokeje na konci ledna. Tehdy v rámci motivace příznivcům HC Plzeň 1929 přislíbili, že pokud hokejisté klubu skončí v tabulce extraligy po základní části v první desítce a postoupí tak do předkola play off, věnuje pivovar zdarma symbolických 10 sudů piva Gambrinus, které navíc vyčepují sami hokejisté HC Plzeň 1929.

Při sobotní akci Den s fanouškem v plzeňské ČEZ Aréně tak budou moci fanoušci zdarma konzumovat zlatavý mok, který jim budou osobně čepovat hokejisté HC Plzeň 1929. Podle mluvčího klubu Jiřího Světlíka by se akce měli účastnit všichni hráči s výjimkou hráčů se střídavým startem v 1. lize (např. Salfický, Kovář, Jeřábek, Stránský, Pitule).

Pivovar Gambrinus tak chce poděkovat fanouškům za podporu, které se plzeňští hokejisté těšili i přes nepřízeň osudu, kdy na podzim kvůli chybě v registracích hráčů přišel klub o 19 bodů, ale přesto se probojoval do předkola play off. Na postupu měli plzeňští příznivci výrazný podíl – průměrná domácí návštěva 6068 diváků je třetí nejvyšší v extralize. Deset sudů piva Gambrinus (1000 piv) budou hokejisté čepovat ve foayer východní tribuny v sobotu od 10 hodin, kdy celá akce Den s fanouškem začíná.

Zdroj: Zpravodajství Plzeň.cz | Autorka: Marie Osvaldová

Svaz rakouských pivovarů prezentoval v rámci výroční tiskové konference za rok 2010 první výsledky reprezentativní pivní tržní studie, kterou z pověření svazu na začátku tohoto roku provedl Market Institut.

„Jsme velmi potěšeni, že tato studie znovu dokazuje, že pivo je nejpopulárnějším alkoholickým nápojem v Rakousku, protože nabízí vynikající chuť, kvalitu a přirozenost. Pivo se také v Rakousku etablovalo jako požitkový nápoj,“ říká Mgr. Jutta Kaufmann Kerschbaum, ředitelka Svazu rakouských pivovarů.

Pivo: oslavy a relaxace

Pivo je v Rakousku nejoblíbenějším ze všech alkoholických nápojů. Téměř 40 procent dotázaných označilo pivo za svůj oblíbený alkoholický nápoj. Pivo se nejlépe pije ve společnosti a mimo domov: na oslavách (26 procent) a v nejrůznějších lokálech (42 procent). Ale i při posezení s přáteli je pivo je klasickým nápojem (28 procent), následuje víno (20 procent) a káva (8 procent). Ovšem pivo je populární nejen v příjemné společnosti. Pivo se často pije i ve chvílích odpočinku: po čaji se 17 procenty obsadilo pivo se 16 procenty druhé místo mezi nápoji oblíbenými při relaxaci.

Pivo pro potěšení: chuť a kvalita rozhodují

Rakouské pivaře lze charakterizovat jako požitkářské typy: ocení chuť piva, kvalitu a přirozenost nápoje. Nejvýznamnějšími motivy pro spotřebu piva jsou v Rakousku: „hodí se k jídlu“, „dobře hasí žízeň“ a „charakteristická chuť“. Pivo získává sympatie především dobrou chutí, která je dodnes nejpřesvědčivějším argumentem pro pivo. Zvláště důležitá je pro Rakušany kvalita piva: 40 procent dotázaných věnuje zvláštní pozornost kvalitě nápoj. Rakušané také ocení, když pivo obsahuje pouze přírodní složky (45 procent) a širokou škálu nabízených druhů. Pivo je vnímáno jako sympatická nápoj. Ve všech těchto třech bodech si pivo vedlo lépe než víno.

Opatření Svazu pivovarů

Pivní studie jasně ukazuje, že díky opatřením Sdružení pivovarů v Rakousku a místních pivovarů byla zvýšena zodpovědnost při výrobě a nakládání s pivem a že tato opatření pomohla v očích rakouského spotřebitele ukotvit postavení piva jako vysoce kvalitního a přírodního nápoje.

Zdroj: Finance.cz | CzechTrade

Ak marketér nevie odlíšiť svoj produkt, ako ho dokážu odlíšiť zákazníci?

Niekto ho odlíši vlastnosťami, ale väčšinou sú produkty tak generické, že prichádza na pomoc marketing a pozicioning.

Aj preto môže vzniknúť mexické pivo pre LGBT (Lesbian, Gay, Bisexual, Transexual), ktoré má v produktovom obale zakomponovanú “Purpurovú ruku”. Tá je odkazom na rok 1969 keď sa protestovalo proti periodiku Examiner v San Franciscu, ktoré uverejňovalo anti-gay príspevky.

Spoločnosť Del Monte svoj produkt neodlišuje charakterom cieľovej skupiny, ale obalom. Bizarné je, že balia jeden z najdokonalejších obalov prírody – banány. Ale aspoň naň môžu dať väčšie logo ako na klasické nálepky:)

Zdroj: Mediálne Blog eTrend.sk | Autor: Michal Pastier

Návrh sociálních demokratů na lobbing města u vlády za zavedení komunální 15procentní daně z prodeje alkoholu v restauracích v Linci (Deník 7. března) neprošel.

K jeho prosazení bylo třeba 31 hlasů, ke 26 zastupitelům SPÖ se ale nikdo nepřipojil. Nová daň měla městu přinést jedenáct milionů eur ročně. Při celostátním zavedení by pak státní kase vynesla až 270 milionů eur. „Už teď jde daní z piva do rrakouského ozpočtu ročně 700 milionů,“ píše deník OÖN.

Připomíná, že přes dosavadní 50procentní zdanění, oproti Německu dvaapůlkrát vyšší, je pivo nejoblíbenějším nápojem v Rakousku. Jeho odbyt loni klesl jen minimálně o 0,3 procenta na 8,7 milionu hektolitrů (z toho pro domácí trh 8,3 milionu). Rakušan tak vypije průměrně 106 litrů. „Pivní velmoci Bavorsko a Česko zaznamenaly mínus 3,2, resp. 7,1 procenta,“ poznamenává deník. O 24,7 procenta stoupl v Rakousku odbyt „radleru“, piva s limonádou.

V Rakousku je 172 pivovarů se 3900 zaměstnanci. Jejich obrat je přes miliardu eur.

Zdroj: Českobudějovický deník.cz | Autor: Vladimír Majer | Kráceno

Plzeňský Prazdroj dokončuje na Hané výkup ječmene z loňské sklizně. Každým rokem nakupuje na Hané zhruba 36 tisíc tun ječmene a hanáckým zemědělcům zaplatí až 150 milionů korun. Každoročním odběrem zhruba stejného množství ječmene za ceny na horní hranici Plzeňský Prazdroj podporuje dlouhodobou spolupráci s hanáckými ječmenáři.

Díky spolupráci s plzeňským pivovarem mohou pěstitelé zajistit dostatek kvalitního sladovnického ječmene těch odrůd, které jsou potřeba pro vaření podle definice chráněného zeměpisného označení České pivo.

"Potřebujeme zajistit ječmen nejvyšší kvality pro naše piva a dlouhodobě omezit rizika nedostatku kvalitního ječmene. Nakupujeme přímo v České republice, kde přibližně dvě třetiny našich potřeb pokrýváme napřímo od farmářů a třetinu od obchodních družstev a obchodníků," říká Václav Abraham z nákupního oddělení Plzeňského Prazdroje.

Nyní nákupčí z Plzeňského Prazdroje dokončují na Hané výkup ječmene z loňské sklizně. "Již v lednu jsme tu měli nakoupeno asi 20 tisíc tun, tedy přes polovinu obvyklého objemu. Naše dlouhodobé závazky vůči zemědělcům dodržujeme a skutečně vykoupíme zhruba stejné množství jako v předešlých letech. Jsme zase rádi, že čeští zemědělci nám umí vypěstovat plodiny té nejvyšší jakosti, abychom mohli vařit naše piva podle tradičních receptur," vzkazuje Hanákům Václav Abraham.

V porovnání s trhem přitom Prazdroj za ječmen platí ceny na horní hranici. Má totiž zájem o dlouhodobé a oboustranně výhodné vztahy s pěstiteli při produkci odrůd sladovnického ječmene vhodných pro vaření Českého piva. Toto označení nosí značky Pilsner Urquell, Gambrinus, Radegast i Velkopopovický Kozel.

Potvrzuje to i jeden z největších dodavatelů Prazdroje, zemědělské družstvo Senice na Hané. "Pro zajištění vysoké kvality sklízených obilovin jsme vybudovali areál posklizňové úpravy a skladování zrna. V kombinaci s kvalitní agronomickou službou tak dokážeme plnit požadavky nejnáročnějších odběratelů včetně Plzeňského Prazdroje. Na vztahu s ním si ceníme zájmu o dlouhodobou spolupráci a snahu zohlednit vynaloženou práci v ceně zboží. Dosavadní spolupráci hodnotíme velmi dobře a věříme, že odběratel bude ctít stávající trend nákupu českých odrůd od českých farmářů a tím dále prohlubovat již vytvořené vztahy," shrnuje jednatel senického družstva Antonín Hlavinka.

Zdroj: Zpravodajství Olomouc.cz

Cyklovýlet, zájezd postřižinským expresem, Pivovarský den i divadelní představení pod nymburskými hradbami.

To vše chystá pro následující měsíce nymburský pivovar nejen pro příznivce místního piva.

Jako první se už 7. května koná cyklistický výlet pro veřejnost s poetickým názvem Otevírání postřižinských hospůdek. „Trasa bude mít do 50 kilometrů a povede před Kersko a Lysou, kde se zaství u restaurací s nabídkou našeho piva,“ říká ředitel pivovaru Pavel Benák. Zároveň uporňuje na možnost, že přímo v pivovaru je možné už nyní zakoupit originální cyklistický dres nymburského pivovaru.

Pro ty, kteří se raději vozí, než šlapou do pedálů, je určena jiná akce, která si během několika posledních let získala desítky příznivců a pravidelných účastníků. Řeč je o 7. Postřižinském expresu, tedy speciálně vypraveném historickém vláčku, na jehož „palubě“ bude vyhrávat kapela Třehusk a konzumovat se bude jak pivo, tak i nealko nápoje pro mladší účastníky zájezdu.

„Trasa letos povede přes Lysou, Všetaty a Mělník, kde bude asi Dvě a půl hodiny zastávka na prohlídku zámku a města. Zpátky se pojede přes Mladou Boleslav opět do Nymburka,“ popsal výlet Benák. Ten také upozorňuje, že vzhledem k velkému zájmu bude souprava oproti předchozím letům posílena o jeden vůz. „Přesto je nutné včas si rezervovat jízdenky, a to buď na nymburském hlavním nádraží nebo v pivovaru,“ doplnil Benák.

Třetí červnový víken má řada Nymburáků i lidí z okolí v kalendáři zaškrtnutý jako Pivovarský den, či chcete–li, den otevřených dveří. Letos se kulturní odpoledne chystá na 18. června, kdy budou k ochutnání i nápoje, které jindy nedostanete. O zábavu se postarají hudebníci a zpěváci, z nichž jmenujme třeba Heidi Janků nebo kapelu Divokej Bill.

Po úspěšných Postřižinách se připravuje i další divadelní představení, které bude k vidění v úchvatných kulisách nymburských hradeb ve dnech 22. a 23. července.

Půjde o Noc na Karlštejně, v níž se představí třeba Vladimír Čech, Jan Rosák, Pavel Vítek nebo Petr Jančařík a samozřejmě spousta ochotníků.

Zdroj: Nymburský deník.cz | Autor: Miroslav Jilemnický

Sľubujú kvalitné pivo za dobrú cenu! Norbert (41) a Michal (32) Pilkovci chcú na jeseň otvoriť v Martine nový minipivovar. Vraj bude variť pivo podobné známym českým značkám, ale za lepšiu cenu.

Dobré pivo sa v Turci varilo už pred dvesto rokmi v Necpaloch. Aj martinský pivovar mal v nedávnych dobách dobrú povesť. Ale zhltla ho veľká spoločnosť, ktorá presťahovala výrobu inam. „Chceme preto mestu vrátiť pivovar. Ľudia z Turca si vždy potrpeli na miestne pivo, tak im ho navaríme,“ veria Pilkovci. Svoj recept na dobré pivo majú.

„Chceme variť plnotučný martinský ležiak. Mal by mať plzenský charakter a musí zrieť 24 dní, potom je tmavší a lepšie chutí,“ tvrdia bratia, sami holdujúci tomuto moku.

Minipivovar by mohol začať variť už na jeseň. Ročne chcú vyprodukovať 6-tisíc hektolitrov, takže veľkým pivovarom nebudú žiadnou konkurenciou. Ale i tak dajú robotu desiatim – dvanástim ľuďom. Pri výrobnej hale otvoria aj vlastný výčap.

Zdroj: Pluska.sk | Autorka a foto: Jana Pustayová

Na Slovensko prichádza limitovaná séria pravého českého bohatstva. Dáva nám tak možnosť vychutnať si blížiace sa sviatky spolu s pivom Pilsner Urquell a kolekciou DVD z výberu najlepších filmov českej kinematografie.

Pilsner Urquell nikdy nechýba ani v dome renomovaného režiséra Miloša Formana na malebnom vidieku v štáte Connecticut v USA, rovnako ako dobré české filmy. „Pozerám sa na ne rád. Páčia sa mi filmy Svěráka, Slámu, Zelenku, Hřebejka. Myslím, že český film je na tom dobre a má úroveň,“ dodáva oscarový režisér.

Pravé bohatstvo – ako Česi hrdo nazývajú svetový unikát Pilsner Urquell – prináša v týchto dňoch na Slovensko v limitovanej sérii 50-tisíc kusov špeciálnych balení 6 fliaš zlatého moku s originálnou kolekciou DVD filmov nominovaných na oscara – Želary, Musíme si pomáhať a úspešnú komédiu Pelíšky.

Spojenie plzenského piva s českou kinematografiou nevzniklo náhodou. Pilsner Urquell v nedávnej minulosti sprevádzal ďalšie skvelé filmy – Obsluhoval som anglického kráľa či unikátny dokument Miloš Forman – čo ma nezabije.

„Nesmierne si vážime náklonnosť, ktorú k nášmu pivu nositeľ oscarov pán Forman má,“ spomína "prvý muž" Plzne Václav Berka. Za dlhoročné zásluhy pri celosvetovom šírení slávy piva Pilsner Urquell získal Miloš Forman titul Český znalec – Honorary Connoisseur NO. 007.

„Skrátka pijem, čo mám rád. Netušil som, že za to dostanem vyznamenanie. Aj v dokumente, ktorý o mne nakrútil Miloš Šmidmajer, pijem Plzeň a poviem vám ešte jednu historku. V roku 1973 som bol vo svetoznámej gurmánskej reštaurácii L´Ami Loius v Paríži a nemali tam žiadne pivo, len vína. Keď som tam prišiel druhýkrát, pivo pre mňa už mali, ale aby sa Francúzi neurazili, musel som si ho objednať ako českú minerálku.

Keď na štátnu návštevu Francúzska prišiel prezident Bill Clinton, pozval ho Jacques Chirac práve do tejto reštaurácie. Clinton si chcel dať pivo a hlavný mu povedal, že k dispozícii je len súkromná rezerva pána Formana, a tak si Clinton dal našu Plzeň. A na druhý deň bolo vo všetkých novinách na titulke, že Clinton pije na štátnej návšteve Francúzska české pivo a to bolo niečo,“ hovorí Miloš Forman.

Pilsner Urquell v 55 krajinách sveta!

V roku 2010 vyviezol Plzeňský Prazdroj 664-tisíc hektolitrov piva Pilsner Urquell, čo je o 5 percent viac než v roku 2009. Vzhľadom na neľahkú hospodársku situáciu očakávali pivní experti celkový pokles exportu českého piva do zahraničia, preto je rastúci záujem o Pilsner Urquell vynikajúcim výsledkom.

Zvýšený záujem bol na tradičných trhoch v Nemecku a Spojenom kráľovstve, vlani sa začalo vyvážať aj do Argentíny.

Pilsner Urquell sa predával v krajinách, ktoré sú pre české pivo skôr exotické – Spojené arabské emiráty, Sýria, Južná Kórea či Vietnam. Najväčším exportným trhom zostáva Nemecko.

Väčšina plzenského ležiaku putuje do sveta vo fľašiach a plechovkách. Veľkým úspechom je rastúci podiel čapovaného piva, vyváža sa do viac než 30 krajín a tvorí 20-percentný podiel exportu Pilsner Urquell.

Vrcholom českej pivnej kultúry sú tankové prevádzky, ktoré čapujú Pilsner Urquell aj v Düsseldorfe či Viedni. Na Slovensku sa stal nepasterizovaný Pilsner Urquell z tankov takisto veľmi obľúbeným a vyhľadávaným pre jeho nezameniteľnú a jedinečnú chuť. Dnes si ho už môžu skutoční pivní znalci vychutnať v ôsmich prevádzkach v Bratislave a v jednej prevádzke v Nitre.

Pravdivý príbeh s nezmenenou receptúrou od roku 1842 slávi svetový úspech.

Zdroj: Medialne eTrend.sk | Tisková zpráva | Kráceno

Humpolecký Pivovar Bernard zastavuje nevýdělečný export do některých zemí a naopak se zaměřuje na nové, lukrativnější trhy. Jedním z nich je největší město Spojených států New York a stejnojmenný stát, v němž leží.

Spolumajitel pivovaru Stanislav Bernard nedávno navázal kontakt s newyorskou společností Manhattan Beer Distributors, která do států dováží přes 110 značek piv včetně Carlsbergu či Corony. V lednu pak Bernard v New Yorku prezentoval produkci pivovaru před 250 potenciálními obchodními partnery. „Dneska po měsíci a půl tam máme asi sto zákazníků, první zprávy jsou velmi pozitivní,“ řekl novinářům při prezentaci loňských výsledků Bernard.

Vstup pivovaru na nové trhy je podle Bernarda o to těžší, že oproti jiným tuzemským pivům patří k těm dražším. V New Yorku tak balení o šesti pivech prodává za 9,50 až 9,90 dolaru (asi 165 až 172 korun).

Bernard loni vyvezl do zahraničí téměř 31 tisíc hektolitrů piva, což je 15 procent celvýstavu. Od roku 2007 do loňska jeho export stoupl o 70 procent. Nejvíce piva firma vyváží na Slovensko, k dalším trhům patří Norsko a Švédsko, Velká Británie, Rusko, Polsko či Slovinsko. Kromě výše exportu roste i jeho ziskovost, dodal Bernard.

USA jsou tradiční exportní destinací pro řadu tuzemských pivovarů. Například jednička tuzemského trhu Plzeňský Prazdroj dodává pivo asi 40 tisícům restaurací a obchodů, jen v New Yorku je takových restaurací asi 500.

„Spojené státy patří mezi pět klíčových exportních trhů piva Pilsner Urquell, za posledních sedm let Prazdroj vyvezl 992 tisíc hektolitrů plzeňského ležáku,“ řekl deníku E15 mluvčí Prazdroje Jiří Mareček.

Bernardu stoupl zisk a klesl obrat

Pivovar Bernard zvedl loni zisk meziročně o třetinu na 46 milionů korun. Uvařil 204 tisíc hektolitrů piva, o půl procenta více než předloni. Obrat klesl na 381,5 milionu korun, tržby za pivo se snížily na 356,2 milionu. V obou případech to je pokles o 1,2 procenta. Na nižší obrat mělo podle firmy vliv loňské zvýšení spotřební daně na pivo o třetinu a DPH o procento, na výši zisku pak úspory v nákladech.

Zdroj: Zprávy E15.cz | Zdroj: Dušan Kütner

Nový jihlavský Radniční pivovar bude vařit medové, canabisové i mojitové pivo. Lidé navíc uvidí jak se pivo vyrábí.

Že se může pivo vařit přímo na náměstí v centru města? V novém Radničním pivovaru to tak je. Pivovar se ale nechystá měřit síly se svými velkými kolegy. V suterénu Radniční restaurace na Masarykově náměstí zdejší sládci připraví ročně zhruba tisícovku hektolitrů piva, včetně těch netradičních. A hosté budou „při tom”.

Ideou majitelů je vrátit se k receptuře předků. Pivo bude čerstvé, nepasterizované a nefiltrované. Restauraci v radnici, která nefunguje od května loňského roku, plánuje Jihlavský radniční právovárečný pivovar otevřít koncem dubna. V restauraci bude osmdesát až sto míst k sezení a minimálně dvě třetiny hostů uvidí na část pivovaru.

„Díky tomu mohou pozorovat, jak pivo vzniká. Tedy jeho vaření, kvašení i zrání,“ popsal Jakub Tomanec z radničního pivovaru. V nabídce bude mít nový pivovar čtyři druhy piva. Světlý ležák Ignác, který dostal jméno podle kostela ze sousedství pivovaru, polotmavé a tmavé pivo Zikmund, pivo s ovocnou příchutí a radniční speciály. Ze speciálů mohou zájemci ochutnat například pivo medové, s příchutí canabisu nebo mojita.

„Na ovocná neboli likérová piva se mohou těšit zejména lidé, kteří klasickému pivu příliš neholdují. Likérová těmto pivům říkáme proto, že se do nich přidává přírodní lihový výtažek speciálně připravený z různých bylin a ovoce,“ vysvětlil autor projektu Miroslav Tomanec.

V průběhu února nainstaloval radniční pivovar deset pivních tanků s celkovou kapacitou deset tisíc litrů, které tvoří ležácký sklep nového pivovaru. Pivovar se bude specializovat na výrobu nefiltrovaných nepasterizovaných piv, která budou hosté pít přímo v radniční restauraci. Základní druh - kvašený ležák plzeňského typu Ignác je vyrobený z těch nejkvalitnějších surovin. „Je ze dvou druhů sladů, plzeňského a mnichovského typu. A z dvou druhů chmele. Žateckého poloraného červeňáku, který je nejkvalitnější u nás na trhu, a přídavku pro zvýšení řízu a hořkosti, chmele z Nového Zélandu,“ doplnil Miroslav Tomanec.

Pivovar k výrobě používá jihlavskou vodu, protože je podle Tomance velmi kvalitní.

Zdroj: Sedmička.cz | Autorka: Michaela Hrozková