Právě tahle otázka mě napadla, když jsem odnášel další krabici s lahvemi na zahradu na chatku. Nějak se mi zdejší prostory začínají zmenšovat, resp. místo zabírají další basy a krabice, ve kterých je umístěna moje sbírka "současných" pivních lahví. A je vůbec důstojné mít vystaveno jen cca 10% sbírky? Situace tedy začíná být už pomalu neudržitelná. Touto cestou bych Vás, čtenáře PI, chtěl požádat o radu a odpověď na otázku Kam s nimi?

1) Vystavení v restauraci

O této možnosti sním již několik let. Kdyby se našel podnik, který by chtěl jako dekoraci vystavit tyto lahve, byl bych tomu velmi rád. Problém však spočívá v tom, že preferuji vystavení celé sbírky (která se může do budoucna rozrůstat), nebo alespoň dle druhu lahví (tedy Euro, NRW, jiné).

Dále požaduji podnik, kde točí dle mého dobré pivo, nejraději bych nějaký minipivovar nebo hospodu, kde piva průběžně střídají na tzv. "čtvrté" pípě, zkrátka takový, kde mají dobré pivo rádi. Žádné G, PU, S, K!

Na majiteli či provozovateli restaurace pak samozřejmě zůstává starost o pořízení výstavních prostor - vitrýn, poliček apod.

a) Restauraci bych sbírku dal jako dar (snad jen nějaké to pivko, co říkáte?) s tím, že si ji již budou rozšiřovat sami

b) Sbírka by nadále zůstala v mém vlastnictví a já bych ji rozšiřoval s tím, že jednou za čas by restaurace dostala novou zásilku, kterou by vystavila

2) Prodej

Další možností je prodej celé sbírky někomu, kdo mě přesvědčí o tom, že sbírku bude nadále rozvíjet. Potom by cena byla 3Kč/láhev.

3) Aukce

Sbírka bude nabídnuta v nějaké aukci na internetu, ale zatím s tím nemám žádné zkušenosti.

4) Zrušení

Tuto cestu bych volil velmi nerad a v úplné krajní nouzi. Spočívala by ve vrácení vratných lahví a v odevzdání do sběru těch ostatních. Což by mi bylo moc líto, ale co by se dalo dělat.

Ve všech případech budu samozřejmě pokračovat ve sbírání současných pivních lahví, ale už jen virtuálně. Tedy pořízení fotky a předání lahve restauraci, sběrateli či její navrácení do oběhu.

Tož včíl raďte vážení čtenáři. Majitelé a provozovatelé restaurací a pivovarů pak zvažte všechna pro a proti mé nabídky. Myslím si, že by to byla zajímavá dekorace Vašeho podniku. Já bych byl nesmírně rád, kdyby moje sbírka nakonec skončila v dobrých rukou (... krále Miroslava).

Dej Bůh štěstí a dobrou úrodu chmele. Zdravím všechny pivaře a pivařky.

Chody mě poprosil, abych sem napsal pár řádek, a tak jsem se rozhodl to udělat.

Na začátku se sluší, abych vysvětlil název svého příspěvku. Necelého půl roku funguje ve Varnsdorfu minipivovar Kocour a má hned po svém založení jeden celorepublikový primát. Sládkovou v něm je Nikol Krmenčíková, která se stala ve svých 19 letech nejmladší sládkovou v ČR. Když jsme se to s kamarády dozvěděli, tak se tento pivovárek zejména díky této překvapivé skutečnosti okamžitě dostal na program naší Tour de Beer. Letos to byl již třetí ročník naší prázdninové týdenní cesty po pivovarech, minipivovarech a mikropivovarech v naší republice, a tak pro našeho zkušeného plánovače cesty nebyl problém operativně tento pivovar zařadit do programu. Vzhledem k tomu, že jezdíme vlakem, nejsme omezeni nutností zůstat střízliví, a tak se můžeme do degustace pustit naplno.

Takže tím je jasná první část názvu. K druhé snad jen tolik, že pivo od Kocoura se nedá dostat přímo v pivovárku, ale pouze v nedaleké restauraci, která se nachází v areálu varnsdorfské čerpací stanice, kousek od zdejšího fotbalového stadionu. Tento lokál se jmenuje Noprosu restaurant a zvenčí se jedná o typickou nálevnu řidičů tracků, alespoň jak je známe z amerických filmů. Je to stylová hospoda, jejíž interiér je vyveden v barvách, které mají imitovat chladnou ocel a nerez. Vstupuje se do ní pak skrz chladič náklaďáku namalovaného na zdi. K restauraci rovněž náleží přední posezení se slunečníky a zahrádka vzadu na břehu potoka. Na její prohlídku jsme měli dost času, neboť nám vlakové spojení ve spolupráci s nedělní otvíračkou restaurace (od 11 hodin) darovalo volnou půlhodinku před hospůdkou.

Pokud jste článek dočetli až sem, tak vás čekají jistě zajímavé informace z degustace:

1. Prvním degustovaným pivem byl dvanáctistupňový pšeničný Kocour, který k mé velké radosti byl podáván adekvátně své pšeničnosti ve vysoké sklenici, zde však bez někde obvyklého plátku citronu. Osobně jsem byl potěšen, protože v pivu ten citron mít nemusím kvůli tomu, že přebíjí a zkresluje pravou chuť piva, ale uznám, že jiný by to snad mohl obsluze (mimochodem velmi hezké slečně) vyčíst. Chuť byla typická pro pšeničňák, ale musím podotknout, že mě velmi mile překvapila. Něco mi v ní dost připomínalo Hoegaarden. Jinak byla chuť velmi osvěžující, což bylo však na úkor slabší hořkosti, ale s tou se člověk u pšeničného piva setká zřídka. Celkově pak toto pivo bylo naší degustační skupinou hodnoceno jako velmi dobré.

2. Dalším degustovaným Kocourem byla dvanáctka plzeňského typu. Toto pivo bylo chutné, byla v něm patrná hořkost i říz. Mě osobně pak vonělo po olivách, ale je možné, že to byl jen dojem. Každopádně však jeho vůně dávala tušit, že bude více hořké, než pak ve skutečnosti bylo. Celkově jsme pivo hodnotili jako lehký nadprůměr.

3. Posledním kouskem od Kocoura pak byla černá třináctka stoutového typu, na kterou jsem se osobně těšil nejvíc a mrzelo mne, když jsem o ní v restauraci nenašel zmínku. O to větší pak bylo mé potěšení, když mi obsluhující slečna po mém dotazu sdělila, že černý stout skutečně točí. Jen mě překvapila, že se jedná o třináctku. Podle informací, které jsem si našel, to měla být čtrnáctka, ale ona měla jistě aktuálnější informace přímo od zdroje. Co se chuti piva týče nejednalo se o zcela klasický stout těžké kávové až temně kouřové chuti. Pivo bylo na stout lehčí a příjemně osvěžující. Chuť pak byla spíše karamelovo-kávová s podobně karamelovou vůní. Jak jsem uvedl již výše, bylo toto pivo na třináctistupňový stout překvapivě lehké, což já osobně oceňuji. Celkově pak příjemně překvapilo a já ho řadím mezi elitní plus minus pětku až sedmičku černých piv u nás (alespoň co jsem ochutnal).

Závěrem bych vám všem návštěvu tohoto podniku vřele doporučil. Kocourovo pivo, o kterém se proslýchá, že by měly jeho jednotlivé výrobky dostat v brzké době kočičí jména (podobně jak ve Vojkovicích U Koníčka mají koňská), dle mého názoru zkušený i začínající pivař musí ocenit.

Zdraví vás Houz

Zvětšit obrázek

K sepsání tohoto příspěvku mě přivedla jedna malá "epizodka". Mimo piva je mojí další vášní i fotbal. Fotbal má spousty úrovní i podob - nehodlám psát o naší reprezentaci, ani lize. Nehodlám psát ani o amatérském fotbale a o jeho úrovni, nehodlám psát o hráčích ani o trenérech. Budu psát o jednom malém klubu a akci, kterou uspořádal a příhodě, kterou jsem zažil.

Jsem fanouškem místního klubu (snad se funkcionáři neurazí, že budu konkrétní) - jmenuje se TJ Slavoj Moravany. A tento klub má družbu s jistým slovenským týmem a jednou za čas se sejdou, zahrají si fotbálek a pak spolu trochu popijí a poveselí se. Ne jinak tomu bylo i letos. Po zápase místní uspořádali "Letní noc" a na čepu bylo moje zamilované Kněžihorské. Věřte mi, bylo opravdovým požitkem sledovat reakce konzumentů (jen pro ilustraci - v Moravanech se na soutěžních i jiných utkáních běžně čepuje Staropramen, mají zde 2 hospody - v jedné opět Staropramen a v druhé Gambrinus) uvyklých konzumaci svých obvyklých značek, jak přijímají pivo z pod Kněží hory.

Pokusím se heslovitě sepsat pár postřehů:

1) Konzumenti se logicky rozdělili na 3 tábory - chutná - nechutná - váhající.

2) Samozřejmě se čepovalo do plastových kelímků, ale několik "vyvolených" pilo ze skla. Reakce kamaráda, když uviděl obsah mého půllitru: "To pivo je jakési kalné - ty piješ kozinu?!" (Pozn. kozina je místní název pro kombinaci piva a žluté limonády v germánských zemích nazývanou RADLER).

3) Bratrům (berte prosím upřímně) Slovákům pivo velmi chutnalo.

4) A teď to hlavní - fronta na pivo a jeden útržek dialogu:

"Normální pivo nemáte?"

"Ne, máme jen Kněžihorské."

"Hm, tak mně teda dejte dvě!"

Věřte mi, že v tu chvíli jsem se hodně smál (pod vlivem pár Kněžihorských a pár slivoviček vypitých s vedoucím A mužstva (Petře ty tvoje trnky neměly chybu)). Ale pak mi to začalo vrtat hlavou a teď mi to nedá spát.

Halasíme do celého světa, že jsme národ pivařů, a že pivu rozumíme. Reklamy na nás chrlily slogany jako - dobrý ležák nespěchá - náš ležák zraje 70 dnů - ... Je to pravda v době HGB a CK tanků?

Studie zabývající se návyky konzumentů nás ujišťovaly, že český pivař je ten nejkonzervativnější na světě - že se nikdy nestane, že by jste přišli do hospody či baru a chlapi tam popíjeli lahváče... Že preferujeme piva plzeňského typu, že si na nás nadnárodní giganti nepřijdou. Že u nás se vždy bude pít dobré čepované pivo, atd. atd. atd.

Je tomu opravdu tak?

Taky dostáváte při čtení bodů číslo 2 a 4 lehké mrazení?

Post Scriptum:

Vím, že zde máme spousty malých pivovarů s kvalitní produkcí - vím, že každý z nás preferuje "svojí" značku. Věřte mi, že jsem tuto úvahu nepsal jako filipiku proti gigantům, ale jen jako úvahu o českém pivaři.

Předsváteční páteční odpoledne lákalo k nějaké té kultůře. Zjistili jsme, že Plzeňské historické podzemí bylo prozatím ušetřeno naší návštěvy. Vyrážíme tedy a přijíždíme za pět minut dvanáct, poslední prohlídka začíná v 16:20. Ještě když jedeme okolo, lákají nás poutače. Ale když přicházíme ke dveřím, nikde nic a zamčeno - je 16:15. Takhle si tedy provozovatelé podzemí váží zákazníků. Škoda.

Auto je už ale za patřičný poplatek zaparkované na dvě hodiny a za rohem se nachází Pivovarské muzeum, kam nakonec směřují naše kroky. Lituji, že jsem si zapomněl foťák. Už jsem tu jednou kdysi byl a bylo by jistě co Vám přiblížit i obrazem. No nic. Zakupujeme vstupenky (á 80 Kč), fasujeme průvodce ve formě brožury a už můžeme vyrazit na pouť do historie pivovarnictví. Ke každé vstupence dostáváme pivní známku (viz. foto), za kterou můžeme dostat třetinku Pilsner Urquell v restauraci Na spilce v areálu pivovaru Plzeň nebo v Šenku na Parkáně, který těsně sousedí s muzeem.

K čemu sloužily pivní známky

Pivní známky byly používané v pivovarech především v průběhu druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století pro odběr tzv. deputátního piva. Známky dostávali zaměstnanci pivovaru při nástupu do práce a během dne si mohli proti známce vyzvednout pivo ke konzumaci a občerstvení; nebo si na známky vyzvedávali pivo domů. Hodnoty pivních známek byly zpravidla 1 nebo 1/2 litru. Na známkách býval vedle objemu uveden i vydavatel, kterým mohl být buď pivovar nebo sládek. Pivní známky jsou dnes řazeny mezi tzv. účelová platidla vedle chmelových známek, známek na chléb, obědy, mléko atd. a jsou hledaným sběratelským artiklem.

Tolik letáček, který jsme dostali k známkám. Také se Plzeňský Prazdroj mohl držet tradice. Asi by jej ale ty dvě deci zruinovaly... Ještě jsem si všiml, že možnost fotografování je zde oceněna rovnými 100 Kč, alespoň mě tolik nemrzel ten zapomenutý foťák :)

Co o Pivovarském muzeu píše letáček Plzeňského Prazdroje?

Jako zázrakem se v Plzni zachoval jeden právovárečný dům ve své autentické podobě. Dům je stavební památkou světového významu a právě v něm sídlí Pivovarské muzeum, jediné odborné muzeum svého druhu v Čechách. Expozice vypráví příběh piva od starověkých počátků až do nástupu průmyslové velkovýroby. Jak se pivo vyrábělo přímo v právovárečných domech, v jakých hospodách se čepovalo, z čeho se pilo a k čemu bylo inspirací. Součástí muzea jsou zachované středověké hradby, sklepy se středověkou studnou, sladovna i typický městský dvorek. Část expozice je věnována pivovarským řemeslům, cechům, pivním nádobám, hospodám i kuriozitám.

I když je Pivovarské muzeum v majetku Plzeňského Prazdroje a dle toho to také vypadá - je zde propagován zejména Plzeňský Prazdroj, resp. Pilsner Urquell, stojí návštěva muzea za to. A příště klidně tu stovku za foťák obětuju. I když mezi námi, ono není problém fotit i bez...

Doplním tedy snad jen kontakt:

Pivovarské muzeum, Veleslavínova 6, 301 14 Plzeň, tel./fax: 377 235 574, 377 224 955, e-mail: muzeum@pilsner.sabmiller.com

Otevírací doba:

Denně 10-18 hod. (duben-prosinec) a 10-17 hod. (leden-březen)

Zvětšit obrázek

Již několik let jsem se zabýval myšlenkou, že bych mohl udělat Valašské pivo, které by nebylo Valašské jen podle názvu a místa vzniku, ale i v chuti.

Nechtěl jsem jít cestou ovocných trestí – viz švestkové pivo ze Štramberka, ale jen na základě přírodních surovin. Udělat ovocné pivo, kde by při kvašení byly použité švestky, nebo jít na to jinak? V roce 2005 se mé myšlenkové pochody zastavily na pohance. Ano pohanka, pohančená kaše – to je typicky valašská surovina a jídlo z ní. Jen jsem věděl, že pohanka je velmi nevhodná na rmutování a na zcezování. Co s tím? Rozhodl jsem se pro kompromis – tak jak u většiny pšeničných piv – poměrný díl pohanky a sladovaného ječmene – tak někde okolo 50% z obou surovin.

Zkusil jsem o tom hovořit s majitelem BONu, ale o experimentech tohoto typu se se mnou odmítl bavit. A tak zatím zůstal tento nápad v šuplíku.

A ejhle – Zábřežský pivovar udělal první pohankové pivo u nás (a možná i na světě). Připadám si tak trochu jako Jára Cimrman na úřadě pro patenty. A navíc jejich pohankové je ze 100% pohanky. Jakým způsobem došlo ke rmutování?

No nic – zajel jsem okoštovat. A jaké je?

Barvy i konzistence broskvového džusu, chuť velmi nezvyklá - navinulá, osvěžující, tak jak jsem zvyklý u pšenic, jen místo ovocných esterů je cítit pohanková kaše. Zpočátku nedůvěra při pohledu, poté nezvyklá chuť k níž jsem po prvním doušku nenašel vztah a byl jsem přesvědčen, že jako druhé si dám pivo standardní produkce.

Ejhle - i druhé bylo pohankové - zapil jsem se do něj a litoval, že nemám s sebou PET "nadoma" a obsluha také žádnou neměla. Snad při mé další návštěvě ještě pohanka bude - výborná práce, ale nechtěl bych být u vaření - jak dlouho šla sladina přes cíz?

A cena? 32,- Kč za 0,5 l – nejde o žádný ležák, ale o výborně pitelnou a na svou stupňovitost i docela plnou osmičku.

Kdo to má blízko, tomu doporučuji návštěvu jak za pivem, tak za skvělou (zážitkovou) kuchyní a citlivě zrekonstruovaným interiérem i exteriérem zámku. Jen na jedno je potřeba se připravit. Zdejší ceny nejsou nízké, ale občasná návštěva vám také díru do peněženky neudělá.

Tož tak …

Zdravím,

chci se zeptat jak vám chutná Pardál od Budvaru. Myslím si, že je to celkem dobrý tah pivovaru zapojit do výroby piva konzumenty a podle jejich názoru na chuť vařit dobrou desítku, která se vyznačuje svou hořkostí. Mně tedy chutná více než 10 Budvar.

Budějovický Budvar, n.p. se rozhodl jít proti tomuto trendu a obohatit českou pivní kulturu o pivo s novou, originální chutí, která by vyhovovala hlavně klasickým českým pivařům. Proto při vytváření svého nového výčepního piva přizval ke spolupráci samotné pijáky - tedy ty, kteří mají pivo rádi a s jeho konzumací mají zkušenosti. V pivovaru se několik měsíců testovala a ladila vůně, barva i chuť nového piva.