V roce 2007 si výrobní prostory pivovaru Budějovický Budvar prohlédlo téměř 50 000 návštěvníků, což je asi o 23 % více než v roce 2006. O 16 % se meziročně zvýšil i zájem o multimediální expozici „Příběh budějovického piva“. Mezi turisty ze všech kontinentů byl i vnuk Augusta Zátky, který byl jedním z iniciátorů založení Budějovického Budvaru.

Pivovar Budějovický Budvar, n.p., věnuje v posledních letech pozornost i rozvoji nabídky komplexních turistických služeb. Návštěvnické centrum Budějovického Budvaru nabízí zábavu i poučení při prohlídkách výrobních prostor pivovaru nebo multimediální expozice o historii vaření piva. Pivovar provozuje i několik restaurací, ve kterých hosté mohou kromě dokonale ošetřeného piva ochutnat gastronomické speciality české i mezinárodní kuchyně. Nabídku služeb doplňuje Hotel Malý pivovar, který je mimo jiné vhodný i pro kongresovou turistiku.

Exkurzí v pivovaru se loni zúčastnilo rekordní množství návštěvníků. Celkem jich bylo 48 156, to je o 22,8 % více než v roce 2006. Zájem o prohlídky se dlouhodobě zvyšuje – v roce 2002 byl počet návštěvníků asi 21 000. Exkurze vedou profesionální průvodci s výkladem v češtině nebo dalších pěti jazycích. Součástí prohlídky pro návštěvníky starší 18 let je ochutnávka nepasterovaného a nefiltrovaného piva přímo z ležáckého tanku.

Úspěšný rok má za sebou také multimediální expozice „Příběh budějovického piva“, kterou pivovar otevřel u příležitosti 110. výročí svého založení 15. dubna 2005. Expozice představuje srozumitelnou a zábavnou formou historii vaření piva v Českých Budějovicích. V roce 2007 se s „Příběhem budějovického piva“ seznámilo 4 317 lidí, to je meziročně o 16 % více.

Turisté pocházeli loni ze všech kontinentů. „Asi nejzajímavějším návštěvníkem byl vnuk pana Augusta Zátky, který dnes žije v Kanadě. Když v expozici viděl hologram svého dědečka, byl nadšený,“ říká Antonín Janský, vedoucí oddělení Gastro z Budějovického Budvaru (pozn. – August Zátka byl jedním z klíčových iniciátorů založení Českého akciového pivovaru, dnešního Budějovického Budvaru). Největší podíl na celkové návštěvnosti - asi 48 % - měli turisté z německy hovořících zemí, převážně z Německa a Rakouska. „Turisté z německé jazykové oblasti přijíždějí obvykle ve velkých organizovaných skupinách. Oproti tomu Češi dávají přednost spíše individuální turistice,“ upřesňuje Antonín Janský. Domácí návštěvníci měli loni podíl 20 %. Na třetím místě se umístili turisté z anglicky hovořících zemí s podílem 19,4 %. Každý desátý návštěvník pivovaru pocházel z Francie. Významný podíl (asi 16 %) tvoří studenti škol z různých koutů světa, a to i přes to, že vzhledem k svému věku nemohou využít ochutnávky piva v ležáckém sklepě.

Pivovar je návštěvníkům přístupný každý den od 9 do 16 hodin na základě předchozí telefonické či e-mailové objednávky. Každý pracovní den (v létě i o víkendech) ve 14:00 se lidé mohou zúčastnit prohlídky i bez předchozí rezervace. Další podrobnosti o prohlídkách Budějovického Budvaru najdete na webové stránce http://www.budvar.cz.

Zdroj: Tisková zpráva Budějovického Budvaru

Světlé výčepní pivo Pardál získalo ocenění "Volba spotřebitelů – Nejlepší novinka 2008" v kategorii "Pivo". Novinka v nabídce pivovaru Budějovický Budvar byla na trh v jižních Čechách uvedena 1. března loňského roku. Její prodej trojnásobně překonal původní očekávání pivovaru a dosáhl objemu 76 tisíc hektolitrů. Počátkem letošního roku byl prodej piva Pardál rozšířen na celé území ČR. "Vítězství v soutěži Volba spotřebitelů si velice vážíme, zejména proto, že o výsledku rozhodovali sami spotřebitelé, pro které Pardála vaříme," komentoval získané ocenění Petr Samec, PR manažer Budějovického Budvaru.

Vývoj piva Pardál byl zahájen v srpnu roku 2005. O rok později byli do projektu zapojeni i sami spotřebitelé. Ti se účastnili několika kol řízených degustací pod vedením technologa pivovaru. Na základě připomínek budoucích zákazníků se dolaďovala konečná chuť, hořkost, barva a další vlastnosti piva Pardál. "Degustací se účastnilo více než tři sta pivařů. Podle prodejních výsledků i podle výsledků soutěže Volba spotřebitelů – Nejlepší novinka 2008 můžeme říci, že odvedli skvělou práci. Za to jim patří náš velký dík," dodal Samec. Pardál má chuť i další vlastnosti výrazně odlišné od výčepního piva značky Budějovický Budvar. Vyznačuje se výrazně vyšší hořkostí, tmavší zlatavou barvou a vysokou bílou pěnou. Má stupňovitost 9,7 procenta a obsahuje 3,8 procenta alkoholu.

"Volba spotřebitelů – Nejlepší novinka" je pořádána společností Atoz Event již osmým rokem. Cílem programu je monitorovat a oceňovat nové a inovované výrobky rychloobrátkového sektoru uvedené na český trh za poslední rok a půl. Vítězné výrobky získávají roční licenci na užívání loga "Volba spotřebitelů – Nejlepší novinka". Soutěž představuje jediný program v ČR, ve kterém jsou vyhlášeny vítězné výrobky na základě průzkumu mezi konečnými spotřebiteli. V letošním roce zaznamenal program "Volba spotřebitelů" rekordní počet účastníků. Ve 28 kategoriích se utkalo 85 výrobků/výrobkových řad, které registrovalo 55 výrobců. Volba probíhala na základě průzkumu reprezentativního vzorku domácností a on-line panelu respondentů. Realizátorem průzkumu byla agentura Factum Invenio.

Zdroj: Web Reporter.cz

Pojedenácté zve pivovar Radegast v Nošovicích své příznivce na den otevřených dveří, který se uskuteční ve čtvrtek 1. května od 8 do 16 hodin. O návštěvu pivovaru, který jako jeden z mála v Evropě umožňuje nahlédnout do reálného procesu vaření piva, je každoročně obrovský zájem. Pivovar dbá na vysokou úroveň exkurze a komfort návštěvníků. Kapacita je proto omezená a prohlídku je nezbytné si předem telefonicky či e-mailem rezervovat. Prohlídky pivovaru, které jsou 1. května zdarma, budou probíhat za asistence zkušených průvodců. Pivovar chce zachovat vysokou úroveň exkurze a komfort pro návštěvníky, což sebou přináší omezenou kapacitu exkurzí. Ty je nezbytné si rezervovat předem na tel.: 558 602 566, nebo e-mailem na adrese: exkurze.radegast@pilsner.sabmiller.com. Více informací o exkurzi je k dispozici na www.radegast.cz.

Zdroj: Deník.cz

Popradský pivovar čaká rekonštrukcia, momentálne vyrába v Poľsku.

Pivo popradského pivovaru Pilsberg sa od začiatku roku dočasne varí v licencii v jednom z poľských pivovarov. Traja jeho východoslovenskí spoluvlastníci Ladislav Lazar, Norbert Cehelský a Ladislav Ďurica chystajú v Poprade kompletnú rekonštrukciu.

No tá nie je jediný investičný zámer. Na jeseň chcú začať stavať novú výrobňu sladu v neďalekej obci Mlynica. Má ich stáť zhruba 380 miliónov korún.

Podľa L. Lazara to bude nákladnejší projekt ako modernizácia pivovaru. „I keď vyčíslenie tej zatiaľ nemáme spresnené,“ dodáva.

Nová sladovňa pod Tatrami zvýši kapacitu výroby sladu popradskej pivovarníckej skupiny. Staršia sladovňa v areáli popradského pivovaru, ktorá sa má zrekonštruovať spolu s výrobou piva, dosahuje celoročnú produkciu zhruba deväťtisíc ton. V novej, ktorú budú vlastníci Pilsbergu prevádzkovať pod dcérskou firmou Tatranská sladovňa, ho vyrobí 15-tisíc ton.

Investície do sladu L. Lazar vysvetľuje tým, že v jeho predaji nie je na európskom trhu taká ostrá konkurencia ako pri pive. Zatiaľ čo slovenské pivo sa za hranice dostáva v malých objemoch, export tuzemského sladu je oveľa väčší ako jeho domáca spotreba.

Výstavbu sladovne chce Pilsberg kryť z vlastných zdrojov, bankových úverov a snaží sa získať pomoc aj z eurofondov. Súčasne pripravuje rekonštrukciu pivovaru.

Podľa L. Lazara nie je v hre len obnovenie pôvodných priestorov pivovaru v centre mesta, ale uvažujú o tom, že by ho presťahovali na nové miesto na periférii. Zdôrazňuje, že licenčná výroba ich pív v Poľsku je len dočasné riešenie.

V minulom roku predal Pilsberg na slovenskom trhu zhruba 100-tisíc hektolitrov piva, čím držal približne 2,5-percentný trhový podiel. Podľa L. Lazara si pivovar takéto pozície podrží aj tento rok.

„Spotrebitelia túto dočasnú zmenu prijali. Pivo tam dávame variť z nášho sladu a podľa našich receptúr. Nič sa na ňom nezmenilo,“ dodáva. Pivovar pred presunom výroby do Poľska zamestnával v Poprade 130 ľudí. Teraz mu stačí sedemdesiat, na výrobu sladu a distribúciu piva z Poľska.

Zdroj: ETrend.sk

Prvním kolem začala v prostorách velkopopovického pivovaru soutěž o nejlepší české pivo letošního roku. Celkem do ní české pivovary přihlásily 64 značek. Letošní ročník bude mít stejně jako loni pět kategorií, informoval výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

Tradičně nejvíce přihlášených je světlých ležáků - 23 značek. V kategorii světlá výčepní piva bude v dvoukolovém klání soutěžit 19 druhů, tmavých výčepních piv šest, tmavých ležáků sedm a stále populárnějších nealkoholických piv bylo do soutěže přijato devět.

Český svaz pivovarů soutěž České pivo považuje za prospěšnou pro české pivovarnictví a jako jedinou tuzemskou akci mezi soutěžemi piv ji garantuje. Výsledky testování jsou podle svazu objektivní a nestranné.

"Zkoumány jsou senzorické vlastnosti piva, kontroluje se původní extrakt, tedy zda pivo odpovídá přihlášené kategorii, dále se vyhodnocuje, která piva nejlépe chutnají," uvedl Veselý. Vzorky do soutěže jednotlivé pivovary neposílají, ale jsou přímo ve výrobních závodech odebírány komisí Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského (VÚPS). "Není proto možné vybírat ty nejlepší várky. Degustacím je přítomen notář, což podtrhuje již tradiční nezávislost a nestrannost vyhodnocovacího procesu," dodal Veselý.

Svaz chce navíc dosáhnout stavu, kdy všichni hodnotitelé budou mít degustátorské zkoušky. Zatím totiž ne všichni sládci a další pivovarští odborníci, kteří soutěžící piva hodnotí, tuto kvalifikaci mají.

Vítězem loňské soutěže se v kategorii světlý ležák stalo Starobrno Medium z pivovaru Starobrno. Mezi světlými výčepními pivy vyhrál Braník z Pivovarů Staropramen a vítězství z předchozího roku v kategorii tmavých ležáků obhájil Primátor Premium Dark z Pivovaru Náchod. Premiérovou soutěž tmavých výčepních piv vyhrál Pivovar Janáček s pivem Janáček tmavé. Rovněž poprvé v historii se soutěžilo v kategorii nealkoholických piv, kterou vyhrál Bernard Free z Rodinného pivovaru Bernard.

Druhé kolo soutěže České pivo 2008 se uskuteční 17. a 18. června opět v pivovaru Velké Popovice. Vítězové kategorií budou vyhlášeni 25. září v Praze během Svatováclavské slavnosti českého piva. Za chod, organizaci, technickou část soutěže a vyhodnocení výsledků odpovídá VÚPS.

Akce je součástí dlouhodobého projektu Českého svazu pivovarů a sladoven České pivo naše pivo. Jeho smyslem je seznamovat veřejnost s historií i současností výroby piva v českých zemích, s tím, co pivo obsahuje a jakým způsobem ovlivňuje lidský organismus, a zlepšovat image piva.

Zdroj: Marketing & Media

Tachovsko se od úterý může pochlubit světovým prvenstvím. Postaral se o to rodinný pivovar Chodovar v Chodové Plané. Ten otevřel restauraci Stará sladovna, která vstupuje na veřejnost s označením první Beerarium na světě.

„Beerarium má pivo ukázat trochu jinak, než je běžný spotřebitel zvyklý. Restaurace bude místem, kde se milovníci piva mohou tímto nápojem doslova kochat,“ řekl ředitel pivovaru Jiří Plevka mladší. Beerarium má podle něj být místem, kde bude zákazník pivem doslova obklopen. V sortimentu bude běžně kolem deseti druhů piv a mnoho jídel tvořených k pivu a pomocí piva. „Bude to jedinečné spojení piva a gastronomie. Jídla vycházejí z tradiční kuchyně a ke každému druhu doporučují pivní sommeliéři vhodné pivo. Chodovar nebude v Beerariu nabízet pouze piva vlastní produkce, i když ta budou převládat. „Nabídneme třeba pšeničné pivo, které mělo v Česku také tradici, ale ta byla přerušena poválečným vývojem,“ dodal Plevka mladší.

Kmotrem nového zařízení, prvního svého druhu na světě, se v úterý stal Rudolf Hrušínský. „K pivu mám od dětství kladný vztah. Táta byl velký pivař a strýc říkal: Kdo se chytrej narodí, tomu pivo neškodí,“ vyjádřil se herec.

Hrušínskému chodské pivo chutnalo. „Hrozně rád cestuju a pivo ochutnávám všude ve světě. A musím potvrdit, že české je skutečně nejlepší a zdejší chodovoplánské je vynikající,“ pochválil Hrušínský umění chodovoplánských sládků.

Rod Plevkových se v pivovarnictví pohybuje už třetí generaci. „Pivovaru v Chodové Plané mohla hrozit i likvidace, ale přišla privatuzace a my jsme se pustili do záchrany,“ řekl prezident Chodovaru Jiří Plevka starší. „Dokonce jsme pivovar vytunelovali, ale tím, že jsme vybudovali skutečný čtyřicetimetrový tunel a restauraci Ve skále. Její kapacita pomalu přestávala dostačovat, a tak jsme se rozhodli přebudovat bývalou sladovnu,“ vysvětlil Plevka starší.

Když byla postavena sladovna nová, tato stará sloužila jako konírna a po válce kravín. Rekonstrukcí se kapacita restauračních zařízení Chodovaru zvýšila na zhruba osm set lidí a patří k největším v Čechách. Například loni, jak pro ilustraci informoval ředitel restaurace Mojmír Prokeš, zkonzumovali strávníci jednu tunu vepřových kolen za měsíc.

Stará sladovna nabídne podle Plevky mladšího možnost lidem vařit si vlastní pivo. „V budoucnu by se zde měl vytvořit minipivovar, kde si budou moci zákazníci uvařit pod dohledem zkušeného sládka vlastní pivo,“ uvedl.

Chodovar je rodinným pivovarem, který se soustřeďuje zejména na regionální trh, ale v malém množství vyváží své produkty také do zahraničí. Nedávno získal certifikát Evropské unie, že může používat chráněné zeměpisné označení Chodské pivo.

Letošní pivní sezony bude v pivovaru zahájena v sobotu 26. dubna.

Zdroj: Deník.cz | Autor: Jiří Kohout | Foto: Antonín Hříbal

Nejoblíbenější české pivo Gambrinus vybojovalo prestižní ocenění. Na nejvýznamnější světové soutěží pivních značek World Beer Cup 2008 byl Gambrinus vyhodnocen na třetí pozici v kategorii piv plzeňského typu, kterých se dnes celosvětově prodává více než 70%. Slavnostní večer s vyhlašováním cen proběhl 19. dubna v San Diegu ve Spojených státech. Soutěž pořádá již od roku 1996 svaz pivovarníků Brewers Association.

Do letošního ročníku World Beer Cup přihlásilo 644 pivovarů z 58 zemí světa celkem 2864 značek. V mezinárodní konkurenci se snažilo prosadit sedm pivovarských společností z České republiky. Plzeňský Prazdroj reprezentovaly značky Gambrinus, Radegast Birell a Velkopopovický Kozel.

„Velmi nás těší bronzová medaile pro Gambrinus v kategorii Pilsener. Vždyť náš pivovar je kolébkou piv plzeňského typu, která nyní s převahou kralují světové pivní produkci a v Čechách zaujímají na trhu 99 %. Gambrinus je pro české pivaře co do počtu vypitých piv jasnou jedničkou. Tato nejvýznamnější světová soutěž znovu potvrdila, že je to pivo špičkové kvality, které má nejen v Čechách, ale i ve světě jen málo konkurentů,“ říká Jan Hlaváček, vrchní sládek Plzeňského Prazdroje.

The World Beer Cup je nejprestižnější světovou soutěží, kterou pivovarští odborníci přirovnávají k Olympijským hrám pivních značek. Hodnocení piv z celého světa probíhá každé dva roky pod záštitou 54 pivovarských svazů celého světa. V odborné porotě zasedlo letos 129 hodnotitelů z 21 zemí.

The Brewers Association je nezisková vzdělávací společnost vychovávající pivovarské odborníky. Brewers Association sídlí v americkém sídlí Boulderu ve státe Colorado a byla založena před 25 lety. Zabývá se také osvětou v oblasti jednotlivých druhů piv a jejich chuťových charakteristik. Kromě soutěže World Beer Cup podporuje asociace také například publikaci odborné pivovarské literatury, festival amerických piv. Asociace úzce spolupracuje s Homebrewers Association.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Plzeňský Prazdroj dokončil čtyřletý projekt rozšíření varny Pilsner Urquell za více než půl miliardy korun. Uspokojí tím rostoucí světovou poptávku po nejznámějším českém pivu.

Skupina SABMiller už investovala od vstupu do Prazdroje v roce 1999 do rozvoje a podpory značek pivovarů v Plzni, Nošovicích a Velkých Popovicích 14 miliard korun.

,,Roční kapacita výroby plzeňského pivovaru (značek Pilsner Urquell a Gambrinus) vzroste letos v červnu z 5,1 milionu hektolitrů na 6,2 milionu hektolitrů. Nyní dokončujeme instalaci ležáckých tanků," uvedl mluvčí Prazdroje Jiří Mareček. Kapacita plzeňských varen Gambrinus i Pilsner Urquell bude zhruba shodná.

Při rozběhu první části investice do varny v září 2004 řekl šéf SABMiller pro Evropu Alan Clark, že do roku 2009 se Prazdroj chce dostat na hranici čtyř milionů hektolitrů Pilsneru Urquell ročně.

Generální ředitel Prazdroje Mike Short loni v červnu řekl, že SABMiller chce v deseti letech investovat do technologie a podpory prodeje českých piv 15 miliard korun.

Plzeňský Prazdroj loni vyvezl do 56 států světa historicky rekordních 846 tisíc hektolitrů piva, meziročně o osm procent více. Stěžejními trhy zůstávají Německo, Španělsko, Skandinávie a USA. Celkem 675 hektolitry, o 4,5 procenta více, se na výsledku podílel Pilsner Urquel.

Zdroj: E15.cz

"Součástí našeho letošního partnerství s Pražským maratonem budou i aktivity, které zde ještě žádná značka nedělala," slibuje Daniel Musialek, brand manager značky Staropramen.

Pivní trh začíná stagnovat, co s tím?

Český pivní trh dlouhodobě stagnuje, respektive zaznamenává mírný pokles, a lze předpokládat, že tento trend pro něj bude příznačný i v budoucnu. Na druhou stranu za poslední dva roky docházelo k mírnému nárůstu.

Ten ale byl v řádu desetin procenta...

Přesně tak, nárůst celého českého pivního trhu v loňském roce představoval půl procenta.

Co se s tím dá dělat?

Je třeba být lepší než konkurence, zaujmout spotřebitele. Značka Staropramen proto v předloňském roce udělala řadu strategických změn včetně změny cílové skupiny a positioningu značky. Dnes mohu říci, že toto "cvičení" bylo velmi úspěšné.

Podle čeho tak usuzujete?

Značka Staropramen rostla výrazněji než trh. Celkově se nárůst prodeje pohyboval okolo devíti procent. Při mírném růstu celého trhu to znamenalo její výrazný nárůst z hlediska tržního podílu.

Co bylo hlavním důvodem pro změnu cílové skupiny?

Značka, chce-li být úspěšná, musí reflektovat změny v chování spotřebitelů a jejich preference. Za posledních pár let došlo k velkým změnám v jejich životním stylu. Tomu se musela značka přizpůsobit. Staropramen už nechtěl být běžná pivní značka pro klasického spotřebitele. Museli jsme si najít segment na trhu, ve kterém se budeme dále profilovat, a tím se odlišíme od ostatních konkurenčních značek.

Kdo to tedy má nyní být?

Zaměřujeme se na spotřebitele s aktivním životním stylem, kteří vyhledávají maximální pestrost prožitků při trávení volného času a kladou důraz na zážitky.

Takže už to nejsou starší pánové v hospodách?

Ano, chceme se zaměřit na mladší lidi, ale v našem pojetí jsou to lidé "mladí duchem". Pro značku Staropramen není rozhodující věk, ale životní postoj. Můžete najít staršího, ale zároveň velmi aktivního člověka, který jezdí na raftu, na lyžích, vyhledává hudební festivaly...

Tímto směrem jde i komunikace...

Značka chce svou komunikací spotřebitele trochu "nakopnout". Proto používáme provokativní heslo "Kdy jsi naposledy udělal něco jinak". Naším cílem je oslovit a upoutat zmiňovanou cílovou skupinu. Na druhé straně, klasické pivní spotřebitele, které má značka dlouhodobě, nechceme určitě odrazovat. Nicméně komunikace už na ně není zaměřena.

Změnit vnímání značky není zcela jednoduché...

Určitě je to zásadní krok. Staropramen si s sebou nese určité historické vnímání. Přestože jsme na svoji historii hrdí, tento náhled se neslučuje s novým positioningem značky. Nicméně, když se znovu podíváme na nárůst prodejů a tržního podílu značky, dominantní část tvořili lidé z nové cílové skupiny, které chceme značkou oslovovat.

Současným velkým tématem je zdravý životní styl. Předpokládám, že už také podnikáte vhodné kroky...

Lidé dnes tráví v práci hodně času a volný čas je pro ně vzácný, proto si ho chtějí maximálně užít. Vyhledávají aktivity, které jim přinesou nějaký zážitek. Mezi ně patří zejména eventy, jako např. Pražský mezinárodní maraton nebo hudební festivaly. Právě v těchto oblastech se značka Staropramen hodně profiluje. V loňském roce jsme byly partnerem Pražského maratonu, což bylo poprvé, kdy se pivní značka s podobnou aktivitou spojila.

Proto i pivo "maraton"?

Nemohu zcela vyzradit, co chystáme. Nicméně součástí našeho letošního partnerství s Pražským maratonem budou i aktivity, které zde ještě žádná značka nedělala. V tuto chvíli mohu jen prozradit, že půjde o hodně zážitkově orientovanou aktivitu pro promoci značky.

Když se podívám na komunikaci pivovarů, stále vede televize...

To jste popsal přesně. Klasické kanály, tedy televize, outdoor a internet, stále vedou. Na druhé straně se snažíme využívat i netradiční média typu ambasadorských programů, se kterými jsme byli velmi spokojeni při launchi CoolKegu.

Když už jsme u CoolKegu, po prvotním nárůstu se samochladicím sudům příliš nedaří...

Záleží na tom, čemu budeme říkat prvotní nárůst. Jedná se o velmi sezonní výrobek. Z tohoto pohledu bych i hodnotil křivku prodejů. Tedy nejde o neúspěch produktu, ale o sezonnost. Již nyní se dostáváme do fáze, kdy se opět začíná zvyšovat poptávka. My jsme s prodeji CoolKegu velmi spokojeni.

Jaká se pro CoolKeg chystá další podpora?

V tuto chvíli je pro nás důležité především rozšíření distribuce. Minulý rok jsme spolupracovali exkluzivně pouze s jedním partnerem. Nyní chceme rozšířit distribuci na daleko více prodejních míst. Druhá věc samozřejmě je, že jde o výrobek, který potřebuje neustále zvyšovat povědomí. Chystáme proto ATL komunikaci a také další spolupráci s ambasadory, které již máme.

Tedy do běžných obchodních řetězců?

Přesně tak. Budeme se soustřeďovat na tato místa prodeje.

Claim "Děláme věci jinak" hodně vybízí k méně tradičním formátům, než je TV...

Minulý rok jsme aktivně spolupracovali se Stream TV. Vysílali jsme video natočené speciálně pro tento kanál. Podle návštěvnosti byl tento projekt velmi úspěšný. Alespoň v porovnání s jinými videi.

To ale bylo období, kdy stream byl něco nového. Nicméně očekávám, že spolupráce bude pokračovat...

Samozřejmě se to přímo nabízí. Byli bychom asi hloupí, kdybychom s podobným pozitioningem s podobnými kanály nepracovali. Některé projekty v této oblasti se určitě chystají.

Zdroj: iHNed.cz | Autor: Tomáš Hejda

Čtyřdenní festival, plný rockové hudby a hektolitrů piva je téměř za dveřmi. Kulturní program bude letos hostit skutečně zvučná jmén, nově na něj přispěla i radnice. Pořadatelé očekávají, že na Lazce může přilákat až dvacet tisíc návštěvníků. Vloni tato akce vyvolala i stížnosti nekterých místních. Jak dopadne letos?

Největší akce masové zábavy v Olomouci, Pivní festival, vypukne ve středu 7. května a bude čtyři dny středem dění na Lazcích.

Pořadatelé čekají hodně přes deset tisíc návštěvníků. S touto skutečností musí počítat jak policie, tak i obyvatelé Lazců. Vloni se akce konala na Lazcích poprvé a pokud jde o veřejný pořádek obešla se bez větších problémů.

Divokej Bill, Peha, No Name, Kryštof, Support Lesbiens – na letošním ročníku Olomouckého pivního festivalu se představí špička české a slovenské hudební scény.

Účast takových jmen se samozřejmě projevila na celkovém rozpočtu přehlídky. Ten je v historii akce rekordně nejvyšší. Letos s ním organizátorům významně pomohlo i město Olomouc.

„Rozsah opatření je plánován ve zhruba stejném rozsahu jako v loňském roce. Policisté ve spolupráci s městskými strážníky budou dohlížet na veřejný pořádek a dodržování nočního klidu. Pokud by docházelo k nějakým výtržnostem budou připraveni adekvátně zakročit,“ řekla mluvčí olomoucké policie Jitka Dolejšová.

Pivaři mi vadí

„Nedalo by se něco dělat a najít jiné místo pro konání pivního festivalu? Tento rok bude naneštěstí opět čtyřdenní,“ svěřila se Olomouckému deníku s obavami paní Grygová z Olomouce.

„Torzo, které zbylo z kdysi skutečné funkční dostihové dráhy, je jednak řadu dní nepřístupné už před zahájením akce kvůli montáži stánků a přípravě areálu, po akci je to zasviněné místo, kde musí člověk dávat pozor na to, kam a hlavně do čeho šlape. Vždyť pivo se může pít kdekoliv, zelená louka k tomu není zapotřebí,“ dodala čtenářka Grygová.

Lazce si nestěžují

Náhodně oslovení obyvatelé Lazců se ale festivalu nijak neobávají. Na akci si nestěžovala mladá maminka, která na Lazcích bydlí.

„Moji rodiče, kteří mají byt přímo u baseballového hřiště, si však na hluk stěžují často. Festival trvá pár dní, tak se to dá vydržet. Chápu, že město nemá jiné vhodné prostory, kde takové akce pořádat. Lidé to prostě musejí nějak přetrpět,“ řekla Olomoučanka.

Podobný názor zastává také seniorka Dobroslava Vozarová, která bydlí přímo v Lazecké ulici.

„Nevadí mi hluk z pivního festivalu a ani z cirkusů, které tady občas hostují. Žiji tady od mých deseti let, takže pamatuji dobu, kdy se na místní dráze pořádaly dostihy. Bývala to obrovská událost pro celé město. Je škoda, že už tady nic takového není,“ posteskla si Vozarová.

Zdroj: Olomoucký deník

Pivovar Ferdinand zásobuje okolí i exportuje, znovuoživlý kácovský Hubertus upevňuje pozice v regionu.

Historie místního pivovaru Ferdinand sahá do roku 1897, kdy arcivévoda František Ferdinand d‘ Este nechal postavit sladovnu a pivovar, který s menšími změnami v technologickém zařízení funguje do dnešní doby.

Pivovar vyrábí okolo 50 tisíc hektolitrů piva ročně. Produkuje celkem pět druhů piv, od nealkoholického až po speciální piva. Obchodní politika se zaměřuje především na domácí region a dále na exportní trhy.

Před dvěma lety obsadil Tmavý ležák první místo na soutěži Česká pivní pečeť a Ležák světlý Premium třetí místo na stejné degustaci. V témže roce na Dočesné v Žatci slavil další úspěchy. Výčepní světlé pivo obsadilo první místo a Ležák světlý Premium místo druhé. Pro pracovní zaneprázdnění se současný ředitel Ferdinandu ke stávající produkci nevyjádřil.

Na rozhraní Benešovska a Kutnohorska obnovuje bývalou slávu pivovar v Kácově. První zmínka o výrobě piva v městysi na levém břehu Sázavy je z roku 1457.

V roce 1726 získala kácovské panství i s pivovarem Anna Maria, velkovévodkyně Toskánská, čímž se Kácov dostal do vlastnictví vládnoucí habsburské dynastie. V letech 1918 -1920 byl pivovar znárodněn, jako celý habsburský majetek, a stal se státním pivovarem. Už tenkráte se tu vařilo pivo Hubertus.

Poté byl kácovský pivovar v roce 1948 znárodněn. Následně byl provoz součástí podniků: 1948-1952 Středočeské pivovary n.p., 1953-1954 Benešovské pivovary n.p. a 1955-1957 opět Středočeské pivovary. Jako výrobní podnik zanikl kácovský pivovar v roce 1957. V letech 1993 – 1994 prošel pivovar rekonstrukcí, byl chvíli otevřený a opětovně uzavřen.

V roce 2001 začíná poslední období novodobé historie pivovaru, kdy ho zakoupila česká firma. Za tuto dobu byl pivovar kompletně zrekonstruovaný tak, aby výroba splňovala i ta nejnáročnější kriteria. Z původního výstavu 200 hektolitrů ročně se produkce zvedla.

„Loňský, výhradně tuzemský výstav byl 11 tisíc hektolitrů sudového piva Hubertus. V současné době dodáváme sedmdesáti regionálním odběratelům včetně sítě našich restaurací,“ uvedl ředitel David Hořejší s tím, že letos hodlají produkci piva, vyráběného klasickou technologií, zvýšit.

Ta spočívá v odděleném hlavním kvašení a dokvašování. Všechny vyráběné druhy piva se prodávají jako nepasterované, ošetřené pouze mikrobiologickou filtrací a nejsou v něm žádné stabilizační, ani jiné chemické látky. Jako vstupní suroviny se používá pitná voda z vlastní studny, český slad vyráběný na humnové sladovně a české odrůdy chmele.

Zdroj: Benešovský deník | Autor: Ladislav Jerie

Trachta břeclavského piva byla vskutku stylová. Poslední bečku spojenou s veřejným rozloučením s Podlužanem totiž uspořádal břeclavský hostinec Hanačka. Jeho majitelkou je Olga Kelemenová, která provozuje i známé břeclavské pohřebnictví.

„Naše hospoda byla tradičním výčepem Podlužanu. Břeclavské pivo brala už od třicátých let, kdy ji děda s mojí babičkou otevřeli. Není divu, vždyť její otec byl tehdy ředitelem břeclavského pivovaru,“ vzpomínala Kelemenová.

Dodnes ji mrzí, že tradice vaření piva z města zmizela. „Vaření piva dělalo Břeclavi velkou slávu. Než ovšem začali komunisté vařit patok. Po revoluci se bohužel nenašel nikdo, kdo by chtěl pivovar postavit na nohy. Spíše naopak. Vystřídali se v něm lidé, kteří na něm chtěli zbohatnout a spíše ho vytunelovat,“ hodnotí s odstupem pravnučka někdejšího ředitele.

Pivovar s bohatou historií prodal stát novým majitelům v roce 1994. To se se mu stalo osudným. Poslední várka piva byla v Břeclavi vyrobena v roce 1996. Dnes je z části pivovaru šicí dílna. A další prostory stále čekají na využití.

„Je to škoda, hlavně v devadesátých letech to byla úžasná éra. Pamatuji si, že když jsem v roce 1992 přebírala hospodu, dělali jsme za den takový obrat, jako dnes za tři,“ vracela se zpátky Kelemenová. Dodnes je přesvědčená, že Podlužan tak neslavně dopadnout nemusel. „Kdyby přišel někdo schopný, kdo by nechtěl hned vydělat, mohlo to dopadnout jinak. Kančí obora má výbornou vodu, která hned tak někde není. Na tom se dalo stavět,“ připomněla.

Podle ní je chyba, že si lidé na Břeclavsku více nehledí osvědčených tradic. „Mrzí mě, že se u nás ztrácí tradice. Že lidé kvůli dvěma korunám budou klidně chválit japonské pivo, i kdyby to byla voda z kaluže,“ vyjádřila se pětatřicetiletá žena, která chce známou břeclavskou hospodu i bez Podlužanu za každou cenu zachovat.

„Snažíme se zuby nehty. Myslím si, že i radnice by měla dávat vydělávat hlavně břeclavským firmám. A každý Břeclavák by měl podporovat vše břeclavské,“ uvedla.

Ve své hospodě už dvanáct let čepuje Starobrno. „Bylo nám nejbližší, je to jihomoravský pivovar. Kdyby ale existoval Podlužan, točili bychom Podlužan. Možná už by nebyl jediný, ale určitě bychom se místní pivovar snažili jako odběratelé podpořit,“ řekla.

Myšlenka na oživení Podlužanu je ovšem podle ní dnes už mrtvá.

S takovým bláznivým nápadem by musel přijít hodně bohatý člověk a velký patriot. A takový už dnes není. Není to reálné,“ myslí si Kelemenová.

Zdroj: Břeclavský deník | Autor:

Michal Šupálek

Pivovar se kdysi nalézal skoro v každém městě. Dnes se mluví o tom, že trh válcují nadnárodní pivovarnické giganty. I mezi nimi si však lze nalézt svoje místo.

To dobře dokládá příklad malého rodinného pivovaru v Medlešicích. Vlastně spíš pivovárku. Vždyť každý rok se v něm uvaří jen asi 300 hektolitrů lahodného světlého i černého ležáku. Pivo bez filtrace získává přítomností ušlechtilých kvasnic typické jemné zakalení. Co na tom, že tenhle nápoj nenaleznete na každém rohu. Věrní štamgasti už dobře vědí, že na originálním a lahodném nápoji si mohou co hrdlo ráčí pochutnat jen v Pivovarské hospodě v Medlešicích a pak také v Měšťanské restauraci v budově chrudimského Muzea.

„Nikdy jsme do velké sítě restaurací nedodávali. Vždy se jednalo maximálně o čtyři provozovny,“ vysvětluje vedoucí pivovarské restaurace Drahomír Chalupa. Medlešiští pivovarníci říkají, že své tři stovky hektolitrů tak jako tak za rok bez problémů udají.

Není divu. Vždyť vysoká kvalita a osobitá chuť jejich nápoje vytváří ve spojení s lidovou cenou za dvanáctistupňový ležák takřka neodolatelnou kombinaci. Ochutnávka medlešického piva se navíc stává vítaným zpestřením nabídky pro turisty a návštěvníky Chrudimě.

„Zase jedno dobré české pivo,“ prohlásil nedávno Tomáš Svačina ze vzdáleného Ostrova nad Ohří. Muž se na skok vrátil do vlasti z dlohodobého pracovního pobytu v Irsku a zavítal přitom za svými příbuznými do Chrudimě. „A to si zrovna v Irsku nemůžu vůbec na pivo naříkat,“ dodal host.

Zdroj: Chrudimský deník | Autor: Marek Nečina

Místní podnikatelé se rozhodli vrátit Bruntálu po šedesáti letech vlastní pivo. Měli by však nejen rozšířit počet malých pivovarů v zemi, ale zároveň koketují s myšlenkou použít při výrobě jednoho z druhů chystaného piva i léčebnou vodu z lázní v blízké Karlově Studánce. „Pivo se vařilo v Bruntále téměř čtyři sta let. Jenomže v roce 1958 vše skončilo. Byl to jak důsledek toho, že po válce museli Němci z Bruntálu pryč, tak nových komunistických pořádků,“ říká Petr Andrle, člen družstva Návrat k pramenům, které hodlá do roka vzkřísit existenci bruntálského piva.

Bruntálské zámecké? Nebo Velmistr?

Sdružení má podobu sociálního družstva, pro něž není přední velký zisk, ale minimálně jednu třetinu jeho pracovníků budou tvořit zdravotně postižení lidé a senioři.

Nadšenci nechtějí konkurovat velkým pivovarům. Chtějí především dát Bruntálu zajímavost v podobě vlastního piva v příjemné vlastní hospůdce, kde budou i pivo vařit.

„Předběžně už i uvažujeme o názvu. Padají takové návrhy jako Bruntálské zámecké, které by připomínalo, že na zahradě bruntálského zámku stál kdysi pivovar řádu německých rytířů. Dalším z podobně odkazujících názvů je Velmistr,“ říká předseda družstva Oldřich Kodeda.

Petr Andrle doplňuje, že v hlavách nadšenců je i pivo, pracovně nazvané Lázeňské, při jehož výrobě by pivovar používal pramenitou vodu z lázeňské obce Karlova Studánka.

„Myslím, že v republice neexistuje pivo, které by se dělalo z léčivých pramenů,“ říká Petr Andrle.

Podotýká, že minipivovar by měl i vlastní místní speciality k jídlu. „Chtěli bychom se pokusit dodávat pivo i drobným podnikatelům na venkově.“

Z dob, kdy se ještě v Bruntále vařilo pivo, se dochoval slogan „O muzice, o bálu, chutná pivko z Bruntálu“. Podle pověstí se naučili první bruntálští osadníci vařit pivo od Keltů, kteří zde žili poschováváni v lesích. Právo vařit pivo mělo v Bruntále už na sklonku 13. století 109 domů. Záhy začala vařit pivo na svých statcích i šlechta a panský pivovar zřídil v Bruntále v letech 1556-1557 Jan starší z Vrbna. Další zmínka o pivovaru ve městě pochází z roku 1568, kdy Bernard mladší z Vrbna přenechal pivovar městu za čtyři vsi. Nový panský pivovar byl v Bruntále postaven roku 1653 Řádem německých rytířů.

Unikátním záznamem v bruntálských urbářích je přehled, kolik se toho vypilo a snědlo v bruntálském zámku v roce 1656. Starý měšťanský pivovar byl roku 1864 pronajat a posléze roku 1870 prodán Nathanu Hamburgerovi. Výroba piva byla však i nadále ztrátová, a nakonec došlo v roce 1908 k jejímu zastavení.

Zdroj: MF Dnes.cz | Autor: Petr Broulík

Životní osud Václava Kordy, sládka Měšťanského pivovaru Havlíčkův Brod, je neobyčejný – vždyť se narodil v pivovaru, vystřídal za svou kariéru několik podniků (uvařil například první várku piva Radegast, patnáct let pracoval ve Velkých Popovicích, po revoluci dělal devět let sládka v Benešově), ale splnil si také velký sen: zcela od základů a podle svých představ vybudoval pivovar v Uzbekistánu, do kterého jezdili pro „české pivo“ odběratelé z celé střední Asie. V dubnu 2004 pak nastoupil na místo sládka do Brodu.

Je proces výroby piva Rebel něčím výjimečný? Máte něco, co nikde jinde nemají?

Principy vaření piva jsou v základech všude stejné. Ale i drobné rozdíly, třeba o půl stupně Celsia vyšší teplota při kvašení, o několik dní delší zrání piva nebo jiný kmen kvasinek způsobí rozdíl v chuti i tehdy, kdybychom měli na počátku zcela stejné suroviny. Jaké je specifikum právě u nás? Promiňte, ale o tom se nemluví.

Když zajdete do hospody, ptají se vás spolustolovníci na tajemství piva, které mají na stole? Odpovídáte rád?

Zaměstnanci pivovaru chodí na obědy do podnikové restaurace, většina takových situací se odehrává tam. Ale občas zajdu na pivo i jinam. Lidé se mne hodně ptají, jak je možné, že v posledních letech sbíráme tolik ocenění, zda třeba mají ostatní pivovary nějaké problémy. Odpovídám na to, že nejde o nic jiného, než výsledek systematické a cílevědomé práce celého kolektivu zaměstnanců pivovaru.

Odkud měšťanský pivovar odebírá suroviny?

Voda je od Chotěboře, ze stejného zdroje, ze kterého odebírá samotné město. Voda se dál neupravuje, její přirozené složení je pro vaření piva velmi vhodné. Slad zatím nakupujeme, ale od září chceme zprovoznit sladovnu, kterou máme v areálu, a která teď čtyři roky nevyráběla. Chmel je pouze žatecký. Vyplatí se kupovat to nejlepší, protože ač chmel není rozhodující nákladovou položkou, má velký vliv na konečný výsledek. Všechno jsou tedy kvalitní české suroviny, žádné náhražky.

Jak se cítíte, když vaše pivo utrpí nesprávnou péčí v hospodě? Kdysi šla Brodem dokonce fáma, že Rebela někteří hospodští ředí vodou…

Hned po mém příchodu jsme se zaměřili na předcházení potížím, které se mohou objevit poté, co zboží opustí pivovar. Restauratéry, obchodníky i číšníky z okolí jsme zvali na exkurze a povídali jim o možných úskalích při manipulaci se „zlatým mokem“. Jde o správné zacházení se sudy, nastavení protitlaku, péči o potrubí, techniku točení piva, ale i drobnosti, jako správný způsob mytí sklenic. Často i ostřílení hospodští uznali, že něco jim nebylo známo, a sami se také vyptávali. Tohle trvalo asi půl roku a myslím, že to zde kultuře pití piva pomohlo. Možná i tahle snaha přispěla ke skutečnosti, že se dnes v regionu spotřeba piva otáčí ve prospěch Rebela.

Přispívá také určitý patriotismus obyvatelstva? Chtějí raději pivo uvařené „doma“?

Určitě, patriotismus je na Vysočině znát. Ale nejen u pivařů: vidím to i na zaměstnancích pivovaru. Skutečně „kopou za firmu“ – třeba si vezmou na výlet firemní tričko, a když se jich na něj někdo zeptá, začnou mu vyprávět o své práci. Snad je to trochu i tím, že zde je trh práce trochu problematičtější, a lidé si tudíž zaměstnání váží. Pro nás je velmi důležité, že čím dál více dodáváme do restaurací, které máme jak se říká „za komínem“ – pivovar s takovou sítí odběratelů je silný.

Zdroj: Havlíčkobrodský deník | Autor a foto: Jan Typlt

Japonsko, Bolívie, Kalifornie, Austrálie nebo Jižní Afrika – to je jen malý výčet zemí, ze kterých lidé přijeli na prohlídku klasické výroby českého piva Březňák do pivovaru ve Velkém Březně na Ústecku.

„Lidé se stále více zajímají o to, jak se vlastně český národní nápoj vyrábí. Hlavním lákadlem je nejen možnost vychutnat si Březňáka přímo z pivovarského sklepa či klasický způsob výroby, ale také příběh Victora Cibicha, který je symbolem pivovaru již od roku 1906,“ řekl ředitel a vrchní sládek pivovaru Pavel Rottenborn.

V roce 2007 prošlo branami přibližně 2700 návštěvníků, což je zhruba o třetinu více než předloni. „Přibližně čtvrtinu z tohoto počtu tvořili cizinci,“ připomíná správce exkurzní trasy a kastelán nedalekého Státního zámku Velké Březno Miloš Musil. Návštěvníci z ciziny po sobě podle Musila zanechávají i zajímavé stopy. „Mezi největší kuriozity patří například zápis v knize hostů napsaný v mandarínské čínštině,“ dodal.

Pivovar ve Velkém Březně má oproti těm ostatním něco navíc. „Je to příběh Victora Cibicha, který shlíží z etiket piva Březňák již přes 100 let. Žijící osobností, která zdobí každou láhev piva, se nemůže pochlubit žádný současný domácí pivovar,“ říká historik pivovarnictví Petr Žižkovský. To také zaujalo tvůrce nekonečného seriálu České televize Toulavá kamera, kteří si pivovar vybrali jako jedno z témat na začátku loňského roku.

Zdroj: Ústecko24.cz | Autor: Ing. Josef Vejlupek

Alarmující statistiky za první tři měsíce letošního roku vykazují nárůst počtu opilých řidičů o 83 % oproti stejnému období loňského roku. Přesto se v médiích stále objevují myšlenky o změně zákona, který dnes stanoví nulovou toleranci obsahu alkoholu v krvi při řízení motorového vozidla tak, jak to platí v některých státech Evropy. Největší výrobce nejpopulárnějšího alkoholického nápoje v Česku však úvahy o změkčení tolerance pokládá za nebezpečné.

„Nevidíme jediný důvod pro to, aby se v tomto smyslu zákon změkčoval,“ říká manažer komunikace Plzeňského Prazdroje Marek Hlavica. „Jsme přesvědčeni, že i průmysl se může podílet na řešení tohoto společenského problému a současně hledat způsoby, jak negativním důsledkům nezodpovědného pití bránit. Veřejnost by měla vědět, že Prazdroj je jednoznačně pro nulu. Řidiči by neměli zodpovědnost vůči sobě samým a vůči svému okolí brát na lehkou váhu. Pokud pijete alkohol, na řízení motorového vozidla ani nepomýšlejte,“ zdůrazňuje Hlavica.

Plzeňský Prazdroj je zakládajícím členem Iniciativy odpovědných pivovarů, která stanoví pravidla samoregulace reklamy pro výrobce alkoholu a iniciuje osvětové kampaně. Sám pak podporuje unikátní službu Promile INFO, která přispívá k zodpovědné konzumaci alkoholu a díky které mohou zejména řidiči mít alkohol pod kontrolou. Poskytuje totiž orientační informaci o aktuální hladině alkoholu v krvi a o čase, kdy může řidič bezpečně zasednout za volant. Službu je samozřejmě také možné využít ke zjištění tzv. zbytkového alkoholu v krvi. Promile INFO je dostupná přes SMS zprávy, WAP nebo internet a více než dva roky ji provozuje nezisková organizace SANANIM. Česká republika a Finsko jsou zatím první země v Evropě, kde podobná služba funguje.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Buštěhradský pivovar je na prodej. Jeho majitel, firma Level, která ho chtěla zbourat a v areálu postavit byty, podlehla nátlaku místních obyvatel, památkářů a města. Ti proti demolici historických budov sepsali petici. Podepsalo ji kolem šesti stovek lidí.

„Pro areál nemáme uplatnění, ve své současné podobě a technickém stavu je pro nás nevyužitelný, proto jsme se rozhodli nabídnout jej k prodeji,“ uvedl člen představenstva firmy Vlastislav Paseka. Kolik bude firma za areál chtít, nezveřejnila.

„Firma je připravena jednat o ceně s kýmkoli. Město o koupi ale zatím neuvažuje,“ řekl starosta Buštěhradu Václav Nový.

„Podle mne jde o promyšlený úskok. Level bude požadovat nesmyslně vysokou částku, kupec se nenajde a firma to využije jako argument, že o pivovar nikdo nemá zájem a musí ho zbourat,“ uvedl kladenský architekt František Müller, který s demolicí areálu nesouhlasí.

Členové občanského sdružení Buštěhrad sobě, kteří proti demolici pivovaru nejvíce protestovali, rozhodnutí firmy vítají. „S vývojem událostí jsme spokojeni, snad se teď bezprostředně nemusíme obávat demolice. Máme naději, že pivovar by mohl být zachráněn a opraven. Doufáme, že se kupec najde,“ uvedla členka sdružení Daniela Javorčeková. Jeden z nejstarších pivovarů v České republice fungoval už v patnáctém století, současnou barokní podobumu dala přestavba podle plánů Anselma Luraga. Státem chráněná je však pouze jedna budova z celého areálu. Firma Level se objekt kvůli špatnému technickému stavu nejdříve pokusila prodat. Protože nenašla kupce, rozhodla se jej zbourat. Na místě chtěla postavit repliku pivovaru, v němž by byly byty.

Zdroj: MF Dnes.cz

Tři druhy piva dostanou k ochutnání návštěvníci Chmelařského muzea v Žatci. Sami určí, které jim chutná nejvíc. Ve druhém kole malé degustace pak musí podle chuťových vjemů rozhodnout, které pivo je to, které zvolili. „Když úkol splní, dostanou od nás glejt, že jsou mistrem chuti,“ říká manažer muzea Vladimír Valeš.

Degustace piva je jednou z novinek, kterou letos nabídne největší chmelařské muzeum na světě. Stovky exponátů v bývalém skladu a balírně chmele v Žatci zabírají 2500 metrů čtverečních. Letošní sezónu zahájí muzeum 3. května, kdy zároveň proběhne zábavné odpoledne Chmelfest, provoz potrvá až do října. Návštěvníci letos nově uvidí třeba i staré železniční pražce. Jak souvisí s pěstováním chmele? „Zjistili jsme, že to byl jeden ze způsobů, jak kdysi kotvili chmelnice. Častěji se ale používaly velké kameny,“ vysvětlil Valeš.

Většinu exponátů muzeum získalo před jedenácti lety při otevření. Nyní se objevují tak dvě novinky za rok. „Jsme rádi, že nyní máme nový zdroj. Pána v Zeměchách na Lounsku, který má sběrné suroviny a lidé mu tam občas dají věci, které je mu jako chmelaři líto vyhodit. Od něj je třeba stroj na postřik, který ve chmelnici tahali koně,“ uvedl Valeš.

Chmelařské muzeum v Žatci patří k několika málo institucím na světě, které se věnují výlučně chmelařské historii. Další jsou v Německu, Belgii nebo USA. „Jsou tu unikátní věci, jako třeba lis z roku 1890. Ojedinělé je ale i samotné muzeum, v němž se chmel kdysi opravdu upravoval. Třeba v bavorskémWolnzbachu mají krásné exponáty, ale mají je v moderní budově, které takový genius loci chybí,“ zdůraznil Valeš.

Zdroj: MF Dnes | Autor: Tomáš Kassal

V roce 1957 byla v obci Svijany dokončena stavba nové požární zbrojnice a v podzimních měsících podala většina zemědělců přihlášky k začlenění svých pozemků do státních statků, poněvadž s JZD měli špatné zkušenosti...

A do místního pivovaru, jednoho z provozů Severočeských pivovarů, národního podniku, nastoupil čerstvě vyučený pivovarník - sladovník František Horák. Možná ani tehdy netušil, že pivu a tomuto konkrétnímu pivovaru zůstane věrný přes padesát let. V pivovaru zná každý centimetr, zažíval s ním všechny změny k lepšímu i k horšímu, pamatuje dřevěné kádě, tanky i sudy, kladky a lopaty namísto dopravníků, čištění ležáckých sudů se svíčkou, zkusil snad každou činnost, která k pivovaru patří, od dělníka přes podsládka a sládka, až se nakonec stal ředitelem.

Ani lidi tu prý nebyli takoví, jací tu pracují dnes, měli své "mouchy", rádi se napili a práci odbývali, s takovými se těžko udělá něco dobrého. Kvalita piva byla za ta léta jednou lepší, dvakrát horší, neměli jsme tu pravou technologii, sklepy byly teplé...

"Byla to problematická léta, byli jsme jen provozem, takže investice shora nepřicházely, pracovalo se hlavně rukama. V roce 1985 poprvé hrozilo Svijanům uzavření," vzpomíná František Horák. "Naštěstí pivo sdružuje a napomáhá k vytváření kamarádských vztahů a právě kamarádi a známí nám tehdy pomohli. Založil jsem tehdy Společnost pro záchranu pivovaru Svijany, tvořilo ji asi dvacet lidí, dokonce i z nadřízeného pivovaru v Lounech. Dostali jsme se až na ministerstvo, přesvědčovali, umlouvali, a výsledkem bylo to, že pivovar jel dál. Dodnes se s touto partou scházím, na jaře tomu setkání říkáme "otvírání studánek" a na podzim "zavírání studánek". Je nás rok od roku míň, ale těší mě se s lidmi, kteří mi tenkrát pomohli, znovu vídat."

František Horák opustil svijanský pivovar jen na jeden rok, když kvůli nedorozumění s vratislavickým vedením přešel do pivovaru Klášter, ale rád se zase vrátil, když mu to nové vedení nabídlo. To už se psal rok 1995, svijanský pivovar patřil pod státní podnik Pivovary Vratislavice nad Nisou a tehdy už ředitel Horák začal uvažovat o tom, že by pivovar koupil. Předešly ho Pražské pivovary s jejich anglickým partnerem. Ti se v roce 1998 rozhodli zavřít jak Vratislavice, tak Svijany. "Začal jsem jednat o koupi pivovaru, už nebylo zbytí. Přesvědčoval jsem je tehdy, že jako Angličani mají vztah k tradici a tudíž by měli uznat, že není dobré zavírat pivovar, který vaří pivo od roku 1564 a navíc v tak malém množství, které firmě jako Pražské pivovary vůbec nemůže konkurovat. Nakonec jsem je umluvil, slíbili, že mi pivovar prodají, ale termín pro předání peněz byl šibeniční, nepodařilo se mi sumu od banky získat. Co jsem ale dokázal, sehnat lidi, kteří peníze měli a do prodeje byli ochotni jít - naše současné majitele. Nestal jsem se tedy majitelem, jen spolumajitelem, ale hlavně že Svijany byly zachráněny."

Vznikla společnost Pivovar Svijany, s.r.o. A odstartoval "svijanský zázrak". Výstav stoupal každým měsícem, investice navazovala na investici: rozšíření skladu, zvýšení kapacity ležáckých sklepů, automatická plnicí linka pro plnění KEG sudů, přechod na studenou filtraci, reprezentativní podniková prodejna, nová spilka, oprava čistírny odpadních vod... od roku 1998 kolem 250 milionů korun, z toho sto milionů šlo na rozšiřování kapacity. Po počátečním propouštění nastal obrat a začali se vracet lidi, nyní v pivovaru pracuje 79 stálých zaměstnanců a kolem dvaceti sezonních. V roce 1997 z pivovaru odcházelo 38 000 hl piva, v roce 2007 už 265 916 hl. Pivovar dnes nabízí osm druhů piva, také nealko a pivo pro sportovce. Z původních pětačtyřiceti hospod v okruhu pár desítek kilometrů kolem pivovaru, kde se svijanské točilo, je jich nyní na 1400, z toho několik desítek na Moravě, v jižních Čechách, v Praze a dokonce v Plzni.

V roce 2006 se Pivovar Svijany stal podle Sdružení přátel piva Pivovarem roku. Firma, které ještě v devadesátých letech hrozil zánik a uzavření výroby, získala takovou cenu poprvé.

Nahlížím do popisu náplně učebního oboru Pivovarník a sladovník: je to kvalifikovaný pracovník, který samostatně provádí odborné práce při výrobě piva a sladu. Jaký by měl být a co by měl znát? Předpokladem pro úspěšný výkon povolání je vyučení, určitá zručnost, rychlost reakce, fyzická zdatnost. Pracovními činnostmi jsou přejímka, skladování a ošetřováním sladovnického ječmene, výroba sladu, zpracováním sladovnického ječmene, skladování, ošetřování, balení a expedice sladu, zpracovávání základních surovin pro výrobu piva, řízení a obsluha chemickofyzikálních a biologicko-technologických procesů včetně kontrolních činností ve sladovnické a pivovarnické výrobě pomocí prvků mechanizace, automatizace, měření a regulace, řízení a obsluha diskontinuálních a kontinuálních technologických zařízení a tak dále a tak dále. Nikde se tu neučí manažerské dovednosti, obchodní politika a marketink, práce s lidmi. To vše František Horák zvládal za pochodu vycházeje z každodenních zkušeností a opíraje se o "selský rozum" a přirozený řídicí talent. Nejvyšší vzdělání mu poskytla škola života. Zeptám-li se, jak se to všechno naučil, jak přišel na to, že chce-li své stále lepší pivo prodávat a získávat nové zákazníky i příznivce, je výhodné objíždět hospody a nabízet tak dlouho, až se hospodští "chytnou" a svijanské si oblíbí, že Pivní slavnosti, které se ve Svijanech pořádají od roku 1990, zvýší výrazně popularitu svijanského piva, že prodej triček a dalších předmětů s logem bude mít úspěch a přiláká další zakázky atd., František Horák na chvíli zmlkne, jako kdyby hledal odpověď, a pak zase začne o lidech, o spolupracovnících, o kvalitě piva, o nadšení a patriotismu, s jakým se ve svijanském pivovaře pracuje, hlavně ale ne o sobě.

Nic naplat, na to, jaký byl pan Horák ředitel, se musím zeptat někoho jiného, a to sládka Petra Menšíka:

"Jsem ve Svijanech 10 let, tedy od toho roku, kdy se pivovar osamostatnil, od té doby spolupracujeme, ale znal jsem ho i před tím. Zasvětil pivovaru celý život, několikrát ho zachránil možnými i nemožnými prostředky před uzavřením, pivovarem vždycky žil, práce pro něho nebyla jen zaměstáním, ale pivovar byl jeho rodina, možná někdy na úkor té skutečné. Ještě nedávno začínal svůj pracovní den ve čtyři ráno a odcházel poslední. Vaření piva dokonale znal, prošel úplně vším až po tu funkci nejvyšší. Jeho přístup k lidem byl nestandardní stejně jako k řešení problémů, řídil se intuicí, srdcem, profesní otázky vnímal jako život a ne jako byznys. Pro nás to byl vždy takový táta a v každé rodině je něco, jednou jsou děti hodné, jindy zlobí, je potřeba být tu přísný, tu pochválit. A přístup to byl zjevně správný. Sotva se tomu dá naučit ve škole, s tím se člověk narodí.

Teď sice odchází z funkce ředitele, ale zůstává členem představenstva a bude tady pořád přítomen jako obchodní sládek, to je činnost jemu blízká, bude zprostředkovávat kontakt mezi pivovarem a odběrateli a bohatě se tak zúročí jeho zkušenosti. Naše pivo je specifické, je důležité umět s ním zacházet a on hospodským poradí, jak se k pivu chovat a jak se o něj starat.

Samozřejmě jsme se názorově střetávali, ale kdyby takové střety nebyly, nebylo by vývoje. Přišel jsem z jiného pivovaru, jsem jiná generace, měli jsme rozdílné představy, hlavně v začátcích, ale vždycky jsme dospěli ke kompromisu, jednou jsem měl pravdu já, jednou on a vždy to bylo pro dobro piva. Pan ředitel nestojí tvrdě za svým, ale diskutuje, vyptává se, zajímá ho názor jiných, odborníků i laiků, a nakonec společně dospějeme k řešení, které bylo vždy ve prospěch věci. Je to zkrátka tělem i duší "pivovarskej", má rád pivo i řemeslo a prioritou vždycky bylo, aby pivo vyšlo jako vítěz. To vnímají všichni tady, to, že v pivovaru vládne dobrý duch, je hlavně jeho zásluhou.

Nástupce si vychoval v nás, nejsme sice jeho pokrevní rodina, ale jako členové jeho rodiny se cítíme. Určitě se nestane, že po jeho odchodu začneme všechno dělat jinak. Něco se možná změní, to je otázka dalšího vývoje, ale jeho filozofie výroby piva a vztahu k zákazníkům tu zůstane.

Jeho intuitivní model řízení možná nekoresponduje s odbornými příručkami, něco jsme možná dělali přímo opačně. Když to vezmeme z pohledu hospodářských výsledků, udělala se spousta věcí, nad kterými by odborníci kroutili hlavou, a přitom efektu bylo dosaženo; možná by stálo za to se nad tím naším způsobem řízení zamyslet. Naši majitelé jsou zkušení obchodníci, ředitel má cit, selský rozum a lásku k pivu a všechno dohromady přineslo výsledky, které teď máme.

Mohl by snad vzniknout dojem, že odchodem pana ředitele se něco výrazně změní, pan Horák se znal snad s každý v oboru i okolí, je s pivovarem spojen víc nežli kdokoliv jiný. Ale za sebe i ostatní mohu zaručit, že pivo budeme vařit pořád dobré a se zákazníky a příznivci budeme mít stejně vřelé a upřímné vztahy, jako když tu řediteloval on."

I František Horák smýšlí stejně: "K odchodu jsem se rozhodl dobrovolně, usoudil jsem, že už je čas. Myslím, že svijanské pivo už své jméno stonásobně očistilo. Jednu dobu se říkalo, že malé pivovary skončí, že je velké "převálcují". Pravda, máme vyšší energetickou náročnost, vaříme pivo živé, nepasterované, ani do hospod nedáváme tolik, co velké pivovary, ale hospod nám neubývá, naopak.

Nového ředitele jsem si sice nevychoval, ale sám jsem ho navrhl - pracoval v týmu majitelů pivovaru a jevil se mi jako velmi schopný nástupce. Není sice pivovarník, ale srdce mu pro pivovar buší a jistě bude bušit ještě víc, až se tu se vším sžije. Ostatně budu mu stále k dispozici s radou, nápadem, podporou.

S pivovarem budu stále v kontaktu, jako obchodní sládek budu mít kancelář v Liberci, občas vyjedu s obchoďáky po hospodách, pochválím nebo něco doporučím, teď jsem na to vůbec neměl čas. Neříkám, že jsme ve vaření piva mistry světa, ale naše pivo má duši. Je živé, obsahuje řadu vitamínů a tělu prospěšných látek, když se pije rozumně, je to zdravý nápoj. Taky mám rád fotbal, hokej, volejbal, chodím s kamarády na pivo, chci víc jezdit na kole, vylepšit zahrádku. Dění v pivovaru můžu sledovat z jiného úhlu pohledu, poradit, navíc odcházím s dobrým pocitem, že mě lidi berou, vždy jsem se snažil s lidmi vycházet, usnadnit jim práci moderní technikou, zajistit jim za kvalitní práci i slušný výdělek. Chtěl bych lidem moc poděkovat, bez nich by se nedokázalo nic, dnes už tu nejsou jiní pracovníci než jen dobří a velmi dobří. Jak se podařilo vybudovat takový tým? Když do něčeho jdete s nadšením, strhnete i ostatní."

František Horák,

narozen roku 1941v Mašově u Turnova, od roku 1963 bydlí ve Svijanech. Od roku 1957 je jeho tvůrčí život spjat s Pivovarem Svijany. Založil Svijanské pivní slavnosti a získal pro Svijany mnoho čestných uznání. Sám se stal například Osobností Libereckého kraje či pivovarnickou osobností za rok 1998.

Zdroj: Hospodářské noviny | Autor: Zdena Bočarova