Kdo chce poznat bohatost belgického pivního světa, musí vyzkoušet Delirium. Tedy ne delirium tremens, což je životu nebezpečný stav po přílišné konzumaci alkoholu. Mám na mysli pivnici v centru Bruselu, která se jmenuje Delirium Café. Tam můžete ochutnat na 1700 belgických a další stovky světových piv. Jen jedno jsem si tam dal. Teď ovšem můžu tvrdit, že jsem vyzkoušel Delirium Tremens. Tak se totiž jedno z tamních nejoblíbenějších piv jmenuje.

Barman Mathew zkušeným grifem otevřel láhev a nalil hostu přede mnou jeho tmavé pivo do baňaté sklenice. Pak se zeptal mne: „Co si dáte?“ Chtěl jsem vyzkoušet vlajkovou loď mezi točenými pivy baru Delirium Café. Nejdřív jsem však poprosil o krátkou charakteristiku piva Delirium Tremens.

„Popsal bych ho jako pivo hodně sladové, míchané z několika druhů sladů. Zato je v něm jen jeden druh chmele. Jeho chuť v něm není dominantní, proto není moc hořké. Je sice hodně silné, ale také osvěžující, protože když ho natočím z pípy, má čtyři stupně Celsia,“ popsal barman.

Mělo skutečně velmi plnou a příjemnou chuť. Nebylo hořké jako ležák, ale ani ne sladké jako některá těžká belgická piva. Pilo by se dobře nejen to jedno. Ale co potom ty konce? Manažer pivnice Philippe Vallee ovšem tvrdí, že hostům nehrozí, že by se po návštěvě podniku ocitli v opravdovém deliriu.

„Nenabádáme lidi, aby pili přespříliš. Pro nás i naše zákazníky je důležité objevovat nová piva, nové příchutě. Cílem není vypít, co snesete, ale poznat pivo z té dobré stránky,“ vysvětlil mi.

A k poznávání je v baru opravdu mnoho. Ve sklepích jsou sudy a lahve se skoro 2500 druhy piva z různých koutů světa. Delirium Cefé se proto právem pyšní certifikátem o zápisu do Guinessovy knihy rekordů. Visí pěkně za barem, aby si jej mohli zákazníci, dokud jsou toho ještě schopni, přečíst.

„Certifikát potvrzuje, že v Delirium Café mají největší nabídku piv, které si můžete na místě dát. V lednu 2004 jich na pivním lístku byly symbolicky 2004,“ pochlubil se Philippe Vallee.

Největší část pivního archivu ve sklepích za barem tvoří samozřejmě belgická piva. Těch tu můžete vyzkoušet 1700. A to prý nejsou zdaleka všechna, která se v této pivní velmoci vyrábějí. Kdo chce ochutnat pivo z nějaké cizí země, má možnost právě tady. Mají tu lahve z míst, kde zlatavý mok není zrovna doma. V pivním lístku je třeba pivo z Angoly, Argentiny, Austrálie, Barbadosu, Bolívie, Laosu, Mongolska nebo i z Peru. A samozřejmě od nás.

Naše barvy tu hájí 16 různých piv devíti značek. Jsme na tom co do rozmanitosti tady servírovaného piva lépe než třeba Dánové. Na německou konkurenci však zdaleka nemáme.

Nejvíc se ovšem v Delirium Café pijí domácí belgická piva. Pivo, co jsem si dal já, tedy Delirium Tremens, je velmi populární. Jinak si prý pánové dávají hlavně silná piva, ležáky, tmavá, trapistická. A dámy dávají přednost příchuťovým pivům.

Dvě dívky u baru pily cosi ze sklenic připomínajících velké ořechové skořápky. To bylo kokosové pivo. Na výběr tu jsou však i další - višňové, malinové, banánové, borůvkové a dokonce pivo s čokoládovou příchutí.

Delirium Café se už sice stalo lákadlem pro turisty, ale hodně Belgičanů sem stále rádo chodí. „Líbí se nám hlavně obrovská nabídka piv a atmosféra baru,“ říkal mi s už trochu ztěžklým jazykem student Svobodné univerzity Brusel Ledovic.

Bar je oblíbeným podnikem i jeho kolegy Wima. Podle něj je to nejlepší bar nejen v Belgii, ale i na světě. V šířce nabídky piv tedy rozhodně nejlepší je. Má na to i certifikát. Dopil jsem své už ne tak chladné pivo Delirium tremens a ještě popíchl manažera pivnice Philippa Vallee otázkou, proč má bar ve znaku růžového slona a ne třeba pivní pípu.

„Jak asi víte, když se dostanete do deliria tremens, můžete ve snu vidět růžové slony,“ vysvětlil mi. Možná u vás, namítal jsem. To u nás se prý zjevují bílé myšky. Odpověď mne odzbrojila. „Ale s růžovými slony to přece může být větší legrace, nemyslíte?“

Zdroj: Rozhlas.cz | Autor a foto: Pavel Novák