Prvním pivem, které neobsahuje alkohol, se může pochlubit už také jihlavský pivovar Ježek. Na pivo s názvem Lobkowicz nealko má pivovar zatím jen kladné ohlasy.

Spotřebitelé si ho mohou zakoupit jak točené, tak v lahvi. „Je určené do celoplošné distribuce. Zakoupíte ho v restauraci i v prodejně,“ uvedl obchodní ředitel pivovaru Miloš Vostrý. Cílem jihlavského pivovaru Ježek je, aby se stal v segmentu nealkoholických piv dvojkou na českém trhu.

„Domnívám se, že se nám to v poměrně krátkém čase podaří. Ohlasy na nové nealkoholické pivo jsou jak u konzumentů, tak partnerů velice pozitivní. Je to podle mě správná cesta, jak rozšířit naše aktivity,“ dodal Vostrý.

Nové pivo bez obsahu alkoholu je speciální tím, že je vyráběné ze tří druhů sladů a jsou v něm použity tři druhy chmele.

„První vjem je takový, že cítíte chmelovou vůni, kterou mu dodává speciální odrůda chmele, zvaná cascade. Zvláštní jemná chuť je dána kombinací tří druhů sladů: českým, bavorským a karamelovým,“ podotkl výrobní ředitel a sládek pivovaru v Jihlavě Jaromír Kalina.

„Směsice těchto tří sladů dává pivu velice zajímavou, ušlechtilou a plnou chuť. Je osvěžující a dobré, když potřebujete například uhasit žízeň po dobrém obědě,“ popsal Kalina.

I když se prognózy, že spotřeba piva bude v České republice prudce klesat, naplnily, jihlavský pivovar si na nezájem spotřebitelů nemůže stěžovat. Za prvních pět měsíců dosáhl nárůstu u piva Ježek v sudu o 33,5 procenta a v lahvi dokonce o 52,3 procenta oproti loňsku.

Zdroj: Jihlavský deník.cz | Autorka: Michaela Hrozková

Víte, jak to vypadá v pivovaru Budějovický Budvar? Že ne? Tak se tam s námi vypravte. A aby vám nevyschlo....

Mnozí z nás s ním zatočí za pár minut, ale na svět přichází více než sto dní. Řeč je o ležáku Budweiser Budvar z pivovaru Budějovický Budvar, který oslaví letos 115. výročí vzniku. Pili ho již naši dědové a zřejmě se s ním budou potkávat i naši vnuci, samozřejmě, až dosáhnou plnoletosti.

Jak to v pivovaru vypadá? Reportéři Deníku se vypravili rovnou ke zdroji, aby na vlastní oči a chuťové buňky zjistili, jaká utajená kouzla výrobu nápoje doprovázejí. Díky vstřícnosti se dostali i tam, kam nesmějí ani turistické exkurze z Japonska.

Voda z třetihor

Pivovar leží na výpadovce z města směr Praha. Do království lahví a přepravek se vydáváme přes vrátnici, kde na nás čeká tiskový mluvčí Petr Samec. Toho doplní sládek pivovaru Adam Brož, výrobně technický ředitel nebo pan starý, jak mu říkají kolegové.

Míjíme artéskou studnu, ze které se bere voda. Tohle místo by mělo být nejpřísněji chráněno a zdejší zaměstnanci vědí moc dobře proč.

„Nejdůležitější a základní surovinou pro pivo je totiž kvalitní voda,“ zdůrazňuje Adam Brož. „Ta naše je unikátní a čistotou splňuje parametry pro kojeneckou vodu. Pro vaření piva ji nemusíme chemicky upravovat. Získáváme ji ze tří stovek metrů hlubokého vrtu. Zásoby pocházejí z podzemního rezervoáru, až z třetihorního podloží. Její kvalita se nemění a není závislá na ročních obdobích.“

Pivovary, které nemají artéskou studnu, musí čistit vodu chemicky. Někde ji berou z povrchových studen či z řek.

Jdeme po trubkách a ocitáme se v budově centrální strojovny pivovaru. „Zde se zajišťuje zásobení vodou, energií, teplem i chladem,“ vypočítává Adam Brož. Pošilháváme po vysokých kulatých nádržích. „To jsou pískové filtry, přes které se voda mechanicky čistí. Pro další úpravu nepoužíváme chemii. V nádržích je vrstva speciálního písku z Provodína, jehož zrnka mají většinou velikost od půl do jednoho milimetru. Zfiltrovaná voda se jímá do akumulačních nádrží, z ní je zásobován celý závod.“

Procházíme kolem vlečky, kam zrovna přivezli slad. Zrnka se sypou ze spodku vagonu, u kterého klečí Zdeněk Lovčí a trpělivě plní prosby fotografa, který chce zachytit sladopád co nejdokonaleji. „Sladovnický ječmen pro naše pivo roste na Moravě,“ prozrazuje sládek.

Vcházíme do haly, kde jsou napěchované vaky plné chmele, opatřené tmavou pečetí. „Používáme pouze odrůdu Žatecký poloraný červeňák,“ vysvětluje Adam Brož a stejně jako on ho bereme do ruky, mneme mezi prsty šustivé zelenavé šupinky a přikládáme k nosu. V hlavě mi naskakují vzpomínky staré dvacet let, když jsem ručně strhával šňůry chmele, stál na valníku a švihem skládal prstence zeleného zlata jeden za druhým.

„Patří do kategorie jemného aromatického chmele, není tak hořký a víc voní. Pro výrobu našeho ležáku nesmí být ve formě pelet nebo extraktu,“ dodává Adam Brož.

Vaří ještě v mědi

Ve skladu chmele, sto let staré budově s klenbami, se jako za starých časů ohání sekerou Karel Dvořák. Porcuje kostku slisovaného chmele a část pak ukládá do pytle. „Je tu stále sedm stupňů,“ vysvětluje pracovník varny s tím, že se jezdí ohřívat do vyšších pater budovy. „Sklad má kapacitu nějakých sto třicet tun.“

Dávky chmele pak putují do varny a dávkují se do varných pánví.

Nastupujeme do výtahu a jedeme o několik pater výš. Ocitáme se ve varně, v místnosti, kam turisté smějí a kde všichni obdivují veliké měděné kotle. „Jsme asi poslední, kterým je v mědi vyrobily a dodaly Závody Vítězného února Hradec Králové,“ doplňuje sládek s tím, že dnes se již vyrábějí z nerezu.

Ve varně je zatím klid. Z kohoutů u stěny nic neteče, nádoby, do kterých vedou žebříky, jsou prázdné, ale za chvíli to přijde. Z osmnácti kohoutů začíná vytékat sladina. Ochutnáváme ji, je příjemná a sladká, takový sladový čaj. „Ze sladu vznikají přírodní cestou zkvasitelné cukry,“ doplňuje sládek a drží v ruce dlouhou dřevěnou rukojeť nádobky na ochutnávání.

Království dnes obhospodařuje Václav Pintýř, teď ručně reguluje kohouty, aby z nich tekla sladina vždy stejně. „Pracuji tu od roku 1974,“ prozrazuje pracovník varny. „To jsem ještě ani nebyl na světě,“ reaguje hned sládek Adam Brož. „Dříve byla jiná makačka, hodně věcí jsme dělali ručně. Teď je technika a řada věcí je automatizovaných,“ dodává Václav Pintýř.

Se svíčkou na jiskru

Za dalšími zamčenými dveřmi nás čeká unikátní pracoviště, kam nikdo nesmí. Tedy kromě zdejších odborníků a dnes i kromě nás. „Jsme v propagační stanici kvasnic,“ říká Adam Brož. Ve vysoké místnosti stojí kovové válce, všude samé trubky, a my jsme zvědaví, co se uvnitř děje. „Tady se pomnoží ve dvou nádobách kvasnice. V jednotýdenních cyklech se tu rozkvašuje mladina a z ní se pak zase zakvašují velké tanky při hlavním kvašení,“ říká Adam Brož. „Jedenkrát do roka se pěstuje čistá kultura z jedné buňky.“

Konečně jsme v ležáckých sklepech. Ovane nás zima, jsou tu celoročně tak dva stupně. Pracovníci tu chodí v teplých kabátech a dohlížejí na to, jak ležák zraje. „V ležáckých tancích zraje devadesát dní, a speciální Bud Premier Select přes dvě stě dní,“ vysvětluje Adam Brož. Většina jiných pivovarů dobu ležení piva zkrátila na jeden až dva měsíce.

Z tanku napouští pivo do sklenice. Pak bere do druhé ruky stojánek s hořící svíčkou a prohlíží si obsah sklenice, za kterou se mihotá plamen. Tuhle alchymii s ohněm prováděli již první sládci pivovarů. „Je to takový zákalometr,“ vysvětluje sládek. „Posuzoval jsem čirost a barvu piva. Kvasničné buňky způsobují rozptyl světla a ten je pozorovatelný na obrazu plamene svíčky. U jiskrného piva jsou kontury plamene ostré. Protože pivo z ležáckého tanku není zatím filtrované, je stále mírně zakalené kvasnicemi,“ zdůrazňuje.

Ze zimního království, kde čeká ležák v tancích devadesát dní na vysvobození, míříme do království bílých plášťů, baněk, zkumavek a unikátních přístrojů, které obsluhují další odborníci.

„Jsme v oddělení řízení jakosti,“ prozrazuje vedoucí Lucie Navrátilová, která zde pracuje jedenáctým rokem. „V laboratoři pracujeme ve třech směnách, všechno musí být stále pod dohledem.“ Zde se kontroluje kvalita sladu, chmele, voda a vzorky piva v různých fázích výroby, ale třeba také vlastnosti lepidla pro etikety na láhve.

„Ročně máme až 36 tisíc vzorků čili 150 vzorků denně,“ pokračuje Lucie Navrátilová. „Jsme takoví doktoři pro pivo,“ dodává Petr Košin z oddělení výzkumu.

„Při výzkumu přemýšlíme, jak se stávajícími metodami udělat, aby pivo bylo stále dobré,“ říká mikrobiolog, dlouholetý zaměstnanec a člen Síně slávy českého pivovarnictví docent Jan Šavel. „Výroba piva je biotechnologická záležitost, při které i nepatrné změny mohou hrát velkou roli. Naším úkolem je, aby bylo pivo pořád stejně skvělé,“ dodává Jan Šavel.

Prestiž v lahvích

Pracovníci musí pivo sledovat i chuťově. „Pít pivo v pracovní době je pro nás povinnost,“ usmívá se Petr Košin. „Všichni máme degustační zkoušky,“ pokračuje Lucie Navrátilová. „Nejde o to poznat značku, ale pojmenovat, jak pivo chutná,“ říká Petr Košin.

„Piva ochutnáváme i v zahraničí jako členové porot pivních soutěží. Mnohdy jsou piva zajímavá a chutná, ale když chceme kvalitní ležák, těšíme se vždy domů na Budvar,“ směje se Petr Košin a na stůl pokládá odběrovou baňku s čerstvým vzorkem, aby nám při dalším vyprávění nevyschlo v hrdle.

„Veškeré láhve budvaru, které koupíte ve světě, jsou od nás z Českých Budějovic. Lidé, kteří pijí Budvar, pijí značku a prestiž,“ říká Košin. „Je třeba vzdát úctu našim předkům za to, jak nastavili typ piva v Budvaru,“ zdůrazňuje Jan Šavel. „My jen udržujeme tradiční chuť nápoje za podmínek nejvyšší kvality.“

Kvalitně udělané pivo má i další přednosti. „Z hlediska zdravotního je pivo nesmírně zdravý a čistý nápoj,“ shodují se členové laboratoře. „Čistá voda obsahuje víc bakterií než pivo. Pivo je potravina, naklíčené obilí, jak se říká - tekutý chléb.“

Chmelový rolls roys

V laboratoři nám předvádějí unikátní přístroje. „Tohle je třeba víceúčelový infračervený spektrofotometr, říkáme mu NIR, kde za dvě minuty zanalyzujeme vzorek sladu, zatímco dříve to trvalo pět hodin,“ ukazuje Lucie Navrátilová.

„Dodavatelé vědí, že kvalitu pečlivě hlídáme, a prodávají nám ty nejlepší suroviny. Jsme dobrý odběratel,“ zdůrazňuje Petr Košin. „Žatecký poloraný červeňák je rolls roys mezi chmely,“ komentuje výsledky analýzy.

Vedle v chodbě se nachází další záhadná místnost označená slovem Deponáž. „Je to sklad všeho, co vyrobíme,“ vysvětluje Petr Košin, když vstupujeme dovnitř. Láhve a plechovky všude, kam se podíváš. „Skladujeme tu vzorek z každé šarže lahví a plechovek, co vyrobíme, a to až do konce záruční doby, což je až jeden rok. Je tu dvanáct polic pro dvanáct měsíců.“ Místnost má dvacet stupňů, chybějí okna, neboť piva musí být ve tmě.

Odchod s veselou

Plni nejen zajímavých informací odcházíme ze dvora pivovaru, kde se tísní tisíce beden s láhvemi. Až si zase zajdeme na budvárek, už budeme vědět, že v něm pijeme vodu z třetihor a že kdekoliv na světě koupený budvar pochází pouze a výhradně z jižních Čech. A to není špatné zjištění, co říkáte?

Zdroj: Českobudějovický deník.cz | Autor a foto: Radek Gális

Historické fotografie, předměty, pivovarské nástroje či cokoliv dalšího mapujícího historii by mělo ozdobit výstavu pořádanou v rámci oslav 40. výročí založení pivovaru Radegast. Pracovníci pivovaru se proto obrací na majitele dokumentů či předmětů s prosbou o jejich zapůjčení či věnování do sbírek pivovaru. Majitel nejzajímavějšího předmětu získá pivo na celý rok zdarma.

„Víme, že mnoho příznivců Radegastu má doma bohaté sbírky předmětů či fotografií, které připomínají vznik našeho pivovaru a další milníky ve vývoji. Rádi bychom uspořádali ucelenou sbírku a vystavili ji. Významné výročí 40 let od založení našeho pivovaru k tomu přímo vybízí. Vděčni budeme za jakýkoliv předmět, ale třeba i cennou informaci či kontakt,“ požádal o pomoc manažer pivovaru Radegast Ivo Kaňák.

Za nejatraktivnější exponát získá jeho majitel 320 piv Radegast, což odpovídá průměrné roční spotřebě piva na jednoho obyvatele v ČR. Pivem bude odměněn také každý, jehož předmět nebo fotografie budou na výstavě, začínající 11. září 2010 v Nošovicích, použity.

Všichni, kteří budou chtít pivovaru pomoci, se mohou hlásit osobně na recepci pivovaru Radegast v Nošovicích, příp. na e-mailu: martina.sikorova@pilsner.sabmiller.com.

Výzva platí do 15. 6. 2010

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Plzeňský Prazdroj významně přispívá českému hospodářství. V posledním fiskálním roce odvedl na daních 4,4 miliardy Kč* a obrat jeho obchodní spolupráce s dodavateli a výrobci se vyšplhal na 6,2 miliardy Kč, z toho většinu inkasovaly české subjekty. Prazdroj svým působením vytváří v ČR přímo i nepřímo přibližně 36.000 pracovních míst**.

Za posledních 10 let Prazdroj přispěl do veřejných rozpočtů bezmála 40 miliardami Kč*. Dlouhodobě patří mezi 20 největších českých firemních plátců daně z příjmů a letos zaujal v tomto žebříčku 10. místo.

Společnost přispívá k rozvoji zaměstnanosti nejen přímo, kdy je opakovaně vyhlašována nejlepším zaměstnavatelem regionu, ale i nepřímo vytvářením pracovních příležitostí u obchodních partnerů a dodavatelů. Svým působením Plzeňský Prazdroj v ČR vytváří a podporuje přibližně 33. 600 pracovních míst**, ať už pro 2400 zaměstnanců ve třech pivovarech a 13 obchodně-distribučních centrech, nebo zprostředkovaně v dopravě, maloobchodě, pohostinství, jiných službách a zemědělství. Zasluhuje se tak o více než 60% všech pracovních příležitostí, které v ČR vytváří celý pivovarský sektor.

V roce 2009 Plzeňský Prazdroj uvařil a prodal 10,5 milionu hektolitrů piva. Téměř čtvrtina se vypila ve více než 50 zemích celého světa, a posílila tak dobrou pověst českého piva v zahraničí.

* Součet daní zahrnuje daň z příjmů právnických osob, DPH, spotřební daň, daň z nemovitosti a silniční daň.

**Studie Ernst&Young pro Brewers of Europe, srpen 2009 (http://www.brewersofeurope.org/docs/flipping_books/ey_full_2009/index.html); a studie Regioplan Policy Research zkoumající ekonomický přínos pivovarů SABMiller v jednotlivých evropských zemích, listopad 2009 http://www.sabmiller.com/index.asp?pageid=111&category=susdevelopment&year=all

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Gent je neobyčejně charismatické město s největším počtem chráněných historických památek z celé Belgie. Pro Čechy má ovšem země Vlámů a Valonů - a Gent zejména - ještě jeden rozměr. Pivní.

V prvním podniku v Gentu mi naštěstí hospodský nenabídl Kwak. Populární belgické pivo se stáčí do sklenice tak bizarního tvaru, že musí mít vlastní stojan. Při obsahu 1,25 litru by se výzkum pivního fenoménu rázně zpomalil hned po prvním vzorku.

Jen v centru Gentu se nachází oficiálně 265 hospod a výčepů! Všude pípa inzeruje několik různých typů točených piv a širší nabídka čeká na své žíznivce v chladicích boxech.

O kouřovém nádechu

Vycházku středem města podél nábřeží Graslei a Korenlei, lemovaných parádními cechovními domy od gotiky po baroko, proložte návštěvou některé z okolních hospůdek. Pivo či dvě dá výpravě o jednu dimenzi navíc. Nehledě na to, že jinde než v Gentu tak zachovalý ucelený komplex domů nenajdete.

Zajímavou, alespoň podle názvu, se může stát třeba výprava za pivem Delirium Tremens, vařeném v rodinném pivovaru Huyghe v městečku Melle.

"Ochutnej augustijna," pobízí Rudy Van der Ween, který místní kulturu, nejen tu pivní, zná velice dobře. Gent se mu stal domovem. Augustijn, stejně jako Piraat a Gulden Draak (Zlatý drak), vyrábí pivovar s původním názvem De Peer. Současné jméno velkopivovaru připomíná zastaralý počítačový systém - Bios. Rodina Van Steenberge ovšem vaří pivo moderně a ve velkém.

Augustijn patří mezi svrchně kvašená piva žlutě jantarové barvy a chuťově si nijak nezadá s většinou české pivovarské velkoprodukce. Není z nejslabších, množství alkoholu dosahuje 7,5 procenta, což stačí k tomu, aby pijáka zmohlo už několik málo sklenic. Podobně silný (7 % alkoholu) je augustijn v tmavé verzi. Zatímco světlé pivo má mírný vanilkový podtón, tmavé patří mezi hutnější "kousky" s velmi mírným kouřovým nádechem.

Zatímco Bios se řadí k velkým pivovarům, Brouwerij Van Den Bossche asi 30 km od Gentu je rodinným podnikem v pravém smyslu slova. "Zaměstnávám jen sebe, dva syny a manželku. Z logistického hlediska není možné zásobovat příliš mnoho hostinců. Důležití jsou pro nás zájemci o pivo co nejblíže pivovaru," říká jeho šéf Ignace Van Den Bossche.

Nejde o velkou produkci, včetně občasných svátečních vyrábějí devět typů piv. Mezi nimi zaujme pivní etiketou s kovbojem krotícím černého hřebce tmavý stout (svrchně kvašené pivo z praženého sladu) Buffalo. Spolu s vánočním speciálem s 9 procenty alkoholu patří mezi "nejsilnější" značky pivovaru. Barva vzniká díky tmavému praženému sladu, což se odráží i v chuti. Nasládlé, příjemně karamelové.

"V Belgii máme obrovskou pivní konkurenci, ale zatím si každý, byť sebemenší pivovar své místo na slunci našel. Samozřejmě že z obchodního hlediska jde o neustálý boj, ale jsme vlastními pány, takže bych rozhodně neměnil," říká Ignace a skromně zamlčí, že se "jeho" pivo dá sehnat i v Kanadě nebo USA.

Pivovar, podobně jako mnoho jiných, nabízí veřejné prohlídky svých prostor, během nichž poznáte nejen výrobní postup, ale i rodinnou tradici, jež se píše od konce 19. století.

Proč tolik?

Jak to, že Belgie nabízí takovou záplavu piv (udává se až okolo 750 druhů)? Hlavní důvody lze shrnout do dvou bodů: země v historii neprodělala sociální experiment s beztřídní společností, během něhož by byla likvidována vrstva malopodnikatelů, ani nepodlehla ideji pětiletkového plánování a centrální výrobě. Pivní poutník se tak v Belgii může cítit šťastný. Najde tady hospody ne nepodobné českým, kam si večer zajdou na skleničku přátelé, i honosnější podniky zaměřené na vysokou gastronomii.

Gentská restaurace Belga Queen je tím druhým případem. V menu si můžete nechat doporučit ke každému z chodů pivo chuťově sladěné s daným pokrmem. Jako předkrm si dejte třeba lososa marinovaného v tmavě červeném pivě Rodenbach a bylinkách, z hlavních chodů laděných pivně vyčnívá křehká svíčková z plemene Charolais s omáčkou z piva Orval a drceného pepře.

Jako dárek domů nemusíte přivézt zrovna pivo. Jste v Belgii, takže pokud neplánujete diamantové překvapení, stačí navštívit obchod s čokoládou. Jak v diamantech, tak v pralinkách se Belgičané vyznají jako nikdo jiný.

Jak se tam dostat

Autobusem

Autobusem Eurolines z Prahy přímo do Gentu (jednosměrná jízdenka od 990 Kč).

Co dělat

Projížďky lodí centrem

Poznejte Gent, který vznikl na soutoku řek Leie a Šeldy, z paluby lodi. Se společností Gent Watertoerist se vyjíždí z nábřeží Graslei 7 od 10 do 18 hod. Dospělí platí 6 eur, děti do 12 let 3,5 eura.

Kam na jídlo

Belga Queen

Graslei 10, Gent, www.belgaqueen.be

Restaurace nepatří mezi nejlevnější (jídla z masa tu stojí od 19 do 31 eur), leč kvalita nabízeného menu je úchvatná. Otevřeno má denně od 12 hod.

Kde se ubytovat

Monasterium Poortackere***

Oude Houtlei 56, Gent, www.monasterium.be

Zajímavé ubytování nabízí hotel Monasterium PoortAckere. Nachází se totiž v budově bývalého ženského kláštera, jehož historie sahá až do 13. století. Za dvoulůžkový pokoj zaplatíte od 115 eur za noc.

Zdroj: Cestování iHNed.cz | Autor: Topi Pigula

Na Vysočinu přišel z Opavy. Pobýval v Ostravě, a tak ví, jaké je tamní ovzduší a životní prostředí. Ředitel humpoleckého pivovaru Stanislav Bernard má jasno: Vysočina by měla více stavět na svém přírodním bohatství. Za podporu stojí nejen rybníky a cyklostezky.

„Co si dáte k pití?“ ptá se mě před začátkem povídání o pivu, politice i vysočinském hejtmanství Stanislav Bernard, šéf humpoleckého pivovaru. Většinou na takovou otázku odpovídám, že si dám vodu. V Humpolci jsem si dal ovocné nealko pivo.

I o ovocných pivech bude řeč. Začněme však úplně jinde než v pivovaře: přenesme se pomyslně do Jihlavy, na krajský úřad.

* Kdybyste byl hejtmanem kraje Vysočina aměl tu moc, jaká opatření pro rozvoj regionu byste určitě udělal?

Musel bych mít více informací, které zrovna hejtman má. Osobně Vysočinu vidím jako kraj se senzační přírodou, s velmi čistým životním prostředím. Z toho bych ve své úvaze vycházel. Stojí za to budovat infrastrukturu pro turisty, síť cyklostezek a značených cest, odpočívadla, informační tabule a podobně. Cílená podpora by měla jít také do rozhleden, jezdeckých areálů, sportovišť a přírodních koupališť. Některé rybníky jistě stojí za to upravit, aby se tam dalo koupat.

* Co udělat na Vysočině pro podnikatele?

Tady bych svou odpověď nevztahoval na kraj Vysočina. Nejlepší pro podnikatele by bylo, kdyby o státu nevěděli vůbec. Ano, jde o to, aby věděli, jaké jsou zákony. Není ale možné, aby se podmínky pro podnikání radikálně měnily podle toho, kdo zrovna vládne. To jsou největší problémy, které trápí podnikatele. Stát by se měl starat o to nejnutnější.

* A co je podle vás to nejnutnější?

Měl by se starat o obranu země, bezpečí obyvatel, pořádek, péči o slabé a nemocné. Také bych očekával, že se něco udělá s neuvěřitelným rozsahem zlodějiny a korupce. To považuji za rakovinu naší republiky. Schodky rozpočtu ze značné části vznikly kvůli korupci a zlodějině. Také přispělo kupování si voličů nesplnitelnými sliby. Je nejvyšší čas toto řešit.

* Kde se pivo vaří, tam se dobře daří. V tomto směru je na Vysočině hodně pivovarů. Není jich až příliš na to, aby se také jim dobře dařilo?

V regionu je obrovská konkurence. Je to zřejmé, když se podíváte na mapu celé oblasti - pivovary jsou v Hlinsku, Poličce, Chotěboři, Havlíčkově Brodě, Pelhřimově, Jihlavě a v Humpolci. To máte sedm pivovarů v relativně řídce osídleném území. Pro zákazníka je zase pozitivní pestrost chutí i značek. A ačkoliv je značek hodně, mám-li mluvit za sebe - nám se daří naštěstí dobře.

* Jak jste se vy osobně dostal k pivovarnictví?

V roce 1991 jsme koupili humpolecký pivovar společně s Rudolfem Šmejkalem a Josefem Vávrou, který předtím pracoval jako podsládek v ostravském pivovaru. Humpolecký pivovar v dražbě přišel na 52 milionů korun, zůstatková hodnota přitom byla kolem 9,5 milionu korun. Začátky podnikání nebyly jednoduché. Do Jihlavy jsme moc nemohli, samotný Humpolec má 11 tisíc obyvatel.

* S jakou strategií jste na trh tedy vstoupili?

Rozhodli jsme se stát celostátní značkou. Naším cílem zůstává nejen navyšování objemu výroby, ale především dosažení nejvyšší možné kvality a zajímavé chuti. Chceme být „voňavým kořením“ českého trhu s pivem. »

* Jak vstřícné byly v začátku vašeho podnikání banky? Poskytly vám úvěr snadno?

To ne. Byl to stres. Úvěr jsme ale nakonec po zhruba měsíci jednání dostali na poslední chvíli a oddechli si. Jedinou možností bylo ručit rodinným domem. Na úplný start jsem měl jinak asi 70 tisíc korun, které mi půjčil známý.

* Jak se vyvíjí trh s pivem letos?

Je zde trend, kdy si někteří zákazníci kupují lahvové pivo domů a nechodí tolik do restaurací a hostinců. To má ekonomické důvody, jež jsou umocněné krizí. Od 1. ledna 2010 se také projevilo „chování“ státu. V České republice se zvýšila spotřební daň u piva zhruba o třetinu.

* A pivo zdražilo...

To ano, pivovary na tom ale nevydělaly nic. Loni se český trh s pivem propadl asi o 5,9 procenta, za první čtvrtletí letošního roku byl zaznamenán pokles o 12 procent ve srovnání s prvním čtvrtletím loňského roku. Jestli se poslanci rozhodli takto řešit schodky rozpočtu, tak je to špatné řešení. Stát na vyšší dani získá asi miliardu korun navíc. To se v naší zemi ovšem při současném tempu spotřeby ze strany státu „projí“ za jeden a půl dne, přitom obor to citelně zasáhlo.

* Jste tedy proti zadlužování státu.

Princip je v tomto směru přece jednoduchý. Nemohu „sníst“ více, než vyprodukuji. České republice hrozí zhoršení kreditu na finančních trzích, zhoršení takzvaného ratingu. Pokud by se kvůli horšímu ratingu zvýšily úroky ze státních obligací, zvedne se zátěž státního rozpočtu o 10miliard korun. A že se říká, že zadlužení státu ve výši 35 procent hrubého domácího produktu je bezpečné. Není. Rozhodující je důvěra investorů a ta se odvíjí od tempa zadlužování a jeho struktury. Oba faktory jsou dnes zcela špatné.

* Tak to bychom s tím v Česku měli něco dělat...

Nelze přece projídat peníze. Jinak půjdeme cestou Řecka, Portugalska, Itálie, Španělska a dalších zemí, jejichž státní finance nejsou ve zdravé kondici. Řada zemí zkrachovala i při mnoha menším zadlužení, než máme dnes my!

* Tak si pojďme raději dát zase pivo… V tomto směru jsou Češi znalci.

Češi se považují za znalce piva. Je pravda, že jsme znalci, ale jen z úzkého úhlu pohledu - z pohledu spodně kvašených ležáků. Na světě je jinak obrovské množství různých piv: pšeničná, kořeněná, mnohostupňová, černá, světlá, polotmavá, zázvorová, ovocná a tak dále a tak dále. Češi jsou znalci úzkého spektra piva.

* Kam do zahraničí by si podle vás rozhodně měli zajet milovníci piva?

Například Belgie má mnoho druhů a značek. Jsou mezi nimi i ovocná piva, kterými jsme se v Humpolci nechali inspirovat, když jsme připravovali nealkoholický osvěžující nápoj Švestka. Vyvíjíme i další druhy takových nápojů.

* Blíží se léto, čas dovolených. Tak se zeptám i vás: kdybyste měl vyrazit na dovolenou po Vysočině, kam by to bylo?

Úplně klidně bych zůstal v Humpolci a odtud vyrážel na túry na horském kole. Doporučuji třeba trasu z Humpolce přes Větrný Jeníkov, Štoky a Okrouhličku. Je to asi 55 kilometrů dlouhá a hodně pestrá vyjížďka. Líbilo by se mi i kolem Nového Města. Na Vysočině je spousta krásných míst.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Jaroslav Paclík

STEIGER obmenil vozový park, posilnilo ho 11 ekologických Fabií

Tretinu vozového parku obmenil v týchto dňoch Pivovar STEIGER, a.s., Vyhne. Imidž pivovaru posilnilo 11 nových bielych Fabií, so zlatistou pivnou hmotou na karosérii. Celkovo je schválený počas najbližších dvoch rokov nákup 40 nových automobilov tejto značky. Do tohto modelu Fabie si nechal STEIGER ako prvý na Slovensku namontovať splynovače, čo predstavuje nemalú úsporu nákladov. Pivovar ročne usporí cez 200 000 litrov benzínu, čo má významný ekonomický i ekologický prínos. Informoval o tom vedúci marketingu STEIGRA Emil Mihálik.

,,Náklady na údržbu pôvodného vozového parku prekročili bod zlomu a kúpa nových sa tak stala pre pivovar výhodnejšou. Novy vozový park v STEIGRI nie je demonštráciou finančných zdrojov, je to ekonomicky dobrá voľba. Nový vzhľad pivovarských áut navyše prináša na trh inovovaný odkaz značky. Zlatistá pivná hmota symbolizuje kvalitné klasické pivo a dve jašteričky zasa príslušnosť k regiónu zlatonosných Štiavnických vrchov, v ktorých podľa legendy pomohli objaviť zlato a striebro. Vlastné logo STEIGER predstavuje nositeľa klasicky varených pív na Slovensku. Okrem vlastných značiek STEIGER a STEIN je možné na kapote vidieť aj vidieť aj logá partnerských pivovarov Budvar, Zubr a Litovel, ktorých značky vyhniansky pivovar na Slovensku distribuuje. Biela Fabia so zlatou pivnou hmotou tak pôsobí decentne a sviežo a zároveň vyzdvihuje ergonomické krivky karosérie“, konštatoval E.Mihálik.

Dodal, že aj vozový park je významnou súčasťou reklamy a tvorby imidžu pivovaru a je plne v súlade s radikálnymi zmenami, ktorými značka STEIGER prešla od roku 2006. Navyše kúpa ekologickejších áut je plne v súlade s ďalšími ekologickými opatreniami pivovaru, ktoré sa realizujú v tomto období.

V máji tohto roku prišiel Pivovar STEIGER, a.s., Vyhne, s novou plechovkou pre 12-stupňové pivo STEIGER GOLD. Sľubuje si od nej rovnaký úspech u zákazníkov ako od predchádzajúcej inovácie plechovky pre 10-stupňové pivo STEIGER CLASSIC. Rovnako v máji 2010 začal STEIGER expedovať svoju desiatku ,,STEIGER CLASSIC“ 10% (objem alkoholu 4,1%) do veľkoobchodných reťazcov aj v novom balení, ktorým sú 1,5 litrové PET fľaše.

,,Koncom minulého roka sme dokončili dva roky trvajúcu kompletnú obmenu všetkých štandardných P.O.S. (points of sale) materiálov, ktorým teraz dominuje motív dvoch jašteričiek, ktoré nahradili predchádzajúci motív templárov. STEIGER začal túto zmenu v roku 2007, v súvislosti so zmenou pečate a loga pivovaru, kde motív templárov nahradili dve jašteričky. O rok nato sme spustili kampaň so sloganom STEIGER – čisto prírodné zlato“, konštatoval E.Mihálik.

Autorom nového dizajn manuálu bol dizajnér Vladimír Kovařík, M.A. z Univerzity Tomáša Baťu v Zlíne. Základom rebrandingu bola nová profilácia značky STEIGER , založená na legende o nájdení zlatej a striebornej rudnej žily Spitaler v Banskej Štiavnici. Pivovar STEIGER má tradičné väzby na Banskú Štiavnicu, ktorá mnoho rokov pivovar vo Vyhniach vlastnila. Hoci zlato a striebro sa už zo zeme vyťažilo, legenda o zlatom poklade pokračuje v zlatistom pive STEIGER z Vyhní. Aj názov STEIGER je spätý s banskoštiavnickým baníctvom, keďže znamená banský majster, predák. Spojenie s baníckou a pivovarníckou tradíciou vyjadruje aj latinsky nápis DA DEUS FORTUNAE (DAJ BOH ŠŤASTIA) na pečati pivovaru.

Pivo sa v STEIGRI varí klasickým postupom otvoreného a dlhodobého kvasenia. Dvojstupňové kvasenie v spilkách a ležiackych tankoch, s dlhodobým ležaním, dáva pivu jedinečnú, vyvážene horkastú chuť. STEIGER je čisto prírodný produkt, uvarený z pramenitej vody zo Štiavnických vrchov, kvalitného moravského jačmenného pivovarníckeho sladu a najlepšieho chmeľu zo žateckej oblasti. Vo vyhnianskom pivovare sú hrdí na to, že varia pivo tradičným spôsobom a že doba dozrievania piva je u nich až 60 dní.

História a kvalita sú dvomi neoddeliteľnými piliermi, na ktorých stojí pivovar STEIGER, a.s., Vyhne. Pivovar je najstarší na Slovensku, s tradíciou varenia od roku 1473. Bohatí mešťanostovia Banskej Štiavnice, ktorá pivovar stáročia vlastnila, si vyhnianskom pive pochutnávali ešte skôr než bola objavená Amerika. Dúšky tohto lahodného nápoja pomáhali obrancom mesta odrážať útoky Turkov, ktorí si robili zálusk na zlato a striebro, ktoré sa v štiavnických horách ťažili. Profilácia značky STEIGER je práve preto založená na príslušnosti k bohatej histórii regiónu.

Zdroj: Tisková zpráva pivovaru Steiger Vyhne

Gambrinus sbíral medaile na mezinárodní pivní soutěži Australian International Beer Awards v Melbourne. V kategorii piv plzeňského typu získal stříbrnou medaili Gambrinus Excelent, bronzové medaile si odnesly Gambrinus Premium a Gambrinus Světlý. Soutěže se zúčastnilo 243 pivovarů ze 34 zemí. Ve všech sekcích bylo dohromady přihlášeno 1170 druhů piv.

„V roce 2008 jsme získali v této mezinárodní soutěži ocenění za Gambrinus Premium a v roce 2009 za Excelent,“ říká vrchní sládek Gambrinusu Jan Hlaváček. „Jsem pyšný na to, že letos bodovaly v soutěži tři varianty Gambrinusu - Premium, Excelent a naše vlajková loď, desítka Gambrinus Světlý. Je vidět, že české pivo má ve světě nejen skvělý zvuk, ale také ve slepých degustacích boduje svojí unikátní plnou chutí a chmelovým aroma, které je pro české pivo typické,“ dodává Hlaváček.

Australian International Beer Awards, která byla založena v roce 1993, se těší každoročně většímu zájmu. Jedná se o třetí největší profesionální pivní soutěž na světe. Ocenění se udělují pouze pivům, která splňují kombinaci náročných parametrů kvality - zejména vyváženou chuť, aroma a celkový vzhled. Ve spolupráci s University of Ballart ji pořádá Královská zemědělská společnost se sídlem ve Victorii. Letošní ročník obsahoval 20 kategorií.

Gambrinus letos bodoval také v dalších mezinárodních i domácích soutěžích. V Chicagu na mezinárodním World Beer Cupu získal dvě stříbrné medaile za Gambrinus 11° Excelent a Gambrinus Světlý. V Čechách obsadil letos Gambrinus Světlý druhé místo v soutěži PIVEX 2010.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Pro letní sezónu připravil Radegast pro své zákazníky příjemnou novinku. V supermarketech se objeví pětilitrový soudek s pivem Radegast Premium. Ten nabídne chuť čepovaného piva v atraktivním, lehkém a ekologickém obalu. Pivo ze soudku lze čepovat spodním ventilem bez nutnosti využití jakéhokoliv dalšího přídavného zařízení.

„Jsem přesvědčen, že pětilitrový soudek osloví naše zákazníky. Je to ideální volba pro setkání s přáteli, ať už jde o grilování či posezení jen tak u piva,“ přiblížil hlavní využití soudku manažer značky Radegast Pavel Kmínek.

Pětilitrový soudek nabízí chuť čepovaného piva bez nutnosti půjčovat výčepní zařízení a vracet KEG sudy. „Pětilitrový soudek je příležitostí přinést si domů ze supermarketu kromě lahvového piva i čepované. Pro zákazníka je to přidaná hodnota, kterou u své oblíbené značky určitě přivítá,“ dodal Pavel Kmínek.

Kromě atraktivního vzhledu a nízké váhy obalu má soudek i ekologickou přednost. Je totiž vyroben z plně recyklovatelného materiálu a zbytečně tak nezatěžuje životní prostředí.

Předpokládaná cena pětilitrového soudku s pivem Radegast Premium je 269 Kč. K zakoupení bude ve většině prodejen, kde jsou spotřebitelé zvyklí nakupovat Radegast v lahvích či plechovkách. Jeho prodej není časově omezen.

Upozornění sládka pivovaru Radegast: pivo v načatém soudku neskladujte, kyslík působící na pivo při kontaktu se vzduchem postupně snižuje jeho kvalitu.

Zdroj: Tisková zpráva Plzeňského Prazdroje

Po stopách zaniklých pivovarů se při svém bádání vydává Filip Vrána z Brna. Dostal se tak i na Blanensko. Chmelový nápoj se v minulosti vařil například v Olešnici, Boskovicích, Křetíně, Velkých Opatovicích, Šebetově či v Rájci–Jestřebí.

Na počátku Vránovy záliby byla láska k pivu. „Pivovary mě zajímaly jako každého chlapa. Jen jsem se to vše rozhodl brát poctivěji. Na vysoké jsem studoval zeměpis a dějepis, ale lásku k historii jsem profesně nepoužil,“ říká redaktor z povolání. Ten patří mezi nadšence, kteří mapují osudy pivovarů, jichž byly po České republice stovky. Vrána se zaměřuje na jižní Moravu. Nedávno mu vyšla publikace nazvaná Pivovar v Olešnici.

O osudu tamního měšťanského podniku se dozvěděl z podrobných zápisů olešnické kroniky. „Nechyběly v ní ani archivní fotografie. Další informace jsem našel v blanenském archivu. Mohl jsem si tak dovolit napsat větší rozsah textu,“ sděluje Vrána s tím, že vypátrat cokoliv o zaniklých pivovarech je docela fuška. Většina malých pivovarů byla totiž zbourána už v devatenáctém století. Vytlačily je velké pivovary v Jevíčku či Černé Hoře, kde šikovné ruce pracovníků vystřídaly stroje.

Pivovary měla i malá města

Lidé už často ani neví, kde všude malé pivovary stály. „Třeba ve Křetíně v místě, kde byl pivovar, je nyní parkoviště. V Rájci–Jestřebí se stalo z pivovaru potravinářské družstvo, které je naproti zámku,“ popisuje Vrána a vzpomene ještě pivovar ve Velkých Opatovicích či Šebetově, který se po ukončení výroby piva proměnil ve sladovnu. „Další malý pivovar stojí v Boskovicích. Je však v dezolátním stavu,“ podotýká publicista.

Každé panství o několika vesnicích mělo pivovar. Olešnický pivovar pochází podle Vrány ze šestnáctého století. Přestože jej postavili Pernštejnové, byl obecní. „Právo vařit pivo patřilo tenkrát k nejvýnosnějším. Týkalo se hlavně klášterů a měst,“ zmínil badatel s tím, že právě od šestnáctého století se právo vařit pivo rozšířilo i na šlechtu.

„V roce 1830 Olešnice vyhořela včetně pivovaru. Pivovar pak byl obnoven, pivo se v něm přestalo vařit o dvaapadesát let později. Přesné důvody bohužel nejsou v zápisech uvedeny,“ pokračuje Vrána. Z bývalého pivovaru vznikla hospoda se skladem. Jenže umístění na náměstí hned vedle kostela se nezamlouvalo Římskokatolické farnosti. Postupně tak byl dřívější pivovar zbourán. Jeho větší část padla v osmdesátých letech, definitivně zmizel z povrchu zemského v letech devadesátých. „Zbyla z něj pouze lednice, kde je nyní muzeum strašidel,“ dodal Vrána.

Zdroj: Blanenský deník.cz | Autorka: Karolína Opatřilová

V Roudnici nad Labem nezadržitelně chátrá cenný barokní pivovar. Patří americkému podnikateli, který o jeho stav nejeví zájem. Komplex budov pivovaru v Poděbradově ulici patří mezi památky, které jsou nedílnou součástí historie města, vykazuje však značné stavebně-technické nedostatky. Radnice se podle svých slov může starat jen o to, aby padající trámy a zdivo nikoho nezranily. První písemná zmínka dokládající výrobu piva pochází z roku 1302. V roce 1589 získal roudnické panství Vilém z Rožmberka, který položil základy k dalšímu rozvoji pivovaru zakoupením čtrnácti spálenišť pod hradem. V té době se v Roudnici vařilo bílé pšeničné pivo, které bylo dodáváno do 68 hospod a šenkovních domů ve městě a v okolí.

Důkaz, že se pod roudnickým zámkem skutečně pivo vařilo, ještě existuje. Všude kolem bývalé varny už je ale zbořeniště. "Pokud to bude dále pokračovat, bude to veliká ztráta," prohlásil Petr Hrubý z Národního památkového ústavu Ústí nad Labem. Na záchranu pivovaru se ale zatím nikdo nechystá, americký majitel o něj nejeví zájem a město do cizího majetku investovat nechce. "Ať nám někdo řekne, kde na to máme vzít peníze," poukázal starosta Josef Bakeš (nez.). Hlavní slovo má podle zákona roudnický stavební úřad, který může městu opravy nařídit. Radnice pak musí peníze vymáhat na majiteli pivovaru. Jenže stavební úřad rozhodl jen o stržení krovu. "Budova měla narušenou statiku a ohrožovala životy kolemjdoucích," potvrdila mluvčí MÚ Roudnice nad Labem Renata Gudrová. Petr Hrubý však namítá: "Stavební úřad v Roudnici se bohužel rozhodl pouze pro práce, které tu stavbu likvidují."

Památkáři tvrdí, že za čtyři miliony korun, které zaplatila radnice za bourání, měla pivovar zachraňovat. "Za ty peníze šlo střechu zabezpečit tak, aby byla stavba zakonzervovaná," dodal památkář Hrubý. Starosta Bakeš však tvrdí, že památkáři jsou z levného kraje. Podle něj je oprava historického pivovaru nad síly radnice, jen střecha by stála kolem čtyřiceti milionů korun: "To jsou desítky, možná několik stovek milionů."

Video mj. naleznete zde...

Zdroj: ČT24.cz

Novou informační kampaň, zaměřenou na zodpovědnou konzumaci alkoholu, spouští pivovarnická skupina Heineken Česká republika. „Rčení „pijte s mírou“ je u nás proslulé, rozhodli jsme se ho proto využít i v naší lokální kampani. Tu jsme odstartovali 31. května spuštěním informačních webových stránek www.pijtesmirou.cz a odkazy na ni najdou spotřebitelé postupně také na všech obalech našich výrobků,“ říká Kateřina Beute, PR manažerka společnosti Heineken Česká republika.

Na webových stránkách se představí kreslený hrdina Míra, který se v krátkých komiksových příbězích podělí o své zkušenosti s pitím alkoholu. „Nenásilnou a vtipnou formou chceme prostřednictvím postavičky Míry spotřebitelům vštípit základní zásady, při jakých příležitostech a v jaké míře pít alkohol a také kdy se alkoholu rozhodně vyvarovat,“ vysvětluje Kateřina Beute.

Skupina Heineken chápe propagaci zodpovědné konzumace jako nedílnou součást své společenské zodpovědnosti a má hned několik informačních projektů, které se tomuto tématu věnují. Jedná se například o globální projekty Enjoy Heineken Responsibly (www.enjoyheinekenresponsibly.com) a Rozpoznej příznaky! (www.knowthesigns.com). Oba projekty mají i své české jazykové mutace. Vedle toho podporuje na národní úrovni činnost a také partnerské projekty Iniciativy zodpovědných pivovarů: Domluvme se! a Pobavme se o alkoholu!

„Projekt Pijte s Mírou je dalším z informačních kanálů, kterým chceme oslovit širokou veřejnost a představit naše stanovisko ke konzumaci alkoholu. Uvědomujeme si totiž, jaké následky – celospolečenské i individuální, může mít nezodpovědná konzumace alkoholu,“ dodává Kateřina Beute.

Webové stránky Pijte s Mírou přinášejí v komisech a v sekcích Mírova škola a Dvě pro zdraví informace o alkoholu jako takovém, o výrobě piva a o účincích alkoholu na lidský organismus. V rubrice Pivo a aktivity se návštěvníci webu dozví, v jakých situacích a při jakých příležitostech se pití piva vyvarovat.

Logo kampaně Pijte s Mírou! se objeví postupně na všech pivních obalech určených pro tuzemský trh. S novým logem jako první vstupují do prodeje novinky v krušovickém portfoliu - Krušovice Staročeský Malvaz a Krušovice Desítka, změna dalších obalů je nyní v plném běhu a nejpozději v průběhu letošního léta by měly logo kampaně nést všechny výrobky skupiny Heineken.

Do budoucnosti se počítá s dalším rozšířením kampaně.

Projekt byl vytvořen Studiem Cabinet (www.studiocabinet.com) a technická realizace zajištěna společností Q2 Interactive (www.q2).

Zdroj: Tisková zpráva Heinekenu Česká republika

Text petice:

My, níže podepsaní občané, prostřednictvím této petice žádáme Ministerstvo zemědělství ČR, aby nebyla zastavena výroba piva ve Vyškovském pivovaru, jenž spadá pod Jihomoravské pivovary a. s., jejichž jediným akcionářem je právě Ministerstvo zemědělství ČR, které rozhodlo o zastavení výroby a propuštění většiny zaměstnanců k 30. 6. 2010.

Vyškovský pivovar má bohatou tradici, byl založen roku 1680, ovšem právo várečné zde bylo již před husitskými válkami. V roce 1677 nechal Karel z Lichtenštejnu vybudovat vedle zámku a zámeckých zahrad nový biskupský pivovar. Pivovar dvakrát zachvátil obrovský požár, avšak vše bylo opět znovu vybudováno. Vyškovskému pivovaru se podařilo přečkat první světovou válku, i když musel snížit stavy, pivo se zde posléze vařilo i za druhé světové války. V padesátých letech bylo rozhodnuto zařazení pivovaru do třetí kategorie, což mělo znamenat jeho dožití bez jakýchkoli investic a jeho zrušení někdy kolem roku 1970, i tato situace se pivovaru podařila zlomit, prakticky do konce devadesátých let se mu ohromně dařilo, po této době ovšem jeho výstav piva klesal.

Máme za to, že (i přes nevyřešenou otázku církevních restitucí) je Ministerstvo zemědělství jako vlastník do značné míry odpovědné za současnou situaci. Místo, aby si zajistilo schopné vedení, které by spravovalo jejich majetek, připustilo, aby se vedení neustále měnilo a aby se pivo vytrácelo z restauračních zařízení i z obchodní sítě. Za velkou ztrátou, kvůli níž ministerstvo rozhodlo o zastavení vaření piva, vidíme jednak investici do zjevně ztrátových míst (jako bylo předražování zakupovaných propagačních materiálů, inovace láhví, apod.), ale hlavně investici do zmodernizování pivovaru, které vedlo ke zlepšení kvality, jež od druhé poloviny devadesátých let ztrácela pověst. Nyní však pivo vařené ve zdejším pivovaru svou kvalitou předčí naprostou většinu jiných tuzemských pivovarů (které jsou ve velké většině případů vlastněny zahraničními subjekty), navíc je zachován tradiční český postup vaření, kterým se již nemůže pyšnit příliš pivovarů.

Obáváme se, že z našeho trhu mizí jedna z posledních perel českého pivovarnictví, i když se poslední dobou zakládá spousta nových malých pivovarů, které se navrací k původnímu zrání a vaření piva, jelikož tzv. europivy jsou spotřebitelé přesyceni. Z budování nových pivovarů usuzujeme, že se jedná o výnosnou činnost. I proto si myslíme, že má pivovar reálnou šanci ztrátu zmenšovat, navíc se znovu začíná dostávat do restaurací, ze kterých ho konkurence vyřadila. Od investice, která byla vynaložena do modernizace přece nelze očekávat okamžitou návratnost.

Navíc bychom chtěli zdůraznit i hodnotu kulturního dědictví, jež je s pivovarem spjata. Jestliže Vyškovský pivovar zanikne, zanikne i něco v nás. A necháme tu bez boje prostor k dalšímu podmaňování se cizímu kapitálu a naše děti už možná nebudou vědět, jak chutná poctivé pivo.

Proto žádáme o zachování výstavu piva, když už ne všech druhů, tak alespoň několika, obzvláště by byla škoda černého piva „Havrana“, který je bezkonkurenčně nejlepším českým černým pivem, jak o tom svědčí každoroční ocenění. Pivovar také může sloužit k prohlídkám, pokud by se spojil výklad o výrobě piva i s výkladem o historie pivovaru, stalo by se to jednou z mála kulturních „atrakcí“ našeho města. Další možností by mohla být domluva s církví a prodávání piva jako klášterního, o nějž je celosvětově velký zájem.

Stát by se dle našeho názoru o toto dědictví měl, jakožto o svůj majetek i majetek všech občanů naší republiky, řádně zajímat. Nechat zaniknout státní podnik se zaměstnanci, kteří pro něj doslova žijí, avšak v jejich činnosti jsou jim často kladeny zjevné překážky bránící prosperování provozu, a rozprodat jeho špičkovou technologii, je přinejmenším podlé.

Děkujeme.

Za petiční výbor: Hana Dostálová

ZDE naleznete petici ve formátu .pdf včetně podpisového archu.

Pivní.info doporučuje petici podepsat, případně sehnat více podpisů od lidí, kterým není osud Vyškovského piva lhostejný a vyplněné podpisové archy zaslat poštou na adresu petičního výboru: Hana Dostálová, Jungmannova 233/34, 682 01 Vyškov

Zaměstnanci vyškovského pivovaru již delší dobu tušili, že to s ním nevypadá dobře. Zpráva o tom, že končí, je ale nakonec přece jen zaskočila. Přišla minulý čtvrtek, den před volbami, a dva dny před oslavami 330. výročí pivovaru.

O tom, že se ve Vyškově přestane vařit pivo, rozhodla minulý čtvrtek valná hromada společnosti Jihomoravské pivovary. A padlo i rozhodnutí, že z třiatřiceti zaměstnanců jich čtyřiadvacet dostane výpověď a od poloviny roku zůstane v pivovaru jen likvidační tým.

Stoprocentním akcionářem pivovaru je ministerstvo zemědělství, tedy stát. A v posledních třech letech se v něm několikrát vyměnilo vedení. Podle mluvčí ministerstva Dity Vrbové není zadlužený, ale prohlubuje se jeho ztráta, která již činí 30 milionů korun. A jeho tržby jsou malé, v loňském roce dosáhly 34 milionů korun.

Předseda představenstva Jihomoravských pivovarů Zdeněk Řehák tvrdí, že nebylo jiné řešení. „Čekalo se, že nové vedení vykročí lepším směrem. Co se mělo zachránit, se ale spíš ještě zhoršilo,“ uvedl. Podle Řeháka podstatnou vinu na loňském propadu produkce má také výpadek exportu.

Zaměstnanci však konec pivovaru vnímají trochu jinak. „Nehospodařilo se tady dobře. Pivovar třeba kupoval předražené pivní tácky i slad,“ uvedl jeden z nich a dodal, že představenstvo ho ve skutečnosti nechtělo zachránit, ale potopit. „I to rozhodnutí těsně před volbami je podezřelé, jako by se obávali změny na ministerstvu a chtělo si zajistit alespoň to, že když pivovar nebude dál spravovat, tak ho bude alespoň likvidovat,“ dodal.

Zpráva o tom, že pivovar končí, přišla paradoxně dva dny před plánovanými oslavami na počest jeho založení. „V první chvíli se nám slavit ani nechtělo. Proč bychom měli, když nás odpískali? Abychom tady stáli jako trubky? Nakonec jsme si ale řekli, že když to musíme ukončit, tak se ctí,“ uvedl na sobotní oslavě jeden ze zaměstnanců pivovaru, který si nepřál zveřejnit své jméno.

Zánik pivovaru s tradicí delší než tři století se nelíbí i některým místním obyvatelům. Na oslavě kolovala petice za jeho zachování. „Myslíme si, že za stav pivovaru je odpovědné ministerstvo zemědělství. Místo, aby zajistilo schopné manažery, připustilo, aby se pivo vytrácelo z restaurací i obchodů,“ uvedla za petiční výbor Hana Dostálová.

Že byl stát špatným správcem pivovaru, již dříve kritizoval i bývalý majitel pivovaru Černá Hora Jiří Fusek. „Do hospodaření podniku mluví v tomto případě i úředníci, kteří o podnikání nic nevědí a především nejsou za to právně i trestně odpovědní,“ řekl Fusek.

Ministerstvo zemědělství se sice v posledních měsících snažilo krachující pivovar pronajmout, ale s žádnou společností se na tom nakonec nedohodlo. A tvrdí, že prodat ho nemůže, dokud nebudou vyjasněné církevní restituce. Část pozemků totiž patří olomouckému arcibiskupství, které tady kdysi pivovar postavilo a provozovalo.

„Za stav je odpovědné ministerstvo zemědělství. Připustilo, aby se pivo vytrácelo z restaurací i obchodů.“

Zprávy iDnes.cz | Autor: Helena Vaculová

Pro právě nadcházející Mistrovství světa ve fotbale 2010 je jako první v Německu nabízeno pivo výrobce Carsberg značky Holsten Pilsener v atraktivním obalu, který byl speciálně pro tuto příležitost vytvořen v německých národních barvách. V období od konce dubna do konce května zdobí barvy německé státní vlajky půllitrové pivní plechovky a PET lahve.

Zdroj: Agronavigátor.cz | Autor: Iva Hvízdalová

Celkem dvacet osm nejlepších regionálních výčepní se včera utkalo v kbelském Lidovém domě v Praze o titul Hvězda výčepu. Po napínavém souboji a vyrovnaných šancí všech soutěžících se vítězem stal Martin Strečok z restaurace U Čapoše z Mělníka. K vítězství dostal od pořadatele soutěže, kterým je Heineken Česká republika, kromě finanční ceny také zajímavý výlet do Amsterdamu s návštěvou míst, kde se psala a píše pivní historie - pivovaru Zoeterwoude, muzea Heineken Experience či do ledové jeskyně Extra cold.

Na druhém místě se umístila Jitka Drlíková z Ivančického Bedna - baru 2006 a na třetím místě se Simona Dobiášová z Pivnice Simona v Karlových Varech. Pro stříbrné a bronzové místo byly připravené finanční odměny v hodnotě 10 a 5 tisíc. Materiální prémii získají také vítězné provozovny, ve kterých tři nejúspěšnější soutěžící působí, a to v hodnotách 30, 20 a 10 tisíc korun.

Soutěž Hvězda výčepu je určena všem profesionálům z restaurací, hostinců, barů a dalších provozoven, kde se čepuje pivo z portfolia Heinekenu Česká republika. Soutěžící museli prokázat znalosti značky, produktů a pivovarů patřících do skupiny Heineken a také vědomosti o správné péči o pivo. V další části dostali soutěžící prostor pro prezentaci provozovny, ve které působí. V praktické zkoušce pak čepovali domácí pivní značky do sklenic s obsahem 0,3 a 0,5 litru a prémiovou značku Heineken do sklenice s obsahem 0,25 litru. Odborná porota posuzovala správnou míru a výšku pěny a také vizuální vzhled načepovaného piva. Součástí hodnocení byl také celkový dojem při čepování, od správné přípravy pivního skla přes způsob čepování až po závěrečné servírování.

„Správné čepování piva je důležité, protože tím přispívá k vyzdvižení charakteristických znaků piva - především pěnivosti i chuti. Kvalitu piva primárně ovlivňují suroviny použité při výrobě a vlastní výrobní technologie, ale správné čepování a servírování přispívá k celkovému dojmu při jeho pití," říká Svatopluk Vrzala.

Druhý ročník klání o prestižní titul bylo zahájeno po uzavření přihlášek na konci dubna nejprve ve třech regionálních kolech, která se konala 10. května v restauraci Tivoli ve Velkém Březně, 11. května v Královském pivovaru Krušovice a 12. května ve starobrněnské Pivovarské restauraci. Z osmdesáti soutěžících postoupila do finále třicítka nejlepších.

Zdroj: GastroTrend.cz

Český pivní trh na konci března rozčeřila poplašná zpráva, že některé domácí pivovary přidávají do svých produktů chemicky získávaný chmelový extrakt, tzv. tetrahop. Za rozšířením informace, původně zveřejněné deníkem Mladá fronta Dnes v testu českých lahvových piv, stál podle mnohých od počátku Plzeňský Prazdroj. Následná konfrontační reklamní kampaň největšího českého producenta piv rozpoutala velké vášně a chvíli to dokonce vypadalo, že Prazdroj přijde o své členství v Českém svazu pivovarů a sladoven. Nikoho proto příliš nepřekvapilo, když pivovar nakonec svoji kampaň předčasně ukončil.

Kampaň Prazdroje, nazvaná „Žijeme českým pivem“, se setkala se silnějším ohlasem, než si sami její autoři zřejmě dokázali představit. O negativní publicitu přitom jistě nestáli. Chybou bylo, že pivovar tažení za čisté pivo vůbec spustil, protože už tím si proti sobě poštval konkurenci. Všichni bez rozdílu, ať už tetrahop používají nebo ne, se shodli, že medializace kontroverzního tématu může českému pivovarnictví jedině uškodit. Brzy se navíc začalo mluvit o tom, že ani samotný Prazdroj v otázce zachovávání původního technologického postupu výroby piva nemá tak docela čisté ruce.

Tetrahop byl při testu deníku Dnes objeven v pivech čtyř výrobců, kteří jeho používání více či méně obhajovali. Látka, která je podle standardů mnoha evropských zemí zdravotně naprosto neškodná, údajně zlepšuje pěnivost piva a dodává hořkost, která dnes v důsledku technologických změn při výrobě mnoha pivům chybí. V Česku její používání předpisy upraveno není, a tak někteří výrobci vydávají tetrahop za přírodní chmelový produkt, jiní za přídatnou látku, která musí být vždy uvedena ve složení na etiketě výrobku. Pivovary, v jejichž produktech byl tetrahop nalezen, až na jednu výjimku používání látky potvrdily. Hájily se však, že hlavním cílem je regulace chuti, zatímco hustší a stabilnější pěna, které si všimne téměř každý, je až druhotným efektem. Vyvracely i spekulace o cílených úsporách nákladů, protože aditivum je prý samo o sobě velmi drahé.

Kampaň plzeňských si však v úvodu vytkla odvážnější cíl – zpřísnění podmínek pro používání chráněného zeměpisného označení České pivo. Ochrannou evropskou značku získalo Česko po dlouhém vyjednávacím procesu před dvěma roky a při splnění podmínek jí nyní svá piva může označit jakýkoli český pivovar. To je samo o sobě v Evropě unikátem, protože chráněná označení bývají spojena s jedním místem či regionem, kde se produkt vyrábí, nebo odkud pocházejí suroviny pro jeho výrobu. České pivo je však pojmem, proti jehož registraci nevznesla námitky žádná ze zemí evropské sedmadvacítky. Přesto vedle této známky existují i u nás lokální chráněná zeměpisná označení piv, kterých využívají například pivovary v Českých Budějovicích, v Brně nebo ve Znojmě.

Paradoxem je, že plzeňský výrobce bojoval za zpřísnění podmínek registrace, ačkoli sám před několika lety žádal o to, aby chráněná piva mohla být vyráběna technologií High Gravity Brewing, při které se již uvařené silnější pivo později zředí na požadovanou stupňovitost. Navíc žádný z pivovarů vařících s tetrahopem dnes chráněné zeměpisné označení nepoužívá a ani používat nemůže, takže k porušení žádného předpisu nedošlo. Iniciativa Prazdroje tak vyznívá jako pouhé plácnutí do vody, které není podloženo věrohodnou argumentací.

Možná by však přece jen mohla nevydařená kampaň něco změnit – že by si více českých pivovarů zažádalo o možnost využívat známku pro své výrobky. Dosud o tomto druhu ochrany málokdo z českých spotřebitelů ví, a pokud ano, spojí si ho spíše s tradičními produkty, jako jsou Štramberské uši, Hořické trubičky nebo Olomoucké tvarůžky, které většinou nemíváme na stole každý den. Vzpomenout si na některý ze zahraničních chráněných výrobků by asi dalo mnohem více práce. Má-li tedy být jedním z důvodů ochrany i snaha upozornit turisty na místní specialitu, měla by se o propagaci více zasadit i samotná Unie. České pivo totiž u domácích konzumentů zatím rozhodně reklamu nepotřebuje a konkrétní značku už si stejně jako oblíbený tým v hokeji nebo ve fotbale vybere každý sám.

Zdroj: Rozhlas.cz | Autor: Jaromír Beránek

Představený kláštera František Vehovský říká: Naším cílem je, aby návštěvníci kláštera nejen prošli prohlídkovou trasou, ale mohli zde také najít zázemí k občerstvení.

Dvacet let od návratu do Milevského kláštera si v pondělí připomenou místní premonstráti. Nejen o jejich činnosti a aktivitách hovořil představený kláštera Norbert František Vehovský, který žije v Milevském klášteře deset let a spravuje farnost v Jistebnici a Sepekově.

Klášter jste během posledních let opravili. Kdy začnete s obnovou klášterního pivovaru?

Co se týče obnovy kláštera, pak jsme ukončili jeho první etapu, která koresponduje s prvním nádvořím kláštera. To by mělo být zázemím pro náš život a aktivity. Druhá fáze, kterou jsme již zahájili, probíhá na druhém nádvoří. Zde by mělo sídlit městské muzeum a sociální program. Vedle toho chceme obnovit klášterní pivovar a zajistit ubytování jak pro turistický ruch, tak i pro lidi, kteří chtějí strávit nějaký čas odpočinku a duchovní relaxace za zdmi kláštera. První kroky studie a plány máme připraveny. Ovšem v kontextu současné krize bude větší problém s finančním zajištěním. Chceme využít i evropských prostředků, případně získat stěžejního investora. Cílem je, aby návštěvníci kláštera nejen prošli prohlídkovou trasou, ale mohli zde také najít zázemí k občerstvení a odpočinku či zapojení do duchovně-relaxačních programů. Vždy jde o to, aby klášter současnému člověku nabídl hodnoty a prostředí, ke kterému byl založen. Tím pak žije a stává se smysluplným i pro dnešního člověka.

Zdroj: Písecký deník.cz | Autorka: Klára Černá | Kráceno

„Do pivovaru Dalešice se vždy moc těším. Je to zvláštní místo. Tiché a klidné jak Velehrad. A s nejlepší kuchyní, co znám. Moc si vždycky přeji, abych tam mohl déle pobýt, tak milé je tam všechno. Připadá mi, že každou chvíli vyjde paní správcová a zavolá na Pepina. Já si nic lepšího nemůžu přát,“ napsal Václav Vrabec jako dovětek svého hlasování v soutěži 7+1 NEJ Třebíčska.

Zařadil se do zástupu dalších 228 příznivců Postřižinského pivovaru. „My jsme samozřejmě nesmírně rádi, že jsme v anketě uspěli, že k nám lidi rádi jezdí a tímto způsobem nám přízeň vracejí,“ reagoval na výsledek marketingový manažer Pivovaru Dalešice Petr Voneš.

Když sem režisér Jiří Menzel počátkem 80. let zavítal, okamžitě věděl, že konečně našel ideální místo pro připravovaný film. V Dalešicích se přestalo vařit pivo v roce v roce 1977, filmaři tak měli naprosto volné pole působnosti v zachovalých dobových kulisách. Využili jich jak se patří.

Je zajímavé sledovat, jak filmový pivovar žije svůj příběh dál. Současným majitelům, kteří jsou architekti, se podařilo z chátrajícího venkovského stavení postupně od roku 1999 vykřesat živé místo s nádechem nostalgie zašlých časů. Vaří tu výborné pivo, místní česká kuchyně je vyhlášená, funguje tu hotel, muzeum rakousko-uherského pivovarnictví, jako první na Vysočině tu půjčují elektrokola a kulturní akce zde běží jedna za druhou. Ročně v Dalešicích uvaří čtyři tisíce hektolitrů piva podle starého pivovarského zákona. Ten káže: „Smí se použít jen vody, sladu, chmele a kvasnic a do piva by během jeho výroby nemělo být nic přidáváno, ani z něj nic odebíráno.“ Zásobují jím restaurace od Jihlavska po Brno.

Děkujeme Vám

Anketa byla úspěšnější, než naše redakce na počátku doufala. Na webových stránkách jasně převládla návštěvnost pozitivní části hlasování nad tou o Ostudu Třebíčska. Přáli jsme si, abyste se Vy, naši vážení čtenáři, na chvíli zastavili a zamysleli, kolik dobrého je v tomto malebném koutu naší země. Skladba sedmi vítězů je jistě subjektivním obrázkem, ale vypovídací hodnota se jí upřít nedá. Přírodní krásy vedle stavebních unikátů a k nim dvě fajn akce, to vše korunované místem plným živoucí historie. A tak to má být. Děkujeme Vám!

Ostudou je František Ryneš

Když jsme anketu vyhlašovali, mnoho tipů na Ostudu Třebíčska naše redakce čtenářům nedávala. Bylo na nich, co „přihodí“ do banku negativ zdejšího regionu. Na webových stránkách se strhla poměrně zajímavá diskuze, bylo vidět, že název budí emoce. A tak ke špatné silnici v Lesonicích, dopravní situaci v Třebíči či legendární skládce v Pozďátkách si čtenáři vynutili připojit mimo jiné jméno František Ryneš.

Novinář Ryneš tak budí pozornost i poté, co opustil svůj domovský list Horácké noviny. Nakonec postupně nasbíral 71 hlasů na webu a jeden mu poslal čtenář z Třebíče poštou.

František Ryneš nikdy nepsal „šedě“. Neostýchal se věci, které mu vadily, ostře pojmenovat. Jak dalece byly jeho soudy objektivní a vyvážené, to je na diskuzi. Ale jak vidno, lidé si jej pamatují a leccos mu nezapomněli.

Vítězové 7+1 NEJ

7 NEJ

1. Pivovar Dalešice 229

2. Bazilika sv. Prokopa Třebíč 82

3. Bláznivý týden v Zárubicích 78

4. Hadcová step Mohelno 66

5. Sokol Třebíč (čarodějnice) 34

6. Wilsonova skála 32

7. Zámek Police 20

OSTUDA

novinář František Ryneš

Dalešický důchodce Bohumil Krejča rád vysedává na lavičce v Dalšickém pivovaru. Zná jej jak své boty. Dělával zde kdysi mistra, stejně jako jeho táta. A účastnil se celého natáčení Postřižin, o čemž zvědavcům rád vypráví.

Zdroj: Třebíčský deník.cz | Autorka a foto: Hana Jakubcová

Návštěvnické centrum Budějovického Budvaru se dlouhodobě věnuje péči o turisty a nabízí jim širokou paletu služeb. Mezi ně patří především prohlídky výrobních prostor pivovaru a multimediální expozice „Příběh budějovického piva“. Lidé se při nich seznámí s tajemstvím výroby světlého ležáku Budweiser Budvar, který patří mezi nejznámější české výrobky na světě. Pro plnoleté návštěvníky z Česka i zahraničí je připravena ochutnávka nepasterovaného a nefiltrovaného piva přímo v ležáckém sklepě. Prohlídku pivovaru je možné ukončit vychutnáním sklenice dokonale ošetřeného piva a pochoutek z tradiční české kuchyně ve stylové pivnici „Budvar“ přímo v areálu pivovaru nebo ve známé restauraci „Masné krámy“.

V budoucnosti uvažuje Návštěvnické centrum o zavedení významné technické novinky - přenosného audio-průvodce, který bude k dispozici v několika jazykových mutacích, například v maďarštině, polštině nebo holandštině. Další aktualitu představila Pavlína Kaňková, vedoucí Návštěvnického centra Budějovického Budvaru: „S ohledem na velký zájem turistů o nákup sklenic a dalších suvenýrů s naším logem jsme se rozhodli, že v nejbližší době spustíme prodej těchto upomínkových předmětů po Internetu.“

Návštěvnické centrum během letošního února a března připravilo akční nabídku, kdy měli návštěvníci vstup každou sobotu zdarma. Každý z nich získal kupon na pětilitrový soudek piva Budweiser Budvar, pokud přivede na prohlídku pivovaru do konce srpna další čtyři lidi.

Vysoký zájem o prohlídky Budějovického Budvaru potvrzují výsledky loňského roku. Výrobní prostory pivovaru si v roce 2009 prohlédlo celkem 41 341 osob. Počet turistů je srovnatelný například s návštěvností zámku Třeboň či hradu Zvíkov. Pokud použijeme příklad z jiné oblasti, návštěvníci by dokázali naplnit kapacitu českobudějovické Budvar Arény takřka sedmkrát. Budějovický Budvar se tak řadí mezi nejatraktivnější turistické cíle v Jihočeském kraji. Zájem turistů o prohlídky se zvyšuje dlouhodobě – v roce 2002 navštívilo pivovar jen 21 tisíc lidí.

Návštěvnické centrum má otevřeno každý den od 9 do 17 hodin, přičemž v lednu a únoru je zavřeno v neděli a pondělí. Prohlídky pivovaru je potřeba předem objednat telefonem či e-mailem. Každý pracovní den (v létě i o víkendech) se zájemci mohou ve 14 hodin zúčastnit prohlídky i bez předchozí rezervace. O veškeré hosty Návštěvnického centra se stará tým dvanácti průvodců a čtyř recepčních. Další podrobnosti o prohlídkách Budějovického Budvaru najdete na webové stránce http://www.budejovickybudvar.cz/navstevnicke-centrum/informace-pro-navstevniky.html

Exkurze v pivovaru

Prohlídky výrobních prostor pivovaru vedou profesionální průvodci s podrobným výkladem v češtině a dalších šesti světových jazycích. Součástí prohlídky je ochutnávka nepasterovaného a nefiltrovaného piva přímo z ležáckého tanku. Prohlídka trvá cca 60 minut a je určena pro skupiny 5 až 50 osob. Otevřeno je denně a prohlídku je nutné předem objednat. Pod vedením průvodce se návštěvníci mohou seznámit s tajemstvím výroby originálního ležáku Budweiser Budvar. To spočívá především v použití nejkvalitnějších surovin (moravského sladu, hlávkového žateckého chmele a vody z artéských studní) a v pečlivém dodržování tradičního výrobního postupu pod dohledem zkušených sládků.

Multimediální expozice „Příběh budějovického piva“

Multimediální expozice „Příběh budějovického piva“ představuje srozumitelnou a zábavnou formou historii vaření piva v Českých Budějovicích. Historie města i pivovaru ožívá na velkoplošných obrazovkách, v hologramech a při trojrozměrných projekcích. V kleci těžebního výtahu se návštěvníci virtuálně dostávají do hloubky 300 metrů pod zemský povrch. V expozici na ně dýchne atmosféra doby založení města, nahlédnou do života ve středověkém právovárečném domě, prožijí celou historii Budějovického Budvaru a seznámí se i s pozadím právních sporů o ochranné známky. Komentář je k dispozici v pěti jazycích. Prohlídka trvá 50 minut a je určena pro skupiny jedné až 24 osob. Otevřeno je denně a prohlídku je nutné předem objednat.

Zdroj: Tisková zpráva Budějovického Budvaru