Nové prostory pro rozšíření expozice o historii lyžování, ale i pro umístění depozitářů a pořádání společenských akcí bude mít jilemnické muzeum. Město totiž získalo z takzvaných norských fondů přes 23 milionů korun na opravu památkově chráněné budovy pivovaru, kterou bude po rekonstrukci muzeum využívat. Pro veřejnost se pivovar otevře zhruba za dva a půl roku.

„Město se bude na nákladech na opravy podílet 15 procenty,“ uvedla projektová manažerka města Jilemnice Petra Therová. Na rozhodnutí o přidělení dotace čekala radnice téměř dva roky. Ještě letos vybere dodavatele stavby, v prosinci začnou přípravné práce.

Budova pivovaru má pět pater a je nedílnou součástí zámeckého komplexu, ve kterém muzeum sídlí. Podle jeho ředitele Jana Luštince pocházejí první zmínky o starém panském pivovaru z roku 1584. Jeho současná podoba je výsledkem úprav z 18. a 19. století. Interiér objektu tvoří rozsáhlé a zajímavé průmyslové prostory, v přízemí je klenutý sloupový sál, který bude po úpravách sloužit kulturním a společenským akcím. „Třeba i svatebním obřadům,“ podotkla Therová.

Parostrojní pivovar v sousedství pochází z roku 1897 a se starou částí tvoří jeden celek. Před první světovou válkou se v něm vařilo kolem 15 tisíc hektolitrů piva ročně, potom ale výroba klesala. Poslední pivo se něm stáčelo kolem roku 1950. Historická budova za komunismu zchátrala a skladovala se v ní dokonce zelenina.

Radnice dává bývalý pivovar do pořádku od konce 90. let, opravit nechala střechu a krovy. Udělala vnější omítky a odborníci budovu odvodnili. Na záchranu pivovaru Jilemnice dává každý rok zhruba milion korun a využívá státní peníze z Programu regenerace městských památkových rezervací a památkových zón. Na obnovu vnitřních prostor by jí vlastní zdroje nestačily.

Navštěvovaná lyžařská expozice ovládne po opravě první nadzemní podlaží pivovaru. V zámeckých prostorách pro ni není dost místa. Lyžařská tradice tvoří spolu s turistikou hlavní část dějin města. Ve druhém podlaží zřídí muzeum, které dostane objekt do správy, tržnici řemesel.

Zdroj: MF Dnes.cz

Pivovar Eggenberg, který počátkem devadesátých let koupil kontroverzní podnikatel František Mrázek a podle některých informací za ním dodnes stojí jeho syn Michal, je v konkurzu. Týdeníku Ekonom to potvrdil jeho jednatel Jiří Shrbený.

Českokrumlovský podnik vyhlásil insolvenční řízení sám na sebe. »Podali jsme to 11. dubna. Neprávem nás odsoudili k úhradě za dodání zboží v ceně sedm milionů a teď je to s úroky, advokáty, soudními poplatky necelých deset milionů,« tvrdí Jiří Shrbený.

»My máme po roce soudu právoplatně odsouzenou pohledávku v řádech milionů korun,« potvrdil Ekonomu šéf Factoringové společnosti České spořitelny Lubomír Civín.

Záležitost je podle Shrbeného stará dva roky. Tehdy dodavatel dodal pivovaru poškozené chmelové produkty a Eggenberg je proto vrátil a nezaplatil. A tak vznikla pohledávka. »Dodavatel - firma Orin - ji pak převedla na factoring České spořitelny a ta po nás chtěla úhradu,« říká Shrbený.

Eggenberg navštívil exekutor a má v současné době obstavené účty. Přesto jeho vedení věří, že se z problémů dostane. »Rozhodnout musí asi dovolací soud. Nedokážu ale odhadnout, kdy to skončí,« tvrdí Shrbený s tím, že provoz zatím běží dál. Týdeník Ekonom má ale informace, že pivovar už muselo opustit několik zaměstnanců a všechen majetek podniku byl převeden na jiné společnosti.

Zdroj: Ekonom iHNed.cz | Autor: Hana Mášová, Radan Dolejš

V průběhu května bude do restaurací uváděna sklenice na čepovanou variantu nealkoholického piva Radegast Birell. Nová speciální sklenice je součástí strategie značky Birell neustále zlepšovat prožitek z vychutnání tohoto výjimečného nealkoholického piva. Podle průzkumu, který provedla společnost TNS AISA pro Plzeňský Prazdroj*, je čepované nealkoholické pivo velmi oblíbené - ochutnalo ho už 54 % návštěvníků hospod a restaurací.

Hlavní předností této speciální sklenice je kromě originálního designu také její váha. Stejně jako u jiných značek Plzeňského Prazdroje je i tato sklenice daleko lehčí než všechny její předchůdkyně. Hmotnost půllitrové sklenice je pouhých 450 gramů, třetinková sklenice má jen 330 gramů. I při této relativně nízké váze je významná její schopnost uchovávat Birell poměrně dlouhou dobu stále hezky vychlazené.V tomto roce se na českém trhu objeví 50 tisíc těchto třetinkových sklenic a přes 100 tisíc půllitrových. Na Slovensku, kde je Radegast Birell také velmi populární, to bude 6 tisíc třetinek a 24 tisíc kusů půllitrových sklenic.

Jak prokázal nedávný průzkum TNS AISA*, obliba čepovaného nealkoholického piva stále vzrůstá. Ochutnalo ho již 54 % návštěvníků pohostinských zařízení a zejména v létě je oblíbené pro svou schopnost skvěle osvěžit. Nealkoholické pivo považují čeští konzumenti za daleko vhodnější doplněk české gastronomie než slazené nápoje. Nejrozšířenější značkou čepovaného piva je Radegast Birell, který je nabízen v několika stovkách provozoven. Celých 94 % konzumentů nealkoholického piva Radegast Birell pije opakovaně.

Podle výzkumu* je nejčastějším místem konzumace nealkoholického piva právě restaurace nebo hospůdka (s 42 %), následuje domov (21 %), práce a motorest. Právě v restauracích a hospodách se tedy již brzy budete moci setkat s čepovaným Radegastem Birell ve speciální sklenici s patřičným logem.

*zdroj: výzkum společnosti TNS AISA pro Plzeňský Prazdroj, prosinec 2007

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Právě před čtyřmi lety byl na trh uveden tmavý ležák Budweiser Budvar. V loňském roce jeho prodej zaznamenal výrazný nárůst o 42 %. Na výsledcích se podílel především export, který se zvýšil o 80 %. Ze 13 na 18 vzrostl loni i počet států, do kterých se tento druh piva vyváží. Během relativně krátké doby získal tento tmavý ležák několik ocenění kvality. Nejprestižnějším z nich je titul „World´s Best Lager“ (Nejlepší ležák světa) získaný v roce 2007 v soutěži britského magazínu „Beers of the World“.

Právě před čtyřmi lety – 28. dubna 2004 - rozšířil Budějovický Budvar, n.p., svou nabídku o tmavý ležák Budweiser Budvar. Tento prémiový tmavý ležák s jemně hořkou karamelovou chutí získal během relativně krátké doby řadu příznivců, o čemž svědčí růst jeho výstavu. V loňském roce Budějovický Budvar vystavil 29 616 hl tmavého ležáku, což je ve srovnání s rokem 2006 téměř o 42 % více. Na tuzemském trhu jeho prodej loni dosáhl objemu 11 728 hl, což je v meziročním srovnání o 7,1 % více.

Významného nárůstu dosáhl tmavý ležák Budweiser Budvar v zahraničí, kde byl prodej v roce 2007 o 80,1 % vyšší než v roce 2006 a dosáhl objemu 17 887 hl. Hlavní exportním trhem bylo Rusko, kde se loni prodalo přes 6 000 hl tmavého Budvaru, to je meziročně o 66,2 % více. Mezi další významné exportní trhy patří Velká Británie, Německo, Finsko a Slovensko. „Velmi si cením výsledků v Chorvatsku. V jižních zemích není tmavé pivo obecně příliš oblíbené, ale v Chorvatsku si tmavý ležák Budweiser Budvar vede překvapivě dobře. Chorvatsko je v dovozu tmavého Budvaru na šestém místě a na našich celkových prodejích se tam tmavý ležák loni podílel ze 22 %,“ říká Ing. Renata Pánková, vedoucí oddělení exportních prodejů Budějovického Budvaru. Tmavý ležák Budweiser Budvar se loni vyvážel do 18 států. Počet exportních teritorií se meziročně zvýšil o pět. Nejvzdálenější je Vietnam.

Za čtyři roky své existence získal tmavý ležák Budweiser Budvar za originální chuť a kvalitu několik ocenění doma i v zahraničí. V roce 2007 obdržel prestižní titul „World´s Best Lager“ (Nejlepší ležák světa) v mezinárodní soutěži britského pivního magazínu „Beers of the World“, druhé místo v soutěži o „Tmavé pivo roku“ od českého Sdružení přátel piva a stříbrnou medaili v kategorii „Ležák tmavý“ od odborné poroty v rámci Žatecké Dočesné. V roce 2006 byl tmavý ležák Budweiser Budvar oceněn stříbrnou medailí ve světové soutěži kvality výrobků pořádané belgickým International Institute for Quality Selections a v České republice získal titul „Tmavé pivo roku“ od Sdružení přátel piva. V roce 2005 udělila porota nejstaršího londýnského pivního festivalu „The London Drinkers’ Beer and Cider Festival“ tmavému ležáku Budweiser Budvar titul “Best imported beer“ (Nejlepší importované pivo).

Tmavý ležák Budweiser Budvar má obsah alkoholu 4,7 % objemových. Je vyroben stejným postupem jako světlý ležák, za použití hlávkového žateckého chmele a vody ze 300 m hlubokých artéských studní. Rozdílem je použití celkem čtyř druhů ječných sladů: českého, mnichovského, karamelového a praženého. Na rozdíl od většiny ostatních tmavých piv na českém trhu v jeho chuti nepřevažuje sladkost – jeho chuť je jemně hořká s karamelovou příchutí. Má výrazně tmavou barvu, velmi hustou a trvanlivou pěnu a delikátní vůni po praženém sladu. Dodává se v sudech i lahvích.

Zdroj: Tisková zpráva Budějovického Budvaru

Pre SABMiller je topoľčiansky pivovar žolíkom pri stíhaní konkurencie

Topoľčiansky pivovar sa roky prezentoval ako originálne slovenské pivo. Bol to odkaz na zahraničných majiteľov najväčších tuzemských pivovarov.

Teraz už aj on patrí firme zvonka. Koncernu SABMiller. A malý pivovar zo susedstva prezentuje ako svoju výhodu, že on varí originálne topoľčianske pivo.

Zlé obdobie slovenského piva, keď medzi rokmi 2002 až 2006 klesla pre vyššie spotrebné dane a menší smäd Slovákov ročná produkcia tunajších pivovarov zo skoro piatich na 3,8 milióna hektolitrov, doznieva.

Vlani sa výroba stabilizovala a očakáva sa rast. Zlé roky poukázali na SABMiller. Firmu, ktorá tu svoj prvý pivovar, východoslovenský Šariš, kúpila pred desiatimi rokmi, poklesy nepostihli.

Predaj piva jej slovenskej dcéry Pivovaru Šariš sa aj počas krízového obdobia stále držal na úrovni 1,25 milióna hektolitrov. Nie, že by sa tradičných značiek Šariša menší záujem netýkal. Ale spoločnosť si pomohla tradične výborným imidžom svojich českých značiek.

Skladačky a tromfy

Keď SABMiller vstúpil v roku 1997 na Slovensko, kupoval od Američana slovenského pôvodu Rudolfa Mosneho Pivovar Šariš ako podnik s najpredávanejšou slovenskou značkou.

Pivo Šariš malo vtedy na tuzemskom trhu najvyšší, 12-percentný podiel. A spolu so Smädným mníchom, druhou značkou východoslovenského podniku, SABMiller ovládol 14 percent trhu.

No súper z Holandska, druhý významný medzinárodný výrobca pôsobiaci na Slovensku Heineken, bol rýchlejší v kupovaní slovenských značiek. Okrem Zlatého Bažanta ovládol Corgoň, Martiner a Gemer. Navyše začal variť nové pivo Kelt.

SABMiller musel doťahovať. Do prelomu milénia bola jeho hlavná zbraň na slovenskom trhu s pivom modernizácia a rozšírenie pivovaru Šariš. A aj vďaka masívnejšej reklame do roku 2000 mierne zvýšil podiel pív Šariš a Smädný mních na tuzemskom trhu k 15 percentám.

Potom použil v boji o slovenských pivárov ďalší tromf. Začal viac šíriť české značky, ktoré získal v roku 1999 kúpou Plzeňského Prazdroja. V ťažkých rokoch poklesu záujmu o slovenské pivo mu pomohol udržať predaj hlavne licenčný Kozel.

Na Slovensku varí aj Gambrinus. Pilsner Urquell a Radegast dováža z Česka. No Kozel je vlajková loď koncernu pre celú strednú a východnú Európu. Vlani sa ho predalo 2,5 milióna hektolitrov, čo sú vyše dve tretiny terajšej celoslovenskej výroby pív.

SABMiller vďaka českým pivám dokázal do roku 2005 svoj podiel na slovenskom trhu dostať k 28 percentám. Využil záujem Slovákov o pivo spoza Moravy. Ešte na prelome milénia české pivá podľa prieskumov SABMiller držali desatinu tuzemského trhu. Predvlani kryli štvrtinu.

Dokopy sa ich tu vypilo viac ako milión hektolitrov. Dovoz pív z Česka predvlani medziročne vzrástol o pätinu, na vyše 600-tisíc hektolitrov. Ostatok tvorili licenčné výroby. Okrem SABMilleru varí na Slovensku české pivo aj Heineken. Starobrno.

SABMilleru chvíľu trvalo, kým začal dôverovať schopnostiam slovenských manažérov. Donedávna jeho tunajším aktivitám šéfovali manažéri z Južnej Afriky, Rakúska či Česka. Od roku 2005 je generálny riaditeľ Pivovaru Šariš a neskôr aj novej sfúzovanej firmy, Pivovary Topvar, Slovák. Imrich Havriš.

Ten pôvodne pre firmu začínal ako regionálny manažér predaja. Potom nabral v celoeurópskej centrále koncernu v Budapešti skúsenosti a spoločnosť ho vytiahla späť na Slovensko.

Za svoj hlavný cieľ označuje dostať SABMiller pred doterajšieho lídra Heineken. „Pracujeme na tom, aby sme ich predbehli. Minulosť dokázala, že tu vieme rásť,“ hovorí.

Predvlani firma kúpila topoľčiansky pivovar Topvar. Ten po poklesoch predaja z krízového obdobia vyrába zhruba 450-tisíc hektolitrov piva a posunul celkový predaj SABMillera na tuzemskom trhu na 1,7 milióna hektolitrov. Dostal koncern na skoro štyridsať percent podielu na trhu. Heineken je o niekoľko percent silnejší.

V posledných dvoch rokoch sa začal SABMiller sústreďovať na rast slovenských značiek. Teraz ide do Šariša umiestniť novú linku na výrobu plechovkového piva za vyše 110 miliónov korún.

Čulý konkurent

I. Havriš priznáva, že po prevzatí Topvaru jeho výroba ďalej klesala, no už to neplatí. Hneď na úvod, ako to už býva, keď slovenskú potravinársku firmu prevezme nový zahraničný investor, museli odrážať dohady, či nezmenia chuť Topvaru.

Navyše v blízkych Nemčiciach začala variť konkurenčné pivo menšia eseročka Starotopoľčiansky pivovar. Ide o mini pivovar s produkciou pár tisíc hektolitrov piva ročne. Ale niektoré topoľčianske krčmy a reštaurácie začal tento podnik získavať vyhláseniami, že po príchode SABMillera práve on varí pravé topoľčianske pivo.

I. Havriš podnikateľskú taktiku novej konkurencie komentovať nechce. Uisťuje, že chuť Topvaru sa nijak nezmenila. „Stále máme ten istý jačmeň, tú istú vodu a pivo varia tí istí ľudia ako pred naším príchodom,“ hovorí. Nejaké krčmy síce Topvar v domovskom meste podľa neho stratil, ale na celoslovenskej úrovni to nič neznamená.

SABMiller s ním má oveľa väčšie plány. Značka Šariš je podľa neho spätá hlavne s východným Slovenskom. No z Topvaru chce za pár rokov spraviť celonárodnú značku. Zatiaľ jedinú národnú značku s menom známym i v zahraničí a silnejším celoslovenským predajom má Heineken. Pivo Zlatý Bažant.

Výhľad Na milión

Do Topvaru tečie viac peňazí na marketing. Ako hovorí šéf firmy, po prvýkrát mal slušný počet reklám v televíziách. Koncern preň kúpil aj marketingovo lukratívnu pozíciu generálneho sponzora slovenského hokeja. V boji o tento post cenovo prebil dovtedajšieho sponzora – značku Corgoň zo skupiny Heineken.

SABMiller zmenil fľaše a etikety Topvaru, zracionalizoval portfólio. Dakedy vyrábali viac 8- až 14-stupňových pív tejto značky. SABMiller pokračuje už len s desiatkou, jedenástkou a dvanástkou. Vynechal aj nealkoholické pivo. Vraj sa neoplatí, tak vozia z Česka Radegast.

Konečný výsledok posilňovania pivovaru Topvar má byť podľa I. Havriša rozšírenie jeho výrobných kapacít z terajších 650-tisíc hektolitrov na jeden milión. Je to výhľadový plán. „Zatiaľ takúto kapacitu na Slovensku nepotrebujeme,“ dodáva I. Havriš.

Budú ju potrebovať, ak Slováci fakt zasa začnú piť viac piva. Alebo dokážu na trhu ukrojiť z pozícii Heinekenu či dovozu iných českých výrobcov. Lebo tí sú podľa I. Havriša tretí rozhodujúci hráč slovenského trhu s pivom. Menšie slovenské pivovary predávajú čoraz menej.

Hlavný súper Pivovarov Topvar je stále slovenská dcéra Heinekenu. Tá v posledných rokoch poriadne pridala v marketingu. I. Havriš si je vedomý, že tento konkurent prišiel s mnohými novinkami pre tuzemských pivárov ako prvý.

Považuje za pochopiteľné, že nové veci skúša líder a ostatní ho nasledujú. Nové sklenené fľaše SABMilleru prišli na slovenský trh až po tých z Heinekenu. Holanďania ako jediní predávajú na Slovensku pivo v plastových fľašiach. A boli to Holanďania, kto začal ako prvý na Slovensku viac šíriť a inzerovať aj svoju globálnu značku Heineken. SABMiller nič podobné zatiaľ nechystá.

Zdroj: O peniazoch.sk

Ešte do roku 1993 mala dnešná svetová dvojka silnejšie pozície len v Južnej Afrike

SABMiller je dvojka na svetovom trhu s pivom, silnejší je len InBev. Ešte do roku 1993 mal tento terajší kolos silnejšie pozície len v Južnej Afrike ako firma South African Breweries.

Prvé skúsenosti s medzinárodným svetom piva firma nadobudla, keď pred štvrťstoročím kúpila od kanadskej firmy Carling O’Keef značku Black Label. Tá sa stala vlajkovou loďou koncernu na juhoafrickom trhu.

Prvé akvizície juhoafrickej firmy sa spájajú s nástupom trhových vzťahov v bývalej komunistickej časti Európy. Prvou zahraničnou akvizíciou koncernu sa stal v roku 1993 maďarský pivovar Dreher.

Poľský Lech prikúpil v roku 1995, rumunský Ursus v roku 1996 a o rok nato prišla prvá slovenská akvizícia – pivovar Šariš. V roku 1998 sa Juhoafričania dostali na veľký ruský trh. Kúpili tam pivovar Kaluga. Ale najdôležitejší úlovok z tohto regiónu prišiel v roku 1999. Plzeňský Prazdroj.

České pivá s ich medzinárodným cvengom mohli Juhoafričania začať vo väčšom vyvážať. Dnes v krajinách strednej a východnej Európy získavajú vyššie trhové podiely aj vďaka českému Kozlu a bohatšie trhy západnej Európy či Severnej Ameriky viac zaujíma drahší Pilsner Urquell.

To bola prvá globálna značka v portfóliu spoločnosti, ďalšie tri získali neskôr. Americký Miller, ktorý sa stal základom aj pre nový názov koncernu, v roku 2002. Taliansku značku Peroni ako prvý úlovok v západnej Európe získali o rok neskôr. A len nedávno pribudol holandský Grolsch.

SABMiller sa nezameriava len na strednú a východnú Európu, kde jeho podiely v jednotlivých štátoch dosahujú zhruba 25 až 50 percent a vo viacerých je číslo jedna. A nesnaží sa robiť zaujímavé akvizície iba v západnej Európe či USA. Koncern sa zameriava aj na nové rozvíjajúce sa trhy.

V Číne kúpil prvé pivovary pred vyše desiatimi rokmi a dnes je tam jednotka. Vyrába aj v Indii a vo Vietname. Silný je tiež v Afrike a Latinskej Amerike, kde vo viacerých krajinách drží dokonca dominantné trhové podiely.

SABMiller rastie hlavne vďaka vyhľadávaniu nových pivárskych teritórií. Netlačí sa za cenu pridrahých akvizícií na silné a dávno obsadené trhy. Napríklad v Nemecku vlastný pivovar nemá a ani neplánuje.

Zdroj: Etrend.sk

Takmer 90 percent Slovákov si na pive najviac pochutí z "krígľa". Šesťdesiatšesť percent z nich uprednostní zručnosť krčmára za výčapom pred fľašou z výrobnej linky.

V tomto ohľade máme konkurentov iba v susednej Českej republike, kde "čapáka" uprednostní 73 percent pivárov. Na opačnej strane sa s trinástimi percentmi ocitli Rumuni, ktorí síce radi pijú z pohára, no viac ako polovica si zlatý mok radšej naleje z fľašky. Táto praktika nie je neznáma ani v našich končinách, kde jej holduje 19 percent obyvateľstva. Zvyšné dve percentá rady pijú z pohára, no pivo doňho najradšej lejú z plechovky.

Viac ako polovica slovenských pivárov (55 percent) pritom obľubuje domáce pivo. Zvyšných dvanásť percent z dovozu a 33 percentám je to jedno. Najväčšími patriotmi v tomto smere sú Česi, z ktorých nedá dopustiť na domáce pivo až 91 percent milovníkov zlatého moku. Za nimi nasledujú Belgičania (81 percent) a Nemci. Domáce pivo najmenej chutí severanom a južanom - 18 percentám Švédov a 19 percentám Talianov.

Výčapom dá prednosť 78 percent Slovákov cez víkend, najčastejšie v sobotu (45 percent), piatok (34 percent) a v nedeľu (31 percent). Medzi pracovnými dňami dominuje s 21 percentami streda, ktorá stojí v kontraste s pondelkom (17 percent). Majstrami v pití cez týždeň sú Španieli, z ktorých 41 percent popíja v pondelok, 47 percent v utorok, 44 percent v stredu a vo štvrtok 30 percent.

Prvé pivo si Slováci zvyknú vychutnať v priemere o 17:20, rovnako ako Dáni. Posledné dopíjame už okolo 20:20, kým Holanďania krátko pred pol jedenástou a Česi tesne po desiatej. Na prieskume o zvyklostiach a obľube konzumácie piva skupiny SABMiller sa zúčastnilo vyše 7,5-tisíca plnoletých respondentov z pätnástich európskych krajín. Slovensko zastupovalo 502 ľudí.

Zdroj: Aktuality.sk

Nezadržitelně se blíží den "D" pro všechny příznivce piv i ostřílené pivní fajnšmekry. V Olomouci na dostihové dráze v Lazcích proběhne již tradiční Olomoucký beerfest, největší přehlídka českých piv. Brány největšího pivního festivalu v ČR se otevřou už ve středu 7. května.

Celá velkolepá akce bude tradičně zahájena slavnostním naražením soudku litovelského klasicky vařeného piva primátorem města Olomouce. "Naražení dřevěného soudku litovelského piva je už neodmyslitelnou tradicí a téměř obřadním rituálem, který každoročně zahajuje největší přehlídku piv v ČR. Jaké jiné pivo by také mělo tento pivní festival zahajovat, než právě místní stále klasicky vařené litovelské pivo? Dělá slávu celému regionu a může být právem označováno za nejlepší české pivo, protože pravidelně vozí jedno ocenění za druhým z nejprestižnějších tuzemských i světových degustačních soutěží?" říká Miroslav Koutek, ředitel litovelského pivovaru.

Během následujících čtyřech dnů nabídnou bezmála tři desítky českých i zahraničních pivovarů všem návštěvníkům to nejlepší ze své produkce. Kromě největších a nejznámějších značek včetně nejoblíbenějších místních moravských piv z pivovarů Zubr, Holba a Litovel nebudou chybět ani malé regionální pivovary z nejrůznějších koutů republiky, jejichž pivo na Moravě vůbec není k dostání. Na své si tak přijdou opravdu i ti největší labužníci. Prvních 1500 návštěvníků navíc obdrží pivo zdarma.

Nejen o pivu je však letošní ročník Olomouckého pivního festivalu. Všem návštěvníkům nabídne opravdu bohatý kulturní program. Letos poprvé na dvou scénách vystoupí špičky české populární hudby. Návštěvníci se tak můžou těšit na skupiny Divokej Bill, Support Lesbiens, Kryštof, Buty, Fleret a řadu dalších. Nebudou chybět ani hosté ze zahraničí - No name, Peha, Los Banditos.

Zdroj: Olomoucko24.cz | Autor: Miroslav Slaný

Čeští fanoušci si mohou dopřát své oblíbené pivo i v Quebec City, místě konání světového šampionátu v hokeji.

Za posledních dvanáct měsíců vzrostly prodeje piva Pilsner Urquell v Kanadě v řádu desítek procent – v provincii Quebec o 28 %, v provincii Ontario dokonce o 39 %. Celkově export dlouhodobě vzrůstá přibližně o 10 % ročně, za uplynulých 12 měsíců se do Kanady vyvezlo 21 000 hl.

V současné chvíli je na většině území Kanady Pilsner Urquell k dostání zejména v maloobchodních prodejnách. Nicméně počet míst, kde si jej lze vychutnat čepované, se bude zvyšovat od 1. července letošního roku, kdy bude ve větším měřítku zahájen export a prodej sudového piva.

„V posledních letech se nám daří zvyšovat prodej piva Pilsner Urquell v Kanadě o desítky procent za rok, i přesto že celkový trh s pivem stagnuje. Je to na zdejším trhu nejprodávanější české pivo. Značka zde má velmi dobrou pozici a získává si stále větší oblibu. Věřím, že zpříjemní pobyt i českým fanouškům, kteří Kanadu navštíví,“ řekl Frederic Aubry manažer odpovědný za prodej PU v Kanadě.

Pivo Pilsner Urquell lze v Quebecu ochutnat například zde:

Pub St-Alexandre – 1087 Rue St Jean, Quebec, QC

Jedna z nejznámějších pivnic s dlouhou tradicí, nachází se ve staré části Quebec City a nabízí široký výběr piv z celého světa.

Další místa:

Bar St-Angèle – 26 Rue Ste Angele, Quebec, QC

Pub Nelligan – 789 Cote Ste-Genevieve, Quebec

Pub de l’Oncle Antoine – 29 Rue St-Pierre, Quebec

Pub Edward – 824 Boul Charest E, Quebec

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Tři legendární hory charakterizují krajinu historického Chodska - Dyleň, Přimda a Čerchov, které jsou součástí pásu pohraničních hor Českého lesa dlouhého asi sto kilometrů. Český les si dodnes uchovává místy i hodně opuštěný a tajemný krajinný ráz. Většina obyvatel českého vnitrozemí vůbec netuší, jaké poklady skrývá bývalý hraniční hvozd, který byl mezi lety 1938 až 1989 turisticky z velké části nepřístupný.

V místech, kde neprostupné lesy protínají staré obchodní cesty, se potkáváme s dávno zapomenutou minulostí a zajímavou původní architekturou.

Kromě zemědělství a zpracování dřeva se v kraji Českého lesa rozvíjela v minulosti těžba a výroba železa, sklářství, papírenská výroba a sirkařství. Typickým řemeslem bylo také pivovarnictví. V Českém lese existovalo 53 pivovarů, z nichž největší množství jich bylo na Tachovsku.

Obliba piva z pivovarů v Českém lese pronikla hluboko do vnitrozemí i do Bavorska. Kvalitu vyráběných piv významně ovlivnilo používání surovin, jejichž složení je spojené s místními klimatickými a geologickými podmínkami. Z masivu Borské žuly, který protíná oblast Českého lesa, vyvěrá mimořádně měkká voda, která je pokladem pro místní pivovarskou výrobu. Další surovinou je ječmen, jehož kvalitu ovlivňuje nadmořská výška a dostatečný přísun srážek zadržených hradbou hraničních hor. Převažující západní proudění přináší do oblasti častý přechod frontálních poruch, bouří, dešťů i sněhových mraků. Český les je drsný, ale kouzelný kraj, s lidmi hrdými na svou bohatou minulost a řemeslné umění předků.

Tradice pivovarnictví zde pokračuje dodnes. V rodinném pivovaru v Chodové Plané stále při výrobě piva přísně dodržují klasické výrobní postupy a pivo zde dozrává v sudech unikátního labyrintu osm set let starého skalního sklepa. Tyto skutečnosti vedly Evropskou unii k ochraně piva z Českého lesa udělením značky chráněného zeměpisného označení Chodské pivo(r).

Zdroj: iHNed.cz

Výroba sladu je přírodní proces. Základní surovinou je ječmen a k výrobě je kromě technologického zařízení nutná voda, vzduch a energie.

Slad je jednou z klíčových a nezbytných surovin na výrobu piva. Cílem sladování je přeměnit ječmen na slad bohatý na enzymy a extrakt, a to za minimálních nákladů a ztrát. Proces výroby sladu lze z hlediska jednotlivých výrobních fází rozdělit na tři úseky - máčení, klíčení a hvozdění. Sladovnický ječmen je máčen ve vodě po dobu jednoho až dvou dní, čímž se zvýší obsah vody v zrnu z 12-14 % na 42-44 %. Dalším krokem je klíčení, které trvá průměrně pět dnů. Během klíčení dochází k tvorbě a aktivaci enzymů a uvolnění škrobových zrn. Závěrečnou fází je řízené snížení vláhy zvané hvozdění, které probíhá jeden až dva dny a sníží vláhu na 4-5 %, čímž je zajištěna dlouhodobá stabilita a skladovatelnost hotového sladu. Teplo zastaví klíčení, vytváří barvu, chuť a aroma sladu. Na výrobu jedné tuny sladu je potřeba v průměru 1,27 tuny ječmene, 5-7 m3 vody a 1,18 MWh energie.

Sladařský průmysl prošel v minulých letech velmi obtížným obdobím. Proč? Důvodem byla celosvětová nerovnováha v nabídce a poptávce po sladu, kdy nejprve nabídka výrazně převýšila poptávku. Došlo k výraznému snížení cen sladu, sladařské marže poklesly pod úroveň nákladů a rovněž ceny sladovnického ječmene byly pod velkým tlakem. Reakce průmyslu byla velmi rychlá a razantní. Byly uzavřeny méně efektivní sladovny a došlo k bankrotu několika sladařských společností, z nichž nejznámější byla německá firma Weissheimer se sladovnami v Německu, Polsku a Maďarsku. V letech 2004-2006 došlo k poklesu výroby sladu v EU o 500 tis. tun. V roce 2006 se situace otočila a nabídka sladu byla a stále je nižší než poptávka. Všechny sladařské firmy jsou v současné době vyprodané a celosvětově je krátkodobý nedostatek výrobních kapacit. Vzniklá mezera bude zaplněna nejpozději v roce 2009, kdy budou do provozu uvedeny rozestavěné či plánované projekty. Trh se sladem a jeho ceny rovněž výrazně ovlivnily problematické sklizně ječmene v Evropě v letech 2006 a 2007. Bezprecedentní růst cen sladovnického ječmene po sklizni 2007 byl s jistým odstupem následován i odpovídající korekcí cen sladu. Faktem ovšem je, že sladařské firmy upravovaly ceny sladu se zpožděním a utrpěly významné finanční ztráty.

Důsledkem výše zmíněných turbulencí je zásadní změna ve způsobu prodeje sladu. Nepřiměřené riziko finančních ztrát pro sladaře a reálná hrozba nedostatku základní suroviny pro pivovary vedly k uzavírání dlouhodobých smluv, které eliminují riziko pro obě strany. V těchto kontraktech je pevně sjednáno množství sladu, sladařská marže a způsob stanovení ceny ječmene po sklizni. Smlouvy jsou uzavírány na 3-5 let. Globální pivovarské a sladařské společnosti tímto způsobem zajistily většinu obchodu se sladem. Jednoznačnou výhodou těchto smluv je, že zajistí financování nových projektů.

Vlastníky sladařských společností v EU jsou především rodinné firmy nebo farmářská družstva. Kromě velkých nadnárodních společností s výrobní kapacitou přes nebo okolo 1 mil. tun je zde i řada malých rodinných sladoven, především v Německu a částečně i v České republice, kde je řada sladoven s kapacitou 1000 až 50 000 tun. Z důvodu roztříštěného vlastnictví dochází k velmi pomalé konsolidaci.

Evropa a svět

Na světovém trhu se sladem se ročně zobchoduje 4,5 mil. tun, přičemž podíl EU činí 2,5 mil. tun, tj. více než 55 %. Na vnitřním trhu EU se prodá ročně 5,9 mil. tun. Proč má evropský slad dominantní postavení? Hlavní důvody jsou dva:

- evropské klima, které je ideální pro pěstování sladovnického ječmene a výrobu sladu;

- logistika.

Evropa je největším světovým producentem ječmene. Pokud dochází ke kvalitativním výpadkům sklizně, tak jsou to lokální problémy, které jsou kompenzovány dodávkami z jiných regionů Evropy. V minulosti se nikdy nestalo, že by byl postižen celý kontinent. Rovněž je malé riziko, že by byl vývoz sladu nahrazen výrobou sladu v některé z importních zemí v tropech. Evropské moderní sladovny jsou velmi efektivní ve spotřebě energie a pokus o výrobu sladu v tropech by byl ekonomickým nesmyslem.

Logistika je vždy konkurenceschopná, pokud existuje tok zboží oběma směry. Evropa je v současné době obrovský trh s 456 miliony spotřebiteli s relativně vysokou kupní silou a životní úrovní. Je to významný obchodní partner pro všechny státy, které importují slad.

Pokud vezmeme v úvahu následující čísla, tak mluví sama za sebe:

V Kanadě žije 32,5 mil. a v Austrálii 20 mil. obyvatel. Náklady na dopravu kontejnerů z klíčových přístavů v Evropě do Asie jsou nižší než z Kanady a dokonce i Austrálie. Vzdálenost přitom nehraje rozhodující roli.

Zásadní dopad na sladařský průmysl v EU měla výstavba nových sladařských kapacit v Rusku a na Ukrajině. Rychlý rozvoj pivovarského průmyslu v Rusku si z počátku vyžádal import kvalitního sladu především z EU. Ten v letech 2002-2004 činil 500-550 000 tun. Poté prudce klesl na 140-150 000 tun v letech 2006 a 2007, jako důsledek nárůstu tamní výroby sladu. Od roku 2003 do roku 2008 bylo vybudováno 1 285 000 tun nových sladařských kapacit. Rusko se stalo od roku 2006 dokonce exportérem sladu. Od roku 2007 disponuje přebytky kapacit v objemu 150-170 tisíc tun.

Velký vliv na potřebu sladu má pokles spotřeby sladu při výrobě piva. V nových pivovarských zemích je sypání na 1 hl výrazně nižší než v tradičních pivovarských regionech. Výsledkem je výrazný pokles spotřeby z tradičních 16-18 kg/hl na 12-13 kg/hl, což je celých 30 %. Rovněž v západní a střední Evropě se v posledních 10 letech snížila spotřeba sladu v důsledku vyššího extraktu sladu, vyšší efektivnosti pivovarů a trendu výroby méně stupňových piv.

Významný vliv na budoucnost sladařství v EU budou mít ceny sladovnického ječmene. Jejich výše musí být taková, aby zajistila farmářům atraktivní příjem na hektar plochy. Protože farmář je jediným článkem v řetězu mezi ječmenem, sladem a pivem, který má možnost volby. Farmář může nahradit ječmen jakoukoliv jinou plodinou, která mu zajistí větší návratnost vložených prostředků a často s menším rizikem. Sladař a pivovarník tuto možnost volby nemají, potřebují ječmen a slad. V souvislosti s předpokládanými změnami klimatu začne narůstat využívání ozimých odrůd ječmene. Rovněž pěstování ječmene a výroba sladu bude vystavena většímu riziku, zvláště ve Středomoří a na Balkáně. Zdá se, že velké ohrožení pěstování ječmene ze strany surovin na výrobu biopaliv se snížilo, v souvislosti s předpokládanou revizí dotační podpory zavádění biopaliv.

Česká republika

Český sladařský průmysl již prošel částečnou restrukturalizací, ale stále patří společně s německým k nejméně efektivním v Evropské unii. Průměrná výrobní kapacita přibližně 14,6 tis. tun na jednu sladovnu je příliš nízká a dlouhodobě neudržitelná. Je sice pravda, že tato struktura, stejně jako v Německu, do jisté míry odráží strukturu pivovarského průmyslu, ale sladovna je výrobcem suroviny a nikoliv konečného výrobku, a tudíž nikdy nebude moci kalkulovat s výraznou prémií za vyšší nákladovost v menším provozu, respektive za vyšší podíl lidské práce při výrobě humnových sladů. Na zvýšení produktivity bude neúprosně tlačit růst mzdových nákladů a rovněž snížená ochota sladovníků k namáhavé manuální práci.

Stále roste podíl nákladů na energie na celkových nákladech na výrobu sladu (bez nákladů na ječmen). V moderních sladovnách činí přibližně 35 % a na výrobních nákladech bez odpisů je to dokonce více než 55 %. Je to jednoznačně největší nákladová položka a pouze sladovny využívající energii efektivně budou schopny v budoucnu obstát.

Výrazný růst prodeje sladu mimo EU není reálný. Tlak z okolních zemí EU působí i na trh v ČR. Po vstupu ČR do EU byly okamžitě zrušeny veškeré celní a dotační bariéry omezující či bránící volnému pohybu sladu na vnitřním trhu EU. Čeští sladaři mají na jedné straně volný přístup na obrovský trh, ale na druhé straně musí čelit výrazně větším konkurenčním tlakům. Zhruba polovina sladu vyrobeného v ČR je využita českými pivovary, druhá polovina je exportována především do okolních států, zejména Polska, kam směřuje téměř polovina českého vývozu sladu. Růst tuzemské spotřeby piva není reálný, a tedy jakýkoliv nárůst výroby sladu musí být určen pro export, a to ve formě piva nebo sladu. Zatím se dařilo zvyšovat vývoz sladu i piva. Pro sladaře je výzvou podpora úsilí pivovarů při prosazování českého typu piva na světových trzích.

Vliv vývoje v pivovarství

Rychlá celosvětová koncentrace pivovarského průmyslu působí zpětně i na klíčové dodavatele. Zavádění kvalitativních standardů, sjednocená nákupní politika, využívání globálních znalostí trhu a požadavek na maximální transparentnost cenových kalkulací vytváří na menší nezávislé dodavatele tlak, kterému nejsou schopni čelit. Logickým důsledkem tedy je, že partnerem těchto globálních pivovarských skupin se stává pouze dodavatel, který je schopen se rozvíjet stejně dynamicky a zajistit požadovanou kvalitu, konkurenceschopnou cenu a bezpečnost dodávek v plném smyslu tohoto slova.

V současné době probíhá koncentrace v pivovarském průmyslu rychleji než ve sladařském. Podíl největších světových pivovarských skupin na trhu je vyšší než podíl největších sladařských firem. Je velmi pravděpodobné, že současné cenové turbulence urychlí restrukturalizaci sladařského průmyslu a že zanikne celá řada sladoven i celých společností. Otázkou pouze je, jak dlouho tento proces bude trvat.

Sladařský průmysl v EU

Zpracuje 11 milionů tun sladovnického ječmene pěstovaného téměř výhradně v EU.

Umožňuje efektivní využití 3,3 milionu hektarů půdy na pěstování ječmene.

Roční výroba dosahuje 8,8 mil. tun sladu, což je 42 % světové výroby.

Celosvětová spotřeba je 22 milionů tun sladu, z čehož 94 % je využito na výrobu piva, 4 % k výrobě destilátů (především whisky) a 2 % pro ostatní odvětví potravinářského průmyslu.

EU představuje více než 55 % rostoucího světového obchodu se sladem, v roce 2006 činil vývoz 2,5 milionu tun.

Je zde 147 výrobců sladu (2006).

Zdroj: iHNed.cz | Autor: Richard Paulů - generální ředitel Sladoven Soufflet ČR

Pěnivý mok dorazil na rozcestí, kudy již před časem prošla gastronomie a víno

Kdo alespoň občas cestuje po Česku, nemůže si toho nevšimnout. Jedete dejme tomu z Prahy zalyžovat si někde v Jizerských horách nebo v Krkonoších. Cestou míjíte - někdy těsně, jindy větším obloučkem - celou řadu pivovarů, např. v Nymburce, Nové Pace, Klášteře, Svijanech, Vratislavicích, Malém Rohozci, Vrchlabí, daleko to není ani do Broumova, Pardubic či Náchoda. Zaparkujete, nasadíte běžky a vyrazíte na túru. Chcete-li se ale cestou osvěžit pivem, jste nuceni se občerstvit většinou jedinou značkou piva.

A nebo jiný příklad. Nikdo nepochybuje o tom, že nejkvalitnější a nejluxusnější hotely jsou důležitými vstupními branami do naší země, které rozhodují o tom, zda k nám bude nebo nebude jezdit nejbohatší světová klientela. Na nápojovém lístku těchto hotelů proto můžete najít někdy až stovky vybraných nejkvalitnějších vín a desítky nejušlechtilejších destilátů z celého světa. Poptá-li se ale hotelový host v "zemi piva" po pěnivém moku, zpravidla mu nabídnou zase jen jeden jediný.

Tekutý chléb?

Zásluhou rekordní spotřeby piva na osobu, obecné popularity tohoto nápoje mezi obyvatelstvem a faktu, že české pivo patřilo mezi těch několik málo komodit, za něž jsme se nemuseli stydět ani za komunismu, je pivo v našich myslích přiřazeno k "rodinnému stříbru" českého národa. K čemu je však i ten nejcennější rodinný poklad, když se s ním neumíme hrdě pochlubit a necháváme jej uzamčený v temnotě trezoru přežívajících stereotypů a předsudků, nedostatku nápaditosti a odvahy k něčemu novému?

V důsledku souhrnu historických souvislostí a především přičiněním komunistického režimu, který z piva učinil uměle levný roubík do úst národa, jenž - nezvláčněn pivem - by mohl začít reptat, se z piva stal proletářský nápoj a popelka české gastronomie. S pivem si mnoho lidí stále ještě častěji spojuje představu chasníka v montérkách, který cestou ze šichty v zakouřeném hostinci za vzrušené debaty o vývoji fotbalové ligy udělá svých deset kousků, než představu mondénní dámy, jež v elegantní restauraci ze vkusné sklenice vychutnává některý mistrovský produkt z bohaté nabídky piv na nápojovém lístku. Jestli se vám tato představa jeví jako za vlasy přitažená, pak vězte, že je nejvyšší čas se probudit. Právě teď totiž prožíváme čas dramatických proměn na jevišti české pivní kultury.

Osudová bifurkace

Pivo dorazilo na rozcestí, kudy již před časem prošla gastronomie a víno. Střední proud zglajchšaltovaného pohostinství se rozdvojil. Jedno rameno teče navigací potřeb moderního životního stylu, což znamená rychlé občerstvení, jídlo "s sebou", účelnost, rychlost, jednoduchost. Druhý proud meandruje nivami, kde kvete pestrá flóra tužeb po neobyčejnosti, nadstandardnosti. Cílem je tu zážitková gastronomie, etnické kuchyně z celého světa, unikátní prostředí, luxusní nabídka jídel a nápojů, nejrůznější doplňkové programy.

Víno je i nadále k dostání "za babku" v krabicovém balení řetězcových supermarketů, ale drtivou většinu garážových domácích prodejů sudových moravských vín (pro Pražáky) už nahradily příjemné a elegantní vinotéky s výběrem kvalitních vín z domova i celého světa. Host neváhá za láhev dobrého vína v restauraci či vinárně zaplatit částku ještě nedávno nepředstavitelnou. Na tomtéž rozcestí tedy nyní stanulo i pivo. Jaký další vývoj můžeme očekávat?

V supermarketech budou i nadále k vidění štosy přepravek s konzumními druhy piv pro běžnou spotřebu v domácnostech, výčepy v českých hospodách i nadále denně protečou tisíce hektolitrů marketingově nejúspěšnějších výčepních piv z masové produkce našich největších pivovarů. Je to tak v pořádku. Ale je nejvyšší čas umět se postarat o rychle rostoucí skupinu hostů, kteří hledají větší výběr, vyšší kvalitu, něco mimořádného a neobvyklého, něco dosud nepoznaného.

Vyprávějte, pivníku!

Pivo má možnost vstoupit do gastronomie dvojími dveřmi. Především přichází pivo na stůl jako ušlechtilý nápoj, který si zaslouží vysokou kulturu servisu. Ten se vyznačuje podobnými pravidly jako podávání vína. Ve hře je výběr a doporučení správného typu nebo dokonce konkrétní značky k vybranému pokrmu, volba vhodného typu skla, podání vhodným způsobem odpovídajícím danému typu piva včetně správné teploty. Zdá se vám to přehnané? Považujete-li za samozřejmé, že brandy se nalévá do sklenice jiného tvaru než whisky a že je rozdíl mezi sklenicemi na bílé a červené víno, nemělo by vás zarazit, že svrchně kvašená piva vyžadují zcela jiný tvar sklenice než ležáky plzeňského typu. Pestrost tvarů sklenic užívaných pro různá piva například v zemi s tradičně vysokou pivní kulturou, tedy v Belgii, mnohonásobně převyšuje sortiment stolního skla, s jakým se zatím můžeme setkat v nabídce dodavatelů na českém trhu.

Asi hned nepůjde o to, jestli hostu doporučit světlý ležák z toho či onoho pivovaru, ale i naprostý laik asi uzná, že bude nějaký rozdíl v tom, jestli nějaký pokrm zapijeme půllitrem světlého výčepního piva, pšeničným svrchně kvašeným pivem nebo pohárem tmavého šestnáctistupňového speciálu. V oboru pohostinství je zaděláno na zrod nové specializace. K číšníkům, výčepním, sommeliérům, barmanům a baristům se připojuje pivník (složenina ze slov pivo a číšník), tedy jakýsi pivní sommeliér. Od něj se očekává, že s hostem bude schopen o pivu pohovořit stejně zasvěceně jako sommeliér o vínu, že bude znát základní postupy při výrobě piva a rozdíly mezi hlavními typy piv, že bude mít přehled o nabídce na domácím trhu i o situaci na pivní scéně v jiných zemích, že bude umět popsat základní charakterové vlastnosti piv typických pro různé země a kultury a mnoho dalších věcí.

Odpusťte, Magdaleno Dobromilo...

A jsou tady ještě ony druhé zmíněné dveře, kterými pivo vstupuje do vysoké gastronomie. Tyto dveře vedou do kuchyně. Pivo je totiž nedocenitelnou a zatím stále ještě hodně opomíjenou surovinou pro přípravu pokrmů. I zde však platí, že není pivo jako pivo. S běžným výčepním desetistupňovým pivem v kuchyni díru do světa neuděláte. Zkuste ale oprášit některé staré české recepty Rettigové a jiných tradičních českých kuchařek. Že už jste zkoušeli podle Magdaleny Dobromily připravit pivní polévku a nebyla k jídlu? Samozřejmě, jinak to nemohlo dopadnout. V době života naší obrozenecké královny kuchařek bylo běžným českým pivem svrchně kvašené bílé, povětšinou pšeničné pivo, které bylo na konci devatenáctého století nástupem spodně kvašeného plzeňského piva doslova smeteno z trhu a vyřazeno z výrobního programu prakticky všech českých pivovarů, kterých v té době bylo ještě několik set. Pivní polévka připravená z piva plzeňského typu opravdu dobrá není, ale teď, kdy se pšeničné pivo vrací na český trh a do portfolia českých pivovarů, lze různé staré receptury s úspěchem vrátit do našich kuchyní.

Díky stále ještě patrnému vlivu slavné francouzské kuchyně není ani u nás použití vína při přípravě pokrmů ničím mimořádným. Víno ale lze s úspěchem nahradit vhodně vybraným pivem. Nejlépe je sáhnout pro mimořádně silná, "hustá" piva, u nichž zpravidla i obsah alkoholu dosahuje úrovně srovnatelné s vínem. Takové pivo je všestranně použitelné, od prostého podlévání masa při pečení po použití v různých marinádách pro nakládaní masa, ryb a drůbeže, nebo dokonce jako přísada při přípravě dezertů. Fantazii našich tradičně nápaditých kuchařů se meze nekladou.

Nechte maličkých přijíti ke mně!

Dostane-li se tedy nějaké speciální pivo do hotelu či restaurace na základě požadavku šéfkuchaře jako surovina do kuchyně, jenom zcela neschopného F&B manažera, jenž si nezaslouží mzdu svoji vezdejší, nenapadne, že může přiobjednat nějakou tu bedničku navíc a rozšířit nabídku nápojů v baru o něco nového a unikátního. Tudy vede cesta k tomu, aby se naše rodinné stříbro zaskvělo v plné kráse na prostřené tabuli. Nejpestřejší nabídka různých speciálních piv, která se mohou stát perlami našich nápojových lístků a nedocenitelným kořením v našich kuchyních, pochází totiž především z produkce českých středních a malých pivovarů, jež se tímto způsobem snaží čelit ostré konkurenci velkých pivovarů, řízených většinou kapitálově silnými nadnárodními skupinami.

Dveře do nejvyšších pater české gastronomie jsou pro pivo pootevřeny a je v našem nejvlastnějším zájmu je těmito dveřmi vpustit. Pokud tak včas neučiníme, můžeme jednoho dne zjistit, že nejenom naše rodinné stříbro se kamsi podělo, ale že už jsme navždy odsouzeni k používání importovaných plastikových příborů na jedno použití.

Zdroj: iHNed.cz

Historie domu "U Medvídků" se datuje od počátku 15. století. Dům je pojmenován po jednom z prvních majitelů, Janovi Nedvídkovi, který roku 1466 založil pivovar nepřetržitě vyrábějící až do roku 1898. Poté již nemohli majitelé právovárečných domů na Starém Městě pražském konkurovat nově vznikajícím průmyslovým pivovarům, a proto své malé pivovary uzavřeli a založili Měšťanský pivovar v Holešovicích. Jeho prvním ředitelem se stal poslední medvídkovský sládek Karel Vendulák. Pivovar byl přestavěn na jednu z největších pražských pivnic, ve které byl na počátku 20. století provozován 1. pražský tingl-tangl (kabaret). V padesátých letech byl majitelům objekt odejmut bez náhrady ve prospěch socialistického státu. Do roku 1989 dům chátral a teprve po jeho navrácení dědicům původních vlastníků začala oprava objektu, při které byla rozšířena pivnice a vybudován stylový penzion. Poslední etapa rekonstrukce byla dokončena v roce 2005, kdy byla dokončena přestavba původní sladovny na "Dům piva" zahrnující pivovarský obchod, kabaretní sál a minipivovar. První várka byla symbolicky uvařena 17. listopadu 2004, což je přesně 15 let po sametové revoluci.

"Naším cílem nebylo vyrobit co nejvíce piva, ale co nejlépe ukázat proces výroby včetně již dnes nepoužívaných postupů, jako je štokové chlazení, otevřené kvasné kádě, dřevěné ležácké sudy a ruční stáčení do lahví s patentním uzávěrem," říká ing. Jan Göttel, jednatel společnosti O.G. "Proto vznikl nejmenší restaurační pivovar v České republice s maximálním ročním výstavem 250 hl polotmavého 13stupňového ležáku OLDGOTT. Pro zajímavost - roční výstav v roce 1888 byl 4320 hl nahořklého žaludečního piva ročně."

"Protože máme rádi výzvy, napadlo nás pokusit se uvařit naopak nejsilnější pivo nejen v České republice, ale i v celé Evropě. Zatím neznáme ani žádné silnější pivo na světě podle výše stupňovitosti - extraktu původní mladiny. Všechna známá silná piva mají pouze vyšší obsah alkoholu. Polotmavý speciál X-BEER 33 je držitelem certifikátu nejsilnější pivo v ČR podle extraktu původní mladiny 33,48 % hm."

Autoři piva X-BEER

Minipivovar "U Medvídků" provozuje O.G. spol. s r. o. X-BEER stvořil Ladislav Veselý, sládek s bohatými zkušenostmi z Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského, který vařil pivo nejen v českých pivovarech, ale i v Japonsku a Slovinsku. Dodavatelem technologie je společnost Pivo Praha, hlavním technologem pak její jednatel ing. Jan Šuráň. X-BEER se vyrábí tradiční technologií s použitím speciálních postupů v různých stadiích výroby piva.

Pivo je unikátním zdrojem všech vitaminů skupiny B, stopových prvků a minerálů.

Ty výrazně napomáhají regeneraci pokožky a zvyšují její odolnost proti nepříznivým vlivům vnějšího prostředí. Chmel ji čistí, zklidňuje a zvláčňuje. Tyto prokázané blahodárné účinky inspirovaly Manufakturu k vytvoření originální pivní kosmetické řady, skládající se z regeneračního vlasového šamponu a balzámu, relaxační lázně, osvěžujícího sprchového gelu, zvláčňujícího mýdla a výživné pleťové masky. Vše obsahuje pravé české pivo či pivovarské kvasnice a je doprovázeno delikátní hořko-sladkou vůní. Pivní kosmetika Beer Tradition Manufaktura je založena na staleté tradici českého piva, které je díky své výjimečné kvalitě všeobecně uznáváno jako nejlepší na světě. Cení se jeho jedinečná plná chuť, příjemná chmelová hořkost, výrazný říz, vysoká průzračnost i nádherná zlatavá barva. Tento lahodný mok se v Čechách vaří odnepaměti - první písemné zmínky pocházejí již z desátého století. Na neopakovatelné kvalitě a chuti českého piva se velmi výrazně podílejí unikátní klimatické podmínky pro pěstování chmele, staleté zkušenosti našich sládků a tradiční výrobní postupy. To všechno je skryto i v pivní kosmetice.

Pivní kosmetické výrobky

Regenerační pivní vlasový šampon, Pivní vlasový balzám, Relaxační pivní lázeň, Osvěžující pivní sprchový gel, Zvláčňující pivní mýdlo, Výživná pleťová maska.

Zdroj: iHNed.cz

Světe, div se, malé množství piva zabraňuje ukládání tuků v těle.

Je zajímavé, že některé dívky a ženy skutečně nemají rády pivo. A na druhé straně jsou ty, které pivo umí náležitě ocenit. Musím říci, že jsem měl na vysoké škole i kolegyni, která byla naprosto schopna konkurovat nám klukům a mnohdy nás i "zahanbit". Deset desítek v jejím podání nebylo žádnou výjimkou. Ale ona byla skutečný unikát, který se hned tak nevidí, a to nejen v pití piva. Kdo chce vidět vrchol erotického zážitku pití piva v podání ženy, tak ať si okamžitě pustí mistrovský Menzelův film Postřižiny a kochá se pohledem na mladou a krásnou Magdu Vášáryovou, s jakým gustem pije to dobře vychlazené postřižinské pivo. Jestli vás toto nevzruší, tak již skutečně nevím, co by mohlo...

Madonno, jdeme na jedno!

Protože jsem měl možnost pracovně procestovat spoustu zemí světa, hlavně tedy těch vyspělých (míním Velkou Británii, USA, Německo, Nizozemsko, Švýcarsko atd.), mohl jsem se zájmem pozorovat dívky i ženy v různých podnicích, ať již vyšší či nižší třídy, jestli si pivo objednají či nikoli, a také kolik jej vypijí. Nejvíce se této radosti oddávají právě ve Velké Británii. Proto mě ani nepřekvapilo, že britští sládkové dostali takovýto zajímavý úkol. Mají uvařit pivo určené speciálně pro ženy. Vyzvala je k tomu historicky první předsedkyně britské organizace, která vznikla za účelem propagace lahodného chmelového moku.

"Mýtus, že je pivo výhradně mužskou záležitostí, vládne mezi lidmi až příliš dlouho. Je potřeba s tím něco udělat," míní čtyřiačtyřicetiletá učitelka Paula Watersová. "Požádali jsme o spolupráci několik pivovarů a nyní čekáme, který si nenechá ujít šanci na úspěch a výrobu nového piva pro ženy zahájí. Půjde tak o vůbec první fem-ale (female = ženský, ale = pivo) na světě," prozradila paní Watersová. Členové skupiny, která kampaň organizuje, doufají, že se jim podaří zatraktivnit mezi lidmi především skutečně dobrá piva, která se za pojmenování pivo nemusejí stydět. "Chytili jsme se výroku zpěvačky Madonny, která prozradila, že nedá dopustit na klasické britské hořké pivo, na takzvaný bitter," uvedla Watersová, která v rámci kampaně požádala zpěvačku o spolupráci. Zatím neúspěšně.

"Nabídli jsme Madonně čestné místo v porotě v rámci Britského pivního šampionátu, ovšem bez jakéhokoliv úspěchu či odpovědi. Přitom jde o největší pivní festival na světě, na němž se objevuje více než sedm set značek piv a jablečných moštů od výrobců z celého světa," říká odbornice na pivo. Watersová také věří, že o úspěchu ženského piva na trhu rozhodne jen férová konkurence s ostatními značkami piv.

Není nutné zdůrazňovat, že pivo má blahodárné účinky na lidské zdraví. Samozřejmě, pokud je konzumováno v rozumné míře. Vědci z Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze nyní zjistili, že pití piva může mít pozitivní vliv na ženský organismus v klimakteriu. Pivo totiž obsahuje fytoestrogeny, tedy látky podobné ženskému hormonu estrogenu, jehož produkce během klimakteria klesá a řada žen musí pro zmírnění postmenopauzálních symptomů doplňovat hormony formou chemických produktů. Potřebné estrogeny by však mohly ženy získávat pitím speciálního piva, na jehož výrobě nyní vědci pracují. Více k tomu říká Karel Kosař, ředitel Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze: "Fytoestrogen, který se nalézá v pivu, má identické složení jako ženský estrogen. Naším úkolem je vyrobit nízkoalkoholické pivo s vyšším obsahem fytoestrogenů. Jejich vyšší obsah povede ke zlepšení zdraví žen v období menopauzy. Očekáváme, že to povede i ke zpomalení řídnutí kostí, což je negativní fenomén menopauzy."

Vy jste ale hustá

Přestože patnáct procent žen podle průzkumu agentury Stem/Mark pravidelně pije lahvové 10° pivo (točené jen 5 % žen), mnohé z nich si neuvědomují významný zdravotní rozdíl mezi nadměrnou a mírnou spotřebou piva. Pochopení zdravotních předností tradičního českého nápoje by mělo vést na jedné straně k omezení konzumace tam, kde má nadměrné pití piva blízko k alkoholismu, na druhé straně k definitivnímu zařazení mírné spotřeby tohoto nápoje do pitného režimu žen v zájmu jejich zdraví.

Tak jako je spotřeba piva nevyvážená, tak je nevyvážený i celý pitný režim. Pijeme málo a v nevhodné skladbě. Jen málokterá žena vypije denně 2 až 2,5 litru vody ve vhodných nápojích (pozor - pivo obsahuje 92 % vody), zato hodně vypijí silně močopudných nápojů s kofeinem, které je vlastně odvodňují, tedy vysušují (káva, skupina colových nápojů), a vysokoenergetických limonád slazených cukrem. Pivo není zdaleka tak energetické, jak se ženy domnívají. V půllitru desítky je v průměru okolo 200 kcal energie, zatímco v půllitru ovocné šťávy nebo mléka okolo 250 kcal a v půllitru vína dokonce 300 kcal energie. Podíl energie z cukrů na celkovém obsahu energie v pivu je 60 %. Pivo přitom obsahuje jak cukry jednoduché, které se spalují rychle, tak "pomalé" cukry, tzv. dextriny, z nichž se uvolňuje energie ještě dlouho po požití. Tím zajišťuje dodávku energie do těla nejen těsně po napití, ale i později. Cukry se v těle nehromadí, rovnoměrně se spalují a nepřeměňují se v obávaný tuk.

Malé množství alkoholu v pivu není z energetického hlediska vůbec na závadu. Právě naopak! Při odbourávání alkoholu účinkem enzymu dehydrogenázy vznikají volné radikály, které vstupují do rozkladných procesů tuků, a tím urychlují jejich energetické využití, namísto aby se tuky ukládaly. Proto začínají dietologové doporučovat fyzicky aktivním ženám třetinku piva jako vhodný iontový nápoj, který prodlužuje periodu spalování tuků nastartovanou kondičním cvičením.

Co už vás přesvědčí?

Jak alkohol, tak látky z chmelového extraktu zpomalují uvolňování vápníku z kostí, které je typické zejména pro starší ženy po menopauze a může být příčinou obávané osteoporózy. Tou trpí podle posledních údajů v ČR okolo jednoho milionu osob, převážně žen. Podle prognózy tohoto onemocnění jí bude do roku 2020 trpět dokonce 1,6 milionu žen! Správný pitný režim, obohacený v rozumné míře i pivem, znamená také dostatečné zavodnění ledvin, v nichž se tak usazuje méně vápenatých solí, které jsou příčinou tvorby kamenů.

U žen, jejichž organismus odbourává alkohol pomaleji než u mužů (mají méně enzymu dehydrogenázy), se považuje za rozumnou míru spotřeby 10 až 20 gramů alkoholu denně, což je přibližně obsah alkoholu v 0,3 až 0,5 litru desetistupňového piva. To je i množství významně snižující riziko srdečně-cévních onemocnění, která se dnes nevyhýbají ani ženám.

Pro ženy obzvláště vítaný je obsah kyseliny listové - vitaminu ze skupiny B - v pivu. Ta je nesmírně důležitá zejména pro ženy v reprodukčním věku, které mohou otěhotnět. Nedostatek této kyseliny totiž prokazatelně způsobuje vyšší riziko (až o 50 %!) takových vývojových poruch u novorozenců, jako jsou rozštěpy páteře a patra. Proto těmto ženám doporučovali gynekologové přijímat listovou kyselinu v doplňcích výživy. K nim nyní přibylo pivo jako zcela přírodní alternativní zdroj s překvapivě vysokým obsahem kyseliny listové.

Z pivovarských kvasnic přechází do piva také vzácný chrom, kterého je v běžné stravě stále větší nedostatek, i když jeho denní potřeba nepřevyšuje desítky mikrogramů (miliontin gramu). Tento stopový prvek podporuje aktivitu hormonu inzulinu, regulujícího hladinu cukru v krvi. Je-li chromu nedostatek, hladina cukru může být rozkolísaná, což vede k pocitům neodolatelných chutí, zejména na sladké. Důsledkem potom bývá nadváha, s níž nezatočí žádná dieta tak spolehlivě jako obohacování stravy chromem. Proč tedy k populárním chromovým a vlákninovým tabletám tedy ještě nepřidat třetinku piva denně?

Nelze vyčerpat všechny zdravotní výhody, které mají původ ve složení piva obsahujícím více než 2000 složek. Díky širokému spektru polyfenolů a dalších rostlinných antioxidantů obsažených v pivu není výzkum tohoto moku ještě zdaleka ukončen. To potvrzuje i poslední objev ze státu Oregon (USA): V pivním moku byl nalezen nový silný antioxidant se složitým názvem xantohumol. Jeho antioxidační "síla" má být jedna z nejvyšších. Pivo je nepochybně zdravé pro ženy, které vědí, kdy s pitím přestat. A pokud to vědí, jsou též náramné společnice.

Zdroj: iHNed.cz | Autor: Jan Vinter

První dochovaná zpráva svědčí o tom, že benediktini v břevnovském klášteře v roce 933 vyráběli pivo. Nejprve byla výroba piva výsadou měšťanů a šlechty, ve 14. století pak byly zakládány cechy pivovarníků a výroba piva se rozšiřovala do té míry, že musely být zakládány průmyslové pivovary.

O světovou pověst českého piva se vedle českých sládků, známých zejména v období první republiky v celém světě, zasloužily především specifické podmínky pro pěstování ječmene a chmele.

Typické české pivo je charakterizováno zlatou barvou střední až vyšší intenzity, je více chmelené a především spodně kvašené s nižší mírou prokvašení. Po načepování či nalití do sklenice vytváří hustou bílou pěnu. Vyznačuje se silným řízem, typickou hořkostí a plností chuti.

K výrobě sladu se používá jarní dvouřadý ječmen, k jehož pěstování jsou zejména na Moravě vynikající podmínky. Pro chmelení je příznačné používání zejména žateckého chmele z oblastí Žatce, Úštěku a Tršic.

České pivo bylo, je a já jsem přesvědčen, že i bude sociálním fenoménem a součástí naší kultury a prostřednictvím dynamického rozvoje cestovního ruchu se stávají návštěvníci České republiky nadšenými propagátory konzumace českého piva po návratu do své vlasti. Průzkumy upozorňují, že vedle historických a kulturních památek je české pivo největším lákadlem k návštěvě České republiky.

Konzumace piva a jeho účinky na lidský organismus jsou předmětem stálých diskusí nejen u nás, ale i v zahraničí. Pivo obsahuje více než 30 minerálních a stopových prvků a vitaminů, které jsou při konzumaci piva přiměřené tělesné konstituci konzumenta prospěšné lidskému zdraví. Na podporu zodpovědné a umírněné konzumaci piva vznikla v roce 2003 společná iniciativa zodpovědných výrobců piva zaměřená především na výchovnou činnost a prevenci proti nadměrné či neodpovědné konzumaci piva. Hlavním cílem této iniciativy je zabránit konzumaci piva nezletilými či řidiči před jízdou.

Čeští pivovarníci přijali rovněž v roce 2006 kodex "Péče o pivo v gastronomii", jehož cílem je uplatnění zásad správného čepování a kultury podávání českého piva.

České pivovarníky reprezentuje nejen doma, ale i v zahraničí Český svaz pivovarů a sladoven, který je kromě působení v řadě mezinárodních organizací také od roku 2006 členem organizace evropských pivovarníků Brewers of Europe, kde výrazným způsobem prosazuje zájmy českých výrobců piva, sladu a navazujících odvětví. Zde bych se rád zmínil o našem usilí o ochranu pojmu české pivo v Bruselu v rámci geografického ohraničení jeho výrobců na základě vymezení analytických a smyslových vlastností českého piva.

České pivovarnictví a sladařství se dostalo v roce 2007 na vrchol z hlediska své produkce. Podílely se na tom jak velké, tak malé pivovary. Máme radost z velmi výrazného zvýšení výroby nealkoholického piva a ze stále širší palety piv speciálních. Z čeho nemáme radost, je výrazný nárůst cen základních surovin, zejména sladu, který přímo souvisí se zvýhodňováním producentů obilovin pro účely biopaliv. Trend zvyšování produkce českého piva souvisí především s proexportní orientací českého pivovarství. Export českého piva i jeho licenční výroba v zahraničí dosáhly v roce 2007 rovněž vrcholu, čímž si Česká republika vytvořila předpoklady pro udržení mezi deseti největšími vývozci piva ve světě.

Naším společným cílem je spokojenost koncového zákazníka s produktem, na jehož technologii, která vychází z tradičních receptur, a kvalitu, která je kontrolována nejmodernějšími metodami z pohledu světového vývoje, můžeme být plným právem hrdi!

Zdroj: iHNed.cz | Autor: František Krakeš - předseda ČSPaS

První sklenici piva vypijí Češi v průměru v 18.12, tu poslední ve 22.38. V drtivé většině konzumují jen mok vyrobený v Česku. Uvedl to včera zveřejněný průzkum Kdy a kde si Evropané užívají piva, v němž našinci dobyli první příčky hned několikrát.

Studii si nechal zpracovat nadnárodní pivovarnický gigant SABMiller. Vychází z odpovědí sedmi a půl tisíce lidí v 15 evropských státech. V každém z nich oslovil 500 osob.

Češi ve srovnání obhájili pozici největších pivních pijanů. Mají-li si v nabídce alkoholu vybrat, dvě třetiny z nich volí právě sklenici zlatavého moku. Slabší, ale stále většinovou pozici, má nápoj ještě v Německu, Polsku a Maďarsku. Propadl naopak ve Francii, kde si ho zvolí jen zhruba jeden z deseti konzumentů.

Čeští patrioti

Průzkum přiřadil Čechům i další první příčku, ve vyhledávání zboží z domácí produkce. Po českém pivu u nás sáhne 91 procent oslovených, což je dvojnásobek evropského průměru. Podobně patriotisticky jako Češi se chovají ještě Belgičané, kde národní produkty volí 81 procent dotázaných, a Němci se 79 procenty. Zcela bez nacionalistické pýchy přistupují k pivu ovšem Švédové, kde přes 80 procent jeho pijanů sáhne po dováženém moku.

Studie zachytila i jiný výjimečný znak české pivní kultury, zálibu vysedávat u orosené sklenice v restauracích ve společnosti několika známých. Stejně se chovají už jen Slováci. Běžný Evropan totiž pivo popíjí mimo hostince a bary, a to doma na soukromých večírcích a při grilování v zahradách. Trend podle pivovarů stále roste, akce často organizují ženy.

Pivo k obědu

Češi jsou na špici také v kategorii sledující, zda si lidé dávají pivo v době od 12 do 13.30. V Evropě tak v průměru činí desetina obědvajících, v ČR a Španělsku 17 procent. První příčka patří Dánům, kde oběd pivem zapije 24 procent z dotázaných.

Z pohledu četnosti si Evropané zlatavý mok většinou vychutnávají dvakrát až třikrát týdně, polovina z nich k tomu volí sobotu. Výjimkou jsou Francouzi, kteří ho vyhledávají ve středu. Vůbec nejméně se v Evropě popíjí v pondělí. Za největší fanoušky nápoje z chmelu průzkum překvapivě označil Španěly, kde si ho přes 30 procent dotázaných nalije denně.

Do evropského průměru se Češi zařadili snad jen při srovnávání denní doby, kdy vypijí první pivo. Je to v 18.12, u průměrného Evropana pak 18.08. Obecně nejdříve ke sklenici usedají Dánové. Nejpozději Nizozemci. Průměrné poslední pivo je pak v Evropě vypito ve 22.10. Rekordmany ve výdrži jsou pak Němci, kteří to odloží až na 22.59.

Zdroj: Novinky.cz | Autor: Lenka Hloušková

Přestože pivovary v Pardubickém kraji nezvýšily výrobu, zatím mají zákazníků dost. Vděčí za to především originální chuti, kterou se jim daří zachovat

Pardubice - Místní pivovary sázejí na originalitu. I když chuť piva od velké části větších a středních pivovarů se podle odborníků stále sbližuje, v Hlinsku, Pardubicích i v Poličce se chtějí uniformitě za každou cenu vyhnout.

„U nás dáváme důraz na zachování tradiční chuti Pernštejna, tedy zachování jemnější hořkosti,“ uvedl například ředitel pardubického pivovaru Karel Spilko.

Pivovary v kraji nemají hypermoderní technologie, z klasické výroby dělají výhodu a pivaři na to slyší. Podle znalců se chuť různých značek vzájemně přibližuje, zvláště těch, které vycházejí z obřích tanků velkých pivovarů. Ty se však brání a poukazují na to, že technologické novinky pomáhají udržet stabilní kvalitu piva. Podle odborníků někdy nechávají velké pivovary nápoj odležet méně, než je zapotřebí, některé pivovary zase získávají slabší piva tím, že silnější zředí vodou.

U piv uvařených v Pardubickém kraji si však zákazníci na přílišnou podobnost s chutí nápojů velkých pivovarů zatím stěžovat nemohou. Pernštejn, Rychtář nebo Hradební jsou poměrně dobrá piva, přestože nechutnají zrovna jako Gambrinus.

„Pernštejn není sice špica, ale je dost dobrý. Já mu dávám přednost, v tom jsem patriot. Jsem totiž pro regionální piva. Dříve třeba kudy člověk projížděl, všude se setkal s místními pivy, a teď třeba i v jižních Čechách, kde dříve byla nabídka Budvaru, Samsonu, Regentu a dalších regionálních piv, všude najdu jenom Gambrinus. A to mi docela vadí,“ uvedl Václav Tamchyna z Pardubic.

Za osobitou chuť piva vděčí hlinecký pivovar tomu, že jako jedni z mála používají při výrobě Rychtáře žatecký hlávkový chmel. „Samozřejmě, že hlinecké pivo má svou specifickou chuť, je hořčí, plnější, pěnivější,“ říká ředitel Milan Vedra. „Já piju jenom Rychtáře. Nevím přesně, jak bych jeho chuť vystihl, ale je prostě vynikající,“ poznamenal velký příznivec hlineckého piva Jiří Urban ze Starých Jesenčan.

Ředitel poličského Měšťanského pivovaru KarelWitz považuje za základ dobré chuti poličského piva ty nejtradičnější postupy a klasickou studenou cestu piva přes varnu, spilku, sklep i důraz na dodržování náležité doby ležení. Svoji chuť si hlídají všichni. Třeba i malý medlešický pivovar. „Každý si musí najít své pivo. To naše pijí lidi rádi proto, že je zdravé a jakési jiné. Většina ostatních piv je filtrovaná a pasterizovaná, těch zdravých látek, jako jsou vitaminy a bílkoviny, v nich není tolik,“ uvedla Milena Chalupová z medlešického rodinného pivovaru.

„Rozhodně nepřipomíná nějaké chemické laboratoře, naše pivo má plnou, chlebnatou chuť,“ říká pyšně sládek minipivovaru v Žamberku Zdeněk Kalous. Laici i odborníci se shodnou, že se chuť piv podle jejich regionální příslušnosti charakterizovat nedá. „Konkrétní chuť si určuje sám výrobce, a to jednak výběrem surovin - sladu, chmele, a technologickým postupem - způsobem rmutování, chmelovaru, kvašení, dokvašování, a tak dále,“ uvedl manažer jakosti Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze Pavel Čejka.

Zdroj: MF Dnes.cz | Autor: Jaroslav Hubený

Zatímco produkce piva v celé zemi vzrostla loni o čtyři procenta, místní pivovary víc piva neprodaly. Ve dvou pivovarech dokonce výroba poklesla. Neznamená to ale žádnou pohromu.

„Nám nejde o zvyšování produkce, prioritou našeho pivovaru je vyrábět kvalitněji,“ uvedl Milan Vedra, ředitel hlineckého pivovaru.

Pivovar Rychtář produkuje šest druhů lahvových a šest druhů sudových piv. Loňská výroba dosáhla necelých osmdesáti tisíc hektolitrů, přibližně o tisíc hektolitrů méně než rok předtím. Hospodaření pivovaru skončilo stejně jako v předchozích letech ziskem.

Hůře si vedla Polička. Zatímco předloni v Měšťanském pivovaru v Poličce uvařili téměř 83 tisíc hektolitrů piva, loni to bylo 77 a půl tisíc hektolitrů. „Před valnou hromadou nebudu bližší podrobnosti k těmto číslům říkat,“ řekl ředitel Karel Witz.

V pardubickém pivovaru Pernštejn loni vyrobili přes 96 tisíc hektolitrů piva, o šest tisíc hektolitrů více než v předchozím roce. Za nárůst mohou děkovat exportu, když do zahraničí vyvezli o necelých pět tisíc hektolitrů piva víc.

Vedle tří větších pivovarů jsou v kraji i dva malé. Minipivovar v Žamberku funguje více než deset let. Loni uvařil a nabídl přibližně 300 hektolitrů Žamberského kance v pěti druzích. Na začátku tohoto desetiletí navázal na někdejší tradici rodinný pivovar Medlešice. I zde loni vyrobili 300 hektolitrů světlého i černého ležáku.

Podle zástupců pivovarů by se již letos cena piva neměla měnit. Výrazné navýšení cen sladu a chmele, které způsobilo poslední zdražení piva po Novém roce, by se podle nich nemělo již letos opakovat.

Zdroj: MF Dnes.cz

Mít reklamu na pivních táccích, ubrusech či slunečnících je pro pivovary normální, vymýšlejí proto nové možnosti. Benešovský pivovar Ferdinand chce najít své zákazníky i jinde než v hospodách, a tak se spojil s místní rockovou kapelou Keks, která začíná své letní turné.

„Chceme, aby lidé věděli, že v Benešově pivovar funguje, chceme se více otevřít veřejnosti. Pivovar stojí uprostřed města, je jeho součástí, byla by chyba, aby byl zavřený. Hledali jsme partnera,“ vysvětlil Petr Koubek z pivovaru Ferdinand.

Podle něj někteří obyvatelé či návštěvníci Benešova ani nevědí, že mají možnost objednat si celoročně exkurzi. „Chodí k nám turisté, kteří sem přijedou z Konopiště, ale i veřejnost, ta především na svátek Ferdinanda, kdy je den otevřených dveří. Málokdo ví, že lze vidět pivovar kdykoli,“ říká Koubek.

V pátek 30. května v areálu pivovaru vystoupí Aleš Brichta Band, Lahvátor či Beatles Revival Band. „Chceme pořádat více akcí, například i podzimní pivní slavnosti,“ doplnil Koubek.

Skupina Keks odehraje pod záštitou Ferdinanda patnáct koncertů na Benešovsku. Snaží se ale překročit středočeský region a chystá koncerty po celém Česku, například v červnu na festivalu Benátská noc na Malé Skále u Jablonce nad Nisou či v květnu ve Valašském Meziříčí.

„Pro nás není důležité propagovat benešovské pivo v Brně nebo Plzni, chceme se zaměřit na Benešovsko a Vlašimsko,“ tvrdí Koubek.

Letos Keks zahrají také na středočeském festivalu Votvírák v Milovicích a Sázavafestu v Kácově, také v Bitvě o Sázavafest na Konopišti. „Na festivalech hrajeme rádi. Je to jiné než dřív, doba se změnila, mají jinou úroveň, jiné návštěvníky. Máme možnost hrát na velké aparatury, má to výbornou atmosféru,“ poznamenal Štěpán Kojan, lídr skupiny Keks.

Vydat se do vzdálenějších koutů republiky se kapela rozhodla po úspěšném prodeji loňského CD Best opf Keks. „Dobře se prodávalo po celém Česku, lidé si o něj píší,“ doplnil Kojan.

Letos se příznivci Keksu dočkají další desky, natáčelo se v lednu a únoru, křest bude 9. října v pražském Lucerna Music Baru. Keks také odehraje přes 50 koncertů, nejbližší bude zítra v Kovářově.

Zdroj: MF Dnes.cz