Zcela jedinečnou pivní sbírku už sedm let shromažďuje Rudolf Fojtík z Pelhřimova. Má v ní i několik pivních skvostů.

Rudolf Fojtík není jen tak obyčejný sběratel. Pivo prý má rád už dávno, pivní sbírku ale začal vytvářet až před sedmi roky. "Narazil jsem na pivo, které se jmenuje Pivrnec a to mě pobavilo natolik, že jsem začal sbírat pivní etikety," říká Fojtík.

Jenomže jen u etiket dlouho nezůstalo. Rudolf Fojtík začal sbírat lahve, korunkové uzávěry, půllitry a další věci, které se piva bezprostředně týkají. "Asi nejtěžší bylo sehnat pivní ohříváček, to už je dneska unikát," tvrdí sběratel. Kovový váleček s uchem, který se naplnil vařící vodou a poté se zavěsil do půllitru s pivem, je prý dnes už velmi nedostatkové zboží. Dříve si jej dávali do piva ti, kdo například ze zdravotních důvodů studené pivo pít nemohli.

Sbírku vystavuje v muzeu

Ve sbírce Rudolfa Fojtíka jsou ale i další unikáty. Například hoblík se "zatáčkou", kterým se upravovaly pivovarské sudy nebo pivní přepravka z 19. století. "Je dřevěná s víkem a lahve se do ní skládaly naležato," popisuje Fojtík, který ulovil například i půllitr, ze kterého pil pivo Rudolf Hrušínský v roli Švejka ve slavném filmu natočeném podle románu Jaroslava Haška.

Fojtík se nyní rozhodl, že své úlovky nebude skrývat doma, ale ukáže je i veřejnosti. Až do 27. března jsou proto vystaveny v muzeu v Pelhřimově. "Zatím se zdá, že se lidem líbí," libuje si Fojtík.

Zdroj: TN Nova.cz | Autor: Dušan Vrbecký

V Česku se vyhrocuje konkurenční boj pivních přehlídek. Odborníci kritizují, že u nás chybějí jednotná pravidla.

V Česku se vyostřuje boj největších pivovarnických degustačních soutěží a přehlídek pivních značek. Soutěže, při nichž pořadatelé udělují medaile jako na běžícím pásu, nemají jednotná pravidla a lidé z branže i amatérští znalci piva stále častěji zpochybňují regulérnost některých výsledků.

Pivovarům se však v ostré konkurenci a situaci velkého propadu spotřeby hodí k prezentaci úspěchu u degustátorů každá příležitost. Vyplatí se jim investovat do přihlášení často několika druhů piv částku kolem 15 tisíc za jednu přihlášenou značku.

Některé si už přesto začínají vybírat, kam svá piva pošlou soutěžit a kam již raději ne. "Naše piva přihlašujeme pouze do pěti nejprestižnějších soutěží, dvou domácích a tří zahraničních. V Česku jsou to Pivex a České pivo," reaguje Jiří Mareček, mluvčí pivovarnické jedničky Plzeňského Prazdroje.

Úrovni podle lidí z branže škodí třeba obrovský počet degustovaných vzorků, ale také to, že pivovary samy vybírají, který vzorek pošlou soutěžit, anebo že degustátoři mnohdy pocházejí i z pivovarů, jejichž piva hodnotí. "Problém je, že soutěže vznikly živelně, že mají pravidla nastavená původně na nižší počet soutěžních vzorků," zamýšlí se třeba sládek a degustátor Jan Šuráň.

Pivovarníci převážně kritizují Reprezentační slavnosti piva v Táboře, které počtem například letos přihlášených 105 pivovarů se 470 soutěžními vzorky kralují všem tuzemským přehlídkám. Takový počet vzorků podle lidí z branže lze jen těžko bez přísné disciplíny v krátkém čase objektivně posoudit. Loni se dokonce část členů degustační komise v Táboře poprala. "To byl výjimečný exces. Pravda, soutěž byla dlouhá, ale za regulérnost ručím. Máme i certifikované společnosti, které na objektivitu dohlížejí," hájí táborskou přehlídku její organizátor Alois Srb.

Táborská přehlídka je podle něho ze všech nejúspěšnější. To konkurenti zpochybňují. "Třeba soutěž České pivo je v posuzování vzorků objektivnější," tvrdí o oficiální přehlídce Českého svazu pivovarů a sladoven nezávisle na sobě jeden z oslovených sládků i manažer jednoho ze soutěžících pivovarů. Svá jména nechtěli zveřejnit. Pětice těch největších přehlídek začíná v prvních únorových dnech právě Táborem a končí na podzim soutěží České pivo, již jako jedinou pořádá pivovarnický svaz. Mezi tím jsou už pivovary méně početně zastoupené soutěže, jako je právě včera ukončený Zlatý pohár Pivex v Brně, kde soutěžilo 19 pivovarů s 39 značkami. Pivex a České pivo jsou jediné dvě soutěže, kde se přihlášené vzorky posuzují nezávisle ve dvou kolech. Ale pouze do svazem pořádaného Českého piva neposílají vzorky samy pivovary, komisaři ze svazu si je sami odebírají přímo z linek. "Je pravda, že úroveň hodnocení piv není vždy stejná," říká výkonný ředitel svazu Jan Veselý. "Chtělo by to radikální řez. Nechat část přehlídek spíše jako společenské a pak udělat přísnější dimenzi vícekolových soutěží," reaguje nezávislý sládek a degustátor Josef Krýsl. Podobným způsobem to funguje u vinařů, kteří mají od loňska svou Národní soutěž vín, do níž postupují oceněné vzorky z jednotlivých vinařských podoblastí. "Řešili jsme dříve podobné problémy, ale bylo nezbytné tomu dát řád," říká ředitel Vinařského fondu Jaroslav Machovec.

Pivní přehlídky

5 velkých pivních soutěží dominuje českému trhu. Mimoto však existují desítky menších přehlídek piva. Díky tomu se nějakou medailí za kvalitu může pyšnit téměř každý významný pivovar.

Pětice největších

Reprezentační slavnosti piva Tábor - letos 470 soutěžních piv

Zlatý pohár Pivex Brno - letos 39 soutěžních piv

Jarní cena českých sládků Zvíkov

Pivo České republiky České Budějovice

České pivo Praha

Zdroj: MaM iHNed.cz

Pivní festival bude v Olomouci i letos. Poté, co musel kvůli stavbě závodiště opustit plochu na Lazcích, se přehlídka pivovarů s koncerty kapel tento rok stěhuje do areálu Korunní pevnůstky. Změnila i obvyklý termín, čtyřdenní Beerfest letos otevře brány ke konci června.

Organizátor Beerfestu Pavel Spálený se dohodl s občanským sdružením Muzeum olomoucké pevnosti a jubilejní desátý ročník svátků piva uspořádá v termínu od 22. do 25. června v areálu památkově chráněné pevnůstky v centru města.

Nabídout by měl produkci okolo pětadvaceti pivovarů, pořadatel počítá opět i se dvěma hudebními scénami a kapacitou areálu až deset tisíc návštěvníků.

Program se nyní připravuje, účast skupiny Fleret, Polemic nebo Kryštof je však už jistá.

Organizátor Beerfestu letošním stěhováním do pevnůstky dilema, kde by měl mít ve městě pivní festival své místo, a zažehnal také hrozbu, že by z krajské metropole úplně zmizel.

Na začátku roku radnice totiž prodala do soukromých rukou zelenou plochu na Lazcích, kde se festival poslední ročníky konal. Vzniknout zde má špičkové parkurové závodiště.

Nabízeli Neředín i Šantovku

Pořadatel tak stál před rozhodnutím, kam Beerfest přesune. Vhodné místo hledal dva měsíce.

„Chtěli jsme zůstat v Olomouci. Spousta firem nebo sdružení nám chtěla podat pomocnou ruku a nabízely nám prostory například na letišti v Neředíne nebo na ploše, kde má vyrůst Šantovka. Žádné z nich ale nebylo pro festival vhodné. Souběžně jsme také hledali místo mimo Olomouc,“ popsal Spálený.

Nakonec začali organizátoři jednat s občanským sdružením Muzeum olomoucké pevnosti o tom, zda by Beerfest nemohl být v Korunní pevnůstce, kterou sdružení opravuje.

„Nápad se nám líbil, takže jsme se dohodli. Festival tak bude v centru města v pěkném prostředí. Museli jsme sice upravit termín a přesunout jej z května na konec června, ale jsme rádi, že mohl zůstat v Olomouci. Má tu tradici. Každé větší město by mělo mít svůj letní festival,“ podotkl Spálený.

Pětadvacet pivovarů, 100 Kč na den

Kapacita Korunní pevnůstky je podle Spáleného dostatečná, pojme totiž až deset tisíc lidí najednou. V areálu budou dvě pódia. Jedno obsadí známé regionální kapely, druhé pak špičky českého hudební scény.

Letos se zde také představí na pětadvacet větších či menších českých pivovarů. Lidé by za návštěvu jednoho dne na festivalu měli zaplatit stejnou sumu jako loni, tedy kolem sta korun.

„Jsme teprve na začátku přípravy programu. Zatím máme potvrzenou účast kapely Kryštof, Fleret nebo Polemic. Vstupné chceme udržet na loňské úrovni, možná dokonce některý den bude levnější, protože jde o jubilejní ročník. Vše je v jednání,“ vysvětlil Spálený.

Zkouška i sbírka pro historický areál

Dosud se Beerfest konal na zelené louce na Lazcích. Nyní se však festival spojený s konzumací piva a hudební produkcí přesune do areálu, který spadá pod ochranu státu a zároveň se opravuje.

Nemá proto občanské sdružení Muzeum olomoucké pevnosti obavy z akce a jejich následků?

„S pořadatelem jsme se dohodli, že letošní ročník bude zkušební. Obě strany si chtějí ověřit, zda jim vše bude vyhovovat. Chceme si vyzkoušet, jestli Korunní pevnůstka akci větších rozměrů zvládne. Samozřejmě jsme festival povolili jen pod podmínkou, že pořadatel zajistí úklid, hlídání areálu, dostatek toalet a všechny podobné organizačně-technické záležitosti, což bude také součástí smlouvy,“ uvedla za občanské sdružení jeho předsedkyně Markéta Záleská.

Během čtyř dní festivalu budou moci návštěvníci přispět do veřejné sbírky na další opravy Korunní pevnůstky, kterou uspořádá pořadatel Beerfestu společně s občanským sdružením.

„Vybrané peníze pak chceme využít na výrobu modelu Korunní pevnůstky, který se nyní chystá,“ doplnila Záleská.

Radnice: Pevnůstka se jeví jako nejvhodnější

Přesun Beerfestu do prostorů v centru města vítá i olomoucká radnice. „Beerfest spojený s bohatým hudebním programem pokládáme za významný prvek kulturního života v Olomouci. Proto nás pochopitelně těší, že se ve spolupráci s organizátorem podařilo najít novou vhodnou lokalitu pro jeho konání a že se festival nakonec uskuteční i v letošním roce,“ objasnil náměstek primátora Jan Holpuch s tím, že z množství prověřovaných lokalit se Korunní pevnůstka jeví vedení města jako nejvhodnější.

„Pokud organizátor nasměruje vhodně pódium, dává Korunní pevnůstka naději, že se podaří zamezit i většině negativních reakcí ze strany obyvatel, kteří žijí v okolí,“ poznamenal Holpuch.

Zdroj: Olomoucký deník.cz | Autorka: Lucie Bukvová

Současné trendy v potravinářském a nápojářském průmyslu vyžadují plnit očekávání velkých obchodních řetězců i poskytovatelů nejrůznějších služeb. Je třeba zohlednit tlak na ziskovost a na řízení nákladů, a zároveň vyhovět nejrůznějším předpisům a procesům řízení kvality. Ziskovost dnes navíc ohrožují fragmentace cílové skupiny, kratší produktové životní cykly a eskalace nejrůznějších promoakcí. Modelování návratnosti investic a dalších klíčových finančních ukazatelů se proto ukazuje nezbytným nástrojem k dosažení lepšího rozhodování, které může znamenat rozdíl mezi úspěchem a zánikem značky.

Výzvy v pivovarnickém průmyslu

Konkurenční prostředí se v pivovarnickém průmyslu v poslední době nesmírně přiostřilo. S celosvětově nejvyšší roční spotřebou piva na hlavu přes 150 litrů již od českých spotřebitelů nelze očekávat, že tento údaj ještě nějak významně navýší – naopak, trendy posledních let ukazují spíše mírně klesající domácí spotřebu. Export do zahraničí zase znamená nesmírné investice do budování značky na často podobně nasycených trzích. Na druhé straně nelze snižovat náklady na dosažení kvality jednak z důvodu náročnosti zákazníků, jednak z důvodu vyhovění přísným potravinářským předpisům. Pivovarnickým společnostem proto nezbývá, než se snažit dosáhnout maximální provozní dokonalosti – například prostřednictvím efektivnějšího plánování a modelování klíčových finančních indikátorů. Z hlediska obchodního modelu většina pivovarů disponuje třemi základními prodejními kanály:

prodej piva do restaurantů a hostinců, k tomu dodávají základní vybavení jako pípy, půllitry, ubrusy, „promo sortiment“ a další vybavení podobného charakteru,

prodej piva do velkoobchodních řetězců,

prodej piva do maloobchodních řetězců.

Primární určování podmínek parametrů vzájemné spolupráce u prodeje piva do velkoobchodních a maloobchodních řetězců je na straně velkoobchodu či maloobchodu. Při prodeji piva těmito kanály je potom ze strany pivovarů kladen důraz na přesnou evidenci uskutečněných prodejů a jejich interaktivního plánování. Oproti tomu při prodeji piva do restauračních zařízení jsou podmínky spolupráce nastavovány primárně na straně pivovarů, protože pivovary v rámci smluvního vztahu s restauranty za své peníze poskytují vybavení, jako například pípy, půllitry, ubrusy, promo sortiment a další vybavení podobného charakteru. Přirozenou snahou a obchodním zájmem pivovarů potom je co nejlepší zhodnocení takto učiněných investic. Pro dosažení tohoto cíle pivovary potřebují mít možnost interaktivního modelování parametrů smluv s restauracemi. Pro podporu výše uvedeného obchodního modelu pivovarům slouží sofistikované softwarové nástroje. Ty umožňují obchodníkům v terénu on-line modelování parametrů smlouvy mezi pivovarem a restaurantem. Obchodníci tak mají okamžitý přehled, jak by ta smlouva mohla dopadnout z pohledu návratnosti investice, cash flow a marže. Zároveň tato softwarová řešení podporují sledování, analýzu a plánování prodejů do velkoobchodů a maloobchodů. Přidanou hodnotou pro TOP manažery je potom komplexní pohled na prodej přes všechny prodejní kanály s možností jejich interaktivního plánování a modelování.

Manažerský pohled na obchodní model prodeje piva

Modelování s pomocí performance managementu

Na rozdíl od tradičních ERP systémů, jež obsahují pouze základní plánovací funkcionality, lepší nástroje v oblasti modelování nabízí řešení pro řízení výkonnosti, tj. performance management. Performance management (PM) je styl řízení, který využívá kombinace moderních technologií a procesů plánovaní, reportingu, analýz a modelování k dosažení vyšší výkonnosti společnosti. Nezbytnou funkcionalitou pro efektivní plánování a modelování je možnost interaktivního zadávání údajů, jak číselných, tak slovních. Často je tato funkcionalita u manažerských řešení podceňována nebo simulována pomocí doplňkových tabulek a importů dat z nesourodých formulářů, což je cesta neefektivní, ryze technická a obtížně kontrolovatelná. V segmentu pivovarnictví lze modelování smluv a jejich návratnosti rozdělit na dvě základní části s následujícími parametry:

Část týkající se samotné smlouvy – přiřazení produktů, mix produktového portfolia, sleva, odhad hektolitrů, odpisy, spotřební promo sortiment, investiční promo sortiment, výčepní technika, hodnota smlouvy. Tato část je určena pro obchodníky, kteří připravují návrhy nových smluv či doplňky ke stávajícím smlouvám.

Finanční část – definice globálních finančních parametrů (inflace, daň z příjmu, cena peněz a případné další parametry). Tato část je určena pro uživatele z oddělení controllingu, kteří mají nad těmito vstupními údaji supervizi.

Na základě vstupních parametrů je proveden základní výpočet kalkulace a návratnosti smlouvy. Vypočtené hodnoty jsou okamžitě po jejich zadání přístupné i pro další uživatele ke kontrole a schválení či neschválení provedené simulace. V případě, že dojde na některé úrovni schvalovacího procesu k potřebě modifikace vstupních hodnot, je možno provést korekci existující varianty modelu, nebo vytvořit model nový tím, že se například přidá nový produkt, přiřadí se rozšířená investice do vybavení a zařízení apod. Následně jsou opět zobrazeny výsledky kalkulace a dopady na cash flow, které je možno porovnat s modelem původním.

Přínosy řešení

Modelování zahrnuje i aktivní práci s vlastní strukturou produktů, distribučních cest, ceníků aj. a dává odpovědi na otázky typu: Jak vypadá vývoj návratnosti této skupiny smluv, kterou jsem si nyní vytvořil? Kdybychom přeskupili strukturu regionů či segmentů zákazníků, jak by vypadaly naše prodeje? S oblastí modelování také souvisí možnosti řešení pro vytváření nových reportů i úprav stávajících a možnost tvorby několika variant pro jednu smlouvu a úprava zadávání jednotlivých vstupních parametrů tak, aby bylo dosaženo optimálního poměru hlavních ekonomických ukazatelů. Po dokončení schvalovacího procesu základního rámce modelu může být proveden rozpad na detaily měsíců podle zadaného trendu prodejů pro vybrané roky a scénáře, které jsou právě modelovány. Tento rozpad je důležitý k následnému procesu vyhodnocování a sledování plnění smluvních podmínek ze strany odběratele během životnosti smlouvy. Mezi hlavní přínosy takovéhoto řešení patří:

detailní zmapování potřeb a požadavků pro optimalizaci stávajícího komplikovaného procesu přípravy obchodního modelu a sběru dat, minimalizace excelových souborů, jejichž správa je velmi časově náročná, kombinace modulů receptury, surovin, skladů, ceníku, prodeje a financí přinášející komplexní pohled na data a analýzu vzájemných vazeb a souvislostí,

rychlá implementace vstupních šablon pro on-line webové plánování přinášející standardizované webové prostředí na platformě OLAP pro všechny uživatele, workflow pro efektivnější sledování a koordinaci aktivit procesu plánování.

Performance management v K Brewery Trade

Společnost K Brewery Trade je tradiční ryze česká pivovarnická společnost, která zahrnuje sedm pivovarů v České republice, například Platan, Lobkowicz, Rychtář či Černá hora. Hlavní výzvou v K Brewery Trade bylo zpřesnění celého procesu plánování a získání relevantnější datové základny pro vyhodnocení smluv, zvýšení výnosů ze smluv a optimalizaci nákladů na prodej. Klíčovým řešením k dosažení tohoto požadavku se ukázalo řešení pro modelování nových smluv s odběrateli. Implementováno bylo řešení Infor Perfomance Management (Infor PM) v nejnovější verzi 10. Infor PM 10 umožnilo v oblasti finančního plánování zpřesnit, zkoordinovat a zefektivnit plánování holdingových procesů a optimalizovat komplexní výrobní náklady v rámci přípravy výroby. V oblasti modelování a simulace nových kontraktů vedlo k dosažení optimálního poměru parametrů u klíčových kontraktů, kterými jsou marže, hotovostní toky a návratnost investic.

Zdroj: System online.cz | Autor: Petr Felkner

Přesné datum vzniku hospody Na Slovanech ve Dvoře Králové nad Labem už nelze dohledat. Podle jednoho ze zdejších hostinských se jí v běhu let začalo říkat také u Trunečků, a od roku 1972 taky Na Střelnici. Pětkrát trestaný recidivista tu totiž zastřelil policistu, druhého dvěma výstřely zranil.

Nejstarší zmínky dohledatelné na stavební úřadě sahají do 70. let 19. století. Už tehdy byla v přízemním domě hospoda a obchod.

"Hospoda Na Slovanech je několikrát přestavěná a hojně do ní chodili kdysi dělníci z Bauerovy textilky, která později vyhořela a na jejím místě dnes stojí dvě školy, nebo z Neumannovy tiskárny. Ta byla za 2. světové války součástí německé zbrojovky Junkers-Werke a v roce 1950 se stala podnikem Tiba Slovany," píše bývalý královédvorský kronikář Pavel Janoušek.

Truneček byl stará škola, uměl dělat pivo a ctil míru

Už pár let poté nastoupil věhlasný hostinský Josef Truneček. "Byl stará škola, dovedl udělat pivo bez jakéhokoliv slejvání a ctil dobrou míru. Od číšničiny odešel s manželkou Milčou až někdy v 70. letech, když už mu nesloužily nohy a kdy se do hospod zaváděla televize. Tu neměl rád. Zásadně ctil názor, že hosté si mají zábavu vytvářet sami, jak to bylo odjakživa," říká bývalý kronikář.

Dnešní majitel Josef Horák uvádí, že jeho dědeček Jan Hrdina získal hospodu někdy ve 20. letech. Přestože komunistický režim podnik v roce 1956 znárodnil, v 60. letech Jan Hrdina využil politického tání a požádal stát o jeho vrácení.

Stihl to, část domu dostal zpět v roce 1966, zbytek v roce 1968. Hostinec ale dál jako nájemce provozoval státní podnik Restaurace a jídelny Trutnov.

Vraha spoutal drátem, musel ho chránit před hosty

Začala normalizace a přišel osudný den 24. dubna 1972. Táhlo k půlnoci a Na Slovanech už zůstalo jen deset, patnáct stálých štamgastů. Ten večer však usedli do lokálu i dva nepříjemní mladíci, které tu znal jen málokdo. Jeden měl ukradenou pistoli.

Tehdejší šéf oddělení Veřejné bezpečnosti Jaroslav Štěrba byl v té době na návštěvě u kamaráda, kde ho vyrušila vysílačka. Před hospodou Na Slovanech prý někdo střílí.

"Řekl jsem službě, že venku je hlídka, ať ji pošle na místo. Kdyby se nehlásila, ať mi volají znovu," vzpomíná Štěrba.

Nikdo ale nevolal, a tak náčelník nasedl do auta a jel domů. Když chtěl vjet do garáže, žena na něj z okna rozrušeně křikla, že se v hospodě střílí a že jeden příslušník je zastřelený a druhý postřelený.

Šokovaný Štěrba vyrazil k hospodě. Vběhl do šenku, kde hlučeli rozrušení hosté. Zamířil do kuchyně. Tam uviděl ležet na zádech mrtvého policistu Miroslava Piskoru. Jen kousek vedle vedoucí hospody a číšník drželi vraha. Jeho mladší kumpán se vyděšeně krčil pod stolem v kuchyni.

Náčelník ale neměl pouta, proto hrábl rychle po drátu, který mu někdo podal, a pořádně jím vraha spoutal. A rozhodl se ho hned odvézt na oddělení. Na spoutaného totiž už dopadaly rány hostů. "Lidi ho chtěli utlouct. Snažil jsem se ho rychle odvést, ale pár ran dostal," říká bývalý policista.

Policista neměl žádnou šanci, kulka zasáhla tepnu do srdce

Co se vlastně stalo? Když příslušníci VB přijeli do hostince, seděl budoucí vrah s kumpánem u stolu. Policisté chtěli oba prohledat. Aby nedělali rozruch v lokále, vyzvali dvojici, aby s nimi šli do kuchyně.

Když tam přikázali Jiřímu Dědkovi, aby zvedl ruce nad hlavu, muž rychle sáhl po pistoli a střelil na strážmistra Milana Šulce. Miroslav Piskora se na střelce vrhl, ale další výstřel ho trefil přímo do hlavní tepny k srdci.

Zastřelení Miroslava Piskory by si podle pamětníků nikdo neměl vykládat jako odboj proti komunismu. Piskora totiž nebyl žádný estébák. Ti, co ho znali, říkají, že čtyřiapadesátiletý muž, který měl jen pár měsíců do důchodu, prošlapával poctivě jako pochůzkář město a kontroloval klid a pořádek.

"Znali jsme ho jako kluci. Byl to docela fajn chlap, který přišel k policii jako cestář, a hleděl hlavně na pořádek," říká Nasik Kiriakovský, šéf dvorského pivovaru Tambor, který se zajímá o historii hospod ve městě.

Vrah dostal trest smrti, vůbec to s ním nehnulo

Vrah Jiří Dědek z České Skalice dostal trest smrti. "Vůbec to s ním nehnulo. Byl nelítostný," říká Štěrba, podle něhož byl Dědek nenapravitelný zloděj a alkoholik, který ve třiadvaceti letech seděl už popáté.

Střelba v pivnici se dostala i do policejních učebnic. Policisté zpřísnili postup při zásazích u pachatelů se zbraní.

Stát zastřeleného policistu povýšil in memoriam na poručíka a vystrojil mu nebývalý pohřeb. Takový průvod prý Dvůr Králové od té doby nikdy nezažil.

Když přišla velká voda, všichni platili. Posledního vezl nakladač

Majitel Josef Horák v roce 1990 pronajal restauraci Jaroslavu Holanovi. Ten v ní pracoval už jako poslední hostinský podniku Restaurace a jídelny. "Udělaly se nové toalety, kuchyně a od té doby jedeme soukromě. V dubnu 1990 jsme byli vůbec první soukromá hospoda ve Dvoře," říká Holan.

Nejdramatičtější příhodu zažil v březnu roku 2000, kdy lokál zatopila velké voda. "Čím více voda stoupala, tím více se hospoda vyprazdňovala. Každý zaplatil a spěchal domů. Jen jeden host měl pořád dost času. Nakonec musel na stolek, aby se nenamočil. Na stoly jsme ostatně vyložili všechno, co by mohla voda poškodit. Toho chlápka pak večer převezl přes vodu nakladač ve lžíci," vzpomíná Holan.

Zdroj: Hradec iDnes.cz | Autor: Petr Broulík | Foto: Ondřej Littera

Hospodářská recese se promítla do spotřeby piva v jedné z velmocí výroby tohoto nápoje v Belgii. Uvádí to statistika Unie belgických pivovarníků. Podle ní klesl zájem o belgická piva téměř o tři procenta. I přesto si ale pivovarnický průmysl vedl v krizi lépe než jiná odvětví potravinářské výroby.

V Belgii se loni vypilo 844 milionů litrů piva a klesající trend pokračuje. Oznámil prezident profesní organizace belgických pivovarníků Theo Vervloet.

Příčinu vidí jednak ve stávce kvůli propouštění, která zasáhla několik pivovarů na počátku loňského roku. Dalším faktorem může být několikatýdenní neobvykle chladné počasí v prosinci, kdy Belgie tonula v přívalech sněhu.

Tendence pít méně piva je ale všeobecná. Podle Vervloeta mizí zvyk dát si malé, tedy čtvrtlitrové pivo v polední pauze. Lidé pijí spíše ve volném čase.

Dnes se v Belgii vypije 81 litrů piva na obyvatele. Před deseti lety do ale bylo 100 litrů. Nijak to nemůže ohrozit světové prvenství Česka ve spotřebě piva. Ta je skoro 151 litrů na osobu a rok.

Zdroj: Rozhlas.cz | Autor: Pavel Novák

Slovák Anton Dérer propaguje v Německu české pivo - pod svým vlastním jménem.

Prazdroj, Budvar, Dérer. Zatímco první dvě značky jsou notoricky známé, ta třetí nejspíše nikomu z českých pivařů nic neříká. A přece jde o ryze tuzemský mok, který ovšem slaví úspěchy jen na cizím trhu. Konkrétně v Německu.

Slovenský emigrant Anton Dérer přišel před dvaceti lety v Berlíně na nápad nechat si vařit pivo v tehdejším Československu, ale prodávat je pod vlastní značkou.

Nechal si pivo »Dérer« patentovat, a vznikl tak velmi originální podnikatelský koncept. Přitom nejen živí svého autora, ale dělá i propagaci české gastronomii v zahraničí.

Nápad z parníku

Všechna tři zmíněná piva - tedy Budvar, Prazdroj i Dérer - nabízí podnikatel v Německu o svátečních trzích či pivních slavnostech pod jednou střechou. Jeho stánek najdeme nejčastěji v Berlíně, ale i ve Frankfurtu nebo Karlsruhe.

Na těchto štacích získal své štamgasty, které láká nejen kvalita prověřených prémiových značek, ale už i »jeho« pivo. Nápad nechat si vařit pivo »na vlastní triko« přitom vznikl pouhou náhodou.

Podnikatel v roce 1991 prodával při jedné příležitosti v Berlíně pivo ze severočeského pivovaru Vratislavice. Jako reklamní poutač přitom zvolil nápis - v překladu - Dérerův pivní parník. Akce se totiž konala na lodi.

»Návštěvníci to ale pochopili tak, že čepujeme jakési Dérerovo pivo. Tak jsem si řekl, že když je chtějí, mají je mít,« vypráví dnes jedenašedesátiletý podnikatel.

Nové pivo pod vlastním jménem si nejdříve nechal vařit ve Vratislavicích. Během let potom vystřídal různé pivovary, třeba Březnici, Lobkowicze. Tvrdí, že má vlastní recepturu. »Není ale vždycky jednoduché dodržet úplně stejnou chuť, když pivovary měníte,« připouští.

Štamgasty láká nejen na samotné pivo, ale i na celkově příjemnou atmosféru svých stánků. Ke konzumaci pravidelně vyhrává liberecká kapela Celestýnka, jež má v repertoáru i oslavnou píseň na pivo svého chlebodárce. A k zakousnutí jsou vždy nějaké »echt tschechische« speciality: vepřová s knedlíkem, bramborák či česká šunka.

Tady je podnikatel občas kreativní, kvůli nákladům. »Tu šunku jsem například koupil v Makru. Letos bych ale už chtěl nabízet velmi kvalitní šunku vyrobenou jen pro nás,« plánuje Dérer.

Z Kouta do světa

Jeho pivní byznys se samozřejmě nedá s velkými podniky srovnávat. Například loni se piva pod jeho jménem prodalo pouze kolem padesáti hektolitrů.

»Obdivuji Dérera za odvážný nápad s vlastním pivem. Cením si ho, protože na německém trhu stále pracuje s českými výrobky,« říká jeden z významných pracovníků v gastronomickém marketingu Jan Bochňák, jehož společnost IGC například měla pronajatu českou restauraci i reprezentativní obchod na loňském Expu v Šanghaji.

Dnes si Dérer nechává vařit svoji značku v malém pivovaru Kout na Šumavě. »Je to pro nás jednak dobrý odbyt, jednak šance více propagovat náš podnik, a získat nové zákazníky,« potvrzuje výhody symbiózy majitel pivovaru Jan Skala.

Letos Dérer dostal pivo z Koutu dokonce až na největší světový potravinářský veletrh Grüne Woche. Na berlínské výstavě se tak vedle značek věhlasných pivovarů skvěl mok Dérer ze šumavského Koutu. A koutecké pivo se velmi úspěšně prosazovalo stejnými cenami a důrazem na kvalitu jako jeho nesrovnatelně věhlasnější konkurenti.

Dérer se v berlínském pivním a gastronomickém marketingu vyzná jako málokdo. Když jako dvacetiletý v roce 1970 emigroval z Československa, zamířil přes Itálii hned do Německa. Chvíli dělal na stavbách, pak u Siemense. Ale chtěl se stát svým vlastním pánem. Obchodoval s českou a slovenskou keramikou, textilem, pak se dal na gastronomii. Už od poloviny 80. let prodával v Německu Budvar a Prazdroj.

Zjeví se opět Pan Tau?

Boom nastal těsně po roce 1989. I Berlíňané byli tehdy u vytržení z pádu železné opony, a zajímali se o východní »bratry«. Dérer s manželkou Radojkou (původem Chorvatkou) otevřeli v roce 1990 v Berlíně restauraci Pan Tau. České pivo, české jídlo a stylizace podle hlavní postavy televizního seriálu, který velmi dobře znali i Němci.

Záměr však nevyšel. Přes rok Dérerovi hospodu připravovali - a pak ji museli po pár měsících provozu zavřít. »Ze dne na den nám utekli kuchaři a nemohli jsme sehnat nové,« vysvětluje podnikatel.

Dnes je Anton Dérer na podnikání sám, na všechny akce najímá lidi jen krátkodobě. Manželka už si chce spíše užívat důchodu, syn se nepotatil a dal se na informatiku. Nicméně samotný patent »Dérer Bier« zjevně životaschopný je. »Chceme spolupráci určitě rozšířit,« plánuje i majitel kouteckého pivovaru Skala.

Také záměr prorážet na západních trzích s českým pivem ne nízkou cenou, ale právě kvalitou spojenou s »atmosférou«, považují pivovarníci za správný.

»Děláme to přesně tak, držíme si svoji kvalitu, a tím také cenu,« prohlašuje například Stanislav Bernard, jehož Rodinný pivovar v Humpolci se teď chystá vstoupit na trh v New Yorku s cenou vyšší, než tam má Prazdroj.

»Ještě bych to s tou restaurací chtěl zkusit,« nevzdává se svých snů ani Dérer. Manželka nad tím jen shovívavě kroutí hlavou. »On pořád musí něco dělat. Ale já už bych do toho znovu nešla,« říká. Uvidí se, čí slovo má v rodině větší váhu.

Anton Dérer

- Slovenský emigrant, který od roku 1970 žije v Německu.

- Nechává si vařit pivo v Česku a pod svým jménem je prodává v Německu.

- Loni prodal kolem 50 hektolitrů piva.

- Letos se pivo Dérer poprvé objevilo v české expozici i na největším potravinářském veletrhu Grüne Woche v Berlíně.

Kromě piv renomovaných značek prodává Anton Dérer v Německu i mok ze šumavského pivovaru.

Zdroj: Ekonom iHNed.cz | Autor: Martin Mařík | Foto: Grüne Woche

Na pouť ruským parlamentem se vydal zákon, který poprvé od sovětských časů určí, že je pivo alkoholickým nápojem. Rusové dosud zlatavý mok označovali jako potravinu a výrobců se tak netýkala přísná nařízení o reklamě nebo zákazu nočního prodeje. Kreml tak zahajuje tvrdou kampaň proti alkoholu.

Rusové, vášniví pijani vodky a dalších druhů tvrdého alkoholu, pivo často vnímají jako nealko, a proto není výjimečné vidět Rusa, jak si to upaluje do práce s plechovkou zlatavého nápoje v ruce nebo školáky, kteří o polední pauze jen tak vysrknou dvě piva v parku.

A podobně se ke stále oblíbenějšímu nápoji dosud stavěly i ruské zákony. Formálně patřilo pivo mezi potraviny, což pro výrobce mimo jiné znamenalo, že mohli volně pivo inzerovat a v noci jste ho na rozdíl od vodky dostali v každé večerce.

Pivo se bude prodávat jen ve třetinkách

Jenže po prvním čtení drakonického protialkoholového zákona ve Státní dumě je jasné, že privilegia pro pivo končí. Nová legislativa zakazuje prodej moku v noci, zapovídá jeho prodej na veřejných místech nebo v blízkosti škol a výrobci budou muset napříště pivo stáčet pouze do třetinek.

"Klasifikování piva jako alkoholu je absolutně správná věc a posílí zdraví naší populace," řekl listu The Daily Telegraph odborník na alkohol a drogy z ruského ministerstva zdravotnictví. "O taková pravidla usilujeme už léta. Před parlamentem smekám," doplnil.

Vodka hraje mezi Rusy stále prim, ale konzumace piva se v Rusku za posledních patnáct let ztrojnásobila. Mohou za to především nízké ceny, snadná dostupnost a zanedbatelná regulace. To všechno způsobilo, že se Rusko vyhouplo na třetí pozici v konzumaci piva. Víc se ho zkonzumuje už jenom v USA a Číně.

Alkohol decimuje ruský národ

Každý Rus v průměru ročně vypije přes 18 litrů čistého alkoholu, více než dvojnásobek maximálního limitu Světové zdravotnické organizace. Alkohol každoročně zabije půl milionu Rusů a tomu chce Kreml udělat přítrž. Prezident Dmitrij Medveděv vyhlásil alkoholismus za národní tragédii a vyhlásil mu válku.

Je na čase, protože úbytek Rusů zavání do budoucna zkázou. Jen mezi lety 1991 a 2009 ubylo podle statistik 6,4 milionu Rusů a nejhorší scénář říká, že při současném trendu by mohl počet obyvatel Ruska za dvacet let i díky alkoholismu klesnout o dalších 15 milionů.

Rusové a jejich pivní vášeň

Přestože loni úřady ztrojnásobily spotřební daň na pivo, zůstává zlatavý mok stále velmi laciný. Plechovku seženete v přepočtu za patnáct korun. A nemusíte chodit daleko. Na každém rohu jsou kiosky, které nabízí širokou škálu různých druhů alkoholu a jsou otevřené do pozdních nočních hodin. Popíjení v parcích, na ulicích nebo u zastávek autobusu nebo metra je téměř součástí národní kultury.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Petr Štefan

Konec února přináší v zámoří vždy vrchol přestupového šílenství. Zástupci klubů i fanoušci v napjatých chvílích jistě uvítají jakoukoliv možnost zchladit hokejovou horečkou zachvácený organismus. A NHL má jasno, pít se bude pivo. S pivovarem Molson uzavřela liga zřejmě nejlukrativnější kontrakt ve své historii.

Přesné podrobnosti sedmileté dohody o sponzorství zatím nejsou známy, už teď se ale mluví o tom, že NHL bude mít z partnerství rekordní příjmy. Od pivovaru Molson Canadian by měla liga prý inkasovat celkem přes 375 milionů dolarů.

"Je to obří dohoda," prohlásil John Collins z vedení finančních operací NHL. "Získají výsadní postavení na všech akcích, které bude liga pořádat. Budou mít přední pozici na současných akcích i na všem, co NHL vytvoří v budoucnu," doplnil Collins.

Uzavření dohody s Molson Canadian bylo oznámeno pouze několik dní po venkovním zápasu Heritage Classic v Calgary, kterému předcházela ještě novoroční show Winter Classic pod širým nebem v Pittsburghu.

Právě venkovní zápasy, stejně jako zahajování sezony na evropských kluzištích, jsou součástí progresivní strategie NHL, která má soutěži zvýšit popularitu. Tyto divácky přitažlivé akce jsou obrovským magnetem také pro sponzory, což byl i případ dohody s pivovarem Molson.

"Tohle všechno nám umožní dostat naši značku zase někam úplně jinam," přiznává prezident Molsonu Dave Perkins. "Budeme moci přiblížit hokej našim zákazníkům a také ostatním fanouškům," dodává Perkins.

Povedený obchod s Molson Canadien je dalším vagonkem zámořského finančního rychlovlaku. Před nedávnem obnovila NHL důležité smlouvy se společnostmi Bridgestone, Cisco a McDonald's. "Je to další potvrzení našich plánů a strategie," říká Collins.

Zdroj: Týden.cz | Autor: Lukáš Seidl

Přerovský pivovar chce v PET obalu rozšířit prodej své značky Zubr. Celý pivní trh v Česku se propadá, jedině obliba PET lahví roste.

Letošní rok patří pivním PET lahvím. Hned tři velké pivovarnické skupiny zprovozní nové stáčecí linky na zlatavý mok v plastovém obalu. Po Staropramenu a Plzeňském Prazdroji, které oznámily tento investiční záměr v řádu desítek milionů korun už dříve, teď přichází s novou PET linkou i přerovská skupina PMS. V polovině roku zahájí provoz a rozšíří kapacitu prodeje 1,5litrových balení značky Zubr.

V Přerově jde o součást celkové investice za více než 100 milionů korun, v rámci které vyroste nejen nová linka na Zubra v PET lahvi, ale i na plnění sudů, plechovek a větší sklady. Dosavadní prodeje deseti a jedenáctistupňového Zubra v tomto obalu jsou v porovnání s konkurenčními značkami sice minimální, ale jen za loňský rok vzrostly o deset procent. Výrazné zvýšení kapacity plnicí linky má pomoci i prodejům této značky.

"Stále chápeme PET obal jako doplňkové balení pro cenově senzitivní konzumenty, ale ukazuje se, že i v prodejích piva lidé stále víc oceňují, že mají k dispozici nevratný a znovu uzavíratelný obal," obhajuje investici mluvčí skupiny PMS Hana Matulová. Zubr v PET lahvi je na trhu už deset let, ale teprve až v poslední době zájem výrazně roste. Spolu s novou linkou chystá přerovský pivovar i nový a inovovaný tvar lahví.

Celý trh se spotřebou piva se přitom propadl o zhruba osm procent. PET obal je jediný segment pivovarnické branže, jehož obliba roste. Pivními konzervativci nadále opovrhovaný obal už podle údajů společnosti AC Nielsen loni předčil prodeje piva v plechovkách. Pivovary, které pivo v PET lahvi prodávají - především Heineken, Staropramen, Prazdroj, PMS nebo Nová Paka - dodaly loni na trh 476 tisíc hektolitrů piva v tomto balení, což je 7,6 procenta veškerého prodeje piv v obchodní síti (mimo restaurace a hospody). V roce 2009 byly prodeje piva v PET lahvích poloviční.

Přispěly tomu především Pivovary Staropramen, jejichž plastový Braník Dvoulitr přišel na trh až v polovině loňského roku, ale do prosince se ho prodaly tři miliony lahví, tedy 60 tisíc hektolitrů. Staropramen zatím plní tuhle značku do PET lahví v Maďarsku a Braník je už druhým nejprodávanějším PET pivem v Česku - po jedničce v tomto segmentu jedenáctce Zlatopramen, se kterou přišla skupina Heineken v roce 2009 a odstartovala tím spolu se svými dalšími značkami, Starobrnem a Březňákem, díky masivní mediální kampani celou vlnu zájmu o tento druh speciálně tvrzených obalů.

Heineken také zatím jako jediný má u nás vlastní stáčecí PET linku.

Vyloženě nejlacinější značky (Klasik a Primus) prodává také od roku 2009 v PET lahvích Plzeňský Prazdroj. Z největších pivních producentů se tak prodeji piva v PET obalech zatím vyhýbá čtyřka trhu Budějovický Budvar a v pořadí na trhu pátá skupina K Brewery.

Mluvčí Budvaru Petr Samec tvrdí, že se v Budvaru o zavedení PET lahví zatím neuvažuje a že prémiová piva patří výhradně do skla. Jenže Budvar vaří i lacinější značku Pardál. " Vývoj v oblasti netradičních či moderních obalů pro pivo, mezi které patří i PET láhve, průběžně sledujeme a vyhodnocujeme," vyjádřil se včera Samec.

Pivo v PET obalech

476 tis. hektolitrů piva v PET obalech se dle šetření AC Nielsen prodalo loni v ČR. Je to 7,6 % všech piv v obchodech a dvojnásobek prodejů z roku 2009.

52? % celkového objemu piva, prodaného v ČR v PET lahvích patří Zlatopramenu od Heinekenu. Dvojkou v PET obalu je Braník Dvoulitr od Staropramene.

Z předních pivovarů stáčí pivo do PET obalů v Česku zatím jen Heineken - od loňska v Brně. Prazdroj a Staropramen postaví linky letos, dosud využívají partnerských pivovarů v Maďarsku.

Zdroj: HN iHNed.cz | Autor: Miroslav Petr

Na letošní mezinárodní výstavě Grünen Woche, která se konala v Berlíně od 21. do 30. ledna 2011, prezentoval klášterní pivovar Klosterbrauerei Neuzelle, u příležitosti ze své 255letého jubilea, bramborové pivo. Vývoj nápoje je svým významem zcela svázán s „bramborovým nařízením“ Fridricha II.

Tato pivní specialita z neuzellerského pivovaru, vznikla spojením piva plzeňského typu a bramborového láku. Je poctou „starému Fritzovi“, který se v roce 1756 rozhodl uskutečnit svůj záměr zavést pěstování bramborové hlízy v Evropě, a zvláště v Brandenbursku, jako hlavní, na živiny bohaté, potraviny. Což až dodnes zaštiťuje označení této pivní novinky.

Pivovar Klosterbrauerei Neuzelle nabízí jak klasické pivo obsahující alkohol, tak i nealkoholické pivo. Jablečné pivo, prodávané pod obchodní značkou Apfel Bier 0,0 a podobně i třešňové pivo Kirsch Bier 0,0, rozšiřují stávající nabídku a mají v nyní uvedené „bramborové“ novince vhodný doplněk sortimentu.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autorka: Iva Hvízdalová

Naposledy cítili lidé ve volyňském pivním sklepení vůni chmelu. Novou tržnici, která tam vznikla, mají ale zaplnit řemeslníci s domácími výrobky.

Zajít si na pivo, to býval před více než šedesáti lety rituál. Ve volyňských hospůdkách se scházeli pravidelní štamgasti, kteří se hodně lišili od těch současných. Chodili ve stejnokrojích, popíjeli vždy v jeden den a u stolu mívali zasedací pořádek. Na časy pivovarnictví i pivařů ve Volyni, která měla svého času dokonce dva pivovary, měšťanský a panský, zavzpomínal 9. února na své přednášce vedoucí městského muzea Karel Skalický.

„Bývali to většinou vážení pánové a svým stolním společnostem dávali i jména. Například Společnost u kulatého stolu nebo Špásovna,“ zmiňuje o štamgastech. Takové spolky se scházely například v hostinci U Pošů nebo U Šajšů. Pro přednášku si Skalický vybral opravdu odpovídající prostor, jeden z bývalých panských sklepů na náměstí. Nebylo to náhodou, protože renesanční sklepení s podloubím už od listopadu minulého roku slouží jako přednáškový sál, galerie a tržnice, kde se scházejí řemeslníci z Pošumaví.

Už tu měli několik setkání, například šperkařů, kteří přijeli až z Prahy nebo Brna. „Na Vánoce to byli perníkáři a kováři, kteří tu nabízeli své výrobky,“ říká ředitel Městského muzea a kulturního centra ve Volyni Jiří Houzim. Další podobnou akci plánuje na Velikonoce.

Nápad na vznik tržnice okoukali Volyňští v Rakousku, kde sami farmáři prodávají své výrobky. „I my bychom chtěli zavést prodejní trhy řemesel. Využít můžeme i nově opravenou venkovní tržnici. Už jsem oslovil pár soukromníků z Pošumaví, ale zatím nedokážou udělat tolik sýrů, jogurtů a dalších výrobků, aby je tu mohli prodávat,“ vysvětluje Houzim.

Rekonstrukce nadzemního sklepa stála přes dva miliony korun. Zatím je v provozu jen část objektu o rozměrech dvanáct krát patnáct metrů. Přibližně stejný prostor na rekonstrukci čeká.

Zdroj: Sedmička.cz | Autorka: Klára Alešová

Zbořit starý pivovar v Buštěhradě z roku 1548 a místo něj postavit šestipodlažní bytovky. To byl záměr jeho majitele, který získal od magistrátu města Kladna souhlas k demolici. Díky studentské soutěži však možná bude všechno jinak.

Příběh buštěhradského pivovaru by mohl mít, na rozdíl od jiných jemu podobných, lepší konec. Odbor výstavby Magistrátu města Kladna "i přes nespornou hodnotu těchto objektů" (jak konstatoval ve svém prohlášení) sice soubor budov bývalého pivovaru v Buštěhradu nedoporučil prohlásit za kulturní památku, za což bojovalo Občanské sdružení Buštěhrad sobě, ale naštěstí boj o záchranu centra města vzbudil zájem odborníků i veřejnosti.

Vznikla petice primátorovi města Kladna, kterou podepsala řada významných osobností kulturního života, od rektora AVU, profesora Jiří Sopka, ředitele Centra pro výzkum průmyslového dědictví při ČVUT Benjamína Frágnera až po Jiřího Tomáše Kotalíka nebo Václav Nového, starostu Buštěhradu.

Profesor Václav Girsa, vedoucí Ústavu památkové péče Fakulty architektury ČVUT, pak přišel s praktickým řešením: nabídl vedení společnosti Level, vlastníkovi areálu, že zadá vypracování studie konverze areálu studentům.

Firma se nakonec stala sponzorem soutěže, do níž vložila 35 tisíc korun pro nejlepší studentské práce. Její zástupce Pavel Šustík po skončení soutěže prohlásil, že firma již s demolicí jeho nejhodnotnějších částí nepočítá. Byla by sama proti sobě: nabídka bydlení v rekonstruovaných industriálních stavbách je mnohem atraktivnější než byty v "moderních škatulích".

Konkrétní úkol studenty zajímá

Soutěž vyvolala mezi studenty mimořádný zájem, který potěšil (a překvapil) i samotné organizátory. Přišlo 63 projektů z pěti českých a dvou slovenských škol architektury: Mezi šest nejlepších se na konec probojovali pouze studenti z Fakulty architektury ČVUT Praha.

Cílem soutěže bylo získat co největší spektrum koncepčních variant revitalizace pivovaru, které měly v přiměřené míře respektovat dochovanou hodnotnou část historických staveb a citlivě řešit ve vymezených podmínkách jejich konverzi s dostavbou pro nový funkční program s převahou bydlení.

Hlavní kritéria soutěže byla jasně daná:

1. Integrita historické struktury pivovaru: ochrana, genius loci, prostorové kvality

2. Architektonické kvality a rozsah nové intervence

3. Nový funkční program: převažující obytná funkce, provozní vztahy

4. Přínos pro obec: respekt k širšímu hmotnému i obecně historickému kontextu

Na prvních třech místech (bez určení pořadí) skončili Tomáš Pokorný, Petr Sládek a Eva Šestáková. Všichni získali odměnu deset tisíc korun. Petr Kuneš, Ivan Gogolák a Lukáš Grasse pak obsadili (opět bez určení pořadí) čtvrté až šesté místo s odměnou pět tisíc korun. Kromě firmy Level se finančně podílela na odměnách i fakulta.

Pivovar s historií

Areál bývalého císařského pivovaru v Buštěhradě představuje významný doklad vývoje pivovarnictví na Kladensku; některé jeho části jsou po architektonické i historické stránce unikátní v celorepublikovém měřítku.

Nejstarší zápis o buštěhradském pivovaru pochází z roku 1548. Za třicetileté války byl pivovar zpustošen, obnovy se dočkal v roce 1633. Roku 1755 jej přestavěl Anselm Lurag, který se také podílel na stavbě buštěhradského zámku. Pivovar byl postupně rozšiřován a modernizován. Od roku 1847 byl ve vlastnictví Habsburků, v roce 1918 připadl státu. Budovy byly od roku 1967, kdy zde vaření piva skončilo, využívány převážně ke skladování.

V roce 1993 získala areál v aukci společnost Level. V části areálu zřídila dílny a sklady, jeden objekt zrekonstruovala a prodala na byty. Když roku 2007 oznámila firma záměr pivovar zbourat a na jeho místě vystavět šestipodlažní bytovky, vyvolalo to ostrou reakci obce Buštěhrad, místních obyvatel i řady odborníků.

Po sérii neúspěšných jednání Levelu s městem a památkáři podalo ještě téhož roku občanské sdružení Buštěhrad sobě návrh na prohlášení pivovaru za kulturní památku, který ministerstvo kultury schválilo jen částečně: zapsána byla pouze administrativní budova. Ačkoliv následovala řada dalších jednání, 4. ledna 2010 byl na celý zbývající komplex pivovaru vydán demoliční výměr.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Bydlení iDnes.cz | Autorka: Alena Řezníčková

Plzeň zbourá 21 objektů v bývalém pivovaru a kasárnách Světovar, které chce přebudovat na nadregionální multikulturní centrum s archivem, muzeem životního stylu a byty. Většina budov zůstane zachována. Objekty určené k odstranění jsou bez památkové ochrany a jde o nehodnotné stavby vybudované hlavně pro uskladnění vojenské techniky, řekl náměstek primátora Martin Zrzavecký.

"Demolice nezasáhnou dopravní ani technickou infrastrukturu, ani zděné hradby a zeleň," dodal. Náklady na ně dosáhnou 10,5 milionu korun. Město po schválení zastupitelstvem 3. března požádá o dotace z programu Podpora revitalizace bývalých vojenských areálů vyhlášeného ministerstvem pro místní rozvoj, které poskytuje až 75 procent nákladů.

Demolice vyplývají ze studie využitelnosti území, kterou připravily týmy architektů, výtvarníků, divadelníků, tanečníků a hudebníků. Posuzovaly stavy objektů, jejich dispozice, objem a vnější výraz. Strategie rozvoje Světovaru, založeného jako pivovar ve 20. letech 20. století, rozdělila historické stavby do čtyř kategorií, mezi nimž jsou objekty prohlášené kulturní památkou, které budou dále využité. "Dále jsou tam stavby bez památkové ochrany hodné zachování a stavby k dočasnému anebo trvalému zachování ve vazbě na developerské záměry," dodal náměstek.

Podpora revitalizace bývalých vojenských areálů je určena pro města a obce, na jejichž územní se zrušily vojenské posádky. Jeho cílem je přispět na úpravy budov a ploch k novému civilními využití pro služby ve veřejném zájmu, případně k dalším podnikatelským aktivitám.

Multikulturní centrum vznikne v pětihektarovém areálu. Kromě plánovaného nového divadla a galerie ve městě se má stát pilířem projektu Plzeň - Evropské hlavní město kultury 2015. Podle Milana Svobody, šéfa projektu, by měly úpravy území a prostorů přijít na zhruba 100 milionů korun. Další peníze si vyžádá privátní výstavba bytů, obchodů a kanceláří na volných plochách areálu, který bude mít jednotný urbanistický vzhled. Centrum by mělo nabídnout prostor pro živé, nezávislé a experimentující umění a má se stát "kulturní továrnou".

Zdroj: Plzeň.cz | Autor: Václav Prokš

Originální výstava Severočeského muzea je určena nejen milovníkům pěnivého moku, nýbrž i těm, kteří rádi vzpomínají na „staré dobré časy“, kdy pivo mělo říz, reklamy pivovarů byly plechové a půllitry a lahve se neřídily závaznými doporučeními Evropské komise.

Prostřednictvím různorodého užitkového skla, reklamních materiálů a dalších artefaktů navštívíme i méně proslulé oblasti Čech i Moravy než je Plzeňsko a Českobudějovicko, abychom se přesvědčili, že v minulosti pivo bylo (a stále je) nejrozšířenějším a nejoblíbenějším nápojem lidu českého, potažmo v pohraničních regionech i německého.

Zvláštní pozornost je věnována zdejšímu kraji, najmě pak vratislavickému pivovaru, kde se pivo začalo vařit již v roce 1874. Nostalgickou atmosféru správně navodí krátký exkurz po většinou dnes již neexistujících libereckých pohostinstvích, zachycených na dobových fotografií. „Vejdi a neuškoď“ jest to pravé, jak pro konzumenta tolik opěvovaného nápoje, tak i návštěvníka této atraktivní výstavy, která může být prvním jarním osvěžením.

Letem světem piva bude otevřena od 24. března do 22. května.

Zdroj: Liberecký deník.cz | Autor: Roman Dobeš

Matka čtyř dětí Hana Krátká provozuje na okraji obce obchod s pivem.

Obec Lety je známá svojí odchovnou vepřů a také památníkem. Brzy se ale možná stane i útočištěm pivních znalců.

Hana Krátká tady totiž provozuje prodejnu pivních speciálů, která má ambici pozvednout povědomí Čechů o tom, kolik chutí tento oblíbený nápoj má.

„Byl to nápad mého partnera. Měli jsme velké prostory, které ale byly nevyužité. Vzhledem k tomu, že jsem na mateřské a v okolí není žádná práce, rozhodli jsme se původně, že si zařídíme občerstvení. Úplnou náhodou jsme koupili kukuřičné pivo. Právě za ním se lidé začali vracet, protože to bylo něco výjimečného,“ vzpomíná Hana Krátká a v náručí chová svého syna Tomáše. Ten je jedním z jejích čtyř dětí.

Z prodeje kukuřičného piva se postupně vyvinul obchod s pivními speciály. „Prodáváme jen speciály, je i pár výjimek, které nejsou v zásadě v ničem speciální, ale mají zajímavou etiketu. Teď v zimě je náš sortiment samozřejmě omezený. V zimě se pivo moc neprodává, lidé si dají raději svařák,“ směje se žena. Svět piva má v létě až sedmdesát druhů piv.

„Když se objeví nějaká novinka, snažíme se ji zahrnout do své nabídky. Pro některé značky musíme jezdit, jiné pivovary nám pivo dovezou. I když s tím jsou také problémy,“ říká podnikatelka.

„Pivovar Primátor sice zboží doveze, ale nemůžu ho koupit méně než deset beden. Vzhledem k malé poptávce v zimním období ho vůbec nebereme. V létě jsme tak na nule, že se zisky a náklady vyrovnají, ale v zimě ne. Zatím je to koníček, ale doufám, že se podaří rozjet podnikání tak, aby mě to uživilo,“ doufá Krátká.

Na prodejnu piva mohou lidé v Letech narazit už od května 2009. „Bylo to děsné, prvních pár dní se u nás nikdo nezastavil, ale postupně se to zlepšovalo. Vrata jsme měli polepená různými cedulkami o pivu, když někdo zazvonil na zvonek, vybral si pivo podle obrázků,“ vzpomíná na nelehké začátky podnikání Krátká.

Dnes sice stále mají obchodníci s pivem zvonek, ale kromě toho si koupili i stánek. „Aby to mělo trochu kulturu,“ směje se Krátká, která má k pivu, jak jinak, pozitivní vztah.

„Pivo si dám ráda, ale spíše se snažím si vybírat, ochutnávat, není to tak, že bych sedla a nalila do sebe cokoliv. Leckdo má představu, že pivo je pivo, že má jednu chuť, ale to tak není. Existuje obrovská škála piva a jeho chutí, já mám třeba hodně ráda německé jahodové pivo, které je velice sladké,“ říká podnikatelka a přidává další vzpomínku.

„Zpočátku jsme si s partnerem dávali pivní hádanky. Večer jsme si sedli, jeden z nás otevřel pivo a druhý hádal, jaké to je,“ dodává Krátká.

Zdroj: Písecký deník.cz | Autor a foto: Ondřej Šmíd

Dotace z fondů Evropské unie padla. Zchátralý českokamenický pivovar prý zachrání investice ze zahraničí. Jde o sto milionů korun.

V bývalém českokamenickém pivovaru se pěnivý mok asi hned tak vařit nebude. Obnovení výroby piva už před třemi roky sliboval vlastník areálu Jaroslav Čapek. Spoléhal na pomoc Františka Oldřicha Kinského, kterého zastupoval v desítkách soudních sporů o rodový majetek. Čapkovy plány v dubnu roku 2009 zkomplikovalo úmrtí Kinského.

„Soustředili jsme se na dědické řízení, které dosud neskončilo. Bude záležet na ovdovělé manželce a synovi Charlesovi, jak se rozhodnou. Je ale pravda, že při obnově pivovaru jsem měl příslib pomoci pana Kinského, který zprostředkovával i kontakty na potencionální další zahraniční investory,“ připomněl Jaroslav Čapek.

Na dřívějších plánech se prý nic nemění. Stále platí, že si rekonstrukce pivovarského areálu s vytvořením ubytovací kapacity hotelového typu a dalším zázemím vyžádá více než sto milionů korun.

„Počítali jsme také s možností získání dotací z evropských fondů. Bohužel, tyhle záměry nám nevyšly a tak se jako nejreálnější jeví spojení právě se zahraničními partnery,“ dodal majitel pivovaru.

Českokamenický pivovarský areál není zrovna chloubou města. Přestože tam už před časem nechal jeho vlastník odstranit náletové křoviny a zajistil částečnou opravu střechy, jednotlivé budovy chátrají.

„Samozřejmě nám není jedno, jestli bude areál dál zůstávat opuštěný a nebo se tam začne něco dít. Rekonstrukce bude nákladnou záležitostí, kterou si musí vyřešit samotný vlastník. Ve věcech, které město může ovlivnit, se mu budeme snažit vyjít vstříc,“ poznamenal českokamenický starosta Martin Hruška.

Českokamenický pivovar

Rekonstrukce pivovarského areálu s vytvořením ubytovací kapacity hotelového typu a dalším zázemím si vyžádá více než sto miliónů korun. Jaroslav Čapek hledá investory v zahraničí.

V lokalitě nazývané Ptačí vrch chce další soukromý investor vybudovat sportovní areál. I tuto aktivitu hodlá vedení města podpořit.

„Zajímáme se o dotační možnosti, které by pomohly investorům jejich záměry uvést v život. Bude to ve prospěch celého města,“ dodal starosta České Kamenice.

Co se týká proměn pivovaru, tak nejdříve má být dokončena rekonstrukce té části areálu, ve které se bude vařit pivo.

Objem jeho produkce by se měl pohybovat spíše v desítkách, možná v budoucnu by mohl překročit řádově stovky hektolitrů ročně.

„Bude to pivovárek s výrobou pro konzumaci ve vlastní restauraci. Není naším cílem konkurovat jiným výrobcům,“ připomněl Jaroslav Čapek.

Po ukončení obnovy pivovarské části mají následovat ještě dvě další etapy rekonstrukčních prací.

Budou se týkat vytvoření ubytovacího zařízení a další doplňkové vybavenosti.

Česká Kamenice zatím stále čelí majetkovým žalobám zesnulého Františka Oldřicha Kinského.

Právě proto, že tam jeho advokát koupil starobylý pivovar, přislíbil potomek někdejších majitelů českokamenického panství jistou vstřícnost vůči městu.

Ke stažení žádné žaloby ale zatím nedošlo, bude záležet na postoji dědiců.

„Mezi těmi nárokovanými pozemky jsou i plochy, které město potřebuje pro bytovou výstavbu a další účely. Věřím, že se město s dědici pana Kinského dokáže dohodnout,“ uvedl starosta Martin Hruška.

Zdroj: Děčínský deník.cz | Autor: Josef Suk

Pivní slavnosti, které letos již podruhé uspořádá Středočeský kraj, leží v žaludku krajským zastupitelům za ODS. Jak ve středu zdůraznil zastupitel Petr Bendl, místo reklamy pivovarům mohl kraj peníze, na které ho uspořádání akce vyjde, použít na zachování autobusových spojů, které ruší.

Za uspořádání slavností, kterých se letos zúčastní 19 pivovarů, zaplatí kraj 1,8 milionu korun. Na počátku roku přitom vedení kraje rozhodlo o tom, že na zajištění veřejné autobusové dopravy vyčlení o 180 milionů korun méně.

Konzervativci se nemohou smířit se skutečností, že podle materiálu, který schválili krajští radní, by za akci, jejímž hlavním záměrem je zviditelnění a propagace středočeských pivovarů, měl platit kraj. "Myslíme si, že marketingová akce, propagující pivovary, by se neměla platit z krajských peněz. Určitě se na financování Středočeských pivních slavností měly podstatnou částí podílet právě pivovary. Pochopili bychom, kdyby kraj nějakou menší částkou podpořil třeba kulturní program, ale ty peníze mohl určitě využít jinde," uvedl Bendl.

Financování akce podobného typu přitom považuje za nebezpečný precedens. "Podle této logiky se příště mohou obrátit na pana hejtmana výrobci automobilů nebo cigaret a kraj pro ně propagační akci uspořádá také? Nedivím se tomu, že spousta Středočechů má momentálně kvůli masivnímu rušení autobusových spojů problémy s dojížděním do práce, školy nebo k lékaři, když David Rath potřebuje, jak vidno, peníze na úplně jiné účely," uzavřel Bendl.

Zdroj: Domácí Eurozprávy.cz

Město si pivovar nemůže dovolit, čeká se na majetného investora. Bude se ve Staňkově ještě někdy vařit pivo?

V letošním roce tomu bude přesně třicet let, co se ve Staňkově přestalo vařit pivo. Tamní pivovar, ve kterém byl provoz zahájen před téměř sto čtyřiceti lety, nyní prodává soukromá firma za přibližně 12 milionů korun.

Jiří Výrut pracoval ve staňkovském pivovaru dlouhá léta, těžce nesl jeho uzavření a dosud ho mrzí, že se v něm zlatý mok již nevaří.

„Lituji toho, že se pivovar vůbec kdy prodal. Pracoval jsem v něm od vyučení a Staňkovské pivo bylo doslova vynikající. Když se v Plzni konaly degustace, lidé si ho pořád pletli s Gambrinusem,“ vzpomíná důchodce.

Provoz v pivovaru byl zahájen v 70. letech devatenáctého století, brzy však byl prodán do rukou hraběte Trauttmansdorffa. Po komunistickém převratu byl znárodněn a v sedmdesátých letech minulého století se ve Staňkově vařila světlá i tmavá desítka, pivovar produkoval více než šedesát tisíc hektolitrů piva za rok a práci v něm mělo kolem šedesáti lidí.

V roce 1977 se stal provozovnou domažlického pivovaru a 1. srpna 1981 byl staňkovský pivovar definitivně zrušen a budova se začala využívat jako sklad národního podniku Zelenina.

Později připadla městu, které ho prodalo firmě Zollner a od ní přešel do vlastnictví firmy Magu Bohemia, která je jeho vlastníkem i nyní a která se zabývá zpracováním hub, ovoce a zeleniny.

Na bývalého zaměstnance Jiřího Výruta se několikrát obrátili lidé, kteří o znovuobnovení pivovaru uvažovali, nakonec ale z plánů sešlo. „Já bych rád pomohl, znám to místo skrz naskrz, a pivovar možnost obnovení výroby určitě nabízí,“ tvrdí Výrut. Poznamenává, že pokud by pivovar i nadále využíval měkkou vodu jako dřív, pivo by bylo opět výtečné.

Staňkovský starosta Alexandr Horák má také jasno – na místě pivovaru by chtěl vidět opět pouze funkční pivovar. Radnice si však objekt, který prodala před přibližně patnácti lety, nemůže dovolit odkoupit zpět.

„Na to samozřejmě peníze nemáme. Věřím, že tu šance na obnovení pivovaru je, ale musel by přijít nějaký majetný investor,“ říká starosta. „Myslím, že téměř všem by se líbila obnova Staňkovského pivovaru. Ukázalo se, že i malé pivovary mohou fungovat, jako například v Koutě na Šumavě. Hlavně nechceme, aby ho někdo zboural, jako se to stalo v Domažlicích,“ tvrdí Horák.

Milan Mrázek z realitní kanceláře v Domažlicích nevidí možnosti využití objektu pivovaru růžově.

„Moc nevěřím tomu, že by ve Staňkově a okolí někdo mohl prorazit s výrobou piva. Odbyt by byl malý a navíc nejde jen tak navázat na výrobu Staňkovského piva,“ poznamenává Mrázek. „Muselo by se odkoupit autorské právo na značku, receptury a podobně, nebo začít úplně s něčím novým – a to by možná byla ještě větší investice, než zakoupení pivovaru,“ dodává.

Podle Mrázka není ani další využití objektu či pozemků pivovaru příliš perspektivní – pro obchodní centrum je Staňkov příliš malé město, čerpacích stanic je v okolí dostatek a žádná z firem neodkoupí za dvanáct milionů korun pivovar, který navíc bude náročný na údržbu, aby si v něm vybudovala například sklad.

Přestavba na byty nebo záchrana v podobě grantů na kulturní či informační centrum nebo například muzeum by zase vyžadovala podporu města či zájem ze strany aktivních poslanců.

„Bohužel myslím, že pivovar bude chátrat a chátrat, dokud nespadne,“ obává se Mrázek.

Zdroj: Domažlický deník.cz | Stanislav Šebek | Foto: MÚ Staňkov

Jeden z rakouských pivovarů místního významu Villacher, se sídlem v Villachu, distribuuje 80 % své produkce do Korutan. Roční výstav piva (včetně světlého pšeničného kvasnicového) dosahuje objemu 300 000 hl a navíc vyrobí i zhruba 3 000 hl nealkoholických nápojů ročně. Značková piva Villacher se vyznačují vysokou kvalitou a jedinečným charakterem. Nejpopulárnější z nich je Villacher Märzen, jehož produkce tvoří 95 % z celkového výstavu.

Historie tohoto korutanského pivovaru sahá až do roku 1738. Od rozsáhlé modernizace v roce 1858 až doposud, stojí značka Villacher na spojení inovace, kvality a tradice. Příkladně to demonstruje nová integrovaná koncepce filtrace, která byla, v rámci spolupráce s firmou KHS, vytvořena tomuto pivovaru přímo namíru.

Základ plně automatizovaného filtračního zařízení tvoří svíčkový štěrbinový filtr Innopro Getra Eco (54 m2, výkon 350 hl/h) a filtr Innopro Corvus, který je určen k maximálnímu zajištění bezpečnosti filtračního procesu. K této kompletní dodávce patří i další komponenty, například dávkovací stanice pro dávkování křemeliny a aditiv, různé typy zásobních tanků, včetně koncepce jejich čištění, dále regulační součásti a v neposlední řadě i pomocné doplňkové technologické novinky.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Aitorka: Iva Hvízdalová