Legendární postavu z etikety velkobřezenského piva používají dokonce i v Itálii, Kostarice nebo Uruguayi. Slavné značky: Výrobky, které proslavily severní Čechy Bodrá tvář velkobřezenského poštmistra Zippicha trůní na pivní etiketě Březňáku už devadesát devět let. Tato obchodní značka dosáhla takové oblíbenosti, že ji používají i pivovary až v Uruguayi či v Kostarice. Samozřejmě bez svolení majitele původní ochranné známky, pivovaru Velké Březno.

Slavná pivařova tvář oslaví v příštím roce 100. výročí. Dobře živený a svátečně oděný padesátník s vysokým čelem a pečlivě upraveným plnovousem si nahýbá z plného půllitru, jehož dno lehce podpírá levou rukou se zapáleným doutníkem. To je hrubý popis legendárního portrétu ze současné etikety Březňáku.

"Vypadá jako správný piják, vyzařuje z něj pohoda a klid," vypočítává hodnoty této známky přední český historik pivovarnictví Petr Žižkovský.

Dnes jde o samozřejmou a ceněnou relikvii velkobřezenského piva. Ale za socialismu upadla téměř na 40 let v zapomnění. Její historie začíná roku 1906, kdy si pivovar Velké Březno registruje ochrannou známku 'tvář pivaře'. Značka začíná postupně dominovat etiketám piv s názvy Korunní, Výčepní, Svatojiřské a Březňák. Objevuje se i na táccích, reklamních plechových cedulích a na hlavičkovém papíře pivovarů. Vláda pana Zippicha se ještě utvrdila po vzniku Československa, kdy musel pivovar ze všech reklamních a úředních materiálů vymazat rakousko-uherskou orlici. Privilegium k jejímu užívání mu udělil v roce 1901 sám František Josef I. Březňák byl dvorním dodavatelem piva. Orlici tedy roku 1918 zastoupila pivařova tvář. Už před první světovou válkou pomáhala prodávat ústecká piva na zahraničních trzích. A to jak z velkobřezenského pivovaru, tak z majetkově spřízněného v ústecké čtvrti Krásné Březno.

"To byl naprosto kuriózní a v českých podmínkách ojedinělý případ výměny loga mezi pivovary. Zippich se objevuje na exportních etiketách Měšťanského pivovaru Ústí nad Labem -Krásné Březno a propaguje i Ústecké plzeňské, což byla značka povolená k prodeji v Německé říši," poukazuje na zahraniční angažmá značky Petr Žižkovský. Ústecké pivovary měly zastoupení až v Kapském Městě či v Daar es Salaamu, tam všude reprezentoval české země i Zippich. Ani 2. světová válka expanzi nezastavila. Pivovar dokonce dodával pivo pro německé jednotky Afrikakorps.

Zippich se usmívá také v Kostarice, Itálii či Uruguayi. Až znárodňování po roce 1945 znamenalo pro Zippicha nucený odpočinek. Zmizel z etiket na dvacet let. "Pak přišlo Pražské jaro, uvolnění poměrů a v pivovaře si někdo vzpomněl na zajímavou předválečnou etiketu. Jenže v roce 1969 už zase musela z lahví dolů. Někomu prý Zippich moc připomínal Lenina," popsal krátké intermezzo šéf pivovaru Jaroslav Rottenborn, stojící za znovuvzkříšením značky v 90. letech. Pár minut slávy, přesně řečeno 14 dní, bylo dopřáno Zippichovi ještě i uprostřed tvrdé normalizace. V roce 1981 se dočasně zvýšil odbyt piva a nedostávalo se etiket. "Byly tu právě zbytky z osmašedesátého, tak jsem je dal do oběhu. Bylo vidět, že to zákazníci vítali. Lahve se nám vracely bez etiket," vzpomíná Rottenborn na svůj partizánský čin. Plné restituce se značka dočkala až roku 1990. Ale to neznamená, že by Zippich čtyřicet let spal. Desítky let se usmíval a mnohde se i dodnes usmívá na pivaře v Uruguayi, Itálii, USA, Rumunsku či Kostarice. Druhý život Zippicha vypátral významný český sběratel pivních etiket Antonín Tupý, který na nápadně podobný obrázek ústeckého pivaře opakovaně narazil na zahraničních sběratelských burzách.

"Třeba v Itálii se začal Zippich používat už před válkou a okopírovali ho zřejmě z exportního Březňáku. Ovšem do Jižní a Střední Ameriky ho nejspíš přivezli s sebou odsunutí sudetští Němci," vysvětlil záhadu Petr Žižkovský. Inspiraci Březňákem tyto zahraniční etikety nijak nepopírají. Například na kostarickém pivu je obrázek takřka do detailu shodný. Na současném uruguayském pivě chybí Zippichovi jen doutník, tamní starší etikety obsahují ale i tento detail. Nynější majitel pivovaru, firma Drinks Union, si obchodní značky Zippich velmi cení, ale její nelegální používání za hranicemi ji příliš neznepokojuje. "V Kostarice či Uruguayi to naše zájmy neohrožuje, bereme to spíš jako kuriozitu. Kdyby to ale bylo třeba v Německu, kam vyvážíme desítky tisíc hektolitrů piva, to bychom se bránili. Evropské trhy si musíme hlídat. Proto se možná začneme brzo zabývat i situací v Itálii či Rumunsku," reagoval prokurista firmy Josef Vejlupek.

Je pan Zippich legendou nebo skutečně existoval? Pohled na portrét z etikety velkobřezenského pivovaru nevyvolává jen chuť na pivo. Tvář vyzařuje i určité tajemno. Jaroslav Rottenborn přiznává, že když v roce 1990 oživoval značku, neznal ani jméno dotyčného pivaře. V archivech o něm nebylo zmínky a lidé, kteří mohli něco pamatovat, už nežili nebo patřili k odsunutým českým Němcům.

"Na začátku 90. let přišel jeden důchodce, že by si chtěl prohlédnout pivovar, že tam pracoval jeho tatínek. Byl to sudetský Němec a uměl obstojně česky. Když viděl v pivovaru starou reklamní ceduli, vyřkl jméno Zippich a vyprávěl mi o něm legendu, která se prý v pivovaru za jeho dob tradovala," poodhlalil tajemství ředitel pivovaru.

Legenda tvrdí, že Zippich byl velkobřezenský poštmistr a za to, že na věčné časy propůjčil svou tvář etiketám, získal od pivovaru doživotní rentu 30 piv týdně. Drinks Union na legendu navázal a každý rok hledá Zippichova dvojníka, jemuž také udílí pivní rentu. Pivaři si kvůli tomu holí hlavy a pěstují plnovous.

Kdo ale byl pan Zippich a existoval vůbec? Teprve letos se pustil do pátrání po majiteli nejslavnější české pivní tváře Petr Žižkovský. "Ještě nejsem v bádání u konce, ale už teď můžu říci, že archivy potvrdily, že ten člověk žil ve Velkém Březně. Objevil jsem i detaily z jeho života, které legendu doplňují a částečně i opravují." (MF Dnes)

Chybějící vlastní pivovar v Karlovarském kraji zřejmě nedal spát krajským zastupitelům. Po zrušení pivovarů v Chebu na začátku 90. let minulého století a o několik let později i v Karlových Varech totiž žádný funkční pivovar v regionu nezbyl. Proto se krajští radní rozhodli podporovat vznik celkem tří malých rodinných pivovarů v regionu.

„Kraj nemá žádný svůj vlastní pivovar,“ uvedl hejtman Josef Pavel (ODS). „Proto se radní rozhodli podpořit vznik malých pivovarů v každém ze tří bývalých okresů kraje,“ dodal. Na otázku Práva, zda bude kraj podobně podporovat i vznik například vinic či vinných sklepů, první náměstek hejtmana Jan Zborník (ODS) s úsměvem reagoval: „O vinicích se zatím nejednalo.“ Narážku na možnou podporu vzniku palíren v regionu komentoval radní Luboš Orálek (ODS): „Možná se o tom poradíme v radě příště.“

Jeden pivovar by tak měl vzniknout obnovou původního na zámku v Chyších na Karlovarsku „Podepsali jsme s majitelem zámku panem Lažanským partnerskou smlouvu,“ uvedl náměstek hejtmana Jiří Behenský (ČSSD), podle kterého bude Lažanský shánět peníze na obnovu pivovaru z Evropské unie. „Partnerství je výhodné pro dobré ohodnocení žádosti o subvenci,“ vysvětlil Behenský.

Dalším pivovarem, který se může těšit podpoře krajských radních, je pivovar Loketský. „Zde by se mělo na loketském hradě vyrábět pivo Florián,“ podotkl hejtman. „Na Chebsku se zatím ještě nikdo založit nebo obnovit pivovar nerozhodl. Pokud se tak ale stane, tak jeho projekt opět podpoříme,“ konstatoval Pavel. (Právo)

Zhruba 20 hektolitrů speciálního piva se šampaňskými kvasinkami ročně vyrobí společnost Pivo Praha spolu s Měšťanským pivovarem ve Strakonicích. Mají ho v oblibě především Rusové a Britové, řekl Jan Šturáň ze společnosti Pivo Praha. Vedle nich pivo v jedné pražské restauraci, která je zatím jako jediná nabízí, bez rozdílu národnosti upřednostňují také ženy. „Není totiž tak hořké jako klasická piva, má lehkou chuť a šuměním šampaňské trochu připomíná,“ dodal Šturáň. Firma Pivo Praha vyrábí ještě například kávové pivo na bázi černého, banánové pivo, višňové, vanilkové, kopřivové nebo chilli pivo. V Evropě je obliba netradičních piv největší v Německu. Meziročně zde odbyt mixů piva s kolou či limonádou vzrostl za první čtvrtletí o pět procent na 50 miliónů litrů. Češi jsou naopak podle odborníků v pití piva konzervativní a upřednostňují tradiční chuť. (Právo)

Cena Budvaru pro Járu Cimrmana představuje kyprou dámu v dvoudílých plavkách, které údajně vynalezl právě český velikán. Když dnes večer Česká televize představí nominace na vítěze ankety pojmenované Největší Čech, budou jistě padat jména proslulých státníků, králů či umělců. Jedno ocenění je ale jasné již předem. Je to cena Budvaru pro největší český unikát – Járu Cimrmana.

"Dlouhodobě si ceníme poctivé práce, tradice, invence, českého umu, zkrátka všeho co je unikátní a ryze české," říká Daniel Jírovec, vedoucí marketingu českobudějovického pivovaru a dodává: "Proto jsme vymysleli a prosadili speciální ocenění pro Járu Cimrmana, který všechny tyto hodnoty představuje." Jára Cimrman se po prvním kole hlasování v anketě Největší Čech stal jasným favoritem. Česká televize však tohoto velikána z ankety vyřadila, protože pravidla nedovolují účast fiktivní osoby. Příznivci tohoto českého génia na jeho podporu sepsali petici, pod kterou nasbírali téměř čtyřicet tisíc podpisů.

Cenu zástupcům Járy Cimrmana – pánům Smoljakovi a Svěrákovi, předá známý český astrofyzik Jiří Grygar. Cena, kterou je unikátní soška, má velice symbolický význam. Představuje postavu ženy kyprých tvarů – ideál krásy z Cimrmanovy doby, která je oblečena do červených dvoudílných plavek. Cimrman podle svých propagátorů vynalezl dynamit, telefon, žárovku a další převratné technické vymoženosti. Bohužel ho pronásledovala nepřízeň osudu. Na patentovém úřadě ho vždy o chlup někdo předběhl. Stalo se tak, že jediným vynálezem patentovaným na jméno Jára Cimrman jsou právě dvoudílné plavky. (iDnes)

Jaká je správná teplota piva ve sklenici? I na takové otázky včera odpovídali účastníci soutěže Krušovické čepování, kterými byli studenti hotelových škol a učni oborů kuchař-číšník z celého Česka. Jejich hlavním úkolem ale bylo načepovat v časovém limitu vzorovou třetinku piva, u které porota hodnotila správnou míru, pěnu a celkový vzhled piva ve sklenici.

„Někteří jsou dost vynervovaní, je vidět, jak se jim klepou ruce. Přitom zbytečně moc pospíchají, na správnou pěnu to chce nechat si čas,“ sledoval výkony soutěžících porotce Lubomír Závora, dlouholetý pracovník Královského pivovaru Krušovice. Souhlasil s ním i další z porotců, Richard Kučera, student rakovnické Integrované střední školy, který se stal na jaře v celostátním finále Králem výčepních. Teď držel palce svým nástupcům. Rakovnické družstvo ve složení Petra Seinerová, Michal Prask a David Netušil ale letos skončilo páté. Nejlepší z nich, Petra, byla celkově desátá. Zvítězil Marek Prušák ze stochovského učiliště a v týmech učiliště z Třebíče.

„Ono je to hodně o štěstí, jak vám to vyjde. Vlastně jsme ani moc nemohli trénovat, protože někteří z nás byli například na praxi ve školní jídelně,“ shodli se soutěžící z Rakovníka. A jak dodali, v testu sice odpovídali, jak má být pivo správně vychlazené, ale realita bývá někdy jiná. „Už jsem se při praxi v restauraci setkal i s tím, že host si přál pivo teplé,“ podotkl Michal Prask. (MF dnes)

Málokterý pivovar se může pochlubit tím, že se v jeho areálu odehrává jeden z nejslavnějších českých filmů. Pivo z nymburského pivovaru dnes přitom znají pivaři nejen v Čechách, ale i v dalekém zahraničí. Jeho novodobá historie se začala psát před sto deseti léty. V roce 1895 totiž začala stavba nového pivovaru na okraji města. Moudré rozhodnutí postavit nový pivovar právě tam umožnilo v posledních letech minulého století modernizovat a rozšířit kapacitu na dnešních téměř 200 tisíc hektolitrů piva ročně.

Pivovar je úzce spjat se jménem spisovatele Bohumila Hrabala. Ten v nymburském pivovaru prožil jako syn správce pivovaru bezmála tři desítky let a prostředí a příběhy lidí jeho milého pivovárku neopakovatelným způsobem popsal ve svých knihách. Mistr souhlasil použít pro obchodní název motiv z nich, a tak se se zlatavý mok z Nymburka jmenuje již druhé desetiletí Postřižinské pivo. Pivovar Nymburk se účastní a podporuje řadu vzpomínkových akcí na tohoto génia české literatury.

Pivovar v současné době vyrábí pět druhů světlého piva, dva speciály a jedno tmavé pivo.

Mimo běžně dodávané sudové a lahvové pivo v klasických 0,5litrových lahvích si může spotřebitel vybrat i exkluzivní třetinkové balení nebo půllitrové plechovky. Většina značek byla na řadě degustací, kterých se pivovar každoročně účastní, oceněna. S postřižinským točeným pivem se můžete setkat nejen v okolí Nymburka, ale i v Krkonoších, severních Čechách a samozřejmě i Praze, ale i na Moravě. Lahvové i plechovkové pivo pak můžete nakoupit v síti několika obchodních řetězců po celé České republice.

Tradičními obchodními partnery jsou zákazníci ze SRN, kam je exportováno jak sudové, tak i lahvové pivo. Se značkou Gold Bohemia Beer, pod kterou je pivo převážně vyváženo se můžete střetnout i ve Švédsku, Dánsku, Itálii, Španělsku a Francii. Skutečnou exotikou byly však 2 kontejnery piva vypravené až k protinožcům do Austrálie.

Pivovar Nymburk pravidelně každou třetí sobotu v červnu pořádá mezi širokou veřejností velmi oblíbenou akci - Den otevřených dveří. V letošním roce toto připadá na 18. června. Vystupovat budou známí zpěváci a umělci, proběhne řada soutěží pro děti a dospělé. Bohaté občerstvení je samozřejmostí. (iDnes)

Generální ředitel Pivovaru Klášter Josef Špryňar přišel vést oblíbený pivovar před necelými dvěma lety. Od té doby se mnohé změnilo. Jeho marketingové a manažerské nápady jsou však velice zajímavé a přinášejí pozitivní výsledky. V poslední době lze třeba jmenovat dokončení náročných jednání o dodávkách klášterského piva do několika asijských zemí, ale především zajímavé kontrakty v Německu, a pak také i v jiných zemích. Rozjednané jsou další lukrativní zakázky, o kterých se zatím nahlas nehovoří. Do sféry Špryňarových aktivit lze bezesporu zařadit nový výrobek - nízkostupňové pivo Fitness Bier určené jako vhodný doplněk při cvičení fitness. Tváří tohoto piva se stal oblíbený herec Jiří Krampol. Pivovar se svým chutným pivem proráží i do pražských hospůdek a restaurací. Záměrem pivovaru však je udržet a doslova hýčkat i příznivce klášterského piva takzvaně kolem komína, tedy v nejbližším okolí pivovaru. A tady přišel další, doslova geniální nápad ředitele. Do party zkušených obchodních zástupců se mu podařilo zařadit známého místního zpěváka Luboše Odháněla. Právě jeho postava může přinést zajímavé kontakty, vždyť Odhánělova kapela Nastarýkolena, která vydala už čtyři cédéčka, plní sály na Semilsku, Jičínsku, Mladoboleslavsku, začíná prorážet i do dalších regionů. Kapela je častým hostem na vlnách rádia Jizera i dalších rozhlasových stanic. Obchodní zástupci tráví mnoho času péčí o stálé klienty i jednáním o nových odběratelích. Přesně to je i náplní práce Luboše Odháněla. Včetně vysvětlování, proč by měli ve své provozovně nabízet právě pivo z Kláštera. "Konkurence v této branži je obrovská. Já jsem ale v pohodě. Tohle pivo je dobré, kvalitní a chutná mi. Já nenabízím něco, čemu bych nevěřil. Je ale pravda, že není lehké prorazit. Na druhou stranu to, že jsem určitým způsobem známý, může někde otevřít vrátka trochu rychleji," dodal Luboš Odháněl. O neutuchajících marketingových nápadech generálního ředitele Špryňara hovoří i poslední aktivita pivovaru, která se pojí s dlouhodobým seriálem ve sjezdovém lyžování Česká pojišťovna Cup. "Jsou to závody v paralelním sjezdovém lyžování a my jsme tam jako sponzor, který pochopitelně dodává pivo," vysvětlil ředitel. (Boleslavský deník)

Mesto Martin vyrúbilo akciovej spoločnosti Heineken Slovensko daň z nehnuteľnosti 10 252 496 Sk, splatnú v štyroch splátkach. Primátor Stanislav Bernát zdôvodňuje konanie mesta tým, že Heineken nevyužíva svoje objekty na účely k tomu určené.

Mesto Martin sa rozhodlo postihovať týmto spôsobom podnikateľov, ktorí nepodnikajú na území mesta tak, ako by podnikať mali. Podľa primátora mu to ako správcovi dane umožňuje zákon. Prípadné odvolania budú podľa Bernáta "preskúmané tak, aby si niekto nemyslel, že tu niečo vymýšľame alebo porušujeme zákon". Zároveň vyjadril presvedčenie, že Heineken celú situáciu zváži. "Ponúkli sme im, že odkúpime pivovar za 50 miliónov korún. Nie mesto, ale firma, ktorá by vznikla v zmysle obchodného zákonníka," spresnil martinský primátor. Pivovarnícka spoločnosť Heineken Slovensko, a. s., zastavila výrobu vo svojom martinskom pivovare 6. novembra 2003. Dôvodom bola podľa PR manažéra spoločnosti Petra Šveca znižujúca sa efektívnosť produkcie a predaja piva, ktorá vyplýva z celkovo nižšej kúpyschopnosti ľudí.

V martinskom pivovare prišlo po zastavení výroby o prácu približne 120 zamestnancov. "Keď je v meste 110-ročná tradícia výroby piva, nevidím dôvod, prečo by sa nezačalo pivo variť znova," skonštatoval v tom čase Bernát, pre ktorého bolo zastavenie výroby piva nepochopiteľné. Heineken podľa jeho vyjadrenia znížil v prosperujúcom martinskom pivovare počas svojho pôsobenia ročnú produkciu piva z asi 330 000 hektolitrov (hl) o tretinu.

Pivo sa v centre Turca vyrába od roku 1893. V roku 1991 sa tunajší pivovar pretransformoval na súkromnú spoločnosť, v roku 1992 ho v privatizácii získal podnikateľ Karol Konárik a od roku 1999 vlastní martinský pivovar spoločnosť Heineken Slovensko. (hn online)

Spoločnosť Heineken Slovensko, a. s., sa odvolala voči rozhodnutiu mesta Martin, ktoré jej vyrubilo daň z nehnuteľnosti za pozemky a budovu bývalého martinského pivovaru v celkovej výške 10 252 496 Sk. Podľa PR manažéra spoločnosti Heineken Slovensko Petra Šveca sa daň z nehnuteľnosti zvýšila oproti roku 2004 desaťnásobne. "Pri príprave daňového výmeru mesto zrejme vychádzalo zo Všeobecného záväzného nariadenia o miestnych daniach, v ktorom je okrem iného uvedené, že správca dane môže zvýšiť daň až na desaťnásobok, ak sa podnikateľské stavby nevyužívajú na činnosť podľa kolaudačného rozhodnutia. Podľa nášho názoru však došlo k nesprávnej interpretácii tohto ustanovenia," povedal Švec.

Spoločnosť Heineken Slovensko argumentuje podľa Šveca tým, že k naplneniu tohto ustanovenia by došlo len v prípade, ak by Heineken priestory bývalého pivovaru využíval na iné účely, ako určuje kolaudačné rozhodnutie. "Skutočnosť je však taká, že Heineken uvedené nehnuteľnosti nevyužíva a nevyužíva ich z ekonomických dôvodov," skonštatoval Švec.

Ďalším argumentom je, že spoločnosť Heineken považuje rozhodnutie mesta Martin za protiústavné. Ústava SR ani žiadny platný všeobecne záväzný právny predpis SR podľa PR manažéra Heinekenu nehovorí, že vlastník je predmet vlastníctva povinný užívať. "Pokiaľ by totiž mesto Martin trvalo na takejto aplikácii spomenutého ustanovenia, znamenalo by to obmedzenie vlastníckeho práva. Zo strany mesta Martin by sme boli napriek ekonomickým podmienkam nútení robiť niečo, čo by pre nás znamenalo vytváranie straty," dodal Švec.

Pivovarnícka spoločnosť Heineken Slovensko, a. s., Nitra, zastavila výrobu vo svojom martinskom pivovare 6. novembra 2003. Dôvodom bola znižujúca sa efektívnosť produkcie a predaja piva, ktorá vyplýva z celkovo nižšej kúpyschopnosti ľudí. (HN.sk)

Starobrno přesouvá výrobu lahvového piva Hostan ze Znojma do Brna. Firma chce rozšířit prodej do celé země, což vyžaduje zvýšení trvanlivosti. Výrobu lahvového piva ve Znojmě nahradí točené limonády. Změny se nedotknou výroby sudového piva ve Znojmě. (MF Dnes)

Jedním ze dvou pivovarů, na které zapomněli tvůrci mapy vymezující pojem České pivo, byl i Zlatopramen a Březňák ze skupiny Drinks Union (DU). Vzhledem k silné exportní pozici pivovaru by toto opomenutí výrobci přineslo nemalé škody. Pokud by Evropská komise schválila registraci tohoto pojmu bez těchto pivovarů, nemohl by DU České pivo vařit. Přepracovaná verze mapy už s oběma pivovary, jak v rozhovoru potvrdil Jaroslav Lstibůrek, místopředseda představenstva Drinks Union, počítá.

Jste tím, že se na vás zapomnělo, překvapeni?

"Ne. Víme o tom od prosince 2004, kdy jsme obdrželi příslušnou mapku. Změnu šlo provést i přesto, že žádost je už v Bruselu odevzdaná."

Jaké škody by mohly vzhledem k exportním ambicím pivovaru, kdyby byl pojem České pivo v EU prosazen bez vás, vzniknout?

"Takový odhad škody by byl zatížen chybou, že by se šlo spíše o spekulaci."

Je pojem České pivo taková značka, která otevírá zahraniční trhy?

"Pro nás je pojem České pivo významný. Při prodeji piva je velice důležité, pokud se můžeme opřít u vhodné vjemy, které mají spotřebitelé již ve svých myslích. U Českého piva tomu tak skutečně je. U zlatavého moku byly nalezeny fyzikálněchemické charakteristiky, na základě kterých můžeme určit, zda bylo pivo vyrobeno v Čechách. Právě pitelnost piva je velice významnou vlastností "Českého piva". Je to tedy pojem, který jsme schopni poměrně přesně popsat a proto také věříme, že šance na jeho registraci na úrovni Evropské unie je poměrně vysoká." (Mojenoviny)

Pětatřicetiletý vrchní sládek pivovaru Ostravar Robert Kužela pochází z jižní Moravy a tvrdí, že nikdo z jeho rodiny nikdy netíhnul ani k přílišné konzumaci vína, jak by se na jihomoravského patriota slušelo, ale ani piva. A on sám je v rodině první, kdo se dal na výrobu sladového moku. "Pivovarnictví jsem si vybral proto, že to naše národní tradice a jistota do budoucna," říká dnešní nejvyšší manažer Ostravaru. Od absolutoria vysoké školy pracuje pro Staropramen a vyzkoušel si tam například práci v laboratořích nebo technické zadání - optimalizaci práce stáčecích linek. V Ostravě působí jako vrchní sládek od roku 2001. "Jsem šéfem výroby a stáčení piva, moje zodpovědnost vlastně končí na rampě, kde začíná distribuce a obchod," tvrdí. Pivo sám pije rád a dokáže sugestivně přesvědčovat nepijáky o tom, proč by si je měli denně dopřát.

Jako reprezentant ostravského pivovaru je Kužela patřičně pyšný na úspěchy závodu. Ostravar je podle něj typicky domácí značka a účastní se s úspěchem většiny tuzemských soutěží. Z Tábora si pivovar letos přivezl zlatou Českou pivní pečeť za světlé speciální pivo Ostravar Strong nebo stříbrnou za desetistupňový Originál. Strong dostal také cenu českých sládků za rok 2004. "Víte, jsou ceny a ceny. Já osobně mám raději degustace spotřebitelské, protože pivo prostě musí mít zákazníky, kteří si je koupí. Pro ně vyvíjíme piva nová, a je to těžké - ujme se tak třetina, zbytek končí v šuplíku. S novým výrobkem jdeme na trh tak (iHNed)

Spojit fotbal a pivo? Ve světě už to není nic neobvyklého a v Ostravě se taková spolupráce rozjíždí také. Tak jako například proslulý fotbalový FC Liverpool, za který mimo jiné hraje bývalý útočník Baníku Ostrava Milan Baroš, spolupracuje s pivovarem Carlsberg, oficiálním pivem ostravského Baníku je Ostravar. Proto včera současní hráči ostravského celku Radek Slončík, Martin Čížek, Peter Drozd a Martin Raška společně s vrchním sládkem Ostravaru Robertem Kuželou oficiálně vyslali do světa nové balení piva. To zdobí portréty fotbalistů a jeho součástí je také fotbalová soutěž pro spotřebitele. „Moc nás nefoťte. My pivo nemůžeme,“ usmívali se fotbalisté na křtu a popíjeli přitom nealkoholické pivo. „Pivo bychom neměli pít ani po zápase, ale to už záleží na každém z nás...“ poznamenal Radek Slončík. (MF Dnes)

Rozšíření prodeje lahvového piva Hostan do všech regionů České republiky je hlavním cílem projektu rozvoje této značky, který představila mateřská společnost Starobrno, a.s. Prvním krokem bylo umístění produktů Hostan do prodejních sítí nadnárodních řetězců. Nyní se připravuje rozšíření na další prodejní místa celorepublikových maloobchodních sítí.

Starobrno předpokládá, že se mu tak v příštích letech podaří výrazně zvýšit výstav lahvového piva této tradiční značky. Podle mluvčího Aleše Řiháčka je však podmínkou pro expanzi Hostanu zvýšení jeho chuťové stability a trvanlivosti na potřebných minimálních šest měsíců. Technologie výroby v pivovaru Hostan to neumožňuje, proto bylo rozhodnuto převést od července výrobu lahvového Hostanu do moderního pivovaru Starobrna v Brně.

Mateřská společnost se podle Řiháčka snaží zmírnit dopad přesunu výroby lahvového piva na zaměstnance ve Znojmě. Z 25 pracovníků, jichž se tato změna týká, dostalo 13 nabídku dalšího zaměstnání u společnosti Starobrno. Pro odcházející zaměstnance má firma připraveno nadstandardní odstupné až do výše pěti měsíčních platů v závislosti na délce pracovního poměru u společnosti. (Právo)

Až do státu Illinois míří v těchto dnech první várka dvanáctistupňového piva z vyškovského pivovaru. Kvůli přepravě po lodi a větším výkyvům teplot prošlo silnější filtrací a prodloužila se tak jeho trvanlivost na půl roku. Pivo pro USA pivovarníci z Vyškova stočili do speciálních třetinkových lahví. (MF Dnes)

Meziroční zvýšení prodejů i tržeb ohlásil za první čtvrtletí Pivovar Černá Hora. „Odbyt vzrostl zhruba o jedno procento na 28 394 hektolitrů u piva a u limonád na 5 592 hektolitrů. Tržby posílily z 37 milionů na 40,5 milionů,“ řekl ředitel Ivo Štorek. (Agris)

Zvýšení prodejů i tržeb ohlásil letos v prvním čtvrtletí pivovar Černá Hora. Vstup do Evropské unie a zjednodušení podmínek umožnilo v daleko vyšší míře uvažovat o exportu. Zatímco loni vyvezl podnik 635 hektolitrů převážně na Slovensko, letos počítá s odbytem zejména v Německu, Itálii, Švýcarsku, Rakousku a Velké Británii. Ekonomický tlak přinutil pivovar k úvahám o zdražení, kterému se dříve vyhýbal. "Podle okamžité situace na trhu zvažujeme zdražení jen sudového, nikoli lahvového piva," upozornil Štorek. Zvýšení ceny by bylo v řádu desetihaléřů na půllitru. (Blanensko.info)

Když se řekne Postřižiny, vybaví se snad každému pivovar, ale také správce Francin, krásná žena Maryška a hlučný Pepin. Film podle románu Bohumila Hrabala natočil před lety Jiří Menzel. Jen málokdo ale ví, že se tento divácky velmi oblíbený film natáčel na Vysočině. Tvář filmovému postřižinskému pivovaru dal tehdy pivovar v Dalešicích nedaleko Třebíče. A vůbec nevadilo, že v době natáčení se tam už pivo nevařilo. Své kouzlo má dodnes. A i teď, když na místo přijedete, jste okouzleni postřižinskou atmosférou. Uchvátí vás vysoké komíny - na jeden z nichž strýc Pepin s Maryškou vylezli, zahrada - kam si Maryška lehala do trávy, interiéry - kde Francin překvapoval Maryšku svými dárky i samotné nádvoří, po kterém se procházela vážená správní rada.

Po letech se v dalešickém pivovaru opět bydlí, ale také vaří pivo. Atmosféra místa je tak silná, že i po tak dlouhé době od natáčení a po náročné rekonstrukci čekáte, ze kterých dveří se najednou vynoří Francin, Pepin či Maryška. "Víme, že duch pivovaru je těsně spjatý s filmovými Postřižinami a chceme, aby to bylo znát," tvrdí Jitka Tichá a její manžel Marek, který je jedním ze spolumajitelů pivovaru. Majitelé přiznávají, že pivovar koupili převážně pro radost. Ostatně mají k památkám vztah. Jsou architekti a vlastní v Brně firmu na obnovu památek. Z toho bylo jasné, že veškeré opravy budou citlivé.

"Když mě sem manžel poprvé přivezl a řekl, jestli si vzpomínám na ty krásné Postřižiny, tak jsme se dívali na ruinu zarostlou kopřivami. Nejenom, že tady nebyly dveře, okna, podlahy, ale nebyly tu ani omítky. Ten pivovar byl úplná ruina. Chátral a stal se postupně skládkou a zdrojem stavebního materiálu pro okolí," vzpomíná Jitka Tichá. Noví majitelé začali s opravou opravdu z gruntu, ale se vší citlivostí v duchu filmu. Teď v obytné části pivovaru najdete dva pokoje, které obývají Jitka a Marek Tichý se svými třemi dětmi. Pak následuje chodbička a třípokojový byt pro sládka. "Všechno jsme museli dělat znovu. Dveře, okna, omítky, výmalbu i podlahy. Nebyla tu ani kanalizace a voda. Ale rádi se uskrovníme. Chceme se k tomuto místu chovat šetrně," říká novodobá paní pivovaru.

Místnosti jsou propojeny do takzvané enfilády. Pokoje jsou uspořádány za sebou a spojené dveřmi, což umožňuje průhled z jednoho konce domu na druhý. Toho právě krásně využívala filmová kamera. Tento architektonický prvek budí dojem, že jsou pokoje hodně prostorné. Zároveň jsou místnosti velmi prosvětlené, slunné, což navozuje pocit útulnosti. Z oken je totiž vidět přímo do zahrady a na pivovarský dvůr. "Musím říct, že to je strašně příjemné místo a hezčí byt jsem snad ani neviděla. Myslím, že tu musí být jistě nějaké pozitivní energetické proudy. Protože když jsme tady, tak jsme velmi dobře naladění," směje se Jitka Tichá. Část obytných místností, které slouží Tichým, je vybavena historickým nábytkem. Místnostem vévodí kachlová kamna, které si sám postavil Marek Tichý. "Kamnářům jsem pořád do toho mluvil, tak jsem se to naučil a postavil si je sám," ukazuje pyšně na svou kamnářskou řemeslnou práci. Na topení v kachlových kamnech nedají dopustit. "Je to nenahraditelné teplo. Kamna mají ohromnou výhřevnost. Stačí přikládat jedno polínko za hodinu, aby se udržela daná teplota," říká Marek Tichý.

I když jsou pokoje minimálně zařízené, tak působí velmi příjemně. Interiér je vybaven starožitným nábytkem. "Říkala jsem si, že starožitnosti budou stát majlant. Jenomže manžel mi v tomhle otevřel oči. Starožitnosti se teď prodávají opravdu hodně levně, samozřejmě stojí něco obnova, ale pořád to vyjde levněji, než když v obchoďáku koupíte nové kousky, které se vám za pár let rozpadnou," přemýšlí Jitka Tichá. A tak zde najdete jedinečný starodávný stůl, židle či manželskou postel. Stovky let (ale nikdo by jim je nehádal) je také dřevěným prknům, ze kterých je vyrobená podlaha.

A chcete vědět, v kterých místnostech vznikaly ty které filmové záběry? "Víte, filmová kamera je mocná čarodějka. Ale necháme si to pořádně vysvětlit. Na konci prázdnin tady bude pan režisér Menzel i s paní Vašáryovou, tak si necháme přesně říct jak se co natáčelo," shodují se manželé. Prohlídka pivovaru ale ještě není u konce. V přízemí najdete muzeum Rakouskouherského pivovarnictví, fotografie i repliky některých kostýmů z filmu. Nechybí kolo paní Maryšky či kukla na motorku pro Francina. V přízemí najdete recepci, kancelář i místnost k zasedání správní rady pivovaru. Z bývalé sladovny, kde se dříve nechával klíčit ječmen, je teď rozlehlý hostinec, který se před rokem otevíral. Tady se čepuje dalešické pivo, ale také se zde konají hostiny i svatby. Z druhé části rozlehlé sladovny by v budoucnu měl vzniknout sál. Využíván by měl být pro kulturní účely -zábavy či konference.

Chloubou pivovaru je také rozlehlá zahrada, ze které je nejhezčí pohled na areál s pivovarskými komíny. Zahrada nebyla dlouho udržovaná. "Nebylo to ani v době natáčení filmu. Těsně před natáčením filmu přijeli zahradníci, kteří zahradu přizpůsobili obrazu filmu. Věrně podle filmu jsme si zjistili rostliny a stromy, které tam rostly a snažili jsme se je obnovit. Letos to jsou přesně dva roky, co se znovu vysadil sad," ukazuje Tichá na zahradu, po které se potulují slípky a v ohradě dovádí kozy.

Romantiku tohoto místa našly i mladé páry, které se zde touží sezdat. "První svatbu jsme zde měli v loňském roce. Máme zde také oltář. Jmenuje se „V sedmém nebi“. Vznikl v loňském roce na řezbářském sympóziu. Letos by mělo být sympózium zaměřené na lavice a lavičky. Chceme je rozmístit po zahradě." Práce a nápadů mají majitelé pivovaru stále dost a dost. V létě pivovar žije kulturními akcemi, přemýšlejí i o dalším rozšíření ubytovacích služeb. Pokoje by měly být stejně jako celý pivovar v duchu filmových Postřižin. (iDnes)

V posledních třech letech nejobdivovanější firma na Vysočině se druhým ročníkemsemináře lékařů o vlivu alkoholu na lidské zdraví stala tradičním pořadatelem. „Rozhodli jsme se, že chceme tyto semináře dělat každoročně. Už teď je zájem o uspořádání třetího ročníku,“ říká spolumajitel stejnojmenného humpoleckého pivovaru Stanislav Bernard. Dlouhán s vlastním životním názorem a cestou má rád pivo a společnost. „Navíc jde o hodně zajímavé téma,“ vysvětluje Bernard. „Alkohol tady byl dlouhá léta tabu. Má svá rizika a je třeba je reálně pojmenovat,“ dodává. Seminář, který vedou lékaři, je podle Bernarda přínosný právě tím, že na něm mluví lidé zodpovědní za zdraví. Je tak užitečné mluvit i o přínosech alkoholu, protože je prokázáno, že v umírněném množství může pomáhat.

„My se v tomto ohledu hlásíme k iniciativě zodpovědných výrobců piva. Nechceme mít konzumenty, kteří budou pít velká množství piva, ale ty, kteří budou pít jedno dvě a pravidelně,“ vysvětluje. Podle něho je nutné o pivu poskytovat dostatečné množství informací, jak se k němu chovat.

Bernard do Humpolce dorazil v roce 1991, když se svým společníkem Josefem Vávrou koupili tehdy odepsaný pivovar. „Když jsme vydražili zkrachovalý pivovar, těžko by si na nás tehdy někdo vsadil, spíše by si asi ťukal na čelo,“ vzpomíná Bernard. Ten je dnes po Hliníkovi ze známé české komedie patrně nejznámějším jménem z Humpolce. Na lepší název pro nové pivo z Vysočiny tehdy společníci nepřišli. Vávra se pak s pivem Bernard stal několikrát vítězem asi nejuznávanější tuzemské pivní soutěže Pivex, pořádané při stejnojmenném pivovarském veletrhu.

Rodinný pivovar Bernard od svého založení téměř před patnácti lety uvařil více než 300 milionů půllitrů piva. Kdyby vedle sebe postavil tři miliony padesátilitrových sudů, vznikla by řada dlouhá 1140 kilometrů, tedy jako vzdálenost z Humpolce do Paříže nebo z Prahy do Londýna. (MF Dnes)

Spolumajitel pivovaru Stanislav Bernard řekl Právu:

Jaký význam přikládáte ocenění v soutěži Czech Top 100, které humpolecký Rodinný pivovar Bernard převzal před týdnem?

Přikládám tomu velký význam. Ocenění udělují manažeři předních českých firem, jinými slovy lidé s rozhledem, schopní. To vnímám jako velice cenné. My jsme počtvrté za sebou obhájili prvenství na Vysočině, kde je řada mnohem větších firem, než jsme my. Jako velký úspěch vnímám naše letošní třetí místo mezi výrobci potravin a tabáku, kde jsme své minulé čtvrté místo dokonce dokázali vylepšit a zařadili se hned za Prazdroj a Budvar.

Vy jste při příležitosti vyhlášení výsledků prohlásil, že byste si před čtrnácti lety, kdy jste pivovar kupovali, ťukal na čelo, kdyby vám tehdy někdo řekl, že dnes získáte takové ocenění. Jak jste si tehdy budoucnost pivovaru vlastně představoval?

Je třeba připomenout, že jsme tehdy začínali z totálních trosek. Technologicky byl pivovar v troskách, byli jsme bez peněz, neměli jsme trh, neměli jsme značku. Navíc jsme pořídili tehdy pivovar v aukci za více než pětinásobek účetní hodnoty, naše tehdejší situce byla velice obtížná. Představu, co bude za deset patnáct let, jsem tehdy příliš jasnou neměl, nicméně od samého začátku jsem chtěl, aby naše podnikání směřovalo k nějaké výjimečnosti. Tedy snažit se o maximální kvalitu, ale i o osobitost. Chtěl jsem, aby ta značka byla vnímána jako symbol kvality. Něco, čím jsou třeba švýcarské hodinky. To je pro většinu lidí synonymum pro kvalitu. Už tehdy jsem byl přesvědčen o tom, že musíme jít jednoznačně tímto směrem.

Jak těžké je na prahu jedenadvacátého století vařit a prodávat kvalitní české pivo?

Vaření piva v jedenadvacátém století se příliš neliší od vaření v předchozích stoletích, to je spíš otázka dobré receptury a přesného dodržování výrobních postupů. Je to stále složitější, na kvalitu se dnes dohlíží za pomoci nejrůznějších analýz. Co se týče prodeje, tak tady je konkurence na trhu piva obrovská a k úspěchu jsou potřeba peníze, neboť podpora prodeje se děje především finanční formou. Pominu-li morální aspekty konkurenčního boje, tak je to hlavně otázka reklamy, prezentace. My jsme i v této oblasti vsadili na působivost a odlišnost, heslo Vlastní cestou a motivy Svět se zbláznil komentujeme všelijaké společenské situace.

Nese vám reklama nějaké hmatatelné výsledky?

Ještě jsem nezažil, že by nám po nějaké reklamě rázem stoupl prodej. Na druhé straně na základě celostátního průzkumu jsme zjistili, že naše značka se vyskytuje v první desítce značek. V hodnocení billboardových kampaní, na kterou se zaměřujeme, jsme jednoznačně zvítězili mezi všemi značkami českého piva.

Vy sám jste se v posledních měsících objevil v televizní reklamě jedné české banky. Jak může taková prezentace pomoci vaší firmě?

Tohle je zatím těžké hodnotit, ta kampaň má trvat delší dobu, zatím máme za sebou její první část. Já si hlavně vážím toho, že jsem byl osloven a vybrán do společnosti lidí jako Honza Hřebejk, Kateřina Kůrková nebo Petr Fejk. Dává mi to zpětnou vazbu, že zřejmě i já jsem něco dokázal. Myslím si, že to může být zpětně prospěšné i pro nás jako firmu.

Takže jste neváhal dělat herce v televizní reklamě...

Váhal jsem. Když jsem se ale seznámil s obsahovou stránkou těch reklamních spotů, tak se mi scénáře líbily, takže si dneska myslím, že to bylo dobré rozhodnutí.

S jakými pocity se na sebe v televizi díváte?

Já už to po těch letech vnímám hlavně jako tu značku. Já jsem byl daleko víc zvědavý na to, jaké pocity budou mít lidé, kteří mě v té reklamě uvidí. Přišla mi spousta ohlasů a všechny byly pozitivní. To mě zahřálo.

Jaké máte dneska vize o budoucnosti Rodinného pivovaru Bernard?

Naše vize mají inspiraci v malých bavorských pivovarech. Naším cílem je čím dál více se lišit, hlavně pak od zprůměrovaných evropských velkopiv. Chceme, aby konzument po deseti letech, až se napije našeho piva, řekl: To je opravdové pivo! Žádný vyleštěný evropský eurobier! (Právo)