Areál bývalého Korunního pivovaru Litoměřice, jehož provoz byl z důvodu neefektivity výroby ukončen před čtyřmi lety, je postupně rozprodáván. Jen těžko však hledá svého nového majitele Kalich, tedy objekt, v jehož přízemí dosud funguje restaurace.

"Za poslední tři měsíce se uskutečnily dvě dražby. Zájemce jsme nenašli. Mělo by jít o finančně silného investora, protože například v patře by se dalo v malém množství vařit pivo, čímž by tradice pivovarnictví byla v Litoměřicích zachována," konstatoval licitátor a vlastník realitní kanceláře Miroslav Pokorný. Vyvolávací cena přitom byla stanovena na 5,8 milionu korun.

Naopak svého majitele už má areál bývalé lahvárny, který před časem koupilo město Litoměřice, jež zde nechalo vybudovat nové parkoviště. Parkovací dům má vzniknout i v samotném objektu lahvárny.

Realizován už byl i prodej dvou domů, které dříve sloužily jako administrativní část podniku. Rohový objekt zakoupila firma Hořejšek a vzniká zde podlahové centrum. Sousední budovu již nějaký čas vlastní další litoměřičtí podnikatelé, které čeká její finančně náročná rekonstrukce.

Naopak neprodaná stále zůstává část strojovny, dvora a centrálního skladu. Majitelem je společnost Pekařství Litoměřice, patřící pod Lesní společnost. Tato firma je zároveň i vlastníkem ochranné známky Korunního pivovaru Litoměřice. (Deník Litoměřicka)

Výsledky 4. ročníku soutěže v čepování piva Zlatopramen 11° - Princ výčepních, která se uskutečnila v Ústí nad Labem, přinesla šokující výsledky.

„Nejlepší pivo podle poroty natočila a titul Princezna výčepních získala studentka z pořádající ústecké soukromé Střední školy obchodu a služeb Lucie Tomešová. Hned za ní pak skončila Jaromíra Havlíčková z Údlic.

Obě dívky za sebou nechaly zbylých 51 studentů z celkem 19 škol pěti krajů České republiky,“ informoval ve středu Právo mluvčí společnosti Drinks Union Martin Jonáš. (Právo)

Zajít si v Londýně na žatecké pivo? Žádný problém. Žatecký rodák Petr Šimáček si takovou radost dopřává dvakrát ročně.

„Pivo ze Žatce v Londýně, to patriotovi zvedne sebevědomí,“ pochvaluje si Šimáček, který je předsedou Sdružení rodáků a přátel města Žatce.

V centru britské metropole je hospod a barů se žateckým pivem hned několik. Na Charterhouse street v podniku Smiths of Smithfield je k dostání ve dvou barech a jedné restauraci. K mání je podle místní tradice ve třetinkových lahvích, ale také točené. „Moc se o něm neví a je dost drahé. Třetinka piva stojí dvě libry, tedy jako whisky,“ říká Šimáček.

Po evropských městech cestuje sám pracovně nebo se ženou jako turista. „Vyrážíme na prodloužené víkendy. Města jako Madrid nebo Řím už jsme si prohlédli. Londýn je pikantní i kvůli tomu žateckému pivu. Poprvé jsem ovšem měl velký problém to v té ulici najít, je tam jedna hospůdka vedle druhé,“ vzpomíná žatecký rodák.

Když seděl jednou u piva v Londýně s přáteli, dali se do řeči s tamními štamgasty. A ti je hned plácali po zádech, když zjistili, že jsou z místa, kde se pivo vyrábí. „Čechy a Žatec mají spojené s dobrým pivem. Teď už i ví, kde to je. Ukázal jsem jim to na mapě,“ říká Šimáček

Pivo ze Žatce se prodává na různých místech světa. „Významné jsou pro náš pivovar trhy v Hongkongu, Japonsku, Irsku, Německu, Švédsku či nejnověji v Austrálii. V současné době je však stále největším trhem pro pivovar Velká Británie,“ říká obchodní ředitel Žateckého pivovaru Radek Vincík.

Šimáček se potkal se žateckým pivem také na východ od českých hranic. „Když jsem jel na výstavu do ukrajinského Kyjeva, viděl jsem tam muže v uniformě, jak veze jednu basu. Dali jsme se do řeči, hodně pivo chválil,“ potěšilo Šimáčka.

Ukrajina patří k zemím, kde se žatecké pivo snaží prosadit na trhu nově. Velké plány mají ale žatečtí rodáci také v Praze. „Pořád máme sen, že tam otevřeme žateckou restauraci,“ přiznává Šimáček. (MF Dnes)

Vlastní likér, pálenku nebo pivo by chtěli nabízet v Sokolově. Radnice by k jejich výrobě využila sklepní prostory pod kapucínským klášterem. Na svůj záměr si už nechala zpracovat studii.

Ta mimo jiné počítá s tím, že ve sklepení by mohla být i dobová restaurace s dubovými stoly. Od projektu si vedení Sokolova slibuje, že do města naláká více turistů. „Původně jsme uvažovali o tom, že v klášteře vybudujeme jenom palírnu a moštárnu. Ale studie řeší celé prostory velkoryse včetně klášterní hospody a možná i malého pivovaru,“ řekl starosta Sokolova Karel Jakobec (ODS).

Podle sokolovského místostarosty Zdeněka Berky (ČSSD) by bylo dobré, kdyby se v klášteře vyráběl spíše bylinný likér. Takový, aby bylo už podle chuti jasné, že pochází ze Sokolova. „Na pálenku totiž není v okolí dost ovoce,“ míní Berka.

Radnice nyní také vyhlásila soutěž pro studenty, kde mají mimo jiné navrhnout název, etiketu a tvar láhve pro budoucí nápoj.

„V letošním roce se chceme pustit do zpracování konkrétního projektu, na jehož základě bychom usilovali o dotace a který by upřesnil celkovou cenu,“ uvedl Jakobec. Dodal, že přestavba sklepů by podle studie stála asi sedm miliónů korun. Nejméně polovinu nákladů chce získat Sokolov z dotací. (Právo)

Vytrvalý spor dvou českobudějovických pivovarů, kdo vyrábí to pravé budějovické pivo symbolizované značkou Budweiser, pokračuje. Tentokrát uspěl Budějovický měšťanský pivovar -Úřad průmyslového vlastnictví mu zaregistroval známku B. B. Budweiser Bürgerbräu. Pro příznivce obou pivovarů se nic nemění, označení piva zůstává stejné.

Ale Budějovický měšťanský pivovar chystá širší využití této značky, která se nyní objevuje na etiketách jeho ležáku.

„Na příští rok připravujeme nealkoholické pivo a další řady výrobků, kde chceme tuto značku využít,“ uvedl generální ředitel měšťanského pivovaru Miroslav Leština. Doplnil, že pivovar se tak vrací k historickému označení, které mu bylo upíráno. „Jako nejstarší pivovar v Českých Budějovicích se můžeme vrátit ke svému tradičnímu označení piva, které náš pivovar užíval dávno předtím, než vznikl Budvar, ale které mu bylo odpíráno, že všechny ochranné známky se slovem Budweiser byly v šedesátých letech minulého století převedeny na Budvar,“ dodal Leština.

Budějovický Budvar to ovšem vidí jinak. Ale zatím neví, zda vlastnictví známky zpochybní. Jeho právníci studují podklady a pak teprve se rozhodnou, zda se obrátí na soud, aby měšťanskému pivovaru užívání značky zakázal.

„Měšťanský pivovar nesmí v České republice používat tuto značku. Toto slovní spojení se na jeho výrobcích může objevit pouze jako doplněk k názvu značky piva jako zeměpisné označení, tedy jako údaj o původu zboží, který značku piva doplňuje,“ vysvětluje právnička Budvaru Helena Lejtnarová. Podobný spor řešily pivovary už v minulosti, kdy naopak měšťanský pivovar u soudu zpochybňoval, zda Budvar může používat značku Budweiser. Soud však v červnu vyhověl Budvaru a známku mu ponechal. (MF Dnes)

V roce 2005 se jeho prodej v této zemi zvýšil o 30 procent

Budějovický Budvar, n. p., obhájil ve Finsku po téměř deseti letech soudních sporů svá práva vůči americké společnosti AnheuserBusch.

Nejvyšší soud v Helsinkách koncem minulého roku vyhověl dovolání českého pivovaru v plném rozsahu. Právu to potvrdila právnička Budějovického Budvaru Helena Lejtnarová.

Budvar podal dovolání už v roce 2000 a nyní po rozhodnutí nejvyššího soudu smí ve Finsku používat na etiketách a dalších propagačních materiálech ochrannou známku „Budějovický Budvar“ a obchodní firmu „Budweiser Budvar, N. C.“ jako označení výrobce. Navíc získá od AnheuserBusch náhradu nákladů na soudní řízení. Rozhodnutí je konečné a nelze se proti němu odvolat.

„Potvrdila se naše historická práva ve Finsku. Vždy jsme dodržovali všechny finské právní normy, abychom zabránili zaměnitelnosti našich výrobků s konkurenčními a těší nás, že to uznal i finský Nejvyšší soud,“ komentovala rozsudek Lejtnarová.

Do Finska se Budvar exportuje od roku 1994 a vývoz nebyl přerušen ani v období soudního procesu, přestože v té době měl Budějovický Budvar velmi ztíženou pozici. V roce 2005 se jeho prodej ve Finsku zvýšil o více než 30 procent a s úspěchem byl zahájen export černého ležáku.

„Z obchodního hlediska je pro pivovar toto soudní rozhodnutí významným úspěchem. Přispěje k právní jistotě a povede ke zvýšení našeho exportu. Finsko se v krátké době může stát jedním z deseti našich největších exportních trhů,“ konstatoval ředitel Budějovického Budvaru Jiří Boček.

Podotkl, že pivo z Budvaru je ve Finsku známé a populární a jsou předpoklady tento trend udržet i v budoucnosti.

Teprve definitivní ukončení soudního sporu ale podle ředitele naplno otevírá dveře k dodávkám piva do finských obchodních řetězců. (Právo)

Jiří Boček je spojen s pivovarem Budějovický Budvar po celou dobu jeho samostatné existence.

Byl březen 1991, bylo mu čtyřiatřicet a do čela firmy, právě se osamostatňující z Pivovarů České Budějovice, ho vynesla popularita mezi zaměstnanci.

Od té doby z lokálního, byť ve světě známého, výrobce piva udělal jeden z největších českých pivovarů. Boček přitom podnik přebíral bez manažerských zkušeností. Do Budvaru přišel jako technolog a pak v něm šest let strávil ve funkci podsládka. Tedy druhého muže odpovídajícího za výrobu.

Tři roky mu trvalo, než se v nové funkci aklimatizoval. "V té době jsem neměl vůbec představu o celkovém fungování podniku. O jeho obchodní strategii a ekonomických záměrech. Všechno jsem se musel učit včetně řízení porad a takových těch standardních pracovních úkonů," říká dnes.

Přitom chybělo málo a Boček se mohl stát i spolumajitelem pivovaru. Tento plán však zhatil "sarajevský atentát" uvnitř ODS, kdy padla vláda tehdejšího premiéra Václava Klause.

V roce 1997 chyběl jediný týden do toho, aby se Jiří Boček stal spolumajitelem pivovaru - vláda totiž projednala privatizační projekt, podpořený ministrem zemědělství Josefem Luxem, který pivovar prodával firmě manažerů podniku.

Jenže plán kvůli "sarajevskému atentátu" nevyšel a pak se už nikdy tato varianta na stůl nedostala.

Pivo "za tři devadesát"? Ne

Budvar pod Bočkem dosud vzkvétal. Produkce se od jeho nástupu téměř ztrojnásobila, nyní atakuje hranici 1,2 miliónu hektolitrů.

Počet zemí, kde se Budvar prodává, rozšířil z osmnácti na víc než padesát.

V poslední době ale produkce pivovaru stagnuje či mírně klesá, zatímco jiné pivovary i díky zapojení do nadnárodních skupin rostou. Domácí trh je nasycen, tuzemské pivovary tak bodují v cizině.

Jenže Budvar si v každé zemi nejdříve musí vybojovat svou značku, protože i americký pivovar Anheuser-Bush používá ochranné známky Budweiser či Bud.

"Za každou cenu výstav nehoníme. Kdyby šlo jen o množství, nějakou levnou značku "za tři devadesát", bychom ho vyhnali. To ale není naše cesta. Držíme kvalitu i cenu. I proto jsme stabilním, ekonomicky silným a soběstačným podnikem," má Boček jasno.

Privatizace časem přijde

Na to, že řídí státní firmu, nemyslí. O ministrech - svých "šéfech" - nemluví. Nevidí k tomu důvod. Budvar nedostává dotace, naopak do státního rozpočtu přispívá milióny každý rok. Boček ale ví, že v budoucnu politici chod jeho firmy výrazně ovlivní - očekává se privatizace pivovaru. Zatím sice platí usnesení vlády Miloše Zemana, že do doby, než se vyřešení známkoprávní spory s Američany, Budvar odstátněn nebude.

Možná už po volbách ale k privatizaci může dojít.

"Tím, že Evropská unie zařadila Budějovické pivo mezi zeměpisná označení, uznala jejich historii. V tom je obrovská hodnota. To zahodit by bylo trestuhodné. To je jako kdyby se Francouzi zřekli svých koňaků, vín a sýrů. Každá země si hájí své proslulé výrobky a i to je jedna z forem jejich prezentace v zahraničí. Je to ochrana historie, kultury a přináší to i obchodní příležitosti," zamýšlí se nad privatizací Boček.

Realista, nikoli optimista

Život bere Boček realisticky, emoce nedává moc znát. Ani dobří známí z něho nevymámí "optimistický" pohled na svět.

"Je to fajn chlap, kterého uznávám. Co to znamená? Třeba schopnost, chytrost, férovost. Co se domluví, to vždy platí," říká Stanislav Bernard, z konkurenčního pivovaru v Humpolci, který s Bočkem pracoval v předsednictvu Českého svazu pivovarů a sladoven.

Druhou výraznou Bočkovou vlastností je, že nezpychl. Často ho lze vidět, jak se ráno nebo večer po pivovaru prochází v pracovním "vaťáku", protože v ležáckých sklepích bývá chladno.

Není to ale formální návštěva. S lidmi si sice rád popovídá, ale hlavně chce mít přehled, co se v podniku děje. Bývalý podsládek se v něm nezapře.

Dlouho je i oporou podnikového hokejového týmu, občas byl vidět i v budvarské fotbalové jedenáctce. Ale fotbal mu jde o poznání hůř než hokej.

S věkem má ale nejraději cyklistiku. Jeho výpravy na kole po Čechách, kde tráví většinu dovolených, jsou pověstné. V budějovické partě podnikatelů a manažerů, je "vedoucím sportovního kroužku". Hlavně díky Bočkovi je pak vidět jeho kamarády (mezi něž třeba patří vlastník Madety Milan Teplý, majitel Koh-i-nooru Hardtmuth Vlastislav Bříza nebo bývalý šéf automobilky Škoda Auto Vratislav Kulhánek), jak jezdí po Šumavě či Novohradských horách na kolech.

"Vyčistíme hlavu, potěšíme srdce a leccos i pracovního probereme. Času ale bývá málo," líčí "spanilé" cyklistické jízdy Bříza. Ten říká, že by kvůli Bočkovi, kdyby snad jednou ve státním Budvaru skončil, koupil i pivovar. (iHNed)

Ve válce o značku Budweiser skončila další bitva. Tentokrát je poraženým Budějovický Budvar, který nesmí používat známku Budweiser ve Švédsku. Rozhodl o tom odvolací soud ve Stockholmu. Potvrdil tak verdikt soudu nižší instance ve sporu s americkou společností Anheuser-Busch.

Budvar a jeho distributoři musejí navíc podle Anheuseru zaplatit 130 tisíc dolarů, tedy asi 3,25 milionu korun, jako náhradu vzniklé škody a kompenzaci soudních výloh.

O částce 100 tisíc dolarů rozhodl městský soud ve Stockholmu už v roce 2003. Po neúspěšném odvolání musí Budvar zaplatit dalších 30 tisíc dolarů, napsal ve svém prohlášení Anheuser.

Český výrobce smí podle švédského soudu dál používat označení Budějovický Budvar. Rozhodnutí není konečné, obě strany se mohou ještě odvolat k tamnímu nejvyššímu soudu.

Spor o ochranou známku ve Švédsku začal v roce 1998. Podle Anheuseru verdikt znamená, že ochranou názvů podle místa původu se nelze zaštiťovat při překladech, pokud by to bylo v rozporu s platností dřívějších nebo již existujících obchodních známek.

"Pro Anheuser-Busch je to důležité rozhodnutí, protože to posiluje naše exkluzivní práva k obchodní známce Budweiser ve Švédsku," uvedl prezident a výkonný ředitel Anheuser-Busch International Stephen Burrows. AB v tiskové zprávě uvádí, že jde i o důležitý právní precedent v návaznosti na verdikt panelu Světové obchodní organizace (WTO). Ten loni rozhodl o ochraně názvů k výrobkům podle místa původu. - více zde

Českobudějovický pivovar vyváží pivo do Švédska od roku 1981. Loni jeho export vzrostl o deset procent. Nyní se chystá prostudovat tu část rozhodnutí, která mu zakazuje používat slova Budweis a Budweiser a zvážit případné další právní kroky, uvedl pivovar ve svém prohlášení. (iDnes)

Pivovar Velké Popovice ke svým 131. narozeninám postupně nadělil řadu dárků sobě i ostatním. Během roku 2005 upevnil své postavení třetího největšího pivovaru u nás. Je jediným z velkých pivovarů, jehož výstav roste dvojciferně: dnes se blíží hranici 1,5 milionu hl. Pivo Velkopopovický Kozel dominovalo v mnoha domácích i mezinárodních soutěžích kvality. Pivovar otevřel novou návštěvnickou trasu a obnovil historické pivovarské nádvoří. Značka Velkopopovický Kozel uvedla na trh nový produkt – 11° Medium – a po Rusku a Slovensku zahájila licenční výrobu také v Maďarsku. O historii pivovaru i jeho plánech do budoucna se hovořilo na oslavě 131. výročí uvaření první várky ve velkopopovickém pivovaru, která proběhla o víkendu.

„Jsme rádi, že náš pivovar úspěšně navazuje na dlouhou a bohatou tradici. Je pro nás motivací k dalšímu úsilí – a během letošního roku se pivovaru podařilo uskutečnit hned několik významných kroků. Rozšířili jsme portfolio Velkopopovického Kozla o variantu 11° Medium. Zvyšuje se výstav, během roku 2005 se zvedl o více než 17 % a blížíme se k historické metě 1,5 milionu hektolitrů piva ročně. Na domácí půdě se nám daří vytrvale posilovat svou pozici třetího největšího českého pivovaru - za Plzní a Radegastem. Velké úspěchy slaví naše pivo také v zahraničí: díky stále rostoucímu exportu a především díky licenční výrobě je dnes Velkopopovický Kozel nejprodávanějším českým pivem za hranicemi ČR. Důvěru odborníků i spotřebitelů v kvalitu piva dokládají mimo jiné tituly České pivo roku, Tmavé pivo roku a medailová ocenění, která Velkopopovický Kozel získal na mezinárodní soutěži kvality Monde Selection v Bruselu,“ řekl Pavel Šemík, manažer pivovaru Velké Popovice.

„Pivovar samotný průběžně rekonstruujeme a upravujeme, v létě jsme například rekonstruovali historické pivovarské nádvoří podle původních výkresů a otevřeli novou návštěvnickou trasu, kterou si mohli prohlédnout účastníci tradičního červnového Dne Kozla. Uvědomujeme si provázanost pivovaru s regionem, a proto kromě vývoje technologií a kvality investujeme prostředky také do ekologických projektů, například čističky odpadních vod, do které jsme investovali již 50 milionů Kč. Také významně podporujeme veřejně prospěšné aktivity obce Velké Popovice,“ dodal Pavel Šemík. (Web Kozel)

Rostoucí zájem turistů o prohlídku a ochutnávku piv v Královském pivovaru Krušovice trvá už několik roků. V roce 2005 si rpohlédlo pivovar a ochutnalo krušovické pivo 18 123 turistů z více než 30 zemí, což je o 3 500 více než v roce 2004. Tradičně nejvíce zájemců přijíždí z Ruské federace (8767), České republiky (3146) a z Ukrajiny (2923). Mezi nejvýznačnější hosty patřila určitě skupina mistrů kuchařů z kuchyní prezidentů a královských rodin z celého světa. V této skupině byli i hosté ze Srí Lanky, Thajska a Číny, kde je tradiční české pivo raritou. Nejvýznamnější návštěvou bylo březnové setkání Václava Klause s manželkou se starosty středočeského regionu v historické sladovně. Prezidentský pár při té příležitosti v krušovické varně pokřtil nový zvon z pivovarské kaple. (Web Krušovice)

Lobkowiczký pivovar ve Vysokém Chlumci u Sedlčan zaměstnává sedmdesát lidí a v posledním roce se mu dařilo.

„Loňský konečný výstav ve výši 110 tisíc hektolitrů piva s ochrannou známkou Lobkowicz a Démon byl vůbec nejvyšším za 540 let, kdy pivovar existuje,“ uvedl ředitel Petr Paniaštek.

* Roste počet vašich zaměstnanců?

Celkový počet narostl v posledních třech letech o čtvrtinu a ustálil se na sedmdesáti lidech.

* Do jakých zemí pivo vyvážíte?

Dlouhodobě největším odbytištěm pro jakékoliv české pivo je Německo, kde končí skoro polovina celého vývozu českého piva. Dále vyvážíme do Švédska, Velké Británie, Francie a Kanady. Celkový podíl exportu na obratu naší firmy je aktuálně dvě třetiny.

* Je vůbec něco, co váš pivovar trápí?

Ačkoliv naše narůstající prodeje ve Švédsku a Kanadě svědčí o zájmu o naše výrobky, ani v jednom případě se nám nepodařilo přesvědčit státní úředníky, kteří v těchto zemích kontrolují velkou část distribuce alkoholu, aby nám dali větší prostor. Stále nás také trápí skutečnost, že pivovary mezi sebou nesoutěží jen kvalitou piva, cenou a službou, nýbrž že stále vynalézají nové a nové legální formy takzvaného kupování si exkluzivity prodeje jediného piva v jednotlivých restauracích.

* Jaké plány máte na letošní rok?

Byli bychom velice spokojeni, pokud bychom opět dokázali překonat hranici sto tisíc hektolitrů prodaného piva při zachování ziskovosti z roku 2005. (MF Dnes)

O tom, že nymburský pivovar vykročil do roku 2006 tou správnou nohou, je přesvědčený jeho ředitel Pavel Benák. Kromě desetimilionové investice do nové linky na mytí lahví očekává, že se podaří zdárně dokončit jednání s monackou společností Propaganda Products. Kvůli zdražení cen energií bude muset ovšem přikročit ke zdražení piva.

Jak hodnotíte uplynulý rok?

Dosáhli jsme výstavu 149 600 hektolitrů, což je opět o něco více než v předchozím roce. Také tržby se zvýšily asi o tři procenta, ale na zisku se to neprojevilo, neboť došlo k nárůstu cen za energie. Situaci pivovaru se nám podařilo stabilizovat, již nejsme tolik omezeni splácením úvěrů a můžeme si dovolit investovat do modernizace.

Co přesně myslíte pod pojmem modernizace?

Největší naší investicí letos bude koupě nové mycí linky, která bude ekonomičtější a šetrnější k životnímu prostředí. Ačkoliv o mě moje okolí říká, že jsem založením spíše pesimista, věřím, že se nám podaří koncem měsíce zdárně dokončit jednání s monackou společností Propaganda Products. Kromě toho plánujeme další drobné investice v úhrnné výši pěti milionů korun.

Zmínil jste, že kvůli zdražení energií došlo ke snížení zisku. Znamená to, že uvažujete o zdražení piva?

Na podzim jsme nezdražovali jako některé pivovary, ale na jaře k tomu zřejmě musí dojít. Výroba piva je energeticky velmi náročná. Předpokládám, že zdražovat budeme někdy v dubnu. Pro koncové zákazníky by se mělo jednat o zdražení o 30 až 50 haléřů na půllitru.

Ještě nedávno pivovar musel vyklízet pozice v regionu před dravou konkurencí. Změnila se nějak situace?

Ano, změnila. Pomalu se dostáváme zpět. Kromě vlastního Nymburska má naše pivo úspěch také za jeho hranicemi. K tradičním lokalitám, které zásobujeme Postřižinským pivem patří například Harrachov a Bedřichov, okolí Milešovky v Českém Středohoří a část Hradecka. Delší dobu odebírá naše pivo také několik restaurací v Praze. Úspěšní jsme i za hranicemi. Naše pivo vyvážíme do Německa, Polska, Švédska, Anglie, Francie a Austrálie. (Nymburský deník)

Před 100 lety získalo Ústí exkluzivní licenci na vývoz piva do Německa. Včera k této příležitosti Ústecké pivovary, patřící do české nápojářské skupiny Drinks Union (DU), pořádaly v restauraci U Franze Josefa Sněm sládků a oslavu s pivem, křupavou husí pečínkou a dobovou muzikou. Na sněmu ocenil DU tři nejlepší sládky, Janu Rostovou, Jindřicha Pytlíka a Miloslava Fridricha.

"Každý obor s bohatou historií se o svou minulost zajímá. Německý trh byl pro nás zajímavý a důležitý už před 100 lety, kdy jsme zde mohli začít prodávat Plzeňské Měšťanského pivovaru v Ústí a Ústecké Plzeňské," uvedl Josef Vejlupek, prokurista DU. Od té doby se nezměnila receptura, jen název piva. Ústecké Plzeňské se vyrábělo do 1. světové války, dnes jej známe jako Březňák.

"Po 100 letech můžeme říct, že náš vývoz do SRN opět zesílil a jde nahoru. Na tamním trhu jsme z ČR jednička, převálcovali jsme Plzeň i Budvar," řekl Vejlupek.

Před 100 lety Obchodní komora v Hamburku uznala čistotu ústeckého piva dle německých zákonů. Její analýza prokázala, že výrobek neobsahuje konzervační prostředky a zbytky kvasnic. "Vrchní hamburský soud rozhodl, že se smí ústecké pivo prodávat v Německu. O toto uznání a povolení marně usilovalo mnoho českých a zahraničních pivovarů, " řekl včera historik Petr Žižkovský. "Jedním z mála pivovarů, který tehdy získal podobnou výhodu, byl největší schwarzenberský pivovar v Lounech - dnes rovněž patřící DU," dodal.

Německý trh je pro Drinks Union - ten dnes sdružuje pivovary Krásné a Velké Březno, Louny a Kutná Hora - důležitý. V roce 2004 vyvezl DU do SRN 219,5 tisíce hektolitrů piva. "Podíl na vývozu českých piv dosáhl více než 24 procent," řekl Jiří Štesl, marketingový a obchodní ředitel DU s tím, že na celkovém vývozu piv do SRN se Drinks Union podílí 7 procenty.

Německý trh má zájem především o Březňák. "To proto, že má ve znaku bodrého pana Zippicha s půllitrem. Typicky českou postavičku, připomínající Švejka," řekl včera Helmut Geiger, ředitel Drinks Union Deutschland. "Letos čekáme, že objem exportu do SRN dosáhne asi stejné úrovně jako loni. V následujících letech chceme věnovat pozornost hlavně rozvoji naší vlajkové lodi - značky Zlatopramen a rozšíření její dostupnosti pro německé zákazníky, " dodal Štesl. Josef Vejlupek pak ještě upozornil, že bude od 15. prosince na Větruši otevřena nová restaurace, provozovaná DU a vyzdobená historickými předměty i snímky souvisejícími s ústeckým pivem i městem samotným.

Zlatopramen z ústeckého pivovaru ochutnaly z korbelů s etiketou, propagující ústecké plzeňské pivo před sto lety, Blanka Tůmová a Vlaďka Jakšlová z pražské kapely Čupr Baby. (Ústecký deník)

Nošovice si připomínají první várku piva

Ač od položení základního kamene nošovického pivovaru uplynulo letos čtyřicet let a od uvaření prvního piva v něm pětatřicet, historii pivovaru začali psát horníci na Karvinsku už jedné noci na počátku padesátých let.

Když se manažer pivovaru Ivo Kaňák na schůzce s pamětníky ptal, jestli vědí, co se stalo konkrétně v noci z 13. na 14. dubna roku 1953, někteří říkali, že ráno na ulicích ležely peníze. Vzpomněli si totiž na tehdejší měnu.

Jenže oné noci roku 1953 se podařilo havířům poddolovat karvinský pivovar. Od té doby se tento po ostravském pivovaru druhý velký výrobce piva v kraji propadal podobně jako kostel v Karviné. Ten však na rozdíl od pivovaru přežil. Nad pivovarem v Karviné vynesli horníci svým rubáním ortel.

Karvinský pivovar postupně musel přestat vyrábět a tehdejší pohlaváři si začali lámat hlavu.

Lidé pracující v těžkém průmyslu přece museli mít dostatek piva. Atehdejší zbylé pivovary v kraji ho nestačily vyrábět dost. „Navíc chtěli mít svůj pivovar. Moc se jim nelíbilo, že by se pivo dováželo z Čech,“ říká Ivo Kaňák.

A tak vznikl pivovar v Nošovicích a 3. prosince 1970 uvařil první hektolitry piva. (MF Dnes)

Životní osudy otce chuti piva Radegast Jaromíra Franzla. Třikrát ve svém dlouhém životě Jaromír Franzl utíkal.

Nejprve jako sotva měsíční kojenec se svými rodiči v roce 1918 před následky bolševického převratu z Ruska, o jednadvacet let později před nacisty z Brna a v roce 1953 musel ustoupit před těžební činností OKD. Doslova z hodiny na hodinu musel zavřít karvinský pivovar, který stál na poddolovaném území.

Na konci šedesátých let nastoupil jako sládek v tehdy novém pivovaru v Nošovicích. Stál za hořkou chutí známého Radegastu.

Za svou celoživotní činnost byl letos uveden do Síně slávy českého pivovarnictví. „Otec pracoval v rižském pivovaru jako sládek, po revoluci jej bolševici poslali, protože byl strojař, pracovat na dráhu do Penzy,“ popisuje Jaromír Franzl důvody, proč se narodil až v dalekém Povolží.

Při útěku před násilnostmi bolševické diktatury přišli rodiče Jaromíra Franzla o vše. „Měl jsem jeden měsíc, když se mnou rodiče prchali z Ruska. Museli tam nechat otcovy úspory i peníze, které měla maminka, pocházející od Lvova,“ přibližuje Jaromír Franzl těžkosti útěku.

Po návratu do tehdejšího Československa musel jeho otec narukovat. Až po ukončení vojenské služby se mohl vrátit ke své původní profesi, nastoupil jako sladmistr v pivovaru v Zábřehu na Moravě. Byl pátou generací sládků v rodině Franzlů.

O tom, že Jaromír Franzl bude ve šlépějích předků pokračovat, rozhodla až okupace Československa nacistickým Německem. Po událostech 17. listopadu 1939 byly české vysoké školy uzavřeny a mnoho studentů skončilo v koncentračních táborech.

„Měl jsem štěstí, že jsem nebydlel v nechvalně proslulých Kaunicových kolejích v Brně, ale na privátu v Králově Poli,“ popisuje dobu, kdy události okolo pohřbu Jana Opletala vyvolaly hromadné zatýkání studentů, tehdejší student medicíny Jaromír Franzl. „Z Brna jsem se před nacisty schoval v kolínském pivovaru, kde jsem nebyl tolik na očích,“ popisuje svou záchranu před možnou cestou do koncentračního tábora.

S německými okupanty se setkával ještě několik let. Po válce totiž odešel do pivovaru v Hanušovicích, ležících na území někdejších Sudet. Banderovci tam řádili ještě v roce 1947.

Padesátá léta jej zastihla již jako ředitele karvinského pivovaru. Následky války a dopady plánování tehdejších komunistických vládců byly vidět na každém kroku. „Pivo jsme vařili podle toho, jaké jsme zrovna dostali suroviny,“ popisuje tehdejší možnosti. „Sládek mohl ovlivnit jen technickou část vaření, několikrát se dokonce stalo, že jsme vařili pivo z arabského ječmene.“

Konec karvinského pivovaru se však rychle blížil. Podle těžebních plánů nedaleké šachty Gabriela se sice horníci měli dostat pod pivovar až v roce 1959, ale heroické plnění plánů vše změnilo.

„Ředitel šachty měl jet ke Stalinovi, a tak si dal závazek. Šachta byla pod pivovarem o šest let dříve. 13. dubna jsem šel ještě za tmy po dvoře a zakopl o třiceticentimetrový schod. Byl to důlní propad. Na spilce byly popraskané kádě, ze kterých vytékalo pivo. Ještě ten den přijel generální ředitel z Prahy a doslova do hodiny celý pivovar zavřel,“ popisuje Jaromír Franzl poslední okamžiky karvinského pivovaru.

Přes různé funkce na ředitelství severomoravských pivovarů se dostal v roce 1960 do pivovaru Ostravar. Do Ostravy tehdy mířili brigádníci z celé republiky a spotřeba piva byla nevídaná. „Ostravský pivovar měl kapacitu 350 tisíc hektolitrů, ale vařili jsme běžně přes půl milionu hektolitrů ročně. Do Ostravy se i tak muselo dovážet pivo z celé republiky. Samozřejmě, že se vozilo hlavně to, co nemohli jinde prodat,“ popisuje Jaromír Franzl důvody, které vedly k založení nošovického pivovaru.

Tam koncem šedesátých let začínal zkušební provoz a pivovar stále neměl sládka. „Znal jsem se s ředitelem Petrášem, ten mne oslovil a já do Nošovic, kam měli všichni strach jít, šel,“ popsal otec chuti nošovického Radegastu svou cestu do pivovaru. (MF Dnes)

ExVyVolený Emil Zajac se v nejbližší budoucnosti rozhodně neztratí z očí veřejnosti. Zajacova tvář se totiž objeví v reklamě na pivo Radegast! Podle odborníků z reklamního trhu může třicetiletý bývalý horník vydělat statisíců korun.

Mluvčí Plzeňského Prazdroje Alexej Bechtin informoval, že rodák z Ostavy bude ústřední postavu reklamní kampaně na pivo Radegast pod heslem "Život je hořký. Bohudík."

Emilova tvář se objeví na billboardech a bigboardech na Ostravsku či v regionálním tisku.

Prazdroj přitom využije počin Zajace, který se jen několik hodin před svým vyřazením ze hry, jež znamenalo ztrátu naděje na výhru 11 milionů korun, oženil. To komentuje i heslo "Konečně svoboda, Emile?", jež bude součástí reklam.

Cena, za níž se známé osobnosti angažují do reklam, se na trhu pohybuje až do výše milionů v případě tak známých tváří, jakými jsou například špičkoví sportovci či hvězdy showbyznysu.

V Zajacově případě a u ostatních lidí s předpokládanou krátkodobou popularitou to však bude podle odborníků přece jen méně. "V danou chvíli, kdy jsou populární, jsou srovnatelní s hvězdami. Ale jejich cena pak většinou rychle klesá," řekl odborník z mediální agentury obeznámený se situací na trhu.

Také v minulosti se tváře z pořadů na bázi reality show objevily v reklamě. Bronzový zpěvák z první řady Česko hledá SuperStar Sámer Issa propagoval mobilní telefony, vítězka téže řady Aneta Langerová dlouho váhala a nakonec přijala nabídku spojit své jméno s firmou Apple a s moderním digitálním přehrávačem hudby iPod. O účasti v reklamě uvažoval i další vyřazený z VyVolených Jan Szenteczký, údajně však nabídku odmítl proto, že by si musel oholit svou pěstěnou bradku. (iDnes)

Manažer pivovaru Radegast Nošovice Ivo Kaňák:

* Počasí v létě příliš spotřebě piva nepřálo. Poznamená to letošní výsledky?

V prvním pololetí tohoto roku české a moravské pivovarství překonalo veškerá očekávání a zaznamenalo růst. Konečný výsledek ke konci roku bude na úrovni roku loňského, což je ale fantastický výsledek, protože dlouhodobé prognózy říkají, že výroba piva v České republice musí v budoucnu nutně poklesnout. Pokud jde o letošní výstav Pivovaru Radegast, bude se pohybovat kolem 2,1 mil. hektolitrů.

* Jaká je kapacita Pivovaru Radegast?

Pivovar investoval do technologických zařízení na zvýšení kapacity a stal se druhým největším producentem piva v republice. Dnes jsme schopni vyrábět 2 mil. 300 tisíc hektolitrů ročně.

* Nošovický pivovar letos slaví 35 let. Co bylo impulsem pro jeho výstavbu?

Podle pamětníků to hodně ovlivnila událost z 13. na 14. dubna 1953. Tehdy byl poddolován pivovar v Karviné natolik, že musel být uzavřen. Bylo to v době intenzívní výstavby Havířova, Poruby, z Ostravska se budovalo ocelové srdce republiky a najednou vznikla nouze o pivo. Zabývala se tím i tehdejší československá vláda, bylo vytipováno pět míst a nakonec bylo v roce 1965 rozhodnuto, že pivovar bude postaven v podhůří Beskyd, na území Nošovic. Jedním z naprosto zásadních důvodů byla dostupnost skvělé vody z horské nádrže Morávka. První várka piva v novém pivovaru byla uvařena 3. prosince 1970.

* Používáte vodu z Morávky dosud?

Jistě. Občas se sice objevují informace, že tady máme studny, ale není to tak. Pořád používáme vodu z Morávky, která má kvalitu vody kojenecké. Ostatně objevují se i informace, že české pivovary používají chmel z dovozu. To se nošovického pivovaru nikdy netýkalo. Používáme výhradně chmel žatecký. A tím, že máme vlastní sladovnu, používáme vybraný sladovnický ječmen, zejména z Moravy. Ten nám dodávají pěstitelé podle toho, jaké odrůdy potřebujeme. Charakter piva Radegast se snažíme udržet tak, jak byl nastaven v 70. letech prvním sládkem Jaromírem Franzlem. Radegast je především regionální značkou a v tomto kraji žijí tvrdí lidé, zvyklí na tvrdou práci. Mají rádi hořké pivo. Odpovídá to jejich naturelu.

* V Nošovicích se ale vaří i další značky.

Vyrábíme sortiment osmi variant šesti značek z portfolia naší firmy Plzeňský Prazdroj. Každá má jasný senzorický profil, utěch licenčních naprosto shodný s tím, jak se vaří v domovském pivovaru. Radegast ale pro nás zůstává stěžejním. Na severní Moravě a ve Slezsku prodáváme 90 procent produkce značky Radegast. A přitom je tato značka druhou nejprodávanější na českém trhu, patří jí sedm procent celkového prodeje veškerého piva v ČR. O její kvalitě svědčí nejen podíl na trhu, ale i úspěchy v domácích a zahraničních soutěžích. Za poslední tři roky jsme získali devatenáct ocenění.

* Patříte vy osobně k těm, kdo drží Českou republiku průměrnou roční spotřebou piva 160 litrů na osobu na světové špičce?

Ve všední dny nemám čas zajít si do restaurace na čepované, takže si večer musím dát doma jedno dvě lahvová z lednice. Ale samozřejmě mám své oblíbené restaurace, kam si občas na dobře ošetřený Radegast zajdu. Ovšem pokud mám možnost, nepiji jen naše piva, ale i konkurenční značky. A rád říkám, že kvalita českého piva obecně je velmi vysoká. (Právo)

Ostravar, nejmenší pivovar společnosti Pivovary Staropramen, pronikl za hranice ostravského regionu a prodává své pivo i ve Velké Británii.

První várku ostravského piva vyvezl Ostravar na britské ostrovy na konci loňského roku. „Dnes má pivovar dva britské certifikáty a jeho prémiový ležák je k dostání ve více než tisícovce britských supermarketů. Ostravar tam letos prodá nejméně dva miliony piv,“ řekl vrchní sládek pivovaru Robert Kužela.

Oba certifikáty získal pivovar během letních prázdnin, což podle Kužely posílilo jeho pozici na britských ostrovech. „Certifikace podle britských standardů pomohla usnadnit proces uzavírání smluv s velkými mezinárodními řetězci v zahraničí,“ uvedl sládek.

Po řetězci Somerfield, se kterým loni před Vánocemi začal ostravský producent spolupracovat, zařadil letos v srpnu Ostravar do svého sortimentu i řetězec Morrisons se čtyřmi sty prodejnami a na podzim pak londýnský řetězec Imperial Cash&Carry. V britských supermarketech se ostravský prémiový ležák prodává pod původním názvem Ostravar. „Stejné pivo, které si mohou koupit lidé například v ostravských čtvrtích Mariánské Hory či Poruba, je nyní k dostání i ve Velké Británii. Jen nápisy na etiketě jsou v angličtině,“ dodává sládek.

Pivovar Ostravar uvaří ročně asi půl milionu hektolitrů piva. Značku Ostravar vyrábí ve variantách, a to Premium, Originál a Strong. Dále pivovar vaří pivní speciály Velvet a černý Kelt. Pivovar Ostravar je součástí společnosti Pivovary Staropramen (dříve Pražské pivovary) od roku 2000. Součástí Pivovarů Staropramen jsou kromě Ostravaru také pivovary Staropramen a Braník s celostátní působností. (MF Dnes)

Vánoční Holbu Šerák Speciál začali stáčet do sudů pivovarníci v Hanušovicích. Pivo ze speciální receptury, které má 13,51 stupně, vaří pivovar Holba pouze při výjimečných příležitostech a v omezeném množství. „Letos to jsou čtyři várky, tedy osm set hektolitrů zlatého piva s hustou pěnou, které bude v hospůdkách a restauracích na čepu od začátku prosince,“ uvedla tisková mluvčí Holby Hana Matulová. Vedení pivovaru předpokládá, že zásoby vydrží nejdéle do začátku nového roku. (MF Dnes)

Sládek má v očích lidí většinou podobné obrysy - postarší vousatý pán, trochu při těle, jenž dovede od rána do večera povídat o pivu, které také dokola obchází a zkouší, jak mu zraje. Omyl. Třeba v Přerově. Pivo, které dvakrát po sobě získalo titul Evropská pivní hvězda, vaří žena.

Vystupuje energicky a v pivovaru je celý den. Jen se jmenuje Nataša Rousková. Paní sládková. Patrně jediná v České republice.

"Jsem žena, ale nikdo se ke mně nikdy nechoval s despektem. Hůř to chápou spíše laici - berou to nějak ješitně osobně," směje se Rousková.

Pivovarnictví vystudovala. V přerovském pivovaru je již dvacet let: "A jsem v něm od rána do večera. Přijdu v šest, obejdu pivovar, máme poradu, hlídám testy z laboratoře, a taky - což si u sládka třeba leckdo nepředstaví - mne čeká hromada papírování a vyřizování."

Jako jeden z mála lidí může v zaměstnání pít alkohol. "To ano, ochutnávat pivo sládek musí. Ale není to žádné pití, jako třeba v divadle v Havlově Audienci. Je to degustace - prostě práce," vysvětluje.

Na tom, jak pivo chutná, má sládek největší vliv. "Každý sládek má své pivo otestované, zná ho. A celý den se mu věnuje. Musí ho ohlídat. Dennodenně. Nejde to tak, že si řekneme: Nachystali jsme si to, a teď vše hezky samo poběží," konstatuje Rousková.

Sama má pivo hodně ráda: "Upřednostňuji ho, skvěle se u něj sedí." No, na druhou stranu, když přerovská sládková u piva sedí, tak vlastně taky pracuje.

"V každé hospodě vnímám, kde ho umí podat a kde ho kazí. Hospodský se na pivu podepisuje. Naštve mne, když my pivo děláme a pak naši práci někdo shodí svou nedbalostí." Jaké pivo preferuje ona?

"To naše. Ne ale kvůli tomu, že ho také tvořím. Jsem patriot." A čeští pivaři? "Ti jsou podle mne dost konzervativní. Třeba speciály moc nevnímají. Ochutnají je, ale vrátí se zase k tomu svému,“ říká. „Pivní patriotismus v naší zemi funguje. A já si štamgastů vážím. Poznají pivo a zakládají si na něm. Neovlivní je reklama. Jdou do hospody na to své." (iDnes)