V dnešní moderní době úbývá prostor pro tradiční hodnoty, a tak podvědomě hledáme své kořeny. V české historii je jen několik značek, které se mohou chlubit proslulostí a nepřetržitou kontinuitou.

Slavnostní otevření Pilsner Urquell Original Restaurantu Kulaťák bylo završeno slavnostním přípitkem a předáním symbolického dárku. Starší obchodní sládek Plzeňského Prazdroje Václav Berka předal zástupcům provozovatele minci z roku 1842 na kopii historického půdorysu architektonického řešení Vítězného náměstí.

„Pilsner Urquell vyrábíme v Plzni již od roku 1842. Zatímco mince z tohoto roku již neplatí a nemá původní hodnotu, pivo, které bylo v tomto roce poprvé uvařeno, si svoji hodnotu uchovalo, ba zvýšilo, vaří se dosud a vařit bude i nadále dle původních receptur a z tradičních surovin. V tom spočívá tajemství úspěchu a trvalé hodnoty plzeňského ležáku,“ vysvětluje Václav Berka symboliku artefaktu, který bude zdobit nový Pilsner Urquell Original Restaurant Kulaťák a dodává: „Je fascinující si představit všechny ty změny, kterými si česká společnost prošla, co vše se od roku 1842 změnilo a naopak jak málo toho ve své kvalitě obstálo, co bylo již ve své době jedinečné a geniální a nebylo třeba měnit, ale naopak pečlivě uchovávat v původní kvalitě.“

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Další, v pořadí již 18. Pilsner Urquell Original Restaurant v ČR a jubilejní 10. v Praze byl slavnostně otevřen v Dejvicích na Vítězném náměstí. Dejvický Kulaťák se dočkal jedinečného místa, kde se scházejí lidé k přátelskému posezení. Vedle plzeňského ležáku provozovatelé slibují vrcholné gastronomické zážitky.

Dnes byl v Praze po rozsáhlých interiérových úpravách slavnostně otevřen další z řady Pilsner Urquell Original Restaurantů, v pořadí již osmnáctý, tentokrát s doplňujícím názvem Kulaťák. Samotný název zcela jednoznačně umísťuje nový restaurant do Dejvic na Vítězné náměstí, kterému se mezi Pražany kvůli jeho jedinečnému kruhovému půdorysu neřekne jinak než Kulaťák.

Přirozené centrum významné pražské čtvrti vzniklo v plánech ve 20. letech minulého století jako moderní oblast s významnými budovami a institucemi včetně Ministerstva obrany či areálu ČVUT.

Na náměstí se sbíhají radiální osy hlavních ulic a přirozeně tak vzniká centrum Dejvic. Výstavba projektu nebyla zcela realizována a torzo podkovovitého náměstí čeká na dokončení dodnes. „Kulaťák“ se však záhy stal nejživějším místem setkávání v širokém okolí. Atmosféru zde dotváří honosné neoklasicistní budovy vycházející z architektury wagneriánské tradice Vídeňské akademie. Kulaťáku však vždy chyběla význačnější restaurace. Vždyť i v místě nového Pilsner Urquell Original Restaurantu byly dosud pouze úřady či banky.

„Rozhodli jsme se využít potenciálu značky Pilsner Urquell a k jedinečnému plzeňskému ležáku přidat i skvělou gastronomii,“ říkají provozovatelé restaurace a dodávají: „Mezi našimi hosty najdete diplomaty z okolních ambasád, vojáky, úředníky nebo studenty techniky, přátele či náhodné kolemjdoucí, jejichž život je s ‚Kulaťákem‘ nerozlučně spjat.“

Podle sdělení provozovatelů bude Pilsner Urquell Original Restaurant Kulaťák opravdovým gastronomickým centrem Dejvic. Složení týmu kuchařů s šéfkuchařem v čele je ale zahaleno neproniknutelným mlčením jako tajemným oparem. Je na každém z nás, aby se přesvědčil o kvalitách kuchyně sám.

Kapacita Pilsner Urquell Original Restaurantu Kulaťák na Vítězném náměstí je 130 osob, na čepu najdete vedle ležáku Pilsner Urquell i tmavého Velkopopovického Kozla či nealkoholické pivo Birell. Bohatý jídelní lístek nabízí tradiční česká jídla, pivní pochutiny, ale i vybrané pokrmy moderní gastronomie. Vše z nejlepších surovin. Otevřeno je denně od 11.00 do 24.00

Originální koncept Plzeňského Prazdroje, a. s., se opírá o marketingový potenciál značky

Pilsner Urquell a unikátní, jednotný interiér restaurací.

Dominantním jednotícím prvkem je typický výčep s měděným krytem (replikou víka pivovarské varné pánve) přímo naproti vchodu. Dřevěný stylový nábytek, kazetové obložení stěn, interiérové doplňky a originální výčepní stojany vytvářejí jedinečné prostředí. Atraktivní jsou také výtvarné prvky. Výzdoba interiéru je tvořena zápůjčkami originálů a kopií exponátů z Pivovarského muzea Plzeň. Nechybí obrazy, dobové fotografie, certifikáty, reklamní cedule, dobové reálie

a artefakty, které podtrhují bohatou tradici vaření piva v Čechách a proslulost značky Pilsner Urquell.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Ve skotském městečku Arisaig byl 11. listopadu tohoto roku slavnostně odhalen památník více než tří stovek československých vojáků, kteří zde prošli bojovým výcvikem. Většina z parašutistů seskočila do okupované Evropy, tedy týlu nepřítele. Mezi nimi byli i Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kteří spolu provedli atentát na Reinharda Heydricha. Broumovský pivovar Opat dodal do městečka Arisaig, na severozápadě Skotska, pivo světlý ležák Kvasničák, speciálně stočený k této příležitosti. Pivo z Čech bylo všemi přítomnými hodnoceno jako velice kvalitní a lahodné.

Autor: Miroslav Anger

„Na začátku jsme si opravdu nepředstavovali, že budeme mít celý řetězec barů. Chtěli jsme si prostě otevřít hospodu nebo nějaký bar. Jenže potom se to rozjelo a teď už sedíme v rychlíku,“ říká devětadvacetiletý Martin Šampalík, který se svým kamarádem založil a řídí koncept baru The PUB.

Ve Veleslavínově na Praze 1 svítí logo The PUB již od rohu tramvajové zastávky. Uvnitř je večer v plném proudu. Kdo chce být slyšet, musí zvýšit hlas. A to je čtvrtek. V České republice je v tuto chvíli deset barů The PUB, z toho tři jsou ve vlastnictví zakladatelů konceptu a zbytek patří podnikatelům, kteří si od centrály PUB koupili frenčízingovou licenci. Historicky první PUB otevíral Martin Šampalík a Jaroslav Stuna v Plzni v srpnu roku 2005.

Koncept řetězce The PUB je založen na technologických novinkách v oblasti čepování piva a na interaktivitě, která má návštěvníky především bavit. Kdo vždy toužil načepovat si vlastní pivo, má v podnicích The PUB jedinečnou příležitost: na každém stole obklopeném dřevěnými lavicemi pro zhruba osm lidí je výčep. Od obsluhy dostanete sklenici a pak si již pivo můžete točit podle libosti. Součástí výčepu je i systém na vyplachování sklenic. Další servis umožňuje interaktivní panel, který je součástí výčepu. S jeho pomocí může každý host v rámci svého účtu zaznamenávat, kolik piva si právě on načepoval. Nedochází tak k situacím, kdy se skupinka u velkého stolu nemůže rozpomenout, kolik čárek na lístku komu patří. „Inspirovali jsme se takzvanými žirafami, tedy vysokými válci, které si bylo možné objednat v pivnici a dole si z něj kohoutkem čepovat pivo do sklenice. Jenže v žirafě pivo zvětrávalo a teplalo. Napadl nás vlastní výčep na stole, s dobře chlazeným pivem přímo z tanku,“ vypráví Šampalík.

Investice do pivních tanků, výčepů, trubek a celé technologie, stejně jako do pronájmu a přestavby prostor v centru města je nákladná záležitost a každý nový PUB vyžaduje pro svůj start minimálně šest milionů korun. Nejvhodnějším způsobem pro rychlou expanzi konceptu po republice bez dostatku kapitálu se ukázala být frenčíza (z angl. franchise), tedy koncept ve stylu McDonald’s.

Zakladatelé zájemcům o nový podnik v rámci řetězce poskytnou své know how, možnost užívat značku, dodají jim technologie i systém interaktivních panelů. Frenčízant na druhou stranu musí splnit základní podmínky a zavazuje se dodržovat pravidla konceptu: nový The PUB musí mít rozlohu alespoň 200 metrů čtverečních, prostory by měly být v přízemí nebo podzemí, a to ve městě s minimálně 50 tisíci obyvateli.

Poměrně jasná pravidla platí i pro podobu interiéru podniku, kde je třeba dodržet osm jednotících prvků: například dodržení designu výčepního stolu a baru, vybudování prosklené tankovny nebo užití zelené barvy na stěnách. Zkrátka všechny podniky v řetězci mají mít jednotný ráz.

A proč se vlastně čepuje zrovna Plzeň? „Hledali jsme pivo, které by vymyšlenému konceptu slušelo. Zvažovali jsme cestu levnějšího a dražšího piva a rozhodli se pro to dražší. Nechceme být další lokální hospodou, kterých je u nás dost, ale cílíme spíše na mladou, vzdělanější skupinu hostů s vyššími příjmy, která ocení moderní interiér i zábavnou formu pití,“ vysvětluje Šampalík.

Tím se dostáváme asi k nejoriginál­nějšímu nápadu tvůrců The PUB: stoly u jednotlivých výčepů spolu soutěží v pití piva. Měření je propojeno v rámci všech poboček The PUB. Srovnávají se výsledky jednotlivých stolů v rámci jednoho podniku i jednotlivé stoly v rámci všech The PUB. Ve čtvrtek zrovna jasně vedl The PUB v pražské Veleslavínově – i díky jeho vysoké kapacitě míst.

Na webových stránkách podniku naleznete v sekci „Rekordy“ zajímavá čísla: v dubnu tohoto roku se o největší rekord postaral tým pivařů „WN Team“, který za večer vypil neuvěřitelných 352 piv. Tým „Zemědělci – vládci Prahy“ zatím drží druhé místo z března letošního roku s výkonem 324 piv.

Cílem společnosti je podle Martina Šampalíka řetězec třicítky The PUB po České republice. Na pořadu dne je ale i expanze do Německa, kde se nyní připravují pilotní dva The PUB v Drážďanech a Berlíně.

„Náš koncept není nikde v Evropě a Německo je se svou pivní kulturou jasnou první volbou,“ uzavírá Šampalík. Vlak s milionovým nápadem pod zkratkou The PUB tak ujíždí nepochybně hodně rychle.

Zdroj: FinMag.cz

Keď spomeniete pred staršími slovenskými hudobnými legendami meno KAREL WITZ, mali by sa rozpomenúť: áno, to je ten gitarista. Hoci sa učil hrať na husle, jeho vášňou sa stala gitara. Osud ho zavial z Prahy do Košíc, kde sa postupne dostal k spoluúčinkovaniu s Jankom Lehotským, Mariánom Vargom či Petrom Nagyom. Je to už dávno, čo sa jeho hudobná éra u nás skončila. Svoj život zasvätil niečomu celkom inému, hoci si dodnes po večeroch rád zahrá. Podarilo sa mu vrátiť do života malý pivovar rodiny Witzovcov v českej Poličke.

Kedy ste sa rozhodli presťahovať z Prahy do Košíc?

To bolo vďaka mojej manželke, ktorá s rodičmi bývala v Košiciach. Zoznámil som sa s ňou na jahodovej brigáde v Anglicku. Študoval som v Prahe, ona v Bratislave. Prvá skončila štúdium ona. Po jej promócii sme sa v roku 1969 v Košiciach zosobášili. Hneď potom prišla za mnou do Prahy. Tu sa nám narodili dve dcérky. V roku 1972 som doštudoval aj ja. Žili sme v jednom byte s mojimi rodičmi. A potom sme sa - pre byt - presťahovali do Košíc.

Bolo to dobré rozhodnutie?

Určite áno. Bolo lepšie, že sme tieto časy prežili samostatne. A na Slovensku sú veľmi pekné miesta. V Košiciach sa nám ešte narodil syn. A moja manželka sa potom uplatnila v slobodnom povolaní.

Ako ste sa dostali k muzike?

Asi to mám tak trochu v génoch. Môj otec kedysi v Poličke hrával v kapele na violončelo - mali sláčikové kvarteto. Hrali aj skladby od Bohuslava Martinů, ktorý sa tu narodil a aj tu je pochovaný. Vlastnil niekoľko jeho ručne písaných partov a všetky rukopisy potom venoval miestnemu múzeu. Mňa dali rodičia na husle, ale počas pubertálnych rokov ma zlákala gitara. Teta mi na ňu vtedy požičala osemsto korún.

Rodičia mali výhrady?

Mali. Chceli mať zo mňa asi niečo iné než hudobníka. Často mi opakovali - Karle, ty vlasy, a ten hluk! Mal som kučery, ktoré keď sa natiahli, boli naozaj dosť dlhé. Počas vysokej školy sme mali kapelu, volala sa Ages B.C. - Roky pred Kristom a v roku 1967 sme vyhrali prvý Beatsalon v Prahe.

Čo z vás chceli mať rodičia?

Predstavovali si, a ja spočiatku s nimi, že budem študovať. Akurát otec - profesor práv na Univerzite Karlovej v Prahe, mi kedysi hovoril: „Hocičo, ale právo nie, vieš, ja by som odtiaľ musel odísť." Takto to bral, bol poctivý človek. Vybral som si štúdium ekonómie.

V Košiciach ste sa dostali medzi hudobníkov, ktorí sa postupne stali legendami domácej scény. Ako si na to spomínate?

Spočiatku to nevyzeralo ružovo, vyhliadky neboli bohvieaké, lebo brat emigroval do Nemecka, a také niečo vždy priťažilo. Pracoval som najprv ako štatistický referent na košickom mestskom národnom výbore. Po roku a pol sa naskytla možnosť fungovať v slobodnom povolaní v divadle Thália. Tak som to využil a povedal som si - budem robiť hudbu.

Prvá kapela, v ktorej som na Slovensku pôsobil, bola Profily. Fungovali sme ako slobodní umelci v divadle a vo voľnom čase sme cvičili pre potešenie. Začal tam za nami chodiť aj košický hudobník Marián Bednár. Pôsobil v známych slovenských kapelách. Prišiel si vypočuť naše aj prevzaté veci, ktoré sme hrali. A potom sa opýtal: ‚Nechceli by ste to skúsiť s Jankom Lehotským z Bratislavy?' Dodám vám nahrávky. Povedali sme si, skúsime všetko, nie? Dostali sme magnetofónovú pásku, naučili sme sa to hrať, prišiel Janko Lehotský a zostal s nami zo dva-tri týždne.

A zrazu sa z nás stal Modus a presunuli sme sa do Bratislavy. Pol roka na to prišiel Miro Žbirka. A predtým i Marika Gombitová. Tá s nami pôsobila ako speváčka od roku 1974 v kapele Profily. Prišla k nám vtedy ako študentka strednej školy v Košiciach. Nakoniec, je rodáčkou zo Stropkova.

Všetko sa dalo len tak z brucha dohodnúť?

Zdalo sa nám to perspektívne, tak sme začali spolu hrať. Samozrejme, to že práve my, bola vlastne otázka šťastnej náhody.

Ako dnes vnímate svoju éru hudobníka?

Predovšetkým som nemusel každé ráno cvikať v sklade, napríklad v železiarňach (smiech). Nemal som však žiadnu platenú dovolenku ani ROH zájazdy, ale nemal som ani dôvod byť nespokojný, bol som mladý, zdravý.

Muzikanti často vedú búrlivý život. Vy ste taký neboli?

Istý čas sme cestovali dosť - s Modusom, aj s Mariánom Vargom a s Collegiom Musicom, ale bral som to ako normálny život. Sústavne som cvičil, alebo som si hral na gitare, lebo ma to bavilo. Dokonca som aj skladal.

Pre koho?

Pre Mariku Gombitovú. Texty napísal Peter Nagy, vtedy ešte sám nespieval. Nahralo sa to v košickom rozhlase, ale nikdy sa to nepúšťalo.

Prečo?

Asi fungovali bratislavské sily, ktoré boli proti tomu, aby sa hudba z Košíc dostala ďalej. Pritom si dodnes myslím, že to boli dobré veci.

S kým sa vám zo slovenských hudobníkov najlepšie spolupracovalo?

Asi práve s Marikou. Autorstvo ma veľmi napĺňalo. Napísal som niečo aj pre Věru Špinarovú. Robil som vlastnú hudbu, ale akosi som ju nevedel posunúť ďalej. Nakoniec som to nechal tak, chodil som len skúšať s košickými kapelami. Jednoducho, nebol som populárny typ. Od roku 1980 som voľne spolupracoval s Petrom Nagyom. Vtedy vznikali spoločné skladby a nakoniec sme založili kapelu Indigo. S Petrom Nagyom som skončil v roku 1983.

Ste ešte s našimi hudobníkmi v kontakte?

Občas, asi tak raz do roka, si zavolám s Jankom Lehotským. Minulý rok mi zavolal Dušan Hájek, bubeník z Collegia Musica. Inak som sa slovenským hudobníkom zrejme vzdialil. Myslím, že nechápu, prečo som z Košíc, a najmä z Bratislavy, odišiel, hoci ani oni už nepôsobia tak intenzívne na hudobnej scéne. Dnes udržujem kontakty so Slovenskom skôr cez manželku a jej rodinu.

Ani s Marikou ste neboli v kontakte?

Nie. A trochu sa za to hanbím. Ona mi vtedy naspievala dve pesničky a očakával som, že spolu založíme kapelu. Ja, Marika a Lehotský. Nebol by to býval Modus, ale iná kapela. Potom mala autonehodu a odvtedy som nikdy nemal odvahu jej zavolať.

Hrávate aj dnes?

Keď sa dá, zahrám si niekedy večer nejakú hodinku, na rozptýlenie. Akurát už bývam rýchlejšie unavený. V práci ma stále niečo alebo niekto „prekvapuje". Bez môjho podpisu a vedomia sa v pivovare nič neudeje.

Z Košíc ste s rodinou odišli po roku 1989. Prečo ste neostali?

Bol som v podstate nulová existencia. Ku koncu som už ani veľmi nehral, skôr som pomáhal manželke s inštaláciou jej výtvarných diel. Po revolúcii som v Košiciach v roku 1990 vyhral dva konkurzy a do konca roku 1990 som robil vedúceho odboru kultúry mesta Košíc. Potom sa už začali prebúdzať zlé nálady okolo rozdelenia republiky. Tak som si to, najskôr sám, zamieril do Poličky na Morave. Potom, v roku 1992, prišla za mnou i rodina. V Prahe, kde som vyrastal a po celý čas si tam držal trvalé bydlisko, som si v roku 1992 založil živnosť a intenzívne som sa začal zaoberať reštitúciami.

Bolo to samozrejmé?

Skôr by som povedal, že sa to ukázalo ako rozhodujúce. V Prahe som celé detstvo strávil v dome na Moravskej ulici, ktorý rodine zobrali Nemci a neskôr bol otec donútený ho „darovať štátu". Inak by stratil miesto a my deti možnosť študovať. V Poličke bol zase v súvislosti s dvoma meštianskymi domami rodiny Witzovcov súd. V roku 1951 - po predchádzajúcej arizácii a namiesto ocenenia, že otec a jeho sestra prežili koncentračný tábor - dal súd prednosť takzvanému päťročnému plánu a družstevníctvu pred kapitalistickým hospodárením. V Prahe nám zostal na používanie jeden byt v našom bývalom dome.

Kedy ste sa to všetko dozvedeli?

O niektorých veciach v Poličke som sa dozvedel prvý raz až po revolúcii. Zároveň som sa dozvedel viac aj o Továrni likérov v Poličke, ktorú naša rodina po celé generácie vlastnila. A o Poličskom pivovare. Vedel som, že v Poličke sa práve vtedy - písal sa rok 1991 - odohrávali veľmi vážne veci. Musel som sa v tej situácii spoľahnúť iba na vlastné sily. Viete, poviem vám, že som zamatovej revolúcii v prvej chvíli vôbec neveril.

Ani spätne ste neuverili?

Mal som z rodiny dosť skúseností, aby som ten prevrat nebral idealisticky. Navyše, s predsudkami som sa neprestal stretávať ďalej. Keď som v roku 2000 prišiel vo Svitavách na pozemkový fond, opýtal som sa - tak čo budeme robiť s reštitúciami, ktoré ležia od roku 1991 u vás v skrini? Viete, čo mi úradníčka povedala? Že „prišlo nariadenie z Európskej únie, že sa s vami Židmi budeme zaoberať". Je možné, že tá židovská otázka je nekonečná? Dobre, prežil som to bez problémov a som rád, že sa mi následne darilo.

Ako prijali miestni ľudia v Poličke, keď ste sa začali uchádzať o nehnuteľnosti?

Od začiatku som sa stretával s predsudkami, tak to už býva. Ľudia si hovorili - je to Žid, nič nám tu nenechá. Počul som to sám pred pätnástimi rokmi. Prvý z Witzovcov sa prisťahoval do Poličky v roku 1850. Tiež sa stretol s odporom miestnych obyvateľov. Vyšetrovali ho a napísali o tej veci „krátky zápis". Pritom sa chcel len prisťahovať na základe dekrétu, ktorý mu to umožňoval. Je to zvláštne, ako sa história opakuje. Teraz žijeme s manželkou na rohu námestia v dome, v ktorom naši predkovia mali Továreň.

Poznali ste Poličku aj predtým?

Iba sme cez ňu v detstve s rodičmi prechádzali. Len jediný raz mi otec povedal - tu sme kedysi bývali, toto boli naše domy. O Továrni likérov, v ktorej sa do roku 1969 robili už len sódovky, sa v rodine vedelo.

Vedeli ste niečo o pivovarníctve?

V pivovarníctve sa postupne orientujem, odkedy som sa nasťahoval do Poličky. To je už osemnásť rokov. Neskôr som sa dozvedel o tom, že v roku 1517 bolo stotrinástim domom vnútri hradieb kráľovského mesta Polička udelené takzvané právo várečné. Do roku 1771 sa v týchto domoch varilo pivo. A následne si postavili títo „právovárečníci" vnútri hradieb prvý spoločný Meštiansky pivovar v Poličke. Zostala z neho však iba ruina sladovne. Roku 1865 bol v Poličke postavený mimo hradieb tretí Meštiansky právovárečný pivovar. Ten bol po roku 1948 protiprávne znárodnený a od roku 1994 sa potomkovia právovárečných rodín vrátane mňa do pivovaru vrátili.

V akom stave ste ho prevzali?

Prevzali sme ho od štátneho podniku Pivovary Hradec Králové, ktorému podliehalo osemnásť pivovarských prevádzok. Bolo to celé nezmyselné, hospodárenie aj prevádzka boli úpadkové. Hrozilo nám okamžité zatvorenie. A tak sme skúsili vlastnú víziu. Okrem iných opatrení sme napríklad do pol roka zaviedli nonstop predaj piva. To bol dobrý signál pre ľudí v najbližšom okolí a tento spôsob nám umožnil okrem zvýšenia predaja aj ihneď inkasovať. Napriek počiatočnej nedôvere sme nezanikli. Ani počas troch mesiacov, ani pätnástich rokov. V tom období sa nám veľmi zišla filozofia, ktorú sme mali v muzike: že musíme byť otvorení ku každému a nemôžeme preháňať ceny. Predávali sme normálne pivo za normálne ceny pre normálnych ľudí.

A aké bolo vaše pivo?

Spočiatku sme nerobili bohvieaké pivo. Veď prvý polrok sme varili zo starých zásob a riešili kopu iných vecí. Musel som odvolať vedúceho prevádzky, lebo mu chýbalo tisíc hektolitrov piva. Prvé tri roky boli dosť zúfalé. Veľa akcionárov začalo predávať akcie a ja sám som robil tri roky bez honoráru. Našťastie, súčasne som zreštituoval aj dva spomínané „právovárečné" meštianske domy v centre Poličky. Prízemia domov som prenajal a zaviedol som v jednom z nich aj predaj piva. Domy sa už živili samy.

Máte v biznise ľudí, ktorým môžete dôverovať?

Spolupracovníkov v pivovare mám dobrých. Musím sa však pripraviť na čas, keď pôjdem do dôchodku a pripraviť si nástupcu. Neviem, či to bude niekto z mojej rodiny. Veľa času v poslednom čase trávim s mladými ľuďmi pri ich bakalárskych a záverečných prácach na vysokých školách z odboru pivovarského.

Stále platí, ako sa o vás napísalo, že ste produkciu zdvojnásobili?

V zásade áno. Keď som v Poličke začínal, pivovar vyrábal 42-tisíc hektolitrov piva ročne, v rokoch 2003 až 2006 to bol dvojnásobok. Tento rok je to zhruba 70-tisíc hektolitrov. Každý odberateľ dobre vie, čo u nás dostane kúpiť. Musíme sa správať rovnako, či si niekto príde po tridsať veľkých sudov, alebo po dva malé, či jednu prepravku s dvadsiatimi fľaškami piva.

V Česku sa od januára plánuje zvýšenie spotrebnej dane na pivo o tretinu. Prišiel dokonca návrh premenovať pivo na sladové víno, aby sa pivovarníci dani vyhli. Ako sa vás to dotýka?

Dotýka sa nás to len do tej miery, že si to povšimli niektoré médiá, ktoré potrebujú prežiť. Celá vec sa zatiaľ v parlamente len prerokúva, spolu so spotrebnou daňou sa má zvýšiť aj DPH, takže to zvýšenie potom bude pravdepodobne dvojité. Do konca roka už neostáva veľa času a v zbierke zákonov zatiaľ nič nevyšlo.

Takže sa neobávate?

Na to sa treba pozerať rozumne. Sme malý, nezávislý pivovar. Patríme do prostrednej kategórie malých pivovarov, ktoré majú tridsaťpercentnú úľavu na spotrebnej dani. V prípade jej zvýšenia by sme na budúci rok prišli asi o tri milióny českých korún. Nepovažujem to však za likvidačný postup. Ak to štátne hospodárstvo potrebuje, obmedzíme sa v našich plánoch.

Ako vnímate krízu?

Najviac sa v nej ocitli podniky, ktoré exportujú. Pivovary majú znížený dopyt a tým aj problémy. Do reštaurácií a krčiem dnes chodí menej ľudí a navyše sú stále problémy s alkoholom za volantom. Málokto sa dnes už zaoberá tým, že tradícia výroby piva je stará vyše štyritisíc rokov. Na druhej strane, snažíme sa vyrábať stále lepšie pivo. Od júna máme aj povolenie Štátnej poľnohospodárskej a potravinárskej inšpekcie variť „České pivo".

Čo znamená variť stále lepšie pivo?

Viete niečo o konope? Vo veľkom obrazovom atlase rastlín sa píše, že do čeľade konopovitých rastlín patrí okrem konope aj chmeľ. A prvou dôležitou zásadou pri výrobe piva je poriadne chmeliť, aby sa z látok obsiahnutých v chmeli dostalo čo najviac do piva! Plnohodnotné české pivo, to nie je žiaden zrýchlený tovar.

Je pivo dobrá komodita?

Nepozerám sa na to z pohľadu príjmu. V tom nevidím nič, čo by ma špeciálne motivovalo. Skôr mi ide o súťaž v konkurencii ostatných pivovarov. Potrebný príjem však máme zaistený.

Čo pre vás vlastne znamená rodinný majetok?

Svojím spôsobom je to starosť. Reštitúcie sa v Poličke ukázali ako väčší dlhodobý problém. Musel som sa takmer o všetko súdiť. Niektoré pozemkové kauzy trvali vyše desať rokov.

Nemali ste niekedy chuť to vzdať?

Záleží na vás, čo si z toho všetkého odnesiete. Bolo veľmi dobré, že som sa mohol o rodinný majetok vôbec prihlásiť. Veľa som si o veciach prečítal - v korešpondencii, v archívoch, rozprával som sa s ľuďmi, ktorí mojich rodičov a predkov poznali. V rokoch 1991 a 1992 som mal možnosť nahliadnuť aj do archívov v Poličke.

Vtedy sa po prvý raz v histórii otvorili pre verejnosť. Tam som našiel zaznačené všetko, na čo som bol aj nebol zvedavý. Aj to, kto našu rodinu arizoval. Aj to, že v Terezíne umlátili môjho starého otca, že ho úplne zmrzačili. Aj to, že môj otec tam robil v krematóriu a spolu so sestrou koncentrák úplne náhodne prežili. A že nik ďalší z rodiny koncentračný tábor neprežil. Samozrejme, že otca to strašne poznačilo a k tejto téme sa nikdy nevracal.

Ste dnes šťastný človek?

Som rád, že podnik funguje a moja rodina je v poriadku, ale stále sú veci, o ktorých mi je ťažko rozprávať.

Karel Witz (1947)

Narodil sa v Prahe, kde vyštudoval Vysokú školu ekonomickú. V roku 1973 sa s manželkou, Veronikou Kováčovou-Witzovou, akademickou sochárkou, absolventkou VŠVU v Bratislave, odsťahoval do Košíc. Tu začal pracovať ako referent, oveľa viac ho však zaujímala jeho vášeň - gitara. Postupne si zahral v slovenských kapelách Profily, Modus (LP Modus 1 1976 - 1977), Collegium Musicum (LP Continuo, 1978), Indigo.

Spolupracoval s Mirom Žbirkom (LP 1980, 1982, 1983 - 20 naj...), Petrom Nagyom, Mariánom Vargom či s Marikou Gombitovou. V roku 1993 spolu s ostatnými takzvanými právovárečníkmi zreštituoval malý Měšťanský pivovar v moravskom mestečku Polička. Ten sa mu postupne podarilo zrekonštruovať a dnes sa v ňom varí ročne zhruba 70-tisíc hektolitrov Českého piva. Má dve dcéry, jedného syna a sedem vnúčat. S manželkou žije v Poličke.

Zdroj: Kultura Sme.sk | Autorka: Eva Andrejčáková | Foto: Peter Žákovič a Peter Procházka

Pivovarnícke skupiny dokážu aj v globálnej recesii, ktorá sa podpisuje najmä pod klesajúce predaje, zvyšovať zisky. Tým najväčším okrem fúzií a akvizícií pomáha schopnosť posilniť trhové podiely, odvaha osekávať náklady a zvýšiť realizačné ceny piva. Treťokvartálnymi výsledkami to potvrdila najväčšia svetová skupina v produkcii piva belgicko-americký obor Anheuser-Busch InBev.

Belgičania získali americkú jednotku vlani za 52 miliárd dolárov. V ostatnom štvrťroku skupina ohlásila čistý zisk za 1,55 mld. USD, čo bolo mierne nad očakávaniami analytikov. Bezmála tretinou k nemu prispel predaj juhokórejskej divízie so ziskom 436 mil. USD. Tržby medziročne klesli o vyše desatinu pod 9,8 mld. USD.

Odbyt piva za štvrťrok sa skupine znížil o viac ako tri percentá. Slabší predaj zaznamenala všade okrem Latinskej Ameriky. Najväčšie percentuálne mínusy si pripísala vo východnej Európe a najmä v Rusku, kde sa jej tržby zosunuli najviac, o celú pätinu. V USA predaj poklesol o vyše päť percent a v západnej Európe o viac ako tri percentá. Rast dosiahla iba v Argentíne a Brazílii.

Trhový podiel si však dokázala zvýšiť na piatich kľúčových trhoch. Okrem dvojice juhoamerických destinácií ešte v Belgicku, USA a vo Veľkej Británii a podržať na Ukrajine. V perspektívnej Brazílii kontroluje bezmála 70 percent trhu. Medzi jej hlavné značky patria Budweiser, Beck’s, Stella Artois či brazílska Brahma.

Kombinácia úspor nákladov a vyšších predajných cien piva dokázala zvýšiť ziskové marže. Prevádzková marža stúpla medziročne o 1,5 percenta na bezmála 30 percent (dvojnásobok oproti Heinekenu), čo skupinu radí medzi najziskovejšie v brandži.

Megafúzia by mala priniesť úspory v tomto i budúcom roku v rozsahu jednej miliardy dolárov. Skupina by mohla získať ešte i mexického pivného kráľa, značku Corona.

Kurz akcií sa po decembrovom páde rýchlo pozviechal. Od začiatku roka sa takmer zdvojnásobili. V belgickom benchmarkovom indexe BEL 20 sú po finančnej skupine Fortis druhým najvýkonnejším titulom. Trhová kapitalizácia AB InBevu sa prehupla nad 50 miliárd eur.

Zdroj: Financie ETrend.sk | Autor: Jaroslav Kukučka

Podnik Schäfer Werke představil nový třicetilitrový nevratný KEG z oceli. Tento nový obal poskytuje výrobcům piva a vína atraktivní řešení především pro vývoz jejich produkce. Nevratný KEG o hmotnosti 3,3 kilogramu byl sestaven takovým způsobem, že má stejné vlastnosti jako vratné KEGy a oproti plastovým obalům nabízí další výrazné přednosti.

Dutina obalu a plášť se skládá z tenkostěnného za tepla pohliníkovaného (hliníkování ponorem) ocelového plechu. Dovnitř je přímo vložena několikavrstvá fólie, kterou lze plnit a vyprázdnit přes jednorázový fitink z plastu.

Aby se zamezilo opakovanému plnění jednorázového KEGu, zůstává fitink v otevřené pozici (nestandardně uzavřený). Existuje zde jistý zbytkový tlak, který může unikat a KEG tak nelze bez nebezpečí opětovně použít. Jednorázový KEG je zcela recyklovatelný.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autorka: Iva Hvízdalová

Obyvatelé na Lounsku i Žatecku dostávají hlasovací lístky do schránek, pivovar podpoří rozvoj sportu v regionu.

Zajímavou možnost, jak pomoci svému oblíbenému sportovnímu klubu či oddílu v regionu, mají lidé v okrese Louny.

V anketě, která v těchto dnech začala, mohou určit, který z klubů dostane sto tisíc korun jako sponzorský příspěvek na činnost.

Peníze bude rozdělovat pivovarská skupina Heineken, která vlastní i pivovar v Lounech. Letos na podzim přišla s neobvyklým projektem podpory sportu v regionu a originálním způsobem do něj zapojuje i veřejnost. Stotisícový příspěvek na závěr ankety udělí hned čtyřem oddílům, celkem tedy na podporu sportu rozdá 400 tisíc korun.

„Projekt jsme nazvali Lounské sportovní volby. Probíhá od 1. listopadu do 3. ledna. Pořadatelem je pivovarská skupina Heineken a pivní značka Louny, která tím chce přispět k podpoře sportovních aktivit v regionu,“ uvedla Kateřina Beute z pivovarské skupiny.

O tom, které z klubů dostanou příspěvky na činnost, rozhodnou sami obyvatelé regionu. Možnost hlasovat mají všichni dospělí. Hlasovací lístky už dostali do domovních schránek, objeví se také v místním tisku. Každému účastníkovi se počítá jen jeden odevzdaný hlas.

Vybírejte ze třiceti klubů

Nyní začalo první kolo voleb. Hlasovací lístek obsahuje třicet nominovaných klubů, z nichž budou moci lidé vybírat ten, který by měl podle nich dostat sponzorský dar sto tisíc korun. Mohou však vyjádřit i jiný názor, pokud na lístku svůj klub nenajdou. „Nebude–li na hlasovacím lístku jejich oblíbený klub, o němž si myslí, že by měl podporu získat, mohou ho sami připsat do označeného políčka. Jejich hlas se normálně počítá,“ řekla Kateřina Beute.

Osm klubů s nejvyšším počtem hlasů postoupí do druhého kola, které začne v závěru prosince. Čtyři kluby s nejvyšším počtem hlasů z druhého kola pak získají dar na činnost od značky piva Louny ve výši 100 tisíc korun.

Lístky patří do uren v restauracích

A jak bude hlasování probíhat? Vyplněné lístky budou moci zájemci vhazovat do volebních uren v označených restauracích v okrese Louny.

Za spolupráci pivovar nabízí – co jiného než pivo. „Za vhození vyplněného lístku do urny dostane každý hlasující jedno točené pivo zdarma. Navíc všechny platné hlasovací lístky budou zařazeny do slosování a deset vylosovaných výherců získá pivo zdarma na celý rok,“ říká Kateřina Beute.

Zdroj: Žatecký deník.cz | Autor: Libor Želinský

Pro výrobu piva stáčeného do sudů a jeho odbyt na území Spolkové republiky Německo neexistuje již od roku 1992 žádná oficiální statistika. Proto má velký význam předložená analýza za období posledních dvou let z hlediska vývoje podílu sudového piva vyráběného v jednotlivých pivovarech. V roce 1992 bylo v posledním šetření uveřejněno vyrobené množství 29,5 milionů hektolitrů, tzn. že ve své době připadlo 26,3 procenta celkového výstavu piva na pivo sudové. V roce 2008 se podíl sudového piva u všech pivovarů pohyboval v rozmezí pouze 15-17 procent z odhadovaného množství.

Tato analýza vývoje podílu prodeje piva v sudech mohla být v roce 2008 provedena jen díky údajům o každoroční poptávce pivovarů s výstavem piva převyšujícím 75 000 hl. Za povšimnutí stojí fakt, že podíl sudového piva u malých pivovarů s výstavem menším než 75 000 hektolitrů je často zřetelně vyšší a ne zřídka leží mezi 40 a 65 procenty. Malé pivovary většinou přímo sledují vlastní odbytovou strategii, která je silně regionálně zaměřená a soustředí se zejména na prodej místních specialit.

Pro rok 2008 bylo zjištěno, že skupiny velkých pivovarů zaznamenaly větší pokles prodeje (průměrně o 6-8 procent), mezitím co malé pivovary si zachovaly lepší pozici. Tento fakt byl nejvyšší měrou vyvolán zákazem kouření v restauracích, který se v jednotlivých regionech projevoval rozdílným způsobem.

Výstav sudového piva ve velkých německých pivovarech

Země - Výstav sudového piva v roce2008 (1000 hl) -

Výstav sudového piva v roce 2007 (1000 hl)

Šlesvicko-Holštýnsko, Hamburg, Brémy, Dolní Sasko - 1 282 - 1 377

Severní Porýní-Vestfálsko - 4 525 - 4 657

Hesensko, Porýní-Falc, Sársko - 1 944 - 2 069

Bádensko-Württembersko - 932 - 974

Bavorsko - 3 147 - 3 187

Berlín, Braniborsko - 370 - 353

Meklenbursko, Přední Pomořansko - 138 - 145

Sasko-Anhaltsko - 205 - 200

Sasko - 928 - 957

Durynsko - 242 - 265

Zdroj: Agris.cz

V přerovské nemocnici dostávají dárci krve pro doplnění tekutin nyní také nealkoholické pivo Zubr. Bezplatně ho pivovar daruje nemocnici, aby mohla rozšířit nabídku nápojů, které dárci obvykle dostávají před odběrem i po něm.

Standardně se při odběru podává minerálka, čaj, ovocné nápoje nebo černá káva podle chuti a proto zpestření o nealkoholické pivo uvítali dárci s nadšením.

Příjem tekutin je velmi důležitý pro udržení rovnováhy uvnitř organismu a pomáhá předejít kolapsovým stavům. „Nealkoholické pivo není u odběru vyloženě lepší než ostatní nápoje, ale spíše příjemnou změnou. Na rozdíl od běžných nápojů obsahuje široké spektrum tělů potřebných látek jako např. vitamíny řady B, aminokyseliny nebo polyfenoly, což je určitě přínosem“ říká primář hemato-transfůzního oddělení Mudr. Štefan Repovský. Nemocnice ročně realizuje zhruba 2800 odběrů plné krve od dobrovolných dárců. Udržet toto množství pomáhají náborové a přednáškové, přednáškové akce a spolupráce s magistrátem, Policií a armádou ČR, také hasič. Darovat krev totiž přichází stále méně lidí. Pravidelnými dárci jsou také zaměstnanci pivovaru, mezi nimi i Petr Hermély,manažer marketingu pivovaru Zubr. „Pro zdravého člověka darovat krev nepřináší žádné ohrožení a přitom může mít zásadní význam při záchraně života. Při odběru i po něm je důležitý dostatečný příjem tekutin. Zubr Free neobsahuje alkohol a je tedy vhodným doplňkem pitného režimu nejen pro dárce krve,“ vyjadřuje Hermély.

Krev má v medicíně stále nezastupitelnou roli. Je nutná nejen při úrazech a operacích, ale také při léčbě celé řady onemocnění. Darovat krev může každý zdravý člověk od 18 do 65 let.

O vhodnosti dárce krve rozhodne před každým odběrem lékař, který zhodnotí anamnézu, parametry krevního obrazu a provede vyšetření. Počet dárců je všeobecně v celé ČR nedostačující. Problémem je především nevyhovující věková skladba díky tomu, že krev darují především lidé středního věku a starší. Mladá generace bohužel nemá o dárcovství zájem a menší přírůstek mladých dárců není schopen pokrýt přirozený úbytek z důvodu vysokého věku nebo nemoci.

Zdroj: Tisková zpráva pivovaru Zubr Přerov

O tom, že topoľčiansky pivovar Topvar má problémy, svedčí aj fakt, že niektorým úspešným športovým klubom v meste škrtol sponzorské príspevky.

Tie avizujú, že im to môže spôsobiť nemalé problémy. „Pred dvomi týždňami nám oznámili, že 10-tisíc € od nich už nedostaneme. Rozlúčiť sa zrejme budeme musieť aj s materiálnou pomocou," povedal Novému Času prezident hádzanárskeho klubu HC THP Topvar Edo Godál. Jeho klub prišiel až o pätinu rozpočtu.

Podobne je na tom aj stolnotenisový klub. „Už nám nič nedajú. Prišli sme o viac ako 4 300 €, čo je asi 15 percent z rozpočtu," vysvetľuje prezident stolnotenisového klubu Michal Vozár. „Topoľčiansky pivovar stále sponzoruje šport v meste," povedala za pivovar manažérka pre vzťahy s verejnosťou Drahomíra Mandíková.

Jediní, ktorí ešte od Topvaru peniaze dostávajú, sú hokejisti a futbalisti. „Dostali sme zatiaľ to, čo nám sľúbili, a verím, že pivovar bude naším partnerom aj naďalej," vyslovil sa manažér hokejového klubu Radoslav Hecl. „Novú zmluvu sme zatiaľ nepodpísali, no verím, že Topvar nám dá opäť aspoň toľko, ako doteraz," povedal zase Peter Streicher z futbalového klubu.

Vlani Topvar zaznamenal asi 5 až 6-percentný pokles predaja. V tomto roku spotreba piva aj predaj naďalej klesajú. Neoficiálne sa preto začalo hovoriť o presune výroby piva z Topoľčian na východ Slovenska, kde má pivovar dostatočné kapacity. „Momentálne je ťažké presne špecifikovať vplyv nepriaznivej situácie na trhu na našu spoločnosť v budúcnosti," nejasne dodala Mandíková.

Zdroj: Čas.sk

O krok blíže je Znojmo ke koupi bývalého pivovaru Hostan nedaleko znojemského hradu.

V pondělí nabídku koncernu Heineken na jeho prodej za šestadvacet milionů korun projednali městští radní. Podle vedení města doporučí rada zastupitelstvu koupi schválit, avšak za určitých podmínek.

„Rada města projednala nabídku vlastníka areálu pivovaru na odkup a za několika podmínek doporučí zastupitelstvu, které bude zasedat příští týden, tuto nabídku přijmout a schválit záměr odkoupení,“ potvrdil starosta Znojma Petr Nezveda.

Podmínky koupě shrnul do tří bodů. „Za prvé, kupní cena šestadvacet milionů korun, bude uhrazena ve splátkách v průběhu příštího roku. Druhou podmínkou je, že daň z převodu nemovitostí, kterou by podle společnosti Heineken mělo hradit celou město, budeme chtít po dohodě hradit půl na půl. Tedy polovinu prodávající a polovinu kupující,“ nastínil Nezveda.

Třetí podmínka se týká dalšího využití objektu pivovaru. „Společnost Heineken chce závazek města, že v příštích deseti letech se v areálu pivovaru nebude vařit pivo a případné gastroprovozy v areálu pivovaru a hradu budou prodávat produkty společnosti Heineken,“ uvedl starosta.

Rada města v tomto bodě vyloučila areál hradu, který je dlouhodobě výlučně majetkem města. „Pokud prostory bývalého pivovaru bude vlastnit město, tak zaručíme, že se zde pivo vařit nebude. Nechceme se však zavazovat za někoho dalšího, který bude případným nájemcem nebo vlastníkem,“ vysvětlil Nezveda.

Koncern Heineken nabídl areál ke koupi nejdříve znojemské radnici. „Jsme si vědomi jedinečného turistického a historického potenciálu areálu pivovaru, který je situován přímo v srdci města mezi nejvýznamnějšími místními monumenty. Proto nám záleží na tom, aby se vlastníkem areálu stal subjekt, kterému bude historické hledisko ležet nejvíce na srdci, a bude areál spravovat a rozvíjet ku prospěchu obyvatel města a okolí. Tuto úlohu podle našeho názoru bude nejlépe plnit právě město Znojmo,“ uvedl již dříve generální ředitel Heinekenu Česká republika Lieven van der Borght.

Vedení města již začalo přemýšlet o možném využití nově nabytého majetku.

„V součinnosti s Heinekemen jsme už v minulosti díky renomovanému architektovi získali základní studii. Ten některé prostory doporučil zanechat, některé zrekonstruovat, některé zbourat. Podstatné však je, že si město může nechat jižní přístupovou cestu ke hradu a Hradní ulici případně bývalou Františkánskou zahradu,“ řekl Nezveda.

Město totiž před lety směnilo svůj podíl ve společnosti, která tehdy areál vlastnila, za stavbu jižní přístupové cesty, a nezajistilo si věcné břemeno na zachování průchodu na hrad. Proto Znojmo v současné době nemá žádný majetkový vztah ani k cestě, ani k Hradní ulici procházející pivovarem.

Zdroj: Znojemský deník.cz | Autor: Dalibor Krutiš

Vinaři uhájili nulovou spotřební daň na víno. Prozatím. Někteří zástupci pivovarů hlasitě protestují. A vyhrožují Štrasburkem.

Výrobci piva vykopali válečnou sekeru. Proti vinařům. Důvodem je spotřební daň. Zatímco u vína zůstal i po posledním jednání v senátu nulová, pivovarníci musejí státu odvádět stále vyšší částky. A to se jim nelíbí.

„Chceme srovnatelné podmínky s ostatními nápoji. Z desítky piva platíme z hektolitru státu spotřební daň dvě stě čtyřicet korun, po novém tři sta dvacet. A vinaři nic. Přitom krabicové víno lze v supermarketech koupit litr za osmnáct korun. Bez obalu tedy za desetikorunu, takže je levnější než litr desítky,“ kroutí hlavou místopředseda Českého Svazu Pivovarů a Sladoven Jiří Fusek.

Senátor Jan Hajda z Pavlova to však vidí jinak. Právě on zorganizoval a řídil v Senátu jednání, na kterém se v minulém týdnu rozhodovalo o spotřební dani na víno. Vedle zástupců ministerstva financí se ho zúčastnili členové vinařského svazu, vinařského fondu i svazu zpracovatelů.

„Pokud není zavedena spotřební daň v rámci Evropské unie u všech členských států, kde se víno produkuje, nelze jednostranně zhoršit konkurenceschopnost našich vinařů,“ argumentoval senátor.

A přidal i další důvody, proč zatím u vína – na rozdíl od piva – zůstala nulová spotřební daň. „Pivovarníků je zhruba šedesát, naproti tomu vinařů, včetně těch drobných, několik tisíc. Výběr daně by byl proto velmi náročný. Navíc vinaři, kteří obdělávají vinice, se významně podílí na údržbě a kulturním vzhledu krajiny,“ připomněl Hajda.

Ve chvíli, kdy v senátu vedl důležité jednání, protestovali pivovarníci před ministerstvem financí proti zvýšení spotřební daně u piva. Zároveň požadovali zavedení spotřební daně u vína. Byť neuspěli, v tažení proti vínu jsou mnozí odhodlaní pokračovat.

„Jsem rozzuřený na poslance i senátory, že se rozhodli zničit české pivo. A nedám pokoj, dokud se to nenapraví,“ nechal se slyšet například Fusek, který si je připravený na nerovné podmínky stěžovat až ve Štrasburku.

Současnou situaci považuje za urážku českého piva jako nejlepšího artiklu, který dnes republika má. „Kvalitní české pivo pomalu zahyne, protože nám konkurují dovážené vinařské šmejdy. A naši vinaři na tom participují. To mi vadí. Není seriózní zatěžovat jeden nápoj nesmyslnými daněmi, zatímco jiné mají nulu,“ vyjádřil svůj názor spolumajitel pivovaru Černá hora, který paradoxně pochází z Kyjova.

Podle ředitele společnosti Patria Kobylí Josefa Čačíka se však jedná o klasický lobbing pivařů. „Spotřební daň by byla k tíži vinařů. Vzhledem k napjaté situaci na trhu by se navýšení jen stěží podařilo promítnout do ceny vín. Vezmeme–li v úvahu fakt, že menší daň než pět korun z litru se nevyplatí vybírat, zahnalo by to mnohé vinaře k nulovému zisku,“ míní Čačík.

Ten je přesvědčený, že zdanění piva vyvažuje zpoplatněný vinařský fond. „Spotřební daň z piva se platí všude ve světě, zatímco víno obvykle jen v zemích, kde se nevyrábí. Například v Polsku. V Německu nebo v Rakousku ale spotřební daň na víno není,“ poukazuje na zavedenou evropskou praxi.

Zdroj: Znojemský deník.cz | Autor: Michal Šupálek

Na počátku listopadu společnost Heineken oficiálně spustila druhou celosvětovou kampaň týkající se zodpovědné konzumace alkoholu. Po úspěchu kampaně Enjoy Heineken Responsibly se Heineken rozhodl pokračovat v upozorňování na znamení, která mohou lidem napovědět, že jejich konzumace již přesáhla meze zodpovědnosti.

Uživatelům jsou díky této kampani poskytnuty nástroje, kterými mohou svým přátelům ukázat jejich chování při noční jízdě. Heineken umožňuje propojení mezi přáteli prostřednictvím Analyzátoru dechu (Breathalyzer) pro iPhone a prostřednictvím aplikace pro sociální sítě “Znamení hanby” (Tag of Shame). Všechny aplikace včetně webových stránek představují v těchto dnech i svou českou verzi. Heineken se touto rozsáhlou kampaní snaží redukovat škody napáchané přílišnou konzumací a upevnit pozici piv Heineken jako prémiového produktu, který dává přednost kvalitě před kvantitou.

Webové stránky spuštěné v minulém roce se setkaly s obrovským úspěchem v podobě více než 1 milionu návštěvníků. Na základě zpětné vazby od uživatelů se Heineken rozhodl, že stránky spustí znovu ve vylepšené verzi. Pět archetypů, které demonstrují znamení přílišné konzumace, v loňské kampani představovali šmátral, spáč, exhibicionista, ufňukánek a rváč. Letos k nim přibyly dva nové oblíbené archetypy – záletník a klopýtal. Vyvinuty byly také zbrusu nové aplikace pro iPhone a sociální sítě.

Na webových stránkách www.knowthesigns.com najdete vše, co potřebujete o kampani vědět, a to i s veškerými prvky kampaně, které jsou k dispozici, včetně videí, log, aplikace Analyzátor dechu (Breathalyzer) pro iPhone a aplikace Znamení hanby (Tag of Shame) pro sociální sítě. Všechny tyto aplikace byly vyvinuty na základě rozsáhlého průzkumu v devíti zemích světa.

Zdroj: Marketingové noviny.cz

Hostinský pivovar Moritz v těchto dnech slaví třetí rok existence. Málokterý z hostů hospůdky na Palachově náměstí si dnes připustí, že pivovar s nekuřáckým útulným hostincem funguje tak krátce. Možná je to tím, že když sejde po schodišti jakoby se náhle přesunul v čase o sto let nazpět. Anebo tím, že nádherné pendlovky odbíjejí čas navzdory uspěchané době o něco pomaleji.

Prvotní nápad se zrodil v autě na dálnici mezi Innsbruckem a Vídní.

„S kamarádem Milošem Kolomazníkem jsme tehdy navštívili útulnou hospůdku v rakouských horách. Měla podobnou atmosféru jako olomoucká hospoda U Kuděje, do které jsme také rádi chodili. Jenže se tam často nedalo najít volné místo. Rozhodli jsme se, že si zařídíme hospůdku v podobném duchu s poctivou kuchyní,“ vzpomíná jeden z majitelů Martin Řehák.

To bylo v únoru roku 2006. Od nápadu do slavnostního otevření hostince uběhlo devět měsíců. Cesta ke zrodu byla pro budoucí hospodské nezapomenutelným obdobím.

Když hospodu, tak proč ne taky pivovar, řekli si. A přizvali ke spolupráci další přátele: sládek Stanislav Nožka se pustil do vaření piva podle vlastní receptury, architekt Michal Giacintov se zase stal duchovním otcem stylového interiéru hospody.

Opuštěný zaprášený sklep začali nadšenci společnými silami přeměňovat v útulný prostor.

„Byla to nádherná doba, která se už nevrátí. Každý večer jsme viděli, jak práce postupně nese ovoce. Mohli jsme také začít ochutnávat naše pivo, které začínalo zrát,“ vzpomíná hostinský.

V té době ještě nemohlo osazenstvo přípravného týmu tušit, že britské Timesy později vyhlásí pivo Moritz třetím nejlepším rezavým mokem v České republice.

Moritz Fischer: podnikatel, který měnil město

Dům, v jehož suterénu hospůdka sídlí, nechal postavit muž veselé povahy, člen mnoha olomouckých spolků a ve své době význačný podnikatel Moritz Fischer. Rodák z Kojetína, jehož jméno hospůdka nese, v domě sám také bydlel.

Podnikatel Moritz Fischer vtiskl nejednomu místu v Olomouci secesní tvář. Jeho rukopis nese hned několik ulic – dnešní Komenského, 1. máje, Kosinova – a také čtvrť v okolí Terezské brány.

V Olomouci postavil na šedesát domů

V době Fischerova příchodu byla Olomouc pevnostním městem a na pozemcích v okolí hradeb platil stavební revers. To znamenalo, že pokud si tam někdo postavil nemovitost, musel ji v případě ohrožení strhnout, neboť obránci města potřebovali mít vetřelce pod patřičným dohledem.

Tomu odpovídala i mizivá lukrativita pozemků. Mladý Moritz však správně vytušil, že pevnost brzy skončí a průmysl se postěhuje do okolí. Za levné peníze nakoupil pozemky v okolí Olomouce.

Když padly hradby, stal se hlavním investorem. Spolupracoval s českými bankami a postavil na šedesát domů. Vybudoval i sladovnu v Holici. V dalším vývoji se však už Fischer přepočítal.

Počátkem 20. století v rakouském mocnářství prudce narostly daně a sladovník nezvládal splácet úvěry. Do konkurzu nakonec přivedl nejen svou firmu, ale i dvě české banky.

Po nepříjemnostech odešel do Vídně

V roce 1904 dokonce strávil čtrnáct dnů ve vězení pro dlužníky. Obžaloba jej vinila „z podvodů a zaviněného úpadku svých podniků, který velmi vážně poškodil celou řadu německých i českých investorů, nemluvě ani o důsledcích v rovině národnostní.“

Z nafouknuté aféry nakonec dokázali Fischerovi jen nepořádek v účetních knihách. Přesto se po těchto nepříjemnostech rozhodl odstěhovat do Vídně. Tam o dva roky později zemřel.

Hospodští pivovaru Moritz dům ve Vídni navštívili a rozhodli se ducha zapomenutého sladovníka vzkřísit. Fischer byl přes prožité životní peripetie podle všeho chlapík dobré mysli, který nikdy žádnou legraci nepokazil.

Dnes visí na obrázku na zdi, odkud pozoruje čilý hospodský ruch. Kdyby žil, určitě by uznale pokýval hlavou nad krásným příborníkem naproti vchodu nebo nad tím, že pivo v hospůdce netočí ze sudů, ale přímo z tanků. A s rozkoší by si vychutnal každé zazvonění půllitru o porcelánový tácek.

Zdroj: Fotogalerie zde...

Zdroj: Olomoucký deník.cz | Autor: Karel Páral

Dvouměsíční výstavu o historii pivovarnictví připravuje jihlavský pivovar. V příštím roce totiž oslaví 150 let. „V Muzeu Vysočiny budou tři expozice - o historii pivovarnictví, o současnosti pivovaru a současnosti všech pivovarů skupiny K Brewery Trade,“ přiblížila mluvčí firmy Eva Vařejčková. Vyzvala, aby se na vzniku expozice podílela i veřejnost. „Chtěli bychom požádat o zapůjčení věcí. Zkusme nashromáždit například staré sudy, pípy, lahve, vozíky nebo džbánky,“ doplnila Vařejčková, u níž se mohou zájemci o spolupráci na výstavě hlásit.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz

Pivovar Tambor ze Dvora Králové osvěží české jezdce při známé rallye Paříž Dakar, která se letos jede celá v Jižní Americe.

Expedici do Chile pořádá Martin Trojan, který zastupuje motocyklovou firmu KTM. Včera nakládali všechen potřebný materiál včetně auta, motocyklů a samozřejmě lahvového a sudového královédvorského piva Tambor do kontejneru.

Ten poputuje na lodi přes oceán. Jezdci do místa konání odletí na konci roku. Terénní automobil a pět motocyklů, speciálně upravených pro cestu pouští Atakama, pojede ve stopách českých závodníků během jejich cesty po Chile.

Vloni se chystali na zrušený závod

V letošním roce jede tým kolem Martina Trojana jako neoficiální doprovod. V loňském roce to mělo být jinak. „Byli jsme přihlášeni jako závodníci na Paříž – Dakar, ten byl ale těsně před startem zrušen. Absolvovali jsme náhradní závod, který vedl východní Evropou, myslím, že úspěšně,“ prozradil Martin Trojan.

Pivovar Tambor vybavil expedici nejen lahvovým, ale také sudovým pivem s výčepním zařízením. „Bylo třeba vymyslet způsob, jak všechno zabalit, aby pivo přečkalo cestu v kontejneru přes moře,“ doplnil Nasik Kiriakovský z pivovaru Tambor. Do ocelové bedny bylo třeba naskládat terénní auto, motocykly a kompletní vybavení na několikatýdenní pobyt v Jižní Americe. Bylo třeba vytvořit speciální dřevěné konstrukce, aby bylo využito každé místečko. Nakládání v Hradci Králové tak trvalo několik hodin.

Ke kontaktu pomohl Deník

Není bez zajímavosti, že ke spojení pivovaru Tambor a firmy Trojan došlo díky našemu Deníku, a to v jeho lóži během Velké pardubické. Další zajímavostí je dlouholetý kontakt firmy Trojan v Chile. Manželka majitele totiž pochází ze Dvora Králové. V Čechách se seznámili během studií. Pivovar ze Dvora Králové tak pokračuje v podpoře zajímavých aktivit, ke kterým patřil dar pro papeže nebo várka piva pro velvyslanectví v Makedonii. O cestě po Jižní Americe a průběhů rallye Paříž – Dakar budeme naše čtenáře informovat v několika dalších reportážích prostřednictvím Martina Trojana.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Krkonošský deník.cz | Autor: Bedřich Machek

O koupi areálu znojemského pivovaru Hostan budou v pondělí jednat znojemští radní. Ke koupi ho radnici nabídli zástupci koncernu Heineken, který letos ve Znojmě ukončil výrobu a značku Hostan ponechal pro pivo vařené v Brně.

„Jsme si vědomi jedinečného turistického a historického potenciálu areálu pivovaru, který je situován přímo v srdci města mezi nejvýznamnějšími místními monumenty. Proto nám záleží na tom, aby se vlastníkem areálu stal subjekt, kterému bude historické hledisko ležet nejvíce na srdci, a bude areál spravovat a rozvíjet ku prospěchu obyvatel města a okolí. Tuto úlohu podle našeho názoru bude nejlépe plnit právě město Znojmo,“ uvedl generální ředitel Heinekenu Česká republika Lieven van der Borght.

Zástupci pivovarnického gigantu proto nechtějí pivovar prodávat ve veřejné dražbě přístupné developerským firmám.

Znojemský starosta Petr Nezveda upozornil, že město v současné době nemá žádný majetkový vztah k před devíti lety zbudované jižní přístupové cestě ke znojemské rotundě, ani k Hradní ulici procházející pivovarem.

„Znojemský pivovar je umístěn v historickém centru města v areálu hradu a v těsné blízkosti nejvýznamnější znojemské památky, rotundy sv. Kateřiny. Při rozhodování o budoucnosti pivovaru, ve kterém byl ukončen provoz, je proto pro nás velice důležité, aby byl prostor využit se zřetelem k jeho historické hodnotě a ve prospěch města a jeho občanů,“ konstatoval starosta.

Městští radní nabídku Heinekenu projednají v pondělí. Na čtyřiadvacátého listopadu pak starosta k celé záležitosti svolal mimořádné zasedání zastupitelstva.

Na jednání rady půjde starosta Nezveda s návrhem nabídku Heinekenu přijmout. „Město nyní na jižní přístupovou cestu k rotundě nemá ani věcné břemeno. Kdyby proto pivovar koupil někdo, s kým bychom se nemohli dohodnout, velmi by to zkomplikovalo přístup k této památce,“ upozornil.

Za areál Hostanu by město mělo Heinekenu zaplatit šestadvacet milionů. „Není to jistě málo peněz. Ale s ohledem na atraktivitu a rozlehlost lokality to není, myslím, ani přehnaná cena. V radě budeme samozřejmě diskutovat o tom, kde peníze získat. Své návrhy nejprve proberu s kolegy v radě,“ dodal starosta.

Zdroj: Znojemský deník.cz | Autor: Martin Moštěk | Foto: David Grossmann

V Topoľčanoch môže prísť o prácu až tristo Slovákov. Spoločnosť Pivovary Topvar totiž podľa kuloárnych zdrojov uvažuje o zrušení výroby piva v tomto meste. Podľa informácií HN by sa tak malo stať do konca tohto roka.

"Rozhodnutie o zastavení výroby padlo koncom leta,“ potvrdzuje zdroj z pivárenského biznisu, ktorý si neželal byť menovaný. Značka ako taká však ostane zachovaná. "Produkciu pravdepodobne presunú do druhého výrobného závodu firmy vo Veľkom Šariši,“ vysvetľuje náš zdroj. Firma tieto informácie oficiálne nepotvrdila, ale ani nevyvrátila.

Dostatok kapacít v Šariši

Pivovary Topvar majú dostatočné kapacity na výrobu rovnomenného piva na východnom Slovensku. "Vo Veľkom Šariši vyrábajú pivo Šariš, Smädný Mních a Velkopopovický Kozel. Ročne by tu mohli vyprodukovať asi jeden milión hektolitrov, momentálne však idú zhruba len na polovicu,“ tvrdí spomínaný zdroj. V Topoľčanoch pritom za rok vyrobia viac ako 350-tisíc hektolitrov piva.

Úrady o ničom nevedia

O možnom prepúšťaní nevedia zatiaľ nič ani miestni ľudia z Topoľčian. HN oslovili viacerých pracovníkov závodu, no tí týmto správam neveria. O presúvaní výroby nevedel nič ani mestský úrad či úrad práce.

Viac istoty do situácie zatiaľ nevnášajú ani samotné Pivovary Topvar, ktorých majiteľom je svetová pivovarnícka skupina SABMiller. "Naša spoločnosť pravidelne spracúva detailné analýzy a na ich základe pripravuje firemnú stratégiu. Žiaľ, situácia na slovenskom pivnom trhu nie je v posledných rokoch jednoduchá - čo môže potenciálne do budúcnosti ovplyvniť aj naše podnikanie,“ reagovala hovorkyňa spoločnosti Drahomíra Mandíková.

Ako ďalej hovorkyňa Pivovarov Topvar Drahomíra Mandíková dodala, v tomto momente je ťažké presne špecifikovať vplyv nepriaznivej situácie na trhu na ich spoločnosť v budúcnosti.

Vyvážame menej

Neslávne sme na tom aj s exportom tohto alkoholu. "Kým pred niekoľkými rokmi sme vyvážali do zahraničia viac ako 100-tisíc hektolitrov, v súčasnosti to nie je ani tretina,“ vysvetľuje Roman Šusták, výkonný riaditeľ Slovenského združenia výrobcov piva a sladu.

Dôvodom pre taký rapídny pokles exportu je totiž rast výrobných licencií. V praxi to znamená, že vývoz konkrétnej značky piva nahradila jeho výroba v danej krajine, kde sme pred tým dovážali. Napríklad originálne české pivo Kozel sa licenčne vyrába u nás, na oplátku náš Zlatý Bažant sa vyrába v susednom Česku.

Keď cudzincom chutí naše pivo

Na druhej strane, niektorým podnikom sa začína dariť aj v tomto smere. Opäť vyvážať slovenské pivo do zahraničia sa podarilo aj firme Banskobystrický Pivovar, ktorá vlastní napríklad značku Urpiner. "Za niečo vyše roka sme exportovali 3,5 percenta produkcie, čo predstavuje asi 2 500 hektolitrov piva,“ hovorí Branislav Cvik, predseda Predstavenstva Banskobystrického Pivovaru a dopĺňa, že objem exportu narastá aj v tomto období. "Do okolitých štátov exportujeme najmä sudové pivo, do vzdialených destinácií ako Fínsko či Kanada je to fľašové pivo,“ reaguje Cvik.

Ďalšie exportné teritórium získal aj Steiger Vyhne. "Za tri štvrťroky tohto roku sme vyviezli asi 5 200 hektolitrov piva, čo bolo o tretinu viac ako pred rokom,“ povedal vedúci marketingu spoločnosti Emil Mihálik. Plus si v tomto smere pripísal aj Zlatý Bažant. "V tomto roku sa značke Zlatý Bažant podarilo expandovať na trh vo Švédsku, zároveň sme na poľský trh v tomto roku začali vyvážať Zlatý Bažant tmavý,“ uzatvára hovorkyňa spoločnosti Heineken Slovensko Hana Šimková.

Zdroj: HN Online.sk | Autorka: Petra Jamrichová

Príde Slovensko o svoje hlavné mesto? Nie, neobávajte sa, Bratislava má tento štatút istý... Túto otázku si však oprávnene začínajú klásť obyvatelia Topoľčian a ich okolia. Zásluhou tamojšieho pivovaru Topvar si totiž toto mesto vyslúžilo rovnaký prívlastok ako Bratislava. Len s tým rozdielom, že Topoľčany získali vďaka zlatistému moku titul „hlavné mesto piva". Tak to hlása aj jeden z pútačov vítajúci jeho návštevníkov. Osud Topvaru je však teraz neistý.

Fámy, či nová stratégia?

„Prečo vás to trápi?“ reagoval jeden z pracovníkov Topvaru, keď sme sa ho včera pýtali, či ich vedenie spoločnosti informovalo o problémoch. „Veď nie ste z Topoľčian,“ dodal, keď si všimol poznávaciu značku na našom aute. „Nie, ale zaujíma nás to, lebo podniky dnes ,padajú‘, a pivovaru, ktorý tento rok oslávil štyridsiate piate výročie vzniku, by nám bolo ľúto," odvetili sme. Podľa jeho kolegu, ktorý tiež neprezradil svoje meno, sú reči o skončení varenia piva na strednom Ponitrí len fámami, ktorým neverí.

Zníženie odbytu tohto nápoja však podľa informácií HN môže viesť k zániku pivovarníckej tradície v Topoľčanoch. Hovorkyňa Topvaru Drahomíra Mandíková však hovorí, že spoločnosť „pripravuje analýzy a novú stratégiu“. Preto je teraz ťažké špecifikovať „vplyv trhu na ďalšie fungovanie spoločnosti“.

Mesto informácie nemá

O hrozbe zatvorenia pivovaru včera ešte nevedeli ani na mestskom úrade. Jeho pracovníkov, s ktorými sme sa rozprávali, však táto informácia až tak nezaskočila. V minulosti, keď pivovar ešte nevlastnila nadnárodná spoločnosť SABMiller, sedemnásť percent akcií patrilo mestu. „Predali sme ich pod pdmienkou, že dva roky sa v ňom nebude prepúšťať,“ povedal jeden z predstaviteľov úradu. Podľa neho dva roky už uplynuli, takže „možno preto sa zahraniční vlastníci rozhodli, že...“ – nedokončil vetu. Asi z obavy, že to, čo by povedal, nemusí byť pravda.

O málo viac vedeli na topoľčianskom úrade práce. Počuli, že sa „s pivovarom niečo deje“, ale to je všetko. Hromadné prepúšťanie zatiaľ nahlásené nemajú. V meste je teraz 10,9-percentná miera nezamestnanosti. Ak by stratilo prácu všetkých zhruba tristo zamestnancov Topvaru, úroveň nezamestnanosti by sa v meste zvýšila o niekoľko desatín percenta.

Doteraz investovali...

„Mám informácie len o tom, že sa v Topvare investuje do technológií,“ reagoval na našu otázku o budúcnosti Topvaru jeho bývalý generálny riaditeľ Peter Vendelín. O problémoch pivovarov, ktorým klesol predaj, vie, ale k tomu, čo bude s topoľčianskym, sa nechcel vyjadriť. Podrobnejšie informácie získa asi až na budúci týždeň. O ťažkostiach pivovaru nepočuli ani čašníci pohostinstiev medzi Topoľčanmi a Hlohovcom. Naše otázky sa však zrejme stali včera „pivnou témou“. Lebo mnohé „krčmy“ v regióne čapujú práve Topvar.

Zdroj: HN Online.sk | Autor: Vladimír Turanský